<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑623/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CC0623</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2307">EU:C:2014:2307</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY E. SHARPSTON – VĚC C‑623/13</P><P>DE RUYTER</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Eleanor Sharpston</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20141021">21. října 2014</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑623/13</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Ministre de l’Économie et des Finances</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Gérardovi de Ruyterovi</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Francie)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Sociální zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EHS) č. 1408/71</KEYWORD><KEYWORD>Věcná působnost</KEYWORD><KEYWORD>Příjmy z majetku</KEYWORD><KEYWORD>Přímá a dostatečně relevantní souvislost mezi příspěvky a zákony upravujícími odvětví sociálního zabezpečení vyjmenovaná v článku 4 nařízení č. 1408/71</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podaná Conseil d’État (státní radou, Francie) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>předkládající soud<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), se týká toho, zda se nařízení č. 1408/71<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1971">Úř. věst. L 149, s. 2</REF.DOC.OJ>), pozměněné a aktualizované nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne <DATE ISO="19961202">2. prosince 1996</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="028" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 28, s. 1</REF.DOC.OJ>) a znovu pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1992/2006 ze dne <DATE ISO="20061218">18. prosince 2006</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="392" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 392, s. 1</REF.DOC.OJ>). Nařízení č. 1408/71 bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>). Na skutkový základ sporu v původním řízení se nicméně ještě uplatní nařízení č. 1408/71.</P></NOTE> použije na příspěvky odváděné z příjmů z majetku a specificky určené k financování sociálního zabezpečení. Odpověď na tuto otázku závisí na výkladu článku 4 uvedeného nařízení, který provádí výčet odvětví sociálního zabezpečení spadající do věcné působnosti nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Ve dvou rozsudcích vydaných v roce 2000<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudky Komise v. Francie (C‑34/98, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a Komise v. Francie (C‑169/98, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> již Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že <HT TYPE="ITALIC">contribution sociale généralisée</HT> (obecný sociální příspěvek, dále jen la <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>CSG<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a <HT TYPE="ITALIC">contribution pour le remboursement de la dette sociale</HT> (příspěvek na úhradu sociálního dluhu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>CRDS<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) vybírané Francií z příjmů z výdělečných činností a z náhradních příjmů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Do těchto kategorií příjmů patřily zejména mzdy, důchody a dávky v nezaměstnanosti.</P></NOTE> mají přímou a dostatečně relevantní souvislost se zákony upravujícími odvětví sociálního zabezpečení vyjmenovaná v článku 4 nařízení č. 1408/71, takže spadají do věcné působnosti nařízení č. 1408/71. Bylo tomu tak proto, že na rozdíl od odvodů určených ke krytí obecných výdajů orgánů veřejné moci měly tyto příspěvky konkrétní a přímý cíl, a sice financování sociálního zabezpečení ve Francii a snižování deficitů obecného systému francouzského sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 36 a 37) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 34 a 35).</P></NOTE>. V důsledku toho bylo rozhodnuto, že odvody takových příspěvků z příjmů z výdělečných činností a z náhradních příjmů pracovníků s bydlištěm ve Francii, ale podléhajících právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení jiného členského státu (obvykle proto, že v něm vykonávají výdělečnou činnost), jsou neslučitelné se zákazem souběhu právních předpisů použitelných na oblast sociálního zabezpečení zakotveným v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 i s volným pohybem pracovníků a svobodou usazování zaručenými Smlouvou.</TXT></NP><?PAGE NO="2"?><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda se tyto úvahy uplatní rovněž na odvody obdobné povahy vybírané Francií z příjmů z majetku, a nikoliv z příjmů z výdělečné činnosti a z náhradních příjmů. Plyne z cíle nařízení č. 1408/71 spočívajícího v zajištění volného pohybu zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných v Evropské unii, že působnost tohoto nařízení je omezena na odvody z příjmů plynoucích z výkonu výdělečné činnosti?</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Základem sporu je to, že G. de Ruyter, nizozemský státní příslušník s daňovým domicilem ve Francii, nesouhlasí s tím, že by měl platit CSG, CRDS a další sociální příspěvky specificky určené k financování sociálního zabezpečení, jež tento členský stát po něm vyžaduje z příjmů plynoucích ze smluv o doživotní rentě, které uzavřel v Nizozemsku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>jeho doživotní renty<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>doživotní renty<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>) a které nesouvisí s jeho výdělečnou činností. Tvrdí, že jako na zaměstnance v Nizozemsku se na něho v oblasti sociálního zabezpečení uplatní výhradně právní předpisy tohoto členského státu.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právo Evropské unie</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Nařízení č. 1408/71 bylo přijato Radou na právním základě zejména článku 51 Smlouvy o EHS (nyní článku 48 SFEU) za účelem koordinace vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení, a tím i maximálního odstranění překážek volného pohybu všech pracovníků, zaměstnanců nebo osob samostatně výdělečně činných, představovaných těmito právními předpisy. Preambule odůvodnění nařízení č. 1408/71 uvádí zejména toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>[…]</P><P>[…] pravidla pro koordinaci vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení spadají do rámce volného pohybu pracovníků, kteří jsou státními příslušníky členských států, a měla by proto přispívat ke zlepšení jejich životní úrovně a pracovních podmínek;</P><P>[…]</P><P>[…] je nezbytné respektovat zvláštní vlastnosti vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a vypracovat pouze systém koordinace;</P><P>[…] je nezbytné v rámci uvedené koordinace zaručit uvnitř Společenství pracovníkům žijícím v členských státech […] rovnost zacházení s ohledem na různé vnitrostátní právní předpisy;</P><P>[…] pravidla pro koordinaci musí zaručit pracovníkům, kteří se pohybují v rámci Společenství, […] zachování nabytých a nabývaných práv a výhod;</P><P>[…]</P><P>[…] zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné pohybující se ve Společenství by měly podléhat systému sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu, aby se zamezilo souběhu použitelných vnitrostátních právních předpisů a složitostem, které by z toho mohly vyplývat;</P><P>[…]</P><P>[…] k co nejúčinnějšímu zaručení rovnosti zacházení pro všechny pracovníky působící na území členského státu je vhodné jako obecné pravidlo stanovit, že se použijí právní předpisy členského státu, ve kterém dotyčná osoba vykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost;</P><?PAGE NO="3"?