<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSA.1201191701.case.xml"><NO.CASE>C-97/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005C0097</NO.CELEX><NO.SEQ>0009.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>11920</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>11933</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA RUIZ-JARABA – VĚC C-97/05</LEFT><RIGHT>GATTOUSSI</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Dámasa Ruiz-Jaraba Colomera</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20060406">6. dubna 2006</DATE><NOTE NOTE.ID="E0057"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT>Úvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Verwaltungsgericht (správní soud) Darmstadt žádá Soudní dvůr o výklad článku 64 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé<NOTE NOTE.ID="E0058" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Dohoda podepsaná dne <DATE ISO="19950717">17. července 1995</DATE> v Bruselu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="097" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="2">Úř. věst. 1998, L 97, s. 2</REF.DOC.OJ>) a schválená jménem Evropských společenství a Evropského společenství uhlí a oceli rozhodnutím Rady a Komise 98/238/ES, ESUO ze dne <DATE ISO="19980126">26. ledna 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="097" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 97, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/28, s. 187).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tento soud má pochyby týkající se dopadu uvedené dohody na zkrácení doby platnosti povolení k pobytu a na následný příkaz k vyhoštění z Německa v případě tuniského občana, který byl držitelem pracovního povolení na dobu neurčitou.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Přestože se Soudní dvůr již dříve vyjádřil k dohodám mezi Společenstvím a třetími zeměmi<NOTE NOTE.ID="E0059" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19980115">15. ledna 1998</DATE>, Babahenini (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-113/97" YEAR="1998" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-183">C-113/97, Recueil s. I-183</REF.DOC.ECR>) – Dohoda o spolupráci s Alžírskem; ze dne <DATE ISO="19991111">11. listopadu 1999</DATE>, Mesbah (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-179/98" YEAR="1999" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-7955">C-179/98, Recueil s. I-7955</REF.DOC.ECR>); a ze dne <DATE ISO="20010320">20. března 2001</DATE>, Fahmi a Esmoris Cerdeiro-Pinedo Amado (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-33/99" YEAR="2001" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-2415">C-33/99, Recueil s. I-2415</REF.DOC.ECR>) – Dohoda o spolupráci s Marokem; ze dne <DATE ISO="20020129">29. ledna 2002</DATE>, Pokrzeptowicz-Meyer (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-162/00" YEAR="2002" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-1049">C-162/00, Recueil s. I-1049</REF.DOC.ECR>) – Dohoda o přidružení s Polskou republikou; nebo nejnovější ze dne <DATE ISO="20050412">12. dubna 2005</DATE>, Simutenkov (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-265/03" YEAR="2005" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-2579">C-265/03, Sb. rozh. s. I-2579</REF.DOC.ECR>) – Dohoda o partnerství a spolupráci s Ruskou federací; jakož i ze dne <DATE ISO="20050602">2. června 2005</DATE>, Dörr a Ünal (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-136/03" YEAR="2005" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-4759">C-136/03, Sb. rozh. s. I-4759</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20050707">7. července 2005</DATE>, Dogan (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-383/03" YEAR="2005" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6237">C-383/03, Sb. rozh. s. I-6237</REF.DOC.ECR>), a Aydinli (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-373/03" YEAR="2005" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6181">C-373/03, Sb. rozh. s. I-6181</REF.DOC.ECR>) – Dohoda o přidružení s Tureckem. V bodu 9 rozsudku ze dne <DATE ISO="19870930">30. září 1987</DATE>, Demirel (<REF.DOC.ECR NO.CASE="12/86" YEAR="1987" EDITION="GEN" PAGE.ECR="3719">12/86, Recueil s. 3719</REF.DOC.ECR>), bylo kategoricky prohlášeno, že Soudní dvůr je příslušný k přezkumu ustanovení této povahy.</P></NOTE>, dosud tak neučinil v souvislosti s dohodou s Tuniskem. Jde tedy o první příležitost k rozboru evropsko-středomořské dohody<NOTE NOTE.ID="E0060" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V okamžiku přednesení tohoto stanoviska je přezkoumávána věc Echouikh (C-336/05), týkající se výkladu článků 64 a 65 Evropsko-středomořské dohody s Marockým královstvím, podepsané dne <DATE ISO="19960226">26. února 1996</DATE> v Bruselu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="070" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="2">Úř. věst. 2000, L 70, s. 2</REF.DOC.OJ>) a schválené jménem Evropských společenství a Evropského společenství uhlí a oceli rozhodnutím Rady a Komise 2000/204/ES, ESUO ze dne <DATE ISO="20000124">24. ledna 2000</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="070" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 70, s. 1</REF.DOC.OJ>). Soudní dvůr rovněž projednává věc Güzeli (C-4/05), v níž německé orgány zamítly prodloužení povolení k pobytu tureckému pracovníku, který obdržel pracovní povolení na dobu neurčitou, a v níž bude potřebný přezkum dohody s Tureckem.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Existuje však precedens: rozsudek ze dne <DATE ISO="19990302">2. března 1999</DATE>, El-Yassini<NOTE NOTE.ID="E0061" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Věc <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-416/96" YEAR="1999" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-1209">C-416/96, Recueil, s. I-1209</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, který upřesnil<?PAGE NO="I-11921"?