STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

MICHALA BOBKA

přednesené dne 19. ledna 2017 ( 1 )

Věc C‑465/15

Hüttenwerke Krupp Mannesmann GmbH

proti

Hauptzollamt Duisburg

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf (Finanční soud v Düsseldorfu, Německo)]

„Řízení o předběžné otázce – Zdanění energetických produktů a elektřiny – Směrnice 2003/96/ES – Oblast působnosti – Pojem ‚elektřina používaná zejména [hlavně] pro účely chemické redukce‘ – Zahrnutí elektřiny používané pro turbodmychadla při výrobě surového železa ve vysokých pecích“

I. Úvod

1.

Společnost Hüttenwerke Krupp Mannesmann GmbH (dále jen „žalobkyně“ v původním řízení) provozuje vysokou pec vyrábějící surové železo. Tento proces zahrnuje chemickou redukci železné rudy k vytvoření surového železa, která vyžaduje vhánění stlačeného horkého vzduchu do vysoké pece. Stlačený vzduch se vhání pomocí turbodmychadel.

2.

Předmětem sporu v původním řízení mezi žalobkyní a Hauptzollamt Duisburg (příslušný finanční úřad v Duisburgu, Německo, dále jen „žalovaný“) a otázkou položenou vnitrostátním soudem je, zda je elektřina používaná k pohonu turbodmychadel „používaná zejména [hlavně] pro účely chemické redukce“ ve smyslu článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96/ES (dále jen „směrnice“) ( 2 ). Pokud ano, nebyla by předmětem minimálního zdanění podle této směrnice.

II. Právní rámec

A. Unijní právo

1.  Směrnice 2003/96

3.

Body 2 až 7 a 22 odůvodnění směrnice znějí:

„(2)

Neexistence předpisů Společenství o minimální daňové sazbě na elektřinu a jiné energetické produkty než minerální oleje může nepříznivě ovlivnit řádné fungování vnitřního trhu.

(3)

Řádné fungování vnitřního trhu a dosažení cílů ostatních politik Společenství vyžaduje stanovit na úrovni Společenství minimální úrovně zdanění pro většinu energetických produktů, včetně elektřiny, zemního plynu a uhlí.

(4)

Závažné rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění energie, které uplatňují členské státy, by mohly být škodlivé pro řádné fungování vnitřního trhu.

(5)

Prostřednictvím stanovení vhodných minimálních úrovní zdanění ve Společenství se mohou snížit stávající rozdíly mezi vnitrostátními úrovněmi zdanění.

(6)

V souladu s článkem 6 Smlouvy musejí být požadavky na ochranu životního prostředí zahrnuty do vymezení a provádění ostatních politik Společenství.

(7)

Společenství jako strana Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu ratifikovalo Kjótský protokol. Zdanění energetických produktů a případně elektřiny je jedním z dostupných nástrojů k dosažení cílů Kjótského protokolu.

[…]

(22)

Energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo pohonná hmota. V této souvislosti vyplývá z povahy a logiky daňového systému, že je z oblasti působnosti rámcových předpisů Společenství vyloučeno dvojí použití energetických produktů, použití energetických produktů k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy. Obdobně by se mělo zacházet s elektřinou používanou podobným způsobem.“

4.

Článek 1 směrnice vyžaduje, aby členské státy zdaňovaly „energetické produkty a elektřinu“.

5.

Článek 2 odst. 1 definuje energetické produkty pomocí seznamu kódů KN, přičemž v některých případech se jejich určené použití omezuje na paliva nebo pohonné hmoty. Článek 2 odst. 2 stanoví, že se směrnice rovněž vztahuje na „elektřinu kódu KN 2716“.

6.

Článek 2 odst. 3 vyžaduje, aby členské státy v určitých případech zdaňovaly produkty, jež nespadají pod definici „energetických produktů“, pokud jsou tyto produkty určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány jako pohonné hmoty nebo paliva.

7.

Článek 2 odst. 4 písm. b) stanoví, že se směrnice nevztahuje na následující použití energetických produktů a elektřiny:

„–

energetické produkty používané pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva,

–

dvojí použití energetických produktů.

