<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-562/19 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0562</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:834">EU:C:2020:834</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERALNÍ ADVOKÁTKY J. KOKOTT – VĚC C-562/19 P</P><P><HT TYPE="SC">KOMISE v. POLSKO</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20201015">15. října 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑562/19 P</HT></P><P>Evropská komise</P><P>proti</P><P>Polské republice</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Daň v oblasti maloobchodního prodeje</KEYWORD><KEYWORD>Článek 107 odst. 1 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Výhoda a selektivita</KEYWORD><KEYWORD>Kritérium přezkumu při tvorbě referenčního systému</KEYWORD><KEYWORD>Soudržnost referenčního systému</KEYWORD><KEYWORD>Zvýhodnění při progresivní sazbě daně</KEYWORD><KEYWORD>Nerovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Důvody ospravedlňující nerovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Zrušení záporného rozhodnutí a současně provedený přezkum rozhodnutí o zahájení řízení a příkazu k pozastavení podpory</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Toto řízení o kasačním opravném prostředku dává Soudnímu dvoru možnost, aby se opět<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Poprvé se tak stalo v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kdy Komise napadala nový zákon o korporační dani pro Gibraltar. O podobnou situaci se jednalo v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:280">EU:C:2018:280</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/16 a C‑235/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:281">EU:C:2018:281</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑236/16 a C‑237/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:291">EU:C:2018:291</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zabýval přezkumem nově přijatého daňového zákona z hlediska práva státních podpor. V souladu s mezinárodním trendem založilo Polsko přímou obchodní daň nikoliv na zisku, nýbrž na obratu, a zvolilo progresivní strukturu daně. Podobně jako v případě unijní daně z digitálních služeb navrhované Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Návrh směrnice Rady o společném systému daně z digitálních služeb jako daně z příjmu z poskytování určitých digitálních služeb ze dne <DATE ISO="20180321">21. března 2018</DATE>, COM(2018) 148 final.</P></NOTE> mají být touto daní dotčeny a zdaněny především podniky s vysokými obraty (tedy velké podniky).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že průměrná sazba daně roste s velikostí obratu, dochází tak k určitému zmírnění respektive k přerozdělení daňové zátěže ve prospěch <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>menších<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> podniků. Ačkoliv jsou si plánovaná unijní daň z digitálních služeb a daň v oblasti maloobchodního prodeje v Polsku v tomto ohledu podobné, spatřuje Komise v polské dani podporu ve prospěch <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>příliš málo zdaněných<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> menších podniků. Z tohoto důvodu Komise již dopředu zakázala provádění tohoto zákona až do ukončení vyšetřovacího řízení, což Polsko – podobně jako Maďarsko v souběžném řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Toto řízení probíhá před Soudním dvorem pod číslem C‑596/19.</P></NOTE> – považuje za zásah do své daňové autonomie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V tomto řízení o kasačním opravném prostředku tedy vyvstává nejen otázka, zda progresivní obchodní daň vůbec může představovat selektivní výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. To již Tribunál ve svém prvostupňovém rozsudku odmítl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Polsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑836/16 a T‑624/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:338">EU:T:2019:338</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE>. Vyvstává také otázka, zda je právo státních podpor tím správným nástrojem pro takto zevrubný přezkum vnitrostátních daňových zákonů a jejich několikaleté blokování, jak tomu je v tomto případě. S tím je spojena otázka, zda by v právu státních podpor nemělo být kritérium přezkumu (obecných) daňových zákonů jiné, než je tomu u individuálních podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Mimoto je třeba vzít v potaz, že se intenzivní kontrola diskriminace uskutečňuje již prostřednictvím základních svobod. Soudní dvůr již u dvou podobných maďarských přímých obchodních daní založených na obratu rozhodl, že jsou se svou logikou přerozdělení slučitelné se základními svobodami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:140">EU:C:2020:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:139">EU:C:2020:139</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Srovnávané skupiny jsou sice rozdílné, na což správně poukázala Komise během jednání: základní svobody zakazují v daňovém právu znevýhodňování zahraničních podniků, zákaz podpory zakazuje znevýhodňování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>určitých podniků<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>. Oba zákazy diskriminace ale slouží vytvoření jednotného trhu. Je‑li některé opatření slučitelné se zákazem diskriminace vyplývajícím ze základních svobod, pak by zpravidla nemělo ani představovat podporu neslučitelnou s vnitřním trhem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Právní rámec tvoří články 107 a násl. SFEU. Řízení týkající se protiprávní podpory je upraveno v kapitole III nařízení (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20150713">13. července 2015</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="248" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 248, s. 9</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>nařízení 2015/1589<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 1 tohoto nařízení zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Komise může poté, co poskytla dotyčnému členskému státu příležitost předložit jeho připomínky, přijmout rozhodnutí požadující, aby členský stát pozastavil veškerou protiprávní podporu do doby, než Komise rozhodne o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>příkaz k pozastavení podpory<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/>).<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Okolnosti sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Na začátku roku 2016 zvažovala polská vláda novou daň v oblasti maloobchodního prodeje zboží. Měla být vybírána z obratu a být progresivní. Komise poté, co byla o tomto návrhu informována, zaslala polským orgánům žádosti o informace a v této souvislosti uvedla:</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Progresivní sazby daně z obratu placené podniky ve skutečnosti souvisejí s velikostí podniku, a nikoli s jeho ziskovostí nebo solventností. Vedou k diskriminaci mezi podniky a mohou vést k vážnému narušení trhu. V rozsahu, v němž zakládají nerovné zacházení mezi podniky, jsou považovány za selektivní. Vzhledem k tomu, že jsou splněny všechny podmínky uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, zakládají státní podpory ve smyslu tohoto článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160706">6. července 2016</DATE> schválilo Polsko zákon o dani v oblasti maloobchodního prodeje. Předmětem daně je maloobchodní prodej zboží fyzickým osobám, které jsou spotřebiteli. Osobami povinnými k dani jsou všichni maloobchodníci bez ohledu na jejich právní formu. Základem daně je měsíční obrat přesahující 17 milionů polských zlotých (PLN), tj. přibližně 4 miliony eur. Sazba daně činí 0,8 % z části měsíčního obratu mezi 17 a 170 miliony PLN a 1,4 % z části měsíčního obratu překračující posledně uvedenou výši. Sporný zákon nabyl účinnosti dne <DATE ISO="20160901">1. září 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Po několika výměnách dopisů mezi polskými orgány a Komisí zahájila Komise řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ohledně dotčeného opatření rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20160919">19. září 2016</DATE> o státní podpoře SA.44351 (2016/C) (ex 2016/NN) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>rozhodnutí o zahájení řízení<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="406" PAGE.FIRST="76" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, C 406, s. 76</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>. Tímto rozhodnutím Komise nejen vyzvala zúčastněné strany, aby ve stanovené lhůtě předložily své připomínky, ale rovněž uložila polským orgánům na základě čl. 13 odst. 1 nařízení 2015/1589 povinnost okamžitě pozastavit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>uplatňování progresivní sazby daně, a to do doby, než Komise přijme rozhodnutí o slučitelnosti těchto opatření s vnitřním trhem.