<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-852/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0852</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:346">EU:C:2021:346</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>18</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Bobka – věc C‑852/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Gavanozov II</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta<BR/>Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210429">29. dubna 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑852/19</HT></P><P>Spetsializirana prokuratura</P><P>proti</P><P>Ivanu Gavanozovovi</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2014/41/EU</KEYWORD><KEYWORD>Evropský vyšetřovací příkaz</KEYWORD><KEYWORD>Provedení domovní prohlídky a prohlídky obchodních prostor osoby a zajištění určitých věcí</KEYWORD><KEYWORD>Provedení výslechu dotyčné osoby jako svědka</KEYWORD><KEYWORD>Neexistence opravných prostředků ve vydávajícím členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Loajální spolupráce</KEYWORD><KEYWORD>Vzájemná důvěra</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Proti Ivanovi Gavanozovovi je v Bulharsku vedeno trestní řízení pro trestné činy v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH). Tyto trestné činy podle všeho zahrnovaly účast krycích společností, včetně společnosti se sídlem v České republice a jejího zástupce, který je nyní svědkem v trestním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko), předkládající soud ve věci v původním řízení, nařídil provedení prohlídky obchodních prostor české společnosti, provedení domovní prohlídky u svědka, zajištění určitých dokumentů, budou-li tam nalezeny, a provedení výslechu svědka prostřednictvím videokonference. Protože uvedené důkazy musí být získány v České republice, předkládající soud považuje za nezbytné vydat evropský vyšetřovací příkaz (EIO).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Bulharská právní úprava však neposkytuje možnost podat jakékoliv opravné prostředky proti vnitrostátnímu vyšetřovacímu úkonu ani proti evropskému vyšetřovacímu příkazu vydanému na jeho základě. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní řád nestanoví žádný účinný opravný prostředek pro napadení legality prohlídek a zajištění věcí, Evropský soud pro lidská práva (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>ESLP<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) na straně uvedeného členského státu opakovaně shledal porušení minimálních standardů vyplývajících z článku 13 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>). Je<?PAGE NO="2"?> v kontextu těchto skutečností neexistence <HT TYPE="ITALIC">jakéhokoliv</HT> opravného prostředku ve <HT TYPE="ITALIC">vydávajícím</HT> členském státě v souladu se směrnicí 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="130" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 130, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> a s Listinou základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>)?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Bod 22 odůvodnění směrnice 2014/41 uvádí, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Opravné prostředky proti evropskému vyšetřovacímu příkazu by měly být přinejmenším rovnocenné prostředkům, které jsou proti danému vyšetřovacímu úkonu k dispozici ve vnitrostátním případě. Členské státy by v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy měly zajistit uplatnitelnost těchto opravných prostředků, a to i prostřednictvím včasného informování každé zúčastněné strany o možnostech a způsobech jejich využití. […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 4 směrnice 2014/41 stanoví, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Touto směrnicí není dotčena povinnost ctít základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o EU, včetně práva osob, proti nimž je vedeno trestní řízení, na obhajobu, a nejsou jí dotčeny související povinnosti justičních orgánů.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 11 uvádí důvody k odmítnutí uznání nebo výkonu evropského vyšetřovacího příkazu. Jeho odstavec 1 písm. f) stanoví, že uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu lze odmítnout, jestliže <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>existují závažné důvody se domnívat, že provedení vyšetřovacího úkonu uvedeného v evropském vyšetřovacím příkazu by bylo neslučitelné s povinnostmi vykonávajícího státu podle článku 6 Smlouvy o EU a Listiny.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 14 téže směrnice, který je součástí kapitoly III, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Postupy a záruky pro vykonávající stát<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Opravné prostředky<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Ustanovení tohoto článku zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="014.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby se na vyšetřovací úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu vztahovaly opravné prostředky rovnocenné těm, které by byly dostupné v obdobném vnitrostátním případě.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Věcné důvody k vydání evropského vyšetřovacího příkazu mohou být napadeny pouze prostřednictvím žaloby podané ve vydávajícím státě, aniž jsou dotčeny záruky základních práv ve vykonávajícím státě.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud to neohrozí potřebu zajistit důvěrnost vyšetřování podle čl. 19 odst. 1, přijme vydávající a vykonávající orgán vhodná opatření, aby bylo zajištěno, že budou poskytnuty informace o existujících možnostech podle vnitrostátního práva pro podání opravných prostředků, a to v okamžiku jejich uplatnitelnosti a včas, aby mohly být účinně využity.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby lhůty pro podání opravného prostředku byly stejné jako lhůty stanovené v obdobných vnitrostátních případech a aby způsob jejich uplatňování zaručoval zúčastněným stranám možnost tyto opravné prostředky účinně využít.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="014.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Vydávající a vykonávající orgán se vzájemně informují o opravných prostředcích uplatněných proti vydání, uznání či výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Právním napadením se výkon vyšetřovacího úkonu nepozastavuje, ledaže je tomu tak v obdobných vnitrostátních případech.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Úspěšné napadení uznání nebo výkonu evropského vyšetřovacího příkazu vydávající stát zohlední v souladu se svým vnitrostátním právem. Aniž jsou dotčena vnitrostátní procesní pravidla, členské státy zajistí, aby při trestním řízení ve vydávajícím státě bylo při posuzování důkazů získaných prostřednictvím evropského vyšetřovacího příkazu dodržováno právo na obhajobu a na spravedlivý proces.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Bulharská právní úprava</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 zakona za Evropejskata zapoved za razsledvane (zákon o evropském vyšetřovacím příkazu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>ZEZR<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) (DV č. 16 ze dne <DATE ISO="20180220">20. 2. 2018</DATE>) stanoví <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>podmínky pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Příslušný orgán v souladu s čl. 5 odst. 1 vydá po posouzení každého jednotlivého případu evropský vyšetřovací příkaz, pokud jsou splněny následující podmínky:</P><P>1. Vydání evropského vyšetřovacího příkazu je nezbytné a vhodné s ohledem na účel trestního řízení, s přihlédnutím k právům obviněného nebo obžalovaného.</P><P>2. Vyšetřovací úkony nebo jiná procesní opatření, k jejichž provedení se evropský vyšetřovací příkaz vydává, mohou být v takovém případě provedena za stejných podmínek podle bulharského práva.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Žádné ustanovení ZEZR nestanoví možnost napadnout vydání evropského vyšetřovacího příkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 161 odst. 3 nakazatelno-procesualen kodeks (trestní řád, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>NPK<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) (DV č. 86/05, ve znění DV č. 83/19 použitelném v době předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce) stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>v soudním řízení se prohlídka a zajištění věci provádí na základě příkazu soudu, u něhož probíhá řízení.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 341 odst. 3 NPK vylučuje možnost podat opravný prostředek proti jiným aktům než aktům výslovně uvedeným. NPK tudíž neumožňuje napadení příkazů k provedení výslechu svědků nebo k provedení domovních prohlídek a prohlídek obchodních prostor a zajištění věcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Předkládající soud dále uvádí, že osoba dotčená prohlídkou nebo zajištěním věci, nebo výslech svědek nemůže rozhodnutí napadnout, protože není účastníkem řízení. Odkazuje na čl. 318 odst. 1 NPK, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>řízení před odvolacím soudem se zahájí na základě námitky státního zástupce nebo stížnosti účastníků řízení<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>. Článek 253 NPK uvádí jako účastníky řízení: státního zástupce, obžalovaného a obhájce; žalobce vystupujícího jako soukromá osoba a vedlejšího žalobce; žalobce v občanskoprávním řízení a žalovaného v občanskoprávním řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ivan Gavanozov byl obviněn z vedení organizované zločinecké skupiny, jejímž účelem bylo vyhnout se vyměření a zaplacení DPH ve zvláště velkém rozsahu. V této souvislosti vystavila česká společnost údajně čtyři fiktivní faktury, které nebyly založeny na žádných skutečných dodávkách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>V přípravném řízení nebyly učiněny žádné vyšetřovací úkony za účelem shromáždění důkazů vůči české společnosti nebo svědkovi, který je zástupcem této společnosti. Bylo nicméně zjištěno, že I. Gavanozov a svědek spolu komunikovali prostřednictvím tlumočníka nebo v anglickém jazyce, neboť ani jeden z nich neovládal mateřský jazyk toho druhého.