Energetický produkt má dvojí použití, pokud se používá jednak jako palivo, a jednak pro jiné účely než jako pohonná hmota nebo palivo. Za dvojí použití se považuje i použití energetických produktů pro chemickou redukci a v elektrolytických a metalurgických procesech;

–

elektřina používaná zejména [hlavně] pro účely chemické redukce a v elektrolytických a metalurgických procesech,

–

elektřina, pokud dosahuje více než 50 % nákladů na výrobek. ‚Náklady na výrobek‘ se rozumí součet celkových nákupů zboží a služeb navýšený o osobní náklady a spotřebu fixního kapitálu na úrovni podniku, jak je stanoveno v článku 11. Tyto náklady se vypočtou v průměru na jednotku. ‚Náklady na elektřinu‘ se rozumí skutečná kupní cena elektřiny nebo náklady na výrobu elektřiny, pokud se elektřina vyrábí v podniku,

–

mineralogické postupy.

‚Mineralogickými postupy‘ se rozumějí postupy zařazené nomenklaturou NACE pod kód DI 26 ‚výroba ostatních nekovových minerálních výrobků‘ v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 ze dne 9. října 1990 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství […].

Na tyto energetické produkty se však vztahuje článek 20.“

III. Skutkové okolnosti, řízení a předběžná otázka

8.

Žalobkyně provozuje ocelárnu. Ve vysokopecním zařízení ocelárny se vyrábí surové železo. Železná ruda se transformuje na surové železo odstraněním kyslíku (chemická redukce). Tato reakce probíhá při vysokých teplotách a zahrnuje použití horkého stlačeného vzduchu.

9.

Stlačený vzduch používaný pro chemickou redukci vytvářejí a do vysoké pece vhánějí turbodmychadla.

10.

Žalobkyně požádala žalovaného o osvobození od daně podle § 9a Stromsteuergesetz (dále jen „StromStG“, vnitrostátní právní předpis upravující zdanění elektřiny v Německu, který provádí třetí odrážku článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice, jež stanoví jednu z výjimek pro uplatnění směrnice), pokud jde o elektřinu používanou pro provoz turbodmychadel.

11.

Žalovaný žádost zamítl, neboť podle § 9a odst. 1 bodu 4 StromStG lze od daně osvobodit pouze elektřinu, která byla použita pro proces chemické redukce. Daňové zvýhodnění by mohlo být podle žalovaného přiznáno pouze tehdy, pokud by byla elektřina použita hlavně pro účely chemické redukce. V tomto případě byla ale elektřina v první řadě použita pro účely motorového pohonu určeného k výrobě stlačeného vzduchu. Nesloužila pro účely chemické redukce železné rudy.

12.

Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala k žalovanému. Jedním z jejích argumentů bylo, že podle čl. 2 odst. 4 písm. b) třetí odrážky směrnice se tato směrnice nevztahuje na elektřinu používanou hlavně pro účely chemické redukce. Toto ustanovení tak podle žalobkyně umožňuje i jiná použití, zejména pro výrobu a dopravu stlačeného vzduchu, bez nichž by procesy chemické redukce ve vysoké peci nebyly možné. Tvrdila, že používání elektřiny, pro kterou žádá o osvobození od daně, se neomezuje pouze na turbodmychadla. Koncept procesu chemické redukce zahrnuje také výrobu stlačeného vzduchu, který je zásadním vstupem.

13.

Žalovaný odvolání zamítl. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Finanzgericht Düsseldorf (Finanční soud v Düsseldorfu, Německo), který se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být třetí odrážka článku 2 odst. 4 písm. b) [směrnice Rady 2003/96], kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, vykládána v souvislosti s postupem výroby surového železa ve vysokých pecích v tom smyslu, že i elektřina pro pohon turbodmychadel má být považována za elektřinu používanou hlavně pro účely chemické redukce?“

14.

Písemná vyjádření byla předložena ze strany žalobkyně a žalovaného v původním řízení, jakož i Evropské komise. Zúčastnění, kteří předložili písemná vyjádření, jakož i vláda Spojeného království byli vyslechnuti na jednání konaném dne 17. listopadu 2016.

IV. Posouzení

15.

Článek 2 odst. 4 písm. b) směrnice vylučuje, aby se směrnice uplatnila na „elektřinu používanou zejména [hlavně] pro účely chemické redukce a v elektrolytických a metalurgických procesech“, což znamená, že v těchto případech by elektřina neměla podléhat zdanění.

16.

Předkládající soud se svou otázkou táže, zda pojem „pro účely chemické redukce“ zahrnuje elektřinu používanou pro provoz turbodmychadel, která stlačují vzduch, jenž se pak používá při chemické redukci železné rudy na surové železo.

17.

