<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-432/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018TJ0432</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:749">EU:T:2019:749</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20191016">16. 10. 2019</DATE> – věc T‑432/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Palo v. Komise</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20191016">16. října 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Veřejná služba</KEYWORD><KEYWORD>Dočasní zaměstnanci</KEYWORD><KEYWORD>Důchody</KEYWORD><KEYWORD>Pravidla důchodového systému</KEYWORD><KEYWORD>Odchodné</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu</KEYWORD><KEYWORD>Zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace</KEYWORD><KEYWORD>Legitimní očekávání</KEYWORD><KEYWORD>Zásada řádné správy</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost jednat s náležitou péčí</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑432/18,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Peeter Palo</HT>, bývalý dočasný zaměstnanec Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), s bydlištěm v Tallinu (Estonsko), zastoupený L. Levim a A. Blotem, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobce,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT>, zastoupené B. Monginem a D. Milanowskou, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU, který zní na zrušení rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20171005">5. října 2017</DATE> nevyplatit žalobci odchodné stanovené v čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění vyplývajícím z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1023/2013 ze dne <DATE ISO="20131022">22. října 2013</DATE>, kterým se mění služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 15</REF.DOC.OJ>), a na zrušení rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20180410">10. dubna 2018</DATE>, kterým se zamítá stížnost podaná žalobcem proti uvedenému rozhodnutí, a dále na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kterou žalobce údajně utrpěl následkem těchto rozhodnutí,</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (druhý senát),</P><P>ve složení F. Schalin, vykonávající funkci předsedy, B. Berke a M. J. Costeira (zpravodajka), soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20190506">6. května 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žalobce, Peeter Palo, byl dočasným zaměstnancem Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) v období od <DATE ISO="20101201">1. prosince 2010</DATE> do <DATE ISO="20170831">31. srpna 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170619">19. června 2017</DATE> požádal žalobce o přiznání odchodného podle čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění vyplývajícím z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1023/2013 ze dne <DATE ISO="20131022">22. října 2013</DATE>, kterým se mění služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 15</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>služební řád<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>). Za tímto účelem předložil formulář nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Osobní prohlášení – Výjimka na základě čl. 12 odst. 2 přílohy VIII [služebního řádu]<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, v němž jednak prohlásil, že od doby převzetí služebních povinností u Europolu odváděl platby za účelem založení nebo zachování nároku na důchod do soukromého systému důchodového pojištění, a jednak požádal, aby mu byla pojistně matematická protihodnota jeho nároku na důchod vzniklá v důchodovém systému orgánů Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>DSEU<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) vyplacena přímo na jeho bankovní účet. Žalobce k uvedenému formuláři přiložil osvědčení vydané dotčenou soukromou pojišťovnou dokládající, že jí za období od <DATE ISO="20101101">1. listopadu 2010</DATE> do <DATE ISO="20170831">31. srpna 2017</DATE> odvedl částku <FT TYPE="NUMBER">14200</FT> eur. Dne <DATE ISO="20170919">19. září 2017</DATE> žalobce oznámil Úřadu Evropské komise <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Správa a vyplácení individuálních nároků<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> (PMO), že dne <DATE ISO="20141201">1. prosince 2014</DATE> uzavřel s uvedenou pojišťovnou další pojistnou smlouvu, jejíž výše příspěvků má dosáhnout <FT TYPE="NUMBER">87460</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20171005">5. října 2017</DATE> zamítl PMO žádost podanou žalobcem (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>). V tomto rozhodnutí PMO zejména uvedl, že cílem systému zavedeného článkem 12 přílohy VIII služebního řádu je upřednostnit vytvoření důchodu jakožto budoucího pravidelného příjmu, a zabránit tomu, aby se osoby ocitly v důchodovém věku bez dostatečného příjmu a musely využívat sociální pomoc členských států. PMO kromě toho upřesnil, že z tohoto pohledu musí být platby odvedené do vnitrostátního důchodového systému nebo soukromého systému důchodového pojištění podle čl. 12 odst. 2 této přílohy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>za účelem vytvoření nebo zachování nároku na důchod<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> srovnatelné s výší příspěvků, které bylo třeba odvést v rámci vnitrostátního důchodového systému nebo které byly v průběhu téhož období skutečně uhrazeny do DSEU, takže budoucí příjmy zaručené těmito platbami musí být srovnatelné s těmi, které zaručuje převod nároku na důchod vzniklého v DSEU. V tomto ohledu PMO zdůraznil, že součet plateb odvedených do soukromého systému pojištění (<FT TYPE="NUMBER">14200</FT> eur) není zjevně srovnatelný s výší příspěvků uhrazených do DSEU (<FT TYPE="DECIMAL">65334,95</FT> eura), takže nemůže žalobci v žádném případě přinést příjem rovnající se částce, kterou by mohl obdržet na základě pojistně matematické protihodnoty jeho nároku na důchod vzniklého v DSEU. PMO nakonec připomněl, že žalobce nicméně splňuje podmínky pro převod nároku do jiného systému na základě čl. 12 odst. 1 písm. b) uvedené přílohy, což znamená, že nárok na důchod, který získal v Unii během doby své činnosti v Europolu, bude převeden do vnitrostátního důchodového systému, soukromého systému důchodového pojištění nebo do penzijního fondu dle jeho vlastního výběru, v souladu s podmínkami tohoto posledně uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171211">11. prosince 