><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>zaměstnanou osobu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> zejména jako každou osobu, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>která je pojištěna na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajícím odvětvím systému sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo zvláštnímu systému [zvláštním systémem] pro úředníky<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 písm. j) nařízení č. 1408/71 se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>právními předpisy<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> rozumí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>pro každý členský stát právní a správní předpisy a jiná ustanovení a všechna ostatní prováděcí opatření, současná i budoucí, týkající se odvětví a systémů sociálního zabezpečení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2 nebo zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v čl. 4 odst. 2a<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 definuje osoby, na něž se toto nařízení vztahuje, tedy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských států nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 4 nařízení č. 1408/71 nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Věcná působnost<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dávky v nemoci a mateřství;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>dávky ve stáří;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>dávky pozůstalým;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>pohřebné;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>dávky v nezaměstnanosti;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>h)</NO.P><TXT>rodinné dávky.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Toto nařízení se vztahuje na všechny obecné a zvláštní systémy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové nebo nepříspěvkové, a na systémy týkající se povinností zaměstnavatele nebo vlastníka lodi ohledně dávek uvedených v odstavci 1.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podle článku 13 nařízení č. 1408/71, který spadá do hlavy II (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Určení použitelných právních předpisů<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>):</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou článků 14c a 14f podléhají osoby, na které se vztahuje toto nařízení, pouze právním předpisům jediného státu. Tyto právní předpisy se určují v souladu s touto hlavou.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="013.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>S výhradou článků 14 až 17</P><?PAGE NO="4"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu nebo i když podnik nebo zaměstnavatel, který ji zaměstnává, má sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Články 14, 14c, 14f a 17 nařízení č. 1408/71 nejsou v projednávané věci relevantní.</P></NOTE>.</P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Francouzské právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Podle článku 1600-0 C code général des impôts (obecného daňového zákoníku) jsou fyzické osoby s daňovým domicilem ve Francii povinny k platbě CSG, přičemž základem pro jeho výpočet je čistá výše příjmů z majetku uvedených v tomto článku zohledňovaná při stanovení daně z příjmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Ustanovení obecného daňového zákoníku a zákona o sociálním zabezpečení, která jsou v této části zmiňována, jsou ustanoveními, která předkládající soud považuje za použitelná na spor v původním řízení.</P></NOTE>. CSG je odváděn zejména z příjmů z pronájmu nemovitostí, doživotních rent za úplatu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Doživotní renta za úplatu je pojistný produkt, v rámci něhož jsou rentiérovi po uhrazení určité paušální částky vypláceny pojistitelem po určitou dobu (například do konce rentiérova života) pravidelné platby.</P></NOTE>, příjmů z kapitálového majetku a některých kapitálových zisků [článek L. 136-6 code de la sécurité sociale (zákona o sociálním zabezpečení)].</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle článků 1600-0 G a 1600-0 H obecného daňového zákoníku, které je rovněž třeba vykládat ve spojení s článkem L. 136-6 zákona o sociálním zabezpečení, jsou tyto osoby povinny rovněž k platbě CRDS, přičemž základem pro jeho výpočet jsou tytéž příjmy.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>A konečně, podle článku 1600-0 F bis obecného daňového zákoníku ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení tyto osoby podléhají mj. <HT TYPE="ITALIC">prélèvement social</HT> (sociálnímu odvodu) ve výši 2 % z těchto příjmů, jakož i, od <DATE ISO="20040701">1. července 2004</DATE>, dodatečnému příspěvku ve výši 0,3 % na základě článku L. 14-10-4 code de l’action sociale et des familles (zákona o sociální činnosti a o rodině). Posledně uvedený příspěvek byl poprvé uplatněn na příjmy z majetku dosažené v roce 2003.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu slouží tyto příspěvky k financování francouzských povinných systémů sociálního zabezpečení. CSG se podílí na financování dávek nemocenského pojištění, rodinných dávek, nepříspěvkových dávek starobního pojištění a příspěvků na péči. CRDS je odváděn na účet Caisse d’amortissement de la dette sociale (fondu na umořování sociálního dluhu) a má krýt deficity systému sociálního zabezpečení. Sociální odvod ve výši 2 % je odváděn na účet Caisse nationale d’allocations familiales (národní pokladny pro rodinné dávky) a Caisse nationale d’assurance vieillesse des travailleurs salariés (národní pokladny starobního pojištění zaměstnanců). Dodatečný příspěvek ve výši 0,3 % je určen pro Caisse nationale de solidarité pour l’autonomie (národní solidární fond pro zajištění soběstačnosti).</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkový rámec, řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Gérard de Ruyter má od roku 1994 daňový domicil ve Francii. Od roku 1996 je zaměstnancem společnosti se sídlem v Nizozemsku. G. de Ruyter přiznal za roky 1997 až 2004 příjmy sestávající z mezd, příjmů z kapitálového majetku, obchodních zisků a doživotních rent. Mzda pocházela výhradně z Nizozemska. Podle předkládajícího soudu nebyly doživotní renty součástí příjmů z výdělečné činnosti G. de Ruytera, jelikož ten netvrdil, že by byly vypláceny z předem vloženého kapitálu, do něhož by přispěl jeho zaměstnavatel.