<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-666/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CJ0666</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1099">EU:C:2019:1099</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20191218">18. 12. 2019</DATE> – věc C‑666/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">IT Development</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (pátého senátu)</P><P><DATE ISO="20191218">18. prosince 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Duševní vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Dodržování práv duševního vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/48/ES</KEYWORD><KEYWORD>Právní ochrana počítačových programů</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2009/24/ES</KEYWORD><KEYWORD>Licenční smlouva k počítačovému programu</KEYWORD><KEYWORD>Neoprávněná změna zdrojového kódu počítačového programu nabyvatelem licence v rozporu s licenční smlouvou</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba pro porušení práv z duševního vlastnictví podaná autorem počítačového programu proti nabyvateli licence</KEYWORD><KEYWORD>Povaha použitelného režimu odpovědnosti</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑666/18,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) ze dne <DATE ISO="20181016">16. října 2018</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20181024">24. října 2018</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">IT Development SAS</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Free Mobile SAS,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (pátý senát)</P><P>ve složení E. Regan, předseda senátu, I. Jarukaitis (zpravodaj), E. Juhász, M. Ilešič a C. Lycourgos, soudci,</P><P>generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za IT Development SAS B. Lamonem, avocat,</P></ITEM><ITEM><P>za Free Mobile SAS J. Fréneauxem, avocat,</P></ITEM><ITEM><P>za francouzskou vládu R. Coesmem, jakož i A.-L. Desjonquères a A. Daniel, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi É. Gippini Fournierem a S. L. Kalėdou, jakož i J. Samnadda, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20190912">12. září 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o dodržování práv duševního vlastnictví (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="45" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 157, s. 45</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/02, s. 32), jakož i článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne <DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE> o právní ochraně počítačových programů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="111" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 111, s. 16</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi IT Development SAS a Free Mobile SAS ve věci údajného porušení práv k počítačovému programu a z něj vyplývající újmy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2004/48</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 10, 13 a 15 odůvodnění směrnice 2004/48 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>(10)</NO.P><TXT>Cílem této směrnice je sblížení právních systémů [členských států] tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany [duševního vlastnictví na] vnitřní[m] trhu.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(13)</NO.P><TXT>Je nezbytné vymezit co nejširší oblast působnosti této směrnice tak, aby zahrnovala všechna práva duševního vlastnictví upravená předpisy [Unie] v této oblasti nebo vnitrostátními předpisy dotyčného členského státu. […]</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(15)</NO.P><TXT>Touto směrnicí by nemělo být dotčeno hmotné právo duševního vlastnictví […]<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 této směrnice, který definuje její předmět, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Tato směrnice se týká opatření, řízení a nápravných opatření nezbytných k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví. […]<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž jsou dotčeny prostředky stanovené [unijními] právními předpisy nebo vnitrostátními právními předpisy, které jsou nebo mohou být pro nositele práv výhodnější, použijí se opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí v souladu s článkem 3 na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví stanovené [unijním] právem nebo vnitrostátním právem dotyčného členského státu.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Touto směrnicí nejsou dotčeny:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>předpisy [Unie] upravující hmotné právo duševního vlastnictví […]</TXT></NP></ITEM></LIST><?PAGE NO="3"?