<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑289/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0289</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:4">EU:C:2017:4</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170111">11. 1. 2017</DATE> – VĚC C‑289/15</P><P>GRUNDZA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (pátého senátu)</P><P><DATE ISO="20170111">11. ledna 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>* Jednací jazyk: slovenština</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Rámcové rozhodnutí 2008/909/SVV</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7</KEYWORD><KEYWORD>Podmínka oboustranné trestnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 9</KEYWORD><KEYWORD>Důvod k odmítnutí uznání a výkonu vycházející z nedostatku oboustranné trestnosti</KEYWORD><KEYWORD>Státní příslušník vykonávajícího státu odsouzený ve vydávajícím státě za maření výkonu úředního rozhodnutí</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑289/15,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Krajského súdu v Prešove (Krajský soud v Prešově, Slovensko) ze dne <DATE ISO="20150603">3. června 2015</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150615">15. června 2015</DATE>, v trestním řízení proti</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P><HT TYPE="BOLD">Jozefu Grundzovi</HT></P><P>za přítomnosti:</P><P><HT TYPE="BOLD">Krajské prokuratúry Prešov,</HT></P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),</P><P>ve složení J. L. da Cruz Vilaça, předseda senátu, M. Berger (zpravodajka), A. Borg Barthet, E. Levits a F. Biltgen, soudci,</P><P>generální advokát: M. Bobek,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za slovenskou vládu B. Ricziovou, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za švédskou vládu A. Falk a L. Swedenborgem, C. Meyer-Seitz, U. Persson, E. Karlssonem a N. Otte Widgren, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi W. Bogensbergerem a J. Javorským, jakož i S. Gruenheid, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne <DATE ISO="20081127">27. listopadu 2008</DATE> o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="327" PAGE.FIRST="27" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 327, s. 27</REF.DOC.OJ>), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>rámcové rozhodnutí 2008/909<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci řízení o uznání rozsudku vydaného v trestním řízení a o výkonu trestu odnětí svobody, k němuž byl Jozef Grundza odsouzen českým soudem, na Slovensku.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Bod 5 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2008/909 zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Procesní práva v trestním řízení představují rozhodující prvek pro zajištění vzájemné důvěry mezi členskými státy v justiční spolupráci. Vztahy mezi členskými státy, charakterizované zvláštní vzájemnou důvěrou v právní systémy ostatních členských států, umožňují uznávání rozhodnutí, která byla přijata orgány vydávajícího státu, vykonávajícím státem. Měl by se proto zvážit další rozvoj spolupráce stanovené v nástrojích Rady Evropy týkajících se výkonu trestních rozsudků, zejména v případech, kdy byl vůči občanům Unie vynesen trestní rozsudek a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody nebo k opatření spojenému se zbavením osobní svobody v jiném členském státě. […]<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Účel a oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovení pravidel, podle nichž členský stát, s cílem usnadnit společenskou rehabilitaci odsouzené osoby, uznává rozsudky a provádí výkon trestů.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje pouze na uznávání rozsudků a výkon trestů ve smyslu tohoto rámcového rozhodnutí. […]</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 7 rámcového rozhodnutí 2008/909, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Oboustranná trestnost<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Jestliže za následující trestné činy, jak jsou vymezeny právem vydávajícího státu, lze ve vydávajícím státě uložit trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tři roky, rozsudek se uzná a uložený trest vykoná podle podmínek tohoto rámcového rozhodnutí a bez ověření oboustranné trestnosti:</P><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>účast na zločinném spolčení,</P></ITEM><ITEM><P>terorismus,</P></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><P>obchod s lidmi,</P></ITEM><ITEM><P>pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie,</P></ITEM><ITEM><P>nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,</P></ITEM><ITEM><P>nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,</P></ITEM><ITEM><P>korupce,</P></ITEM><ITEM><P>podvody, […]</P></ITEM><ITEM><P>legalizace výnosů z trestné činnosti,</P></ITEM><ITEM><P>padělání peněz, včetně eura, […]</P></ITEM><ITEM><P>počítačová trestná činnost,</P></ITEM><ITEM><P>trestná činnost proti životnímu prostředí, […]</P></ITEM><ITEM><P>napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu,</P></ITEM><ITEM><P>vražda, těžká újma na zdraví,</P></ITEM><ITEM><P>nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,</P></ITEM><ITEM><P>únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,</P></ITEM><ITEM><P>rasismus a xenofobie,</P></ITEM><ITEM><P>organizovaná nebo ozbrojená loupež,</P></ITEM><ITEM><P>nedovolený obchod s kulturními statky, […]</P></ITEM><ITEM><P>podvodná jednání,</P></ITEM><ITEM><P>vydírání a vymáhání peněz za ochranu,</P></ITEM><ITEM><P>padělání a pirátství výrobků,</P></ITEM><ITEM><P>padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami,</P></ITEM><ITEM><P>padělání platebních prostředků,</P></ITEM><ITEM><P>nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,</P></ITEM><ITEM><P>nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály,</P></ITEM><ITEM><P>obchod s odcizenými vozidly,</P></ITEM><ITEM><P>znásilnění,</P></ITEM><ITEM><P>žhářství,</P></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><P>trestné činy, jejichž stíhání a trestání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu,</P></ITEM><ITEM><P>únos letadla nebo plavidla,</P></ITEM><ITEM><P>sabotáž.