> obsah článku 40 dohody s Marokem uzavřené v roce 1976<NOTE NOTE.ID="E0062" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Dohoda o spolupráci mezi Evropským hospodářským spole čenstvím a Marockým královstvím, podepsaná v Rabatu dne <DATE ISO="19760427">27. dubna 1976</DATE> a schválená jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2211/78 ze dne <DATE ISO="19780926">26. září 1978</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="264" DATE.PUB="1978" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 264, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, jehož znění je obdobné jako znění ustanovení, na němž spočívají zde položené otázky. Použití tohoto precedentu však způsobilo předkládajícímu soudu obtíže a vedlo rovněž k určitým rozporům v tomto řízení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT>Právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT>Evropsko-středomořská dohoda s Tuniskou republikou</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Vývoj</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Společenství disponuje již od počátku své činnosti právní subjektivitou, aby mohlo uzavírat dohody s dalšími mezinárodními subjekty. Článek 310 ES mu dává oprávnění <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>uzavřít s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi dohody o přidružení, které stanoví vzájemná práva a povinnosti, společné postupy a zvláštní řízení<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0063" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 310 ES vyplývá z článku 238 Smlouvy ES, který pak, pokud jde o jeho původ, vychází z článku 14 dohody týkající se přechodných ustanovení Evropského společenství uhlí a oceli.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Dohody o přidružení naplňují čtyři základní cíle: připravit přistoupení k Evropské unii, nabídnout alternativu uvedeného přistoupení, zabezpečit spolupráci za účelem podpory rozvoje a podpořit vzájemnou pomoc mezi regiony<NOTE NOTE.ID="E0064" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Hanf, D., a Dengler, P., <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>Accords d'association<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/> , Commentaire Mégret, Le droit de la CE et de l'Union européenne, díl XII (Relations extérieures), Brusel, 2004.</P></NOTE>. Mezi dohodami, které usilují o tuto mezinárodní pomoc, jsou dohody uzavřené v sedmdesátých letech s africkými zeměmi na pobřeží Středozemního moře: Marokem<NOTE NOTE.ID="E0065" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Uvedeno v poznámce pod čarou 6.</P></NOTE>, Alžírskem<NOTE NOTE.ID="E0066" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Dohoda o spolupráci mezi Evropským hospodářským spole čenstvím a Alžírskou lidově demokratickou republikou, podepsaná v Alžíru dne <DATE ISO="19760426">26. dubna 1976</DATE> a schválená jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2210/78 ze dne <DATE ISO="19780926">26. září 1978</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="263" DATE.PUB="1978" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 263, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> a Tuniskem.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Tuniskou republikou byla podepsána dne <DATE ISO="19760425">25. dubna 1976</DATE><NOTE NOTE.ID="E0067" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="265" DATE.PUB="1978" PAGE.FIRST="2">Úř. věst. 1978, L 265, s. 2</REF.DOC.OJ>. Dohoda schválená jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2212/78 ze dne <DATE ISO="19780926">26. září 1978</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="265" DATE.PUB="1978" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 265, s. 1</REF.DOC.OJ>). Téhož dne byla uzavřena další dohoda mezi členskými státy Evropského společenství uhlí a oceli a Tuniskou republikou (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="265" DATE.PUB="1978" PAGE.FIRST="119">Úř. věst. 1978, L 265, s. 119</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Podle jejího článku 39 <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>režim přiznaný každým členským státem pracovníkům tuniské národnosti, zaměstnaným na jejich území, ohledně pracovních podmínek a propouštění bude prostý jakékoli diskriminace založené na státní příslušnosti<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/>. <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální překlad)</HT></TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-11922"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Evropsko-středomořská dohoda ze dne <DATE ISO="19950717">17. července 1995</DATE></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>V roce 1995 se konala v Barceloně konference ministrů zahraničních věcí zemí Středomoří s cílem podpořit mír, bezpečnost a spravedlnost v této oblasti.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>V souladu se závěry této konference nahradilo Společenství dosavadní dohody a podepsalo nové<NOTE NOTE.ID="E0068" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Kromě výše uvedené dohody s Tuniskem viz nejnovější dohody s Marokem, uvedené v poznámce pod čarou 4, Palestinskou samosprávou (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="187" DATE.PUB="1997" PAGE.FIRST="3">Úř. věst. 1997, L 187, s. 3</REF.DOC.OJ>), Izraelským státem (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="147" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="3">Úř. věst. 2000, L 147, s. 3</REF.DOC.OJ>), Jordánským hášimovským královstvím (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="129" DATE.PUB="2002" PAGE.FIRST="3">Úř. věst. 2002, L 129, s. 3</REF.DOC.OJ>), Arabskou republikou Egypt (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="304" DATE.PUB="2004" PAGE.FIRST="39">Oř. věst. 2004, L 304, s. 39</REF.DOC.OJ>), Alžírskou demokratickou republikou (text je dostupný na http://www.deldza.cec.eu.int/fr/ue_algerie/accord_asso-ciation.htm) a Libanonskou republikou (text je dostupný na http://www.dellbn.cec.eu.int/french/text.htm).</P></NOTE>. Všechny mají obdobnou strukturu i obsah<NOTE NOTE.ID="E0069" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Flaesch-Mougin, C., <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Differentiation and association within the Pan-Euro-Mediterranean Area<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">The</HT> EU. s enlargement and Mediterranean strategies: A Comparative Analysis, M. Maresceau a E. Lannon (vyd.), Basingstoke-New York, 2001, s. 85 a násl.; a Debard, T., <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>La conclusion d'accords d'association de 2<HT TYPE="SUP">e</HT> génération<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">Le</HT> partenariat euro-méditerranéen — Le processus de Barcelona: Nouvelles perspectives, Bruylant, Brusel, 2003, s. 161 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Do tohoto rámce zapadá i Evropsko--středomořská dohoda s Tuniskem, která počínaje datem svého vstupu v platnost nahradila dohodu z roku 1976<NOTE NOTE.ID="E0070" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 96 odst. 2 uvedené dohody.