–

za Provincie Oost-Vlaanderen a Sogent: T. Quintens a S. Ronse, advocaten,

–

za KG a WA: J. De Staercke, advocaat,

–

za belgickou vládu: S. Baeyens, P. Cottin a C. Pochet, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: M. Noll-Ehlers a G. Wils, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 9a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014 (Úř. věst. 2014, L 124, s. 1) (dále jen „směrnice 2011/92“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Provincie Oost-Vlaanderen (provincie Východní Flandry, Belgie) a Sogent na straně jedné a KG a WA na straně druhé týkajícího se povolení uděleného pro záměr přestavby prádelny.

Právní rámec

Unijní právo

Směrnice 2011/92

3

Článek 4 směrnice 2011/92 stanoví:

4

Článek 9a směrnice 2011/92 zní takto:

Směrnice 2014/52

5

V bodech 25 a 26 odůvodnění směrnice 2014/52 se uvádí:

Belgické právo

Nařízení, kterým se stanoví obecná ustanovení týkající se politiky v oblasti životního prostředí

6

Článek 4.3.3 odst. 2 decreet houdende algemene bepalingen inzake milieubeleid (nařízení, kterým se stanoví obecná ustanovení týkající se politiky v oblasti životního prostředí) ze dne 5. dubna 1995 (Belgisch Staatsblad, 3. června 1998, s. 15971) stanoví:

Nařízení o environmentálním povolení

7

Článek 9 odst. 2 decreet betreffende de omgevingsvergunning (nařízení o environmentálním povolení) ze dne 25. dubna 2014 (Belgisch Staatsblad, 23. října 2014, s. 82132), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „nařízení o environmentálním povolení“), stanoví:

8

Článek 15/1 tohoto nařízení, jehož cílem je provést článek 9a směrnice 2011/92, stanoví:

9

Článek 20 uvedeného nařízení stanoví:

Spor v původním řízení a předběžná otázka

10

Sogent, veřejnoprávní organizace s právní subjektivitou, zřízená městem Gent (Belgie), podala u college van burgemeester en schepenen (rada města, Belgie) tohoto města žádost o povolení za účelem realizace záměru přestavby prádelny. K této žádosti připojila záznam o předběžném ověření očekávaných vlivů tohoto záměru na životní prostředí, jehož cílem bylo posoudit, zda tento záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí.

11

Dne 1. září 2020 měl zaměstnanec města Gent pro životní prostředí za to, že uvedený záměr nemá očekávaný významný vliv na životní prostředí, a tedy není nutné jej podrobit posouzení jeho vlivů na životní prostředí. Dne 10. prosince 2020 rada města Gent udělila Sogent požadované povolení.

12

KG a WA, vlastníci budovy sousedící s prádelnou, které se týká tento záměr, podali proti tomuto povolení správní opravný prostředek k provincii Východní Flandry. Dne 3. června 2021 provincie Východní Flandry tento opravný prostředek zamítla jako neopodstatněný.

13

KG a WA podali proti tomuto zamítavému rozhodnutí žalobu na neplatnost k Raad voor Vergunningsbetwistingen (Rada pro spory související s povoleními, Belgie). Raad voor Vergunningsbetwistingen prohlásil rozsudkem ze dne 6. října 2022 tuto žalobu za opodstatněnou, uvedené rozhodnutí zrušil a odmítl udělit uvedené povolení. Měl za to, že toto rozhodnutí je v rozporu s čl. 15/1 prvním pododstavcem a s článkem 20 nařízení o environmentálním povolení, jakož i s článkem 9a směrnice 2011/92. Podle něj vzhledem k tomu, že rada města Gent byla rovněž de facto oznamovatelem dotyčného záměru, neprávem uznala, že má pravomoc rozhodnout o dotčené žádosti o povolení, jelikož čl. 15/1 první pododstavec nařízení o environmentálním povolení, vykládaný s ohledem na článek 9a směrnice 2011/92, přiznává tuto pravomoc pouze deputatie van de Provincie Oost-Vlaanderen (Stálý výbor provincie Východní Flandry, Belgie).

14

Provincie Východní Flandry a Sogent podaly proti tomuto rozsudku kasační opravné prostředky k Raad van State (Státní rada, Belgie), která je předkládajícím soudem.

15

Raad van State (Státní rada) má za to, že analýza provedená v uvedeném rozsudku je v rozporu s článkem 15/1 nařízení o environmentálním povolení.