Otázka vnitrostátního soudu je v podstatě o míře spojitosti. Elektřina se nepoužívá přímo při chemické transformaci železné rudy v tom smyslu, že by byla použita k odstranění kyslíku z rudy ( 3 ). Místo toho se elektřina používá k vytváření vstupu – stlačeného vzduchu – pro chemickou redukci. Tento vstup je pro chemickou redukci zásadní a je vháněn přímo a bezprostředně do vysoké pece. Avšak je tato „bezprostřednost“ a „přímost“ dostatečná na to, aby mohla být elektřina považována za použitou „pro účely chemické redukce“?

18.

Z níže uvedených důvodů tomu tak podle mého názoru je. Dále se budu zabývat přirozeným smyslem příslušných ustanovení (A), systematickým a teleologickým výkladem (B), relevancí stávající judikatury k druhé odrážce článku 2 odst. 4 písm. b) (C), a konečně jejich uplatněním na projednávaný případ (D).

A. Přirozený výklad

19.

Třetí odrážka článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice dosud nebyla Soudním dvorem vyložena.

20.

Vycházíme-li z přirozeného chápání slov „elektřina používaná zejména [hlavně] pro účely chemické redukce“ může tento pojem zcela jistě zahrnovat elektřinu používanou k pohonu turbodmychadel. I když se elektřina používá ve smyslu „pro účely“ otáčení ventilátoru a vytváření stlačeného vzduchu, není to zjevně samoúčelné. Stlačený vzduch je bezprostředně vháněn do vysoké pece. Představuje zásadní vstup pro chemickou redukci železné rudy. V tomto smyslu totiž elektřina neslouží žádnému jinému účelu než umožnění chemické redukce.

21.

Pouhá exegeze slov „pro účely“ a jejich ekvivalenty v jiných jazycích ( 4 ) ale podle mého názoru přesvědčivě neodpovídají na otázku vnitrostátního soudu.

22.

Lze říci, že v textu přetrvávají určité nejasnosti: toto ustanovení výslovně nerozlišuje mezi elektřinou „přímo“ nebo „nepřímo“ používanou pro účely chemické redukce. Ani neuvádí, že se „chemickou redukcí“ rozumí samotná vlastní reakce na rozdíl od širšího procesu. Je pravda, že vágní spojení s chemickou reakcí by bylo nedostatečné. Tato výjimka by se samozřejmě neměla vztahovat například na elektřinu používanou k provozu nápojového automatu v zaměstnanecké jídelně továrny. Taková spojitost je příliš slabá. Naproti tomu v případě bezprostřední a zásadní povahy výroby a použití vstupu – stlačeného vzduchu – v projednávané věci je odpověď méně zřejmá.

23.

Pokud jde o již uvedený klíčový prvek: spojitost, přirozený výklad tedy neposkytuje jasnou odpověď. Systematický a teleologický výklad téhož ustanovení se tak stává nutný.

B. Systematický a teleologický výklad

24.

Dále se zaměřím na čtyři aspekty, a to na: výklad třetí odrážky jako celku (1), posouzení povahy článku 2 odst. 4 písm. b) jako výjimky ze směrnice či jako ustanovení, jež vymezuje její oblast působnosti (2), potřebu restriktivního výkladu za účelem zachování „užitečného účinku“ (3) a paralelní výklad druhé a třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) (4).

1.  Třetí odrážka jako celek

25.

Úvodem je v tomto ohledu a při spojení přirozeného a systematického výkladu užitečné posoudit třetí odrážku jako celek. I když předkládající soud výslovně extrahuje případ „chemické redukce“ jako předmět výkladu, třetí odrážka rovněž odkazuje na „elektrolytické“ (jež se týkají výroby elektrolýzou) a „metalurgické“ procesy. Moje spontánní a přirozené chápání těchto tří výjimek jako celku je takové, že odkazují na tři typy výrobního procesu, jak tvrdila žalobkyně ve svém písemném vyjádření.

26.

Na jednání Komise tvrdila, že stejně jako „chemickou redukci“ je třeba pojem „metalurgické procesy“ chápat restriktivně. Komise však také uznala, že i při takovém výkladu by tento pojem přesto potenciálně zahrnoval řadu procesů v kovoprůmyslu (včetně chemické redukce rud).

27.