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 1 uvádí její cíle: poskytnout vhodný rámec pro politický dialog; postupně liberalizovat obchod se zbožím, službami a kapitálem; rozvíjet obchod a harmonické hospodářské a sociální vztahy, zejména na základě dialogu a spolupráce; přispět k integraci zemí Maghrebu; a podporovat hospodářskou, sociální, kulturní a finanční spolupráci.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 64 odst. 1, obsažený v kapitole I (<QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>Pracovníci<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>) hlavy VI (<QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Spolupráce v sociálních a kulturních záležitostech<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>), stanoví, že <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>režim přiznaný každým členským státem pracovníkům tuniské národnosti, zaměstnaným na jeho území, ohledně pracovních podmínek, odměňování a propouštění bude prost jakékoli diskriminace založené na státní příslušnosti<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0071" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Podle článku 66 téže dohody se ustanovení této kapitoly I nepoužijí na <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>státní příslušníky smluvních stran, kteří na území svých hostitelských zemí pobývají nebo pracují nezákonně<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>. Toto kritérium legality se objevuje i v dalších dohodách o přidružení, např. ve výše uvedených dohodách s Marokem (články 64 a 66) nebo s Izraelem (článek 64).</P></NOTE>. <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální překlad)</HT></TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Je namístě chápat toto pravidlo ve světle <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>společného prohlášení<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/> připojeného k závěrečnému aktu dohody, podle něhož čl. 64 odst. 1, <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>pokud jde o neexistenci diskriminace v oblasti propouštění, nelze uplatňovat za účelem získání obnovení povolení k pobytu. Poskytnutí, obnovení<?PAGE NO="I-11923"?> nebo odmítnutí povolení k pobytu se bude řídit pouze právními předpisy každého členského státu a platnými dvoustrannými dohodami a smlouvami<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>. (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>)</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Rozpory vzniklé v rámci dohody jsou přezkoumávány Radou přidružení, což je orgán s paritním zastoupením a s rozhodovací pravomocí<NOTE NOTE.ID="E0072" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Články 79 a 80 uvedené dohody.</P></NOTE>, ve spolupráci s Výborem pro přidružení, který rovněž disponuje rozhodovací pravomocí<NOTE NOTE.ID="E0073" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Články 81 až 83 uvedené dohody.</P></NOTE>, přestože, pokud je mi známo, nebyly upraveny aspekty týkající se práce tuniských státních příslušníků ve Společenství<NOTE NOTE.ID="E0074" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rada přidružení přijala rozhodnutí č. 1/98 ze dne <DATE ISO="19980714">14. července 1998</DATE>, jímž schválila svůj vnitřní řád, jakož i řád výboru <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální</HT> překlad) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="300" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="20">Úř. věst. L 300, s. 20</REF.DOC.OJ>); č. 1/1999 ze dne <DATE ISO="19991025">25. října 1999</DATE> o použití ustanovení týkajících se upravených zemědělských výrobků stanovených v článku 10 dohody <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální</HT> překlad) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="298" DATE.PUB="1999" PAGE.FIRST="16">Úř. věst. L 298, s. 16</REF.DOC.OJ>); č. 1/2003 ze dne <DATE ISO="20030930">30. září 2003</DATE>, jímž se zavádějí podvýbory výboru pro přidružení <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální</HT> překlad) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="311" DATE.PUB="2003" PAGE.FIRST="14">Úř. věst. L 311, s. 14</REF.DOC.OJ>); a č. 1/2005 ze dne <DATE ISO="20050714">14. července 2005</DATE> o odchylce od ustanovení týkajících se definice pojmu <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>původní produkty<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/> a metod správní spolupráce stanovených dohodou (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" DATE.PUB="2005" PAGE.FIRST="3">Úř. věst. L 190, s. 3</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> na rozdíl od toho, co proběhlo v rámci Rady pro přidružení s Tureckem<NOTE NOTE.ID="E0075" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozhodnutí Rady pro přidružení č. 1/80 ze dne <DATE ISO="19800919">19. září 1980</DATE> vývoji přidružení mezi Evropským společenstvím a Tureckem, k němuž se vztahuje četná judikatura. Přestože jeho text nebyl úředně zveřejněn, je uveden v <HT TYPE="ITALIC">Dohodě</HT> o přidružení a protokolech EHS-Turecko a jiných základních dokumentech, Rada Evropských společenství, Brusel, 1992, s. 327 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT>Německá právní úprava</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Povolení k pobytu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Ausländergesetz (zákon o vstupu a pobytu cizinců na spolkové území; dále jen <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>AuslG<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>)<NOTE NOTE.ID="E0076" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Gesetz über die Einreise und den Aufenthalt von Ausländern m Bundesgebiet, BGBl. 1990 I, s. 1354.</P></NOTE> umožňuje sloučení rodiny cizince a jeho německého manžela/manželky vydáním povolení k pobytu na německém území, které, není-li uděleno na dobu neurčitou<NOTE NOTE.ID="E0077" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 25 ve spojení s článkem 24 AuslG.</P></NOTE>, je nejprve uděleno na dobu tří let s možností obnovení na omezená období<NOTE NOTE.ID="E0078" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 23 AuslG.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Manžel/manželka s cizí státní příslušností získá však samostatné právo pobytu, pokud společné soužití v Německu trvá alespoň dva roky<NOTE NOTE.ID="E0079" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 19 odst. 1 bod 1 AuslG.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Doba platnosti povolení k pobytu může být se zpětnou účinností zkrácena, pokud jedna z podstatných podmínek, kterým je podřízeno jeho vydání, prodloužení nebo stanovení doby platnosti, přestane být splněna<NOTE NOTE.ID="E0080" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 12 odst. 2 AuslG.