2017</DATE> podal žalobce proti tomuto rozhodnutí stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180410">10. dubna 2018</DATE> orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv Komise (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>OOUPS<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>) tuto stížnost zamítl. V tomto rozhodnutí OOUPS potvrdil napadené rozhodnutí, přičemž v podstatě převzal odůvodnění PMO. OOUPS měl dále za to, že druhou pojistnou smlouvu, kterou žalobce uzavřel dne <DATE ISO="20141201">1. prosince 2014</DATE>, nelze zohlednit pro účely použití čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, neboť nebyla sjednána <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>od doby převzetí služebních povinností<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> u Europolu. OOUPS rovněž odmítl výtky žalobce založené na zásadě rovného zacházení, zásadě řádné správy a zásadě ochrany legitimního očekávání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180713">13. července 2018</DATE> podal žalobce projednávanou žalobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Žalobní odpověď Komise došla kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20181002">2. října 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Žalobce navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>napadené rozhodnutí zrušil;</P></ITEM><ITEM><P>zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu utrpěné majetkové újmy;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu utrpěné nemajetkové újmy;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobu zamítl;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobci náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení napadeného rozhodnutí</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Úvodem je třeba konstatovat, že žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury mají návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v případě, kdy jako taková nemají samostatný obsah, ten účinek, že se Tribunálu předkládá k posouzení akt, proti němuž stížnost směřovala (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19890117">17. ledna 1989</DATE>, <NAME.CASE>Vainker v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑293/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:8">EU:C:1989:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nemá rozhodnutí o zamítnutí stížnosti samostatný obsah, musí být žaloba považována za žalobu proti napadenému rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení napadeného rozhodnutí vznáší žalobce čtyři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Druhý žalobní důvod se týká porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. Třetí žalobní důvod se týká porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že se důvodně dovolává čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, neboť splňuje všechny podmínky použití, které jsou v něm uvedeny. Z toho podle něj vyplývá, že odmítnutím přiznat požadované odchodné napadené rozhodnutí porušuje toto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Žalobce obzvláště zpochybňuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>kritérium srovnatelnosti<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> uplatněné Komisí, podle kterého krytí stanovené stávajícím důchodovým systémem musí být přinejmenším srovnatelné s tím nabízeným v rámci DSEU. Toto kritérium se v čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu nevyskytuje, což<?PAGE NO="4"?> potvrdil výkonný ředitel Europolu v dopise ze dne <DATE ISO="20180226">26. února 2018</DATE> adresovaném kromě jiného generálnímu řediteli generálního ředitelství (GŘ) Komise <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>pro lidské zdroje a bezpečnost<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>. Kromě toho uvedené kritérium nebylo Komisí nijak upřesněno nebo kvantifikováno, což brání jeho dodržování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Žalobce mimoto tvrdí, že i když připustíme, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>kritérium srovnatelnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> může být vyvozeno z čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu a že teleologický výklad tohoto ustanovení vyžaduje, aby příspěvky odváděné do soukromého důchodového systému byly <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>srovnatelné<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> s příspěvky, které byly odvedeny do DSEU <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>za účelem vytvoření nebo zachování nároku na důchod<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, čemuž tak není, napadené rozhodnutí v rozporu s požadavky právní jistoty neuvádí, co by mělo být touto úrovní srovnatelnosti. Být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>srovnatelný<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> v tomto ohledu neznamená být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>rovnocenný<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>. Proto je třeba mít za to, že příspěvky odvedené žalobcem do soukromého systému důchodového pojištění byly srovnatelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle žalobce je tento závěr jediný možný tím spíše, že v roce 2014 uzavřel další pojistnou smlouvu se stejnou soukromou pojišťovnou, jejíž výše příspěvků má dosáhnout <FT TYPE="NUMBER">87460</FT> eur. V tomto ohledu žalobce vytýká Komisi, že pro účely použití čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu nezohlednila tuto druhou smlouvu z toho důvodu, že nebyla uzavřena <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>od doby převzetí služebních povinností<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Žalobce přitom tento výklad zpochybňuje a tvrdí, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>od doby převzetí služebních povinností <QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> nutně neznamená, že k úhradě musí dojít <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>ode dne převzetí služebních povinností<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, ale že může být učiněna po tomto převzetí služebních povinností. Žalobce má za to, že jeho dvojí úhrada příspěvků do stejného systému soukromého pojištění u uvedené pojišťovny pro celkovou částku odvedených příspěvků ve výši <FT TYPE="NUMBER">101660</FT> eur, měla být Komisí