Již z tohoto důvodu bych se chtěl vyvarovat příliš restriktivního výkladu pojmu „pro účely chemické redukce“, který by se vztahoval pouze na velmi specifické odstranění atomů kyslíku prostřednictvím přímého použití elektřiny. Proč by existovala naléhavá potřeba restriktivního výkladu jednoho výrazu, když stejný proces je pravděpodobně stejně zahrnut v jiném pojmu v rámci téže výjimky?

2.  Článek 2 odst. 4 písm. b): výjimka, nebo vymezení oblasti působnosti?

28.

Na základě systematického a teleologického výkladu se však žalovaný v původním řízení a Komise dovolávají takového restriktivního výkladu třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b). Jejich základním postojem je, že se pojem „pro účely chemické redukce“ vztahuje pouze na elektřinu použitou v rámci vlastní reakce chemické redukce. Tento pojem by tedy neměl zahrnovat elektřinu použitou v turbodmychadlech, na níž by se z tohoto důvodu měla směrnice vztahovat. Naproti tomu žalobkyně, jakož i vláda Spojeného království jsou pro širší výklad tohoto pojmu, přičemž docházejí k závěru, že elektřina použitá v turbodmychadlech spadá pod třetí odrážku článku 2 odst. 4 písm. b) a musí být z oblasti působnosti směrnice vyjmuta.

29.

Na podporu svého postoje žalovaný a Komise tvrdí, že samotná skutečnost, že čl. 2 odst. 4 písm. b) stanoví výjimky z obecného pravidla zdanění energetických produktů a elektřiny, znamená, že musí být vykládán restriktivně. V tomto ohledu odkazují na obecnou judikaturu, podle níž je třeba výjimky vykládat restriktivně ( 5 ), a judikaturu v tom smyslu, že neexistoval žádný legislativní záměr zavést obecné výjimky ze směrnice ( 6 ).

30.

Zatímco na první pohled je tento argument atraktivní, při bližším pohledu není tato judikatura pro účely odpovědi na otázku vnitrostátního soudu velmi nápomocná.

31.

Na úvod bych v tomto ohledu zdůraznil, že čl. 2 odst. 4 směrnice nestanoví seznam výjimek. Namísto toho vymezuje oblast působnosti směrnice. Vyplývá to podle mého názoru ze systematického výkladu směrnice, v rámci které článek 2 definuje produkty a použití, na které se směrnice vztahuje. Výjimky a vynětí z této obecně definované oblasti působnosti jsou ve směrnici stanoveny posléze, zejména v článcích 17 až 19. Výklad článku 2 odst. 4 písm. b) v tom smyslu, že spíše vymezuje rozsah působnosti, než že stanoví výjimky, je navíc podporován rozsudkem Soudního dvora ve věci Fendt (týkajícím se směrnice 92/81/EHS ( 7 ), tedy předchůdkyně směrnice 2003/96/ES) ( 8 ).

32.

Z tohoto důvodu se nedomnívám, že by základní premisou mělo nutně být, že by čl. 2 odst. 4 písm. b) měl být vykládán co možná nejrestriktivněji. Avšak i kdybychom vyšli z této premisy a z praktických důvodů by definice, které vymezují věcnou působnost směrnice cestou vynětí, měly být postaveny na roveň samotných výjimek, klíčová otázka zůstává stejná: restriktivní výklad určité výjimky by neměl zajít až tak daleko, aby ji zbavil jakéhokoli rozumného významu a důležitosti.

3.  Restriktivní výklad za účelem zachování „užitečného účinku“?

33.

Z podobných důvodů také nesouhlasím se souvisejícím tvrzením Komise, podle kterého by výklad výrazu „pro účely chemické redukce“ ve smyslu o něco širším než přímé použití elektřiny k odstranění kyslíku narušil celou směrnici nebo fatálně ohrozil její „užitečný účinek“.

34.

Jedná se podle mého názoru o poněkud přehnaně dramatické tvrzení. Komise na jednání do jisté míry od tohoto tvrzení upustila. Připomínám, že to, o co se zde jedná, je velmi specifická otázka, zda elektřina používaná pro stlačování vzduchu pro vhánění do vysoké pece spadá do oblasti působnosti třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice. Je nesporné, že je tato část procesu úzce spojena s chemickou redukcí a je pro ni nezbytná ( 9 ). Je pravda, že samotná Komise měla ve svých vyjádřeních občas potíže rozlišovat ( 10 ).

35.