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Jelikož byl daňovým rezidentem ve Francii, byl G. de Ruyter v této zemi povinný k dani z příjmu zahrnující veškeré jeho příjmy, včetně doživotních rent. Ty pak podléhaly mj. CSG, CRDS, sociálnímu odvodu ve výši 2 % a od roku 2003 dodatečnému příspěvku ve výši 0,3 %, doplňujícímu tento odvod.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Žaloby podané G. de Ruyterem k tribunaux administratifs (správním soudům) v Marseille a v Nîmes (Francie) proti rozhodnutím o tom, že se na něho tyto příspěvky uplatní, byly zamítnuty. V odvolacím řízení cour administrative d’appel de Marseille (správní odvolací soud v Marseille) oba prvostupňové rozsudky zrušil a zbavil G. de Ruytera povinnosti hradit jednotlivé sociální příspěvky z doživotních rent, které mu byly vyplaceny mezi roky 1997 a 2004. Toto rozhodnutí bylo v podstatě odůvodněno tím, že G. de Ruyter již byl plátcem sociálních odvodů z příjmů v Nizozemsku. Proto představoval výběr dalších sociálních příspěvků ve Francii překážku jeho práva na volný pohyb.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Ministr pro rozpočet, veřejné finance, veřejnou službu a reformu státu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>ministr<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>) podal proti rozsudkům cour administrative d’appel opravný prostředek ke Conseil d’État, která tyto rozsudky zrušila z důvodu, že se uvedený soud rozhodnutím, že sporné příspěvky brání daňovému poplatníkovi využívat právo volného pohybu v Evropské unii, aniž zkoumal, zda Evropská unie přijala opatření směřující k zamezení situaci dvojího zdanění, o niž se jedná, dopustil nesprávného právního posouzení. Před Conseil d’État G. de Ruyter tvrdí, že na základě zákazu souběhu použitelných právních předpisů zakotveného v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 by měl podléhat toliko nizozemským právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení. Ministr v podstatě tvrdí, že spojitost existující mezi CSG, CRDS, sociálním odvodem a dodatečným příspěvkem na straně jedné a právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení na straně druhé nepostačuje k použitelnosti uvedeného nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Jelikož měla Conseil d’État za to, že výsledek projednávaného opravného prostředku závisí na výkladu působnosti nařízení č. 1408/71, požádala Soudní dvůr o rozhodnutí o následující předběžné otázce:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Mají takové daňové odvody z příjmů z majetku, jako je [CSG], [CRDS], sociální odvod ve výši 2 % a dodatečný příspěvek k tomuto odvodu přímý a relevantní vztah k některým odvětvím sociálního zabezpečení vyjmenovaným v článku 4 nařízení [č. 1408/71], a spadají tedy do působnosti tohoto nařízení jen proto, že se podílejí na financování francouzských povinných systémů sociálního zabezpečení?<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili G. de Ruyter, francouzská vláda, jakož i Evropská komise. Přestože francouzská vláda požádala, aby bylo vyslechnuto její ústní vyjádření, jednání se nekonalo.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Nejprve krátce uvedu hlavní charakteristiky systému koordinace systémů sociálního zabezpečení členských států, který byl vytvořen nařízením č. 1408/71, a důležitá vyjasnění podaná Soudním dvorem v rozsudcích Komise v. Francie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> toho, kdy spadají odvody do působnosti tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Jak však Soudní dvůr výslovně zdůraznil, tyto dvě věci se týkaly výběru sociálních příspěvků pouze v rozsahu, v němž se jednalo o příjmy z výdělečné činnosti a náhradní příjmy zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných s bydlištěm ve Francii, kde byla zdaňována i jejich výdělečná činnost vykonávaná v jiném členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 19) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 18).</P></NOTE>. Z toho důvodu budu následně zkoumat, zda se příspěvky určené<?PAGE NO="6"?> specificky k financování sociálního zabezpečení, ale odváděné z příjmů <HT TYPE="ITALIC">nesouvisejících</HT> s výkonem výdělečné činnosti, rovněž řídí nařízením č. 1408/71, s ohledem na jeho cíl, kterým je zajištění volného pohybu zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Existuje rovněž přímá a dostatečně relevantní souvislost mezi takovými příspěvky a zákony v oblasti sociálního zabezpečení?</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Nakonec se budu krátce zabývat tím, zda jsou sporné příspěvky za předpokladu, že spadají do působnosti tohoto nařízení, slučitelné se zákazem souběhu právních předpisů použitelných v oblasti sociálního zabezpečení zakotveným ustanovením čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Výkladové prvky poskytované judikaturou týkající se nařízení č. 1408/71</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Členské státy mají pravomoc upravit si vlastní systém sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Naposledy viz rozsudek Salgado González (C‑282/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:86">EU:C:2013:86</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 35 a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Při absenci harmonizace každému členskému státu přísluší, aby určil podmínky práva nebo povinnosti stát se osobou pojištěnou v systému sociálního zabezpečení, výši příspěvků, které jsou pojištěné osoby povinny odvádět<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz zejména rozsudek Blanckaert (C‑512/03, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:516">EU:C:2005:516</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 49).</P></NOTE>, a příjmy, které budou zohledněny při výpočtu příspěvků na sociální zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz zejména rozsudky Terhoeve (C‑18/95, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:22">EU:C:1999:22</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 51) a Derouin (C‑103/06, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:185">EU:C:2008:185</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 26 a 27).</P></NOTE>. Při výkonu této pravomoci však musí členské státy postupovat v souladu s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz zejména rozsudky Decker (C‑120/95, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:167">EU:C:1998:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 23), Kohll (C‑158/96, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:171">EU:C:1998:171</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 19), Derouin (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:185">EU:C:2008:185</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 25) a Stewart (C‑503/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:500">EU:C:2011:500</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 77).