zohledněna jako celek, takže tyto příspěvky měly být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>přinejmenším srovnatelné<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> s těmi v DSEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Komise argumenty žalobce vyvrací a navrhuje, aby byl první žalobní důvod zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Úředník, který skončí svůj služební poměr, aby:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>nastoupil do služeb státní správy nebo ve vnitrostátní či mezinárodní organizace, která uzavřela s Unií dohodu,</P></ITEM><ITEM><P>vykonával zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, na základě kterých mu vznikají nároky na důchod v systému, jehož správní orgány uzavřely s Unií dohodu,</P></ITEM></LIST><P>je oprávněn nechat si převést pojistně matematickou protihodnotu svých nároků na starobní důchod v Unii aktualizovanou ke skutečnému dni převodu do penzijního fondu uvedené správy nebo organizace nebo do penzijního fondu, u kterého mu na základě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti vznikne nárok na důchod.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podle článku 12 přílohy VIII služebního řádu:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Úředník, který nedosáhl důchodového věku a který ukončí služební poměr z jiných důvodů, než je úmrtí nebo invalidita, a který nemá nárok na bezodkladné nebo odložené vyplácení starobního důchodu, má po skončení služebního poměru nárok:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>za předpokladu, že výkon jeho služby trval méně než jeden rok a že nevyužil možnosti stanovené v čl. 11 odst. 2 [přílohy VIII služebního řádu], na výplatu odchodného ve výši trojnásobku částek, které byly formou srážky zaplaceny z jeho základního platu jako příspěvky do důchodového systému po odečtení všech částek hrazených podle článků 42 a 112 pracovního řádu ostatních zaměstnanců;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nebo v ostatních případech na dávky stanovené v čl. 11 odst. 1 [přílohy VIII služebního řádu] nebo na převod pojistně matematické protihodnoty uvedených dávek do soukromé pojišťovny nebo penzijního fondu dle vlastního výběru, pokud příslušná pojišťovna nebo fond zaručí, že:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>nevyplatí žádný kapitálový obnos;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>bude měsíčně vyplácen důchod, a to nejdříve od 60. roku věku a nejpozději od 66. roku věku;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>oprávněným osobám budou vypláceny pozůstalostní důchody,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iv)</NO.P><TXT>převod na jinou pojišťovnu nebo jiný fond bude povolen pouze tehdy, splní-li uvedený fond podmínky stanovené v bodech i), ii) a iii).</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="012.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odchylně od odst. 1 písm. b) mají úředníci, kteří nedosáhli důchodového věku a kteří od doby převzetí služebních povinností odváděli platby za účelem vytvoření nebo zachování nároku na důchod do vnitrostátního důchodového systému, soukromého systému důchodového pojištění nebo do penzijního fondu dle vlastního výběru, kteří splňují podmínky stanovené v odstavci 1, a jejichž služební poměr byl ukončen z jiných důvodů, než je úmrtí nebo invalidita, aniž by jim vznikl nárok na bezodkladný nebo odložený starobní důchod, nárok při odchodu ze služby na odchodné ve výši pojistně matematické protihodnoty jejich nároku na důchod vzniklého během služby v orgánu. V těchto případech jsou platby prováděné za účelem vytvoření nebo zachování nároku na důchod v rámci vnitrostátního důchodového systému při uplatňování článku 42 nebo 112 pracovního řádu ostatních zaměstnanců odečítány od částky odchodného.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že tato ustanovení článků 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu byla zásadně změněna v průběhu reformy služebního řádu z roku 2004. Přijetím nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne <DATE ISO="20040322">22. března 2004</DATE>, kterým se mění služební řád a pracovní řád ostatních zaměstnanců těchto Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="124" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 124, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/02, s. 130), totiž unijní normotvůrce chtěl obzvláště, jak vyplývá z bodu 32 odůvodnění tohoto nařízení, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>změnit pravidla týkající se odchodného, aby byla zohledněna pravidla [Unie] v oblasti přenositelnosti nároků na důchod [a za tímto účelem] napravit některé nesrovnalosti a zavést více flexibility<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Články 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu se staly vyjádřením této vůle unijního normotvůrce. Ten tak omezil případy, kdy zaměstnanci, kteří nemají nárok na starobní důchod v rámci DSEU, tedy ti, kteří nedovršili alespoň deset let služby, mohli získat odchodné a rozšířil možnost převést nárok na důchod do jiného důchodového systému. Z těchto ustanovení totiž vyplývá, že přenositelnost nároku na důchod byla nastavena jako pravidlo a odchodné se stalo odchylným a výjimečným mechanismem podléhajícím přísným podmínkám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Cílem tohoto systému zavádějícího přenositelnost nároku na důchod, který je stanoven v článcích 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu, je upřednostnit vznik starobního důchodu, tedy pravidelného příjmu nebo měsíčního důchodu, který bude pobírán později v důchodu. Tím by se mělo zamezit situacím, v nichž by se bývalí zaměstnanci ocitli bez dostatečných příjmů v důchodovém věku a byli nuceni využívat sociální pomoci členských států, a to navzdory skutečnosti, že jim během jejich účasti na dotčeném důchodovém systému vznikl nárok na důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Kromě toho systém převodu nároku na důchod, jak je upraven ve výše uvedených ustanoveních, tím, že umožňuje koordinaci mezi DSEU a vnitrostátními nebo soukromými důchodovými systémy, usiluje o usnadnění přechodu ze správy Unie do vnitrostátních veřejných nebo soukromých zaměstnání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151013">13. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Verile a Gjergji</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑104/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:776">EU:T:2015:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Článek 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, odchylně od čl. 12 odst. 1 písm. b) této přílohy, za účelem zachování atraktivity unijních orgánů jako budoucího zaměstnavatele, poskytuje zaměstnanci za určitých striktních podmínek možnost nabýt nebo pokračovat v nabývání nároku na důchod v jiném – ať už novém nebo dosavadním – vnitrostátním důchodovém systému nebo soukromém systému důchodového pojištění, tím, že se<?PAGE NO="6"?> k němu připojí nebo se jej nadále bude účastnit a začne do něj odvádět příspěvky, nebo tyto příspěvky bude nadále odvádět, přičemž mu umožní získat vyplacení odchodného po ukončení jeho služebního poměru rovnající se pojistně matematické protihodnotě jeho nároku na důchod nabytých ve DSEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že odchodné podle čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu nepředstavuje příspěvek při skončení pracovního poměru, na který by měl dotyčný zaměstnanec automaticky nárok v okamžiku ukončení pracovní smlouvy nebo uplynutí doby, na kterou byla sjednána, ale představuje peněžité opatření v rámci ustanovení služebního řádu týkajících se oblasti sociálního zabezpečení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160302">2. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>FX v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑59/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2016:27">EU:F:2016:27</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). S ohledem na ustanovení unijního práva, která zakládají právo na finanční plnění, musí být toto ustanovení vykládáno úzce (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120522">22. května 2012</DATE>, <NAME.CASE>AU v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑109/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2012:66">EU:F:2012:66</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Jak navíc vyplývá ze samotného znění uvedeného ustanovení, podle kterého se použije <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>odchylně<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> od čl. 12 odst. 1 písm. b) této přílohy, musí být vykládáno striktně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Ze znění čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu vyplývá, že platby do vnitrostátního důchodového systému nebo soukromého systému důchodového pojištění zvoleného zaměstnancem musí být odváděny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>za účelem vytvoření nebo zachování nároku na důchod<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Za účelem předejití situacím, ve kterých by se zaměstnanec ocitl v důchodovém věku bez dostatečného příjmu a byl odkázán na využití sociální pomoci členských států i přesto, že získal nárok na důchod v rámci DSEU, které mohou být převedeny do jiného systému, toto ustanovení vyžaduje, aby tyto platby zaměstnanci garantovaly starobní důchod, tj. měsíční důchod, který bude pobírat v důchodovém věku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že striktní výklad čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu vyžaduje, aby platby odvedené do vnitrostátního důchodového systému nebo soukromého systému důchodového pojištění dle výběru zaměstnance byly jako takové schopny mu zajistit dostatečný nárok na důchod v důchodovém věku. Pokud by totiž tyto platby nemohly zaručit dotyčnému zaměstnanci dostatečné příjmy v důchodovém věku a tento zaměstnanec by před dosažením tohoto věku již zcela utratil odchodné, které dříve obdržel na základě tohoto ustanovení, byl by pravděpodobně nucen využít sociální pomoci členských států, což by bylo v rozporu s uvedeným ustanovením, které vyžaduje, aby byly uvedené platby provedeny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>za účelem vytvoření nebo zachování nároku na důchod<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Pokud se však dotyčný zaměstnanec rozhodne pro převod svého nároku na důchod vzniklého v rámci DSEU do jiného vnitrostátního důchodového systému nebo soukromého systému důchodového pojištění podle čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu, bude v důchodovém věku disponovat dostatečným nárokem na důchod. Tento převod mu totiž v tomto věku zaručí měsíční důchod schopný zabránit nutnosti využití sociální pomoci členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu tedy nutně předpokládá, že platby odváděné na základě tohoto ustanovení do dotyčného vnitrostátního důchodového systému nebo soukromého systému důchodového pojištění zaměstnanci poskytují jako takové dostatečné krytí v důchodovém věku tím, že mu zajistí starobní důchod, který vylučuje jakékoliv využití sociální pomoci členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Za účelem určení, zda tyto platby na základě čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu mohou zaručit starobní důchod, který vylučuje jakékoliv využití sociální pomoci členských států, je třeba provést posouzení případ od případu. Při tomto posouzení je třeba zohlednit relevantní skutkové okolnosti vlastní projednávané věci, jako je zejména povaha dotčeného důchodového pojištění, výše plateb, které z tohoto titulu dotyčný zaměstnanec provedl od doby převzetí služebních povinností, nebo rozumně předvídatelné příjmy, kterých je těmito platbami možno docílit a které budou vypláceny v důchodovém věku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V projednávané věci (příloha A.2 k žalobě) ze spisu vyplývá, že platby odvedené žalobcem dotčené soukromé pojišťovně od doby nástupu do služeb Europolu dosahovaly ke dni <DATE ISO="20170831">31. srpna 2017</DATE>, tedy ke dni odchodu z funkce, celkové výše <FT TYPE="NUMBER">14200</FT> eur. Kromě toho je třeba uvést, jak žalobce vypověděl na<?PAGE NO="7"?> jednání, avšak toto tvrzení neopřel o jakýkoliv důkaz, že tato částka představuje ke dni jednání kapitál ve výši <FT TYPE="NUMBER">22000</FT> eur, ke kterému se budou postupně přidávat úroky z tohoto kapitálu, a to přinejmenším do dosažení věku, od kterého bude žalobce pobírat měsíční důchod ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu, tedy po dobu dalších nejméně desíti let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>S ohledem na skutečnosti obsažené ve spise, a zejména na skutečnosti uvedené v bodě 28 výše, je přitom třeba konstatovat, že platby, které žalobce odvedl dotyčné soukromé pojišťovně od doby převzetí služebních povinností, mu zjevně nemohou zajistit uspokojivý starobní důchod, který vylučuje jakékoliv využití sociální pomoci členských států. Celková částka <FT TYPE="NUMBER">14200</FT> eur, kterou žalobce odvedl v rámci první smlouvy uzavřené s uvedenou společností, mu takový starobní důchod totiž jistě zajistit nemůže. Žalobce každopádně neprokázal, že by mu tyto platby uvedený starobní důchod zaručily.