><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2004/48, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Obecná povinnost<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné [nepřiměřené] lhůty, ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 4 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Osoby oprávněné žádat o použití opatření, řízení a nápravných opatření<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Členské státy uznávají jako osoby oprávněné žádat o použití opatření, řízení a nápravných opatření uvedených v této kapitole:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nositele práv duševního vlastnictví v souladu s použitelným právem;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2009/24</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Bod 15 odůvodnění směrnice 2009/24 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Neoprávněné rozmnožování, překlad, zpracování nebo změna formy kódu, ve které byla rozmnoženina počítačového programu poskytnuta, je porušením výlučných práv autora. […]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2009/24, který definuje její předmět, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>V souladu s ustanoveními této směrnice chrání členské státy počítačové programy autorskými právy stejně jako [chrání členské státy počítačové programy autorským právem jako] literární díla ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 4 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Úkony podléhající omezení<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>S výhradou ustanovení článků 5 a 6 zahrnují výlučná práva nositele práv ve smyslu článku 2 právo činit sám a právo udělovat svolení jinému k</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>překladům, zpracováním, úpravám a k jakékoliv jiné změně počítačového programu a k rozmnožování programu z těchto úkonů vyplývajícího, aniž jsou dotčena práva osoby provádějící změnu programu;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Výjimky z úkonů podléhajících omezení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Pokud nejsou ve smlouvě sjednána zvláštní ustanovení, nevyžadují svolení nositele práv úkony uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) a b), pokud se jedná o úkony nezbytné k tomu, aby umožnily oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, včetně opravy chyb.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Podle čl. 8 prvního pododstavce směrnice 2009/24 se její ustanovení nedotknou jiných zákonných ustanovení týkajících se mimo jiné smluvního práva.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Francouzské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek L. 112–2 zákoníku duševního vlastnictví stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Za díla, jež jsou výsledkem duševní činnosti, ve smyslu tohoto zákoníku se považují zejména:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>13°</NO.P><TXT>počítačové programy, včetně přípravného koncepčního materiálu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek L. 122-6 tohoto zákoníku zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>S výhradou ustanovení článku L. 122‑6‑1 zahrnuje užívací právo autora počítačového programu právo činit sám a právo udělovat svolení jinému k:</P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>1°</NO.P><TXT>stálému nebo dočasnému rozmnožování počítačového programu […];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2°</NO.P><TXT>překladům, zpracování, úpravám a k jakékoliv jiné změně počítačového programu a k rozmnožování programu z těchto úkonů vyplývajícího;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek L. 122-6-1 uvedeného zákoníku stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>I. Úkony uvedené v č. L. 122–6 odst. 1 a 2 nevyžadují svolení autora, pokud jsou nezbytné k tomu, aby umožnily osobě, která je oprávněna užívat počítačový program, užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, včetně opravy chyb.</P><P>Autor je nicméně oprávněn vyhradit si na základě smlouvy právo opravit chyby a stanovit zvláštní podmínky, kterým budou podléhat úkony uvedené v čl. L. 122–6 odst. 1 a 2 a které jsou nezbytné k tomu, aby mohl být počítačový program užíván osobou, která je oprávněna jej užívat, způsobem, ke kterému je určen.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Článek L. 335‑3 druhý pododstavec téhož zákoníku zní následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Deliktem porušení práv z duševního vlastnictví je též porušení některého z práv autora počítačového programu stanovených v článku L. 122‑6.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Na základě smlouvy ze dne <DATE ISO="20100825">25. srpna 2010</DATE>, ve znění dodatku ze dne <DATE ISO="20120401">1. dubna 2012</DATE>, poskytla společnost IT Development společnosti Free Mobile, operátorovi telefonních služeb nabízejícímu balíčky mobilních služeb na francouzském trhu, licenci a tyto společnosti uzavřely smlouvu o údržbě počítačového programu nazvaného ClickOnSite, což je software centralizovaného řízení projektů určený k organizaci a sledování vývoje rozmístění všech antén radiotelefonní sítě společnosti Free Mobile jejími týmy a externími poskytovateli technických služeb v reálném čase.