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Nařízení č. 1408/71 zavádí koordinační systém, který se týká především určení právního předpisu nebo právních předpisů použitelných na zaměstnance a samostatně výdělečně činné osoby, kteří za různých okolností využívají práva na volný pohyb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz zejména bod 4 odůvodnění nařízení č. 1408/71. Rovněž viz zejména rozsudky Komise v. Německo (C‑68/99, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:137">EU:C:2001:137</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 22 a 23), Piatkowski (C‑493/04, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:167">EU:C:2006:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 19 a 20) a Nikula (C‑50/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:493">EU:C:2006:493</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 20).</P></NOTE>. Nařízení č. 1408/71 musí být vykládáno ve světle účelu článku Smlouvy, na němž je založeno (článku 48 SFEU), kterým je přispět k zavedení co možná nejúplnější svobody pohybu migrujících pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudky Belbouab (10/78, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1978:181">EU:C:1978:181</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 5), Hosse (C‑286/03, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:125">EU:C:2006:125</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 24), Hudzinski a Wawrzyniak (C‑611/10 a C‑612/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:339">EU:C:2012:339</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 53) a da Silva Martins (C‑388/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:439">EU:C:2011:439</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 70).</P></NOTE>. Z pátého, šestého a desátého bodu odůvodnění, jakož i z článku 3 uvedeného nařízení plyne, že za tímto účelem směřuje k co nejlepšímu zajištění rovného zacházení se všemi osobami hospodářsky činnými na území členského státu a zamezení znevýhodnění pracovníků, kteří vykonávají právo na volný pohyb.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Ustanovení hlavy II nařízení č. 1408/71, mezi něž patří i čl. 13 odst. 1, navíc představují ucelený systém kolizních norem, takže členské státy již nemohou samy určovat osoby, na které se jejich právní předpisy uplatní, a území, na němž jsou tyto právní předpisy účinné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek Luijten (60/85, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:307">EU:C:1986:307</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 14).</P></NOTE>. Cílem těchto ustanovení je nejenom zabránit současnému použití více vnitrostátních právních předpisů a komplikacím, které z toho mohou vyplývat, ale zároveň zabránit tomu, aby osoby, které spadají do působnosti nařízení č. 1408/71, byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení v důsledku neexistence právních předpisů, které by se na ně vztahovaly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz zejména rozsudek Kits van Heijningen (C‑2/89, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:183">EU:C:1990:183</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 12). Viz rovněž rozsudek Partena (C‑137/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:593">EU:C:2012:593</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 45 a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V zásadě je proto s nařízením č. 1408/71, a zejména s jeho čl. 13 odst. 1, v rozporu vyžadovat po určité osobě, aby platila sociální příspěvky v jiném členském státě, než který je k tomu určen podle uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudky Perenboom (102/76, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1977:71">EU:C:1977:71</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 13) a Aldewereld (C‑60/93, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:271">EU:C:1994:271</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 26).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="7"?><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Z článku 4 nařízení č. 1408/71 plyne, že systémy sociálního zabezpečení jako celek podléhají uplatňování pravidel unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Definice výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>právní předpisy<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> v čl. 1 písm. j) se vyznačuje širokým záběrem. Viz zejména rozsudek Bozzone (87/76, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1977:60">EU:C:1977:60</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 10).</P></NOTE>. K tomu, aby příspěvek spadal do působnosti tohoto nařízení, musí mít přímou a dostatečně relevantní souvislost se zákony upravujícími některé z odvětví sociálního zabezpečení uvedených v článku 4<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky Rheinhold &amp; Mahla (C‑327/92, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:144">EU:C:1995:144</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 15 a 23), Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 35) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 33).</P></NOTE>. V tomto ohledu je rozhodujícím kritériem to, zda je příspěvek specificky určen k financování systému sociálního zabezpečení členského státu, nezávisle na existenci protiplnění ve formě dávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 40), Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 38) a Allard (C‑249/04, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:329">EU:C:2005:329</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 16).</P></NOTE>. V rozsudcích Komise v. Francie Soudní dvůr zavedl v tomto ohledu rozlišování mezi odvody z příjmů z výdělečné činnosti a z náhradních příjmů, jako jsou CSG a CRDS, které slouží <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>specificky a přímo k financování sociálního zabezpečení ve Francii<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> a mají takovou souvislosti na straně jedné a odvody <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>určenými k financování obecných výdajů orgánů veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> na straně druhé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 37) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 35).</P></NOTE>. Okolnost, že tyto příspěvky nazývají vnitrostátní právní předpisy daněmi, neznamená, že na ně nelze pohlížet jako na spadající do působnosti nařízení č. 1408/71 a nemůže se na ně vztahovat pravidlo zákazu souběhu použitelných právních předpisů uvedené v čl. 13 odst. 1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 34) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 32).