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> Nato Polsko zavádění plánované daně pozastavilo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Polská vláda kromě toho současně s dalším jednáním s Komisí podala dne <DATE ISO="20161130">30. listopadu 2016</DATE> k Tribunálu žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí o zahájení řízení (věc T‑836/16). Usnesením ze dne <DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE> povolil předseda devátého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Maďarska na podporu návrhových žádání Polska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Komise řízení uzavřela rozhodnutím (EU) 2018/160 ze dne <DATE ISO="20170630">30. června 2017</DATE> o státní podpoře SA.44351 (2016/C) (ex 2016/NN), kterou poskytlo Polsko v souvislosti s daní pro maloobchodní odvětví (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>záporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="029" PAGE.FIRST="38" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 29, s. 38</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Komise v něm uvedla, že předmětné opatření představuje protiprávní státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem. Polské orgány musí podle tohoto rozhodnutí s konečnou platností zrušit veškeré platby pozastavené na základě rozhodnutí o zahájení řízení. Jelikož dotčené opatření nebylo uvedeno do praxe, nebylo podle Komise namístě přistoupit k navrácení podpory od příjemců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Polská vláda podala dne <DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE> k Tribunálu také žalobu na neplatnost záporného rozhodnutí (věc T‑624/17). Usnesením ze dne <DATE ISO="20180112">12. ledna 2018</DATE> povolil předseda devátého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Maďarska na podporu návrhových žádání Polska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V rozhodnutí o zahájení řízení a v záporném rozhodnutí (dále společně jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>napadená rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>), s doplňující argumentací k některým aspektům v záporném rozhodnutí, Komise odůvodnila kvalifikaci předmětného opatření jako státní podpory s ohledem na definici uvedenou v čl. 107 odst. 1 SFEU v zásadě takto:</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Nejprve měla Komise za to, že určitým podnikům s malým obratem bylo na základě zákona o dani v oblasti maloobchodního prodeje přiznáno zvýhodněné daňové zacházení oproti ostatním podnikům povinným k této dani. Jestliže se stát zřekne daňových příjmů, které by získal, kdyby všechny podniky podléhaly stejné průměrné daňové efektivní sazbě, jedná se o převod státních prostředků zvýhodněným podnikům. Nulové nebo nižší průměrné daňové sazby pro podniky s nízkým obratem v porovnání s vyššími průměrnými daňovými sazbami pro podniky s vyšším obratem zvýhodňují podniky s malým obratem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Dále měla Komise za to, že relevantním referenčním systémem pro účely určení selektivní výhody je daň v oblasti maloobchodního prodeje, a to i u podniků s obratem nižším než 17 milionů PLN, avšak bez uplatnění progresivní struktury zdanění. Vzhledem k tomu, že progresivní struktura zdanění podniků vede nejen k rozdílným mezním daňovým sazbám, ale také k rozdílným průměrným daňovým sazbám, představuje tato struktura odchylku od předpokládaného referenčního systému s jedinou sazbou daně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Odchylka od referenčního systému daná progresivní strukturou zdanění není podle Komise odůvodněna povahou nebo vnitřní strukturou tohoto systému. V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla, že cíle odvětvové politiky, jako například cíle regionální, environmentální nebo průmyslové politiky, nemohou být v tomto ohledu zohledněny. Polské orgány uvedly, že progresivním zdaněním je sledován cíl přerozdělování. Odůvodnily to tím, že podniky s vysokým obratem mohou mít prospěch z úspor z rozsahu, získat lepší dodací podmínky nebo rozvinout lepší daňové strategie, které nejsou menším podnikům dostupné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podle názoru Komise je takový cíl přerozdělení neslučitelný s daní založenou na obratu, která na podniky dopadá jen v závislosti na jejich objemu činnosti, ale nikoliv v závislosti na jejich nákladech, ziskovosti, daňové schopnosti nebo možností, jichž mohou podle polských orgánů využívat pouze velké podniky. Komise se domnívá, že progresivní daň z obratu může být odůvodněna, mají‑li být kompenzovány nebo eliminovány některé negativní účinky dané činnosti (negativní externality), jež rostou s obratem, ale taková situace nebyla v projednávaném případě prokázána. V tvrzení polských orgánů, že progresivní struktura zdanění umožňuje zachování maloobchodu vůči obchodním řetězcům, spatřovala Komise důkaz pokusu o ovlivnění struktury hospodářské soutěže na trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20180704">4. července 2018</DATE> spojil Tribunál věci T‑836/16 a T‑624/17 pro účely ústní části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Tribunál oběma žalobám podaným Polskem proti napadeným rozhodnutím vyhověl napadeným rozsudkem ze dne <DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE> a zrušil jak rozhodnutí o zahájení řízení, tak záporné rozhodnutí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190724">24. července 2019</DATE> podala Komise proti rozsudku Tribunálu tento kasační opravný prostředek. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>napadený rozsudek zrušil;</P></ITEM><ITEM><P>zamítl žalobní důvody uplatněné Polskou republikou proti napadeným rozhodnutím a uložil jí náhradu nákladů řízení;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o žalobních důvodech, které dosud nepřezkoumal.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Polská republika, podporovaná Maďarskem, navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný;</P></ITEM><ITEM><P>uložit Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru Polsko, Maďarsko a Komise a titíž účastníci se zúčastnili jednání o kasačním opravném prostředku konaného dne <DATE ISO="20200901">1. září 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K důvodům kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Komise vznáší dva důvody kasačního opravného prostředku. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál tím, že v polském zákoně nespatřoval selektivní výhodu ve prospěch podniků s menším obratem, nesprávně použil čl. 107 odst. 1 SFEU. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 13 odst. 1 nařízení 2015/1589, když zrušil i rozhodnutí o zahájení řízení, které obsahovalo rozhodnutí o prozatímním pozastavení podpory.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku: nesprávný výklad čl. 107 odst. 1 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku se Komise dovolává nesprávného právního posouzení ze strany Tribunálu při výkladu čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise Tribunálu v zásadě vytýká, že nesprávně rozhodl, že se o selektivní výhodu, a tedy o podporu nejedná. Ve třech částech to Komise odůvodňuje tím, že Tribunál zvolil nesprávný referenční rámec (k tomu oddíl A.1.a), srovnatelnost podniků posuzoval s ohledem na nefiskální cíl (k tomu oddíl A.2.a) a při přezkumu selektivity zohlednil cíl, který není nutně spojen s daní v oblasti maloobchodního prodeje (k tomu oddíl A.2.b).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora, ze které vycházel také Tribunál, je pro kvalifikaci jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>státní podpora<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžadováno, aby se zaprvé jednalo o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být tento zásah způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí selektivně zvýhodňovat svého příjemce. Začtvrté je třeba, aby narušoval nebo mohl narušit hospodářskou soutěž<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170627">27. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:496">EU:C:2017:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. World Duty Free Group a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/15 P a C‑21/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:981">EU:C:2016:981</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V projednávané věci se přezkum týká pouze právního názoru Tribunálu ohledně znaku selektivní výhody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podle obvyklého kritéria přezkumu je rozhodující, zda jsou podmínky pro daňové zvýhodnění zvoleny bez diskriminace podle měřítek vnitrostátního daňového systému<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto smyslu viz také rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. World Duty Free Group a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/15 P a C‑21/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:981">EU:C:2016:981</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Eventech</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑518/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:9">EU:C:2015:9</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); výslovně také mimo daňové právo viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. K tomu je třeba nejprve identifikovat obecný nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>obvyklý<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> daňový režim (takzvaný referenční rámec), který se v dotyčném členském státě používá. Na základě tohoto obecného nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>obvyklého<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> daňového režimu je dále nutno určit, zda výhoda, kterou poskytuje dotčené daňové opatření, představuje neodůvodněnou výjimku, a má tedy selektivní povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>A-Brauerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1024">EU:C:2018:1024</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K existenci selektivní výhody resp. správné volby referenčního rámce (první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku)</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Komise Tribunálu především vytýká, že při přezkumu otázky, zda se jedná o selektivní výhodu, zvolil nesprávný referenční rámec. Zatímco Komise vycházela z daně založené na obratu s jednotnou (lineární) sazbou (v neznámé výši), Tribunál podle ní chybně vycházel z progresivní struktury zvolené polským zákonodárcem.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Selektivní výhoda poskytovaná obecným daňovým zákonem: ke koncepci přezkumu při tvorbě referenčního rámce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že čl. 107 odst. 1 SFEU referenční rámec jako znak skutkové podstaty vůbec neobsahuje a jeho přezkum je opakovaně spojen s většími obtížemi – v tomto ohledu odkazuji na pochybnosti vyslovené již několika generálními advokáty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz stanovisko generálního advokáta Saugmandsgaarda Øe ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A-Brauerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:741">EU:C:2018:741</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), stanovisko generálního advokáta Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Andres v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑203/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:1017">EU:C:2017:1017</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), a moje stanoviska ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:567">EU:C:2019:567</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0151">151</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:492">EU:C:2019:492</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0163">163</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:852">EU:C:2017:852</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/16 a C‑235/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:853">EU:C:2017:853</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.) a ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑236/16 a C‑237/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:854">EU:C:2017:854</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> – je potřeba zajít trochu více do hloubky.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora se za státní podpory považují zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých tržních podmínek nezískal<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170627">27. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:496">EU:C:2017:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141009">9. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ministerio de Defensa a Navantia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑522/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2262">EU:C:2014:2262</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), podobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> – <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>obvykle zatěžují rozpočet<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Tato judikatura byla přenesena na daňové právo. Daňové opatření, které sice není spojeno s převodem státních prostředků, avšak staví příjemce do lepší finanční situace oproti ostatním osobám povinným k dani, může spadat pod čl. 107 odst. 1 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz mimo jiné rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141009">9. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ministerio de Defensa a Navantia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑522/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2262">EU:C:2014:2262</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940315">15. března 1994</DATE>, <NAME.CASE>Banco Exterior de España</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑387/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:100">EU:C:1994:100</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Za podpory jsou zejména považována opatření, která snižují náklady, jež <HT TYPE="ITALIC">obvykle</HT> zatěžují rozpočet podniku, a ač nejsou dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170627">27. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:496">EU:C:2017:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130319">19. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/10 P a C‑401/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:175">EU:C:2013:175</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940315">15. března 1994</DATE>, <NAME.CASE>Banco Exterior de España</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑387/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:100">EU:C:1994:100</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Tato judikatura byla vydána v kontextu výjimek v daňovém právu, které od platného zatížení podle daňového práva osvobozovaly nebo chránily jeden konkrétní podnik<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>A-Brauerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1024">EU:C:2018:1024</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180628">28. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Andres (Úpadek Heitkamp BauHolding) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑203/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:505">EU:C:2018:505</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. World Duty Free Group a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/15 P a C‑21/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:981">EU:C:2016:981</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110908">8. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Paint Graphos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/08 až C‑80/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:550">EU:C:2011:550</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060110">10. ledna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Cassa di Risparmio di Firenze a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑222/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:8">EU:C:2006:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0132">132</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci mohou z nezdanitelné částky (do 17 milionů PLN) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>profitovat<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> všechny podniky a na všechny podniky se také může uplatnit snížená sazba daně ve výši 0.8 % pro obraty od 17 do 170 milionů PLN měsíčně, nemůže se jednat o selektivní výhodu. Rozdílná průměrná sazba daně vyplývající z progresivní struktury daně může nanejvýš představovat selektivní zvýhodnění osob povinných k dani s nižším obratem.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zásada: určuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>obvyklé<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> zdanění Komise, nebo členský stát?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>První důvod kasačního opravného prostředku podaný Komisí nastoluje ve výsledku otázku pravomoci, tedy kdo určí, jaké daňové náklady obvykle zatěžují rozpočet podniku, takže by nezdanění jiných podniků představovalo jejich zvýhodnění. Podle názoru Komise je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>obvyklým<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> zdaněním daň z příjmu založená na obratu s lineární sazbou daně (v neznámé výši). Podle názoru polského zákonodárce je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>obvyklým<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> zdaněním daň z příjmu založená na obratu s progresivní sazbou daně od 0 % do necelých 1,4 %. Různé průměrné sazby daně, které vyplývají z progresivní struktury, jsou nezbytným důsledkem, a tedy obvyklým zdaněním. Polsko se v tomto ohledu dovolává své daňové suverenity.