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Pracovní povolení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podmínky pro udělení pracovního víza manželovi/manželce bez německé státní příslušnosti<?PAGE NO="I-11924"?> jsou uvedeny v třetím díle Sozialgesetzbuch (zákoník sociálního zabezpečení; dále jen <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>SGB III<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>)<NOTE NOTE.ID="E0081" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Třetí díl (III) – Podpora zaměstnanosti, ze dne <DATE ISO="19970324">24. března 1997</DATE>, BGBl. 1997 I, s. 594, následně změněný, platný do <DATE ISO="20041231">31. prosince 2004</DATE>.</P></NOTE> a v Arbeitsgenehmigungsverordnung (nařízení o udělování pracovního povolení cizincům; dále jen <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>ArGV<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>)<NOTE NOTE.ID="E0082" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Verordnung über die Arbeitsgenehmigung für ausländische Arbeitsnehmer ze dne <DATE ISO="19980917">17. září 1998</DATE>, BGBl. 1998 I, s. 2899.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>V souladu se SGB III mohou cizinci vykonávat zaměstnání pouze na základě předběžného povolení, které může být vydáno pouze tehdy, pokud je cizinec držitelem povolení k pobytu<NOTE NOTE.ID="E0083" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 284 SGB III.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Podle ArGV může být doba platnosti pracovního povolení ze zvláštních důvodů zkrácena<NOTE NOTE.ID="E0084" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 4 ArGV.</P></NOTE>, přičemž toto právo zaniká v případě zániku práva pobytu<NOTE NOTE.ID="E0085" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 8 odst. 1 ArGV.</P></NOTE>, což dokazuje, že v německém právním řádu závisí pracovní povolení vždy na povolení k pobytu<NOTE NOTE.ID="E0086" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Německá vláda zdůrazňuje tuto charakteristiku ve svých vyjádřeních.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Německá judikatura krom toho vyžaduje, aby pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou pouze tehdy, opravňují-li k tomu objektivní důvody<NOTE NOTE.ID="E0087" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>To zdůrazňuje generální advokát F. G. Jacobs ve svém stanovisku předneseném ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky ze dne <DATE ISO="19931020">20. října 1993</DATE>, Spotti (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-272/92" YEAR="1993" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-5185">C-272/92, Recueil, s. I-5185</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20020129">29. ledna 2002</DATE>, Pokrzeptowicz-Meyer (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-162/00" YEAR="2002" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-1049">C-162/00, Recueil, s. I-1049</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT>Skutečnosti, spor v původním řízení a předběžné otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Tuniský státní příslušník M. Gattoussi se dne <DATE ISO="20020830">30. srpna 2002</DATE> v Tunisku oženil s německou státní příslušnicí.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20020921">21. září 2002</DATE> vstoupil do země své manželky díky vízu udělenému z důvodu sloučení rodiny, platnému do <DATE ISO="20021220">20. prosince 2002</DATE>, avšak několik dní po jeho příchodu mu starosta Darmstadtu udělil povolení k pobytu s platností do <DATE ISO="20050923">23. září 2005</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20021022">22. října 2002</DATE> obdržel od Arbeitsamt (úřadu práce) v uvedené obci pracovní povolení na dobu neurčitou a dne <DATE ISO="20030311">11. března 2003</DATE> podepsal pracovní smlouvu na dobu určitou s TNT Express GmbH, která byla po prodloužení platná do <DATE ISO="20050331">31. března 2005</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20040623">23. června 2004</DATE> omezil starosta Darmstadtu platnost povolení k pobytu M. Gattoussiho dnem oznámení uvedeného správního aktu, s povinností opustit německé území do tří měsíců od podpisu uvedeného rozhodnutí. Z hlediska skutkového stavu zdůraznil, že manželka prokázala v úřadu pro evidenci obyvatelstva,<?PAGE NO="I-11925"?> že od <DATE ISO="20040401">1. dubna 2004</DATE> žijí odděleně. Po právní stránce uvedl, že vzhledem k ukončení společného soužití manželů stanoví článek 12 AuslG omezení <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT>, neboť dotyčný nemá žádné samostatné právo pobytu podle článku 19 AuslG.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20040917">17. září 2004</DATE> Regierungspräsidium Darmstadt zamítl odvolání podané proti uvedenému rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Byla podána žaloba před Verwaltungsgericht Darmstadt, který se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Má článek 64 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="097" DATE.PUB="19980330">Úř. věst. L 97 ze dne 30. března 1998</REF.DOC.OJ>) účinky na právo pobytu?</TXT><P>Pro případ, že na první otázku bude odpovězeno kladně:</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Lze ze zákazu diskriminace v článku 64 Evropsko-středomořské dohody s Tuniskem dovodit právní postavení, pokud jde o právo pobytu, které brání časovému omezení tohoto práva, pokud tuniský státní příslušník, který je držitelem pracovního povolení na dobu neurčitou, skutečně vykonává zaměstnání a v okamžiku vydání rozhodnutí ve věci cizineckého práva má povolení k pobytu na dobu určitou?</TXT><P>Pro případ, že na druhou otázku bude odpovězeno kladně:</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Lze za účelem určení právního postavení, pokud jde o právo pobytu, které vyplývá z článku 64 Evropsko--středomořské dohody s Tuniskem, vycházet z okamžiku následujícího po vydání rozhodnutí ve věci cizineckého práva, které právo pobytu časově omezuje?</TXT><P>Pro případ, že na třetí otázku bude odpovězeno kladně:</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je za účelem konkretizace výhrady týkající se důvodů ochrany oprávněného zájmu státu nutno použít zásady vytýčené ohledně čl. 39 odst. 3 ES?<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT>Řízení u Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>M. Gattoussi, německá a řecká vláda, jakož i Komise předložili písemná vyjádření<?PAGE NO="I-11926"?