<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.21-20110601.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2011CSA.0600498701.case.xml"><NO.CASE>C-87/10</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62010CC0087</NO.CELEX><NO.SEQ>0006.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>I-4989</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>I-5002</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY J. KOKOTT – VĚC C-87/10</LEFT><RIGHT>ELECTROSTEEL EUROPE</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20110303">3. března 2011</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Vicenza dne <DATE ISO="20100215">15. února 2010</DATE> se týká výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>místo plnění<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> použitého v čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2000">Úř. věst. L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42. Toto nařízení v současnosti platí ve znění nařízení Komise (EU) č.. 416/2010 ze dne <DATE ISO="20100512">12. května 2010</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="119" PAGE.FIRST="7" DATE.PUB="2010">Úř. věst. L 119, s. 7</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Místo plnění zakládá podle tohoto ustanovení alternativní soudní příslušnost, která se pojí k obecné soudní příslušnosti podle bydliště žalovaného<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Článek 2 odst. 1 nařízení č. 44/2001.</P></NOTE>. V případě kupních smluv na zboží je místem plnění podle čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 v zásadě<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>[P]okud nebylo dohodnuto jinak<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> (čl. 5 bod 1 písm. b) nařízení č. 44/2001).</P></NOTE> místo dodání zboží.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Konkrétně je v projednávaném případě třeba objasnit, kde se toto místo nachází, jestliže se zboží odevzdalo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>franko sídlo [italské prodávající]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> přepravci, který je přepravil kupujícímu.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>V případě zásilkového prodeje se Soudní dvůr nedávno v rozsudku ze dne <DATE ISO="20100225">25. února 2010</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Car Trim (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-381/08" PAGE.ECR="I-1255" YEAR="2010">C-381/08, Sb. rozh. s. I-1255</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zabýval problematikou určení místa dodání, a jestliže se smluvní strany nedohodly jinak, určil je jako místo fyzického předání zboží kupujícímu v <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>konečném místě určení prodeje<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V tomto smyslu bod 2 výroku rozsudku Car Trim.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>V projednávané věci je nyní třeba v návaznosti na výše uvedený rozsudek Car Trim především objasnit, jakou relevanci může mít pro stanovení místa dodání taková smluvní doložka, jaká je uvedena v bodě 3 výše.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-4990"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 5 nařízení č. 44/2001 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Mezinárodní obchodní podmínky (International Commercial Terms nebo zkráceně Incoterms<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Incoterms<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> je ochranná známka Mezinárodní obchodní komory.</P></NOTE>)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Prostřednictvím Incoterms vytvořila Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce, ICC) poprvé v roce 1936 soubor standardních doložek, který se následně neustále přepracovával<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Nová znění, doplňky a další doložky byly zveřejněny v letech 1953, 1967, 1976, 1980, 1990 a 2000, aby se udržel krok s vývojem mezinárodního obchodu. Viz v této souvislosti Jolivet, E., <HT TYPE="ITALIC">Les Incoterms, Etude d’une norme du commerce international</HT>, Litec, Paris 2003, body 136 a následující a s. 475 a následující, kde lze najít chronologický výčet francouzských Incoterms (až do roku 2000).</P></NOTE>. Jeho cílem je vytvořit mezinárodní, i když právně nezávazná, pravidla k výkladu často používaných smluvních formulací ve smlouvách o zahraničním obchodu. Tím se má co možná nejvíce zabránit nepředvídaným situacím, které mohou vzniknout při různém výkladu takových doložek<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P><HT TYPE="ITALIC">Incoterms 2000, Die offiziellen Regeln der ICC zur Auslegung von Handelsklauseln</HT>, ICC Deutschland-Vertriebsdienst, Köln 1999, s. 2.</P></NOTE>. Od <DATE ISO="20110101">1. ledna 2011</DATE> platí Incoterms v podstatně novém znění (Incoterms 2010)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Zwilling-Pinna, C., <HT TYPE="ITALIC">Update wichtiger Handelsklauseln: Neufassung der Incoterms ab 2011</HT>, Betriebs-Berater 2010, s. 2980 a následující.