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde dále o argument žalobce, podle kterého Komise měla pro účely použití čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu zohlednit druhou smlouvu uzavřenou v roce 2014 s pojišťovnou, je třeba uvést, že toto ustanovení výslovně stanoví, že dotčené platby musí být prováděny zaměstnancem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>od doby převzetí služebních povinností<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>. V projednávané věci je přitom nutno konstatovat, že žalobce nastoupil do služeb Europolu dne <DATE ISO="20101201">1. prosince 2010</DATE> a platby týkající se této druhé smlouvy byly odváděny od prosince 2014, tedy téměř čtyři roky po tomto převzetí služebních povinností z celkové doby činnosti v rámci Europolu v trvání šesti let a devíti měsíců. Z toho důvodu nemohou být tyto platby v žádném případě považovány za odváděné <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>od doby převzetí služebních povinností<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Ze všech předcházejících úvah tedy vyplývá, že napadené rozhodnutí tím, že žalobci odmítlo přiznat odchodné, neporušilo čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. První žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Poukazuje na ustálenou judikaturu Unie v tomto ohledu, jakož i na článek 1d služebního řádu, který podle něj obsahuje jednak hmotněprávní pravidlo, které je výrazem obecné právní zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, a jednak procesní záruku, která stanoví, že důkazní břemeno neleží na osobě, která předložila indicii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Žalobce, který se opírá o řadu dokumentů (příloha A.8 k žalobě), poukazuje zejména na to, že několik bývalých zaměstnanců Europolu po ukončení jejich smlouvy s Europolem získalo na základě čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu odchodné, třebaže odváděli pouze omezený příspěvek do soukromého systému důchodového pojištění. Žalobce poukazuje na to, že ví o konkrétních případech, ve kterých byl těmto bývalým zaměstnancům uvedený příspěvek přiznán, přestože se nacházeli v situaci srovnatelné s jeho situací, tedy případech, kdy podle výkladu Komise v napadeném rozhodnutí příspěvky do takového systému nemohly být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>srovnatelné<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> s nároky získanými v rámci DSEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Komise argumenty žalobce vyvrací a navrhuje zamítnutí druhého žalobního důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že čl. 1d služebního řádu v projednávaném případě nelze použít. Toto ustanovení totiž zakazuje jakoukoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických znaků, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného názoru, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Tak tomu přitom v projednávaném případě zjevně není, jelikož žalobce nenamítá takovou diskriminaci, ale odkazuje na případ několika bývalých zaměstnanců Europolu, kteří obdrželi odchodné, třebaže se podle něj nacházeli v situaci srovnatelné s tou jeho.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081009">9. října 2008</DATE>, <NAME.CASE>Chetcuti v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑16/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:549">EU:C:2008:549</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940209">9. února 1994</DATE>, <NAME.CASE>Lacruz Bassols v. Soudní dvůr</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑109/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1994:16">EU:T:1994:16</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury však platí, že zásada rovného zacházení musí být v souladu s dodržováním zásady legality, podle níž se nikdo nemůže ve svůj prospěch dovolávat protiprávnosti, k níž došlo ve prospěch jiné osoby (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19850704">4. července 1985</DATE>, <NAME.CASE>Williams v. Účetní dvůr</NAME.CASE>, <NO.CASE>134/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:297">EU:C:1985:297</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Případná protiprávnost, ke které došlo ve vztahu k jinému zaměstnanci, který není účastníkem tohoto řízení, totiž nemůže vést unijní soud ke konstatování diskriminace, a tedy protiprávnosti ve vztahu k žalobci. Takový postup by vedl k zakotvení zásady <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>rovného zacházení v protiprávnosti<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061116">16. listopadu 2006</DATE>, <NAME.CASE>Peróxidos Orgánicos v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑120/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:350">EU:T:2006:350</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že se žalobce nemůže dožadovat toho, aby přiznání odchodného v jeho případě podléhalo stejnému zacházení, jaké se dostalo jiným zaměstnancům, kteří se nacházeli v situaci srovnatelné s tou jeho, pokud toto zacházení není v souladu s relevantními ustanoveními služebního řádu, a sice v projednávané věci s ustanoveními čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, jak vyplývá z posouzení provedeného v rámci prvního žalobního důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace ve vztahu k ostatním zaměstnancům musí být proto zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu ochrany legitimního očekávání. Je toho názoru, že byl z oficiálních zdrojů opakovaně veden k oprávněnému přesvědčení, že může využít čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, až opustí Europol.