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Přestože byl svědek dvakrát předvolán, nedostavil se s odkazem na svou zaneprázdněnost. Namísto toho předložil prohlášení v českém jazyce, v němž uvedl, že z důvodu jazykové bariéry využil v rámci svých obchodních vztahů s panem I. Gavanozovem tlumočníka. Svědek se nedostavil na jednání, které se konalo posléze, a neuvedl, kdy se jej bude moci zúčastnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Spis ve věci v původním řízení obsahuje smlouvu o výhradním obchodním zastoupení uzavřenou mezi I. Gavanozovem a českou společností (zastoupenou svědkem), která byla vyhotovena pouze v bulharském jazyce. Tato smlouva byla podepsána svědkem a opatřena razítkem české společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Předkládající soud rozhodl, že je třeba shromáždit nové důkazy o skutečné povaze vztahu mezi I. Gavanozovem a svědkem. Z tohoto důvodu předkládající soud nařídil následující vyšetřovací úkony:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>provedení prohlídky obchodních prostor české společnosti a zajištění věcí za účelem zjištění, zda se smlouva o výhradním obchodním zastoupení nachází mezi doklady české společnosti a zda byly v souvislosti s jejím plněním vystaveny nějaké doklady;</P></ITEM><ITEM><P>provedení prohlídky v bytě svědka a zajištění věcí za účelem zjištění, zda svědek přechovává ve svém bytě doklady, které se vztahují k inkriminované činnosti;</P></ITEM><ITEM><P>provedení výslechu svědka prostřednictvím videokonference, neboť jeho argument, že je zaneprázdněn, se rovná odmítnutí dostavit se k výslechu v Bulharsku.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle vnitrostátního práva je tento soudní příkaz konečný a nemůže být napaden účastníky řízení ani dotyčnými osobami, tedy ani českou společností nebo svědkem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>S ohledem na skutečnost, že tyto vyšetřovací úkony musí být provedeny českými orgány v souladu s jejich místní příslušností, předkládající soud považuje za nezbytné vydat evropský vyšetřovací příkaz k provedení prohlídky a zajištění věcí v obchodních prostorách české společnosti a v bytě svědka, jakož i provedení výslechu tohoto svědka. Předkládající soud má však pochybnosti o slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s unijním právem, jelikož uvedená právní úprava nestanoví žádné opravné prostředky proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Za těchto skutkových a právních okolností se Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Je vnitrostátní právní úprava, která nestanoví žádné opravné prostředky proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu k provedení domovní prohlídky a prohlídky obchodních prostor, zajištění určitých věcí a provedení výslechu svědka, v souladu s čl. 14 odst. 1 až 4, čl. 1 odst. 4 a body 18 a 22 odůvodnění směrnice [2014/41], jakož i články 47 a 7 Listiny ve spojení s články 13 a 8 [EÚLP]?</P><P>Lze za těchto okolností vydat evropský vyšetřovací příkaz?<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Vyjádření předložily česká, francouzská, italská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Struktura tohoto stanovisko je následovná. Začnu objasněním rozsahu působnosti čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41: je toto ustanovení skutečně použitelné na vykonávající, jakož i na vydávající členské státy? (A) Poté se budu zabývat povahou opravného prostředku požadovaného uvedeným ustanovením a článkem 47 Listiny, a to se zřetelem na minimální standardy stanovené v EÚLP a judikatuře ESLP (B). Až po tomto objasnění se budu moci zabývat klíčovou otázkou vznesenou předkládajícím soudem v projednávané věci: jaké důsledky má vydávající orgán vyvodit ze skutečnosti, že v jeho vnitrostátním právu nejsou dodrženy minimální standardy EÚLP, jak již bylo opakovaně konstatováno v judikatuře ESLP (C)?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Lze dodat, že článek 14 směrnice 2014/41 již byl předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané tímtéž předkládajícím soudem ve věci Gavanozov<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE> (<NO.CASE>C‑324/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:892">EU:C:2019:892</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr se však ve své odpovědi v uvedené věci rozhodl zaměřit na způsob, jakým má vydávající orgán vyplnit formulář evropského vyšetřovacího příkazu. Na rozdíl od generálního advokáta<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Stanovisko generálního advokáta Yvese Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gavanozov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑324/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:312">EU:C:2019:312</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr nezanalyzoval konkrétní dopady článku 14 směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vztahuje se čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 na vydávající stát?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Podotýkám, že čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 nestanoví, zda se povinnost v něm uvedená vztahuje na vydávající nebo vykonávající stát. Odkazuje na povinnost <HT TYPE="ITALIC">členských států</HT> zajistit, aby se na vyšetřovací úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu vztahovaly opravné prostředky <HT TYPE="ITALIC">rovnocenné</HT> těm, které by byly dostupné v obdobném vnitrostátním případě. Znění bodu 22 odůvodnění směrnice 2014/41, který se týká opravných prostředků, je podobně obecné a uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>opravné prostředky proti evropskému vyšetřovacímu příkazu by měly být přinejmenším rovnocenné prostředkům, které jsou proti danému vyšetřovacímu úkonu k dispozici ve vnitrostátním případě. […]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>První odstavec článku 14 směrnice 2014/41 je podobný čtvrtému odstavci tohoto článku, je také určen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>členským státům<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a rovněž stanoví povinnost poskytovat rovnocenné a účinné lhůty pro podání opravných prostředků. Zároveň odstavec 6 neodkazuje na žádný konkrétní členský stát<?PAGE NO="6"?> a podle všeho má také obecnou působnost. Tyto odstavce se tedy liší od ostatních odstavců článku 14, a sice odstavců 2, 3, 5 a 7, které se výslovně týkají vykonávajícího i vydávajícího státu (odstavce 2, 3 a 5), nebo pouze vydávajícího státu (odstavec 7).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Vzhledem k obecné povaze znění čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 a používání dalších přesnějších výrazů v uvedené směrnici mohou vyvstat pochybnosti ohledně toho, na jaký stát, či vykonávající nebo vydávající, se uvedené ustanovení vztahuje. Tyto pochybnosti mohou být rovněž posíleny strukturou a logikou směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Zaprvé článek 14 směrnice 2014/41 je součástí kapitoly III, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Postupy a záruky pro vykonávající stát<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Ustanovení směrnice 2014/41, která se vztahují především na <HT TYPE="ITALIC">vydávající</HT> stát, se nacházejí v její kapitole II, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Postupy a záruky pro vydávající stát<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Jakou má logiku ukládat povinnosti týkající se opravných prostředků vydávajícímu členskému státu v oddíle směrnice, který se týká vykonávajícího členského státu?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Zadruhé je poněkud obtížné pochopit, co by povinnost stanovit <HT TYPE="ITALIC">rovnocenné</HT> opravné prostředky konkrétně znamenala pro <HT TYPE="ITALIC">vydávající</HT> členský stát. Vyšetřovací úkony nařízené tímto členským státem budou pravděpodobně rovnocenné automaticky, jelikož budou většinou pravděpodobně nařízeny nejprve ve formě vnitrostátního právního aktu. Nebo je zde nevyslovený předpoklad, že mohou existovat členské státy, které by se výslovně odchylovaly od svého standardního vnitrostátního systému opravných prostředků pouze v případě, že vydávají evropský vyšetřovací příkaz, aby tak účinně znevýhodňovaly vyšetřovací úkony (a snižovaly úroveň ochrany, pokud jde o tyto úkony), které mají být prováděny v jiných členských státech?