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Tyto zásady mají zásadní vliv na projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, v rámci níž není sporu o tom, že sociální příspěvky vybírané z příjmů z majetku jsou specificky určeny k financování určitých odvětví sociálního zabezpečení nebo ke krytí deficitů systému sociálního zabezpečení ve Francii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz bod 14 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Zaprvé skutečnost, že CSG z příjmů z majetku je ve francouzském právu považován za dodatečné zdanění příjmu, a nikoliv za další příspěvek na sociální zabezpečení a že jeho výběr je prováděn a kontrolován daňovými orgány na základě pravidel použitelných na daň z příjmu, nemá vliv na to, zda tento příspěvek spadá pod nařízení č. 1408/71, či nikoliv. Tento závěr přímo vyplývá z rozsudků Komise v. Francie a odpovídá předmětu uvedeného nařízení, kterým je zavedení systému koordinace mezi členskými státy týkajícího se zejména určení právních předpisů použitelných na zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné, které využívají práva na volný pohyb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz judikatura citovaná v bodech 15 a 19 výše.</P></NOTE>. Vzhledem k různorodosti způsobů financování sociálního zabezpečení, které zahrnují i využití daní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V tomto ohledu viz přehled zásad, kterými se řídí financování systémů sociálního zabezpečení v jednotlivých členských státech, který je k dispozici na internetových stránkách Evropského systému pro sdílení informací o sociální ochraně (Mutual Information System on Social Protection, MISSOC): www.missoc.org/MISSOC/INFORMATIONBASE/COMPARATIVETABLES/MISSOCDATABASE/comparativeTableSearch_PREVIOUS.jsp (konzultováno dne <DATE ISO="20140825">25. srpna 2014</DATE>).</P></NOTE>, by mohlo dojít k ohrožení této koordinace, pokud by k tomu, aby se příspěvek dostal mimo působnost nařízení č. 1408/71, stačilo, že byl vnitrostátním právem označen za daň.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Zadruhé, na rozdíl od toho, co naznačují předkládající soud a Komise, skutečnost, že platba dotčených sociálních příspěvků neposkytuje poplatníkovi nárok na přímé a identifikovatelné plnění, v podstatě nemá vliv na posouzení, zda tyto příspěvky mají přímou a dostatečně relevantní souvislost se zákony upravujícími sociální zabezpečení. Jak potvrdil Soudní dvůr v rozsudku Perez Naranjo, skutečnost, zda mezi sociálním příspěvkem a dávkou existuje dostatečně identifikovatelná vazba, je relevantní pro určení, zda může být tato dávka považována za zvláštní nepříspěvkovou peněžitou dávku ve smyslu článku 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71. Tato otázka se však liší od obecnější otázky, zda sociální příspěvek spadá do věcné působnosti uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek Perez Naranjo (C‑265/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:26">EU:C:2007:26</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 41), v němž se Soudní dvůr zabýval tím, zda skutečnost, že CSG sloužil k financování Fonds de solidarité vieillesse (fond solidarity se stářím), značí, že dávka vyplácená tímto fondem má být považována za zvláštní nepříspěvkovou dávku.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="8"?><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Zatřetí argument francouzské vlády, podle něhož sporné příspěvky nenahrazují příspěvky na sociální zabezpečení, není rozhodující. Je pravdou, že ve věci Komise v. Francie týkající se CSG z příjmů z výdělečné činnosti a z náhradních příjmů Soudní dvůr rozhodl, že souvislost tohoto příspěvku se zákony upravujícími sociální zabezpečení v tomto členském státě vyplývá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>rovněž z toho, že […] uvedený odvod zčásti nahrazuje příspěvky na sociální zabezpečení, které značně zatěžovaly nízké a průměrné mzdy […]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36).</P></NOTE>. Z tohoto znění i ze skutečnosti, že Soudní dvůr nepoužil podobný argument v jiném rozsudku vydaném téhož dne (týkajícím se CRDS), však plyne, že tato okolnost není pro existenci přímé a dostatečně relevantní souvislosti mezi sociálním příspěvkem a zákony upravujícími sociální zabezpečení zásadní. A co je ještě důležitější, jeví se mi, že odpověď na otázku, zda se nařízení č. 1408/71 uplatní na příspěvek vybíraný členským státem, by v zásadě neměla záviset na povaze příspěvků na sociální zabezpečení vybíraných tímto členským státem v minulosti. Pokud by nařízení č. 1408/71 upravovalo pouze odvody zavedené za účelem nahrazení již existujících příspěvků na sociální zabezpečení, byl by jím sledovaný cíl koordinace ohrožen.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Je důležité, že dotčené příspěvky jsou vybírány z příjmů nesouvisejících s výkonem výdělečné činnosti?</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Nyní se budu zabývat hlavním argumentem francouzské vlády a Komise, tedy že příspěvky vybírané z příjmů nesouvisejících s předchozí nebo současnou výdělečnou činností nemohou mít přímou a dostatečně relevantní souvislost se zákony upravujícími sociální zabezpečení, a tudíž nespadají do působnosti nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Článek 4 ani článek 13 nařízení č. 1408/71 nerozlišují sociální příspěvky podle povahy příjmů, z nichž jsou vybírány.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Tato ustanovení je třeba vykládat na základě cíle článku 48 SFEU, kterým je přispět k zavedení co možná nejúplnější svobody pohybu migrujících pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz bod 25 výše.</P></NOTE>. Z bodu 8 odůvodnění nařízení č. 1408/71 plyne, že zákaz souběhu použitelných právních předpisů uvedený v čl. 13 odst. 1 má za cíl zamezit tomu, aby migrující pracovník tím, že bude podléhat několika právním úpravám, netrpěl jakýmikoliv složitostmi, které by mu bránily ve výkonu práva na volný pohyb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudky Kits van Heijningen (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:183">EU:C:1990:183</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 12) a Allard (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:329">EU:C:2005:329</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 28), jakož i usnesení Vogler (C‑242/99, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:582">EU:C:2000:582</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 26). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta La Pergoly ve věci Komise v. Francie (C‑34/98, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:392">EU:C:1999:392</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 24).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Dle mého názoru takové příspěvky, jako jsou dotčeny v původním řízení, brání volnému pohybu pracovníků stejně jako CSG a CRDS vybírané z příjmu z výdělečné činnosti nebo z náhradního příjmu.