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Žalobce zejména tvrdí, že v souladu s judikaturou dostal konkrétní ujištění ve formě konkrétních, nepodmíněných a shodujících se informací z oprávněných a spolehlivých zdrojů, že když si zřídí soukromé důchodové pojištění odváděním minimálního příspěvku ve výši 50 eur měsíčně, obdrží v okamžiku odchodu z funkce odchodné. V tomto ohledu žalobce cituje interní sdělení Europolu ze dne <DATE ISO="20140716">16. července 2014</DATE> (příloha A.7 k žalobě), ve kterém Europol informoval své zaměstnance, že příspěvek ve výši 50 eur měsíčně do fondu soukromého pojištění dotyčné pojišťovny je dostačující k obdržení odchodného. Tytéž informace byly sděleny v průběhu PowerPointové prezentace (příloha A.9 k žalobě), kterou tato společnost představila personálu Europolu v jeho prostorách dne <DATE ISO="20100830">30. srpna 2010</DATE>. Další korespondence, ke které došlo v roce 2010 mezi Europolem a uvedenou společností, rovněž ukazuje, že zaměstnanci Europolu si zřizovali soukromý penzijní účet s cílem získat odchodné na konci platnosti jejich smlouvy (příloha A.10 k žalobě) a že odvedení částky 600 eur ročně nebo částky 50 eur měsíčně bylo dostačující pro jeho získání (příloha A.11 k žalobě).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Kromě toho se žalobce odvolává na dopis výkonného ředitele Europolu ze dne <DATE ISO="20180226">26. února 2018</DATE> (příloha A.6 k žalobě). V tomto dopise byl posledně uvedený toho názoru, že provádění čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu se od září 2017 změnilo, neboť měl za to, že legitimní očekávání zaměstnanců by mělo být v co největším možném rozsahu respektováno a že podmínky tohoto uplatňování by neměly být měněny se zpětnou účinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Komise vyvrací argumenty žalobce a navrhuje, aby byl třetí žalobní důvod zamítnut.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada ochrany legitimního očekávání, která patří mezi základní zásady unijního práva (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19810505">5. května 1981</DATE>, <NAME.CASE>Dürbeck</NAME.CASE>, <NO.CASE>112/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:94">EU:C:1981:94</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), znamená, že každý úředník nebo zaměstnanec má právo se domáhat této zásady, pokud se nachází v situaci, ze které vyplývá, že útvar unijní administrativy tím, že mu poskytl konkrétní ujištění, u něj vyvolal podloženou naději (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101216">16. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Kahla Thüringen Porzellan v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑537/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:769">EU:C:2010:769</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury předpokládá oprávnění dožadovat se ochrany legitimního očekávání současné splnění tří podmínek. Zaprvé je třeba, aby byla zúčastněné osobě administrativou poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé musí být tato ujištění schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena. A zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s platnými normami (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160127">27. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Montagut Viladot v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑696/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:30">EU:T:2016:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V projednávaném případě je zaprvé, pokud jde o interní sdělení Europolu ze dne <DATE ISO="20140716">16. července 2014</DATE> uvedené v příloze A.7 k žalobě, třeba uvést, že není zpochybňováno, že toto sdělení, podepsané zaměstnancem Europolu spadajícím pod službu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>G 14 Public Relations &amp; Events<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>G 14 vztahy s veřejností a společenské akce<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>), bylo jménem Europolu zasláno e-mailem všem dočasným a smluvním zaměstnancům ve službě Europolu, ke kterým žalobce k uvedenému datu patřil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Je však třeba konstatovat, že interní sdělení Europolu ze dne <DATE ISO="20140716">16. července 2014</DATE> nemůže ve vztahu k žalobci vyvolat podloženou naději, která mu umožňuje domáhat se ochrany legitimního očekávání. Toto sdělení může totiž jen těžko poskytnout konkrétní, nepodmíněná a – ještě méně – shodující se ujištění. Uvedené sdělení se nezdá být ani zcela důvěryhodným zdrojem. Zdá se spíše, že bylo zasláno na návrh dotyčné soukromé pojišťovny, jak vyplývá z několika jeho pasáží, jako je tučně zvýrazněná pasáž uvádějící výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>byli jsme informováni [dotyčnou soukromou pojišťovnou], že<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, z pasáže uvedené níže uvádějící výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>rádi bychom upozornili na skutečnost [že soukromá pojišťovna] mi za účelem sdělení této zprávy všem stávajícím a potenciálním zákazníkům sdělila, že<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> a konečně pasáže uvedené na úplném konci sdělení navrhující kontaktovat dotyčnou soukromou pojišťovnu, jejíž elektronická adresa byla uvedena, přímo v případě otázek spojených s tímto sdělením. Žalobce navíc nemohl nevědět, že měsíční platba v minimální výši 50 eur nemůže vytvořit podmínky pro získání přiměřeného důchodového nároku, což kromě toho potvrzuje skutečnost, že považoval za nutné doplnit původní platby druhou smlouvou uzavřenou v roce 2014. Jeho naděje, že bude moci získat odchodné, se mu tedy nemohla jevit jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>podložená<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba rovněž uvést, že případná ujištění poskytnutá v interním sdělení Europolu ze dne <DATE ISO="20140716">16. července 2014</DATE> nejsou v souladu s normami použitelnými na dotyčného zaměstnance. Z úvah uvedených v rámci prvního žalobního důvodu totiž vyplývá, že případná ujištění obdržená žalobcem ohledně vyplacení odchodného nebyla každopádně v souladu ani s literou ani s duchem čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobce se nemůže účinně domáhat jiného výsledku, než je výsledek vyplývající z použití tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Winkler v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑369/17</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:334">EU:T:2018:334</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o PowerPointovou prezentaci dotyčné soukromé pojišťovny ze dne <DATE ISO="20100830">30. srpna 2010</DATE>, je třeba konstatovat, že třebaže se konala před pracovníky Europolu v jejích prostorách, nepochází z oprávněného a věrohodného zdroje. K tomu, aby bylo možno se dovolávat ochrany legitimního očekávání, musela by údajná ujištění dotčené osobě poskytnout přinejmenším administrativa Unie. Tak tomu však v případě uvedené prezentace není, takže nemohla u žalobce vyvolat podloženou naději ve smyslu výše uvedené judikatury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o další korespondenci mezi Europolem a dotčenou soukromou pojišťovnou v období od dubna do července 2010, která je obsahem příloh A.10 a A.11 k žalobě, je třeba konstatovat, že tato korespondence nebyla určena žalobci, takže u něj nemohla vyvolat legitimní očekávání. Žalobce totiž<?PAGE NO="10"?