Jak již bylo zdůrazněno výše v bodě 32, jsem si také vědom rizika, že příliš restriktivní výklad výrazu „pro účely chemické redukce“ téměř anihiluje jeho působnost. Takový výklad by mohl vést k tomu, že by tento pojem zahrnoval téměř výhradně použití, která v každém případě spadají do rozsahu výjimky pro elektřinu použitou „v metalurgických procesech“. Vyvstává tak opět stejná otázka: kdyby toto bylo skutečně úmyslem normotvůrce, proč by použil ve znění třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) tři různé pojmy?

36.

V tomto ohledu Komise a žalovaný ve svých písemných a ústních vyjádřeních uvedli dva příklady průmyslových procesů zahrnujících použití elektřiny hlavně „pro účely chemické redukce“. Těmito příklady byly i) elektrické obloukové pece a ii) výroba křemíkových desek. Není smyslem tohoto stanoviska zapojit se do podrobné diskuse o opodstatněnosti těchto příkladů z teoretického hlediska. Na jednání nicméně vyšlo najevo, že nepanuje shoda o tom, zda tyto průmyslové procesy ve skutečnosti zahrnují použití elektřiny hlavně „pro účely chemické redukce“, a pokud ano, zda rovněž spadají pod pojem „elektřina používaná zejména [hlavně] v metalurgických procesech“.

37.

V důsledku toho mám za to, že je stále otevřenou otázkou, zda by v případě výkladu třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) ze strany Komise a žalovaného měla výjimka pro elektřinu používanou hlavně „pro účely chemické redukce“ vůbec nějaký praktický význam.

4.  Systematický a „paralelní“ výklad druhé a třetí odrážky

38.

Je možné získat další poznatky k výkladu třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) na základě společného systematického výkladu druhé a třetí odrážky tohoto ustanovení?

39.

Komise a žalovaný takový systematický výklad obhajují. Jdou dokonce ještě dále. Žádají o tzv. „paralelní“ výklad těchto dvou odrážek. Takový paralelní výklad vede podle jejich názoru k poměrně restriktivnímu výkladu třetí odrážky.

40.

Jak správně uvedli žalovaný a Komise, bod 22 odůvodnění směrnice odkazuje na výjimku dvojího použití energetických produktů uvedenou v druhé odrážce článku 2 odst. 4 písm. b) a vyžaduje, aby se s elektřinou „[používanou podobným způsobem zacházelo obdobně]“. Podobné zacházení s elektřinou a energetickými produkty je také nutné k tomu, aby nedocházelo k nežádoucím narušením hospodářské soutěže, což by zejména ohrozilo plnění cílů souvisejících s vnitřní trhem stanovených směrnicí.

41.

I přes tuto potřebu obdobného zacházení, a obecněji zjevnou potřebu zajistit soudržnost výkladu, je však zřejmé, že mezi zněním a strukturou druhé a třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) existují velmi významné rozdíly. Tyto rozdíly je zde třeba podrobně vysvětlit, neboť jednoznačně omezují možnost „paralelního“ výkladu těchto dvou odrážek.

42.

Druhá odrážka je v některých ohledech užší než třetí odrážka. Druhá odrážka se vztahuje pouze na dvojí použití energetických produktů. Koncept dvojího použití ale ve třetí odrážce zcela chybí. Kromě toho se druhá odrážka použije pouze tehdy, pokud je jedním z možných použití energetického produktu jeho použití jako paliva (s vyloučením pohonných hmot). Takové omezení opět ve třetí odrážce chybí.

43.

V ostatních ohledech je druhá odrážka širší, neboť uvádí chemickou redukci, elektrolýzu a metalurgii pouze jako příklady dvojího použití, zatímco třetí odrážka je uvádí jako vyčerpávající seznam. Navíc druhou odrážku lze uplatnit i v případě, kdy se chemická redukce, elektrolýza a metalurgie použijí pouze okrajově. Třetí odrážka požaduje, aby se jednalo o hlavní použití.

44.

Jedná se o významné a explicitní textové rozdíly, které normotvůrce použil za účelem vymezení rozsahu těchto dvou odrážek. Jsou do určité míry nevyhnutelné. Fyzikálně se elektřina od ostatních energetických produktů výrazně liší. Jedním z takových hlavních rozdílů je, že jiné energetické produkty mohou podstoupit chemickou transformaci, která jim umožní hrát roli v průmyslových procesech, což je v případě elektřiny nemožné ( 11 ). Tato možnost je ve skutečnosti ústřední pro formulaci výjimky „dvojího použití“ ve druhé odrážce článku 2 odst. 4 písm. b).