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Je poměrně obtížné si takový případ představit. Kromě toho podle čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/41 může vydávající stát vydat evropský vyšetřovací příkaz pouze tehdy, pokud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>vyšetřovací úkon nebo úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>. Tyto úkony v zásadě tedy již podléhají vnitrostátnímu právnímu systému opravných prostředků, jestliže takové opravné prostředky existují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Z logického a strukturálního hlediska by tak čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 měl větší smysl, pokud by byl použitelný na vykonávající členské státy. V systému vzájemného uznávání mají záruky rovnocennosti tendenci obvykle se vztahovat na vykonávající členské státy, spíše než na vydávající členské státy. Pokud jde o posledně uvedené, zdá se, že požadavek rovnocennosti má poněkud kruhový charakter.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Všichni zúčastnění v projednávané věci však podle všeho implicitně přijímají výchozí předpoklad, že čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 je použitelný na členské státy působící v <HT TYPE="ITALIC">obou postaveních</HT>: jako <HT TYPE="ITALIC">vykonávající</HT> členský stát nebo jako <HT TYPE="ITALIC">vydávající</HT> členský stát. Z níže uvedených důvodů mohu rovněž přijmout tento předpoklad jako výchozí bod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Zaprvé, a patrně nejjednoznačnější, je zde otázka jazyka a syntaxe: na první pohled bude pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>členské státy<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> bez jakéhokoliv dalšího upřesnění nejpřirozeněji vykládán tak, že zahrnuje vykonávající i vydávající členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Kromě toho, jak je uvedeno výše v bodě 25 tohoto stanoviska, článek 14 směrnice 2014/41 odkazuje konkrétně na <HT TYPE="ITALIC">vykonávající</HT> nebo <HT TYPE="ITALIC">vydávající</HT> členské státy nebo <HT TYPE="ITALIC">vykonávající</HT> nebo <HT TYPE="ITALIC">vydávající</HT> orgány ve svých různých odstavcích. Stejně tak v rámci systematické analogie<?PAGE NO="7"?> odkazovalo rámcové rozhodnutí o příkazu k zajištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Článek 11, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Opravné prostředky<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, rámcového rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne <DATE ISO="20030722">22. července 2003</DATE> o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="196" PAGE.FIRST="45" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 196, s. 45</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 185).</P></NOTE> a rámcové rozhodnutí o evropském důkazním příkazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Článek 18, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Opravné prostředky<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, rámcového rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne <DATE ISO="20081218">18. prosince 2008</DATE> o evropském důkazním příkazu k zajištění předmětů, listin a údajů pro účely řízení v trestních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="350" PAGE.FIRST="72" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 350, s. 72</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> ve svých příslušných ustanoveních týkajících se opravných prostředků na <HT TYPE="ITALIC">členské státy</HT> před výslovným upřesněním aspektů opravných prostředků, které měly být poskytnuty ve vydávajících nebo vykonávajících státech. Obdobný přístup si osvojilo nařízení (EU) 2018/1805 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20181114">14. listopadu 2018</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 303, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Jeho článek 33 je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Opravné prostředky ve <HT TYPE="ITALIC">vykonávajícím státě</HT> proti uznání a výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Tentýž přístup byl přijat právními předchůdci uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Článek 9 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne <DATE ISO="20061006">6. října 2006</DATE> o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="328" PAGE.FIRST="59" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 328, s. 59</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zdálo by se tedy, že když se chtěl unijní normotvůrce vyjádřit jednoznačně a skutečně konkrétně rozlišovat mezi vydávajícím a vykonávajícím členským státem, byl schopen tak učinit bez obtíží. Ze skutečnosti, že se unijní normotvůrce rozhodl použít v čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 (a také v čl. 14 odst. 4) obecnější pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>členské státy<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, podle všeho vyplývá jeho záměr zahrnout vydávající a vykonávající státy, a to bez ohledu na nadpis kapitoly III<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Lze dodat, že ve skutečnosti zní <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Postupy a záruky <HT TYPE="ITALIC">pro</HT> vykonávající stát<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, a nikoliv <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Postupy a záruky <HT TYPE="ITALIC">ve</HT> vykonávajícím členském státě<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Je zajisté pravda, že základní linie právní ochrany <HT TYPE="ITALIC">ve</HT> vydávajícím členském státě představuje formu záruky <HT TYPE="ITALIC">pro</HT> vykonávající členský stát. Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Kromě toho, jestliže může uvedená kapitola obsahovat ustanovení výslovně se vztahující k <HT TYPE="ITALIC">vydávajícím</HT> státům, navzdory skutečnosti, že její název odkazuje výhradně na <HT TYPE="ITALIC">vykonávající</HT> stát, pak může tatáž kapitola jistě rovněž obsahovat ustanovení, která jsou relevantní pro vydávající i vykonávající státy označené společně pod pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/><HT TYPE="ITALIC">členské státy</HT><QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Zadruhé lze skutečnost, že se čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 může vztahovat také na vydávající členský stát, vyvodit rovněž z čl. 14 odst. 2 této směrnice. Tyto dva odstavce vedou ke <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>štěpení pravomoci<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>. Zatímco čl. 14 odst. 1 stanoví obecnou povinnost rovnocennosti opravných prostředků, čl. 14 odst. 2 vyhrazuje přezkum <HT TYPE="ITALIC">věcných</HT> důvodů pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu <HT TYPE="ITALIC">vydávajícímu</HT> státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Skutečnost, že je přezkum věcných důvodů vyhrazen pouze vydávajícímu členskému státu, je zcela logická. Pokud by však čl. 14 odst. 2 směrnice 2014/41 měl být vykládán jako ustanovení <HT TYPE="ITALIC">o</HT> <HT TYPE="ITALIC">vyloučení</HT> pravomoci (odnímající vykonávajícímu členskému státu soudní přezkum věcných důvodů), nevyplýval by z toho rovněž výchozí předpoklad, že ve vydávajícím členském státě existuje určitá možnost přezkumu? V opačném případě by čl. 14 odst. 2 uvedené směrnice neznamenal, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>pouze vydávající členský stát může stanovit přezkum věcných důvodů evropského vyšetřovacího příkazu<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, ale v praxi by naopak znamenal, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>nikdo nemůže provést takový přezkum<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, pokud by ve vydávajícím státě žádný takový přezkum neexistoval. V takovém případě, jako je projednávaná věc, by čl. 14 odst. 2 představoval nikam nevedoucí odkaz. Riziko, které takový výklad představuje, by mohlo tudíž vést k úvaze, že z (užšího) rozsahu působnosti a zaměření čl. 14 odst. 2 by mohlo skutečně vyplývat, že čl. 14 odst. 1 musí být širší a použitelný na vykonávající i na vydávající členské státy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Zatřetí tentýž závěr je potvrzen rovněž obecným účelem směrnice 2014/41. Jak Soudní dvůr poznamenal, uvedená směrnice usiluje prostřednictvím zjednodušeného a účinnějšího systému založeného na evropském vyšetřovacím příkazu jakožto jednotném nástroji o to <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>usnadnit a urychlit soudní spolupráci s cílem přispět k uskutečnění cíle stát se prostorem svobody, bezpečnosti a práva vytyčeného pro Unii na základě velké míry důvěry, která musí panovat mezi členskými státy.<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201208">8. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1002">EU:C:2020:1002</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Posledně uvedené je založeno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>na vyvratitelné domněnce, že ostatní členské státy dodržují unijní právo, a zejména <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>základní práva<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/>.<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Tamtéž, bod 40.