> ve lhůtě stanovené článkem 23 statutu Soudního dvora.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Jednání konaného dne <DATE ISO="20060309">9. března 2006</DATE> se zúčastnili zástupci účastníků písemné části řízení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT>Přezkum předběžných otázek</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Je namístě zodpovědět otázky položené Verwaltungsgericht Darmstadt společnou odpovědí, neboť všechny směřují k určení, zda je namístě použít na spor, který má tento soud v projednávaném případě vyřešit, judikaturu El-Yassini.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT>Rozsudek El-Yassini</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Shrnutí jeho obsahu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Odkaz na právní předpisy ve věci El--Yassini je omezen na čl. 40 první pododstavec dohody s Marokem z roku 1976<NOTE NOTE.ID="E0088" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V současné době je v platnosti dohoda uvedená výše v poznámce pod čarou 4, která byla s touto zemí uzavřena v roce 1996.</P></NOTE>, podle nějž <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>režim přiznaný každým členským státem pracovníkům marocké národnosti, zaměstnaným na jeho území, ohledně pracovních podmínek a odměňování bude prost jakékoli diskriminace založené na státní příslušnosti.<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/><HT TYPE="ITALIC">(neoficiální překlad)</HT></TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Problém spočíval v určení, zda uvedené ustanovení brání tomu, aby bylo zamítnuto obnovení povolení k pobytu maghrebského občana, jemuž bylo povoleno vstoupit do členského státu a vykonávat v něm závislé zaměstnání, pokud v okamžiku uplynutí doby platnosti uvedeného povolení, která představuje dvanáct měsíců, zanikl původní důvod jeho práva pobytu<NOTE NOTE.ID="E0089" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek El-Yassini, bod 23.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Soudní dvůr přezkoumal uvedený článek 40 ze dvou hledisek: z hlediska jeho přímého účinku a z hlediska dosahu zákazu nerovného zacházení, který je v něm obsažen.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Pokud jde o první hledisko, Soudní dvůr nepotřeboval žádnou dlouhou argumentaci k tomu, aby popřel čistě programovou povahu tohoto ustanovení a prohlásil je za přímo použitelné, neboť splňuje podmínky<?PAGE NO="I-11927"?> požadované judikaturou<NOTE NOTE.ID="E0090" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>Ustanovení dohody uzavřené Společenstvím s třetí zemí musí být považováno za přímo použitelné, pokud s ohledem na své znění a předmět a povahu dohody obsahuje jasnou a přesnou povinnost, jejíž provedení nebo účinky nejsou podřízeny vydání žádného pozdějšího aktu<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/><HT TYPE="ITALIC">(neoficiální</HT> překlad) (výše uvedený rozsudek Demirel, bod 14). Viz rovněž rozsudky ze dne <DATE ISO="19910131">31. ledna 1991</DATE>, Kziber (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-18/90" YEAR="1991" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-199">C-18/90, Recueil s. I-199, bod 15</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="19980616">16. června 1998</DATE>, Racke (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-162/96" YEAR="1998" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-3655">C-162/96, Recueil s. I-3655, bod 31</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a jasně, přesně a bezpodmínečně stanoví zákaz diskriminace migrujících marockých pracovníků na základě jejich státní příslušnosti, pokud jde o pracovní podmínky a odměňování<NOTE NOTE.ID="E0091" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek El-Yassini, body 25 až 32. Viz rovněž Blázquez Rodríguez, I., <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>Alcance del principio de no discriminación en cuanto a las condiciones de trabajo y de remuneración de los nacionales marroquíes<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">La</HT> Ley, 1999-3, s. 1994; Melis, B., <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>Case C-416/96, Nour Eddline El-Yassini v. Secretary of State for the Home Department, Judgment of the European Court of Justice of <DATE ISO="19990302">2 March 1999</DATE><QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">Common</HT> Market Law Review, č. 36, 1999, s. 1360; Rogers, N., <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>Comments on Nour Eddline El-Yassini v. Secretary of State for the Home Department, <DATE ISO="19990302">2 March 1999</DATE> (Case C-416/96)<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">European</HT> Journal of Migration and Law, č. 1, 1999, s. 367 a 368.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Druhé, závažnější hledisko vyvolalo pozornost Soudního dvora, který mu věnoval následující vysvětlení:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>Opatření týkající se povolení k pobytu v některé zemi nejsou s ohledem na svou povahu použitelná na státní příslušníky členských zemí, neboť orgány nemají pravomoc k tomu, aby je vyhostily nebo aby jim zakázaly vstup na dané území. Tato zásada mezinárodního práva znamená, že pokud jde o rovné zacházení, postavení cizích pracovníků nemůže být srovnáváno s postavením státních příslušníků členského státu<NOTE NOTE.ID="E0092" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek El-Yassini, body 45 a 46.</P></NOTE>.</P></ITEM><ITEM><P>Judikatura týkající se dohody s Tureckem nemůže být použita na dohodu uzavřenou s Marokem, a to s ohledem na významné rozdíly v znění a cílech obou těchto dohod<NOTE NOTE.ID="E0093" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, body 49 až 61.</P></NOTE>.</P></ITEM><ITEM><P>Orgány tedy mohou zamítnout obnovení povolení k pobytu marockému státnímu příslušníku, jemuž povolily vstoupit na své území a vykonávat tam zaměstnání, pokud v okamžiku ukončení platnosti víza zanikl důvod udělení tohoto víza<NOTE NOTE.ID="E0094" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, bod 62.</P></NOTE>, přestože uvedené rozhodnutí nutí dotyčného ukončit jeho pracovní poměr před uplynutím lhůty dohodnuté s jeho zaměstnavatelem<NOTE NOTE.ID="E0095" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, bod 63.</P></NOTE>.</P></ITEM><ITEM><P>Pokud by byla cizímu státnímu příslušníku, pokud jde o výkon zaměstnání, přiznána širší práva než práva přiznaná, pokud jde o pobyt<NOTE NOTE.ID="E0096" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, bod 64.</P></NOTE>, a před uplynutím doby platnosti pracovního povolení by mu bylo zamítnuto obnovení povolení<?PAGE NO="I-11928"?