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Návrhem ze dne <DATE ISO="20150618">18. června 2015</DATE> podala společnost IT Development žalobu proti společnosti Free Mobile u tribunal de grande instance de Paris (soud prvního stupně v Paříži, Francie) pro porušení práv k počítačovému programu ClickOnSite, v níž se domáhala náhrady škody. Společnost IT Development vytýkala společnosti Free Mobile, že změnila dotyčný počítačový program, zejména vytvořením nových formulářů. Kromě toho, že společnost IT Development byla názoru, že tyto změny byly podstatné, k podložení tvrzení, že společnost Free Mobile nebyla oprávněna takové změny provést, poukázala zejména na ustanovení článku 6 licenční smlouvy, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Rozsah licence<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, podle kterého se v podstatě zákazníkovi výslovně zakazuje přímo či nepřímo rozmnožovat softwarový balík, rozložit jej nebo na něm provést operace reverzního inženýrství, jakož i přímo či nepřímo změnit, upravit, přizpůsobit tento software nebo vytvořit k němu další a dodatečná díla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Společnost Free Mobile podala vzájemnou žalobu z důvodu zneužití práva podat návrh na zahájení řízení a tvrdila, že návrhy společnosti IT Development jsou nepřípustné a nepodložené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20170106">6. ledna 2017</DATE> tribunal de grande instance de Paris (soud prvního stupně v Paříži) prohlásil za nepřípustné nároky společnosti IT Development založené na deliktní odpovědnosti společnosti Free Mobile, zamítl návrh posledně zmíněné společnosti na náhradu škody vzniklé v důsledku zneužití práva a uložil společnosti IT Development náhradu nákladů řízení. Tento soud shledal, že existují dva odlišné režimy odpovědnosti v oblasti duševního vlastnictví, a to jeden mimosmluvní v případě porušení zákonem stanovených užívacích práv autora softwaru a druhý smluvní v případě porušení autorského práva vyhrazeného smlouvou, a že v projednávané věci bylo společnosti Free Mobile jasně vytýkáno nesplnění smluvních povinností, což spadá pod žalobu na určení smluvní odpovědnosti, a nikoli deliktní jednání spočívající v porušení práv k počítačovému programu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Společnost IT Development podala proti uvedenému rozsudku odvolání u cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie), v němž tento soud žádala, aby položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a prohlásil žalobu pro porušení práv z duševního vlastnictví, kterou tato společnost podala, za přípustnou. Rovněž navrhuje, aby bylo určeno, že změny počítačového programu provedené společností Free Mobile zakládají porušení práv z duševního vlastnictví, aby byla posledně zmíněné společnosti uložena povinnost zaplatit jí částku <FT TYPE="NUMBER">1440000</FT> eur jako náhradu vzniklé škody a aby byla podpůrně společnosti Free Mobile uložena na smluvním základě povinnost zaplatit jí částku <FT TYPE="NUMBER">840000</FT> eur jako náhradu této škody. Kromě toho každopádně navrhuje, aby bylo společnosti Free Mobile a jejímu subdodavateli, společnosti Coraso, pod hrozbou penále zakázáno užívat předmětný počítačový program, jakož i získat a opětovně využít data z tohoto programu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Společnost Free Mobile zejména navrhuje, aby cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) potvrdil ustanovení rozsudku prvního stupně, uložil společnosti IT Development povinnost zaplatit jí částku <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur jako náhradu škody vzniklé v důsledku zneužití práva a aby byly všechny návrhy společnosti IT Development prohlášeny za nepřípustné a každopádně nepodložené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že francouzské právo upravující občanskoprávní odpovědnost spočívá na zásadě zákazu souběhu, která znamená, že zaprvé nemůže být založena smluvní odpovědnost a zároveň deliktní odpovědnost určité osoby vůči jiné osobě pro tytéž činy a zadruhé je deliktní<?PAGE NO="6"?> odpovědnost vyloučena ve prospěch smluvní odpovědnosti, jestliže jsou tyto osoby vázány platnou smlouvou a škoda, která jedné z nich vznikla, vyplývá z nesplnění nebo nesprávného splnění některé ze smluvních povinností. Dále uvádí, že ve francouzském právu spadá porušení práv z duševního vlastnictví, které je původně skutkovou podstatou trestného činu, pod deliktní odpovědnost, ale že v tomto právu neexistuje žádné ustanovení, podle kterého by k porušení práv z duševního vlastnictví nemohlo dojít v případě existence smlouvy mezi stranami. V tomto ohledu lze například podat žalobu pro porušení práv v oblasti patentů a ochranných známek vůči nabyvateli licence, který překročil meze své smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Předkládající soud však podotýká, že článek 2 směrnice 2004/48, který vymezuje oblast její