</P></NOTE> Pozornost, kterou směrnice 2014/41 současně věnuje účinnosti justiční spolupráce a dodržování základních práv, je vyjádřena v čl. 1 odst. 2 a odst. 4. Zatímco čl. 1 odst. 2 ukládá povinnost vykonat evropský vyšetřovací příkaz, odstavec 4 uvedeného článku připomíná nutnost ctít základní práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Článek 14 směrnice 2014/41 rovněž přispívá k této rovnováze tím, že se opírá o řešení, která již existují v příslušných členských státech v oblasti opravných prostředků. Výklad této povinnosti rovnocennosti v tom smyslu, že se vztahuje na vykonávající i na vydávající státy, tak zachovává v případě obou států výše uvedenou rovnováhu mezi účinností a ochranou základních práv. Opačné řešení spočívající v uplatňování čl. 14 odst. 1 pouze na vykonávající stát by přinejmenším implicitně umožňovalo členským státům, aby právní ochranu proti evropskému vyšetřovacímu příkazu oslabovali v porovnání s podobným vnitrostátním případem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Je pravda, jak již bylo uvedeno výše v bodech 28 a 29 tohoto stanoviska, že není na první pohled zřejmé, jak a proč by se vydávající členský stát úmyslně dopouštěl diskriminace mezi čistě vnitrostátními vyšetřovacími úkony a stejnými úkony, pokud by byly nařízeny v rámci evropského vyšetřovacího příkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Jakákoliv taková diskriminace však nemusí být nutně důsledkem <HT TYPE="ITALIC">úmyslného</HT> rozlišování ze strany členského státu. Mohla by být jednoduše důsledkem různých procesních pravidel ve vnitrostátním právu, především pokud nemusí nejprve existovat odpovídající vnitrostátní procesní právní akt pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu. Tímto způsobem lze na požadavek rovnocennosti vskutku hledět tak, že brání uvedenému státu, aby neúmyslně podroboval evropské vyšetřovací příkazy méně příznivému systému opravných prostředků ve srovnání se stejnými vyšetřovacími úkony, jsou-li prováděny vnitrostátně, jednoduše z toho důvodu, že se na ně vztahovala jiná procesní pravidla. Takto má povinnost rovnocennosti zabraňovat členským státům v oslabování právní ochrany osob dotčených vyšetřovacími úkony v evropském vyšetřovacím příkazu ve srovnání s osobami dotčenými čistě vnitrostátními vyšetřovacími úkony<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Podobně jako rámcové rozhodnutí o evropském důkazním příkazu, které výslovně uložilo povinnost rovnocennosti <HT TYPE="ITALIC">vydávajícímu</HT> státu ve svém čl. 18 odst. 2, který se zabývá opravnými prostředky. Viz poznámku pod čarou 6 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 vyžaduje, aby opravné prostředky ve vydávajícím i vykonávajícím členském státě dodržovaly povinnost rovnocennosti, pokud takové opravné prostředky existují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Přestože žádný ze zúčastněných nevznesl tuto konkrétní otázku, i tak tento předběžný závěr považuji za poměrně významný. Pouze v případě, že se bude čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 vztahovat rovněž na vydávající členský stát, bude tato konkrétní otázka opravných prostředků v uvedeném státě spadat do působnosti unijního práva pro účely čl. 51 odst. 1 Listiny, čímž dojde k uplatnění veškerých záruk založených na Listině, včetně jejího článku 47. Pokud by tomu tak<?PAGE NO="9"?> nebylo, pak by bylo možné mít za to, že směrnice 2014/41 nikterak neupravuje opravné prostředky ve vydávajícím členském státě, a tudíž by se ani Listina na tuto konkrétní otázku nevztahovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Nicméně závěr, že se čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 vztahuje na opravné prostředky ve vydávajícím členském státě, nevypovídá příliš mnoho o přesné povaze požadovaných opravných prostředků. Daná otázka pak tedy souvisí s konkrétním opravným prostředkem požadovaným na vydávajících členských státech na základě čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 ve spojení s ustanoveními Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Co je opravným prostředkem ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Pokud jde o povinnost uloženou členským státům v oblasti opravných prostředků, je znění čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 poměrně jasné. Omezuje tuto povinnost na požadavek <HT TYPE="ITALIC">rovnocennosti</HT>, jak zdůraznila česká, francouzská a rakouská vláda, jakož i Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201208">8. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1002">EU:C:2020:1002</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Původ normy: rozmanitost a povaha vyšetřovacích úkonů</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Požadavek rovnocennosti se jeví být důsledkem obtíže uznané v přípravných pracích při stanovování podrobnějšího řešení, které by respektovalo různorodost systémů opravných prostředků existujících na vnitrostátní úrovni pro různé vyšetřovací úkony, na které se měla nová směrnice vztahovat. Důvodová zpráva k uvedené směrnici poukázala na skutečnost, že oblast shromažďování důkazů vykazuje významné rozdíly mezi vnitrostátními systémy, a zdůraznila potřebu zlepšit spolupráci v této oblasti, aniž by byly dotčeny základní aspekty nebo rozdíly mezi vnitrostátními systémy. Z tohoto důvodu, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>nebylo vhodné […] stanovit jednotný režim pro opravné prostředky […]<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Podnět Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Rakouské republiky, Republiky Slovinsko a Švédského království k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech – důvodová zpráva (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="165" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, C 165, s. 22</REF.DOC.OJ>) (dokument Rady 9288/10 ADD 1 ze dne <DATE ISO="20100603">3. června 2010</DATE>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Na rozdíl od svých právních předchůdců, jejichž oblast působnosti byla užší<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz článek 34 směrnice 2014/41, který uvádí, že tato směrnice nahrazuje příslušná ustanovení Evropské úmluvy Rady Evropy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne <DATE ISO="19590420">20. dubna 1959</DATE>, jakož i její dva dodatkové protokoly a dvoustranné dohody uzavřené podle článku 26 této úmluvy; úmluvu k provedení Schengenské dohody; úmluvu o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie a její protokol; rámcové rozhodnutí 2003/577 a rámcové rozhodnutí 2008/978. Viz poznámky pod čarou č. 5 a č. 6 výše.</P></NOTE>, se směrnice 2014/41 skutečně v zásadě vztahuje na jakýkoliv vyšetřovací úkon<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>S výjimkou společných vyšetřovacích týmů, které jsou i nadále upraveny v rámcovém rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o společných vyšetřovacích týmech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="162" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 162, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 15).</P></NOTE>. Některé z těchto úkonů mohou mít donucovací povahu, některé nikoliv. Některé z nich mohou být prováděny bez utajení, zatímco jiné mohou být z podstaty věci skryté. Sama směrnice 2014/41 dokládá tuto skutečnost prostřednictvím výčtu několika vyšetřovacích úkonů, jejichž režimy upravuje podrobněji<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz kapitolu IV směrnice 2014/41 o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>Zvláštní[ch] ustanovení[ch] pro některé vyšetřovací úkony<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, která se týká například dočasného předávání osob ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, výslechu za použití videokonference nebo telefonní konference, získávání informací o bankovních a jiných finančních účtech nebo o bankovních operacích a jiných finančních transakcích, nebo skrytého vyšetřování. Kapitola V se zabývá odposlechem telekomunikačního provozu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozmanitost</HT> vyšetřovacích úkonů a vnitrostátních systémů opravných prostředků objasňuje, proč se legislativní orgán rozhodl omezit povinnost stanovenou v čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 na požadavek rovnocennosti a rovněž odchýlit se v tomto ohledu od obecně formulované povinnosti upravovat opravné prostředky přijaté předchůdci směrnice 2014/41, jejichž oblast působnosti byla užší<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz poznámky pod čarou 5 a 6 výše.</P></NOTE>. V tomto ohledu souhlasím s českou vládou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Rozmanitost vyšetřovacích úkonů, na které se vztahuje směrnice 2014/41, však není jediným faktorem, který by měl určovat povahu povinnosti uložené směrnicí 2014/41, pokud jde o opravné prostředky. Dalším relevantním aspektem je <HT TYPE="ITALIC">samotná povaha</HT> vyšetřovacích úkonů v rámci trestního řízení posuzovaného jako celek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je situace osoby, vůči níž je prováděn vyšetřovací úkon, podstatně odlišná od situace adresáta konečného soudního rozhodnutí. Zatímco v posledně uvedených souvislostech se musí uplatnit úplné záruky procesních práv a musí být dodržovány v průběhu celého řízení, uplatnění týchž procesních standardů na vyšetřovací úkony posuzované odděleně by mohlo snížit praktickou hodnotu těchto úkonů nebo v každém případě mnoho z nich. Požadavek, aby byly prohlídka a zajištění věci nebo nepřetržité monitorování bankovních (nebo jiných) transakcí napřed řádně oznámeny dotčeným osobám, čímž by byla poskytnuta těmto osobám možnost napadnout tyto úkony před soudem, by ve skutečnosti ohrožoval jakýkoliv praktický účel takového vyšetřovacího úkonu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K minimálním standardům ve směrnici 2014/41</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Výše uvedené však neznamená, že vydání a výkon evropského vyšetřovacího příkazu nepodléhají žádným standardům. Soudní dvůr již ve věci Staatsanwaltschaft Wien uvedl, že ve směrnici 2014/41 existuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>normativní[…] rám[ec] upravující[…] soubor záruk jak ve fázi vydávání nebo potvrzování, tak ve fázi výkonu evropského vyšetřovacího příkazu za účelem zajištění ochrany základních práv dotčené osoby.