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Incoterms navazují na standardizované doložky. Těm se přiřadí určitý význam a dále jednoduchá, ze tří písmen složená zkratka. Tyto doložky systematicky upravují důležité<?PAGE NO="I-4991"?> povinnosti prodávajícího<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V Incoterms 2000 jsou v seznamu povinností označeny písmenem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>A<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> a systematicky číslovány. Úprava týkající se dodání se tak například nachází pod bodem A4.</P></NOTE> a kupujícího<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Označené písmenem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>B<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</P></NOTE> s ohledem na dodání zboží, například podmínky dodání, okamžik přechodu nebezpečí a otázku, který smluvní partner ponese přepravní nebo pojistné náklady. Různé doložky a jejich seznam povinností zohledňují možné různé oblasti zájmů smluvních stran. Částečně zatěžují více kupujícího a částečně prodávajícího. Terminologicky vycházejí Incoterms 2000 z Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ze dne <DATE ISO="19800411">11. dubna 1980</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P><HT TYPE="ITALIC">Incoterms 2000, Die offiziellen Regeln der ICC zur Auslegung von Handelsklauseln</HT> (uvedeno v poznámce pod čarou č. 9), s. 10.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Takzvaná doložka o odběru <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>EXW<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> (ze závodu, Ex Works) Incoterms 2000 stanoví v bodě A4 pro dodání následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Prodávající dá kupujícímu zboží k dispozici na uvedeném místě dodání v dohodnutém okamžiku nebo v rámci dohodnuté lhůty nebo pokud takový čas nebyl dohodnut, v době obvyklé pro dodávky takového zboží, a sice bez naložení na přepravní prostředek, který je odebírá […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Bod B4 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Kupující je povinen převzít zboží, když je dodáno v souladu s A4 […].<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>V původním řízení bylo zboží předáno přepravci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>franko sídlo [italské prodávající]<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Ve smlouvě ze dne <DATE ISO="20080313">13. března 2008</DATE> je v originále uvedeno: <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Resa: Franco ns. sede<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/>.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> a přepraveno do Francie kupující, která je tam usazená. V Itálii vznesla kupující, když byla žalována na zaplacení kupní ceny, námitku nepříslušnosti italských soudů a poukázala na to, že má sídlo ve Francii. Pro prodávající vyplývá příslušnost italských soudů z výše uvedené smluvní doložky.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Předkládající soud zvážil, že jako místo plnění zakládající soudní příslušnost ve smyslu článku 5 nařízení č. 44/2001 může přicházet v úvahu konečné místo určení zboží ve Francii nebo místo, na kterém bylo zboží předáno v Itálii přepravci.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4992"?><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Za těchto okolností položil předkládající soud Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Mají být čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 a obecně právní předpisy Společenství, v nichž se stanoví, že místem plnění závazku v případě prodeje zboží je místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, vykládány v tom smyslu, že místem dodání, které je relevantní pro účely určení příslušného soudu, je místo konečného určení zboží, jež je předmětem smlouvy, nebo místo, na němž se prodávající oprostí od povinnosti dodání na základě hmotněprávních předpisů použitelných v jednotlivém případě, nebo musí být zmíněné ustanovení vykládáno ještě jiným způsobem?<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Svou žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, která kanceláři Soudního dvora došla dne <DATE ISO="20100215">15. února 2010</DATE>, předkládající soud nejprve píchl do právního <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>vosího hnízda<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V tomto smyslu Mankowski ve své poznámce k rozsudku Car Trim zveřejněné v EWiR 2010, Art. 5 EuGVVO 1/10, s. 287 a následující.</P></NOTE>, jímž je určení místa dodání v případě zásilkového prodeje<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Mankowski poukazuje ve své výše uvedené poznámce k rozsudku Car Trim na to, že Soudní dvůr nerozlišuje podle toho, zda byl přepravce zboží pověřen prodávajícím nebo kupujícím.