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Daňová autonomie členských států je opakovaně zdůrazňována a zohledňována také v judikatuře Soudního dvora. Soudní dvůr nedávno ve velkém senátu opět rozhodl, že členské státy mohou za současného stavu harmonizace unijního daňového práva zavést takový daňový systém, jaký považují za nejvhodnější, takže uplatnění progresivního zdanění spadá do posuzovací pravomoci každého členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:140">EU:C:2020:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:139">EU:C:2020:139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle názoru velkého senátu je v této souvislosti třeba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, uvést, že progresivní zdanění může vycházet z obratu, jelikož výše obratu představuje neutrální rozlišovací kritérium a relevantní ukazatel daňové schopnosti osob povinných k dani.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:140">EU:C:2020:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:139">EU:C:2020:139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Tato judikatura, která byla přijata v rámci základních svobod, platí stejnou měrou v právu státních podpor. Také zde Soudní dvůr již rozhodl, že při neexistenci unijní právní úpravy v této oblasti náleží stanovení základů daně a rozložení daňového zatížení na různé výrobní faktory a různá hospodářská odvětví do pravomoci členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:280">EU:C:2018:280</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V zásadě tedy lze podle práva státních podpor posuzovat až výjimku z tohoto autonomně utvářeného daňového systému, nikoliv však samotné vytvoření daňového systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Komise to v zásadě uznává v bodě 156 svého sdělení o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="262" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, C 262, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, když uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>členské státy si mohou volně zvolit hospodářskou politiku, kterou považují za nejúčelnější, a zejména rozložit daňovou zátěž mezi jednotlivé výrobní činitele […] v souladu s právem Unie<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Není mi ostatně ani známo žádné ustanovení unijního práva, které členským státům – mimo harmonizované daně – ukládá konkrétní strukturu jejich vnitrostátních daní. Z unijního práva tedy nelze odvozovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>obvyklé<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> zdanění. Výchozím bodem může být vždy jen rozhodnutí příslušného vnitrostátního zákonodárce o tom, co on považuje za obvyklé zdanění. V projednávané věci je to progresivně strukturovaná daň z příjmu pro maloobchodní podniky, která při určování základu daně vychází z obratu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Vnitrostátní zákonodárce tedy může stanovit především předmět daně, základ daně a sazbu daně. Této pravomoci Polsko v tomto případě využilo tím, že zavedlo daň z příjmu založenou na obratu pro maloobchodní podniky s progresivní průměrnou sazbou daně od 0 % do necelých 1,4 % (která vyplývá z nezdanitelné částky a dvou sazeb). Tomu právo státních podpor nebrání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výjimka: přezkum soudržnosti Soudním dvorem v rozsudku Gibraltar</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Nic jiného nevyplývá ani z rozhodnutí Soudního dvora v rozsudku Gibraltar, jež Komise opakovaně cituje. Soudní dvůr v tomto rozhodnutí sice posuzoval systém daně z příjmů právnických osob na Gibraltaru podle kritérií státní podpory a rozhodl, že se o podporu jedná. Svým chápáním obecného obvyklého zdanění však nenahradil jeho chápání členským státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v uvedené věci v žádném případě nerozhodl, že právo státních podpor stanoví určitý způsob zdanění. U dotčeného zákona zkoumal <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>pouze<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> jeho vnitřní logiku. Podle tehdy zamýšlené daňové reformy mělo být zavedeno rovnoměrné zdanění příjmů založené na zisku pro všechny podniky usazené na Gibraltaru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Faktory zvolené zákonodárcem, jako je počet zaměstnanců, obchodní prostory a registrační poplatek, ale s rovnoměrným zdaněním příjmů všech podniků zjevně neměly nic společného. Spojené království se ani nepokusilo tyto faktory objasnit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0149">149</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0150">150</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V tomto směru sice tento rozsudek Soudního dvora představuje výjimku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>V tomto smyslu také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>A‑Brauerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1024">EU:C:2018:1024</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> z výše popsané zásady, podle níž členské státy stanoví referenční rámec autonomně, neboť Soudní dvůr u vytvářeného referenčního rámce skutečně posuzoval, zda nejde o státní podporu. Soudní dvůr ale v této věci nevykonával nic jiného než jistý druh kontroly zneužití při výkonu daňové suverenity členských států. Ve výsledku totiž pouze posuzoval, zda členský stát při výkonu daňové suverenity postupoval soudržně (a nedopustil se zneužití práva).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Na tuto otázku tehdy právem odpověděl záporně. Daňový zákon Gibraltaru sloužil pouze obcházení pravidel státní podpory tím, že s pomocí domněle obecného zdanění příjmů založeného na zisku mělo být dosaženo velmi nízkého zdanění určitých podniků zaměřených na zisk (tzv. společnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>offshore<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>). Komise a Soudní dvůr v tom právem spatřovaly státní podporu. Selektivní výhoda spočívala ve vnitřním rozporu mezi odůvodněním resp. cílem zákona a jeho podobou. I přes zamýšlené obecné zdanění příjmů na základě zisku pro všechny podniky usazené na Gibraltaru byly některé podniky cíleně zdaněny pouze velmi málo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Takto výslovně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0099">99</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Soudní dvůr proto v tomto rozsudku – na rozdíl od mínění Komise v projednávané věci – svým chápáním obecného obvyklého zdanění právě nenahradil to, jak jej chápe členský stát. Také nerozhodl, že unijní právo stanoví určitou strukturu daňových sazeb, Pouze správně rozhodl, že obecné zdanění příjmů všech usazených podniků nemůže vycházet z faktorů, jež jsou svou podstatou cizí a jejichž cílem není nic jiného než zvýhodnění určitých podniků, které nevyužívají obchodní prostory a nemají mnoho zaměstnanců, jak tomu bylo v případě tzv. společností <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>offshore<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Takto výslovně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tím ve výsledku zabránil tomu, aby členské státy své obecné daňové právo zneužívaly k poskytování výhod jednotlivým podnikům a obcházely tak pravidla státních podpor. Toto zneužití daňové autonomie vyplývalo ze zjevně nesoudržné podoby daňového zákona pro Gibraltar.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Soudržnost polské daně v oblasti maloobchodního prodeje</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Víc není nutno u obecného daňového zákona zkoumat. Respektuje‑li unijní právo daňovou suverenitu členských států a právo státních podpor nestanoví žádnou konkrétní podobu vnitrostátních daňových systémů, pak může obecně platný daňový zákon – který referenční rámec teprve stanoví – představovat státní podporu pouze v případě jeho zjevné nesoudržnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V tomto smyslu viz již moje stanoviska ve věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:567">EU:C:2019:567</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0151">151</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:492">EU:C:2019:492</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0170">170</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:852">EU:C:2017:852</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Přezkum selektivní výhody se u obecně platného daňového zákona omezuje pouze na tento stupeň. Zbývající stupně, které jsou vždy náchylné ke sporům (jak se stanoví správný referenční rámec, existují výjimky nebo jedná se o výjimku z výjimky, je rozlišování v detailu odůvodněné a kdo za co nese důkazní břemeno), pak nejsou nutné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Tribunál ve výsledku správně rozhodl, že o takovouto nesoudržnost se v případě polské daně v oblasti maloobchodního prodeje nejedná. V bodech 67 a násl. napadeného rozsudku proto konstatuje, že obvyklým