> k pobytu, aniž by to bylo odůvodněno takovými důvody ochrany oprávněného zájmu státu, jako jsou důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví<NOTE NOTE.ID="E0097" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, bod 65.</P></NOTE>, řešení by bylo odlišné vzhledem k tomu, že čl. 40 první pododstavec dohody s Marokem se použije během celého období platnosti pracovního povolení<NOTE NOTE.ID="E0098" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž, bod 66. Tento bod odkazuje na body 63 až 66 stanoviska, které generální advokát P. Léger přednesl v rámci téže věci.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Přezkum použitelnosti na projednávaný případ</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Úvodní posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Rozsudek El-Yassini určil, že dohoda uzavřená s Marokem nebrání tomu, aby měly členské státy pravomoc upravovat pobyt cizích státních příslušníků, ledaže by bylo těmto příslušníkům uděleno pracovní povolení na dobu delší než povolení k pobytu.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Projednávaný případ zcela spadá do výjimky uvedené v předchozím bodě, neboť zaprvé je čl. 64 první pododstavec dohody s Tuniskem obdobný jako ustanovení, které bylo předmětem přezkumu ve výše uvedeném rozsudku, a zadruhé německé orgány udělily M. Gattoussimu povolení k pobytu na dobu určitou a pracovní povolení na dobu neurčitou. Udělily mu tedy povolení k pobytu na německém území na dobu kratší, než jaká mu byla udělena pracovním povolením, načež zkrátily dobu platnosti povolení k pobytu z důvodů, které se nevztahovaly k veřejnému pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejnému zdraví, a donutily ho tím opustit zemi, což znamenalo nutnost ukončení zaměstnání.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Německá a řecká vláda však upozorňují na rozdíly mezi skutkovými a právními postuláty v obou věcech; je tedy namístě podrobit je rozboru, a tím ověřit, zda vyvracejí předchozí stanovisko.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Skutkové srovnání</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ve sporu týkajícím se marockého státního příslušníka se jednalo o obnovení povolení k pobytu, jehož zamítnutí znamenalo ukončení pracovního poměru dotyčného, aniž byla stanovena doba platnosti pracovního povolení, zatímco zde se jedná o zrušení pracovního povolení v důsledku omezení doby platnosti povolení k pobytu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-11929"?><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Pokud však jde o pobyt, oba uvažované případy – obnovení i zrušení – mají stejný základ: přítomnost na území státu. Nezáleží přitom na tom, zda opuštění území vyplývá z neprodloužení víza, nebo ze zkrácení doby jeho platnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Pokud jde o zaměstnání, oba případy byly předmětem přezkumu v rozsudku El--Yassini, který prohlásil za obecnou zásadu skutečnost, že smlouva uzavřená mezi cizím státním příslušníkem a zaměstnavatelem nevyžaduje použití předpisů ve věci cizineckého práva, přičemž zdůraznil zvláštní případ, kdy je pracovní povolení uděleno na dobu delší než povolení k pobytu.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Žádný z rozdílů zjištěných ve skutkové rovině tedy nevyžaduje odlišný přístup, než jaký vyplývá z uvedeného rozsudku.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Právní srovnání</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19930701">1. července 1993</DATE>, Metalsa<NOTE NOTE.ID="E0099" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.ECR NO.CASE="C/312/91" YEAR="1993" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-3751">C-312/91, Recueil, s. I-3751, bod 11</REF.DOC.ECR>. Viz rovněž rozsudky ze dne <DATE ISO="20010927">27. září 2001</DATE>, Gloszczuk (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-63/99" YEAR="2001" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6369">C-63/99, Recueil, s. I-6369, bod 49</REF.DOC.ECR>), Kondova (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-235/99" YEAR="2001" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6427">C-235/99, Recueil, s. I-6427, bod 52</REF.DOC.ECR>), Barkoci a Malik (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-257/99" YEAR="2001" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6557">C-257/99, Recueil, s. I-6557</REF.DOC.ECR>), jakož i výše uvedený rozsudek Pokrzeptowicz-Meyer, bod 33.</P></NOTE>, stanovil, že možnost rozšíření výkladu ustanovení smlouvy na jiné ustanovení, které je obsaženo v dohodě uzavřené mezi Společenstvím a třetí zemí a které má obdobné, téměř totožné znění, je podmíněna cílem každého z těchto ustanovení s ohledem na jeho zvláštní souvislosti, přičemž je <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>velmi důležité porovnat jeho cíle a souvislosti s cíli a souvislostmi Smlouvy<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/>. <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální překlad)</HT></TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Tato myšlenka se uplatní i v případě obdobných ustanovení obsažených v dohodách stejné povahy.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Znění čl. 64 odst. 1 dohody s Tuniskem je téměř totožné jako znění čl. 40 prvního pododstavce dohody uzavřené s Marokem; <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>cíle a souvislosti<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> obou dohod jsou rovněž totožné. Úvahy Soudního dvora, zejména úvahy týkající se přímého účinku, užitečného účinku a dosahu zásady rovného zacházení, jsou tedy v zásadě použitelné na obě dohody.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Jediné rozdíly spočívají v tom, že čl. 64 odst. 1 rozšiřuje zákaz nerovného zacházení na podmínky propouštění<NOTE NOTE.ID="E0100" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>To stanoví i článek 64 výše uvedené dohody s Marokem, uzavřené v roce 1996 a v současné době v platnosti, který se shoduje s článkem 64 dohody podepsané s Tuniskem.</P></NOTE> a že k závěrečnému aktu dohody s Tuniskem je<?PAGE NO="I-11930"?> připojeno <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>společné prohlášení o výkladu<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/>, podle kterého toto ustanovení, <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>pokud jde o neexistenci diskriminace v oblasti propouštění, nelze uplatňovat za účelem získání obnovení povolení k pobytu<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/>, jehož udělení i zamítnutí se řídí <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>pouze<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/> právními předpisy každého členského státu.