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>V literatuře<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Citlivý výklad ustanovení s rozsáhlým vyhodnocením literatury a judikatury se nachází ve Wipping, F., <HT TYPE="ITALIC">Der europäische Gerichtsstand des Erfüllungsorts – Art. 5 Nr. 1 EuGVVO</HT>, Duncker &amp; Humblot, Berlin 2008, s. 180 a následující; Lynker, Th., <HT TYPE="ITALIC">Der besondere Gerichtsstand am Erfüllungsort in der Brüssel I-Verordnung (Art. 5 Nr. 1 EuGVVO)</HT>, Peter Lang, Frankfurt nad Mohanem 2006, s. 84 a následující, a Ignatova, R., <HT TYPE="ITALIC">Art. 5 Nr. 1 EuGVO – Chancen und Perspektiven der Reform des Gerichtstands am Erfüllungsort</HT>, Peter Lang, Frankfurt am Main 2005, s. 210 a následující. Posledně uvedené dílo se mimo jiné zabývá otázkou, zda je třeba se zaměřit na místo odeslání nebo na místo určení zboží, a provádí přitom srovnávací gramatický výklad různých jazykových verzí a dospívá k závěru: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Znění ustanovení je otevřené.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</P></NOTE> a judikatuře<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz odkazy v poznámce pod čarou č. 17, přehled uvedený ve Wittwer, A., <HT TYPE="ITALIC">Gerichtsstand des Erfüllungsorts beim internationalen Versendungskauf</HT>, European Law Reporter 2010, s. 151, 152, a žádost o rozhodnutí o předběžného otázce německého Bundesgerichtshof ze dne <DATE ISO="20080709">9. července 2008</DATE> ve věci Car Trim, kterou je možné si přečíst na domovské stránce Bundesgerichtshof (http://www.bundesgerichtshof.de/cln_134/DE/Entscheidungen/entscheidungen_node.html) pod spisovou značkou VIII ZR 184/07.</P></NOTE> byla tato otázka velmi sporná. Snahy o řešení se pohybovaly v rámci alternativ uvedených předkládajícím soudem. Nejasné bylo mimo jiné přibližné vytýčení oblasti diskuse, zda má být místo dodání stanoveno spíše podle snadněji prokazatelných faktických kritérií nebo za použití hmotněprávních posouzení.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4993"?><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Deset dnů po doručení projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nicméně Soudní dvůr toto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>vosí hnízdo<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> takřka vykouřil a v rozsudku Car Trim rozhodl: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Článek 5 bod 1 písm. b) první odrážka nařízení Rady (ES) č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zásilkového prodeje musí být místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, <HT TYPE="ITALIC">určeno na základě ustanovení této smlouvy</HT>. <HT TYPE="ITALIC">Pokud nelze místo dodání určit na tomto základě</HT> bez odkazu na hmotné právo použitelné na smlouvu, je tímto místem místo fyzického předání zboží, na základě něhož [na jehož základě] kupující nabyl nebo měl nabýt oprávnění skutečně s tímto zbožím nakládat v konečném místě určení prodeje<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/> [dále jen <QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="2018" ID="QE0019"/>pravidlo Car-Trim<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>]<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Bod 2 výroku. Zvýraznění provedla generální advokátka.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Na první pohled se zdá, že problémy vznesené předkládajícím soudem jsou tedy s ohledem na rozsudek Car Trim již objasněny: v prvé řadě má podle něj vnitrostátní soud<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek Car Trim, bod 54.</P></NOTE> zjistit místo dodání na základě dohod smluvních stran, které jsou samy o sobě relevantní, avšak jen v rozsahu, v němž je to možné, aniž se předtím a pro doplnění uplatnilo hmotné právo použitelné na smlouvu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek Car Trim, bod 53.</P></NOTE>. Jestliže místo dodání nemůže být na základě smlouvy takto určeno, je třeba se v druhé řadě zaměřit na místo, ve kterém dojde k předání zboží kupujícímu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek Car Trim, body 60 až 62.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Společné znaky a rozdíly projednávané věci a věci Car Trim</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Při podrobnějším zkoumání ale vyjde najevo, že jak skutkový stav, který byl základem rozsudku Car Trim, tak i předběžné otázky, které tehdy měly být zodpovězeny, se liší od skutkového stavu a předběžné otázky v projednávané věci.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Věc Car Trim</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ve věci Car Trim se mělo dodání uskutečnit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>dle dohody na výzvu franko závodu Colleferro<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>V tomto smyslu bod 3 stanoviska generálního advokáta Mazáka ze dne <DATE ISO="20090924">24. září 2009</DATE>.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>doložka Car-Trim<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>) žalované kupující v Itálii.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Nejprve je překvapivé, že v rozsudku Car Trim této doložce nebyla věnována bližší<?PAGE NO="I-4994"?> pozornost. Soudní dvůr zůstává v zásadě při obecném zjištění, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>že smluvní strany […] mají volnost určit místo dodání zboží<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek Car Trim, bod 45.