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Členský stát zaměstnání může sociální příspěvky z příjmů z majetku rovněž vybírat. Podle informací poskytnutých Soudnímu dvoru se zdá, že pro spor v původním řízení to skutečně platí: doživotní renty, které byly G. de Ruyterovi vyplaceny mezi roky 1997 a 2004, byly zjevně součástí základu pro výpočet příspěvků na sociální zabezpečení, které zaplatil v Nizozemsku. Mám za to, že výhled na uplatnění dvou systémů sociálních odvodů na tytéž příjmy ve dvou členských státech může zjevně takového pracovníka, jako je G. de Ruyter, odrazovat od toho, aby si zachoval pracovní místo v Nizozemsku a přesunul bydliště do Francie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Podle ustálené judikatury všichni občané Společenství bez ohledu na místo bydliště a státní příslušnost, kteří pracují v jiném členském státě, než ve kterém mají bydliště, spadají do působnosti článku 45 SFEU. V tomto smyslu viz zejména rozsudky Ritter-Coulais (C‑152/03, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:123">EU:C:2006:123</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 31), Renneberg (C‑527/06, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:566">EU:C:2008:566</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36), jakož i S. a G. (C‑457/12, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:136">EU:C:2014:136</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 39). K tomu bych dodala, že podle ustálené judikatury jsou zakázány i malé překážky této svobody, nejsou-li odůvodněny. Naposledy viz rozsudek Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken (C‑514/12, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:799">EU:C:2013:799</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 34 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>A dále, o nerovné zacházení se jedná i v případě, kdy členský stát zaměstnání sociální příspěvky z příjmů z majetku nevybírá.</TXT></NP><?PAGE NO="9"?><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>V tomto ohledu bych připomněla, že zásada jedné použitelné právní úpravy má za cíl co nejúčinněji zaručit rovné zacházení pro všechny pracovníky působící na území členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Bod 10 odůvodnění nařízení č. 1408/71.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>V rozsudcích Komise v. Francie Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že uložení povinnosti pracovníkům pojištěným v systému sociálního zabezpečení v členském státě zaměstnání, aby mimo to financovali, byť jen částečně, sociální zabezpečení státu svého bydliště, vytváří nerovné zacházení z pohledu článku 13 nařízení č. 1408/71, jelikož všechny ostatní osoby s bydlištěm v tomto státě musí přispívat pouze do jeho systému sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 45 až 48) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 42 až 45).</P></NOTE>. Toto nerovné zacházení automaticky představuje překážku volnému pohybu pracovníků, kterou nelze vzhledem k uvedenému ustanovení ničím odůvodnit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudky Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:84">EU:C:2000:84</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 47 a 48) a Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:85">EU:C:2000:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 44 a 45).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Tyto úvahy lze přenést i na sociální příspěvky dotčené ve věci v původním řízení. Tyto příspěvky, jimž podléhají všichni, kdo mají daňový domicil ve Francii, nezávisle na tom, zda se na ně uplatní právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení jiného členského státu, znevýhodňují osoby s bydlištěm v této zemi, které jsou zaměstnány v jiném členském státě, oproti těm, které mají zaměstnání i bydliště ve Francii, a přispívají tak na financování sociálního zabezpečení pouze v tomto členském státě (je ostatně možné, že členský stát zaměstnání kompenzuje absenci sociálních odvodů z příjmů z majetku výběrem vyšších příspěvků z jiných druhů příjmu nebo že v rámci celého systému sociálního zabezpečení jednoduše vyplácí nižší dávky).</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Navíc, i když je pravdou, že účelem nařízení č. 1408/71 je zajistit volný pohyb zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných v Evropské unii, výkon (současný či minulý) výdělečné činnosti nemá prakticky žádný vliv na to, zda se na určitou osobu uvedené nařízení uplatní.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je osoba osoba <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>zaměstnanou osobou<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu nařízení č. 1408/71, pokud je pojištěna, a to i pro případ jedné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v rámci obecného nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení uvedeného v čl. 1 písm. a) uvedeného nařízení, a to nezávisle na existenci pracovního poměru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudky Pierik (182/78, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:142">EU:C:1979:142</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 4 a 7), Martínez Sala (C‑85/96, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:217">EU:C:1998:217</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36), Dodl a Oberhollenzer (C‑543/03, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:364">EU:C:2005:364</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 31) a Borger (C‑516/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:136">EU:C:2011:136</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 28). Nařízení č. 883/2004, kterým bylo zrušeno nařízení č. 1408/71, tuto judikaturu kodifikuje, když uvádí, že se vztahuje na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> (čl. 2 odst. 1).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Stejně tak je třeba postupovat při určování věcné a osobní působnosti nařízení č. 1408/71. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>právní předpisy<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu čl. 1 písm. j) zahrnuje všechna opatření specificky určená k financování sociálního zabezpečení. V důsledku toho není podle mě důvod zavádět rozlišování v závislosti na povaze příjmů, na nich toto financování spočívá. Domnívám se, že by to mohlo vést ke vzniku rozdílné ochrany poskytované ustanovením čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 osobám, které se pohybují (nebo které mají záměr se pohybovat) v Evropské unii v závislosti na tom, zda jim jejich celkový příjem plyne z výkonu výdělečné činnosti, z majetku nebo z kombinace obou možností.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Pravomoc členských států v oblasti sociálního zabezpečení a v daňových záležitostech</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Nesouhlasím s tezí francouzské vlády, podle níž použití nařízení č. 1408/71 na sporné sociální příspěvky zasahuje do pravomoci členských států upravit si financování svých systémů sociálního zabezpečení nebo do jejich pravomoci v daňových záležitostech.</TXT></NP><?PAGE NO="10"?><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Členské státy musí při výkonu své pravomoci – pravomoci upravit financování svých systémů sociálního zabezpečení – postupovat v souladu s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz bod 24 výše.</P></NOTE>. Z toho plyne, že skutečnost, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení se týká daňového financování sociálního zabezpečení, nemůže vyloučit použití pravidel zakotvených Smlouvou, zejména pak těch týkajících se volného pohybu pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Obdobně viz rozsudek Terhoeve (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:22">EU:C:1999:22</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 35).