> nebyl adresátem uvedené korespondence, která spočívala ve výměně e-mailových zpráv mezi zaměstnanci Europolu pověřenými agendou nároků na důchod a odpovědnými osobami dotyčné soukromé pojišťovny. V každém případě je třeba konstatovat, že žalobce neprokázal, že o dotčené korespondenci věděl již před vydáním napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Začtvrté, pokud jde o dopis výkonného ředitele Europolu ze dne <DATE ISO="20180226">26. února 2018</DATE> uvedeného v příloze A.6 k žalobě, tento dopis nemohl u žalobce vyvolat podloženou naději, že bude moci získat požadované odchodné. Uvedený dopis se totiž objevil až po přijetí napadeného rozhodnutí a nepochází v projednávaném případě od oprávněného a spolehlivého zdroje, nýbrž od nadřízeného žalobce, který se obrací na kompetentní osoby v rámci Komise, které aplikují ustanovení čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, tedy především ředitele PMO a generálního ředitele GŘ <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>Lidské zdroje a bezpečnost<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Z toho plyne, že třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání musí být zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Zaprvé má žalobce za to, že kdyby byl správně vyslechnut, napadené rozhodnutí by bylo odlišné. Mohl by totiž zejména vysvětlit, že obdržel ujištění, že měsíční příspěvek ve výši 50 eur do soukromého systému důchodového pojištění stačilo k získání odchodného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Zadruhé žalobce vytýká PMO, že znění sdělení o způsobu uplatňování čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu z listopadu 2017 určené zaměstnancům Europolu nezaslal bývalým zaměstnancům Europolu, ke kterým patří. Mimoto odmítnutí poskytnout žalobci důvod, proč tak neučinil, představuje další důkaz o porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Zatřetí je nesplnění povinnosti jednat s náležitou péčí podle něj prokázáno tím, že PMO v napadeném rozhodnutí vůbec neurčil nárok žalobce na garantovaný důchod nebo jakýkoli jiný příjem, na který má nárok v důchodovém věku. Toto nesplnění povinnosti podle něj kromě jiného vyplývá z rozhodnutí o odmítnutí přiznat odchodné, které Komise přijala dne <DATE ISO="20180430">30. dubna 2018</DATE> ohledně jiného bývalého zaměstnance Europolu, které je z textového hlediska takřka totožné s rozhodnutím týkajícím se žalobce, v němž podle něj ale Komise jasně připustila, že tento zaměstnanec bude pobírat vnitrostátní důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Začtvrté žalobce vytýká PMO, že jej o odmítnutí přiznání odchodného – na základě podmínek, které však v dobré víře splňoval – informoval až dne <DATE ISO="20171005">5. října 2017</DATE>, tedy když platnost jeho smlouvy již vypršela. I kdyby se však k tomuto datu rozhodl dodržovat nové požadavky PMO, nebylo možné, aby byla jeho osobní situace napravena se zpětnou účinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Komise vyvrací argumenty žalobce a navrhuje, aby byl čtvrtý žalobní důvod zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury povinnost jednat s náležitou péčí odráží vyváženost vzájemných práv a povinností ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a jeho zaměstnanci. Tato rovnováha znamená zejména to, že pokud orgán rozhoduje o situaci úředníka, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí, a že přitom zohlední nejen zájem služby, ale rovněž zájem dotčeného úředníka Tato posledně uvedená povinnost je uložena<?PAGE NO="11"?> administrativě rovněž zásadou řádné správy zakotvené v článku 41 Listiny základních práv (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181213">13. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>UP v Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑706/17</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:924">EU:T:2018:924</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Ochrana práv a zájmů úředníků je však vždy omezena dodržováním platných právních norem (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061205">5. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Angelidis v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑416/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:375">EU:T:2006:375</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0117">117</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že se žalobce nemůže účinně dovolávat zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí k tomu, aby se vyhnul povinnosti dodržovat ustanovení čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Z přezkumu prvního žalobního důvodu přitom vyplývá, že Komise právem založila napadené rozhodnutí na uvedených ustanoveních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Kromě toho, pokud jde o argumenty předložené žalobcem v rámci čtvrtého žalobního důvodu, je třeba odpovědět následovně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba konstatovat, že administrativní postup v rámci Komise byl v plném rozsahu a řádně dodržen. Žalobce totiž nejprve podal žádost o odchodné na základě čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. V tomto ohledu měl žalobce možnost poskytnout veškeré informace, které považoval za užitečné. Následně vydal PMO v souladu s čl. 90 odst. 1 služebního řádu rozhodnutí na základě všech skutečností sdělených žalobcem. Žalobce poté podal na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost k OOUPS, ve které mohl vysvětlit důvody, proč měl za to, že může získat uvedené odchodné, a předložit rovněž všechny informace, které považoval za užitečné. Nakonec Komise přijala rozhodnutí s přihlédnutím k souboru informací, které pro toto rozhodnutí mohly být určující, zejména k těm, které žalobce poskytl v rámci tohoto řízení. Žalobce tudíž nemůže Komisi vytýkat, že nebyl řádně vyslechnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba konstatovat, že sdělení z listopadu 2017 týkající se způsobu uplatňování čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu zaslala PMO Europolu za tím účelem, aby ho Europol předal dotyčným osobám. Europol následně zaslal toto sdělení svým zaměstnancům ve funkci. Je třeba uvést, že Komise nebyla povinna zaslat uvedené sdělení bývalým zaměstnancům, kteří definitivně ukončili svůj poměr, jelikož by to nijak nezměnilo jejich situaci. Ze stejných důvodů nebyla Komise ani povinna poskytnout žalobci důvod, proč nebylo výše uvedené sdělení zasláno bývalým zaměstnancům Europolu. V každém případě je třeba zdůraznit, že toto administrativní chování není takové povahy, aby se dotklo legality napadeného rozhodnutí, které bylo přijato před uvedeným sdělením a v souladu s ustanoveními čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, jak vyplývá z přezkumu prvního žalobního důvodu. Žalobce se tedy v tomto ohledu nemůže dovolávat případného porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o údajné nesplnění povinnosti jednat s náležitou péčí, je třeba konstatovat, že žalobce neprokazuje, že Komise nezohlednila všechny relevantní skutečnosti, které mohly ovlivnit její rozhodnutí. Stejně tak žalobce neprokázal, že Komise při vyřizování jeho žádosti o odchodné nezohlednila jeho zájmy. V každém případě je třeba konstatovat, že Komise vydala rozhodnutí na základě souboru relevantních informací, které pro toto rozhodnutí mohly být určující, přičemž dbala na ochranu zájmu služby a zájmu žalobce. Proto žalobce nemůže Komisi vytýkat, že nesplnila povinnost jednat s náležitou péčí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Začtvrté, co se týče výtky žalobce, podle níž mu bylo odmítnutí přiznání odchodného sděleno až poté, co skončil jeho poměr k Europolu, je třeba uvést, že Komise nemohla učinit jinak a že jí v tomto ohledu nelze vytýkat žádné pochybení. Komise se totiž dozvěděla o osobní situaci žalobce, tedy jeho účasti na smlouvě o soukromém pojištění s omezenými platbami od doby převzetí služebních povinností v roce 2010, až když žalobce dne <DATE ISO="20170619">19. června 2017</DATE> podal žádost o odchodné na základě čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. V tomto ohledu je třeba, podobně jako činí Komise,<?PAGE NO="12"?> zdůraznit, že žalobce neutrpěl žádnou újmu, jelikož příspěvky zaplacené do DSEU budou moci být převedeny do důchodového systému žalobce na základě čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu. Z toho vyplývá, že tato výtka musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí zamítnut, a tudíž i návrhová žádání směřující ke zrušení v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K návrhovým žádáním směřujícím na náhradu újmy</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Žalobce navrhuje, aby Tribunál uložil Komisi náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena protiprávnostmi uvedenými v návrhových žádáních projednávané žaloby směřujících ke zrušení napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu žalobce požaduje zaplacení jednak částky <FT TYPE="NUMBER">42737</FT> eur jako náhrady majetkové újmy, a jednak částky <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> eur, vyčíslené předběžně <HT TYPE="ITALIC">ex æquo et bono</HT>, jako náhrady nemajetkové újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o majetkovou újmu, žalobce tvrdí, že musí být v zásadě napravena zrušením napadeného rozhodnutí a použitím čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Za předpokladu, že by toto ustanovení nebylo použitelné, což žalobce zpochybňuje, spočívá uvedená újma v nemožnosti přístupu k jeho finančním prostředkům u dotyčné soukromé pojišťovny nebo v rámci DSEU, tedy částky <FT TYPE="NUMBER">213687</FT> eur představující pojistně matematickou protihodnotu jeho nároků na důchod nabytých v posledně uvedeném systému. Vzhledem k tomu, že žalobce zamýšlí tuto částku soukromě investovat před tím, než dosáhne důchodového věku, je jeho materiální újma tvořena procentním podílem uvedené částky. Jelikož soukromé investice žalobce přinášejí v průměru roční výnos od 15 do 25 % v jeho prospěch, mohla by jeho roční ztráta obnášet přibližně 20 % z částky <FT TYPE="NUMBER">213687</FT> eur, tedy <FT TYPE="NUMBER">42737</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobce tvrdí, že tato spočívá v opakujícím se nespravedlivém zacházení, které ho stresovalo, což se projevilo množstvím probdělých nocí a pocitem beznaděje. Nejistota, kterou žalobce pociťoval, přestože byla pravidla jasná, stejně jako předchozí a opakovaná pozice Europolu a PMO, byla zdrojem hlubokého pocitu nespravedlnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobce nemohl plně soustředit na hledání nového zaměstnání po ukončení smlouvy s Europolem, ocitl se poprvé bez zaměstnání, což zhoršilo jeho nemajetkovou újmu. Tato nemajetková újma byla v konečném důsledku předběžně stanovena <HT TYPE="ITALIC">ex aequo et bono</HT> na <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Komise vyvrací argumenty žalobce a navrhuje, aby byl návrh na náhradu újmy zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>V tomto ohledu, podle ustálené judikatury v oblasti veřejné služby, pokud návrh na náhradu újmy úzce souvisí s návrhem na zrušení, zamítnutí posledně uvedeného návrhu jako nepřípustného nebo neopodstatněného způsobuje rovněž zamítnutí návrhu na náhradu újmy (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030930">30. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Martínez Valls v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑214/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2003:254">EU:T:2003:254</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>V projednávané věci návrhová žádání směřující k náhradě újmy úzce souvisí s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že návrhová žádání směřující ke zrušení byla zamítnuta, musí být zamítnuta i návrhová žádání znějící na náhradu újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (druhý senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Peeterovi Palovi se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Schalin</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Berke</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Costeira</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20191016">16. října 2019</DATE></P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>