</P></NOTE>. K otázce, zda taková vůle smluvních stran k určení místa dodání byla konkrétně vyjádřena v doložce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>na výzvu franko závod<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, se nevyjadřuje.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se však ze dvou důvodů nemusel zabývat podrobně dohodou smluvních stran <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>na výzvu franko závod<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> a zkoumat, zda se může jednat o dohodu o místu dodání. Zaprvé totiž Soudní dvůr pro objasnění těchto otázek odkazuje na vnitrostátní soud<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek Car Trim, bod 54.</P></NOTE> a zadruhé, ani v předběžné otázce se nevychází z toho, že sporná doložka by mohla být významná pro určení místa dodání<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Druhá předběžná otázka ve věci Car Trim totiž zněla takto: Pokud jde o prodej zboží, musí být místo, na něž bylo nebo mělo být zboží podle smlouvy dodáno, u zásilkového prodeje určeno podle místa fyzického předání kupujícímu nebo podle místa, na němž je zboží předáno prvnímu dopravci za účelem zaslání kupujícímu?</P></NOTE>. Ani posledně uvedené však není překvapující, jelikož již ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané německým Bundesgerichtshof dne <DATE ISO="20080709">9. července 2008</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz výše poznámku pod čarou č. 18.</P></NOTE> lze vyvodit, že předkládající soud se při <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>soudním posouzení skutečností<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> zabýval <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>doložkou dohodnutou na začátku smluvního vztahu<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>na základě celkového kontextu smluvních ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> dospěl k závěru, že se nejedná o dohodu o místě dodání, ale o ustanovení týkající se náhrady nákladů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Zdá se, že toto Wittwer (uvedeno v poznámce pod čarou č. 18), s. 193,195, přehlédl.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Jinými slovy, ani předkládající soud, ani Soudní dvůr nepřisuzovaly sporné doložce rozhodující význam pro určení místa dodání.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Věc Electrosteel Europe</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Smlouva, která je sporná v původním řízení, obsahuje ustanovení, jež se na první pohled podobá doložce Car-Trim, podle kterého má však být zboží v souladu se smlouvou předáno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>franko sídlo [italské prodávající]<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Předkládající soud se nicméně spokojí s tím, že odkazuje na existenci této doložky, aniž se konkrétně vyjádřil k její relevanci pro určení místa dodání.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Oproti tomu zastávají účastníci původního řízení v tomto bodě jednoznačné a vzájemně si odporující názory: prodávající v tom spatřuje obchodní doložku, kterou je třeba<?PAGE NO="I-4995"?> postavit na roveň doložce Incoterms <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>franco fabbrica<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> (ze závodu, Ex Works, zkráceně: EXW) a která představuje smluvní určení místa dodání ve smyslu rozsudku Car Trim. Určující pro místo plnění je tedy místo předání zboží přepravci v Itálii, avšak nikoli konečné místo určení zboží ve Francii. Komise naopak klade vysoké nároky na smluvní určení místa dodání smluvními stranami, které musí přesně stanovit formu, čas a místo předání zboží. Incoterms a podobné doložky podle Komise upravují primárně přechod nebezpečí a rovněž otázku, kdo ponese náklady. Pro určení místa dodání nemá doložka sporná v původním řízení význam již proto, že při celkovém posouzení písemností ze spisu zůstává nejasné, jaký účel tato doložka sleduje. S ohledem na rozsudek Car Trim je proto při neexistenci smluvního určení místa dodání třeba vycházet z konečného místa určení zboží, ve kterém kupující skutečně získá oprávnění s tímto zbožím nakládat. Tím je třeba chápat čistě faktické získání držby, aniž je nutné posuzovat právní aspekt přechodu vlastnictví.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Právní otázky, které je třeba objasnit</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>V prvé řadě je třeba objasnit, jaký význam má v projednávaném řízení doložka <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>franko sídlo [italské prodávající]<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Toto posouzení v konečném důsledku<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek Car Trim, bod 54.