<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-706/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0706</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:407">EU:C:2019:407</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190515">15. 5. 2019</DATE> – věc C‑706/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Achema a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (čtvrtého senátu)</P><P><DATE ISO="20190515">15. května 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: litevština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>podpory poskytované státem nebo ze státních prostředků<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Opatření, jejichž cílem je poskytnout kompenzaci poskytovatelům služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>podpory, které ovlivňují obchod mezi členskými státy<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/> a <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/></KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>selektivní výhoda<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/></KEYWORD><KEYWORD>Služba obecného hospodářského zájmu</KEYWORD><KEYWORD>Kompenzace nákladů souvisejících s plněním povinností veřejné služby</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑706/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) ze dne <DATE ISO="20171207">7. prosince 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20171218">18. prosince 2017</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Achema<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Orlen Lietuva<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Lifosa<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Valstybinė kainų ir energetikos kontrolės komisija (VKEKK),</HT></P><P>za přítomnosti:</P><P><HT TYPE="BOLD">Lietuvos Respublikos energetikos ministerija,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">UAB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Baltpool<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),</P><P>ve složení M. Vilaras (zpravodaj), předseda senátu, K. Jürimäe, D. Šváby, S. Rodin a N. Piçarra, soudci,</P><P>generální advokát: N. Wahl,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, vedoucí oddělení,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Achema<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Orlen Lietuva<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> a AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Lifosa<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> G. Balčiūnasem a V. Radvilou, advokatai, E. Righinim a G. Catti De Gasperim, avvocati, a C. Cluzelem, avocate,</P></ITEM><ITEM><P>za UAB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Baltpool<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> A. Smaliukasem a E. Junčienė,</P></ITEM><ITEM><P>za litevskou vládu R. Krasuckaitė, D. Stepanienė, R. Dzikovičem a D. Kriaučiūnasem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi P. Němečkovou, D. Recchia a A. Steiblytė, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká především výkladu čl. 107 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Achema<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Orlen Lietuva<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> a AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Lifosa<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> na jedné straně a Valstybinė kainų ir energetikos kontrolės komisija (Národní komise pro kontrolu cen a energie, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>NKKCE<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>) na straně druhé ve věci rozhodnutí NKKCE č. O3-442 ze dne <DATE ISO="20131011">11. října 2013</DATE> o stanovení výše finančních prostředků určených pro služby veřejného zájmu na rok 2014 a o jejich cenách (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>sporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 46 a 50 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne <DATE ISO="20090713">13. července 2009</DATE> o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="211" PAGE.FIRST="55" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 211, s. 55</REF.DOC.OJ>), zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>(46)</NO.P><TXT>Plnění požadavků kladených na veřejné služby je základním požadavkem této směrnice a je důležité, aby tato směrnice, která bere v úvahu cíle ochrany spotřebitele, bezpečnosti dodávek, ochrany životního prostředí a stejné úrovně hospodářské soutěže ve všech členských státech, stanovila společné minimální normy dodržované všemi členskými státy. Je důležité, aby požadavky na veřejné služby mohly být vykládány na vnitrostátním základě, s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a s výhradou dodržování práva Společenství.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(50)</NO.P><TXT>Požadavky na veřejnou službu, a to i pokud jde o službu univerzální, a společné minimální standardy, které z nich vyplývají, je třeba dále zpřísnit, aby se zajistilo, že hospodářská soutěž bude přinášet prospěch a spravedlivé ceny všem spotřebitelům, obzvláště zranitelným zákazníkům. Požadavky na veřejnou službu by měly být definovány na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím k vnitrostátní situaci; členské státy by však měly dodržovat právní předpisy Společenství. […]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 směrnice 2009/72/ES uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>S plným ohledem na související ustanovení Smlouvy [o FEU], zejména na její článek [106], mohou členské státy uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v elektroenergetice povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně zabezpečení dodávek, pravidelnosti, kvality a cen dodávek, jakož i ochrany životního prostředí, včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a ochrany klimatu. Tyto povinnosti musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné a musí zaručovat rovnost přístupu pro elektroenergetické podniky Společenství k spotřebitelům v jednotlivých členských státech. Ve vztahu k bezpečnosti dodávek, řízení energetické účinnosti/řízení poptávky a v zájmu plnění cílů v oblasti životního prostředí a energie z obnovitelných zdrojů uvedených v tomto odstavci mohou členské státy zavést dlouhodobé plánování, přičemž berou v úvahu možnost, že o přístup do systému by mohly mít zájem třetí osoby.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Litevské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 51 Lietuvos Respublikos’ Elektros energetikos įstatymas Nr. VIII‑1881 (zákon č. VIII‑1881 o elektřině) ze dne 20. čevence 2000 (Žin., 2000, č. 66‑1984, ve znění zákona č. XI‑1919 ze dne <DATE ISO="20120117">17. ledna 2012</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>zákon o elektřině<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>veřejný zájem v odvětví elektřiny<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> jako jednání nebo opomenutí v tomto odvětví, které přímo či nepřímo souvisí s bezpečností státu v oblasti energetiky anebo veřejné bezpečnosti, s bezpečností provozu elektrizační soustavy, se snižováním negativního dopadu uvedeného odvětví na životní prostředí, s diverzifikací zdrojů energie a s dalšími cíli udržitelného rozvoje téhož odvětví, které jsou stanoveny v tomto zákoně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 52 zákona o elektřině uvádí, že službami veřejného zájmu v odvětví elektřiny (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>SVZE<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>) jsou služby, které poskytují podniky, a že litevská vláda nebo orgán, který tato vláda zmocní, stanoví seznam těchto služeb a určí poskytovatele uvedených služeb a podmínky jejich poskytování v souladu s obecnými požadavky stanovenými v článku 74 tohoto zákona a s veřejným zájmem v tomto odvětví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 74 uvedeného zákona v odstavci 1 stanoví jednání či opomenutí, která mohou být spjata se SVZE, a v odstavci 2 pověřuje litevskou vládu vypracováním seznamu SVZE a stanovením podmínek poskytování těchto služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 74 odst. 4 téhož zákona stanoví, že litevská vláda nebo orgán, který tato vláda zmocní, mohou subjektům na trhu uložit povinnost poskytovat SVZE, nesmí být však diskriminováni z hlediska jejich práv nebo povinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Na základě článku 74 zákona o elektřině bylo přijato Lietuvos Respublikos Vyriausybės nutarimas Nr. 916 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Dėl viešuosius interesus atitinkančių paslaugų elektros energetikos sektoriuje teikimo tvarkos aprašo patvirtinimo<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> (vládní nařízení č. 916, kterým se schvaluje popis režimu poskytování služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny) ze dne <DATE ISO="20120718">18. července 2012</DATE> (Žin., 2012, č. 88-4609, ve znění nařízení č. 1216 ze dne <DATE ISO="20131218">18. prosince 2013</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>nařízení č. 916<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Body 7 až 7.6 popisu uvedeného v příloze tohoto nařízení uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>7. Mezi služby veřejného zájmu patří:</P><P>7.1 výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a vyrovnávání jejích výkyvů;</P><?PAGE NO="4"?