</P></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="007.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>U jiných trestných činů, než na které se vztahuje odstavec 1, může vykonávající stát podmínit uznání rozsudku a výkon trestu tím, že se rozsudek týká činů, které jsou rovněž trestnými činy podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát může při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které oznámí generálnímu sekretariátu Rady, že nebude uplatňovat odstavec 1. Toto prohlášení lze kdykoli odvolat. Tato prohlášení nebo jejich odvolání se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Uznání rozsudku a výkon trestu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1. Příslušný orgán vykonávajícího státu uzná rozsudek postoupený […] a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro výkon trestu, nerozhodne-li se uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání nebo výkonu stanovených v článku 9.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Důvody k odmítnutí uznání a výkonu<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznání rozsudku a výkon trestu, pokud:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>se rozsudek v případě uvedeném v čl. 7 odst. 3, a učinil-li vykonávající stát prohlášení podle čl. 7 odst. 4, v případě uvedeném v čl. 7 odst. 1 týká činu, který by podle práva vykonávajícího státu nebyl trestným činem. Pokud se však rozsudek týká daňových, celních a devizových věcí, nesmí být jeho výkon odmítnut z toho důvodu, že právo vykonávajícího státu neukládá stejný druh daně nebo poplatku nebo neobsahuje stejná daňová, celní a devizová ustanovení jako právo vydávajícího státu;<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Slovenské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Rámcové rozhodnutí 2008/909 bylo do slovenského právního řádu provedeno zákonem č. 549/2011 o uznávaní a výkone rozhodnutí, ktorými sa ukladá trestná sankcia spojená s odňatím slobody v Európskej Únii (zákon č. 549/2011 o uznávání a výkonu rozhodnutí, kterými se ukládá trest odnětí svobody v Evropské unii), ve znění zákona č. 344/2012 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>zákon č. 549/2011<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Články 4 a 16 zákona č. 549/2011 provádí do slovenského práva články 7 a 9 rámcového rozhodnutí 2008/909.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle § 4 odst. 1 zákona č. 549/2011, který odpovídá čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/909, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>rozhodnutí lze ve Slovenské republice uznat a vykonat, pokud skutek, pro který bylo rozhodnutí vydáno, je trestným činem i podle právního řádu Slovenské republiky […]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Podle § 4 odst. 2 zákona č. 549/2011, který provádí čl. 7 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, pokud se žádá o uznání a výkon rozhodnutí o trestném činu, za který lze ve státě původu uložit trest odnětí svobody v trvání nejméně tři roky a který je v osvědčení o vydání uvedeného rozhodnutí označený justičním orgánem tohoto státu přiřazením k jedné nebo více kategoriím trestných činů uvedených v § 4 odst. 3, projednávající soud nezkoumá oboustrannou trestnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>V předkládacím rozhodnutí je uvedeno, že kategorie trestných činů uvedené v § 4 odst. 3 zákona č. 549/2011 odpovídají trestným činům uvedeným v čl. 7 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/2001, který odpovídá čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909, stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>[s]oud rozhodne o odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí, pokud skutek, pro který bylo vydáno rozhodnutí, není trestným činem podle právního řádu Slovenské republiky a nejde o jednání podle § 4 odst. 2 a 3 uvedeného zákona<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. Nicméně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>ve vztahu k daním, poplatkům, clům nebo ke měně nelze odmítnout výkon rozhodnutí pouze proto, že právní řád Slovenské republiky neupravuje stejný druh daní či cel, nebo neobsahuje stejné ustanovení týkající se daní, poplatků, cel či měny, jako právní řád vydávajícího státu<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Podle § 348 odst. 1 písm. d) zákona č. 300/2005 Z.z., Trestný zákon (slovenský trestní zákon) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>[k]do maří či podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci tím, že […] vykonává činnost, na kterou se vztahuje rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu o zákazu činnosti, […] je potrestán odnětím svobody až na dvě léta<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>České právo</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník (český trestní zákon), <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>[k]do maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že […]vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141003">3. října 2014</DATE> Okresní soud v Chebu (Česká republika) uložil J. Grundzovi, slovenskému státnímu příslušníkovi, souhrnný trest odnětí svobody v délce patnácti měsíců za krádež a maření výkonu úředního rozhodnutí, tedy za nedodržení dočasného zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl dne <DATE ISO="20140212">12. února 2014</DATE> uložen rozhodnutím Magistrátu města Přerov (Česká republika).