I.

Právní rámec

A.

Unijní právo

1.

Článek 20 písm. b) a c) směrnice 2019/944 ( 2 ), nadepsaný „Funkce inteligentních měřicích systémů“, stanoví:

2.

Článek 21 odst. 1 písm. a) směrnice 2019/944, nadepsaný „Nárok na inteligentní elektroměr“, stanoví:

3.

Článek 22 odst. 1 téže směrnice, nadepsaný „Běžné elektroměry“, stanoví:

4.

Článek 23 odst. 3 téže směrnice, nadepsaný „Správa údajů“, stanoví:

5.

Článek 5 odst. 3 směrnice 2002/58/ES ( 3 ), nadepsaný „Důvěrný charakter sdělení“, stanoví:

6.

Článek 5 odst. 1 písm. f) nařízení 2016/679 ( 4 ), nadepsaný „Zásady zpracování osobních údajů“, stanoví:

7.

Článek 13 odst. 1 nařízení 2016/679, nadepsaný „Informace poskytované v případě, že osobní údaje jsou získány od subjektu údajů“, stanoví:

8.

Článek 32 odst. 2 téhož nařízení, nadepsaný „Zabezpečení zpracování“, stanoví:

B.

Rakouské právo

9.

Ustanovení § 83 odst. 3 Elektrizitätswirtschafts- und -organisationsgesetz (ElWOG) ( 5 ) (zákon o elektroenergetice a její organizaci, dále jen „ElWOG“) stanoví:

10.

Ustanovení § 84a odst. 1 téhož zákona stanoví:

11.

Ustanovení § 1 Intelligente Messgeräte-Einführungsverordnung ( 6 ) (vyhláška o zavedení inteligentních měřicích přístrojů, dále jen „vyhláška IME-VO“) stanoví:

II.

Původní řízení a předběžné otázky

12.

Společnost Netz Niederösterreich GmbH, odpůrkyně v odvolacím řízení, je provozovatelkou elektrizační soustavy v Rakousku. SR, navrhovatelka v odvolacím řízení, nakupuje elektřinu od třetího podniku prostřednictvím soustavy odpůrkyně.

13.

Navrhovatelka měla k dispozici analogový elektroměr, avšak doba platnosti jeho ověření uplynula v prosinci 2023. Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že tento elektroměr má být nyní nahrazen inteligentním měřicím systémem splňujícím zákonné požadavky (dále také jen „inteligentní elektroměr“).

14.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka nesouhlasila s odinstalováním předchozího analogového elektroměru, podala odpůrkyně žalobu k Bezirksgericht Tulln (okresní soud v Tullnu, Rakousko), aby mohla odinstalovat předchozí analogový elektroměr. Navrhovatelka napadla rozsudek soudu prvního stupně u Landesgericht St. Pölten (zemský soud v St. Pöltenu), který je předkládajícím soudem.

15.

Předkládající soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru šest předběžných otázek:

16.

Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko týká čtvrté a páté předběžné otázky.

17.

Účastníci původního řízení, rakouská a finská vláda a Komise předložili písemná vyjádření a přednesli ústní vyjádření na jednání konaném dne 24. září 2025.

III.

Analýza

Úvodní poznámky

K energetické účinnosti a ochraně údajů

18.

Věc zapadá do specifického právního a technologického kontextu, v němž je digitalizace energetického odvětví považována za nezbytný prvek pro dosažení cílů v oblasti účinnosti a udržitelnosti životního prostředí stanovených unijním právem.

19.

Konkrétně směrnice 2019/944 o vnitřním trhu s elektřinou vybízí členské státy, aby zavedly inteligentní měřicí systémy ( 11 ) (dále také jen „inteligentní elektroměry“), které spotřebitelům umožní přístup k informacím o jejich spotřebě energie v reálném čase nebo téměř v reálném čase a podpoří jejich aktivní účast na energetické transformaci ( 12 ).

20.

Unijní normotvůrce rovněž zamýšlel zvýšit odpovědnost spotřebitelů za jejich spotřebu energie, aby se tak více zapojili do trhu, a zajistit jim také svobodný výběr dodavatelů ( 13 ). Aby se spotřebitelé mohli zapojit, jsou zapotřebí takové technologie, jako jsou inteligentní měřicí systémy. Tyto systémy mimo jiné umožňují provozovatelům získat lepší přehled o sítích a snížit náklady na provoz a údržbu ( 14 ). V této souvislosti stanoví směrnice 2019/944 práva a povinnosti také pro provozovatele distribučních soustav ( 15 ).