45.

Stručně řečeno, domnívám se, že existují významná textová a praktická omezení „paralelního“ výkladu druhé a třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b).

46.

Zdůrazňuji tento závěr, protože zejména Komise považovala tento paralelní výklad za klíč ke své argumentaci a vyvozovala z něj ve svých písemnostech podstatné závěry. Komise tvrdí, že: i) třetí odrážku lze vykládat tak, že může vyžadovat dvojí použití; a ii) že třetí odrážku lze uplatnit pouze v případě, že je elektřina použita jako palivo (a nikoli v případě jejího použití jako pohonné hmoty). To podle mého názoru představuje poněkud sporné použití systematického a teleologického výkladu, který má v podstatě přepsat znění směrnice. Takový přístup by měl být v zájmu právní jistoty jednoznačně odmítnut.

47.

Bez ohledu na tato jasná omezení „paralelního“ výkladu druhé a třetí odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) a moje výhrady k dosti pružnému přístupu Evropské komise k právnímu výkladu souhlasím s tím, že ze stávající judikatury lze vytěžit určité poznatky ke druhé odrážce. Budu se touto judikaturou zabývat v následující části.

C. Judikatura ke druhé odrážce článku 2 odst. 4 písm. b)

48.

Hlavním relevantním judikátem je zde věc X ( 12 ). Týkala se uplatnění výjimky dvojího použití podle druhé odrážky článku 2 odst. 4 písm. b). Žalobkyně v tomto případě vyráběla cukr. Při tomto procesu používala palivo. Používala rovněž CO2 vznikající při spalování paliva pro dva účely. Zaprvé při výrobě samotného cukru (CO2 je zásadní vstup). Zadruhé CO2 vyvážela pro použití při výrobě hnojiv. Předkládající soud se tázal, zda se taková použití rovnají dvojímu použití a mohla by se na ně vztahovat výjimka dvojího použití. Soudní dvůr rozhodl, že použití CO2 jako vstupu při výrobě cukru představuje dvojí použití, ale jeho vývoz nikoli.

49.

Ve svém odůvodnění, které stojí za to zde podrobně citovat, Soudní dvůr uvedl, že ( 13 ):

„O dvojí použití energetického produktu, k jehož spalování dochází v rámci výrobního postupu, se […] jedná tehdy, pokud […] se tento postup neobejde bez použití látky, u níž je nesporné, že může vzniknout pouze spalováním uvedeného energetického produktu.

Jelikož je tedy sporný energetický produkt využíván jako zdroj energie v tomto výrobním postupu za účelem získání plynu vzniklého výhradně spalováním uvedeného energetického produktu, je možné mít za to, že tato funkce zdroje energie je skutečně předmětem dvou současných použití.

Naopak, pokud za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, není plyn vzniklý spalováním nutný při výrobním postupu, ale jedná se o pouhé zhodnocení zbytků vzniklých v rámci tohoto postupu, nejedná se o dvojí použití samotného energetického produktu. Pouhá skutečnost, že takto vzniklý plyn představuje surovinu v jiném výrobním postupu, např. výrobě zemědělského hnojiva, nemůže postačovat k tomu, aby bylo možno mít za to, že se jedná o dvojí použití spalovaného energetického produktu.“ (kurziva použita autorem tohoto stanoviska)

50.

Z odůvodnění Soudního dvora vyplývají 3 závěry. Zaprvé Soudní dvůr zdůrazňuje zásadní povahu vstupu („neobejde se bez“). Zadruhé je třeba, aby byl vstup získán spalováním paliva („pouze spalováním“). Zatřetí v případě, že vstup byl přesměrován do „jiného výrobního postupu“, nelze výjimku dvojího použití uplatnit.

51.

YARA je další, pozdější rozsudek týkající se druhé odrážky článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice ( 14 ).

52.

Tento případ se týkal výroby amoniaku. Jako součást procesu vznikaly „chudé“ plyny. Ty se poté smísily se zemním plynem a hořely, přičemž teplo se používalo k plnění několika funkcí: topení a sušení par; chemickému rozkladu; odvádění odpadních plynů. Podstatou otázky položené Soudnímu dvoru bylo, zda by se na zemní plyny mohla vztahovat výjimka dvojího použití.

53.