působnosti, obecně stanoví, že se opatření, řízení a nápravná opatření stanovená touto směrnicí použijí na jakékoli porušení práv duševního vlastnictví, aniž by bylo rozlišováno podle toho, zda k porušení došlo v důsledku nesplnění smlouvy, či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Pokud nabyvatel licence k počítačovému programu nedodržuje podmínky licenční smlouvy k počítačovému programu (uplynutím zkušební doby, překračováním počtu oprávněných uživatelů nebo jiných měrných jednotek, jako jsou procesory, které mohou být použity k vykonání instrukcí počítačového programu, nebo změnou zdrojového kódu počítačového programu v případě, že licence toto právo vyhrazuje poskytovateli licence), jedná se o:</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>porušení práva duševního vlastnictví (ve smyslu směrnice [2004/48]) nositele autorského práva k počítačovému programu podle článku 4 směrnice [2009/24] o právní ochraně počítačových programů,</P></ITEM><ITEM><P>nebo může tato skutečnost podléhat zvláštnímu právnímu režimu, jako je obecný režim smluvní odpovědnosti?<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedené článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší, aby otázky, které jsou mu položeny, případně přeformuloval (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180628">28. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Crespo Rey</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑2/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:511">EU:C:2018:511</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190926">26. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>UTEP 2006.</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑600/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:784">EU:C:2019:784</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že se problematika věci v původním řízení týká uplatnění zásady zákazu souběhu, podle které musí být deliktní odpovědnost vyloučena, pokud žaloba, jako je žaloba v původním řízení, vychází z tvrzeného porušení smluvních povinností, a nikoli z porušení práv duševního vlastnictví deliktní povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Jak uvedl předkládající soud, tato zásada francouzského práva znamená, že zaprvé nemůže být založena smluvní odpovědnost a zároveň deliktní odpovědnost určité osoby vůči jiné osobě pro tytéž činy a zadruhé je deliktní odpovědnost vyloučena ve prospěch smluvní odpovědnosti, jestliže jsou tyto osoby vázány platnou smlouvou a škoda, která jedné z nich vznikla, vyplývá z nesplnění nebo nesprávného splnění některé ze smluvních povinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Předkládající soud rovněž uvedl, že porušení práv duševního vlastnictví je ve francouzském právu trestným činem spadajícím obvykle pod deliktní odpovědnost, a nikoli pod nesplnění smlouvy. Francouzská vláda navíc ve svém písemném vyjádření uvádí, že výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>porušení práv z duševního<?PAGE NO="7"?> vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> ve francouzském právu je vyjádřením výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>porušení práva duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu směrnice 2004/48, takže pravidla francouzského práva týkající se žaloby pro porušení práv z duševního vlastnictví představují provedení této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba dovodit, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2004/48 a 2009/24 vykládány v tom smyslu, že porušení ustanovení licenční smlouvy k počítačovému programu týkající se práv duševního vlastnictví nositele autorských práv k tomuto programu spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>porušení práv duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve smyslu směrnice 2004/48, a že tudíž musí mít uvedený nositel možnost požívat záruk stanovených posledně zmíněnou směrnicí, bez ohledu na režim odpovědnosti použitelný podle vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Je nutno poznamenat, že předkládající soud vyjmenovává v položené otázce několik možných forem porušení licenční smlouvy k počítačovému programu, a sice nerespektování uplynutí zkušební doby nabyvatelem licence k počítačovému programu, překročení počtu oprávněných uživatelů nebo jiných měrných jednotek, jako jsou procesory, které mohou být použity k vykonání instrukcí počítačového programu, nebo změna zdrojového kódu počítačového programu v případě, že licence toto právo vyhrazuje poskytovateli licence. Ve věci v původním řízení se přitom jedná pouze o posledně uvedený případ, takže v projednávané věci je třeba se zabývat pouze tímto případem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Pokud jde o směrnici 2009/24, která stanovuje hmotná práva autorů počítačových programů, je třeba podotknout, že členské státy jsou podle článku 1 této směrnice povinny chránit počítačové programy autorskými právy jako literární díla. Podle článku 4 této směrnice