<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-896/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CJ0896</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:311">EU:C:2021:311</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20210420">20. 4. 2021</DATE> – věc C‑896/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Repubblika</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20210420">20. dubna 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: maltština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Článek 2 SEU</KEYWORD><KEYWORD>Hodnoty Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Právní stát</KEYWORD><KEYWORD>Článek 49 SEU</KEYWORD><KEYWORD>Přistoupení k Unii</KEYWORD><KEYWORD>Nesnižování úrovně ochrany unijních hodnot</KEYWORD><KEYWORD>Účinná soudní ochrana</KEYWORD><KEYWORD>Článek 19 SEU</KEYWORD><KEYWORD>Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Rozsah působnosti</KEYWORD><KEYWORD>Nezávislost soudců členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Postup jmenování</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc předsedy vlády</KEYWORD><KEYWORD>Účast výboru pro jmenování soudců</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑896/19,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Prim’Awla tal-Qorti Ċivili – Ġurisdizzjoni Kostituzzjonali (první senát soudu pro občanskoprávní věci zasedající jako ústavní soud, Malta) ze dne <DATE ISO="20191125">25. listopadu 2019</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20191205">5. prosince 2019</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Repubblika</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Il-Prim Ministru,</HT></P><P>za přítomnosti:</P><P><HT TYPE="BOLD">WY,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda, R. Silva de Lapuerta, místopředsedkyně, A. Arabadžev, A. Prechal, M. Vilaras, M. Ilešič a N. Piçarra, předsedové senátů, C. Toader, M. Safjan, S. Rodin, F. Biltgen, K. Jürimäe, C. Lycourgos, P. G. Xuereb a L. S. Rossi (zpravodajka), soudci,</P><P>generální advokát: G. Hogan,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, radová,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20201027">27. října 2020</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za sdružení Repubblika J. Azzopardim, avukat, S. Busuttilem, advocate, a T. Comodini Cachia, avukat,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za maltskou vládu V. Buttigieg a A. Buhagiar, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s D. Sarmiento Ramirez-Escuderem a V. Ferreres Comellou, abogados,</P></ITEM><ITEM><P>za belgickou vládu C. Pochet, M. Jacobs a L. Van den Broeck, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a C. S. Schillemans, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou a S. Żyrek, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za švédskou vládu C. Meyer-Seitz, H. Shev, H. Eklinder, R. Shahsavan Eriksson, A. M. Runeskjöld, M. Salborn Hodgson, O. Simonssonem a J. Lundbergem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi původně K. Mifsud-Bonnicim, P. J. O. Van Nuffelem, H. Krämerem a J. Aquilina, poté K. Mifsud-Bonnicim, P. J. O. Van Nuffelem a J. Aquilina, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 19 SEU a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi sdružením Repubblika registrovaným jako právnická osoba na Maltě, jehož předmětem činnosti je podpora ochrany soudnictví a právního státu v tomto členském státě, a Il-Prim Ministru (předseda vlády, Malta) ve věci žaloby ve veřejném zájmu, jejímž předmětem je zejména soulad ustanovení Maltské ústavy (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Ústava<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), která upravují postup jmenování soudců, s unijním právem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Ústava obsahuje v kapitole VIII pravidla týkající se soudců, včetně pravidel upravujících postup jejich jmenování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 96 Ústavy, který je součástí této kapitoly VIII, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="096.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Imħallfin (soudci vyšších soudů) jsou jmenováni prezidentem v souladu s doporučením předsedy vlády.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Kvalifikačním předpokladem nezbytným pro jmenování do funkce soudce vyšších soudů je výkon advokátní praxe nebo praxe Maġistrat (soudce soudů nižšího stupně) na Maltě, popřípadě obou těchto činností, a to po dobu odpovídající celkově nejméně dvanácti letům.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 4, předtím než předseda vlády vydá doporučení podle odstavce 1 v souvislosti se jmenováním soudce vyšších soudů [s výjimkou Prim Imħallef (nejvyššího soudce)], výbor pro jmenování soudců zřízený v článku 96A této Ústavy provede hodnocení, jak je stanoveno v čl. 96A odst. 6 písm. c), d) a e).</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="096.004"><NO.PARAG>4)</NO.PARAG><ALINEA><P>Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 3, je předseda vlády oprávněn nepostupovat v souladu s výsledkem hodnocení uvedeného v odstavci 3:</P><P>Poté, co předseda vlády využije pravomoc, kterou mu přiznává tento odstavec, předseda vlády nebo Ministru responsabbli għall-ġustizzja (ministr spravedlnosti):</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ve lhůtě pěti dní zveřejní v úředním věstníku <HT TYPE="ITALIC">Gazzetta tal-Gvern ta’ Malta</HT> prohlášení, že se rozhodl využít uvedené pravomoci, a toto rozhodnutí zdůvodní, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v Kamra tad-Deputati (Sněmovna reprezentantů) učiní ohledně uvedeného rozhodnutí prohlášení, ve kterém vysvětlí, proč se tak rozhodl, a to nejpozději na druhém zasedání Sněmovny, které se bude konat poté, co bylo prezidentu poskytnuto doporučení v souladu s odstavcem 1.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Ustanovení první odrážky tohoto odstavce se neuplatní v případě jmenování do funkce nejvyššího soudce.