Soudní dvůr odpověděl záporně, přičemž zopakoval základní zásady formulované ve věci X. Dospěl k závěru, že se nejednalo o dvojí použití zemního plynu, a to ze dvou důvodů. Zaprvé výrobní proces by se mohl obejít bez zemního plynu. Kromě toho, i kdyby tomu tak nebylo, nedošlo k transformaci zemního plynu na páru ( 15 ).

54.

Rozsudky X a YARA jsou zajímavé ve dvou směrech. Zaprvé jsou podmínky přímosti, jež stanovil Soudní dvůr ve věci X a potvrdil ve věci YARA, podle mého názoru také užitečné jako základ pro určení, kdy je elektřina použita „pro účely chemické redukce“. Zadruhé tyto rozsudky rovněž posloužily k tomu, aby se znovu zdůraznily limity paralel mezi druhou a třetí odrážkou článku 2 odst. 4 písm. b).

55.

Pokud jde o posledně uvedený bod, z rozsudků YARA i X implicitně vyplývá, že se na energetický produkt může vztahovat výjimka „dvojího použití“ pouze tehdy, pokud byl fyzicky transformován a přispěl v tomto změněném stavu k výrobnímu procesu. Jak bylo zdůrazněno výše, taková transformace je v případě elektřiny jednoduše irelevantní. Tato podmínka tedy nemůže být přenesena na třetí odrážku.

D. Kritéria a jejich použití v projednávané věci

56.

Vrátíme-li se k dřívějšímu bodu a tím i k hlavnímu bodu projednávané věci: jak je to s kritériem spojitosti? Mám za to, že existují dvě podmínky, jež byly formulovány ve věcech X a YARA a jsou pro projednávanou věc relevantní: nezbytnost a bezprostřednost použití.

57.

Aby mohlo být spalování energetického produktu považováno za „dvojí použití“, musí vytvářet zásadní vstup pro výrobní proces. Z důvodů uvedených výše nemůže být elektřina „transformována“ na vstup, ale musí být použita k jeho vytvoření.

58.

Co se týče bezprostřednosti použití, z věci X jasně vyplývá, že výjimku dvojího použití nelze uplatnit, pokud je vytvořený vstup exportován mimo výrobní proces. I když to není ve věci YARA výslovně takto uvedeno, lze z této věci vyvodit, že odstraňování odpadu není dostatečně součástí procesu, aby bylo možné uplatnit výjimku dvojího použití.

59.

Při použití těchto kritérií v projednávané věci se jeví, že používaná elektřina představuje zásadní vstup pro chemickou redukci. Je její nezbytnou součástí. Předkládající soud ve skutečnosti tento závěr ve své žádosti výslovně potvrzuje. Je pravda, že se samotná elektřina netransformuje na zásadní vstup stejným způsobem jako například ve věci X. Nicméně, jak bylo uvedeno výše, toto je jednoduše výsledkem vlastní rozdílné fyzikální podstaty elektřiny a jiných energetických produktů. Přesto tento vstup zůstává zásadním a nezbytným, čímž tvoří nedílnou součást tohoto procesu. Stručně řečeno, bez něj by chemická redukce nemohla proběhnout.

60.

Také jsem toho názoru, že se v projednávaném případě jedná o přímé a bezprostřední použití. Stlačený vzduch je vytvářen a použit na místě jako součást nepřetržitého procesu chemické redukce. Na rozdíl od věci X není například zcela nebo zčásti vyvezen a slouží jedinému účelu, kterým je umožnění chemické redukce.

61.

Avšak před formulováním závěru považuji rovněž za nutné se explicitně vyjádřit k některým „co kdyby“ argumentům vzneseným Komisí a žalovaným. Tito zúčastnění tvrdili, že pokud by byla elektřina používaná v turbodmychadlech vyňata z oblasti působnosti směrnice, otevřely by se dveře libovolným způsobům vynětí. Několikrát byl zmíněn příklad elektřiny používané k provozu dopravníkových pásů pro přepravu dalších surovin do vysoké pece.

62.

Domnívám se, že kritéria použitá výše v bodech 59 a 60 jsou podložená, jelikož jsou v souladu se zněním směrnice, jejím systematickým a teleologickým výkladem a také se staršími rozsudky X a YARA.

63.