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20141003">3. října 2014</DATE>, spolu s osvědčením podle přílohy 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, bylo předáno Krajskému súdu v Prešove (Krajský soud v Prešově, Slovensko) pro účely jeho uznání a výkonu uvedeného trestu na Slovensku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>V předkládacím rozhodnutí uvedený soud pravil, že trestné činy dotčené ve věci v původním řízení nepovažoval soudní orgán vydávajícího státu, tedy Česká republika, za trestné činy uvedené v čl. 7 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, takže výkon souhrnného trestu patnácti měsíců odnětí svobody je podmíněn zjištěním, že skutky dotčené v rozsudku ze dne <DATE ISO="20141003">3. října 2014</DATE> naplňují skutkovou podstatu trestného činu rovněž podle slovenského trestního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Uvedený soud však má pochybnosti, zda je splněna podmínka oboustranné trestnosti ve vztahu ke skutkům kvalifikovaným jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že § 348 odst. 1 písm. d) slovenského trestního řádu upravující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí se týká pouze rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>slovenských<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> soudů nebo jiných orgánů, která jsou vykonatelná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>na slovenském území<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu se na základě posouzení skutku, za který byl J. Grundza odsouzen v České republice, jeví, že in concreto nejde o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>trestný čin<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> ve smyslu § 348 odst. 1 písm. d) slovenského trestního zákona, neboť tento skutek neodpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí ve smyslu uvedeného ustanovení. Jozef Grundza byl totiž odsouzen za maření výkonu rozhodnutí vydaného orgánem České republiky, které má účinky pouze na území tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předkládající soud se rovněž táže, zda s ohledem na cíl sledovaný rámcovým rozhodnutím 2008/909, jímž je usnadnění společenské rehabilitace odsouzené osoby, a to zejména prostřednictvím rozvoje spolupráce mezi členskými státy při výkonu rozsudků v trestních věcech v případech, jako je věc v původním řízení, kdy byl porušen zájem chráněný právním řádem vydávajícího státu, není třeba přezkoumat oboustrannou trestnost in abstracto, tedy jako by byl porušen zájem chráněný právním řádem vykonávajícího státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Krajský súd v Prešove (Krajský soud v Prešově) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Musí být čl. 7 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909 […] vykládány v tom smyslu, že podmínka oboustranné trestnosti je splněna, pouze pokud skutek, pro který bylo vydáno rozhodnutí, které má být uznáno, je při jeho konkrétním posouzení (in concreto) trestným činem i podle práva vykonávajícího státu (nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu), nebo pro splnění této podmínky postačí, že takový skutek je obecně (in abstracto) trestný i podle práva vykonávajícího státu?<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909 musí být vykládány v tom smyslu, že podmínka oboustranné trestnosti je splněna v situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy uznání rozsudku a výkon trestu jsou požadovány ve vztahu ke skutkům, které byly ve vydávajícím státě kvalifikovány jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí spáchaný na území vydávajícího státu<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, a ohledně kterých v právní řádu vykonávajícího státu existuje trestný čin, podobně kvalifikovaný, ale vnitrostátní pravidlo posledně uvedeného státu ke konstatování takového trestného činu vyžaduje, aby úřední rozhodnutí bylo přijato jedním z orgánů působících na území vykonávajícího státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Úvodem je třeba konstatovat, že k podání užitečné odpovědi na tuto otázku není při přezkumu vhodné vycházet z pojmů posouzení in concreto či in abstracto podmínky oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že rámcové rozhodnutí 2008/909, které je nástrojem minimální harmonizace, a zejména jeho článek 7 týkající se podmínky oboustranné trestnosti, tyto pojmy neuvádí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Zadruhé, jak generální advokát zdůraznil v bodě 26 stanoviska, mezi členskými státy existují značné rozdíly, pokud jde o přesné chápání pojmů in concreto a in abstracto v kontextu oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Za účelem odpovědi na přeformulovanou otázku je třeba připomenout, že podle čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/909, pokud jde o jiné trestné činy, než které jsou uvedeny ve výčtu 32 trestných činů uvedeném v odstavci 1 uvedeného článku, má vykonávající stát možnost podmínit<?PAGE NO="7"?