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 96A Ústavy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="096A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Zřizuje se výbor pro jmenování soudců, v tomto článku označován dále jen jako <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>výbor<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/>, který je podvýborem Kummissjoni għall-Amministrazzjoni tal-ġustizzja (Komise pro správu soudnictví) zřízené na základě článku 101A Ústavy a který se skládá z:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nejvyššího soudce,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Avukat Ġenerali (generálního prokurátora),</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Awditur Ġenerali (generálního auditora),</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>Kummissarju għall-Investigazzjonijiet Amministrattivi (komisaře pro správní vyšetřování) (ombudsmana) a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>předsedy Kamra tal-Avukati (advokátní komory):</TXT><P>[…]</P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096A.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Výboru předsedá nejvyšší soudce, nebo, je-li nepřítomen, jiný soudce, který jej zastupuje jako jeho náhradník v souladu s odst. 3 písm. d).</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096A.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Členem výboru nemůže být jmenován nebo jeho funkci nemůže vykonávat ministr, parlamentní tajemník, člen Sněmovny reprezentantů, člen místní samosprávy nebo funkcionář či kandidát politické strany:</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096A.004"><NO.PARAG>4)</NO.PARAG><ALINEA>Při výkonu své funkce jednají členové výboru na základě vlastního uvážení a nesmí se řídit pokyny určité osoby či orgánu ani podléhat jejich kontrole.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="096A.006"><NO.PARAG>6)</NO.PARAG><ALINEA><P>Úkolem výboru je:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>přijímat a posuzovat vyjádření osob, které mají zájem o jmenování do funkce soudce vyšších soudů (kromě funkce nejvyššího soudce) nebo soudce soudů nižšího stupně, s výjimkou osob, na které se vztahuje písmeno e);</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>vést stálý rejstřík vyjádření uvedených v písmeni a) a s nimi souvisejících dokumentů, přičemž rejstřík je tajný a přístupný pouze členům výboru, předsedovi vlády a ministru spravedlnosti;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>provádět pohovory a způsobem, který považuje za vhodný, hodnotit uchazeče o výše uvedené funkce a za tímto účelem požadovat informace od jakéhokoliv orgánu veřejné moci, považuje-li to za odůvodněné;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>poskytovat předsedovi vlády prostřednictvím ministra spravedlnosti doporučení ohledně jeho hodnocení způsobilosti uchazečů o jmenování do výše uvedených funkcí a jejich předností;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>na žádost předsedy vlády poskytovat doporučení ohledně způsobilosti a předností osob, které již zastávají funkce generálního prokurátora, generálního auditora, komisaře pro správní vyšetřování (ombudsmana) nebo soudce soudů nižšího stupně a mají být jmenováni do funkce v soudním sboru;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>poskytovat doporučení ohledně jmenování do jakékoliv jiné justiční funkce nebo funkce na soudech, o což může ministr spravedlnosti kdykoli požádat.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Hodnocení uvedené v písmeni d) je provedeno do šedesáti dnů ode dne, kdy je výboru doručeno vyjádření zájmu, a doporučení uvedené v písmenech e) a f) je poskytnuto do třiceti dnů ode dne, kdy o něj bylo požádáno, nebo v jiné lhůtě, kterou může ministr spravedlnosti stanovit se souhlasem výboru v úředním věstníku <HT TYPE="ITALIC">Gazzetta tal-Gvern ta’ Malta</HT>.</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096A.007"><NO.PARAG>7)</NO.PARAG><ALINEA>Jednání výboru jsou tajná a neveřejná a žádný člen ani tajemník výboru nemůže být vyzván, aby svědčil před soudem nebo jiným orgánem v souvislosti s dokumenty, které výbor obdržel, nebo se záležitostmi, o kterých se ve výboru diskutovalo nebo které mu byly sděleny či které sdělil on sám.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="096A.008"><NO.PARAG>8)</NO.PARAG><ALINEA>Výbor upraví vlastní postup a ve spolupráci s ministrem spravedlnosti musí zveřejnit kritéria, na jejichž základě je hodnocení prováděno.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 97 Ústavy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="097.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Není-li v ustanoveních tohoto článku stanoveno jinak, soudce vyšších soudů vykonává svou funkci do dovršení věku šedesáti pěti let.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="097.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Soudce vyšších soudů může být ze své funkce odvolán pouze prezidentem na návrh Sněmovny reprezentantů, která se na tom usnesla alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech svých členů a odvolání požaduje na základě odůvodněné nezpůsobilosti vykonávat soudcovskou funkci (ať již z důvodu nepříznivého fyzického nebo psychického zdravotního stavu, či jiného důvodu) nebo na základě prokázaného nevhodného chování.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="097.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>Parlament může zákonem upravit postup předložení návrhu, jakož i vyšetřování a prokazování této nezpůsobilosti nebo nevhodného chování soudce vyšších soudů dle ustanovení předchozího odstavce.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 100 Ústavy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="100.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Soudci soudů nižšího stupně jsou jmenováni prezidentem, který rozhoduje v souladu s doporučením předsedy vlády.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="100.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Kvalifikačním předpokladem nezbytným pro jmenování do funkce soudce soudů nižšího stupně či výkon této funkce je výkon advokátní praxe na Maltě, a to po dobu odpovídající celkově nejméně sedmi letům.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="100.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 4 tohoto článku, soudce soudů nižšího stupně vykonává svou funkci do dovršení věku šedesáti pěti let.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="100.004"><NO.PARAG>4)</NO.PARAG><ALINEA>Na soudce soudů nižšího stupně se použijí ustanovení čl. 97 odst. 2 a 3 této Ústavy.