</P></NOTE> přísluší předkládajícímu soudu. Tento soud bude možná muset přezkoumat, zda se doložka stala platnou součástí smlouvy, zjistit konkrétní vůli smluvních stran a případně rovněž zhodnotit, že znění sporné doložky není zcela totožné s doložkou Incoterms <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>franco fabbrica<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>K problematice výkladu doložek o dodání viz Fogt, M.M., <HT TYPE="ITALIC">Die Vereinbarung und Auslegung von FRANCO-Lieferklauseln beim CISG-Kauf</HT>, The European Legal Forum 2003, s. 61, 67 a 68.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Není ovšem věcí Soudního dvora, aby se k těmto otázkám vyjádřil.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Od toho je třeba odlišovat obecnou předběžnou otázku, jaké požadavky klade čl. 5 bod 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 na dohodu o místě plnění, respektive na smluvní určení místa dodání, které musí vnitrostátní soud zohlednit.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Rozsudek Car Trim sice připouští zjištění místa dodání na základě smluvních ustanovení, avšak objasňuje, že toto místo dodání musí být v každém případě určeno bez odkazu na právo použitelné na smlouvu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek Car Trim, bod 53.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4996"?><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Za těchto okolností vyvstává otázka, zda takové mezinárodní obchodní doložky, jako jsou doložky Incoterms, k jejichž výkladu se musí použít pravidla Mezinárodní obchodní komory, vyhovují požadavku určitosti, který zaznívá ve výroku rozsudku Car Trim v souvislosti se zjištěním místa dodání na základě smlouvy; je-li totiž podle rozsudku Car Trim zakázáno uplatnit hmotné právo použitelné na smlouvu, může totéž platit rovněž pro uplatnění Incoterms.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Protože nelze vyloučit, že vnitrostátní soud při výkladu sporné smluvní doložky použije pravidla Incoterms<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Magnus navrhuje, aby se definice obsažená v Incoterms použila na výklad doložky definované rovněž v Incoterms i tehdy, když smluvní strany na tuto definici výslovně neodkázaly, neexistují-li zřetelné nepřímé důkazy odlišné vůle stran (von Staudinger, J., Magnus, U., <HT TYPE="ITALIC">Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Wiener UN-Kaufrecht [CISG],</HT> Sellier-de Gruyter, Berlin 2005, Art. 31 CISG, bod 31).</P></NOTE>, považuji za účelné se touto problematikou při zodpovězení předběžné otázky zabývat. Tato problematika je zahrnuta i v široce položené otázce předkládajícího soudu, který žádá Soudní dvůr, pro účely věci, která mu byla předložena, obecně o výklad čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>[…] nebo musí být zmíněné ustanovení vykládáno ještě jiným způsobem […]<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Proto nejprve přezkoumám, zda jsou takové obchodní doložky, jako jsou doložky Incoterms, vhodné k smluvnímu určení místa dodání ve smyslu bodu 2 výroku rozsudku Car Trim. Zadruhé je třeba s ohledem na takto získané výsledky upravit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>pravidlo Car-Trim<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> na projednávaný případ.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Jsou doložky Incoterms a srovnatelné obchodní doložky s konkrétně definovaným významem smluvními ustanoveními, na jejichž základě lze určit místo dodání ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001?</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Rozsudek Car Trim upřesňuje prostor, který mají smluvní strany k dispozici při smluvním určení místa dodání ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Systematicky je třeba podle struktury čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 rozlišovat mezi dohodami o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>místě plnění závazku<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> a dohodami o místě dodání.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4997"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>K přípustnosti dohod o místě plnění s ohledem na protichůdné slovní obraty <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>pokud nebylo dohodnuto jinak<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>[místo dodání] podle smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> (čl. 5 bod 1 písm. b) nařízení č. 44/2001)</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Na první pohled se zdá, že znění čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 poskytuje dvě možnosti pro smluvní určení místa plnění: zaprvé jako takřka nepřímou dohodu o místě plnění prostřednictvím smluvního upřesnění místa dodání<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek Car Trim v bodě 51 uznává, že nařízení nedefinuje pojem místo dodání, a pro jeho zjištění odkazuje nejprve na smluvní ustanovení (bod 54).</P></NOTE> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>místa […], kam podle smlouvy zboží […] mělo být dodáno [<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Takzvané <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>právní<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="2018" ID="QE0038"/> místo plnění.