16

Předkládající soud má za to, že z tohoto článku vyplývá, že Stálý výbor provinční rady posuzuje žádost o povolení záměru namísto rady obce pouze v případě, že je v okamžiku podání této žádosti již prokázáno, že dotyčný záměr podléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí. Pokud naproti tomu žádost o povolení záměru vyžaduje nejprve předběžné ověření za účelem posouzení, zda tento záměr podléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí, je příslušný obecní úředník pro životní prostředí.

17

Tento soud má tedy za to, že v případě, že by článek 9a směrnice 2011/92 bránil tomu, aby byla taková pravomoc přiznána obecnímu úředníkovi pro životní prostředí, pokud jde o záměry, v nichž je obec rovněž oznamovatelem, tento článek by nebyl ve Vlámském regionu správně proveden.

18

Za těchto podmínek se Raad van State (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

K předběžné otázce

19

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 9a směrnice 2011/92 musí být vykládán v tom smyslu, že je-li orgán příslušný k určení, zda záměr uvedený v čl. 4 odst. 2 této směrnice podléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 uvedené směrnice, současně oznamovatelem dotčeného záměru, musí být u orgánů vykonávajících takové povinnosti alespoň náležitě odděleny funkce, u nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů.

20

Úvodem je nutno připomenout, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2011/92 se týká záměrů uvedených v příloze II této směrnice. V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda se na záměr, o který jde ve věci v původním řízení, tato příloha vztahuje.

21

Je třeba rovněž připomenout, že výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož spadá, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí. Historie vzniku ustanovení unijního práva může rovněž poskytnout informace relevantní pro jeho výklad [rozsudek ze dne 25. června 2020, A a další (Větrné elektrárny v Aalter a v Nevele), C‑24/19, EU:C:2020:503, bod 37].

22

V prvé řadě, pokud jde o znění článku 9a směrnice 2011/92, tento článek v prvním pododstavci stanoví, že členské státy zajistí, aby příslušný orgán či orgány plnily povinnosti vyplývající z této směrnice objektivně a nedostaly se do situace, při níž by mohlo dojít ke střetu zájmů, a ve druhém pododstavci stanoví, že v konkrétním případě, že příslušný orgán je současně oznamovatelem, členské státy alespoň rozdělí pravomoci v rámci své správy tak, aby zajistily, že u orgánů vykonávajících povinnosti podle uvedené směrnice budou funkce, u nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů, náležitě odděleny.

23

Uvedený článek v prvním i ve druhém pododstavci zmiňuje „povinnosti vyplývající z[e] […] směrnice [2011/92]“.

24

Pokud přitom příslušný orgán určuje, zda záměr uvedený v čl. 4 odst. 2 této směrnice podléhá posouzení vlivů na životní prostředí v rámci řízení, které bod 26 odůvodnění směrnice 2014/52 kvalifikuje jako „zjišťovací řízení [předběžné ověření]“, plní povinnost vyplývající z uvedené směrnice.

25

Ze znění článku 9a směrnice 2011/92 tedy vyplývá, že se tento článek na toto předběžné ověření použije.

26

Ve druhé řadě je tato analýza podpořena kontextem, do něhož tento článek spadá.

27

Zaprvé bod 25 odůvodnění směrnice 2014/52 v totožném znění uvádí, že náležité oddělení funkcí, u nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů, se týká orgánů vykonávajících „povinnosti podle směrnice [2011/92]“, aniž vylučuje použitelnost tohoto požadavku na uvedené předběžné ověření.

28

Zadruhé je třeba uvést, že článek 4 této směrnice 2011/92 zmiňuje v odstavci 1 záměry uvedené v příloze I uvedené směrnice, které členské státy podrobí posouzení jejich vlivů na životní prostředí, a v odstavci 2 zmiňuje záměry uvedené v příloze II téže směrnice, u nichž členské státy určí, zda mají podléhat takovému posouzení.

29

Kromě toho čl. 4 odst. 4 směrnice 2011/92 stanoví, že rozhodne-li se členský stát požadovat určení pro záměry uvedené v příloze II této směrnice, oznamovatel poskytne informace o povaze záměru a o jeho možných významných vlivech na životní prostředí. Podle odstavce 5 tohoto článku příslušný orgán určí na základě těchto informací, zda záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí.

30

V tomto kontextu nutnost zajistit soudržnost při uplatňování záruk stanovených v článku 9a směrnice 2011/92 předpokládá, že příslušný orgán může rozhodnout objektivně a nedostal se do situace, při níž by mohlo dojít ke střetu zájmů, zvláště ve vztahu k oznamovateli, který tomuto orgánu poskytne informace, na jejichž základě má rozhodnout, a to během jak postupu předběžného ověření, tak řízení o posouzení vlivů na životní prostředí.