daňovým režimem je polský zákon ve své konkrétní progresivní podobě, která má za následek vyšší zdanění podniků s vyšším obratem a nižší zdanění podniků s nižším obratem (bod 75). To vyplývá z logiky přerozdělování spojené s progresivní sazbou daně (bod 83). Pouze z progresivní struktury daně proto nelze vyvodit selektivní výhodu (bod 93). Vzhledem k tomu, že Komise netvrdila a neprokázala jinou nesoudržnost (body 94 a násl.), nelze sporný zákon podle Tribunálu považovat za státní podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Argumenty, které proti těmto závěrům předkládá Komise v kasačním opravném prostředku, nepovažuji za přesvědčivé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Jde víceméně o stále stejné argumenty jako v řízeních <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:140">EU:C:2020:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:139">EU:C:2020:139</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Daň z příjmu založená na obratu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Zavedení daně z příjmu založené na obratu proto nelze považovat za nesoudržné. Všechny argumenty Komise vycházejí v konečném důsledku z toho, že se zdanění finanční výkonnosti musí vždy odvíjet od zisku (resp. efektivity, tedy ziskového rozpětí). Pouze v něm se podle ní správně promítá výkonnost podniku, která má být zdaněna. Komise také během jednání opakovaně tvrdila, že pouze daň z příjmu založená na zisku je způsobilá správně zdanit výkonnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Přitom však Komise nebere v potaz skutečnost, že i zisk je pouze (fiktivní) veličina, která je používána k rovnoměrnému zdanění výkonnosti. O reálné výkonnosti tato veličina vypovídá pouze omezeně, jak právě ukazuje diskuse týkající se tzv. BEPS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz pouze OECD <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Action Plan on base Erosion and Profit shifting<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> – dostupný na https://www.oecd.org/ctp/BEPSActionPlan.pdf – s. 13: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Fundamental changes are needed to effectively prevent double non-taxation, as well as cases of no or low taxation associated with practices that artificially segregate taxable income from the activities that generate it.<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></P></NOTE>. Tato celosvětová diskuse se zakládá na skutečnosti, že podniky s vysokými zisky zjevně neplatí odpovídající daně, neboť mohou své daňové základy podstatně snížit (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>base erosion<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>) nebo zisk přesunout do zemí s nízkým zdaněním (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>profit shifting<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Zdanění příjmů na základě zisku má – stejně jako zdanění příjmů na základě obratu – své výhody i nevýhody. Není však úkolem orgánu nebo soudu, nýbrž demokraticky legitimovaného zákonodárce, aby je zvažoval a nesl za ně odpovědnost. Daňový zákonodárce (v projednávané věci polský zákonodárce) může rozhodnout, která daň je podle jeho názoru vhodná. Právo státních podpor každopádně nepožaduje, aby byla zavedena daň, která je nejvhodnější z pohledu Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Proto jsou irelevantní výpočty a statistiky předložené Komisí v kasačním opravném prostředku, neboť pracují se ziskovým rozpětím. Vychází‑li polský zákonodárce z obratu právě proto, aby se vyhnul problémům se zdaňováním zisku, pak nelze vycházet ze ziskového rozpětí, které se zakládá na tomto snadněji ovlivnitelném zisku, k prokázání, daň založená na obratu je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>nevhodná<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, není nesporné, že by měla být upřednostňována daň z příjmu založená na zisku (slovy Komise je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>vhodná<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>). Právě naopak, daň z příjmu založená na obratu se začíná prosazovat celosvětově, jak dokazuje také daň z digitálních služeb, kterou navrhuje Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Návrh směrnice Rady o společném systému daně z digitálních služeb jako daně z příjmu z poskytování určitých digitálních služeb ze dne <DATE ISO="20180321">21. března 2018</DATE>, COM(2018) 148 final.</P></NOTE>. Ta zdaňuje podniky podle jejich ročního obratu. V tomto ohledu se polská daň v oblasti maloobchodního prodeje a plánovaná unijní daň z digitálních služeb neliší.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Progresivní zdanění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Ani progresivní zdanění samo o sobě nepředstavuje nesoudržnost. Progresivní struktura daně z příjmů je zcela běžně uplatňována ke zdanění podle finanční výkonnosti. To platí jak pro daň z příjmu založenou na zisku, tak i pro daň z příjmu založenou na obratu. I zde ukazuje daň z digitálních služeb navrhovaná Komisí, že progresivní struktura daně je v daňovém právu obvyklým prostředkem pro zdanění velmi výkonných podniků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pakliže Komise ve svém písemném vyjádření popírá, že navrhovaná unijní daň z digitálních služeb má progresivní strukturu, je to pravda pouze na první pohled. Podle článku 8 návrhu činí sazba daně skutečně jednotně 3 %, a je tedy lineární. Komise však přehlíží, že každá nezdanitelná částka k lineární dani má za následek různé průměrné daňové sazby, a tedy progresivní křivku zdanění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>V tomto smyslu viz již moje úvahy v mých stanoviscích ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:567">EU:C:2019:567</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0001">1</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v poznámce pod čarou 3) a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:492">EU:C:2019:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0003">3</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v poznámce pod čarou 4).</P></NOTE>. Podobně je<?PAGE NO="10"?> tomu u nezdanitelné částky. Křivka zdanění navrhované unijní daně z digitálních služeb, která se zakládá na obratu, se se svými (dvěma průměrnými) sazbami daně pohybuje od 0 % do 3 %, přičemž průměrná sazba daně s růstem obratů v okamžiku překročení prahových hodnot vzroste z 0 % na 3 %. Je tedy také progresivní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Irelevantní je také argumentace Komise, podle níž je progresivní struktura vhodná pouze pro zdanění fyzických osob, neboť pouze u nich – podle tzv. teorie mezního užitku – individuální přírůstek užitku s rostoucím příjmem klesá. Z tohoto důvodu jsou progresivní sazby daně využívány pouze u fyzických osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Komise opomíjí skutečnost, že teorie mezního užitku je ekonomickou teorií, a nikoliv právním pravidlem. Vzhledem k nemožnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>užitek<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> změřit se dosud z této teorie nepodařilo dovodit závazné (právní) závěry o správné sazbě daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Srovnej mezi mnoha dalšími a velmi výstižně Birk/Desens/Tappe (vyd.), <HT TYPE="ITALIC">Steuerrecht</HT>, 22. vydání 2019, bod 38.</P></NOTE>. V minulosti byly naopak za diskriminující považovány lineární sazby daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Ještě v roce 1958 Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud, Německo) v rozsudku ze dne <DATE ISO="19580624">24. června 1958</DATE> <FT TYPE="NUMBER">–2</FT> BvF 1/57 Az., BVerfGE 8, 51 (68 a 69) konstatoval: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>Spravedlnost si zde žádá, aby ve smyslu vyvážené rovnosti zaplatil hospodářsky výkonnější subjekt vyšší procentní sazbu svého příjmu jako daň než subjekt hospodářsky slabší.<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Důvod, proč se progresivní zdanění – jak Komise právem zdůrazňuje – přednostně využívá u zdanění fyzických osob, proto zřejmě tkví spíše v tom, že se právnické osoby mohou tomuto progresivnímu účinku dle libosti vyhýbat odštěpováním resp. většími koncernovými strukturami. Tento problém ale neznamená, že progresivní zdanění podniků, které se týká jak fyzických, tak i právnických osob, je nesoudržné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Ani příklady zdanění, které Komise uvádí a vnímá je jako nespravedlivé, nedokládají nesoudržnost. Komise má například za to, že polská progresivní sazba daně není vhodným prostředkem, neboť u 10násobného obratu by musela být zaplacena 30násobně vyšší daň. Tento příklad ale pouze ukazuje logické důsledky progresivní daňové křivky. U unijní daně z digitálních služeb navrhované Komisí lze nalézt ještě extrémnější výsledky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Podnik s celosvětovým obratem nad 750 milionů eur, který nepřekročí hranici 50 milionů eur v Unii (obrat přesně 50 milionů eur), zaplatí podle návrhu Komise přesně 0 eur daní. Jiný podnik s celosvětovým obratem více než 750 milionů eur, který překročí limit 50 milionů eur v Unii o 50 milionů eur, zaplatí na dani 3 miliony eur. Dvojnásobný obrat dosažený v Unii (100 místo 50 milionů eur) vede k nepoměrně vyšší daňové zátěži.