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Pokud jde o význam této dodatečné úvahy, postačí poukázat na článek 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne <DATE ISO="19690523">23. května 1969</DATE><NOTE NOTE.ID="E0101" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><HT TYPE="ITALIC">Sbírka</HT> smluv OSN, sv. 1155, č. 18232, s. 331. Přestože se uvedená úmluva podle svého článku 1 používá na dohody mezi státy — úmluva pro dohody uzavřené s mezinárodními organizacemi a mezi nimi není dosud v platnosti — platí jako základní zásada, neboť kodifikuje zásady mezinárodního práva obyčejového (Dienelt, K., <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>Rechte aus den Europa--Mittelmeer-Abkommen<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">Informationsbrief</HT> Ausländerrecht 2004, s. 49).</P></NOTE>, podle něhož je nutno při výkladu mezinárodních dohod brát v úvahu prohlášení této povahy<NOTE NOTE.ID="E0102" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 91 výše uvedené dohody s Tuniskem zahrnuje ve svém znění <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>protokoly č. 1 až 5 a přílohy 1 až 7, jakož i prohlášení<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>V dohodě s Marokem z roku 1976 není obsaženo žádné takové prohlášení, není však pochyb o tom, že Soudní dvůr to měl na mysli v rozsudku z roku 1999, neboť obdobné prohlášení je obsaženo v závěrečném aktu dohody z roku 1996, která nahradila předchozí dohodu<NOTE NOTE.ID="E0103" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Generální advokát P. Léger upozornil na existenci tohoto prohlášení, přičemž jeho obsah uvedl v bodu 57 svého stanoviska ve věci El-Yassini.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Uvedené hermeneutické pravidlo krom toho nerozšiřuje zákaz diskriminace na tři oblasti uvedené v čl. 64 odst. 1, a sice na práci, odměňování a propouštění, jelikož prohlášení se týká pouze třetí oblasti.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>V téže souvislosti byla myšlenka vyjádřená ve společném prohlášení o výkladu uznána uvedeným rozsudkem, neboť Soudní dvůr určil, že je možno zamítnout obnovení povolení k pobytu, pokud původní důvod udělení zanikl, přičemž popřel jakýkoli význam skutečnosti, že toto opatření zavazuje dotyčného k tomu, aby ukončil <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>před uplynutím doby dohodnuté ve smlouvě se svým zaměstnavatelem svůj pracovní poměr v hostitelském členském státě<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0104" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Body 62 a 63.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Cílem je zabránit tomu, aby individuální smlouvy zasahovaly do veřejných pravomocí, nebo dokonce do zájmů Společenství<NOTE NOTE.ID="E0105" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Plně v tomto ohledu sdílím názor generálního advokáta P. Légera obsažený v jeho výše uvedeném stanovisku ve věci El-Yassini, v němž uvádí, že pokud by byl stát povinen udělit povolení k pobytu, protože zaměstnavatel podepsal s cizím státním příslušníkem pracovní smlouvu na dobu delší, než je doba povolená příslušnými vnitrostátními orgány, zaprvé by to vedlo k <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>vážnému omezení pravomocí, které členské státy mají v oblasti imigrační politiky […]<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> a krom toho k <QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>tomu, že by bylo jednotlivcům přiznáno právo porušit všechna ustanovení<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/> , která jsou brána v úvahu při stanovení uvedené politiky (bod 60); zadruhé by tento stát <QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201E"/>nebyl již způsobilý zajistit dodržování přednosti v přístupu k dostupným zaměstnáním, kterou Smlouva přiznává […] pracovníkům, kteří jsou státními příslušníky Společenství, a kterou rozhodnutí č. 1/80 v menší míře přiznává tureckým pracovníkům<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="201C"/> (bod 61).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-11931"?><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>V projednávaném případě neexistuje žádný prvek týkající se ukončení pracovního poměru a v důsledku toho tedy uvedené prohlášení nebrání použití judikatury El--Yassini.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT>Povolení k pobytu versus pracovní povolení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Mimo jiné se domnívám, že by se Soudní dvůr neměl odchylovat z vytyčeného směru.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Povolení, která stát uděluje cizím státním příslušníkům ohledně vstupu, pobytu a práce na jeho území jsou v úzkém sepětí, přestože splňují rozdílné podmínky<NOTE NOTE.ID="E0106" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Pokud jde o turecké pracovníky, uznaly to rozsudky ze dne <DATE ISO="19900920">20. září 1990</DATE>, Sevince (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-192/89" YEAR="1990" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-3461">C-192/89, Recueil s. I-3461, bod 29</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="19921216">16. prosince 1992</DATE>, Kus (<REF.DOC.ECR NO.CASE="C-237/91" YEAR="1992" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-6781">C-237/91, Recueil s. I-6781, bod 29</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Existují mnohé způsoby, jak upravit tato povolení, od jejich individualizace zaměřené na jejich předmět až ke stanovení udělení jediného povolení, zahrnujícího všechna tři oprávnění<NOTE NOTE.ID="E0107" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Německý zákon o imigraci (Zuwanderungsgesetz) ze dne <DATE ISO="20040730">30. července 2004</DATE> (BGBl. 2004 I, s. 1950), který vstoupil v platnost dne <DATE ISO="20050101">1. ledna 2005</DATE>, dává částečně přednost této posledně jmenované možnosti, neboť obvykle je pracovní povolení součástí povolení k pobytu.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Zvolení samostatné konfigurace obecně znamená, že pracovní povolení nemůže být uděleno, pokud dotyčná osoba předběžně nedisponuje povolením k pobytu<NOTE NOTE.ID="E0108" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tak jako v německém právu na základě článku 284 SGB III a článku 8 ArGV.