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Jak uvedl generální advokát La Pergola ve svých stanoviscích přednesených ve věcech Komise v. Francie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P><REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:392">EU:C:1999:392</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 2.</P></NOTE>, takový závěr nezpochybňuje možnost členských států zajistit financování sociálního zabezpečení prostřednictvím daňových opatření. Daňové volnosti se týká pouze v rozsahu, v němž zatěžuje příjmy migrujících pracovníků nebo obecně všech státních příslušníků členského státu, kteří v důsledku výkonu jedné ze základních svobod zaručených Smlouvami podléhají či podléhali právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení jednoho či několika členských států.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Mimoto nesdílím názor francouzské vlády, podle něhož by použití úvah Soudního dvora z rozsudků Komise v. Francie na sociální příspěvky dotčené ve věci v původním řízení nutně znamenalo, že by <HT TYPE="ITALIC">každá</HT> daň podílející se na financování sociálního zabezpečení měla přímou a dostatečně relevantní souvislost se zákony v oblasti sociálního zabezpečení (francouzská vláda uplatnila tento argument ve specifickém kontextu daní ze spotřeby).</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Pouze odvody <HT TYPE="ITALIC">specificky</HT> určené k financování sociálního zabezpečení mají být považovány za spadající pod právní předpisy členského státu v oblasti sociálního zabezpečení, a tudíž spadající pod zákaz souběhu použitelných právních předpisů zakotvený nařízením č. 1408/71. Proto okolnost, že se část výnosu daně podílí na financování sociálního zabezpečení, sama o sobě nestačí k tomu, aby tato daň spadala do působnosti uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Tuto úvahu lze uplatnit například na DPH odváděnou ve Francii. Podle informací poskytnutých francouzskou vládou slouží 7,85 % výnosu této daně k financování systémů nemocenského pojištění, mateřství, invalidity a pohřebného v tomto členském státě.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>A dále se mi nezdá moc pravděpodobné, že by existovala přímá a dostatečně relevantní souvislost mezi daní ze spotřeby vybíranou v členském státě a zákony tohoto členského státu upravujícími sociální zabezpečení, i kdyby byla tato daň specificky určená k financování sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Podle francouzské vlády přispívají k financování sociálního zabezpečení ve Francii rovněž daně odváděné ze smluv o zdravotním nebo životním pojištění, z her a sportovních sázek, z tabákových výrobků a z alkoholických a slazených nápojů.</P></NOTE>. Není příliš jasné, proč by pouhá skutečnost, že osoba pojištěná v systému sociálního zabezpečení jednoho členského státu je v jiném členském státě povinna k platbě daní ze spotřeby specificky určených k financování sociálního zabezpečení tohoto státu, vytvářela složitosti pro tuto osobu.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Na rozdíl od zdanění příjmu jsou daně ze spotřeby státem vybírány při pořízení zboží a služeb na jeho území, nezávisle na místě bydliště a zaměstnání spotřebitele. Zakoupí-li si tedy osoba jako G. de Ruyter zboží nebo služby na francouzském území, vede tento nákup za obvyklých okolností k zaplacení daní ze spotřeby pouze ve Francii, i když je tato osoba zaměstnána (a pojištěna v systému sociálního zabezpečení) v jiném členském státě.</TXT></NP><?PAGE NO="11"?><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>To je zřejmé v souvislosti s DPH a se spotřebními daněmi, které se řídí zvláštními unijními pravidly pro zamezení dvojímu zdanění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz bod 62 odůvodnění směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>), jakož i body 30 a 31 odůvodnění a čl. 33 odst. 6 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="009" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2008">Úř. věst. L 9, s. 12</REF.DOC.OJ>). DPH splatná v rámci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>plnění uvnitř Společenství<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> sice musí být odvedena pořizovatelem zboží nebo příjemcem služby povinným k dani v členském státě, do něhož je zboží dodáno, tzn. státě, v němž je pořizovatel nebo příjemce usazen. V takovém případě však nevzniká daňová povinnost v členském státě, v němž bylo zboží zakoupeno. Za běžných okolností tak nevzniká riziko dvojího zdanění (viz články 40 až 42 směrnice 2006/112).</P></NOTE>. Obecně však daň ze spotřeby odváděná při pořízení služeb v jiném členském státě dle mého názoru představuje omezení volného pohybu služeb v Unii, a je proto v zásadě zakázána, a to i když zatěžuje obdobné tuzemské služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Článek 56 SFEU nevyžaduje pouze vyloučení jakékoliv diskriminace z důvodu státní příslušnosti, ale rovněž odstranění jakéhokoliv omezení, i když se toto omezení použije bez rozdílu na tuzemské poskytovatele i na poskytovatele z jiných členských států, pokud může znemožnit, ztížit nebo učinit méně atraktivní činnost poskytovatele usazeného v jiném členském státě, ve kterém legálně poskytuje podobné služby. Naposledy viz rozsudek Duomo Gpa a další (C‑357/10 až C‑359/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:283">EU:C:2012:283</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36 a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Stejně tak se mi jeví, že by členský stát mohl jen obtížně uplatňovat daň ze spotřeby na pořízení zboží v jiném členském státě, aniž by tím porušil zákaz poplatků s účinkem rovnocenným dovoznímu clu, jestliže by taková daň nebyla uvalena na podobné tuzemské zboží<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Článek 28 odst. 1 SFEU. Zákaz uplatňování dovozního a vývozního cla, jakož i poplatků s rovnocenným účinkem v obchodě mezi členskými státy se vztahuje na všechny poplatky požadované při dovozu nebo z důvodu dovozu, které zatěžují konkrétní dovážené zboží, zatímco podobné tuzemské zboží je z nich vyloučeno, což ovlivňuje jeho celkovou nákladovost. Viz rozsudky Capolongo (77/72, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1973:65">EU:C:1973:65</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 12) a Compagnie commerciale de l’Ouest a další (C‑78/90 až C‑83/90, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:118">EU:C:1992:118</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 23).</P></NOTE>. I když by pořízení podobného zboží v tuzemsku bylo zatíženo rovnocennou daní, daň ze spotřeby by nutně vedla k povinnosti spotřebitele přiznat, že nakoupil dotčené zboží v jiném členském státě. To by učinilo pořízení zboží mimo tuzemsko složitějším. Tudíž by se pravděpodobně jednalo o opatření rovnocenné omezení dovozu, které by bylo neslučitelné s článkem 34 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz například rozsudek Komise v. Itálie (154/85, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:292">EU:C:1987:292</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 12).