31

Okolnost, že čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2011/92 odkazuje na použití článků 5 až 10 této směrnice, pokud jde o posuzování vlivů na životní prostředí, nevylučuje, že článek 9a uvedené směrnice může být rovněž použitelný, pokud jde o postup předběžného ověření.

32

Ve třetí řadě, pokud jde o teleologické hledisko, jak vyplývá z bodu 25 odůvodnění směrnice 2014/52, požadavek předcházet střetu zájmů stanovený v článku 9a směrnice 2011/92 sleduje cíl zajistit objektivitu příslušných orgánů. Tento cíl mimoto přispívá k základnímu cíli posledně uvedené směrnice, jímž je zajistit, aby záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, musely před vydáním povolení podléhat posouzení z hlediska jejich vlivů na životní prostředí (rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 108, jakož i citovaná judikatura). Dodržení těchto cílů tedy předpokládá, že se článek 9a směrnice 2011/92 použije v případě, kdy příslušný orgán ověřuje, zda záměr uvedený v čl. 4 odst. 2 posledně uvedené směrnice podléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí.

33

Užitečný účinek článku 9a směrnice 2011/92 by byl totiž oslaben, pokud by objektivita příslušných orgánů a neexistence střetu zájmů nebyly zaručeny ve všech fázích plnění povinností, které tato směrnice těmto orgánům ukládá, co se týče jak předběžného ověření, tak pozdějšího posouzení vlivů záměru na životní prostředí.

34

Ve čtvrté řadě konečně historie vzniku článku 9a směrnice 2011/92 tento výklad nezpochybňuje.

35

Ačkoli provincie Východní Flandry a Sogent uvádějí, že pozměňovací návrh 19 ve zprávě Evropského parlamentu ze dne 22. července 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2011/92/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí [(COM(2012) 0628], byl přijat po vydání rozsudku ze dne 20. října 2011, Seaport (NI) a další (C‑474/10, EU:C:2011:681), pokud jde o případ, kdy je vyžadováno environmentální posouzení některých plánů nebo programů, a navrhl nový bod 13b odůvodnění, který stanovil zavedení přesných norem k zabránění střetu zájmů mezi příslušným orgánem a oznamovatelem záměru podléhajícího posouzení vlivů na životní prostředí, aniž byly zmíněny záměry podléhající postupu předběžného ověření, je třeba konstatovat, že tento pozměňovací návrh neodpovídá znění bodu 25 odůvodnění směrnice 2014/52. Kromě toho a v každém případě směrnice 2011/92 neobsahuje žádné ustanovení, které by omezovalo použití záruk stanovených v článku 9a této směrnice na řízení týkající se posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Tento argument tedy nemůže zpochybnit výklad tohoto článku založený na jeho znění, kontextu a cílech.

36

Z výše uvedeného vyplývá, že článek 9a směrnice 2011/92 se použije, když příslušný orgán určuje, zda záměr uvedený v čl. 4 odst. 2 této směrnice podléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí.

37

V souladu s tímto čl. 9a druhým pododstavcem tedy pokud je orgán příslušný k provedení tohoto určení současně oznamovatelem dotčeného záměru, členské státy alespoň rozdělí pravomoci v rámci své správy tak, aby zajistily, že u orgánů vykonávajících tyto povinnosti budou funkce, u nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů, náležitě odděleny.

38

Toto náležité oddělení musí být provedeno tak, aby interní administrativní útvar orgánu příslušného k provedení uvedeného určení měl skutečnou autonomii znamenající zejména to, že mu jsou poskytnuty vlastní administrativní a lidské prostředky, a je tak schopen plnit své povinnosti objektivním způsobem [obdobně viz rozsudek ze dne 20. října 2011, Seaport (NI) a další, C‑474/10, EU:C:2011:681, bod 43].

39

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 9a směrnice 2011/92 musí být vykládán v tom smyslu, že je-li orgán příslušný k určení, zda záměr uvedený v čl. 4 odst. 2 směrnice 2011/92 podléhá posouzení jeho vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 směrnice 2011/92, současně oznamovatelem dotčeného záměru, musí být u orgánů vykonávajících takové povinnosti alespoň náležitě odděleny funkce, u nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů.

K nákladům řízení

40

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.