</P></NOTE>]<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, a zadruhé jako přímou, případně na místě dodání<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Soudní dvůr již však v rámci působnosti Bruselské úmluvy kritizoval v rozsudku ze dne <DATE ISO="19970220">20. února 1997</DATE>, MSG (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-106/95" PAGE.ECR="I-911" YEAR="1997">C-106/95, Recueil s. I-911</REF.DOC.ECR>, bod 35) <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>abstraktní dohody o místě plnění<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, které nesouvisejí s dodáním, a považoval je za přípustné jen tehdy, jestliže byly současně zohledněny podmínky dohod o soudní příslušnosti (článek 17 Bruselské úmluvy). Viz v souvislosti s další judikaturou příznivou dohodám rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19800117">17. ledna 1980</DATE>, Zelger (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="56/79" PAGE.ECR="89" YEAR="1980">56/79, Recueil s 89</REF.DOC.ECR>, bod 5).</P></NOTE> dokonce nezávislou dohodu o místě plnění: protože se podle znění čl. 5 bodu 1 písm. b) má za účelem určení místa plnění odkázat na místo dodání jen tehdy, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>pokud nebylo dohodnuto jinak<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>V jakém rozsahu však smluvní strany mohou na základě výše uvedeného dohodnout <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>něco jiného<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, jako je návaznost na místo dodání, zůstává v konečném důsledku i po přijetí rozsudku Car Trim ve značné míře nejasné<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Leible se ve své poznámce k rozsudku Car Trim v EuZW 2010, s. 303 až 305 domnívá, že jelikož se v bodě 46 mluví o dohodě o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>místě plnění závazku<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, je přece jen možné vyvodit, že Soudní dvůr zaprvé nepřipouští, aby se namísto místa plnění závazku zohledňovala jiná místa, na která se odkazuje ve smlouvě, a zadruhé, že nadále neschvaluje žádné abstraktní dohody o místě plnění.</P></NOTE>, takže kontroversní výkladové přístupy v literatuře<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Zejména německá literatura obsahuje mnoho výkladových přístupů: například Klemm, M., <HT TYPE="ITALIC">Erfüllungsortvereinbarungen im Europäischen Zivilverfahrensrecht,</HT> Jenaer Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Jena 2005, s. 71-80, a celkově k diskusi Leible, S. in: Rauscher, Th., <HT TYPE="ITALIC">Europäisches Zivilprozessrecht und Kollisionsrecht EuZPR/EuIPR,</HT> upravené vydání 2011, Sellier, München 2011, Art. 5 Brüssel I-VO, bod 57b.</P></NOTE> v této souvislosti nadále čekají na vysvětlení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Výmluvné je fatalisticky působící zjištění Briggs, A. a Rees, R., <HT TYPE="ITALIC">Civil Jurisdiction and Judgments</HT>, Informa Publishing Group, 3. vydání 2002, s. 131: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>It is close to impossible to make sense of the words<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/> or otherwise agreed<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="2018" ID="QE0044"/> […] They can be forgotten until an imaginative court is able to breathe meaning into them.<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/></P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Pro projednávaný případ však nemá tato otázka žádný význam, protože se nejedná o to, zda jsou přípustné případné dohody o místě plnění <HT TYPE="ITALIC">nezávisle na místě dodání,</HT> ale o to, zda lze <HT TYPE="ITALIC">místo dodání</HT> prostřednictvím obchodní doložky účinně upřesnit a tímto způsobem smluvně stanovit místo plnění.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-4998"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Kritéria <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>pravidla Car-Trim<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> k smluvnímu určení místa dodání a jejich použití na obchodní doložky s konkrétně definovaným významem</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Podle rozsudku Car Trim se smluvní strany mohou dohodnout na místě dodání<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek Car Trim, body 45 a 46.</P></NOTE>; toto místo dodání přitom nicméně musí být vyvoditelné ze smlouvy, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>aniž [je] nutné odkázat na hmotné právo použitelné na smlouvu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek Car Trim, bod 55.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Jestliže se tato kritéria promítnou na doložku ze závodu obsaženou v Incoterms 2000, lze nejprve konstatovat, že se tato doložka neodvolává na právo použitelné na smlouvu. Při doslovném uplatnění rozsudku Car Trim by tedy v tomto ohledu nevyvolávala pochybnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>K určení místa dodání by doložka ze závodu byla rovněž bez dalšího vhodná, protože popisuje nejen přechod nebezpečí (body A5 a B5), ale i místo dodání (body A4 a B4) ve smyslu prosté doložky o odběru zboží. V souladu s tím tvrdí stanovisko zastávané v literatuře<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz například Leible (uvedeno v poznámce pod čarou č. 37) s dalšími odkazy.