<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201208">8. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1002">EU:C:2020:1002</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Jak totiž správně uvádějí všichni zúčastnění, kteří v projednávané věci předložili vyjádření, systém zavedený směrnicí 2014/41 se nemůže nepříznivě dotýkat ochrany základních práv vyplývajících z Listiny a na základě jejího čl. 52 odst. 3 z minimálních standardů zakotvených v EÚLP a vyslovených ESLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Přísné dodržování těchto záruk je patrně o to důležitější pro třetí osobu ve vnitrostátním trestním řízení. Je třeba mít na zřeteli, že na rozdíl od osoby obviněné nebo trestně stíhané uvedené třetí osoby pravděpodobně nikdy nebudou mít v pozdější fázi řízení žádná procesní práva ani nebudou mít možnost napadnout legalitu vyšetřovacích úkonů alespoň nepřímo, například požádáním o vyloučení získaných důkazů nebo napadením konečného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Standardy, které musí vydání evropského vyšetřovacího příkazu dodržet (a záruky v něm obsažené) jsou tudíž dvojí: zaprvé standardy stanovené samotnou směrnicí 2014/41 a zadruhé obecné dodržování základních práv, na která ustanovení uvedené směrnice odkazují, aniž je sama podrobně stanovují.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>V rámci první kategorie uvádí čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/41, že evropský vyšetřovací příkaz může být vydán pouze tehdy, je-li to nezbytné a přiměřené pro účely řízení, a pokud vyšetřovací úkony v něm uvedené by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu. Tento přístup spočívající v minimálním nezbytném zásahu se rovněž odráží v dalších ustanoveních uvedené směrnice, jejichž společným jmenovatelem je minimalizace nebo úplné zabránění zásahu, ke kterému konkrétní vyšetřovací úkon může vést<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Například podle čl. 10 odst. 3 směrnice 2014/41 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>vykonávající orgán může rovněž použít jiný vyšetřovací úkon, než který je uveden v evropském vyšetřovacím příkazu, pokud by vyšetřovacím úkonem vybraným vykonávajícím orgánem mohlo být dosaženo stejného výsledku jako úkonem uvedeným v evropském vyšetřovacím příkazu za použití mírnějších prostředků<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Kromě toho příslušná ustanovení kapitoly IV, která podrobně popisují několik druhů vyšetřovacích úkonů, stanoví zvláštní důvody pro odmítnutí uznání nebo výkonu vedle obecného výčtu důvodů uvedeného v článku 11 směrnice 2014/41.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou kategorii, evropské vyšetřovací příkazy jsou vázány na dodržování základních práv ze strany obou subjektů: vydávajícího a vykonávajícího členského státu. Článek 1 odst. 4 směrnice 2014/41 nejprve připomíná obecnou povinnost členských států ctít základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o EU. Tato obecná formulace je upřesněna v čl. 11 odst. 1 písm. f), který zavádí <HT TYPE="ITALIC">obecný a výslovný</HT> důvod pro uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu, jestliže <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>existují závažné důvody se domnívat, že provedení vyšetřovacího úkonu uvedeného v evropském vyšetřovacím příkazu by bylo neslučitelné s povinnostmi vykonávajícího státu podle článku 6 Smlouvy o EU a Listiny<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Jedná-li se však o opravné prostředky, které umožňují napadnout evropský vyšetřovací příkaz jako takový, je třeba připustit, že povaha vyšetřovacího úkonu často nebude slučitelná s možností napadnout tento úkon samostatně a <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> s tím důsledkem, že by takové napadení úkonu představovalo možnost úplného odložení nebo vyloučení provádění úkonu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Jinými slovy, požadavek, aby vždy existoval opravný prostředek <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> ve formě opravného prostředku podávaného k soudu, kterým by byla napadena legalita předmětného úkonu, by jen stěží zajistil přiměřenou rovnováhu mezi ochranou základních práv osob dotčených vyšetřováním a požadavkem účinnosti vyšetřovacích úkonů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Rozmanitost výše uvedených úkonů a jejich obecná povaha tedy podle mého názoru objasňují, proč unijní normotvůrce omezil povinnost stanovenou v čl. 14 odst. 1 směrnice 2014/41 na požadavek rovnocennosti. To znamená, že při neexistenci opravných prostředků čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice neukládá členskému státu povinnost jakýkoli opravný prostředek stanovit. Jak uvádí česká a francouzská vláda, tento názor již byl podle všeho vyjádřen Soudním dvorem ve věci Gavanozov, vzhledem k opakovanému použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>případně<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> při poukazování na dostupnost opravných prostředků ve vydávajícím státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gavanozov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑324/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:892">EU:C:2019:892</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a výrok rozsudku).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Uvedené stanovisko nicméně platí s poměrně důležitou výhradou: rovnocennost je logicky přijatelná pouze tehdy, jestliže je situace ve vydávajícím státě, na něhož odkazuje požadavek rovnocennosti, sama o sobě slučitelná s minimálními standardy ochrany základních práv, jak požaduje Listina a EÚLP. V tomto ohledu skutečně sdílím názor francouzské a rakouské vlády, jakož i Komise, které zdůrazňují, že směrnice 2014/41 vychází z domněnky, že členské státy dodržují základní práva. Jednoduše řečeno, rovnocennost je přípustná pouze <HT TYPE="ITALIC">tehdy, pokud</HT> není uplatňována za účelem schválení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>rovnocenného porušení<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> minimálních standardů EÚLP.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K minimálním standardům základních práv podle EÚLP</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba stručně nastínit minimální požadavky stanovené ESLP. Předkládající soud, jakož i někteří zúčastnění, skutečně poukazují na linii judikatury ESLP, v níž bylo Bulharsko opakovaně shledáno odpovědným za porušení článku 13 EÚLP z důvodu neexistence opravných prostředků proti příkazům k provedení prohlídky a zajištění věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20170119">19. ledna 2017</DATE>, Posevini v. Bulharsko, CE:ECHR:2017:0119JUD006363814, body 83 až 87. Viz rovněž rozsudky ESLP ze dne <DATE ISO="20070726">26. července 2007</DATE>, Peev v. Bulharsko, CE:ECHR:2007:0726JUD006420901, bod 70; ze dne <DATE ISO="20080522">22. května 2008</DATE>, Ilya Stefanov v. Bulharsko, CE:ECHR:2008:0522JUD006575501, bod 59; ze dne <DATE ISO="20131015">15. října 2013</DATE>, Gutsanovi v. Bulharsko, CE:ECHR:2013:1015JUD003452910, body 234 a 235; ze dne <DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE>, Prezhdarovi v. Bulharsko, CE:ECHR:2014:0930JUD000842905, body 26 až 28, 30 a 31 a 49 až 52; ze dne <DATE ISO="20160216">16. února 2016</DATE>, Govedarski v. Bulharsko, CE:ECHR:2016:0216JUD003495712, body 38 až 40, a 72 až 75; ze dne <DATE ISO="20160331">31. března 2016</DATE>, Stoyanov a další v. Bulharsko, CE:ECHR:2016:0331JUD005538810, bod 152, a ze dne <DATE ISO="20160609">9. června 2016</DATE>, Popovi v. Bulharsko, CE:ECHR:2016:0609JUD003965111, bod 122.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Pokud jde o výklad odpovídajících ustanovení Listiny, čl. 52 odst. 3 Listiny uvádí, že EÚLP je hranicí, pod kterou nesmí ochrana poskytovaná Listinou klesnout. Článek 13 EÚLP odpovídá, alespoň zčásti, prvnímu pododstavci článku 47 Listiny. Článek 47 však vyžaduje existenci právního prostředku nápravy před soudem, což není nutně případ článku 13 EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Vysvětlení k Listině základních práv (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, C 303, s. 17</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Za účelem rozptýlení pochybností ohledně toho, co přesně článek 47 Listiny vyžaduje v souvislosti s existencí prostředku nápravy před soudem, pokud jde o vyšetřovací úkony, je nutné zdůraznit právě minimální požadavky stanovené v judikatuře ESLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>ESLP opakovaně objasnil, že výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>účinný opravný prostředek<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> ve smyslu článku 13 EÚLP vyžaduje, aby bylo možné napadnout jak <HT TYPE="ITALIC">legalitu</HT> příkazů k prohlídce a zajištění věci, tak i způsob, jakým jsou <HT TYPE="ITALIC">provedeny</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>ESLP konstatoval, že výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>účinný opravný prostředek<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu článku 13 EÚLP nepředpokládá možnost napadnout vydání příkazu před provedením prohlídky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20080522">22. května 2008</DATE>, Ilya Stefanov v. Bulharsko, CE:ECHR:2008:0522JUD006575501, bod 59.