</P></NOTE> pozdějšího data než povolení ke vstupu, ačkoliv jsou tato povolení v některých případech požadována a vydávána současně. Mohou být stanoveny i další vztahy podřízenosti, nebo může být naopak dohodnuto, že zvolené cesty budou odlišné.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Tento úkol týkající se cizinecké politiky v zásadě přísluší členským státům, které mají širokou posuzovací pravomoc, jejíž meze jsou určeny jejich příslušnými právními řády, mezinárodně smluvenou odpovědností a právem Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pokud jde o právo Společenství, musí členské státy dodržovat právní předpisy Unie, i když vnitrostátní právní úprava má v dané oblasti rovněž vliv, což je právě případ oblasti zaměstnávání, která vyplývá z jedné ze základních svobod. Nelze připustit, aby členské státy porušovaly prostřednictvím svých imigračních opatření zásady Společenství o volném pohybu pracovníků ani mezinárodní závazky přijaté Společenstvím<NOTE NOTE.ID="E0109" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="19821026">26. října 1982</DATE>, Kupferberg (<REF.DOC.ECR NO.CASE="104/81" YEAR="1982" EDITION="GEN" PAGE.ECR="3641">104/81, Recueil s. 3641, body 11 až 14</REF.DOC.ECR>) bylo zakázáno, aby vnitrostátní opatření zbavovala účinku smluvní ustanovení.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-11932"?><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Jinými slovy, zrušení, zkrácení nebo neprodloužení povolení k pobytu, jakož i sepětí tohoto povolení s pracovním povolením, nespadají v současné době<NOTE NOTE.ID="E0110" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Po uzavření Smlouvy o Evropské unii (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="191" DATE.PUB="1992" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. 1992, C 191, s. 1</REF.DOC.OJ>) a na podnět Evropské rady uskutečněné v Tampere (Finsko) ve dnech <DATE ISO="19991015">15.</DATE> a <DATE ISO="19991016">16. října 1999</DATE> začal proces zavádění společné migrační politiky, v jejímž rámci závisí vstup, pohyb a pobyt cizích státních příslušníků v členských státech na jednotných ukazatelích, jež mají původ ve Společenství. Výsledkem tohoto podnětu je směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="016" DATE.PUB="2004" PAGE.FIRST="44">Úř. věst. 2004, L 16, s. 44</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 272).</P></NOTE> do práva Společenství, ledaže by se tyto akty týkaly pravomocí nebo závazků, na jejichž dodržování musí právo Společenství dbát, např. zkrátí-li vnitrostátní orgány dobu platnosti pracovního povolení uděleného <HT TYPE="ITALIC">sine die</HT> a vážou-li ji na dobu platnosti povolení k pobytu, přičemž neuznají delší dobu platnosti, na kterou bylo pracovní povolení vydáno, a zpochybní právo na výkon výdělečné činnosti, které toto povolení udělilo. V takových situacích by nemělo docházet k podobné absolutní závislosti<NOTE NOTE.ID="E0111" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tento názor sdílí i Rittstieg, H., <QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>Gerichtshof der Europäi- schen Gemeinschaften, Urteil vom <DATE ISO="19990302">2.3.1999</DATE> — Rs. C-416/96 (El-Yassini)<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">Informationsbrief</HT> Ausländerrecht, č. 5, 1999, s. 222; naproti tomu Gutmann, R., <QUOT.START ID="QS0034" REF.END="QE0034" CODE="201E"/>Europarechtliches Diskriminierungsverbot und Aufenthaltsrecht<QUOT.END ID="QE0034" REF.START="QS0034" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">Neue</HT> Zeitschrift für Verwaltungsrecht, č. 3, 2000, s. 282, se nedomnívá, že by povolení k pobytu záviselo na pracovním povolení, a nikoli naopak. Melis, B., <HT TYPE="ITALIC">op.</HT> cit., s. 1362 a násl., upozorňuje na jednotnou povahu, která by měla být u obou typů povolení požadována.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Právo Společenství nezavazuje členský stát k tomu, aby konkrétním způsobem spojoval na svém území povolení k pobytu a pracovní povolení, ani k tomu, aby vydával tato povolení cizímu státnímu příslušníku na dobu určitou nebo neurčitou, avšak pokud tak členský stát učiní, musí nést následky. Tato myšlenka, kterou lze dovodit z rozsudku El-Yassini, odkazuje na zásadu legitimního očekávání, neboť pracovní povolení, v souladu s podmínkami pro své udělení, dává svému držiteli právní postavení, které je buď prozatímní – je-li vázáno lhůtou – nebo neurčité – nemá-li stanovenu dobu platnosti; v posledně jmenovaném případě nabývá uvedená zásada velkého významu.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Krom toho skutečnost, že pracovní povolení závisí na povolení k pobytu, působí nejistotu, pokud jde o postavení dotyčného, která zasahuje do jeho pracovní oblasti, neboť omezuje ustanovení podepsaných pracovních smluv, zejména co se týče jejich doby platnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Je však zapotřebí, aby předcházející úvahy byly v praxi použity pružným způsobem, takže vydání trvalého pracovního povolení neznamená, že musí být zachováváno trvale, nýbrž jeho doložky musí být pozměňovány v případě existence některého z důvodů výslovně uvedených Soudním dvorem: veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. V projednávaném případě se však zdá, že se německé orgány nedovolávaly ochrany některého z těchto oprávněných zájmů<NOTE NOTE.ID="E0112" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Na jednání popřela zástupkyně německé vlády v odpovědi na otázku, která jí byla v tomto ohledu položena, že by byl některý z těchto důvodů dovoláván.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-11933"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI –</NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Ve světle předchozích úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Verwaltungsgericht Darmstadt podal následující společnou odpověď:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0035" REF.END="QE0035" CODE="201E"/>Článek 64 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé, uzavřené v Bruselu dne <DATE ISO="19950717">17. července 1995</DATE> a schválené jménem Evropského společenství a Evropského společenství uhlí a oceli rozhodnutím Rady a Komise 98/238/ES, ESUO ze dne <DATE ISO="19980126">26. ledna 1998</DATE>, brání tomu, aby členský stát v důsledku zkrácení doby platnosti povolení k pobytu zbavil účinku pracovní povolení na dobu neurčitou, udělené tuniskému státnímu příslušníku, aniž by to odůvodnil takovými důvody ochrany oprávněného zájmu státu, jako jsou důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.<QUOT.END ID="QE0035" REF.START="QS0035" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>