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="100.005"><NO.PARAG>5)</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 6, předtím než předseda vlády poskytne doporučení podle odstavce 1 v souvislosti se jmenováním soudce soudů nižšího stupně, výbor pro jmenování soudců zřízený v článku 96A této Ústavy provede hodnocení, jak je stanoveno v čl. 96A odst. 6 písm. c), d) a e).</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="100.006"><NO.PARAG>6)</NO.PARAG><ALINEA><P>Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 5, je předseda vlády oprávněn nepostupovat v souladu s výsledkem hodnocení uvedeného v odstavci 5:</P><P>Poté, co předseda vlády využije pravomoc, kterou mu přiznává tento odstavec, předseda vlády nebo ministr spravedlnosti:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ve lhůtě pěti dní zveřejní v úředním věstníku <HT TYPE="ITALIC">Gazzetta tal-Gvern ta’ Malta</HT> prohlášení, že se rozhodl využít uvedené pravomoci, a toto rozhodnutí zdůvodní, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>ve Sněmovně reprezentantů učiní ohledně uvedeného rozhodnutí prohlášení, ve kterém vysvětlí, proč se tak rozhodl, a to nejpozději na druhém zasedání Sněmovny, které se bude konat poté, co bylo prezidentu poskytnuto doporučení v souladu s odstavcem 1.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 101B odst. 1 Ústavy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Zřizuje se výbor pro soudce vyšších soudů a soudce soudů nižšího stupně […], který je podvýborem Komise pro správu soudnictví a skládá se ze tří členů soudního sboru, kteří nejsou členy Komise pro správu soudnictví a kteří mají být zvoleni ze soudců vyšších soudů a soudců soudů nižšího stupně v souladu s předpisy vydanými Komisí pro správu soudnictví, přičemž však v disciplinárním řízení vedeném proti soudci soudu nižšího stupně jsou dva ze tří členů soudci soudů nižšího stupně a v disciplinárním řízení vedeném proti soudci vyšších soudů jsou dva ze tří členů soudci vyšších soudů.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Sdružení Repubblika podalo dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> v souladu s článkem 116 Ústavy k předkládajícímu soudu žalobu, kvalifikovanou jako žaloba ve veřejném zájmu, kterou se domáhá určení, že v důsledku stávajícího systému jmenování soudců, který je upraven články 96, 96A a 100 Ústavy, Maltská republika porušuje své povinnosti vyplývající zejména z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny. Domáhá se rovněž, aby jakékoli jmenování soudců v rámci stávajícího systému, k němuž dojde v průběhu řízení zahájeného touto žalobou ve veřejném zájmu, bylo prohlášeno za neplatné a neúčinné a aby jiní soudci nebyli jmenováni, ledaže by se tak dělo v souladu s doporučeními obsaženými ve stanovisku Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Benátská komise<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>) č. 940/2018 ze dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE> k ústavnímu uspořádání, oddělení pravomocí a nezávislosti soudní moci a orgánů činných v trestním řízení na Maltě [CDL-AD (2018)028] a v souladu s čl. 19 odst. 1 SEU a článkem 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Na podporu svého návrhu sdružení Repubblika uvádí, že diskreční pravomoc předsedy vlády jmenovat soudce, jak vyplývá z článků 96, 96A a 100 Ústavy, vyvolává pochybnosti o nezávislosti těchto soudců. V tomto ohledu zdůrazňuje, že někteří ze soudců jmenovaných od roku 2013 byli velmi aktivní ve vládní straně Partit laburista (strana práce) nebo byli jmenováni způsobem, který budí podezření o vměšování politické moci do moci soudní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Sdružení Repubblika rovněž upřesňuje, že konkrétně napadá všechna jmenování, k nimž došlo dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE>, kdy byli tři soudci nižších soudů jmenováni soudci vyšších soudů a zároveň byli jmenováni tří noví soudci nižších soudů (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>jmenování ze dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE><QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>), a jakékoli další jmenování, ke kterému by mohlo dojít později. V tomto ohledu tvrdí, že tato jmenování proběhla v rozporu se stanoviskem Benátské komise č. 940/2018 ze dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Předseda vlády má naopak za to, že jmenování ze dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> jsou v souladu s Ústavou a unijním právem. Podle něj mezi těmito jmenováními a jakýmkoli jiným jmenováním soudců od přijetí Ústavy v roce 1964 není žádný rozdíl, s výjimkou skutečnosti, že na rozdíl od jmenování proběhlých před rokem 2016 byla vhodnost uchazečů navržených do příslušných funkcí v průběhu roku 2019 hodnocena výborem pro jmenování soudců zřízeným v článku 96A Ústavy. Argumenty předložené sdružením Repubblika se tak podle něj ve skutečnosti týkají všech jmenování soudců, k nimž doposud došlo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Předseda vlády rovněž tvrdí, že předmětný postup jmenování je v souladu s požadavky čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, jak je vykládá Soudní dvůr.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že aspektem, který by měl v daném případě Soudní dvůr z hlediska čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny prozkoumat, je diskreční pravomoc, kterou články 96, 96A a 100 Ústavy svěřují předsedovi vlády v rámci postupu jmenování soudců. Dále podle něj vyvstává otázka, zda ústavní změna provedená v roce 2016 znamenala zlepšení předmětného postupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Prim’Awla tal-Qorti Ċivili – Ġurisdizzjoni Kostituzzjonali (první senát soudu pro občanskoprávní věci zasedající jako ústavní soud, Malta) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba mít za to, že pokud jde o právní platnost článků 96, 96A a 100 Ústavy, uplatní se samostatně nebo ve vzájemné souvislosti čl. 19 odst. 1 [druhý pododstavec] SEU a článek 47 [Listiny]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku, je třeba mít za to, že pravomoc předsedy vlády při jmenování členů soudního sboru na Maltě je v souladu s čl. 19 odst. 1 SEU a s článkem 47 [Listiny], a to i s ohledem na článek 96A Ústavy, který nabyl účinnosti v roce 2016?