21.

Inteligentní měřicí systém zahrnuje sběr různých typů údajů, od údajů o spotřebě až po osobní údaje. Z tohoto důvodu unijní normotvůrce zdůraznil, že je důležité, aby zpracování osobních údajů bylo prováděno v souladu s GDPR ( 16 ).

22.

Právě v tomto kontextu poskytuje projednávaná věc příležitost ověřit, jak členské státy řeší vztah mezi energetickou účinností a ochranou údajů.

K přípustnosti

23.

Odpůrkyně a rakouská vláda zpochybňují přípustnost čtvrté a páté předběžné otázky. Tvrdí, že tyto předběžné otázky mají hypotetickou povahu, neboť se týkají případu, kdy je inteligentní elektroměr instalován, kdežto spor v původním řízení se týká odinstalování předchozího analogového elektroměru.

24.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se „na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance“ ( 17 ). Tuto domněnku lze překonat pouze za výjimečných okolností, pokud je zjevné, že vznesená otázka nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď ( 18 ).

25.

Kromě toho duch spolupráce, z něhož vychází mechanismus řízení o předběžné otázce, znamená, že je věcí vnitrostátního soudu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce, tak relevanci otázek, které klade. Týkají-li se položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout ( 19 ).

26.

V projednávané věci ze spisu vyplývá, že předkládající soud usiluje o vyjasnění působnosti některých ustanovení unijního práva za účelem konformního výkladu vnitrostátního práva. Předkládající soud odůvodnil relevanci otázek ve vztahu k předmětu sporu tím, že vysvětlil, jakým způsobem může jejich řešení ovlivnit výsledek rozhodování ve věci samé.

27.

Z toho vyplývá, že položené otázky nelze považovat za čistě hypotetické.

A.

Ke čtvrté předběžné otázce

28.

Podstatou čtvrté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda se podmínky uchovávání nebo přístupu k informacím uloženým v koncovém zařízení sítě elektronických komunikací podle čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 mohou vztahovat na elektrizační soustavu, jejímž prostřednictvím lze přenášet osobní údaje ve smyslu čl. 20 písm. b) a c), čl. 21 odst. 1 písm. a) a čl. 23 odst. 3 směrnice 2019/944.

29.

Předně bych rád uvedl, že podle mého názoru není čl. 21 odst. 1 směrnice 2019/944 v projednávané věci relevantní, neboť se týká situace, kdy bylo zavedení inteligentních měřicích systémů v určitém členském státě vyhodnoceno negativně. Ze spisu vyplývá, že v Rakousku bylo zavedení těchto systémů vyhodnoceno kladně na základě analýzy nákladů a přínosů ( 20 ), na jejímž základě byla poté přijata vyhláška IME-VO.

30.

S ohledem na výše uvedené je pro rozhodnutí o této předběžné otázce v podstatě třeba ověřit, zda pojem „elektrizační soustava“ může spadat pod pojem „sítě elektronických komunikací“ ( 21 ).

31.

V tomto ohledu je třeba uvést, že se požadavky stanovené v čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 týkají pouze informací uchovávaných v koncovém zařízení účastníka nebo uživatele ( 22 ).

32.

Je třeba rovněž poznamenat, že čl. 1 bod 1 písm. a) směrnice 2008/63 ( 23 ) o komunikačních koncových zařízeních definuje koncová zařízení jako zařízení přímo nebo nepřímo připojené k rozhraní veřejné telekomunikační sítě, které může vysílat, zpracovávat nebo přijímat informace ( 24 ).

33.

Je pravda, že prováděcí nařízení 2023/1162 o požadavcích na interoperabilitu ( 25 ) stanoví, že „[v]zhledem k tomu, že inteligentní elektroměry jsou považovány za koncová zařízení, použije se navíc [směrnice 2002/58] […] včetně čl. 5 odst. 3“ ( 26 ). Toto nařízení však neuvádí, zda je rovnocennost inteligentních elektroměrů s koncovými zařízeními relevantní v případě veřejné elektrizační soustavy, či nikoli. Výklad, že inteligentní elektroměry jsou koncovými zařízeními bez ohledu na veřejnou či neveřejnou povahu elektrizační soustavy, by podle mého názoru mohl být neslučitelný s ostatními výše uvedenými ustanoveními unijního práva.