><P>7.2 výroba elektřiny kombinovanou výrobou v zařízeních pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, pokud tato zařízení dodávají teplo do systémů vytápění a pokud je množství primární energie, které se kombinovanou výrobou tepla a elektřiny ušetří, považováno za účinné;</P><P>7.3 výroba v určených elektrárnách, která má zajistit bezpečné dodávky elektřiny;</P><P>7.4 zachování rezervních kapacit v určených elektrárnách, jejichž činnost je nezbytná k zajištění národní energetické bezpečnosti;</P><P>7.5. rozvoj kapacit pro výrobu elektřiny mající strategický význam pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti energetické sítě nebo energetické nezávislosti státu;</P><P>7.6. provádění strategických projektů v odvětví elektřiny, jejichž cílem je zvýšit energetickou bezpečnost vytvořením propojení s elektroenergetickými soustavami jiných států anebo propojením litevské elektrizační soustavy se soustavami jiných členských států<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Body 8 až 8.3 popisu uvedeného v příloze daného nařízení uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>8. Služby obecného zájmu poskytují následující osoby:</P><P>8.1 výrobci elektřiny […] vyrábějící elektřinu z obnovitelných zdrojů energie;</P><P>8.2. výrobci, které stát pověřil poskytováním služeb veřejného zájmu uvedených v bodech 7.2 až 7.4 [popisu uvedeného v příloze];</P><P>8.3. osoby, které jsou v národní strategii energetické nezávislosti, jejím prováděcím plánu nebo programech anebo v rozhodnutích vlády pověřené poskytováním služeb veřejného zájmu uvedených v bodech 7.5 a 7.6 [popisu uvedeného v příloze]<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Body 11 a 11<HT TYPE="SUP">1</HT> popisu uvedeného v příloze nařízení č. 916 uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>11. Do 1. září daného kalendářního roku vláda na návrh ministerstva energetiky schválí pro následující kalendářní roky osoby poskytující služby veřejného zájmu uvedené v bodech 7.2 až 7.6 [popisu uvedeného v příloze], projekty uvedené v bodech 7.5 a 7.6 [popisu uvedeného v příloze] a objem výroby elektřiny dotovaný pro poskytovatele služeb veřejného zájmu.</P><P>11<HT TYPE="SUP">1</HT>. Služby veřejného zájmu uvedené v bodě 7.2 [popisu uvedeného v příloze] jsou poskytovány níže popsanými způsoby.</P><P>11<HT TYPE="SUP">1</HT>.1. Veřejný poskytovatel při zohlednění energetických potřeb spotřebitelů, na které se uplatňují státem regulované sazby elektřiny, jež jsou stanoveny pro následující kalendářní rok, a objemu výroby dotované elektřiny, který stanoví stát pro následující kalendářní rok a dotyčného výrobce, nabídne nejpozději do 15. listopadu daného roku výrobcům elektřiny, kteří poskytují službu veřejného zájmu uvedenou v bodě 7.2 [popisu uvedeného v příloze], pro následující kalendářní rok měsíční množství dotované elektřiny koupené za každý měsíc topné sezóny, o kterých tito výrobci elektřiny jednají s veřejným poskytovatelem nejpozději do 30 dnů od jejich přijetí, a to při zohlednění poptávky po teple stanovené pro následující rok a požadavku zachovat účinnost výroby elektřiny kombinovanou výrobou. Smlouvy o dodávkách dotované elektřiny mezi výrobci elektřiny a veřejným poskytovatelem, v nichž jsou stanovena množství dotované elektřiny, která mají být zakoupena v každém měsíci topné sezóny, musejí být uzavřeny před 31. prosincem daného roku;</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se financování SVZE</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Podle čl. 74 odst. 3 zákona o elektřině určí litevská vláda osobu, která je pověřena správou a rozdělováním finančních prostředků určených pro SVZE (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>správce finančních prostředků<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Vyriausybės nutarimas Nr. 1157 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>Dėl viešuosius interesus atitinkančių paslaugų elektros energetikos sektoriuje lėšų administravimo tvarkos aprašo patvirtinimo<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> (vládní nařízení č. 1157, kterým se schvaluje popis postupů správy finančních prostředků určených pro služby veřejného zájmu v odvětví elektřiny), ze dne <DATE ISO="20120919">19. září 2012</DATE> (Žin., 2012, č. 113-5704, ve znění nařízení č. 1537 ze dne <DATE ISO="20121219">19. prosince 2012</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>nařízení č. 1157<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>), stanoví pravidla pro shromažďování finančních prostředků určených pro SVZE, jejich správu a jejich rozdělování mezi poskytovatele SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Bod 4.6 nařízení č. 1157 stanoví, že správcem finančních prostředků musí být subjekt kontrolovaný přímo či nepřímo státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Ve Vyriausybės nutarimas Nr. 1338 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>Dėl viešuosius interesus atitinkančių paslaugų elektros energetikos sektoriuje lėšų administratoriaus paskyrimo<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> (vládní nařízení č. 1338 o jmenování správce finančních prostředků určených pro služby veřejného zájmu v odvětví elektřiny), ze dne <DATE ISO="20121107">7. listopadu 2012</DATE> (Žin., 2012, č. 130-6560), byl UAB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>Baltpool<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> jmenován správcem finančních prostředků na dobu neurčitou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Finanční prostředky určené pro SVZE jsou obvykle od konečných spotřebitelů elektřiny vybírány provozovateli distribučních a přenosových soustav, kteří je předávají správci finančních prostředků, jenž je po odečtení částky na pokrytí provozních nákladů vyplácí poskytovatelům SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Na základě čl. 9 odst. 1 bodu 7 zákona o elektřině stanoví NKKCE, která je veřejným subjektem, způsob výpočtu sazeb SVZE i samotné sazby, které jsou stanoveny na každý rok s ohledem na potřebu finančních prostředků určených pro SVZE a očekávanou spotřebu elektřiny v tomto roce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Rozhodnutím č. O3-279 ze dne <DATE ISO="20120928">28. září 2012</DATE> schválila NKKCE sazební podmínky SVZE, na jejichž základě byly schváleny sazby SVZE pro rok 2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Ve sporném rozhodnutí NKKCE stanovila pro rok 2014 přesnou výši finančních prostředků přidělených každé skupině poskytovatelů SVZE a výši příspěvků na SVZE, které mají zaplatit koneční spotřebitelé.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Článek 20, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, Lietuvos Respublikos atsinaujinančių išteklių energetikos įstatymo Nr. XI‑1375 (litevský zákon č. XI‑1375 o obnovitelných zdrojích energie), ze dne <DATE ISO="20110512">12. května 2011</DATE> (Žin., 2011, č. 62‑2936 ve znění zákona č. XII‑169 ze dne <DATE ISO="20130117">17. ledna 2013</DATE>), v odstavcích 1 až 3 a 6 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="020.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a vyrovnávání jejích výkyvů představují službu veřejného zájmu. Stát vymezí obecné zásady, postup a podmínky pro placení pevných sazeb, jež jsou stanoveny podle tohoto zákona a postupem stanoveným vládou, jakož i pro prodej elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, a schválí popis podmínek poskytování služeb veřejného zájmu a popis podmínek podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="020.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je v souladu s postupem stanoveným vládou v oblasti služeb veřejného zájmu podporována zaplacením rozdílu mezi pevnou sazbou stanovenou pro výrobce a sazbou elektřiny prodávané tímto výrobcem za podmínek stanovených vládou, který nesmí být nižší než průměrná cena na trhu s elektřinou v předchozím měsíci, jež se vypočítává postupem stanoveným [NKKCE].</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="6"?><PARAG IDENTIFIER="020.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pevné sazby jsou stanoveny a kvóty na podporu pro zařízení s instalovaným výkonem vyšším než 10 kW jsou přidělovány v dražbě za účelem splnění cílů stanovených v čl. 13 odst. 3 tohoto zákona. Kvóty na podporu, oblasti dražeb a také podmínky rozdělení kvót na podporu pro zařízení s instalovaným výkonem maximálně 10 kW jsou stanoveny a schváleny vládou. Pro každou skupinu výrobců jsou pro připojení k elektrizačním soustavám na regionální úrovni organizovány samostatné dražby ve lhůtách, které stanoví [NKKCE], nejpozději však do 180 dní po dni, kdy výrobce požádal o uspořádání dražby pro danou skupinu výrobců a danou oblast. Všichni výrobci, kteří podepsali prohlášení o záměru uvedené v čl. 14 odst. 11 a poskytli záruku splnění závazků výrobce uvedenou v čl. 14 odst. 13 tohoto zákona, jsou oprávněni účastnit se dražby. Maximální pevnou sazbu stanoví [NKKCE] čtvrtletně. Vítězem dražby je účastník, který uvedl nejnižší požadovanou pevnou sazbu, přičemž maximální instalovaný výkon výrobního parku v oblasti dražby nesmí překročit 40 % maximální kapacity výroby tepla v této oblasti, která může být připojena. […]</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="020.