</P></NOTE>. ESLP ve věci Posevini nicméně dodal, že disciplinární řízení vedené proti policii pro provedení prohlídky a zajištění věci nelze považovat za opravný prostředek ve smyslu článku 13 EÚLP. V souvislosti s posouzením článku 13 EÚLP je relevantní skutečnost, zda měla osoba dotčená provedením prohlídky a zajištěním věci přístup k řízení, které by jí umožnilo napadnout legalitu předmětného úkonu a dosáhnout přiměřené nápravy v případě, že byl nařízen nebo proveden protiprávně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20170119">19. ledna 2017</DATE>, Posevini v. Bulharsko, CE:ECHR:2017:0119JUD006363814, bod 84. Viz rovněž rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20160216">16. února 2016</DATE>, Govedarski v. Bulharsko, CE:ECHR:2016:0216JUD003495712, bod 94, v němž ESLP uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>aucune disposition du droit interne ne permettait [aux demandeurs] de contester la régularité et la nécessité d’une perquisition du domicile […]<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>. Ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE> ve věci Prezhdarovi v. Bulharsko, CE:ECHR:2014:0930JUD000842905, bod 50, ESLP uvedl, že neexistence jasných pravidel týkajících se rozsahu soudního přezkumu představuje problém, stejně tak jako neexistence jakéhokoliv smysluplného přezkumu legality a odůvodněnosti provedení prohlídky a zajištění věci.</P></NOTE>. ESLP zdůraznil, že možnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>napadnout prohlídku jako takovou nebo způsob, jakým byla nařízena nebo schválena<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> musí být dostupná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20170119">19. ledna 2017</DATE>, Posevini v. Bulharsko, CE:ECHR:2017:0119JUD006363814, bod 85.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Jinými slovy, na jedné straně nepostačuje návrh na zahájení disciplinárního řízení podaný proti policii z důvodu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>tvrdých<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> metod provádění úkonů ke splnění požadavku na opravný prostředek ve smyslu článku 13 EÚLP. Na druhé straně uvedené ustanovení nejde tak daleko, aby vyžadovalo opravný prostředek proti soudnímu rozhodnutí nařizujícímu provedení prohlídky a zajištění věci, který by musel být k dispozici před provedením prohlídky a zajištěním věci. ESLP nevyžaduje, aby opravný prostředek musel umožňovat dotčené osobě zabránit tomu, aby<?PAGE NO="13"?> k prohlídce a zajištění věci došlo, ani aby byl tento opravný prostředek k dispozici v jakémkoli konkrétním okamžiku v rámci řízení souvisejícího s provedením prohlídky a zajištěním věci. Není ani požadováno, aby byl příslušný opravný prostředek k dispozici v rámci trestního řízení, jehož se příkaz k provedení prohlídky a zajištění věci týká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Z judikatury ESLP jsem vyvodil následující poznatky. Zaprvé musí být možné napadnout legalitu prohlídky a zajištění věci v <HT TYPE="ITALIC">nějaké fázi</HT>, ale nikoliv nezbytně (poměrně logicky) před tím, než byl tento úkon proveden. Zadruhé se takový přezkum a jeho zahájení musí jednoznačně týkat dotyčné <HT TYPE="ITALIC">osoby</HT>. Nemůže záviset na iniciativě nebo na volném uvážení třetí strany, jako je tomu v případě vnitřního přezkumu v rámci policejních složek. Zatřetí oba aspekty provedení prohlídky a zajištění věci musí být přezkoumatelné: nejen z hlediska případného excesu ve způsobu, jakým byl úkon proveden, ale v první řadě také legality samotného nařízení uvedeného úkonu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Uvedu jednoduchý příklad: osoba, jejíž dveře byly jednoho rána vykopnuty policií, musí mít možnost domáhat se u orgánu členského státu provedení následného přezkumu, který nebude omezen pouze na ověření toho, zda bylo skutečně nutné vykopnout přední dveře nebo zlomit ruku osobě, která údajně bránila průběhu domovní prohlídky (<HT TYPE="ITALIC">způsob provedení</HT> úkonu), ale rovněž by určil, zda byla tato prohlídka skutečně nařízena v souladu s právem (<HT TYPE="ITALIC">legalita</HT> úkonu jako takového).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Jedná se o povahu práva zaručeného EÚLP. Právě v rámci případné ochrany <HT TYPE="ITALIC">tohoto práva</HT> zaručuje článek 47 Listiny možnost podat v přiměřené lhůtě žalobu k soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Nicméně skutečnost, že musí být možné napadnout zjištění před nezávislým soudem na základě prvního pododstavce článku 47 Listiny, nemění povahu základního práva, ani nebrání možnému předchozímu podání správního opravného prostředku nebo povinnosti podat nejprve správní stížnost před předložením věci k vnitrostátnímu soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Hassani</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:659">EU:C:2017:659</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0117">117</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Implicitně viz rovněž rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>El Hassani</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:960">EU:C:2017:960</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210310">10. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>Konsul Rzeczypospolitej Polskiej w N.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑949/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:186">EU:C:2021:186</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Mezitímní shrnutí a skutečná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Je-li problematika vnímána a chápána v tomto kontextu, judikatura ESLP nikterak nebrání provádění vyšetřovacích úkonů podle směrnice 2014/41. Podobně nejsou ani žádné námitky proti tomu, aby se článek 47 Listiny případně vztahoval na způsob, jakým byl vyšetřovací úkon proveden ve vykonávajícím členském státě orgány vykonávajícího členského státu, jakož i na legalitu příkazu, na jehož základě byl evropský vyšetřovací příkaz vydán orgány vydávajícího členského státu. Štěpení pravomoci zapříčiněné čl. 14 odst. 1 a odst. 2 směrnice 2014/41 vskutku podle všeho přesně odráží tento přístup.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Všechna výše uvedená vysvětlení týkající se vlastního rozsahu působnosti směrnice 2014/41, jakož i judikatury ESLP a minimálních požadovaných standardů, byla nezbytná pro to, aby bylo možné vymezit a posléze se vypořádat se skutečným problémem projednávané věci. Nejedná se nutně o otázku slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s jakýmkoliv konkrétním ustanovením směrnice 2014/41. Skutečná otázka je o krok napřed, metaforicky vyjádřeno, stojí před branami celého systému: může členský stát vydávat evropské vyšetřovací příkazy, i když si je vědom toho, že tyto akty porušují minimální standardy EÚLP, a tudíž minimální úroveň ochrany požadovanou podle unijního práva?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Členský stát nemůže v rozporu s minimálními standardy EÚLP vydávat evropské vyšetřovací příkazy, které budou nezbytně stiženy vadami spočívajícími v tomtéž druhu porušení povinností</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>V rámci své druhé předběžné otázky položené v projednávané věci se předkládající soud táže, zda může vydat evropský vyšetřovací příkaz k provedení prohlídek a zajištění věcí v prostorách společnosti i v prostorách soukromého obydlí, jakož i zda může vyslechnout svědka v případě, kdy osoby dotčené uvedenými úkony nemají podle vnitrostátního práva k dispozici žádný opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je odpověď <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>ne, nemůže<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. <HT TYPE="ITALIC">Dokud</HT> vydávající členský stát nezajistí dodržování minimálních standardů požadovaných EÚLP a uvedených v předchozím oddílu tohoto stanoviska, nesmí se orgány tohoto státu účastnit systému zavedeného směrnicí 2014/41.