</P></NOTE> a judikatuře<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz například k doložce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>delivery: ex works<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> rozhodnutí Oberlandesgericht Karlsruhe ze dne <DATE ISO="20060328">28. března 2006</DATE>, IPRspr 2006, č. 111, s. 242-250.</P></NOTE>, že prostřednictvím doložky ze závodu Incoterms, která je účinně zahrnuta do smlouvy, lze určit místo dodání a plnění ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Tento názor se zdá být přesvědčivý i mně. Proč by se mělo smluvním stranám zakazovat, aby pro smluvní určení místa dodání použily praktické obchodní doložky? Pro tyto doložky hovoří zejména to, že jsou dobře promyšlené a jejich význam lze díky pravidlům Mezinárodní obchodní komory objektivně určit, na rozdíl od smluvních doložek, které strany formulovaly volně nebo dokonce v nedokonale ovládané cizí řeči.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Naopak námitka, že ten, kdo právo používá, například soud, který zkoumá svou příslušnost, pochopí konkrétní význam doložky případně až po nahlédnutí do pravidel Mezinárodní obchodní komory, není přesvědčivá.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se sice v rozsudku Car Trim výslovně přihlásil k zásadě pragmatického<?PAGE NO="I-4999"?> určení místa plnění a vyloučil případné použití kolizního nebo hmotného práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek Car Trim, body 54 a 53.</P></NOTE>, avšak odkaz na konkrétně vymezené Incoterms se mi nezdá být srovnatelný s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>odkazem na hmotné právo použitelné na smlouvu<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudek Car Trim, bod 2 výroku.</P></NOTE>, který Soudní dvůr odmítl. Jejich konkrétní význam lze totiž nezávisle na složitých právních otázkách zjistit nahlédnutím do snadno dostupných pravidel. To platí přinejmenším tehdy, když jsou doložky Incoterms, i s ohledem na znění platné v dané době (například Incoterms 2000), jasně formulovány. Bylo by čistým formalismem, který nenachází v článku 5 nařízení č. 44/2001 žádnou právní oporu, kdyby odpověď na otázku, zda je možné prostřednictvím doložky Incoterms platně dohodnout místo dodání, závisela na tom, zde je či není ke smlouvě navíc připojen výtisk dotčeného pravidla, které doložku popisuje.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Dílčí závěr</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Jako dílčí závěr je tedy třeba konstatovat, že Incoterms a srovnatelné obchodní doložky mohou být v zásadě smluvními ustanoveními a na jejich základě může být určeno místo dodání ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Úprava <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>pravidla Car-Trim<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> v projednávaném případě</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Aby bylo možné poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, je třeba poukázat na to, že zásady stanovené v rozsudku Car Trim musí platit obecně pro kupní smlouvy, nejen pro zásilkový prodej. Článek 5 bod 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 – tak jako mimo jiné i předběžná otázka v projednávané věci – totiž nerozlišuje mezi zásilkovým prodejem a ostatními kupními smlouvami<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>V tomto smyslu se vyjádřil rovněž generální advokát Mazák v bodě 32 svého stanoviska ve věci Car Trim.</P></NOTE>, i když je třeba připustit, že právě u zásilkového prodeje vyvolává určení místa dodání zvláštní problémy.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Nejprve je tedy obecně směrodatná dohoda stran, která je sama o sobě rozhodná<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Rozsudek Car Trim, body 54 a 55.</P></NOTE>. Incoterms a srovnatelné obchodní doložky s konkrétně definovaným významem mohou být přitom v zásadě smluvními ustanoveními, na jejichž základě lze určit místo<?PAGE NO="I-5000"?> dodání ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Není-li možné určit místo dodání na základě dohody stran, která je sama o sobě rozhodná, je třeba postupovat jako v rozsudku Car Trim podle zásady <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>pragmatického určení místa plnění<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> na základě faktických kritérií<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudek Car Trim, bod 52.</P></NOTE> a zaměřit se na místo fyzického předání zboží kupujícímu, na jehož základě kupující nabude oprávnění skutečně se zbožím nakládat.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Skutečnost, že se přitom jedná o čistě faktické kritérium spojené jen s pouhou držbou, vyplývá ze závazného německého znění rozsudku Car Trim s dostatečnou jasností a není třeba žádné konkretizace.