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Nehledě na to je kritérium vhodnosti beztak nesprávným kritériem. Vhodnost vnitrostátní daně musí, jak bylo uvedeno výše (bod 52), posoudit vnitrostátní zákonodárce. Právo státních podpor může v případě, kdy se referenční rámec teprve stanoví, pouze napravit nesoudržnosti. Polská daň v oblasti maloobchodního prodeje však progresivní strukturu daně provádí soudržně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Závěr</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Tribunál proto právem rozhodl, že se nejedná o podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná, a musí být proto zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně: obvyklé kritérium přezkumu selektivní výhody</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Ani v případě, že by se Soudní dvůr při přezkumu takového obecného daňového zákona, o jaký jde v projednávané věci, neomezil na přezkum soudržnosti, nelze v rozhodnutí Tribunálu o neexistenci státní podpory spatřovat nesprávné právní posouzení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Podle obvyklého kritéria přezkumu je třeba nejprve identifikovat obecný nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>obvyklý<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> daňový režim, který se v dotyčném členském státě používá. Na základě tohoto obecného nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>obvyklého<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> daňového režimu je nutno v druhém kroku určit, zda výhoda, kterou poskytuje dotčené daňové opatření, představuje neodůvodněnou výjimku, a má tedy selektivní povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>A-Brauerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1024">EU:C:2018:1024</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Posledně uvedené předpokládá, že se jedná o nerovné zacházení s podniky ve srovnatelné situaci, které není odůvodněné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. World Duty Free Group a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/15 P a C‑21/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:981">EU:C:2016:981</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120329">29. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>3M Italia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑417/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:184">EU:C:2012:184</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110908">8. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Paint Graphos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/08 až C‑80/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:550">EU:C:2011:550</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Nizozemsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑159/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:246">EU:C:2004:246</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Opatření, které je výjimkou z uplatnění obecné daňové soustavy, může být odůvodněno, je‑li dotyčný členský stát schopen prokázat, že toto opatření vyplývá přímo ze základních nebo řídících principů jeho daňové soustavy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>P</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑6/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:525">EU:C:2013:525</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110908">8. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Paint Graphos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/08 až C‑80/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:550">EU:C:2011:550</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Toto hodnocení selektivity je ve výsledku přezkumem diskriminace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Belgie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑270/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:289">EU:C:2016:289</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Tribunál právem konstatoval, že Komise zvolila nesprávný referenční rámec. Rozhodným referenčním rámcem může být pouze existující vnitrostátní zákon, a nikoliv hypotetický nebo fiktivní zákon. Všechno ostatní by Komisi umožnilo, aby sama převzala roli příslušného vnitrostátního zákonodárce a jako referenční rámec určila ten daňový systém, který upřednostňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Odvolává‑li se Komise v tomto ohledu na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Gibraltar, pak tvrzení obsažená v tomto rozsudku nechápe správně, jak již bylo vyloženo v bodech 40 a násl. výše. Soudní dvůr si v uvedené věci v žádném případě sám nevytvořil fiktivní referenční rámec.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Již volba nesprávného referenčního rámce Komisí – jak Soudní dvůr již rozhodl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180628">28. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Andres (Úpadek Heitkamp BauHolding) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑203/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:505">EU:C:2018:505</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0107">107</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> – <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>nutně postihuje celou analýzu podmínky týkající se selektivity<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Již proto tedy musí být napadené záporné rozhodnutí zrušeno. První část prvního důvodu kasačního opravného prostředkuje je proto neopodstatněná i při použití obvyklého kritéria přezkumu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K dalším dvěma částem prvního důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Dvěma dalšími částmi prvního důvodu kasačního opravného prostředku napadá Komise doplňující úvahy Tribunálu a vytýká mu, že i v nich chybně konstatoval, že se o státní podporu nejedná. Vzhledem k tomu, že doplňující úvahy Tribunálu podle bodů 69 a 70 napadeného rozsudku pouze ověřují, zda z rozhodnutí Soudního dvora v rozsudku Gibraltar nevyplývá něco jiného, což bylo odmítnuto již výše (body 40 a násl.), není nutno se ostatními částmi prvního důvodu kasačního opravného prostředku zabývat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Tribunál však dále zkoumal, zda se i přesto nejedná o podporu. Je možné, že Tribunál v bodech 69 a 70 nastolil ve prospěch Komise hypotézu, že Komise v napadených rozhodnutích mimoto vycházela také ze správného referenčního rámce (progresivní obchodní daně založené na obratu) a také na tomto základě konstatovala existenci podpory. V opačném případě by další přezkum srovnatelnosti situací a odůvodnění nerovného zacházení postrádal smysl. Tribunál také v tomto ohledu popřel existenci státní podpory. To Komise napadá dvěma dalšími částmi důvodu kasačního opravného prostředku. Během jednání přitom vyšlo najevo, že Komise Tribunálu především vytýká, že popřel srovnatelnost podniků s vysokými a nízkými obraty.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně: ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku – ke srovnatelnosti podniků s vysokými a nízkými obraty</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Proto – a protože během jednání o tom účastníci vedli dlouhou diskusi – ještě podpůrně ověřím, zda také za tohoto předpokladu (volba správného referenčního rámce Komisí) Tribunál správně rozhodl, že se o selektivní výhodu nejedná. Komise spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že Tribunál dospěl k závěru, že podniky s vysokými obraty a podniky s nízkými obraty nejsou srovnatelné, když vycházel z nesprávného cíle zákona (druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Také tato část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná. Je‑li referenčním rámcem progresivní daň z příjmu založená na obratu, pak důsledné naplňování tohoto rámce už není výjimkou, kterou je nutno nějakým způsobem odůvodňovat, nýbrž pravidlem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Mimoto nelze v tomto referenčním rámci ani spatřovat neodůvodnitelné nerovné zacházení s podniky ve srovnatelné situaci. Větší a menší maloobchodní podniky se v tomto referenčním systému liší právě svým obratem a z něj odvozovanou finanční výkonností. Z pohledu členského státu, který v projednávané věci není zjevně nesprávný (k soudržnosti viz body 46 a násl. výše), se nenacházejí ve srovnatelné právní a skutkové situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Komise má naproti tomu zjevně za to, že z cíle daně, kterým je získávat příjmy do státního rozpočtu, plyne, že každá osoba povinná k dani má být zdaňována ve stejné (relativní) výši. Z tohoto důvodu měl Tribunál v otázce srovnatelnosti vycházet pouze z cíle dosažení daňových příjmů. S ohledem na tento cíl nehraje podle Komise výše obratů žádnou roli, proto není nižší zdanění podniků s nižšími obraty odůvodněné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Tento argument nelze přijmout. Cíl daně nelze v rámci přezkumu podpor omezit pouze na dosahování příjmů. Rozhodující je spíše konkrétní cíl zdanění, jejž sleduje zákonodárce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Takto také Soudní dvůr ve svých rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>A‑Brauerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1024">EU:C:2018:1024</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl. – s cíli sledovanými určitým daňovým režimem), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:280">EU:C:2018:280</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> – ), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. World Duty Free Group a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/15 P a C‑21/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:981">EU:C:2016:981</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> – s ohledem na dotčený daňový režim).