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Jak správně uvedly zejména francouzská a rakouská vláda, jakož i Komise, účast v systému justiční pomoci a vzájemné uznávání zavedené směrnicí 2014/41 předpokládá, že všichni účastníci splňují minimální požadavky ochrany základních práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Je pravda, že zvláštnost projednávané věci spočívá ve skutečnosti, že otázky byly soudem vydávajícího členského státu položeny v době, kdy je řízení stále ještě ve fázi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>předběžného uznání<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>. Předkládající soud zvažuje vydání evropského vyšetřovacího příkazu, ale žádný úkon ještě nepřekročil hranice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora v oblasti vzájemného uznávání v trestních věcech se typicky zabývala otázkami <HT TYPE="ITALIC">vykonávajících</HT> orgánů, které měly pochybnosti ohledně toho, zda jim unijní právo dovoluje zabývat se žádostmi podanými orgány jiného členského státu. Nástroje, které se opírají o vzájemné uznávání, totiž obvykle dávaly mechanismy bránící tomu, aby vadný akt vyvolával požadované právní účinky, k dispozici vykonávajícím státům. Projednávaná věc je vzácným příkladem projevu zdrženlivosti na straně vydávajícího orgánu z důvodu pochybností o tom, zda vůbec smí uplatnit specifický nástroj vzájemného uznávání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného však jistě nelze vyvodit, že unijní právo přehlíží situaci ve vydávajícím členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Z praktického hlediska upravuje směrnice 2014/41 několik otázek a ukládá vydávajícímu členskému státu řadu povinností. Tyto povinnosti jsou dále podtrženy obecnou povinností všech příslušných justičních orgánů, která je stanovena v čl. 1 odst. 4 uvedené směrnice, a to ctít základní práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Přitom právě z principiálního hlediska je tato otázka jednoznačná. Není mi jasné, jak by mohla existovat jakákoliv <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>vzájemná důvěra<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> v systému, v němž by mohly vydávající členské státy vydávat akty, které by byly standardně, a jak již bylo dříve prokázáno, v rozporu s minimálními standardy, ze kterých vychází celý systém, a i tak by bylo takovým aktům bez ohledu na tuto skutečnost vědomě umožňován vstup do systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Skutečně se nedomnívám, že je nezbytné opakovat rozsáhlou judikaturu k této problematice zdůrazňující význam vzájemné důvěry pro vzájemné uznávání a pro fungování mnohých mechanismů justiční spolupráce v trestních věcech v rámci Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz například z nedávné doby rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201208">8. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1002">EU:C:2020:1002</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), nebo ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210310">10. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>PI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑648/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:187">EU:C:2021:187</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Konkrétně řečeno,<?PAGE NO="15"?> požadavek vzájemné důvěry nebo realisticky spíše zákaz nedůvěry znamená, že orgány vykonávajícího členského státu musí <HT TYPE="ITALIC">předpokládat</HT>, že pravidla a základní práva byla ze strany vydávajícího členského státu dodržena, a tudíž – až na výjimečné případy – <HT TYPE="ITALIC">nemohou ověřovat</HT>, zda je akt přijatý ve vydávajícím členském státě v souladu se základními právy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz například Posudek 2/13 (Přistoupení Evropské unie k EÚLP) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0192">192</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180306">6. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Achmea</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:158">EU:C:2018:158</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>je na členských státech, aby zejména na základě zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci SEU zajistily na svých územích uplatňování a dodržování unijního práva a aby učinily všechna vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie […]<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180306">6. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Achmea</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:158">EU:C:2018:158</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>V této souvislosti podle mého názoru členský stát, který využívá systém a který si je vědom toho, že akty, jež vydává, již jsou ve skutečnosti neslučitelné s požadovanými minimálními zárukami souvisejícími se základními právy, nejedná v duchu loajální spolupráce. Takové akty nemohou vést k žádné vzájemné důvěře. Ve skutečnosti jsou protikladem této důvěry, který nutí jakýkoliv jiný subjekt a zejména vykonávající členský stát, aby přijal <HT TYPE="ITALIC">vzájemnou nedůvěru</HT> jako svou výchozí pozici. Jak by mohla existovat jakákoliv vzájemná důvěra v systému, v němž mohou někteří z jeho účastníků vědomě nedbat na pravidla?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Je pravda, že směrnice 2014/41 obsahuje několik záruk zajišťujících dodržování základních práv, pokud jde o uznávání a výkon daného vyšetřovacího úkonu ve vykonávajícím členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Zdůrazněno výše v bodech 53 a 54 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Tento výčet vskutku zahrnuje důvod k odmítnutí na základě čl. 11 odst. 1 písm. f) směrnice 2014/41, který může vést k odmítnutí na základě nedodržení základních práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>To však rozhodně neznamená, že je možné veškerou odpovědnost přenést na vykonávající členský stát. Znovu opakuji, že loajální spolupráce (a vzájemná důvěra) jsou vzájemně provázané. Z podstaty věci se týkají všech účastníků úkonu. Soudní dvůr zdůraznil tuto myšlenku, když uvedl, že dodržování základních práv je <HT TYPE="ITALIC">sdílenou povinností</HT>, která náleží vydávajícímu i vykonávajícímu členskému státu. Počáteční povinnost zajistit dodržování základních práv leží přímo na bedrech vydávajícího členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180123">23. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Piotrowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:27">EU:C:2018:27</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), který potvrdil v souvislosti s evropským zatýkacím rozkazem <HT TYPE="ITALIC">primární odpovědnost</HT> <HT TYPE="ITALIC">vydávajícího</HT> členského státu zajistit dodržování základních práv.</P></NOTE>. Umožnění vstupu od počátku neslučitelných evropských vyšetřovacích příkazů do systému by přeneslo veškerou odpovědnost za ochranu základních práv zcela na vykonávající orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>V tomto ohledu souhlasím se stanoviskem generálního advokáta Y. Bota ve věci Gavanozov, že se takové řešení vzpírá nejen obecné konstrukci směrnice 2014/41, ale rovněž konceptu vzájemné důvěry (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑324/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:312">EU:C:2019:312</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, které si tuto skutečnost mohou v některých případech uvědomit, zatímco v jiných ji mohou přehlédnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Podle mého názoru by hraní takové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>ruské rulety<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> s individuálními právy bylo z pojmového hlediska zcela neslučitelné s přístupem, který zaujal systém vzájemného uznávání. Vydávající orgán by si byl vědom skutečnosti, že vydaný evropský vyšetřovací příkaz porušuje základní práva, ale jednoduše by ponechal tuto skutečnost na obezřetnosti vykonávajícího orgánu a sledoval by, zda si jí tento orgán povšimne, což by mělo za následek poměrně selektivní zohledňování základních práv jednotlivců zapojených do tohoto procesu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Výše uvedené přivádí člověka k úvaze o hypotetickém výrobci motorových vozidel, který uvádí do oběhu vozidla, ačkoliv si je vědom skutečnosti, že všechna tato vozidla jsou technicky závadná, ale přesto vychází z přesvědčení, že policejní kontroly nejsou natolik časté a s trochou štěstí snad nebude docházet k tolika dopravním nehodám, které povedou ke zranění cestujících nebo osob z řad veřejnosti z důvodu této technické závady.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Kromě toho taková ruská ruleta nejen že přenáší odpovědnost za zjištění porušení povinností na vykonávající členský stát, ale činí z tohoto členského státu případného spoluviníka za tato porušení povinností, jestliže je nezjistí a nezabrání jim. V takovém případě by dotčeným členským státům hrozilo riziko, že nedodrží požadavky stanovené ESLP ve věci Avotiņš<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20160523">23. května 2016</DATE>, Avotiņš v. Lotyšsko, CE:ECHR:2016:0523JUD001750207, bod 116.</P></NOTE>, a tudíž dojde ke vzniku jejich odpovědnosti podle mezinárodního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz z nedávné doby rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20210325">25. března 2021</DATE>, Bivolaru a Moldovan v. Francie, CE:ECHR:2021:0325JUD004032416.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Věc Avotiņš, jakož i judikatura Soudního dvora týkající se případného odmítnutí uznání nebo výkonu aktu vydávajícího členského státu ze strany vykonávajícího členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>N. S. a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/10 a C‑493/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:865">EU:C:2011:865</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160405">5. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Aranyosi a Căldăraru</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/15 a C‑659/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:198">EU:C:2016:198</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, se totiž týkají systémového selhání nebo systémových nedostatků ve vydávajícím členském státě, které mohou mít určité důsledky ve vykonávajícím členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Avšak nebo tím spíše mi není jasné proč, jestliže jsou takové důsledky předvídány z důvodu (systémových) selhání na makro úrovni, konkrétně, když se celý systém stane nefunkčním<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jakož i z důvodu, který lze označit jako sektorová selhání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V rámci kterých se uvádí selhání týkající se určitých dotčených oblastí, jako jsou podmínky pro žadatele o mezinárodní ochranu – rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>N. S. a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/10 a C‑493/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:865">EU:C:2011:865</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), nebo vězeňské podmínky – rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160405">5. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Aranyosi a Căldăraru</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/15 a C‑659/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:198">EU:C:2016:198</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), aniž je v těchto případech tvrzeno, že celý soudní systém daného členského státu by byl dotčen uvedenými nedostatky.</P></NOTE>, by nemělo totéž platit v případě selhání, která lze nazvat jako selhání na pouhé mikro úrovni, tedy nedostatků zjištěných pouze v rámci konkrétních procesních aspektů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Kromě toho, pokud je přístup takový, že od určitého okamžiku není vykonávající členský stát nadále povinen uznávat nebo vykonávat akty pocházející z určitých vydávajících členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Nedávno zopakováno Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Nezávislost vystavujícího justičního orgánu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/20 PPU a C‑412/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1033">EU:C:2020:1033</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a následně uplatněno Rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) v rozsudku ze dne <DATE ISO="20210210">10. února 2021</DATE>, sp. zn. RK 20/771 13/751021-20, NL:RBAMS:2021:420.</P></NOTE>, není v této úvaze vlastně také obsaženo, že by vydávajícímu členskému státu, pokud si je vědom nedodržení povinností, mělo být zabráněno v tom, aby využíval systém justiční spolupráce, jehož vstupní podmínky již nesplňuje?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Do jisté míry není takový závěr jen nedílnou součástí přístupu zaujatého systémem, ale je také mnohem <HT TYPE="ITALIC">přiměřenější</HT>. Namísto toho, aby byl celý systém justiční spolupráce (a všechny jednotlivé subjekty ve členských státech) zatěžován opětovným přezkoumáváním v každém jednotlivém případě, zda jsou dány důvody pro odmítnutí uznání a výkonu evropského vyšetřovacího příkazu či nikoli, není rozumnější dočasně pozastavit uznaný a potvrzený problematický zdroj, aby tak mohl nejprve zajistit dodržování minimálních standardů před tím, než bude znovu přijat? Takové řešení se jeví opodstatněnějším, protože na rozdíl od situace, ve které musí být prokázáno případné systémové selhání vedoucí k ohrožení individuálního postavení dotčené osoby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Nezbytné ve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>dvoufázovém testu<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, který vyžaduje strukturální (systémové a celoplošné), jakož i individuální posouzení týkající se jednotlivého případu – rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), potvrzený v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Nezávislost vydávajícího justičního orgánu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/20 PPU a C‑412/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1033">EU:C:2020:1033</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, v případě vadné právní úpravy v určitém sektoru, jež se vztahuje pouze k jednomu aspektu, je zřejmé, že vydání jakéhokoliv aktu, který by byl v souladu s právem, není možné. Všechny vydané akty budou z podstaty věci vadné, neboť právní úprava, na jejímž základě budou přijaty, je sama o sobě neslučitelná s právními předpisy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, kdokoliv chce využívat systém justiční pomoci a vzájemného uznávání na základě směrnice 2014/41 nebo ostatně na základě jakéhokoliv jiného nástroje justiční spolupráce a vzájemného uznávání, musí přijít, obrazně řečeno, s čistýma rukama, nebo naopak nesmí přijít s rukama, o nichž ví, že jsou nečisté. Porušení tohoto základního hygienického pravidla, které bylo opakovaně uznáno a systematicky zdůrazňováno, může vskutku vést k tomu, že tato osoba bude požádána, aby odešla a vrátila se až poté, co nalezne mýdlo a učiní nezbytné kroky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>V konkrétních souvislostech projednávané věci, jak byly popsány výše, shledal ESLP ve věci Posevini<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20170119">19. ledna 2017</DATE>, Posevini v. Bulharsko, CE:ECHR:2017:0119JUD006363814.</P></NOTE> a v předchozích rozsudcích v případě Bulharska porušení povinnosti stanovit účinný opravný prostředek ve smyslu článku 13 EÚLP z důvodu neexistence jakéhokoliv řízení, které by umožňovalo napadení legality příkazu k provedení prohlídky a zajištění věci nebo dosažení přiměřené nápravy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz výše poznámka pod čarou 23.</P></NOTE>. Jak je konstatováno v uvedených rozhodnutích, bulharská vláda skutečně uznala toto selhání a zavázala se Výboru ministrů k nápravě situace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20170119">19. ledna 2017</DATE>, Posevini v. Bulharsko, CE:ECHR:2017:0119JUD006363814, bod 47.</P></NOTE>, avšak doposud bez úspěchu, jak bylo rovněž zdůrazněno v předkládacím rozhodnutí v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Souhrnně řečeno, dokud není napraveno uvedené selhání ve vnitrostátní právní úpravě, je orgánům daného členského státu vskutku zakázáno vydávat evropský vyšetřovací příkaz, který automaticky a nevyhnutelně vede ke stejnému porušení základních práv, jaké již konstatoval ESLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Podotýkám, že nebyla nalezena žádná podobná otázka, pokud jde o rozhodnutí nařizující výslech svědka. V tomto ohledu sdílím názor francouzské a rakouské vlády, podle něhož v podstatě výslech svědka pravděpodobně nemůže sám o sobě vést k tak závažnému zásahu do základních svobod jednotlivce, jako je zásah v případě příkazu k provedení prohlídky a zajištění věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Kromě toho článek 24 směrnice 2014/41 obsahuje poměrně podrobný postup výslechu svědka za použití videokonference nebo jiného audiovizuálního přenosu. Podpůrně se článek 25 směrnice 2014/41 týká výslechu svědka za použití telefonní konference. Tato ustanovení obsahují zvláštní záruky, včetně důvodu pro odmítnutí uznání nebo výkonu podle čl. 24 odst. 2 uvedené směrnice, povinnosti vykonávajícího orgánu spočívající v použití <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>základních zásad práva vykonávajícího státu<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> podle čl. 24 odst. 5 písm. a) uvedené směrnice a povinnosti poskytnout informace o procesních právech, která zahrnují právo odepřít výpověď, jak je stanoveno v čl. 24 odst. 5 písm. e) tamtéž.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené nemám za to, že by omezení řešení v projednávané věci na příkazy k provedení prohlídky a zajištění věci pravděpodobně vedlo k systémovému řešení pro případný demonstrativní výčet možných porušení základních práv. Jak již bylo uvedeno, různé vyšetřovací úkony mohou představovat různé stupně a intenzity zásahů. Z tohoto hlediska se zdá být obtížné je abstraktně odlišit za účelem tvrzení, že daný vyšetřovací úkon <HT TYPE="ITALIC">nikdy</HT> nemůže být problematický.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Pokud jde o konkrétní výslech svědka, ačkoliv jej lze charakterizovat jako poměrně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>mírný<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> zásah do osobní sféry osoby, nelze vyloučit, že výslech konkrétního svědka v konkrétní situaci může přesto vést k porušení chráněných individuálních práv, jako jsou práva zranitelných osob, jejichž zvláštní situace by nebyla řádně zohledněna při přijímání evropského vyšetřovacího příkazu nařizujícího takový výslech. Pokud by k takové situaci došlo, dotčená osoba musí mít také přístup k opravným prostředkům, které by umožnily přezkum legality takového úkonu a dosažení přiměřené nápravy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Souhrnně řečeno, je povinností vydávajících orgánů, aby se ujistily, že jejich vlastní akty nejsou stiženy vadou spočívající v protiprávnosti z důvodu nedodržení minimálních standardů stanovených v EÚLP, pokud tyto akty vstupují do systému směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>Článek 14 odst. 1 a čl. 1 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech vykládané ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i čl. 4 odst. 3 SEU brání takové situaci, v níž vnitrostátní právní úprava neupravuje žádný opravný prostředek proti vydání evropského vyšetřovacího příkazu, pokud vydání takového příkazu automaticky a nevyhnutelně povede k témuž porušení minimálních standardů zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech, jaké již bylo konstatováno Evropským soudem pro lidská práva. Uvedená ustanovení rovněž brání vydání evropského vyšetřovacího příkazu za takových okolností.<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>