> uznání rozsudku a výkon trestu tím, že se rozsudek týká činů, které jsou rovněž trestnými činy podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu. Jinými slovy, uvedené ustanovení umožňuje vykonávajícímu státu podmínit uznání rozsudku a výkon trestu splněním kritéria oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Souběžně s tím článek 9 rámcového rozhodnutí 2008/909, který se týká důvodů k odmítnutí uznání a výkonu, stanoví v odst. 1 písm. d), že příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznání rozsudku vyhlášeného ve vydávajícím státě a výkon trestu tam uloženého, pokud není splněna podmínka oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí plyne, že skutky, za které byl J. Grundza odsouzen, a zejména maření výkonu úředního rozhodnutí, nepovažoval orgán vydávajícího státu, tedy České republiky, za trestné činy podle čl. 7 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Tudíž v souladu s čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/909 uznání rozsudku ze dne <DATE ISO="20141003">3. října 2014</DATE> a výkon souhrnného trestu v délce patnácti měsíců odnětí svobody podléhají konstatování ze strany příslušného slovenského orgánu, že skutky, kterých se tento rozsudek týká, představují trestný čin rovněž podle slovenského právního řádu nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu ve vydávajícím státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Následně je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součást (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Lanigan</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑237/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:474">EU:C:2015:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161108">8. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ogňanov</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑554/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:835">EU:C:2016:835</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Zaprvé ohledně znění čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/909 je třeba připomenout, jak učinil generální advokát v bodě 47 stanoviska, že uvedené ustanovení vymezuje rozsah posouzení oboustranné trestnosti tím, že ukládá příslušnému orgánu ověřit, zda jsou předmětné činy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>rovněž trestnými činy<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> podle vnitrostátního práva, a to <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Jak tedy plyne ze samotného znění uvedeného čl. 7 odst. 3, nezbytná a dostačující podmínka pro účely posouzení oboustranné trestnosti spočívá v okolnosti, že skutky, které vedly k odsouzení ve vydávajícím státě, představují rovněž trestný čin ve vykonávajícím státě. Z toho plyne, že není požadováno, aby tyto skutky v obou dotčených státech představovaly totožný trestný čin.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Tento výklad je potvrzen slovy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> trestného činu v právní úpravě vykonávajícího státu, z nichž jasně plyne, jak zdůraznil generální advokát v bodech 48 a 49 stanoviska, že není nutná přesná shoda mezi znaky skutkové podstaty trestného činu vymezenými v právních řádech vydávajícího a vykonávajícího členského státu ani přesná shoda v názvu či taxonomii tohoto trestného činu podle obou vnitrostátních právních řádů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Uvedené ustanovení tudíž zakotvuje pružný přístup příslušného orgánu vykonávajícího státu při posouzení podmínky oboustranné trestnosti ohledně jak znaků skutkové podstaty trestného činu, tak jeho kvalifikace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Relevantní prvek pro potřeby posouzení oboustranné trestnosti podle samotného znění čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/909 spočívá v tom, že skutkové okolnosti zakládající trestný čin, jak jsou popsány v rozsudku vydaném ve vydávajícím státě, odpovídají definici trestného činu podle práva vykonávajícího státu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Z předcházejících úvah vyplývá, že při posouzení oboustranné trestnosti přísluší příslušnému orgánu vykonávajícího státu ověřit, zda by skutkové okolnosti zakládající trestný čin, jak jsou popsány v rozsudku vydaném příslušným orgánem vydávajícího státu, v případě, že by nastaly na území vykonávajícího státu, byly jako takové rovněž trestné na uvedeném území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Zadruhé kontext čl. 7 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909 rovněž podporuje takové posouzení oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poznamenat, že podle jeho článku 26 rámcové rozhodnutí 2008/909 nahrazuje, pokud jde o vztahy mezi členskými státy, řadu nástrojů mezinárodního práva za účelem rozvoje spolupráce v oblasti výkonu rozsudků v trestních věcech, jak uvádí bod 5 jeho odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Přitom na rozdíl od uvedených nástrojů mezinárodního práva spočívá rámcové rozhodnutí 2008/909 především na zásadě vzájemného uznávání, která podle bodu 1 jeho odůvodnění ve spojení s čl. 82 odst. 1 SFEU představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>základní kámen<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> soudní spolupráce v trestních věcech v rámci Evropské unie, která podle uvedeného bodu 5 odůvodnění spočívá na vzájemné důvěře členských států v jejich soudní systémy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161108">8. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ogňanov</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑554/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:835">EU:C:2016:835</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Zásada vzájemného uznávání podle čl. 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 v zásadě znamená, že příslušný orgán vykonávajícího státu uzná postoupený rozsudek a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro výkon trestu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Jak generální advokát konstatoval v bodě 36 stanoviska, uvedená zásada vzájemného uznávání vedla zejména k sestavení výčtu trestných činů v čl. 7 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909, u nichž se upouští od přezkoumání podmínky oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Mimoto i pro trestné činy, které nejsou na uvedeném seznamu, je třeba konstatovat, že čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí stanoví jen možnost vykonávajícího státu podřídit uznání rozsudku a výkon trestu splnění podmínky oboustranné trestnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V tomto kontextu uvedená možnost umožňuje členským státům odmítnout uznání rozsudku a výkon trestu za čin, který členské státy nepovažují za natolik nemorální, aby byl trestným činem, jak uvedl generální advokát v bodě 68 svého stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Z výše uvedeného plyne, že podmínka oboustranné trestnosti představuje výjimku ze zásady uznání rozsudku a výkonu trestu. Tudíž působnost důvodu pro odmítnutí uznání rozsudku a výkonu trestu vycházejícího z nedostatku oboustranné trestnosti podle čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909 musí být vykládána restriktivně, aby se omezily případy odmítnutí uznání a výkonu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Posouzení oboustranné trestnosti příslušným orgánem vykonávajícího státu, na které odkazuje čl. 7 odst. 3 rámcového rozhodnutí, tudíž směřuje k ověření, zda by skutkové okolnosti zakládající trestný čin, jak jsou uvedeny v rozsudku vydaném příslušným orgánem vydávajícího státu, byly jako takové rovněž trestné na území vykonávajícího státu, pokud by nastaly na jeho území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládající soud uvedl, že trestný čin dotčený ve věci v původním řízení představuje maření úředního rozhodnutí přijatého českým orgánem veřejné moci, a proto poškozuje zájem chráněný Českou republikou, takže podmínka oboustranné trestnosti nemůže být v žádném případě považována za splněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Nicméně v rámci posouzení oboustranné trestnosti příslušný orgán vykonávajícího státu musí ověřit, nikoli zda byl porušen zájem chráněný vydávajícím státem, ale zda by v případě, že by k takovému činu došlo na území členského státu uvedeného orgánu, byl podobný zájem chráněný vnitrostátním právem uvedeného státu považován za poškozený.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Zatřetí je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/909 je účelem tohoto rozhodnutí stanovení pravidel, podle nichž členský stát s cílem usnadnit společenskou rehabilitaci odsouzené osoby uznává rozsudky a provádí výkon trestů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Přitom striktní výklad čl. 9 odst. 1 písm. d) uvedeného rámcového rozhodnutí přispívá k dosažení cíle usnadnit společenskou rehabilitaci odsouzené osoby, zejména v situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, v níž je uvedená osoba státním příslušníkem vykonávajícího státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V projednávané věci vyplývá z písemností předložených Soudnímu dvoru, že J. Grundza byl odsouzen českým soudem konkrétně za řízení motorového vozidla na území tohoto členského státu navzdory zákazu této činnosti uloženému rozhodnutím českého orgánu veřejné moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Pro účely posouzení splnění podmínky oboustranné trestnosti ve věci v původním řízení přísluší předkládajícímu soudu, který je příslušný k uznání a vykonání odsuzujícího rozsudku, aby ověřil, zda by uvedené skutkové okolnosti, tedy řízení motorového vozidla navzdory zákazu této činnosti uloženému úředním rozhodnutím, byly považovány za trestné podle právního řádu členského státu uvedeného soudu, pokud by nastaly na jeho území. Pokud ano, je třeba podmínku oboustranné trestnosti považovat za splněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že čl. 7 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909 musí být vykládány v tom smyslu, že podmínka oboustranné trestnosti musí být považována za splněnou v situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, jestliže by skutkové okolnosti zakládající trestný čin, jak byly popsány v rozsudku vydaném příslušným orgánem vydávajícího státu, jako takové byly rovněž trestné na území vykonávajícího státu, pokud by na tomto území nastaly.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 7 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne <DATE ISO="20081127">27. listopadu 2008</DATE> o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii, ve znění rámcové rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE>, musí být vykládány v tom smyslu, že podmínka oboustranné trestnosti musí být považována za splněnou v situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, jestliže by skutkové okolnosti zakládající trestný čin, jak byly popsány v rozsudku vydaném příslušným orgánem vydávajícího státu, jako takové byly rovněž trestné na území vykonávajícího státu, pokud by na tomto území nastaly.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>