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Souhrnem platí, že zatímco vybírání takových sociálních příspěvků, jako jsou dotčeny ve věci v původním řízení, povede pro G. de Ruytera ke složitostem, jelikož je již pojištěn v systému sociálního zabezpečení v Nizozemsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz body 35 až 40 výše.</P></NOTE>, v případě daní ze spotřeby, které musí uhradit při nákupu zboží nebo služeb ve Francii, tomu tak není. Lze si jen obtížně představit, jak by mohly takové nákupy zákonně podléhat dodatečným daním ze spotřeby v jiném členském státě.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Obecně řečeno, na rozdíl od odvodů z příjmu povinnost k dani ze spotřeby (placené nad rámec čisté ceny) vzniká zakoupením zboží nebo služby. Pokud by osoby pojištěné v systému sociálního zabezpečení v členském státě A, které podléhají právním předpisům tohoto státu v oblasti sociálního zabezpečení, byly zbaveny povinnosti hradit daně ze spotřeby vybírané členským státem B a určené specificky k financování jeho systému sociálního zabezpečení, byly by tyto osoby motivovány k nákupu dotčeného zboží a služeb v členském státě B, spíše nežli v členském státě A. Konkurenční nevýhoda, která by z toho plynula pro zboží a služby uváděné na trh v členském státě A (přinejmenším tehdy, podléhají-li obdobným daním ze spotřeby), by byla jen obtížně slučitelná s logikou a duchem vnitřního trhu.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Článek 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>A konečně, francouzská vláda tvrdila, že za předpokladu, že by se sporné příspěvky řídily nařízením č. 1408/71, by jejich výběr byl s tímto právním předpisem v rozporu pouze tehdy, kdy by doživotní renty pobírané G. de Ruyterem v Nizozemsku rovněž podléhaly příspěvkům na sociální zabezpečení. V této souvislosti francouzská vláda zpochybňuje tvrzení G. de Ruytera, podle něhož ze svých doživotních rent v Nizozemsku příspěvky na sociální zabezpečení zaplatil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Jedná se zde o skutkovou otázku, kterou musí s konečnou platností rozhodnout k tomu příslušný vnitrostátní soud. Nicméně ze spisu přiloženého k předkládacímu rozhodnutí doručenému kanceláři Soudního dvora podle všeho plyne, že z dotčených doživotních rent byly sociální příspěvky v Nizozemsku skutečně odvedeny (viz bod 36 výše).</P></NOTE>. Odkazuje rovněž na rozsudek Piatkowski, v němž Soudní dvůr ověřoval, zda daný příjem podléhal příspěvkům na sociální zabezpečení ve <HT TYPE="ITALIC">dvou</HT> členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek Piatkowski (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:167">EU:C:2006:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Tento argument spočívá na chybném výkladu čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Je pravdou, že se toto ustanovení týká výběru sociálních příspěvků z týchž příjmů ve více než jednom členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz bod 26 výše.</P></NOTE>. Nicméně jeho působnost se neomezuje jen na tyto případy. Jakmile určitá osoba spadá do působnosti nařízení č. 1408/71, pravidlo zákazu souběhu systémů uvedené v čl. 13 odst. 1 má absolutní platnost a výjimky z něj se omezují na čl. 14c a 14f<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz body 37 až 40 výše.</P></NOTE>. Podle čl. 13 odst. 2 písm. a) osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podléhá <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu. Z předkládacího rozhodnutí plyne, že G. de Ruyter je zaměstnán v Nizozemsku, ale bydliště má ve Francii. Proto by měl v oblasti sociálního zabezpečení podléhat toliko právním předpisům Nizozemska.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Proto za předpokladu (k jakému jsem došla výše), že sporné sociální příspěvky mají přímou a dostatečně relevantní souvislost se zákony upravujícími sociální zabezpečení ve Francii k tomu, aby na ně bylo použitelné nařízení č. 1408/71, by jejich uplatnění na G. de Ruytera mělo za následek porušení pravidla zákazu souběhu právních předpisů uvedeného v čl. 13 odst. 1 a kolizní normy uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Podle formulace použité generálním advokátem J.-P. Warnerem ve stanovisku předneseném ve věci Perenboom (102/76, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1977:57">EU:C:1977:57</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>je pouze členský stát, jehož právní předpisy jsou […] použitelné [na základě nařízení č. 1408/71], oprávněn vybírat příspěvky dotčeného pracovníka<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</P></NOTE>. Okolnost, zda doživotní renty pobírané G. de Ruyterem v Nizozemsku skutečně podléhaly příspěvkům na sociální zabezpečení v této zemi, je tak irelevantní.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Tento závěr není nijak zpochybněn rozsudkem Soudního dvora ve věci Piatkowski. Uvedená věc se týkala zvláštní situace osoby, která byla zaměstnána v jednom členském státě a současně působila jako osoba samostatně výdělečně činná v jiném členském státě. Odchylně od čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 taková osoba (na rozdíl od G. de Ruytera) podléhá současně právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení obou států: je proto v zásadě povinna hradit příspěvky, které ji případně ukládají jedny či druhé právní předpisy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Článek 14c písm. b) nařízení č. 1408/71. Viz rozsudek Piatkowski (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:167">EU:C:2006:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 22). Viz rovněž rozsudek de Jaeck (C‑340/94, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:43">EU:C:1997:43</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 39).</P></NOTE>. Soudní dvůr nicméně upřesnil, že i v této situaci by výklad čl. 14c písm. b) nařízení č. 1408/71 jako povolujícího dvojí platbu příspěvků z téhož příjmu znevýhodňoval pracovníky využívající práva na volný pohyb, a byl by proto zjevně v rozporu s cílem uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Rozsudek Piatkowski (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:167">EU:C:2006:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 27).</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů Soudnímu dvoru navrhuji, aby na otázku položenou Conseil d’État odpověděl takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>Takové příspěvky odváděné z příjmů z majetku, jako jsou obecný sociální příspěvek (CSG), příspěvek na úhradu sociálního dluhu (CRDS), sociální odvod ve výši 2 % a dodatečný příspěvek k tomuto odvodu dotčené ve věci v původním řízení, mají přímou a dostatečně relevantní souvislost s francouzskými zákony upravujícími odvětví sociálního zabezpečení vyjmenovaná v článku 4 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozdějších předpisů. Tyto příspěvky tak spadají do věcné působnosti tohoto nařízení.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>