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>[NKKCE] maximálně jednou za čtvrt roku posoudí rozvoj kapacit pro výrobu elektřiny z různých obnovitelných zdrojů energie, přičemž zohledňuje množství elektřiny skutečně vyrobené v předchozím kalendářním roce, celkovou instalovanou kapacitu zařízení, která jsou v provozu, a celkovou instalovanou kapacitu plánovaných zařízení. Maximální výše pevných sazeb jsou přezkoumávány na základě posouzení rozvoje kapacit pro výrobu elektřiny z různých obnovitelných zdrojů energie a souladu tohoto rozvoje s cíli a úkoly stanovenými v národním akčním plánu na podporu obnovitelné energie. Maximální výše revidovaných pevných sazeb se uplatní pouze na výrobce, jejichž zařízení obdržela povolení vyrábět elektřinu po dni vstupu uvedených sazeb v platnost.<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>V souladu s touto právní úpravou zaprvé výrobci elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie, kteří vyhráli dražby uvedené v čl. 20 odst. 3 zákona o obnovitelných zdrojích energie, uzavřou smlouvy s podniky nakupujícími elektřinu, a sice s provozovateli distribučních a přenosových soustav. Zadruhé ztráty, které těmto podnikům vznikly při uvádění elektřiny zakoupené v této souvislosti na trh, jsou kompenzovány správcem finančních prostředků z finančních prostředků určených pro SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Náklady, které vznikly provozovatelům distribučních a přenosových soustav při vyrovnávání výkyvů ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jsou na základě uvedené právní úpravy kompenzovány z těchto finančních prostředků.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se výroby elektřiny v kogeneračních zařízeních</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Elektřina vyráběná v kogeneračních zařízeních, to znamená v zařízeních pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, podle nařízení č. 916 představuje SVZE, pokud tato zařízení dodávají teplo do systémů vytápění a kombinovaná výroba je považována za účinnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Elektros energijos supirkimo iš bendrų šilumos ir elektros energijos gamintojų taisyklės, patvirtintos Lietuvos Respublikos energetikos ministro įsakymu Nr. 1-219 (vyhláška litevského ministra energetiky č. 1-219, kterou se schvalují pravidla pro nákup elektřiny od výrobců elektřiny a tepla kombinovanou výrobou), ze dne <DATE ISO="20091124">24. listopadu 2009</DATE> (Žin., 2009, č. 140-6160), stanoví, že výrobci, kteří chtějí poskytovat takové SVZE, podají žádost ministrovi energetiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Litevská vláda schválí na návrh ministra energetiky seznam podniků pověřených poskytováním takových SVZE pro následující kalendářní rok a stanoví maximální množství elektřiny vyrobené v tomto rámci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Poté veřejný poskytovatel elektřiny nabídne výrobcům elektřiny poskytujícím tyto SVZE pro následující kalendářní rok měsíční množství zakoupené elektřiny a projedná ho s nimi, přičemž smlouvy o nákupu elektřiny vyrobené v kogeneračních zařízeních jakožto SVZE musí být podepsány do 31. prosince<?PAGE NO="7"?> daného roku. Na základě těchto smluv obdrží poskytovatelé SVZE kompenzaci za elektřinu, kterou vyrobili a dodali do elektrizačních soustav, aniž překročili stanovené množství; tato kompenzace je jim přímo vyplacena správcem finančních prostředků.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se bezpečnosti dodávek elektřiny</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>Lietuvos Elektrinė<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, která je pobočkou společnosti AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>Lietuvos energijos gamyba<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, byla stanovena poskytovatelem SVZE týkajících se bezpečnosti dodávek elektřiny pro rok 2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>NKKCE v rozhodnutí č. O3‑703 ze dne <DATE ISO="20131122">22. listopadu 2013</DATE>, jež se týká výroby elektřiny v Litevské republice a stanovení kupní ceny elektřiny vyrobené Lietuvos Elektrinė, stanovila tuto kupní cenu pro rok 2014, přičemž jednu její část tvoří variabilní náklady a druhou část tvoří fixní náklady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se projektu NordBalt</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Článek 3 Lietuvos Respublikos elektros energetikos sistemos integracijos į Europos elektros energetikos sistemas įstatymas Nr. XI‑2052 (zákon č. XI‑2052 o integraci elektrizační soustavy Litevské republiky do evropských elektrizačních soustav), ze dne <DATE ISO="20120612">12. června 2012</DATE> (Žin., 2012, č. 68‑3465), stanoví, že za účelem zajištění plné integrace litevské elektrizační soustavy do evropských elektrizačních soustav bude v roce 2015 zahájeno propojení elektrizační přenosové soustavy Litevské republiky s elektrizační přenosovou soustavou Švédského království (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>projekt NordBalt<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 3 tohoto zákona uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>Uskutečnění integrace elektrizační soustavy Litevské republiky do evropských elektroenergetických systémů je financováno z finančních prostředků určených pro [SVZE] v souladu s postupem stanoveným v zákoně o elektřině; dotace Evropské unie mohou být za podmínek stanovených zákonem rovněž použity k částečnému financování uskutečnění této integrace, a to včetně podpor poskytnutých na energetické projekty ve víceletém finančním rámci Unie pro období 2014–2020 anebo jiných legálně získaných zdrojů.<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Poskytováním SVZE v souvislosti s projektem NordBalt byl pověřen provozovatel přenosové soustavy AB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>Litgrid<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava týkající se kompenzací pro provozovatele solárních elektráren</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Na základě čl. 3 odst. 3 Lietuvos Respublikos atsinaujinančių išteklių energetikos įstatymo 2, 11, 13, 14, 16, 20, 21 straipsnių pakeitimo ir papildymo įstatymo įgyvendinimo įstatymas Nr. XII‑170 (litevský prováděcí zákon č. XII‑170, kterým se mění a doplňují články 2, 11, 13, 14, 16, 20 a 21 zákona o obnovitelných zdrojích energie), ze dne <DATE ISO="20130117">17. ledna 2013</DATE> (Žin., 2013, č. 12‑561), se náklady na rozvoj projektů solárních elektráren, v jejichž případě nebyla povolení rozvíjet kapacity pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie vytvořením takových zařízení udělena před datem stanoveným v původních právních předpisech nebo nebyla prodloužena, považují za náklady související se SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Osoby, jež vypracovaly projekty solárních elektráren, které byly zpochybněny změnou právních předpisů, k níž došlo během roku 2013, mají podle této právní úpravy možnost požádat komisi pro kompenzaci, kterou zřídila litevská vláda, aby stanovila výši kompenzace, která jim náleží za výdaje vzniklé před 1. únorem 2013. Správce finančních prostředků předává tuto kompenzaci přímo těmto osobám.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Žalobkyně v původním řízení jsou společnostmi registrovanými v Litvě, jejichž činnost spočívá mimo jiné v provozování kogeneračních zařízení, ve kterých je vyrobená elektřina využívána k uspokojení jejich vlastních hospodářských potřeb nebo je dodávána právnickým osobám působícím v oblasti jejich činnosti. Chybějící elektřinu nakupují od nezávislých dodavatelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Na základě vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení jsou žalobkyně v původním řízení povinny nést náklady na SVZE. Dlužné částky jsou vypočítány na základě množství elektřiny, kterou samy vyrobí nebo kterou získají od nezávislých dodavatelů a spotřebují k uspokojení vlastních hospodářských potřeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>NKKCE ve sporném rozhodnutí stanovila pro rok 2014 finanční prostředky přidělené na jednotlivé SVZE, jakož i výši příspěvků na tyto služby, které musí zaplatit koneční spotřebitelé elektřiny a někteří výrobci elektřiny, mezi něž patří žalobkyně v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20131111">11. listopadu 2013</DATE> žalobkyně v původním řízení podaly k Vilniaus apygardos administracinis teismas (Krajský správní soud ve Vilniusu, Litva) žaloby znějící na zrušení bodů 1.2 až 1.4, 1.7, 2 a 3 sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Žalobkyně v původním řízení zpochybnily toto rozhodnutí a tvrdily, že je částečně protiprávní, neboť spadá pod rámec režimu státních podpor zavedeného právní úpravou týkající se SVZE, který byl proveden bez předchozího oznámení Evropské komisi, čímž byla porušena povinnost stanovená v čl. 108 odst. 3 SFEU. Kromě toho se domnívají, že příspěvky jsou příliš vysoké a protiprávní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Vilniaus apygardos administracinis teismas (Krajský správní soud ve Vilniusu) rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160209">9. února 2016</DATE> žaloby podané žalobkyněmi v původním řízení zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160223">23. února 2016</DATE> podaly žalobkyně v původním řízení k Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) návrh na zrušení rozsudku ze dne <DATE ISO="20160209">9. února 2016</DATE> a vyzvaly uvedený soud, aby rozhodl o jejich žalobách podaných v prvním stupni. Dále se domáhaly, aby byla Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>NKKCE, která je žalovanou v původním řízení, jakož i zúčastněné třetí osoby, a sice Lietuvos Respublikos energetikos ministerija (litevský ministr energetiky) a Baltpool, se domáhaly zamítnutí návrhu podaného žalobkyněmi v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V tomto kontextu se otázky předkládajícího soudu týkají toho, zda některé prvky SVZE a jejich financování musí být považovány za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Konkrétně se tyto otázky týkají pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>státní prostředky<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, který je uveden v tomto ustanovení, a podmínek stanovených v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>Je nutné režim týkající se poskytování [SVZE] a jejich financování (kompenzace) (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>režim SVZE<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="2018" ID="QE0042"/>), který byl platný v roce 2014 a byl stanoven v zákoně o elektřině, zákoně o obnovitelných zdrojích energie, zákoně o integraci litevské elektrizační soustavy do evropských elektrizačních soustav, litevském prováděcím zákoně, kterým se mění a doplňují články 2, 11, 13, 14, 16, 20 a 21 zákona o obnovitelných zdrojích energie, jakož i v prováděcích aktech (k těmto zákonům), zejména v popisu režimu poskytování [SVZE], jenž byl schválen v nařízení č. 916 […], v postupech pro správu<?PAGE NO="9"?> finančních prostředků určených pro [SVZE], které byly schváleny v nařízení č. 1157 […], nebo jeho část považovat za státní podporu (režim státní podpory) pro účely čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud jde zejména o následující otázky:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Musí být za okolností věci v původním řízení čl. 107 odst. 1 SFEU vykládán v tom smyslu, že finanční prostředky určené pro SVZE jsou považovány za státní prostředky, či nikoli?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Musí být čl. 107 odst. 1 SFEU vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy je provozovatelům soustav (podnikům) uložena povinnost vykupovat elektřinu od výrobců elektřiny za pevnou cenu (sazbu) anebo vyrovnávat její výkyvy, a kdy ztráty, které tito provozovatelé soustav utrpěli z důvodu této povinnosti, jsou nahrazeny z finančních prostředků, které mohou pocházet ze státních prostředků, se nejedná o podporu poskytovanou výrobcům elektřiny ze státních prostředků?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Musí být čl. 107 odst. 1 SFEU vykládán v tom smyslu, že za okolností věci v původním řízení má být následující podpora považována za selektivní a schopnou ovlivnit obchod mezi členskými státy, či nikoliv: podpora poskytnutá podniku, jenž provádí takový projekt strategického významu, jako je projekt NordBalt; podpora poskytnutá podnikům, které jsou pověřeny zajištěním bezpečnosti dodávek elektrické energie v daném období; podpora, jež má kompenzovat ztráty, které odpovídají tržním podmínkám a skutečně vznikly takovým osobám, jako jsou provozovatelé dotčených solárních elektráren, z důvodu, že stát odmítl splnit své závazky (v návaznosti na změny vnitrostátní právní úpravy); podpora poskytnutá podnikům (provozovatelům soustav) s cílem nahradit ztráty skutečně utrpěné při plnění povinnosti vykupovat elektřinu za pevnou cenu od výrobců elektřiny poskytujících SVZE a vyrovnávat její výkyvy?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Musí být čl. 107 odst. 1 SFEU ve spojení s čl. 106 odst. 2 SFEU vykládán v tom smyslu, že za okolností věci v původním řízení musí být na režim SVZE (nebo jeho část) nahlíženo tak, že splňuje kritéria stanovená v bodech 88 až 93 rozsudku […] ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>], či nikoliv?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Musí být čl. 107 odst. 1 SFEU vykládán v tom smyslu, že za okolností věci v původním řízení musí být na režim SVZE (nebo jeho část) nahlíženo tak, že narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, či nikoliv?<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V první otázce se předkládající soud táže, zda čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že finanční prostředky určené k financování režimu takových služeb veřejného zájmu, jakou jsou SVZE, jsou státními prostředky ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že kvalifikace <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>státní podpory<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU předpokládá splnění čtyř podmínek, a sice aby se jednalo o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků, tento zásah byl způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy, poskytoval selektivní výhodu svému příjemci a narušoval nebo hrozil narušením hospodářské soutěže (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930317">17. března 1993</DATE>, <NAME.CASE>Sloman Neptun</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑72/91 a C‑73/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:97">EU:C:1993:97</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Je třeba rovněž připomenout, že k tomu, aby mohla být zvýhodnění kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>podpory<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být jednak poskytnuta přímo nebo nepřímo ze státních prostředků, a jednak musí být přičitatelná státu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>., <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Zaprvé za účelem posouzení přičitatelnosti opatření státu je třeba zkoumat, zda se veřejné orgány podílely na přijímání tohoto opatření (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení, jak vyplývá z bodů 5 až 34 tohoto rozsudku, byly různé SVZE i způsob jejich financování přijaty státem prostřednictvím různých zákonů a vládních nařízení. Musí být tedy považovány za přičitatelné státu, což ostatně nezpochybnila žádná ze zúčastněných stran.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Zadruhé za účelem určení, zda bylo zvýhodnění poskytnuto přímo či nepřímo ze státních prostředků, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora zákaz stanovený v čl. 107 odst. 1 SFEU zahrnuje jak podpory poskytnuté státem přímo nebo ze státních prostředků, tak podpory poskytnuté veřejnoprávními nebo soukromými subjekty, které byly zřízeny nebo určeny státem za účelem správy těchto podpor (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19770322">22. března 1977</DATE>, <NAME.CASE>Steinike &amp; Weinlig</NAME.CASE>, <NO.CASE>78/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1977:52">EU:C:1977:52</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Unijní právo totiž nemůže připustit, aby kvůli pouhému zřízení samostatných organizací pověřených rozdělováním podpor bylo možné obejít pravidla týkající se státních podpor (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020516">16. května 2002</DATE>, <NAME.CASE>Francie v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑482/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:294">EU:C:2002:294</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. TV2/Danmark</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑656/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:836">EU:C:2017:836</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že se na opatření spočívající zejména v povinnosti vykupovat elektřinu může vztahovat pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>podpora<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, i když nezahrnuje převod státních prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Článek 107 odst. 1 SFEU totiž zahrnuje veškeré finanční prostředky, které mohou veřejné orgány skutečně použít k podpoře podniků, aniž je rozhodné, zda tyto prostředky trvale patří do majetku státu, či nikoli. I když částky odpovídající dotyčné podpoře nejsou trvale ve vlastnictví státní pokladny, skutečnost, že zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou, a tudíž jsou k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům, stačí k tomu, aby byly kvalifikovány jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>státní prostředky<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Soudní dvůr konkrétně rozhodl, že finanční prostředky pocházející z povinných příspěvků uložených právními předpisy státu, které jsou spravované a rozdělované v souladu s těmito právními předpisy, lze považovat za státní prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, i když jsou spravovány subjekty, které jsou od veřejné moci oddělené (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740702">2. července 1974</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>173/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:71">EU:C:1974:71</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Rozhodujícím aspektem je v tomto ohledu skutečnost, že takové podniky jsou státem zmocněny k tomu, aby spravovaly státní prostředky, a nemají jen povinnost výkupu za použití vlastních finančních prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Essent Netwerk Noord<?PAGE NO="11"?