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Bude-li konstatováno, že pravomoc předsedy vlády v souladu s výše uvedenými ustanoveními není, je třeba tuto skutečnost zohlednit při jmenování členů soudního sboru v budoucnu nebo bude mít vliv i na jmenování provedená v minulosti?<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Žádost o projednání věci ve zrychleném řízení a řízení před Soudním dvorem</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Prim’Awla tal-Qorti Ċivili – Ġurisdizzjoni Kostituzzjonali (první senát soudu pro občanskoprávní věci zasedající jako ústavní soud) v předkládacím rozhodnutí požádal o projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení podle článku 105 jednacího řádu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Na podporu své žádosti předkládající soud v podstatě uvedl, že otázky, které jsou předmětem projednávané věci, jsou otázkami národního zájmu a odpověď na ně může mít vliv na právní jistotu spojenou se soudními rozhodnutími již vydanými různými maltskými soudy, včetně soudců jmenovaných v dubnu 2019, a na základy a kontinuitu maltského soudního systému. K tomu je podle něj třeba přičíst skutečnost, že v blízké budoucnosti dosáhne řada soudců důchodového věku a že bez nahrazení těchto soudců jinými soudci během trvání tohoto řízení by mohl tlak vyvolaný touto situací na činnost soudců setrvávajících ve funkci narušit základní právo na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Článek 105 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že k žádosti předkládajícího soudu, nebo výjimečně i bez návrhu může předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodnout o projednání předběžné otázky ve zrychleném řízení, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nutné připomenout, že takové zrychlené řízení představuje procesní nástroj, který má reagovat na mimořádně naléhavé situace [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Kromě toho z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že zrychlené řízení nemusí být použito, pokud je z důvodu citlivé a složité povahy právních otázek nastolených v určité věci takovéto řízení stěží použitelné, zejména pokud se nejeví jako vhodné zkrátit písemnou část řízení před Soudním dvorem [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>V projednávaném případě předseda Soudního dvora dne <DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE> po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta žádost předkládajícího soudu uvedenou v bodě 16 tohoto rozsudku zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předně měl totiž sám předkládající soud za to, že věc v původním řízení není natolik naléhavá, aby odůvodňovala přijetí předběžných opatření. Dále pak rozsah účinků rozsudku Soudního dvora v projednávané věci na maltský soudní systém není sám o sobě důvodem zakládajícím naléhavost, která je nezbytným předpokladem pro projednání věci ve zrychleném řízení. Projednávaná věc konečně nastoluje citlivé a složité otázky, které odůvodňují, aby se nepostupovalo odchylně od běžných procesních pravidel použitelných v oblasti řízení o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Předseda Soudního dvora téhož dne také rozhodl, že bude věc projednána přednostně v souladu s čl. 53 odst. 3 jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20201027">27. října 2020</DATE>, byl Soudní dvůr informován o tom, že v návaznosti na doporučení k systému jmenování soudců obsažená ve stanovisku Benátské komise č. 940/2018 ze dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE> byly v červenci 2020 provedeny v Ústavě jisté změny a že tyto změny byly předmětem stanoviska Benátské komise č. 993/2020 ze dne <DATE ISO="20201008">8. října 2020</DATE> týkajícího se deseti zákonů a návrhů zákonů k provedení navrhovaných legislativních opatření uvedených ve stanovisku Benátské komise ze dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE> [CDL-AD (2020)019].</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Polská vláda má za to, že předběžné otázky jsou nepřípustné, a to ze dvou důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Zaprvé polská vláda uvádí, že předkládající soud položil Soudnímu dvoru předběžné otázky za tím účelem, aby v závislosti na odpovědích na tyto otázky mohl rozhodnout o souladu ustanovení maltského práva, o která jde v původním řízení, s unijním právem. Pravomoc posoudit na základě článků 258 a 259 SFEU soulad ustanovení vnitrostátního práva s unijním právem přitom přísluší pouze Soudnímu dvoru, a nikoli vnitrostátním soudům, a pouze Evropská komise nebo členský stát mohou zahájit řízení podle těchto ustanovení unijního práva. Vnitrostátní soud proto nemůže – aniž by se dopouštěl obcházení postupu stanoveného v článcích 258 a 259 SFEU – rozhodnout o souladu vnitrostátního práva s unijním právem na základě výkladu unijního práva podaného v rámci řízení o předběžné otázce, když i samotný Soudní dvůr zastává názor, že v takovém řízení nemá pravomoc<?PAGE NO="8"?> provádět takovýto přezkum souladu. Výklad unijního práva podaný Soudním dvorem v rámci tohoto řízení tedy podle polské vlády nelze považovat za nezbytný pro rozhodnutí sporu v původním řízení ve smyslu článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že předkládající soud – jak vyplývá z projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce – považuje za nezbytné, aby mu Soudní dvůr podal výklad čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny vzhledem k pochybnostem, které vyvstaly v rámci řízení o žalobě ve veřejném zájmu podané k předkládajícímu soudu na základě vnitrostátního práva a které se týkají souladu vnitrostátních ustanovení upravujících postup jmenování soudců s těmito ustanoveními unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Řízení o předběžné otázce zavedené článkem 267 SFEU přitom představuje postup přímé spolupráce mezi Soudním dvorem a soudy členských států. V rámci tohoto postupu založeného na jasné dělbě činností mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem spadá posouzení skutkových okolností věci do pravomoci vnitrostátního soudu, jemuž přísluší posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru, kdežto Soudní dvůr se může vyslovit pouze k výkladu nebo platnosti unijního předpisu ve světle skutečností, jež mu uvede vnitrostátní soud (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171025">25. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Polbud – Wykonawstwo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑106/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:804">EU:C:2017:804</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180530">30. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Dell’Acqua</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:344">EU:C:2018:344</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V tomto ohledu musí být úloha Soudního dvora rozlišována podle toho, zda k němu byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo žaloba pro nesplnění povinnosti. Zatímco totiž v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti musí Soudní dvůr ověřit, zda jsou vnitrostátní opatření nebo praxe zpochybněné Komisí nebo jiným členským státem v obecné rovině, a aniž je nezbytné, aby existoval spor, který se jich týká a byl předložen vnitrostátním soudům, v rozporu s unijním právem, úlohou Soudního dvora v rámci řízení o předběžné otázce je naproti tomu být předkládajícímu soudu nápomocen při řešení konkrétního sporu, který mu byl předložen (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Miasto Łowicz a Prokurator Generalny</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑558/18 a C‑563/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:234">EU:C:2020:234</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Je třeba také připomenout, že nepřísluší-li Soudnímu dvoru, aby v rámci řízení o předběžné otázce rozhodoval o slučitelnosti ustanovení vnitrostátního práva s právními pravidly Unie, má naproti tomu pravomoc poskytnout předkládajícímu soudu veškeré prvky výkladu vztahující se k tomuto právu, které mu umožní posoudit takovou slučitelnost pro účely rozhodnutí ve věci, jež mu byla předložena (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100126">26. ledna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Transportes Urbanos y Servicios Generales</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑118/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:39">EU:C:2010:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Je na předkládajícím soudu, aby provedl toto posouzení ve světle prvků výkladu takto poskytnutých Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že námitka polské vlády uvedená v bodě 26 tohoto rozsudku, podle níž by odpověď na otázky předkládajícího soudu v projednávané věci na základě článku 267 SFEU obcházela články 258 a 259 SFEU, musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Zadruhé polská vláda uvádí, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, podle kterého jsou členské státy povinny stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie, nemění podstatu zásady svěřených pravomocí ani rozsah pravomocí Unie. Podle ní toto ustanovení naopak vychází z předpokladu, že vzhledem k neexistenci pravomoci Unie v oblasti uspořádání soudní soustavy je na členských státech, aby určily příslušné soudy a upravily vhodná procesní pravidla určená k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního právního řádu. Z článku 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU proto nelze vyvodit žádné zvláštní pravidlo upravující jmenování soudců nebo organizaci vnitrostátních soudů. Pokud jde o článek 47 Listiny, ten se podle polské vlády v projednávané věci nepoužije. Sdružení Repubblika totiž podalo žalobu ve veřejném zájmu, ale nedovolává se subjektivního práva, které by pro ně vyplývalo z unijního práva. V projednávaném případě se tedy podle ní nejedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>uplatňování<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>V tomto ohledu stačí uvést, že námitky, které v této souvislosti vznesla polská vláda, se v podstatě vztahují k samotnému dosahu unijního práva, konkrétně článku 19 SEU a článku 47 Listiny, a tedy k výkladu těchto ustanovení. Takové argumenty, které se tedy dotýkají podstaty položených otázek, proto nemohou již z povahy věci vést k jejich nepřípustnosti [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Předběžné otázky jsou tudíž přípustné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny vykládány v tom smyslu, že jsou použitelné ve věci, v níž je vnitrostátnímu soudu podána žaloba podle vnitrostátního práva, která směřuje k tomu, aby rozhodl o souladu vnitrostátních ustanovení upravujících postup jmenování soudců členského státu – který je státem tohoto vnitrostátního soudu – s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o působnost <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, je třeba připomenout, že toto ustanovení se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>oblasti pokryté právem Unie<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, a to bez ohledu na situaci, ve které členské státy uplatňují toto právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180227">27. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Associação Sindical dos Juízes Portugueses</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑64/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:117">EU:C:2018:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU tak musí každý členský stát zejména zajistit, aby orgány, které jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> ve smyslu vymezeném unijním právem spadají do jeho systému procesních prostředků v oblastech pokrytých unijním právem, a tedy v tomto postavení mohou rozhodovat o uplatňování nebo výkladu unijního práva, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nesporné, že maltští soudci mohou rozhodovat o otázkách týkajících se uplatňování nebo výkladu unijního práva a jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu vymezeném tímto právem náleží do maltského systému procesních prostředků v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>oblastech pokrytých unijním právem<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, takže tyto soudy musí splňovat požadavky kladené na účinnou soudní ochranu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0114">114</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a z bodů 9 až 11 tohoto rozsudku mimoto vyplývá, že předkládajícímu soudu byla podána žaloba podle vnitrostátního práva, kterou sdružení Repubblika zpochybňuje soulad ustanovení týkajících se postupu jmenování maltských soudců zejména s požadavky na nezávislost soudního systému členských států stanovenými unijním právem. Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU je přitom určen k tomu, aby se použil v souvislosti s žalobou, kterou je zpochybňován soulad ustanovení vnitrostátního práva, o nichž je tvrzeno, že mohou mít vliv na nezávislost soudců, s unijním právem (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180227">27. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Associação Sindical dos Juízes Portugueses</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑64/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:117">EU:C:2018:117</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o článek 47 Listiny, je třeba připomenout, že toto ustanovení, které je potvrzením zásady účinné právní ochrany, zakotvuje ve prospěch každého, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, právo na účinné prostředky nápravy před soudem [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130627">27. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Agrokonsulting-04</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑93/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:432">EU:C:2013:432</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Přiznání tohoto práva v určitém konkrétním případě předpokládá, jak vyplývá z čl. 47 prvního pododstavce Listiny, že se osoba, která je uplatňuje, dovolává práv nebo svobod zaručených unijním právem [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201006">6. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>État luxembourgeois (Právo podat prostředek nápravy proti žádosti o informaci v daňové oblasti)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑245/19 a C‑246/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:795">EU:C:2020:795</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Z informací obsažených v předkládacím rozhodnutí přitom nevyplývá, že by se sdružení Repubblika ve sporu v původním řízení dovolávalo práva, které by mu příslušelo na základě některého ustanovení unijního práva. V tomto sporu je totiž zpochybňován soulad ustanovení Ústavy upravujících jmenování soudců s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Je pravda, že sdružení Repubblika zpochybňuje rovněž legalitu jmenování ze dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> a jakéhokoli případného pozdějšího jmenování, které by nebylo v souladu jednak s doporučeními stanoviska Benátské komise č. 940/2018 ze dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE> a jednak s čl. 19 odst. 1 SEU a článkem 47 Listiny. Nicméně sdružení Repubblika tuto legalitu zpochybňuje pouze z důvodu údajného nesouladu uvedených ustanovení Ústavy, na jejichž základě bylo o jmenování rozhodnuto, s unijním právem a nedovolává se toho, že by nějaké právo, které by mu příslušelo na základě některého ustanovení unijního práva, bylo v důsledku těchto jmenování jakkoli porušeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny se za těchto podmínek její článek 47 jako takový na spor v původním řízení nepoužije.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Avšak vzhledem k tomu, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ukládá všem členským státům povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých unijním právem ve smyslu zejména článku 47 Listiny, musí být posledně uvedené ustanovení náležitě zohledněno pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170614">14. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Online Games a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑685/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:452">EU:C:2017:452</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0143">143</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že je použitelný ve věci, v níž je vnitrostátnímu soudu podána žaloba podle vnitrostátního práva, která směřuje k tomu, aby rozhodl o souladu vnitrostátních ustanovení upravujících postup jmenování soudců členského státu – který je státem tohoto vnitrostátního soudu – s unijním právem. Pro účely výkladu tohoto ustanovení musí být řádně zohledněn článek 47 Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním ustanovením, která svěřují předsedovi vlády daného členského státu rozhodující pravomoc v postupu jmenování soudců, přičemž zároveň stanoví, že se tohoto postupu účastní orgán pověřený zejména hodnocením uchazečů o místo soudce a předkládáním doporučení předsedovi vlády.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že organizace soudnictví v členských státech sice spadá do pravomoci těchto států, nic to však nemění na tom, že při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva. Tak tomu může být zejména v případě vnitrostátních pravidel upravujících přijímání rozhodnutí o jmenování soudců [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, jakož i bod 79].</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Článek 19 SEU pověřuje vnitrostátní soudy a Soudní dvůr úkolem zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech a soudní ochranu práv, která pro jednotlivce z unijního práva vyplývají [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0108">108</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Na tomto základě, a jak je uvedeno v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU, stanoví členské státy systém prostředků a řízení zajišťujících účinný soudní přezkum v oblastech pokrytých unijním právem a zajistí, aby soudy, které spadají do tohoto systému a mohou rozhodovat o uplatňování nebo výkladu unijního práva, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0109">109</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>V této souvislosti má nezávislost soudců členských států pro unijní právní řád zásadní význam z několika důvodů (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200709">9. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Land Hessen</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑272/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:535">EU:C:2020:535</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Je klíčová pro řádné fungování systému soudní spolupráce, kterou ztělesňuje mechanismus řízení o předběžné otázce stanovený v článku 267 SFEU, v tom smyslu, že tento mechanismus může být aktivován pouze orgánem, který je pověřen aplikací unijního práva a splňuje mimo jiné toto kritérium nezávislosti (viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200121">21. ledna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Banco de Santander</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑274/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:17">EU:C:2020:17</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je rovněž součástí podstaty základního práva na účinnou právní ochranu a na spravedlivý proces podle článku 47 Listiny, které má zásadní význam jakožto záruka ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:232">EU:C:2020:232</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Zatímco tedy článek 47 Listiny přispívá k dodržování práva na účinnou soudní ochranu každého jednotlivce uplatňujícího v určité věci právo, které pro něj vyplývá z unijního práva, čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU má za cíl zajistit, aby systém prostředků zavedený každým členským státem zaručoval účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora vyžadují záruky nezávislosti a nestrannosti na základě unijního práva existenci pravidel, zejména pokud jde o složení orgánu, jmenování, funkční období, jakož i důvody pro zdržení se hlasování, vyloučení pro podjatost a odvolání jeho členů, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti uvedeného orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitě ve vztahu k zájmům vzájemně se střetávajícím ve věci [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060919">19. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>Wilson</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑506/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:587">EU:C:2006:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0117">117</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V souladu se zásadou oddělení mocí, která charakterizuje fungování právního státu, musí být zejména zaručena nezávislost soudů na zákonodárné a výkonné moci [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0118">118</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nezbytné, aby byli soudci chráněni před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly ohrozit jejich nezávislost. Pravidla zmíněná v bodě 53 tohoto rozsudku musí zejména umožnit, aby byl vyloučen nejen jakýkoli přímý vliv ve formě pokynů, ale také jakékoli formy nepřímého vlivu, který by mohl usměrňovat rozhodnutí dotyčných soudců [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko<?PAGE NO="12"?> (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0119">119</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Co se týče konkrétně podmínek, za jakých jsou přijímána rozhodnutí o jmenování soudců, měl již Soudní dvůr příležitost upřesnit, že samotná skutečnost, že dotčení soudci jsou jmenováni prezidentem členského státu, nemůže založit jejich závislost na prezidentovi ani vyvolat pochybnosti o jejich nestrannosti, pokud po svém jmenování nejsou dotyční při výkonu své funkce vystaveni žádnému tlaku a nedostávají pokyny [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0133">133</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Soudní dvůr však rovněž uvedl, že je nezbytné ověřit, zda hmotněprávní a procesní podmínky, na jejichž základě jsou rozhodnutí o jmenování přijímána, jsou takového rázu, že nemohou u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti stran neovlivnitelnosti dotyčných soudců ve vztahu k vnějším skutečnostem a jejich neutrality ve vztahu ke střetávajícím se zájmům, jakmile jsou dotčení jmenováni, a že je za tímto účelem zejména důležité, aby byly uvedené podmínky a postupy nastaveny tak, že budou splněny požadavky připomenuté v bodě 55 tohoto rozsudku [rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0134">134</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0135">135</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>V projednávané věci se pochybnosti předkládajícího soudu z hlediska čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU v podstatě týkají vnitrostátních ustanovení, která svěřují předsedovi vlády daného členského státu rozhodující pravomoc v postupu jmenování soudců, přičemž zároveň stanoví, že se tohoto postupu účastní orgán pověřený zejména hodnocením uchazečů o místo soudce a předkládáním doporučení předsedovi vlády.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, jak vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, že ustanovení Ústavy týkající se jmenování soudců zůstala nezměněna od jejich přijetí v průběhu roku 1964 až do ústavní reformy v roce 2016, kdy byl zřízen výbor pro jmenování soudců uvedený v článku 96 Ústavy. Před touto reformou byla pravomoc předsedy vlády omezena pouze požadavkem, podle něhož museli uchazeči o soudcovské místo splňovat podmínky za tím účelem stanovené Ústavou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Přistoupení Maltské republiky k Unii podle článku 49 SEU tedy proběhlo na základě ustanovení Ústavy z doby před touto reformou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Tento článek 49, který upravuje možnost každého evropského státu požádat o členství v Unii, přitom upřesňuje, že Unie sdružuje státy, které svobodně a dobrovolně přistoupily ke společným hodnotám v současnosti uvedeným v článku 2 SEU, tyto hodnoty uznávají a zavázaly se k jejich podpoře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Z článku 2 SEU konkrétně vyplývá, že Unie je založena na takových hodnotách, jako je právní stát, které jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se mimo jiné spravedlností. V tomto ohledu je třeba uvést, že vzájemná důvěra mezi členskými státy, a zejména mezi jejich soudy vychází ze základního předpokladu, podle kterého členské státy sdílejí řadu společných hodnot, na nichž se Unie zakládá, jak je upřesněno v uvedeném článku [v tomto smyslu viz posudek 2/13 (Přistoupení Unie k EÚLP), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0168">168</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180227">27. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Associação Sindical dos Juízes Portugueses</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑64/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:117">EU:C:2018:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU členským státem je podmínkou pro požívání všech práv vyplývajících z uplatňování Smluv na tento členský stát. Členský stát tedy nemůže změnit své právní předpisy tak, aby to vedlo ke snížení úrovně ochrany hodnoty právního státu vyjádřené zejména v článku 19 SEU [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0108">108</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Členské státy jsou tedy povinny dbát na to, aby nedošlo z hlediska této hodnoty ke snížení úrovně jejich právních předpisů v oblasti organizace soudnictví, tím, že se zdrží přijímání pravidel, která by ohrozila nezávislost soudců [obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Nezávislost vystavujícího justičního orgánu)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑354/20 PPU a C‑412/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1033">EU:C:2020:1033</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>V této souvislosti již Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním ustanovením týkajícím se organizace soudnictví, která mohou v daném členském státě představovat snížení úrovně ochrany hodnoty právního státu, zejména záruk nezávislosti soudů [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu), C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019: bod 124, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Naproti tomu účastní-li se postupu jmenování soudců takový orgán, jako je výbor pro jmenování soudců, který byl při ústavní reformě v roce 2016 zřízen článkem 96A Ústavy, může to v zásadě přispět ke zobjektivnění tohoto postupu tím, že je omezen rozhodovací prostor, který má předseda vlády při výkonu pravomoci, která je mu v této oblasti svěřena. K tomu je ještě zapotřebí, aby byl takový orgán sám o sobě dostatečně nezávislý na zákonodárné a výkonné moci a na orgánu, jemuž má předložit doporučení ohledně hodnocení uchazečů o soudcovské místo [obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0137">137</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0138">138</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0125">125</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>V projednávané věci zmiňuje předkládající soud řadu pravidel, u nichž je patrné, že jimi lze zaručit nezávislost výboru pro jmenování soudců na zákonodárné a výkonné moci. Tak je tomu v případě pravidel obsažených v čl. 96A odst. 1 až 3 Ústavy týkajících se složení tohoto výboru a zákazu, aby v něm zasedaly politicky činné osoby, dále je tomu tak v případě povinnosti uložené členům tohoto výboru v čl. 96A odst. 4 Ústavy, aby jednali na základě vlastního uvážení a neřídili se pokyny určité osoby či orgánu a nepodléhali jejich kontrole, jakož i v případě povinnosti tohoto výboru zveřejňovat se souhlasem ministra spravedlnosti kritéria, na jejichž základě je hodnocení prováděno, což ostatně učinil, jak uvedl generální advokát v bodě 91 svého stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Předkládající soud mimoto v projednávané věci neuvedl, že by měl pochybnosti o podmínkách, za nichž byli jmenováni členové výboru pro jmenování soudců zřízeného článkem 96A Ústavy, nebo o způsobu, jakým tento orgán konkrétně plní svou úlohu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Je tedy patrné, že zřízení výboru pro jmenování soudců článkem 96A Ústavy posiluje záruku nezávislosti soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba uvést, jak zdůrazňuje zejména Komise, že i když předseda vlády má v souladu s vnitrostátními ustanoveními, o něž jde v původním řízení, při jmenování soudců nepochybnou pravomoc, nic to nemění na tom, že výkon této pravomoci je ohraničen podmínkami týkajícími se odborné praxe, které musí uchazeči o soudcovská místa splňovat, stanovenými v čl. 96 odst. 2 a čl. 100 odst. 2 Ústavy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Dále se předseda vlády sice může rozhodnout, že prezidentovi republiky navrhne jmenování uchazeče, který nebyl navržen výborem pro jmenování soudců zřízeným v článku 96A Ústavy, avšak v takovém případě je v souladu s čl. 96 odst. 4 a čl. 100 odst. 6 Ústavy povinen sdělit své důvody Sněmovně reprezentantů a – s výjimkou jmenování nejvyššího soudce – prostřednictvím prohlášení zveřejněného v úředním věstníku <HT TYPE="ITALIC">Gazzetta tal-Gvern ta’ Malta</HT>. Pokud přitom předseda vlády vykonává tuto pravomoc pouze zcela výjimečně a drží se striktního a účinného plnění takové povinnosti uvést odůvodnění, nemůže tato pravomoc vyvolat legitimní pochybnosti o nezávislosti vybraných uchazečů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Vzhledem ke všem těmto skutečnostem nic nenasvědčuje tomu, že by vnitrostátní ustanovení týkající se jmenování soudců, o která jde v původním řízení, mohla u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti o neovlivnitelnosti jmenovaných soudců ve vztahu k vnějším skutečnostem, a zejména přímým nebo nepřímým vlivům zákonodárné a výkonné moci, a o jejich neutralitě ve vztahu ke střetávajícím se zájmům, a že by tak mohla vést k tomu, že se tito soudci nebudou jevit jako nezávislí nebo nestranní, což by mohlo narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti a právním státě musí justice u jednotlivců vzbuzovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením, která svěřují předsedovi vlády daného členského státu rozhodující pravomoc v postupu jmenování soudců, přičemž zároveň stanoví, že se tohoto postupu účastní nezávislý orgán pověřený zejména hodnocením uchazečů o místo soudce a předkládáním doporučení předsedovi vlády.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Vzhledem k odpovědi na druhou otázku není namístě odpovídat na třetí otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že je použitelný ve věci, v níž je vnitrostátnímu soudu podána žaloba podle vnitrostátního práva, která směřuje k tomu, aby rozhodl o souladu vnitrostátních ustanovení upravujících postup jmenování soudců členského státu – který je státem tohoto vnitrostátního soudu – s unijním právem. Pro účely výkladu tohoto ustanovení musí být řádně zohledněn článek 47 Listiny základních práv Evropské unie.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením, která svěřují předsedovi vlády daného členského státu rozhodující pravomoc v postupu jmenování soudců, přičemž zároveň stanoví, že se tohoto postupu účastní nezávislý orgán pověřený zejména hodnocením uchazečů o místo soudce a předkládáním doporučení předsedovi vlády.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>