zahrnují výlučná práva nositele práv k těmto programům, která musí být chráněna členskými státy, s výhradou určitých výjimek, které tato směrnice stanoví, zejména právo činit sám a právo udělovat svolení jinému k překladům, zpracováním, úpravám a k jakékoliv jiné změně počítačového programu. Zákaz změny zdrojového kódu počítačového programu tedy patří k autorským právům k počítačovému programu, jejichž ochranu upravuje směrnice 2009/24. Je třeba dodat, že podle článku 3 uvedené směrnice je taková ochrana přiznána jakékoliv fyzické nebo právnické osobě, která je oprávněná podle ustanovení vnitrostátních právních předpisů o autorském právu k těmto dílům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že směrnice 2009/24 neváže ochranu práv nositele autorských práv k počítačovému programu na otázku, zda tvrzené porušení těchto práv spadá pod porušení licenční smlouvy, či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba podotknout, že bod 15 odůvodnění uvedené směrnice pouze uvádí, že zpracování nebo změna formy kódu, ve které byla rozmnoženina počítačového programu poskytnuta, je porušením výlučných práv autora, aniž podává jakékoli upřesnění ohledně smluvního či jiného původu tohoto porušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Pokud jde o směrnici 2004/48, ta stanoví – jak vyplývá z bodů 10 a 15 jejího odůvodnění a z jejího článku 1 – opatření, řízení a nápravná opatření nezbytná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, což zahrnuje práva stanovená směrnicí 2009/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2004/48 se tato směrnice vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>jakékoli porušení práv duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Ze znění tohoto ustanovení, konkrétně zájmena <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>jakékoli<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, vyplývá, že tato směrnice musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje i na porušení, jež vyplývají z nesplnění smluvní podmínky týkající se využívání práva duševního vlastnictví, včetně práva autora počítačového programu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Toto zjištění je potvrzeno jak cíli směrnice 2004/48, tak kontextem, do kterého zapadá čl. 2 odst. 1 této směrnice, které je podle ustálené judikatury Soudního dvora třeba vzít v úvahu při výkladu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160526">26. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Envirotec Denmark</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑550/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:354">EU:C:2016:354</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Pokud jde nejprve o cíl směrnice 2004/48, z bodů 10 a 13 jejího odůvodnění vyplývá, že tímto cílem je sblížení právních systémů členských států tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu, a že je nezbytné vymezit co nejširší oblast působnosti této směrnice tak, aby zahrnovala všechna práva duševního vlastnictví upravená předpisy Unie v této oblasti nebo vnitrostátními předpisy dotyčného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Soudní dvůr mimoto rozhodl, že cíl směrnice 2004/48 spočívá v tom, že členské státy zajistí zejména v informační společnosti účinnou ochranu duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110712">12. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>L’Oréal a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑324/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:474">EU:C:2011:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0131">131</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že účelem ustanovení této směrnice je upravit aspekty práv duševního vlastnictví, které se týkají dodržování těchto práv a jejich porušování, a to tím způsobem, že stanoví povinnost zavést účinné právní prostředky k předcházení, ukončení nebo nápravě jakéhokoli porušení existujícího práva duševního vlastnictví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140410">10. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>ACI Adam a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑435/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:254">EU:C:2014:254</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Pokud jde dále o kontext, do něhož zapadá čl. 2 odst. 1 směrnice 2004/48, tato směrnice v článku 4 stanoví, že každý nositel práv duševního vlastnictví je oprávněn žádat o použití opatření, řízení a nápravných opatření upravených touto směrnicí v souladu s použitelným právem. Možnost podat takovou žádost přitom nepodléhá žádnému omezení, pokud jde o smluvní či jiný původ porušení těchto práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že porušení ustanovení licenční smlouvy k počítačovému programu týkající se práv duševního vlastnictví nositele autorských práv k tomuto programu spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>porušení práv duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> ve