> a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑206/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:413">EU:C:2008:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>ENEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑329/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:671">EU:C:2017:671</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, v projednávaném případě vyplývá, že režim SVZE se vyznačuje následujícími prvky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Nejprve koneční spotřebitelé jsou v rámci tohoto režimu povinni platit provozovatelům distribučních a přenosových soustav příspěvek, který je zahrnut do sazby elektřiny a zvyšuje její cenu a jehož konkrétní výši za spotřebovanou kilowatthodinu stanoví NKKCE na základě čl. 9 odst. 1 bodu 7 zákona o elektřině. Výrobci elektřiny, kteří pro své vlastní potřeby spotřebují elektřinu, kterou vyrobí, podléhají rovněž uvedenému režimu a je na ně uplatněna sazba stanovená NKKCE, pokud jde o spotřebovanou kilowatthodinu, která se liší od sazby uplatněné na konečné spotřebitele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, při stanovení těchto sazeb zohledňuje NKKCE pro každý dotčený rok potřebu finančních prostředků určených pro SVZE v tomto období a množství elektřiny, která má být spotřebována v tomtéž období.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Dále jsou částky vybrané na tomto základě provozovateli distribučních a přenosových soustav předány správci finančních prostředků, který – jak na jednání upřesnili účastníci v původním řízení a litevská vláda – musí být na základě bodu 4.6 nařízení č. 1157 kontrolován přímo či nepřímo státem. Na základě těchto částek musí správce finančních prostředků vypočítat finanční prostředky určené pro SVZE a po odečtení maximální částky ve výši <FT TYPE="NUMBER">500000</FT> litevských litai (LTL) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">145000</FT> eur) za rok, která pokrývá jeho provozní náklady, je rozdělit mezi jednotlivé poskytovatele SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Správce finančních prostředků proto vyplácí tyto finanční prostředky různým poskytovatelům SVZE, jejichž jména byla v souladu s bodem 11 popisu uvedeného v příloze nařízení č. 916 schválena litevskou vládou, s výjimkou výrobců elektřiny vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, kteří jsou vybíráni NKKCE po uskutečnění dražby kvót na podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu jsou provozovatelům distribučních a přenosových soustav vypláceny finanční prostředky určené pro SVZE, aby tak byly kompenzovány dodatečné náklady, které jim vznikly v důsledku jejich povinnosti vykupovat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie a vyrovnávat její výkyvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Předkládající soud konečně uvádí, že finanční prostředky vyplacené poskytovatelům SVZE mají kompenzovat povinnosti, které jim stát ukládá v rámci SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Režim SVZE je tedy založen jednak na několika povinnostech uložených hospodářským subjektům i konečným spotřebitelům a jednak na zásahu subjektu kontrolovaného přímo či nepřímo státem, který je jediným orgánem odpovědným za správu finančních prostředků určených pro SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Finanční prostředky určené pro SVZE jsou tak provozovateli distribučních a přenosových soustav vybírány od všech konečných spotřebitelů elektřiny, aniž je z právního hlediska možné se od toho odchýlit. Taková platební povinnost, kterou ukládá režim SVZE, má tedy povahu povinného příspěvku. Provozovatelé soustav jsou mimoto na základě tohoto režimu povinni odebírat SVZE od různých poskytovatelů, aniž mají možnost se z této povinnosti vyvázat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 54 tohoto rozsudku přitom mohou být takové finanční prostředky považovány za státní prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, i když jsou spravovány jinými subjekty než veřejným orgánem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Finanční prostředky určené pro SVZE jsou mimoto mezi poskytovatele těchto služeb rozdělovány v souladu s režimem SVZE subjektem podléhajícím veřejné kontrole, který podle informací, jež vyplývají ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nemá žádnou posuzovací pravomoc, pokud jde o určení a použití těchto finančních prostředků. Nařízení č. 1157 i rozhodnutí NKKCE, která je veřejnoprávním subjektem, totiž přesně stanoví způsoby výpočtu finančních prostředků určených pro SVZE, které musí být vyplaceny poskytovatelům SVZE. Z takové okolnosti vyplývá, že tyto finanční prostředky musí – jak uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska – sledovat cestu striktně vytyčenou tímto režimem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Za takových podmínek musí být tudíž na finanční prostředky určené pro SVZE nahlíženo tak, že zůstávají pod veřejnou kontrolou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Jak přitom již Soudní dvůr rozhodl, mechanismus kompenzace dodatečných nákladů, jenž je financován všemi konečnými spotřebiteli elektřiny nacházejícími se v tuzemsku a v jehož rámci jsou takto vybrané částky rozdělovány v souladu s právními předpisy členského státu veřejným subjektem, který je vyplácí podnikům, jež jsou jejich příjemci, musí být považován za státní zásah nebo zásah ze státních prostředků ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141022">22. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>Elcogás</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑275/13</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2314">EU:C:2014:2314</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Taková situace, jako je situace v původním řízení, se mimoto liší od situací, ve kterých Soudní dvůr rozhodl, že povinnost soukromých podniků zásobujících elektřinou vykoupit elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za stanovené minimální ceny nelze považovat za zásah ze státních prostředků, pokud nedochází k žádnému přímému či nepřímému převodu státních prostředků na podniky vyrábějící tento typ elektřiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010313">13. března 2001</DATE>, <NAME.CASE>PreussenElektra</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑379/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:160">EU:C:2001:160</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>V takových situacích totiž Soudní dvůr uvedl, že soukromé podniky nebyly dotyčným členským státem oprávněny, aby spravovaly státní prostředky, ale měly povinnost výkupu prostřednictvím svých vlastních finančních prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Essent Netwerk Noord a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑206/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:413">EU:C:2008:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>V projednávaném případě se jeví, že správce finančních prostředků je oprávněn spravovat povinný příspěvek, který musí platit všichni koneční spotřebitelé elektřiny a který je státním prostředkem, a že povinnost provozovatelů distribučních a přenosových soustav odebírat SVZE je kompenzována tím, že jsou těmto provozovatelům vypláceny finanční prostředky určené pro SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Na první otázku je proto třeba odpovědět, že čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že finanční prostředky určené k financování režimu takových služeb veřejného zájmu, jako jsou SVZE, jsou státními prostředky ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud jsou finanční prostředky určené k financování SVZE poskytovány provozovatelům distribučních a přenosových soustav za účelem kompenzace ztrát vzniklých z důvodu povinnosti vykupovat elektřinu od určitých výrobců elektřiny za pevnou sazbu a vyrovnávat její výkyvy, představuje tato kompenzace zvýhodnění poskytované výrobcům elektřiny ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že za státní podpory jsou považovány zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musejí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých podmínek na trhu nezískal (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Essent Netwerk Noord a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑206/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:413">EU:C:2008:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170627">27. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑74/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:496">EU:C:2017:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Je třeba rovněž připomenout, že judikatura uznala, že zvýhodnění poskytnuté přímo některým fyzickým či právnickým osobám může být nepřímým zvýhodněním, a tudíž státní podporou pro jiné fyzické či právnické osoby, které podniky jsou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE>, <NAME.CASE>Nizozemsko v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑382/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:363">EU:C:2002:363</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>V projednávaném případě z článku 20 zákona o obnovitelných zdrojích energie vyplývá, že provozovatelé distribučních a přenosových soustav jsou jakožto podniky vykupující elektřinu povinni vykupovat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za pevnou cenu, která může být vyšší než cena elektřiny prodávané výrobci takové elektřiny. Ztráty vzniklé těmto provozovatelům jsou nicméně kompenzovány z finančních prostředků určených pro SVZE, které vyplácí správce finančních prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Ačkoli jsou částky určené na kompenzaci těchto ztrát vypláceny provozovatelům distribučních a přenosových soustav, jeví se, že v takové situaci, jako je situace v původním řízení, jsou skutečnými příjemci podpory, která plyne z tohoto mechanismu kompenzace, nepřímo výrobci elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Kompenzace ztrát, které vznikly těmto provozovatelům, z finančních prostředků určených pro SVZE je totiž inherentně spjata s výhodou poskytovanou výrobcům elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie, jak stanoví čl. 20 odst. 2 zákona o obnovitelných zdrojích energie, který zdůrazňuje, že výroba takové elektřiny je v souladu s postupem v oblasti SVZE podporována <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>vyplacením rozdílu mezi pevnou sazbou stanovenou pro výrobce a sazbou elektřiny prodávané tímto výrobcem<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Tento rozdíl přitom odpovídá dodatečným nákladům nebo ztrátám vzniklým uvedeným provozovatelům, které jsou kompenzovány z finančních prostředků určených pro SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Dále je třeba uvést, že žádné ustanovení zákona o obnovitelných zdrojích energie neukládá výrobcům elektřiny, která je vyráběna z takových zdrojů, povinnost účastnit se dražby, která jim případně umožní využívat sazbu uvedenou v předchozím bodě. V takovém kontextu mají jejich účast na tomto prodejním mechanismu a vyplácení kompenzace provozovatelům distribučních a přenosových soustav za následek to, že tito provozovatelé mohou prodávat množství elektřiny za cenu vyšší, než je tržní cena, a každopádně mohou prodávat větší množství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud jsou finanční prostředky určené k financování SVZE poskytovány provozovatelům distribučních a přenosových soustav za účelem kompenzace ztrát vzniklých z důvodu povinnosti vykupovat elektřinu od určitých výrobců elektřiny za pevnou sazbu a vyrovnávat její výkyvy, představuje tato kompenzace zvýhodnění poskytované výrobcům elektřiny ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K třetí otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že na takové finanční prostředky, jako jsou finanční prostředky určené některým poskytovatelům SVZE, musí být nahlíženo tak, že poskytují těmto poskytovatelům selektivní výhodu ve smyslu tohoto ustanovení a mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí čtyři skupiny příjemců finančních prostředků určených pro SVZE. Jedná se o podnik, který provádí projekt strategického významu NordBalt, podniky, které jsou pověřeny zajištěním bezpečnosti dodávek elektřiny v daném období, provozovatele solárních elektráren dotčené odmítnutím státu splnit své závazky, kterým jsou kompenzovány skutečně vzniklé ztráty odpovídající tržním podmínkám, a provozovatele distribučních a přenosových soustav z důvodu kompenzace ztrát skutečně vzniklých při plnění povinnosti vykupovat elektřinu od výrobců elektřiny poskytujících SVZE za pevnou sazbu a vyrovnávat její výkyvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba připomenout, že za státní podpory jsou považovány zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musejí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých podmínek na trhu nezískal (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Essent Netwerk Noord a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑206/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:413">EU:C:2008:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170627">27. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑74/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:496">EU:C:2017:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že posouzení této podmínky týkající se selektivity zvýhodnění vyžaduje, aby bylo určeno, zda v rámci daného právního režimu může dotčené vnitrostátní opatření zvýhodňovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>určité podniky nebo určitá odvětví výroby<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> vůči ostatním, které se nacházejí s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem ve srovnatelné skutkové a právní situaci, a se kterými je tímto zacházeno odlišně, což lze v zásadě kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>diskriminaci<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Eventech</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑518/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:9">EU:C:2015:9</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. World Duty Free Group a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑20/15 P a C‑21/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:981">EU:C:2016:981</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Všechny hospodářské subjekty uvedené v bodě 82 tohoto rozsudku využívají finančních prostředků určených pro SVZE, které – ačkoli mají kompenzovat dodatečné náklady nebo ztráty vzniklé těmto subjektům – mohou být kvalifikovány jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>selektivní výhody poskytnuté ze státních prostředků<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Článek 107 odst. 1 SFEU totiž nerozlišuje státní zásahy podle důvodů nebo cílů, ale definuje je podle jejich účinků, a tedy nezávisle na použitých prostředcích (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑106/09 P et C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Z údajů poskytnutých předkládajícím soudem a z upřesnění uvedených zúčastněnými v jejich vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že každé skupině subjektů uvedené v bodě 82 tohoto rozsudku je poskytnuto zvýhodnění na selektivní bázi. Jak totiž vyplývá z nařízení č. 916, z režimu SVZE mají prospěch pouze někteří výrobci elektřiny, a to zejména ti, kteří vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů energie nebo kombinovanou výrobou, jakož i ti, kteří přispívají k bezpečnosti dodávek, k národní energetické bezpečnosti nebo nezávislosti, k bezpečnosti a spolehlivosti vnitrostátní energetické soustavy nebo také k provádění strategických projektů dodávek elektřiny. Každý z těchto subjektů, s výjimkou provozovatelů solárních elektráren dotčených odmítnutím státu splnit své závazky, je navíc litevskou vládou na základě bodů 11 a 11<HT TYPE="SUP">1</HT> popisu uvedeného v příloze nařízení č. 916 jmenovitě určen jako potenciální příjemce finančních prostředků určených pro SVZE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>S výhradou ověření provedených předkládajícím soudem musí být čl. 107 odst. 1 SFEU vykládán v tom smyslu, že na takové finanční prostředky, jako jsou finanční prostředky určené některým poskytovatelům SVZE, musí být nahlíženo tak, že poskytují těmto poskytovatelům selektivní výhodu ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>Zadruhé za účelem kvalifikace vnitrostátního opatření jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>státní podpory<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> není třeba prokázat existenci skutečného dopadu podpory na obchod mezi členskými státy, ale pouze přezkoumat, zda tato podpora může tento obchod ovlivnit (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161026">26. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Orange v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑211/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:798">EU:C:2016:798</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Zásah do obchodu mezi členskými státy nicméně nemůže být čistě hypotetický nebo předpokládaný. Je tedy nutno určit důvod, proč zamýšlené opatření může svými předvídatelnými důsledky ovlivnit obchod mezi členskými státy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Z údajů poskytnutých předkládajícím soudem a z vyjádření předložených Baltpool na jednání v tomto ohledu vyplývá, že v roce 2014 již Litevská republika obchodovala s ostatními členskými státy na trhu s elektřinou, neboť existovalo propojení s elektrizačními soustavami Estonské republiky a Lotyšské republiky využívané k dovozu elektřiny. Tyto údaje, které litevská vláda nezpochybnila, relativizují argument této vlády, že trh s elektřinou v této zemi je relativně izolovaný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Mimoto pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení podniku vzhledem k jiným konkurenčním podnikům v obchodě uvnitř Společenství, musí být tento obchod považován za ovlivněný touto podporou (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060110">10. ledna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Cassa di Risparmio di Firenze a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑222/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:8">EU:C:2006:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0141">141</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>V tomto ohledu není nezbytné, aby se podniky-příjemci samy o sobě podílely na obchodu uvnitř Společenství. Pokud totiž členský stát poskytne podnikům podporu, může zůstat vnitrostátní činnost zachována nebo může být zvýšena s tím důsledkem, že se sníží možnosti podniků usazených v jiných členských státech proniknout na trh tohoto členského státu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Eventech</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑518/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:9">EU:C:2015:9</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Mimoto okolnost, že určité hospodářské odvětví, jako je odvětví energetiky, bylo předmětem liberalizace na úrovni Unie, může charakterizovat skutečný nebo možný dopad podpor na obchod mezi členskými státy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150305">5. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Banco Privado Português a Massa Insolvente do Banco Privado Português</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑667/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:151">EU:C:2015:151</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že směrnice 2009/72 zcela liberalizovala trh s elektřinou uvnitř Unie a v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení měly být právní a správní předpisy nezbytné k provedení této směrnice přijaty členskými státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že elektřina je předmětem přeshraničního obchodu, může poskytnutí finančních prostředků určených pro SVZE poskytovatelům SVZE, kteří jsou uvedeni v bodě 82 tohoto rozsudku, ovlivnit obchod mezi uvedenými státy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Předkládajícímu soudu nicméně přísluší, aby za účelem posouzení vlivu na obchod mezi členskými státy zohlednil u každé skupiny poskytovatelů SVZE uvedené v bodě 82 tohoto rozsudku zvláštnosti výkonu činnosti, která je kompenzována vyplacením finančních prostředků určených těmto poskytovatelům, aby bylo možné určit, zda vyplacení těchto finančních prostředků uvedeným poskytovatelům může posílit jejich postavení na litevském trhu s elektřinou oproti jiným konkurenčním podnikům v obchodě mezi členskými státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Na třetí otázku je proto třeba odpovědět, že čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace v původním řízení, musí být na takové finanční prostředky, jako jsou finanční prostředky určené některým poskytovatelům SVZE, nahlíženo tak, že poskytují těmto poskytovatelům selektivní výhodu ve smyslu tohoto ustanovení a mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že takový státní zásah, jako je režim SVZE, musí být považován za kompenzaci představující protihodnotu za plnění uskutečněná podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby ve smyslu rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že jestliže má být státní zásah považován za kompenzaci představující protihodnotu plnění uskutečněných podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby, takže tyto podniky ve skutečnosti nejsou finančně zvýhodněny, a účinkem uvedeného zásahu tedy není poskytnout těmto podnikům výhodnější soutěžní postavení oproti konkurenčním podnikům, nespadá takový zásah do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170308">8. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Viasat Broadcasting UK v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑660/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:178">EU:C:2017:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>V souladu s body 88 až 93 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), musí být k tomu, aby takový zásah nebyl kvalifikován jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>státní podpora<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>, splněna řada podmínek. Zaprvé musí být podnik-příjemce skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musejí být jasně definovány. Zadruhé musí být ukazatele pro výpočet kompenzace stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem. Zatřetí nesmí kompenzace přesáhnout to, co je nezbytné k úplnému či částečnému pokrytí nákladů vynaložených k plnění povinností veřejné služby. Začtvrté musí být úroveň nutné kompenzace určena na základě analýzy nákladů, které by průměrný podnik, správně řízený a přiměřeně vybavený k tomu, aby dostál stanoveným požadavkům veřejné služby, vynaložil při plnění těchto povinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Dodržení podmínek stanovených judikaturou vyplývající z uvedeného rozsudku je přezkoumáváno s cílem určit, zda dotčená opatření musejí být kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>státní podpory<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, což je otázka, která předchází otázce spočívající v případném ověření, zda je neslučitelná podpora přesto ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU nezbytná k plnění úkolů, které byly svěřeny příjemci dotčeného opatření (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170308">8. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Viasat Broadcasting UK v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑660/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:178">EU:C:2017:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>Podmínky stanovené uvedenou judikaturou se již naproti tomu neuplatní, jestliže bylo konstatováno, že opatření musí být kvalifikováno jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>podpora<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>, zejména proto, že podnik-příjemce nemůže obstát ve srovnání s průměrným podnikem, který je správně řízený a přiměřeně vybavený k tomu, aby dostál stanoveným požadavkům veřejné služby, a je třeba zkoumat, zda může být tato podpora odůvodněna podle čl. 106 odst. 2 SFEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170308">8. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Viasat Broadcasting UK v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑660/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:178">EU:C:2017:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>Na prvním místě je třeba připomenout, že členské státy mohou při dodržení unijního práva určit rozsah a organizaci svých služeb obecného hospodářského zájmu a zohlednit zejména cíle, které jsou vlastní jejich vnitrostátní politice, a že členské státy mají v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, která může být zpochybněna pouze v případě zjevného pochybení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Comunidad Autónoma del País Vasco a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑66/16 P až C‑69/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:999">EU:C:2017:999</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 směrnice 2009/72 v této souvislosti stanoví, že členské státy mohou uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v elektroenergetice povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně zabezpečení dodávek, pravidelnosti, kvality a cen dodávek, jakož i ochrany životního prostředí, včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a ochrany klimatu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládajícímu soudu přísluší se ujistit, že Litevská republika při vymezení SVZE využila svou posuzovací pravomoc a nedopustila se zjevně nesprávného posouzení, a to zejména s ohledem na cíle sledované SVZE, které by měly souviset s cíli uvedenými v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>Na druhém místě z logiky výjimky stanovené v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že první podmínka stanovená v uvedeném rozsudku předpokládá, že – jak uvedl generální advokát v bodě 78 svého stanoviska – podnik-příjemce má skutečnou povinnost poskytnout dotčenou službu za daných podmínek, a nikoli že je pouze oprávněn takovou službu poskytnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>S ohledem na informace poskytnuté předkládajícím soudem ohledně vnitrostátního právního rámce i faktické situace lze však pochybovat o tom, že některé SVZE <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">priori</HT> takovou podmínku splňují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Tak je tomu zaprvé u výrobců elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie. Těmto výrobcům totiž vnitrostátní právní úprava neukládá žádnou povinnost dodávat elektřinu, kterou vyrobí, za zvláštních podmínek, které by se týkaly zejména univerzálnosti nebo doby trvání poskytovaných služeb. Naopak podle článku 20 zákona o obnovitelných zdrojích energie se výrobci tohoto typu elektřiny pouze zavazují, že budou vyrobenou elektřinu prodávat, a provozovatelé distribučních a přenosových soustav se zavazují, že ji budou kupovat, což jsou operace, které jsou specifikovány ve smlouvách uzavřených dobrovolně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Zadruhé podobný závěr lze učinit ohledně výroby elektřiny v kogeneračních zařízeních. Opět lze konstatovat, že se dotčení výrobci účastní režimu SVZE dobrovolně, jelikož z vyhlášky č. 1‑219 vyplývá, že tito výrobci podávají litevskému ministrovi energetiky žádost o účast na režimu SVZE. Navíc jakmile je tato žádost schválena, elektřina vyrobená kombinovanou výrobou je dodávána v rámci smluv uzavřených s veřejným dodavatelem elektřiny, ve kterých je na základě rozhodnutí litevské vlády stanoveno pouze maximální množství elektřiny, které má být v daném roce dodáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Za těchto okolností přísluší předkládajícímu soudu ověřit, zda tyto dvě skupiny výrobců elektřiny přesto podléhají povinnostem, které litevská vláda závazně stanovila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Zatřetí je třeba zásadněji poukázat na to, že finanční prostředky určené