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>To, co se v pravidle Car Trim myslí předáním <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>v konečném místě určení prodeje<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, nicméně vyžaduje bližší vysvětlení.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>V této souvislosti by se mělo jednat o místo, na kterém se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>zboží, které je hmotným předmětem smlouvy, […] po plnění z této smlouvy [fyzickým předáním kupujícímu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek Car Trim, bod 60.</P></NOTE>] v <HT TYPE="ITALIC">zásadě</HT> musí […] nacházet<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Rozsudek Car Trim, bod 61. Zvýraznění provedla generální advokátka.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že vydání zboží přepravci (který není totožný s kupujícím) každopádně ještě nezakládá místo dodání<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V tomto smyslu i Mankowski (uvedeno v poznámce pod čarou č. 15), s. 288.</P></NOTE>. Z pohledu Soudního dvora se totiž prodej ukončí až fyzickým předáním kupujícímu.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Dále z toho vyplývá, že <HT TYPE="ITALIC">nepředvídaná</HT> další přeprava zboží kupujícím je pro určení místa dodání irelevantní. Taková další přeprava například ze skladu kupujícího do jiné provozovny by se totiž nacházela mimo prodejní postup a vedla by k místu, na kterém se zboží <HT TYPE="ITALIC">v zásadě nemá</HT> po plnění ze smlouvy nacházet.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Jelikož se rozhodujícím způsobem vychází z prodejního postupu, zdá se, že kritérium konečného místa určení prodeje se hodí nejen na zásilkový prodej, ale i v případě osobního odběru zboží kupujícím: v tomto případě by<?PAGE NO="I-5001"?> bylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>konečné místo určení prodeje<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> dosaženo již v sídle prodávajícího a prodejní postup by byl ukončen předáním zboží kupujícímu, jež by je odebral.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Ve všech těchto případech je nakonec rozhodující fyzické předání věci kupujícímu v rámci smluvního plnění. Bližší zkoumání uvedených případů ukazuje, že toto fyzické odevzdání je potřebné, ale i dostačující ke stanovení místa dodání.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>S ohledem na uvedené vyvstává otázka, zda dodatečné zohlednění kritéria <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>konečného místa určení<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> nevytváří více zmatku než užitku. Systematicky se zdá být toto kritérium sporné i proto, že připomíná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>místo pro dodání zboží […]<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> v čl. 63 odst. 1 nařízení č. 44/2001, které má výslovně platit jen ve prospěch osob s bydlištěm na území Lucemburska. Pro zobecnění tohoto výjimečného pravidla při zásilkovém prodeji neexistuje žádný důvod.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Příčinou nejasností je však zejména adjektivum <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>konečné<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>: Jak by se měla posoudit situace, kdy by zboží bylo předběžně uskladněno ve skladě kupujícího a poté kupujícím přepraveno do jiné provozovny a prodávající by o tomto záměru od začátku věděl? Lze si snadno představit, že toto by vzhledem ke kritériu konečného místa určení mohlo být značně sporné. V tomto případě se kromě toho objevuje problematika rozporu mezi případným konečným místem určení (jiná provozovna) a místem prvního skutečného předání (provizorní sklad).</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Zdá se mi proto vhodnější vyhnout se slovnímu obratu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>na konečném místě určení prodeje<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>. Prostřednictvím místa fyzického předání kupujícímu je k dispozici dostatečně jasné a pro obě smluvní strany předvídatelné kritérium, jehož další úprava není nezbytná.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-5002"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>V důsledku toho Soudnímu dvoru navrhuji, aby na předběžnou otázku předkládajícího soudu odpověděl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>Článek 5 bod 1 písm. b) nařízení (ES) č. 44/2001 je třeba vykládat v tom smyslu, že se místo dodání relevantní pro určení příslušného soudu musí určit na základě smluvních ujednání stran.</P><P>Incoterms a srovnatelné obchodní doložky s konkrétně definovaným významem mohou být v zásadě smluvními ustanoveními, na jejichž základě může být určeno místo dodání ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.</P><P>Jestliže místo dodání nelze určit na tomto základě bez odkazu na hmotné právo použitelné na smlouvu, je tímto místem místo fyzického předání zboží, na jehož základě kupující nabyl nebo měl nabýt oprávnění skutečně s tímto zbožím nakládat.<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>