</P></NOTE> a který prostřednictvím výkladu plyne z druhu daně a její podoby. V případě progresivní daně je absolutní a relativně vyšší zdanění osob povinných k dani s vyšší výkonností přirozeným cílem. K tomu je tedy nutno přihlédnout také při přezkumu srovnatelnosti, jak správně učinil Tribunál.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Tribunál v bodě 75 napadeného rozsudku v tomto ohledu konstatoval, že se lze domnívat, že podnik s vysokým obratem může mít díky různým úsporám z rozsahu úměrně nižší náklady než podnik se skromnějším obratem, a může tak platit vyšší daň. Ani tomu nelze právně nic vytknout. Jak již totiž Soudní dvůr uvedl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:140">EU:C:2020:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:139">EU:C:2020:139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, výše obratu může představovat relevantní ukazatel daňové schopnosti osob povinných k dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Pro tuto skutečnost hovoří zaprvé to, že bez vysokých obratů nejsou vysoké zisky vůbec možné, a zadruhé to, že zisk z dodatečného obratu (mezní zisk) z důvodu klesajících fixních nákladů za jednotku zpravidla roste. Vzhledem k tomu nelze vyhodnocení obratu jako ukazatele velikosti nebo postavení na trhu a potenciálních zisků podniku <HT TYPE="ITALIC">také</HT> jako výrazu jeho finanční výkonnosti, a tedy zdanění podle tohoto ukazatele, v žádném případě považovat za neobhajitelné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz moje stanoviska ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tesco-Global Áruházak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑323/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:567">EU:C:2019:567</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Vodafone Magyarország</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:492">EU:C:2019:492</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0121">121</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.) a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Hervis Sport- és Divatkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:531">EU:C:2013:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Jak vyplynulo z jednání, Komise se intenzivně zamýšlela nad správným zdaněním výkonnosti. Identifikovala přitom správně nevýhody daně z příjmů založené na obratu a představila možná smysluplnější varianty. Nebylo však vyjasněno, co mají tyto bezesporu propracované úvahy z oblasti daňového práva společného s pravidly státních podpor. Příslušný dotaz Soudního dvora během jednání ponechala Komise také bez odpovědi. Je možné, že výpočet zisku pomocí porovnání provozního jmění je přesnější než vazba na čistý obrat. Právo státních podpor se však neptá po smysluplnějším nebo přesnějším daňovém systému, jak tvrdí Komise, nýbrž po selektivním zvýhodňování určitých podniků vůči jiným podnikům ve stejné situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že také druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně k třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku: odůvodnění rozlišování</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť při odůvodnění nerovného zacházení přihlédl k externím důvodům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Tato část kasačního opravného prostředku se zakládá na nesprávné domněnce, že se jedná o nerovné zacházení se srovnatelnými osobami povinnými k dani, neboť pouze v takovém případě vyvstává otázka odůvodnění. Vzhledem k tomu, že tomu tak není – jak bylo objasněno výše – posoudím tuto část kasačního opravného prostředku pouze podpůrně pro případ, že Soudní dvůr i navzdory očekávání rozhodne, že se maloobchodní podnik s čistým měsíčním obratem např. <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur/PLN a maloobchodní podnik s čistým měsíčním obratem např. 200 milionů eur/PLN nacházejí ve stejné situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Pak by bylo nutno ověřit, zda se Tribunál nedopustil omylu, když nerovné zacházení, které s rozdílnou průměrnou sazbou progresivní daně souvisí, považoval za odůvodněné. Na rozdíl od názoru Komise přicházejí pro odůvodnění nerovného zacházení do úvahy také jiné než čistě fiskální důvody. V tomto ohledu může být rozlišování odůvodněno také srozumitelnými důvody mimo daňové právo, jak tomu bylo ve věci ANGED, kde se například jednalo o důvody ochrany životního prostředí a územního plánování v souvislosti s daní z plochy maloobchodních prodejen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑236/16 a C‑237/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:291">EU:C:2018:291</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/16 a C‑235/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:281">EU:C:2018:281</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑233/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:280">EU:C:2018:280</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>V projednávané věci Tribunál nepřihlédl k žádným nesprávným ospravedlňujícím důvodům. V bodech 75 a 76 napadeného rozsudku Tribunál považoval rozdílnou průměrnou sazbu daně vzhledem k principu zdanění podle výkonnosti a tím také zamýšlenému přerozdělení daňové zátěže mezi výkonnějšími osobami povinnými k dani a méně výkonnými osobami povinnými k dani za odůvodněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Tomu nelze právně nic vytknout. Nelze ani konstatovat, že se odůvodnění progresivního průběhu sazby polské daně z reklamy nenachází v samotném konkrétním daňovém zákoně, nýbrž že jsou touto sazbou sledovány účely, které nejsou tomuto zákonu vlastní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Takto výslovně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110908">8. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Paint Graphos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/08 až C‑80/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:550">EU:C:2011:550</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Výše obratu je (každopádně nikoliv zjevně chybně) indikátorem určité finanční výkonnosti. V tomto smyslu lze na obrat – jak Komise sama ukazuje návrhem daně z digitálních služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Návrh směrnice Rady o společném systému daně z digitálních služeb jako daně z příjmu z poskytování určitých digitálních služeb ze dne <DATE ISO="20180321">21. března 2018</DATE>, COM(2018) 148 final.</P></NOTE> – nahlížet také jako na (o něco přibližnější) ukazatel větší hospodářské síly, a tedy větší finanční výkonnosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Kromě toho myšlenka principu sociálního státu, k níž se Evropská unie hlásí v čl. 3 odst. 3 SEU, také odůvodňuje progresivní sazbu daně, která finančně výkonnější subjekty zatěžuje relativně více než osoby povinné k dani, jejichž výkonnost není tak vysoká. To každopádně platí pro daň, která se týká také fyzických osob, jak je tomu v projednávaném případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Irelevantní je též výtka Komise, že Tribunál v bodě 94 napadeného rozsudku obrátil důkazní břemeno. Zakládá se totiž na nesprávném názoru, že progresivní daně založené na obratu jsou ze své podstaty podporami, které musí být odůvodněny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Závěr</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>První důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Komisí je tedy v celém rozsahu neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K druhému důvodu kasačního opravného prostředku: nesprávný výklad čl. 108 odst. 2 SFEU a článku 13 nařízení 2015/1589</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál při zrušení rozhodnutí o zahájení řízení a příkazu k pozastavení podpory nevzal v potaz skutečnost, že podmínky stanovené v čl. 108 odst. 2 SFEU a v článku 13 nařízení 2015/1589 byly splněny. Z tohoto důvodu jsou rozhodnutí o zahájení řízení a příkaz k pozastavení podpory nadále v souladu s právem a nemohou být zrušeny jen proto, že bylo zrušeno záporné rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora – kterou Tribunál zohlednil – vyplývá, že pro účely zahájení řízení o státní podpoře podle čl. 108 odst. 2 SFEU stačí pochybnosti o existenci podpory<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Srov. rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130124">24. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>3F v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑646/11 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:36">EU:C:2013:36</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Alcoa Trasformazioni v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑194/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:497">EU:C:2011:497</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050510">10. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑400/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:275">EU:C:2005:275</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V důsledku toho může mít <HT TYPE="ITALIC">izolované</HT> napadení rozhodnutí o zahájení řízení úspěch jedině tehdy, jestliže se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Alcoa Trasformazioni v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑194/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:497">EU:C:2011:497</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek Tribunálu ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140909">9. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hansestadt Lübeck v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T 461/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:758">EU:T:2014:758</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Totéž platí pro příkaz k předběžnému pozastavení podpory podle článku 13 nařízení 2015/1589. Takový příkaz je v zásadě možný bez ohledu na to, zda se v případě předmětného opatření v konečném důsledku skutečně jedná o podporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Srov. stanovisko generálního advokáta Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Deutsche Lufthansa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:442">EU:C:2013:442</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Maďarsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑456/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:8">EU:C:2020:8</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Komise se tedy dovolává mírnějšího kritéria přezkumu rozhodnutí o zahájení řízení, jež Soudní dvůr rozvinul pro případ izolovaného napadení rozhodnutí o zahájení řízení či příkazu k pozastavení podpory<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Srov. situaci v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) – Rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení; obdobná situace byla předmětem rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130124">24. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>3F v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑646/11 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:36">EU:C:2013:36</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050510">10. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑400/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:275">EU:C:2005:275</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> – Zahájení řízení).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Toto zvláštní kritérium přezkumu (bod 89) má Komisi umožnit provést odpovídající řízení o státní podpoře na základě důvodného podezření o existenci podpory a zjistit nezbytné skutečnosti, i když ještě není jisté, že podpora skutečně existuje. Toto je základem, smyslem a účelem mírnějšího kritéria přezkumu v okamžiku zahájení řízení o státní podpoře až do přijetí konečného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Jednak se nejistota zohledněná zvláštním kritériem přezkumu váže spíše k faktické nejistotě, a nikoliv k právní nejistotě. Právní nejistota může být dalším řízením o státní podpoře vedeným Komisí jen stěží rozptýlena. V projednávané věci je to zřejmé: buď je progresivní sazba daně z příjmu založené na obratu <HT TYPE="ITALIC">per se</HT> selektivní výhodou, nebo jí není. Toto právní posouzení bylo k okamžiku rozhodnutí o zahájení řízení stejné jako k okamžiku přijetí záporného rozhodnutí, neboť rámcové právní podmínky se mezitím nezměnily. Komise tudíž nese – jako vždy – při soudním přezkumu svého jednání riziko, že se její právní názor ukáže jako chybný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>A jednak neexistuje žádný důvod pro zvláštní (mírnější) kritérium přezkumu, jestliže je napadené záporné rozhodnutí stejně jako v projednávané věci zkoumáno současně s rozhodnutím o zahájení řízení a příkazem k pozastavení podpory a je nesporné, že z materiálního hlediska státní podpora nikdy neexistovala. Potřeba nerušeného provedení řízení o státní podpoře již není dána, pokud již toto řízení bylo ukončeno a vzhledem k neexistenci podpory již ani nemůže být znovu otevřeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Otázkou, zda byl úsudek Komise ve smyslu zvláštního posuzovacího kritéria zjevně nesprávný – k čemuž se vzhledem k výše uvedeným úvahám (body 26 a násl.) přikláním<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Jak je patrné z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), není okolnost, že ještě neexistovalo soudní rozhodnutí ke konkrétní právní otázce, dostatečná k tomu, aby bylo vyloučeno zjevně nesprávné posouzení ze strany Komise.</P></NOTE> – se proto není nutné zabývat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Automatické zrušení rozhodnutí o zahájení řízení je totiž v projednávané věci myslitelné i v případě, že by Soudní dvůr nekonstatoval zjevnou neexistenci podpory v okamžiku rozhodnutí o zahájení řízení. Právní předpisy, které Komisi umožňují přijmout rozhodnutí o zahájení řízení (čl. 108 odst. 2 SFEU) a příkaz k pozastavení podpory (článek 13 nařízení 2015/1589) již při pochybnostech, zda není dána státní podpora, zjevně vycházejí z domněnky, že podpora <HT TYPE="ITALIC">možná</HT> existuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131121">21. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Lufthansa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:755">EU:C:2013:755</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>): <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Oznamovací povinnost a zákaz provedení zamýšlených opatření stanovené v čl. 108 odst. 3 SFEU se totiž týkají záměrů, jež lze kvalifikovat jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></P></NOTE>. Je‑li však posledně uvedená možnost <HT TYPE="ITALIC">s konečnou platností</HT> vyloučena z důvodu pravomocného zrušení rozhodnutí, kterým se končí řízení, neexistuje již důvod nevázat osud těchto rozhodnutí na osud prohlášení neplatnosti záporného rozhodnutí. Každopádně to platí v případě, že jsou všechna rozhodnutí napadena společně a jsou stižena stejným materiálním nesprávným právním posouzením, a sice neexistencí podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Obě rozhodnutí (rozhodnutí o zahájení řízení a příkaz k pozastavení podpory) – která s konečnou platností přestanou být relevantní buď s pravomocným záporným rozhodnutím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>K této zvláštní situaci viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Maďarsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑456/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:8">EU:C:2020:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nebo jako v projednávaném případě se zrušením záporného rozhodnutí – v případě společného přezkumu sdílejí, rovněž z důvodů hospodárnosti řízení, hmotněprávní osud rozhodnutí, kterým se příslušné řízení ukončuje. Zrušení napadeného rozhodnutí o zahájení řízení a v něm obsaženého příkazu k pozastavení podpory je v tomto směru jen deklaratorním zrušením, díky kterému unijní soudy nemusí konstatovat, že rozhodnutí a z něho plynoucí právní důsledky již nejsou relevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Z toho plyne, že i druhý důvod kasačního opravného prostředku, a tudíž i kasační opravný prostředek podaný Komisí je v celém rozsahu neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že není‑li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Podle čl. 184 odst. 1 ve spojení s čl. 140 odst. 1 ponese Maďarsko jakožto vedlejší účastník vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>1)</NO.P><TXT>Kasační opravný prostředek podaný Komisí se zamítá.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Polskou republikou.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Maďarsko ponese vlastní náklady řízení.<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>