pro SVZE, které mají kompenzovat náklady na rozvoj projektů solárních elektráren, patrně nesouvisí s žádnou ze služeb poskytovaných provozovateli těchto elektráren konečným spotřebitelům nebo subjektům působícím v odvětví elektřiny v Litvě. Cílem této SVZE je kompenzovat ztráty vzniklé těmto provozovatelům z důvodu změny provedené v litevských právních předpisech v roce 2013, která vedla k tomu, že povolení, která získali k provozu takových elektráren, nebyla zrealizována. Kromě toho není <HT TYPE="ITALIC">prima facie</HT> zjevné, že takto kompenzovaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>činnost<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> souvisí s jedním z cílů uvedených v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, kterým mohou podléhat povinnosti veřejné služby, jež mohou členské státy uložit subjektům v odvětví elektřiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>Na třetím místě je třeba uvést, že druhá a třetí podmínka, které jsou stanoveny v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyžadují, aby ukazatele pro výpočet kompenzace byly stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem a aby kompenzace nepřesahovala to, co je nezbytné k úplnému či částečnému pokrytí nákladů vynaložených k plnění povinností veřejné služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Údaje poskytnuté předkládajícím soudem v jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však i přesto, že byly objasněny ve vyjádřeních zúčastněných, neumožňují určit, v jakém rozsahu jsou tyto dvě podmínky, které přispívají k zajištění toho, aby podnikům pověřeným plněním povinností veřejné služby nebyla vyplacena žádná nadměrná kompenzace, splněny v projednávaném případě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Je tomu tak v případě SVZE uvedených v bodech 7.4 a 7.5 popisu uvedeného v příloze nařízení č. 916, které se týkají jednak zachování rezervních kapacit určených elektráren, jejichž činnost je nezbytná k zajištění národní energetické bezpečnosti, a dále rozvoje kapacit pro výrobu elektřiny, které mají strategický význam pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti energetické sítě nebo energetické nezávislosti státu. Předkládající soud neposkytl v tomto ohledu žádnou informaci o způsobu, jakým jsou finanční prostředky určené pro tyto SVZE vypočítávány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Stejně je tomu v případě SVZE týkající se bezpečných dodávek elektřiny, v jejímž případě z relevantní právní úpravy, jak byla uvedena předkládajícím soudem, vyplývá pouze kupní cena elektřiny rozdělená na jednu část odpovídající pokrytí variabilních nákladů a jednu část odpovídající pokrytí fixních nákladů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Předkládající soud tedy bude muset ověřit, zda v případě skupin poskytovatelů SVZE uvedených v bodech 115 a 116 tohoto rozsudku použitelná vnitrostátní právní úprava stanoví, že ukazatele pro výpočet kompenzace vyplácené těmto různým poskytovatelům jsou stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem, a zda tato kompenzace nepřesahuje to, co je nezbytné k úplnému či částečnému pokrytí nákladů vynaložených k plnění povinností veřejné služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>Na čtvrtém místě je třeba konstatovat, že čtvrtá podmínka stanovená v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), není zřejmě splněna v případě SVZE uvedených v bodech 115 a 116 tohoto rozsudku. Nutným důsledkem nedostatku informací o způsobech, jakými jsou finanční prostředky určené pro tyto SVZE vypočítávány, je skutečnost, že není možné zjistit, zda výše kompenzací nezbytných k tomuto účelu byla určena na základě analýzy nákladů, které průměrnému podniku, který je správně řízený a přiměřeně vybavený, aby dostál stanoveným požadavkům veřejné služby, vznikly při plnění těchto povinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119</NO.P><TXT>Soudní dvůr kromě toho nemůže rozhodnout o otázce, zda je tato čtvrtá podmínka splněna, jelikož nemůže určit, zda náklady vzniklé poskytovateli SVZE pověřenému projektem NordBalt a provozovatelům distribučních a přenosových soustav, pokud jde o vyrovnání výkyvů elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, mohou odpovídat nákladům průměrného podniku, jaký je uveden v předchozím bodě, a jestliže z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že tito poskytovatelé nebyli vybráni na základě nabídkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120</NO.P><TXT>Předkládající soud se tedy bude muset ujistit, že v projednávaném případě byli poskytovatelé SVZE vybráni v souladu se čtvrtou podmínku stanovenou v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121</NO.P><TXT>Na čtvrtou otázku je proto třeba odpovědět, že čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že takový státní zásah, jako je režim SVZE, nesmí být považován za kompenzaci představující protihodnotu za plnění uskutečněná podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby ve smyslu rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ledaže předkládající soud určí, že některá ze SVZE skutečně splňuje čtyři podmínky uvedené v bodech 88 až 93 uvedeného rozsudku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K páté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122</NO.P><TXT>Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že na takový státní zásah, jako je režim SVZE, musí být nahlíženo tak, že narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že v rámci této otázky se uvedený soud táže na vliv různých SVZE na hospodářskou soutěž, a nikoliv pouze na vliv některých z nich.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124</NO.P><TXT>Za účelem kvalifikace vnitrostátního opatření jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>státní podpory<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> není třeba prokázat skutečné narušení hospodářské soutěže, nýbrž pouze zkoumat, zda podpora může narušit hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125</NO.P><TXT>Skutečné narušení hospodářské soutěže nicméně nemůže být čistě hypotetické či předpokládané. Je tedy nutno určit důvod, proč zamýšlené opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podpory, které směřují k osvobození podniku od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci svého běžného hospodaření nebo běžných činností, v zásadě narušují podmínky hospodářské soutěže (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Fondul Proprietatea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑150/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:388">EU:C:2017:388</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127</NO.P><TXT>Z důvodů, které již byly uvedeny v bodech 95 a 96 tohoto rozsudku při přezkumu podmínky týkající se ovlivnění obchodu mezi členskými státy, musí být na režim SVZE, pokud jde o různé služby, které jej tvoří, nahlíženo tak, že narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, s výhradou, že předkládající soud provede nezbytná ověření, jaká jsou upřesněna v bodě 97 tohoto rozsudku, z hlediska vlivu zvláštností činnosti vykonávané různými poskytovateli SVZE na hospodářskou soutěž na litevském trhu s elektřinou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128</NO.P><TXT>Na pátou otázku je proto třeba odpovědět, že čl. 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že na takový státní zásah, jako je režim SVZE, musí být nahlíženo tak, že narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že finanční prostředky určené k financování režimu takových služeb veřejného zájmu, jako jsou služby veřejného zájmu v odvětví elektřiny, jsou státními prostředky ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pokud jsou finanční prostředky určené k financování služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny poskytovány provozovatelům distribučních a přenosových soustav za účelem kompenzace ztrát vzniklých z důvodu povinnosti vykupovat elektřinu od určitých výrobců elektřiny za pevnou sazbu a vyrovnávat její výkyvy, představuje tato kompenzace zvýhodnění poskytované výrobcům elektřiny ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace v původním řízení, musí být na takové finanční prostředky, jako jsou finanční prostředky určené některým poskytovatelům služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny, nahlíženo tak, že poskytují těmto poskytovatelům selektivní výhodu ve smyslu tohoto ustanovení a mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy.</HT></TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="20"?><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že takový státní zásah, jako je režim služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny, nesmí být považován za kompenzaci představující protihodnotu za plnění uskutečněná podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby ve smyslu rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ledaže předkládající soud určí, že některá ze služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny skutečně splňuje čtyři podmínky uvedené v bodech 88 až 93 uvedeného rozsudku.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">5)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že na takový státní zásah, jako je režim služeb veřejného zájmu v odvětví elektřiny, musí být nahlíženo tak, že narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>