34.

Na základě těchto úvah lze dovodit, že aby byl čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 použitelný v projednávané věci, musí být v zásadě splněny dvě podmínky: a) inteligentní elektroměr musí být ve vlastnictví spotřebitele a b) musí být připojen k veřejné síti ( 27 ), za předpokladu, že inteligentní elektroměr lze považovat za koncové zařízení.

35.

Na jednání vyšlo najevo, že v Rakousku není elektrizační soustava veřejná a inteligentní elektroměr není ve vlastnictví spotřebitele.

36.

Kromě toho, jak uvádí rakouská vláda, hlavním cílem elektrizační soustavy v projednávané věci je dodávka elektřiny, a nikoli přenos signálů, jako je tomu v případě sítě elektronických komunikací ( 28 ).

37.

Z toho vyplývá, že v projednávané věci nemohou být splněny dvě výše uvedené podmínky k tomu, aby byly použitelné požadavky na uchovávání uvedené v čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58. V každém případě přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda jsou tyto podmínky v projednávané věci splněny.

38.

S výhradou ověření předkládajícím soudem se tedy čl. 5 odst. 3 směrnice 2002/58 nepoužije v případě, kdy elektroměr není ve vlastnictví spotřebitele a je připojen k soukromé síti.

B.

K páté předběžné otázce

39.

Podstatou páté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 1 písm. f), článek 13 a čl. 32 odst. 2 GDPR, jakož i článek 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny brání rakouské právní úpravě (v projednávané věci §1 odst 6 vyhlášky IME-VO a § 84a odst. 1 ElWOG), podle níž musí být pro spotřebitele rozpoznatelné pouze příslušné nastavení intervalu odečtu, nikoli však skutečnost, zda provozovatel soustavy dospěl k závěru, že nastal „odůvodněný jednotlivý případ“ a stáhl si údaje spotřebitele před uplynutím stanoveného intervalu.

40.

Předně je třeba poznamenat, že jak odpůrkyně, tak rakouská vláda na jednání zdůraznily, že § 84a odst. 1 ElWOG o přístupu provozovatelů k údajům v inteligentních elektroměrech v odůvodněných jednotlivých případech se neuplatní, pokud je elektroměr nastaven na režim „opt-out“ ( 29 ). Důvodem je to, že hodnoty spotřeby energie nejsou zaznamenávány, a proto není možné tyto hodnoty stáhnout v případě uvedeném v § 84a ElWOG.

41.

S ohledem na výše uvedené přistoupím k analýze páté předběžné otázky a ověřím, zda ustanovení GDPR brání § 84a odst. 1 ElWOG.

42.

Nejprve je třeba poznamenat, že jak je uvedeno v bodě 91 odůvodnění směrnice 2019/944, „[t]ato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou“. A že „[j]e nezbytné, aby veškeré zpracovávání osobních údajů podle této směrnice bylo v souladu s [GDPR] […]“ ( 30 ).

43.

Podle článku 23 směrnice 2019/944, nadepsaného „Správa údajů“, jsou členské státy povinny stanovit pravidla týkající se přístupu způsobilých osob k údajům konečného zákazníka a organizovat správu údajů tak, aby přístup k údajům a jejich výměna byly efektivní a bezpečné a aby byla zajištěna ochrana a bezpečnost údajů.

44.

Pokud jde o čl. 5 odst. 1 písm. f), článek 13 a čl. 32 odst. 2 GDPR, o jejichž výklad žádá předkládající soud ve své páté předběžné otázce, nejsem zcela přesvědčen o tom, že čl. 5 odst. 1 písm. f) a čl. 32 odst. 2 jsou v projednávané věci relevantní.

45.

Článek 5 odst. 1 písm. f) GDPR zakotvuje zásady integrity a důvěrnosti, podle nichž je správce údajů povinen přijmout opatření k zajištění úrovně bezpečnosti odpovídající riziku ( 31 ). Článek 32 GDPR upřesňuje povinnosti správce údajů v souvislosti se zabezpečením zpracování. Odstavec 2 uvedeného článku stanoví, že při posuzování této úrovně bezpečnosti je třeba zohlednit „rizika, která představuje zpracování, zejména náhodné nebo protiprávní zničení, ztráta, pozměňování, neoprávněné zpřístupnění […] osobních údajů“ ( 32 ).