Jak Komise uznala, uplatnění článku 2 odst. 4 písm. b) vyžaduje posouzení případ od případu. Proto bych byl opatrný při obecném rozšiřování nebo použití výše uvedených závěrů na jiné případy. Jsem ostatně skeptický – přičemž zůstávám v hypotetické rovině, jelikož to není předmětem projednávané věci – ohledně tvrzení, že by se na elektřinu používanou k provozu dopravníkových pásů mohla vztahovat výjimka. Dopravníkové pásy „nevytváření“ žádný vstup; přemisťují pouze věci z jednoho místa na druhé. Nepředstavují ani zásadní, a tedy nezbytnou součást procesu chemické redukce. To platí patrně i pro jiné způsoby nebo prostředky dopravy. Ani se zde nejedná o stejnou bezprostřednost jako v případě stlačeného vzduchu přímo vháněného do vysoké pece jako součást procesu chemické redukce.

64.

Ze všech těchto důvodů se domnívám, že na otázku předkládajícího soudu je třeba odpovědět takto:

Třetí odrážka článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice Rady 2003/96, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, musí být vykládána v souvislosti s postupem výroby surového železa ve vysokých pecích v tom smyslu, že elektřina pro pohon turbodmychadel se považuje za elektřinu používanou hlavně pro účely chemické redukce.

V. Závěry

65.

S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru odpovědět na otázku položenou Finanzgericht Düsseldorf (Finanční soud v Düsseldorfu, Německo) následovně:

„Třetí odrážka článku 2 odst. 4 písm. b) směrnice Rady 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, musí být vykládána v souvislosti s postupem výroby surového železa ve vysokých pecích v tom smyslu, že elektřina pro pohon turbodmychadel se považuje za elektřinu používanou hlavně pro účely chemické redukce.“


( 1 ) – _ Původní jazyk: angličtina.

( 2 ) – Směrnice Rady ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405).

( 3 ) – _ To se zcela liší například od elektrolýzy, při které se elektřina používá přímo k oddělení chemických látek.

( 4 ) – _ Například ve francouzštině: „pour“; ve španělštině: „a efectos de“; v italštině: „per“; v nizozemštině: „voor“; v němčině: „für die Zwecke“; v češtině: „pro účely“.

( 5 ) – _ Citují například rozsudek ze dne 5. března 2015, Statoil Fuel & Retail (C‑553/13, EU:C:2015:149, bod 39).

( 6 ) – _ Například rozsudky ze dne 21. prosince 2011, Haltergemeinschaft LBL (C‑250/10, nezveřejněný, EU:C:2011:862, bod 23), a ze dne 1. prosince 2011, Systeme Helmholz (C‑79/10, EU:C:2011:797, bod 23).

( 7 ) – _ Směrnice Rady ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů (Úř. věst. 1992, L 316, s. 12).

( 8 ) – _ Rozsudek ze dne 5. července 2007, Fendt Italiana (C‑145/06 a C‑146/06, EU:C:2007:411, bod 37): „ačkoli minerální oleje používané pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva skutečně spadaly do oblasti působnosti směrnice 92/81, přičemž tyto produkty byly nicméně, jak rozhodl Soudní dvůr v bodech 30 a 33 výše uvedeného rozsudku Komise v. Itálie, povinně osvobozeny od harmonizované spotřební daně, zamýšlel zákonodárce Společenství při přijetí směrnice 2003/96 pozměnit tento režim vynětím takových produktů z oblasti působnosti této posledně uvedené směrnice“.

( 9 ) – _ Tato nezbytnost byla výslovně potvrzena samotným předkládajícím soudem.

( 10 ) – _ Tak například ve svých písemných i ústních vyjádřeních Komise odkazuje na „úzkou souvislost“, která musí existovat mezi chemickou redukcí a použitím elektřiny, která by na první pohled mohla zahrnovat elektřinu použitou v turbodmychadlech. (Komise následně tuto formulaci ve svém ústním vyjádření zúžila.)

( 11 ) – Vracím se k tomuto bodu níže v souvislosti s rozsudkem X.

( 12 ) – _ Rozsudek ze dne 2. října 2014, X (C‑426/12, EU:C:2014:2247).

( 13 ) – _ Rozsudek ze dne 2. října 2014, X (C‑426/12, EU:C:2014:2247, body 24 až 26).

( 14 ) – _ Viz usnesení ze dne 17. prosince 2015, YARA Brunsbüttel (C‑529/14, nezveřejněné, EU:C:2015:836).

( 15 ) – _ Usnesení konkrétně uvádí, že pára není látka, která vzniká pouze při použití zemního plynu. Viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, YARA Brunsbüttel (C‑529/14, nezveřejněný, EU:C:2015:836, bod 28).