smyslu směrnice 2004/48, a že tudíž uvedený nositel musí mít možnost požívat záruk stanovených touto směrnicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Je však třeba uvést, že i když cílem směrnice 2004/48 je stanovit opatření, řízení a nápravná opatření ve vztahu k nositelům práv duševního vlastnictví, což zahrnuje autorská práva k počítačovým programům stanovená směrnicí 2009/24, prvně zmíněná směrnice nestanoví přesné podmínky uplatnění těchto záruk a nestanoví uplatnění zvláštního režimu odpovědnosti v případě porušení těchto práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že vnitrostátní zákonodárce může i nadále volně stanovit konkrétní podmínky ochrany uvedených práv, a zejména vymezit smluvní či deliktní povahu žaloby, kterou může nositel těchto práv podat v případě porušení práv duševního vlastnictví proti nabyvateli licence k počítačovému programu. Je však nezbytné, aby byly v každém případě splněny požadavky směrnice 2004/48.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V posledně zmíněném ohledu zejména z článku 3 uvedené směrnice vyplývá, že opatření, řízení a nápravná opatření nezbytná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nepřiměřené lhůty, ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení. Musí být též účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah vyplývá, že určení režimu odpovědnosti použitelného v případě porušení autorských práv k počítačovému programu nabyvatelem licence k tomuto programu spadá do pravomoci členských států. Použití zvláštního režimu odpovědnosti však nesmí být v žádném případě překážkou účinné ochrany práv duševního vlastnictví nositele autorských práv k tomuto programu, tak jak je stanovena ve směrnicích 2004/48 a 2009/24.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V projednávané věci předkládající soud uvádí, že žádné ustanovení vnitrostátního práva týkající se porušení práv z duševního vlastnictví výslovně nestanoví, že se takovéhoto porušení práv lze dovolávat pouze v případě, že smluvní strany nejsou vázány smlouvou. Rovněž uvádí, že porušení práv z duševního vlastnictví je ve svém nejširším pojetí chápáno jako zásah do některého práva duševního vlastnictví, zejména porušení jednoho z autorských práv k počítačovému programu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>V tomto ohledu je podle ustálené judikatury Soudního dvora vnitrostátní soud na základě zásady konformního výkladu vnitrostátního práva povinen vykládat toto právo v co největším možném rozsahu v souladu s požadavky unijního práva, a zajistit tak v rámci svých pravomocí plnou účinnost unijního práva, pokud rozhoduje o sporu, který mu byl předložen. Tato zásada vyžaduje, aby vnitrostátní soud vzal v úvahu celé vnitrostátní právo za účelem posouzení, nakolik může být uplatněno způsobem, který nevede k výsledku, jenž je v rozporu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Koushkaki</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑84/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:862">EU:C:2013:862</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Popławski</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑573/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:530">EU:C:2019:530</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). S ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím bodě a s výhradou ověření předkládajícím soudem se jeví, že v projednávané věci je možný výklad, který by byl v souladu s požadavky směrnic 2004/48 a 2009/34.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Vzhledem ke všemu výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že směrnice 2004/48 a 2009/24 musí být vykládány v tom smyslu, že porušení ustanovení licenční smlouvy k počítačovému pr</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>ogramu týkající se práv duševního vlastnictví nositele autorských práv k tomuto programu spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>porušení práv duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu směrnice 2004/48, a že tudíž musí mít uvedený nositel možnost požívat záruk stanovených posledně zmíněnou směrnicí bez ohledu na režim odpovědnosti použitelný podle vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o dodržování práv duševního vlastnictví a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne <DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE> o právní ochraně počítačových programů musí být vykládány v tom smyslu, že porušení ustanovení licenční smlouvy k počítačovému programu týkající se práv duševního vlastnictví nositele autorských práv k tomuto programu spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>porušení práv duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu směrnice 2004/48, a že tudíž musí mít uvedený nositel možnost požívat záruk stanovených posledně zmíněnou směrnicí bez ohledu na režim odpovědnosti použitelný podle vnitrostátního práva.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>