46.

V projednávané věci se otázka položená předkládajícím soudem týká povinnosti provozovatele informovat spotřebitele při stahování údajů v „odůvodněném jednotlivém případě“. Vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 1 písm. f) a čl. 32 odst. 2 GDPR nejsou podle mého názoru v projednávané věci relevantní, zaměřím se ve své analýze na článek 13.

47.

Uvedený článek přitom vyjmenovává informace, které musí správce údajů (v projednávané věci provozovatel) poskytnout subjektu údajů (spotřebiteli) „v okamžiku získání údajů“. K informacím, které je třeba poskytnout, patří také účely zpracování, pro které jsou tyto údaje určeny, a právní základ samotného zpracování ( 33 ). V souladu s odstavcem 4 článku 13 GDPR však výše uvedená informační povinnost neplatí, pokud již subjekt údajů tyto informace má.

48.

Pokud jde o rakouskou právní úpravu, § 84a odst. 1 ElWOG výslovně stanoví účel, pro který mohou provozovatelé soustav mít přístup k těmto údajům prostřednictvím inteligentního elektroměru v „odůvodněných jednotlivých“ případech. Účelem je zajištění bezpečného a efektivního provozu soustavy. Kromě toho stanoví, že „[j]akmile jich již není třeba k naplnění daného účelu, musí být příslušné údaje neprodleně smazány. […] V případě odečtu hodnot naměřených ve čtvrthodinových intervalech bez souhlasu konečného spotřebitele je třeba jej o tom neprodleně informovat“.

49.

Jak uvedla odpůrkyně ve svém vyjádření, § 84a odst. 1 ElWOG je převzat ve všeobecných obchodních podmínkách pro přístup k distribuční soustavě společnosti Netz Niederösterreich GmbH ( 34 ), které lze považovat za převzaté ve smlouvě uzavřené se spotřebitelem v okamžiku instalace inteligentního elektroměru nebo před tímto okamžikem.

50.

Podle mého názoru § 84a odst. 1 ElWOG stanoví povinnost podle článku 23 směrnice 2019/944 spravovat údaje za účelem zajištění přístupu a jejich efektivní a bezpečné výměny.

51.

Ustanovení § 84a totiž výslovně stanoví účel, pro který by měl být přístup poskytnut, a stanoví, že údaje se smažou, pokud již nejsou nezbytné. Ustanovení § 84a tak zaručuje, že přístup k údajům a jejich výměna budou bezpečné. Zaručuje rovněž ochranu samotných údajů tím, že vyžaduje, aby byl spotřebitel neprodleně informován, pokud neudělil souhlas.

52.

Z toho vyplývá, že rakouská právní úprava, v projednávané věci § 84a odst. 1 ElWOG, není v rozporu s GDPR za podmínky, že je spotřebitel informován o konkrétním účelu uvedeném v § 84a odst. 1. Ze stejných důvodů jsem toho názoru, že rakouská právní úprava není v rozporu s článkem 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.

53.

Jak rovněž vyšlo najevo na jednání, jsem si vědom toho, že spotřebitel může mít obavy ohledně účinné ochrany osobních údajů, zejména pokud jsou přenášeny prostřednictvím takových zařízení, jako jsou elektroměry. V tomto ohledu považuji za vhodné zmínit, že unijní normotvůrce nedávno zvýšil úroveň ochrany osobních údajů spotřebitelů přijetím nařízení (EU) 2023/2854 ( 35 ), které stále zaručuje uživatelům „připojených výrobků“ ( 36 ) včasný přístup k údajům vytvořeným těmito nástroji, i když se použije od 12. září 2025.

54.

Dospívám tedy k závěru, že článek 13 GDPR, jakož i článek 7 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí být pro konečného spotřebitele rozpoznatelné pouze příslušné nastavení intervalu odečtu, nikoli však skutečnost, zda provozovatel soustavy dospěl k závěru, že nastal „odůvodněný jednotlivý případ“ (§ 84a odst. 1 ElWOG), a stáhl si údaje konečného spotřebitele před uplynutím stanoveného intervalu, za podmínky, že je spotřebitel předem informován také o tomto konkrétním účelu.

IV.

Závěry

55.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Landesgericht St. Pölten (zemský soud v St. Pöltenu, Rakousko) následovně: