<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑83/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CC0083</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:201">EU:C:2014:201</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA P. MENGOZZIHO – VĚC C‑83/13</P><P>FONNSHIP A SVENSKA TRANSPORTARBETAREFÖRBUNDET</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Paola Mengozziho</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20140401">1. dubna 2014</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑83/13</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Fonnship A/S</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Svenska Transportarbetareförbundet,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Facket för Service och Kommunikation (SEKO)</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">a</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Svenska Transportarbetareförbundet</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Fonnship A/S</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbetsdomstolen (Švédsko)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Dodatečná otázka jednoho z účastníků řízení, kterou však předkládající soud nepoložil</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EHS) č. 4055/86</KEYWORD><KEYWORD>Působnost</KEYWORD><KEYWORD>Poskytování služeb námořní dopravy</KEYWORD><KEYWORD>Námořní doprava do členského státu, kterou provádí plavidlo, jež vlastní společnost se sídlem ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), a jež pluje pod vlajkou třetího státu, který není členem EHP</KEYWORD><KEYWORD>Zneužití práva</KEYWORD><KEYWORD>Kolektivní akce zahájená v přístavu členského státu, která společnost vlastnící plavidlo přiměla k podepsání kolektivní smlouvy</KEYWORD><KEYWORD>Korektní hospodářská soutěž</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>V projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se Arbetsdomstolen (Švédsko) v podstatě táže, zda společnost, která má sídlo ve státě, jenž je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne <DATE ISO="19920502">2. května 1992</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 1, s. 3</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Dohoda o EHP<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), a je vlastníkem plavidla plujícího pod vlajkou třetího státu, spadá do působnosti volného pohybu služeb, který se vztahuje na námořní dopravu podle nařízení Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne <DATE ISO="19861222">22. prosince 1986</DATE> o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="378" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1986">Úř. věst. L 378, s. 1</REF.DOC.OJ>, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 3573/90 ze dne <DATE ISO="19901204">4. prosince 1990</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="353" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="1990">Úř. věst. L 353, s. 16</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>nařízení č. 4055/86<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE>, které je začleněno do Dohody o EHP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz příloha XIII Dohody o EHP (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="422" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 1, s. 422</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="2"?><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato otázka byla vznesena v rámci sporů mezi norskou společností Fonnship A/S (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Fonnship<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) na jedné straně a švédskými sdruženími Svenska Transportarbetarförbundet (švédská federace dopravních dělníků, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>ST<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) a Facket för Service och Kommunikation (odborová organizace zaměstnanců v odvětví služeb a komunikací, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>SEKO<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>) na straně druhé ve věci protestních akcí vedených v letech 2001 a 2003, které v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP) údajně narušily poskytování služeb prostřednictvím plavidla vlastněného společností Fonnship (Sava Star), které je zapsáno v námořním rejstříku Panamy, a pluje tudíž pod vlajkou této třetí země<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Ze spisu a z vyjádření společnosti Fonnship vyplývá, že Sava Star byla plavidlem s hromadným nákladem, které provozovalo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>trampovou<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> dopravu především v rámci EHP. Podle čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 4056/86 ze dne <DATE ISO="19861222">22. prosince 1986</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="378" PAGE.FIRST="4" DATE.PUB="1986">Úř. věst. L 378, s. 4</REF.DOC.OJ>), se (mezinárodní) <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>trampovou<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> dopravou rozumí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>doprava hromadného nebo samostatného zboží plavidly používanými jedním nebo více zasilateli na základě smlouvy o pronájmu uzavřené na cestu nebo na čas, nebo na základě jiné formy smlouvy o nepravidelné nebo neohlášené plavbě, přičemž sazby za přepravu jsou volně sjednávány případ od případu v souladu s podmínkami nabídky a poptávky<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Většinou se jedná o nepravidelnou dopravu jediného druhu zboží, jímž je plavidlo naloženo, viz také bod 11 Pokynů k uplatňování článku 53 Dohody o EHP v námořní dopravě (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="245" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, C 245, s. 2</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Konkrétně ST, jež měla za to, že posádka Sava Star, která byla zaměstnána společností Fonnship a kterou v době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení tvořili pouze státní příslušníci třetích zemí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V rozhodné době z hlediska skutečností v původním řízení se jednalo o čtyři polské důstojníky a dva ruské námořníky.</P></NOTE>, pobírá mzdu, která je nedostatečná z hlediska toho, co lze považovat za přiměřené pro plavidlo plující především v Evropě, zahájila v roce 2001 během zastávky tohoto plavidla ve švédském přístavu protestní akci s cílem zabránit vykládce a nakládce Sava Star, protože nemohla dosáhnout toho, aby společnost Fonnship podepsala kolektivní smlouvu schválenou International Transport Workers’ Federation (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>ITF<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Jak konstatoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20071211">11. prosince 2007</DATE>, International Transport Workers’ Federation a Finnish Seamen’s Union, zvaném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Viking Line<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-438/05" PAGE.ECR="I-10779" YEAR="2007">C-438/05, Sb. rozh. s. I-10779</REF.DOC.ECR>, body 7 a 8), ITF sdružuje odborové svazy dělníků zaměstnaných v odvětví dopravy, jednou z jejichž hlavních politik je kampaň proti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>výhodným vlajkám<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>. Základními cíli této politiky jsou jednak založení skutečné vazby mezi vlajkou plavidla a státní příslušností vlastníka, jednak ochrana a zlepšení pracovních podmínek posádek plavidel plavících se pod výhodnou vlajkou. ITF považuje plavidlo za zapsané pod výhodnou vlajkou, když se skutečné vlastnictví a kontrola plavidla nachází v jiném členském státě než ve státě vlajky, pod kterou je zapsáno.</P></NOTE>. Ačkoli byla společnost Fonnship patrně vázána ruskou kolektivní smlouvou, v důsledku protestní akce nicméně souhlasila s tím, že podepíše kolektivní smlouvu schválenou ITF a zaplatí poplatky a příspěvky požadované ST, čímž umožní Sava Star opustit přístav.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Po skončení platnosti kolektivní smlouvy podepsané v roce 2001 zahájila SEKO podobnou akci při nové zastávce Sava Star ve švédském přístavu. Nikoliv bez protestů podepsala společnost Fonnship kolektivní smlouvu schválenou ITF, kterou požadovala SEKO, a zaplatila výdaje a příspěvky požadované uvedenou smlouvou, což umožnilo Sava Star pokračovat v plavbě.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Společnost Fonnship podala k předkládajícímu soudu žalobu proti ST a žalobu proti SEKO, kterými se zejména domáhala, aby byla těmto sdružením uložena náhrada škody, která jí byla údajně způsobena a vyplývá z protiprávnosti vedených protestních akcí a z neplatnosti kolektivních smluv, které byla nucena podepsat. ST zase podala k předkládajícímu soudu žalobu proti společnosti Fonnship, kterou se domáhala, aby byla této společnosti uložena povinnost nahradit jí škodu z důvodu, že tato společnost nezaplatila odměnu stanovenou kolektivní smlouvou, která byla podepsána v roce 2001.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že otázka oprávněnosti protestních akcí je rozhodující pro vyřešení sporů v původním řízení a že k zodpovězení této otázky musí rozhodnout, zda je švédské právo v oblasti protestních akcí slučitelné s pravidly unijního práva (práva EHP) v oblasti volného pohybu služeb. Nicméně s ohledem na to, co již Soudní dvůr stanovil ve výše uvedeném rozsudku Viking Line a v rozsudku Laval un Partneri<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, Laval un Partneri (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-341/05" PAGE.ECR="I-11767" YEAR="2007">C-341/05, Sb. rozh. s. I-11767</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, má předkládající soud na rozdíl od toho, co před ním tvrdila společnost Fonnship, za to, že není nutné položit Soudnímu dvoru otázku týkající se této problematiky.</TXT></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Arbetsdomstolen je naproti tomu toho názoru, že otázka, která před ním byla rovněž diskutována, ale kterou se Soudní dvůr dosud nezabýval, tedy zda je právo EHP použitelné v takové situaci, o jakou jde v projednávané věci, kdy je plavidlo zapsáno ve třetí zemi a vztahy na palubě se v zásadě řídí právem státu vlajky, vyžaduje, aby bylo přerušeno řízení a položena následující předběžná otázka:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Jsou pravidla Dohody o EHP v oblasti volného pohybu služeb, a sice služeb námořní dopravy, která mají svůj protějšek ve Smlouvě o ES, použitelná na společnost, jež má sídlo ve státě Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), pokud jde o její činnost spočívající v zajišťování přepravních služeb do členského státu Evropského společenství nebo státu ESVO prostřednictvím plavidla zapsaného ve třetím státě mimo Evropské společenství anebo EHP (plující pod vlajkou této země)?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Tato otázka byla předmětem písemných vyjádření účastníků původního řízení, švédské a řecké vlády, Kontrolního úřadu ESVO a Evropské komise. Tito zúčastnění byli rovněž vyslechnuti na jednání ze dne <DATE ISO="20140128">28. ledna 2014</DATE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky k rozsahu žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl v bodě 6 výše, předkládající soud jednoznačně odmítl položit Soudnímu dvoru otázku týkající se slučitelnosti protestních akcí s právem EHP, jelikož měl s ohledem na výše uvedené rozsudky Viking Line a Laval un Partneri za to, že v případě, kdy jsou pravidla EHP pro volný pohyb služeb použitelná na situace, které jsou základem sporů v původním řízení, mu přísluší rozhodnout o nezbytnosti a vhodnosti uvedených akcí. Předkládající soud nicméně neuvádí, v jakém smyslu zamýšlí tuto otázku vyřešit.</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Před Soudním dvorem věnovala společnost Fonnship značnou část svých vyjádření tomu, že kritizovala předkládající soud, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce omezil na otázku použitelnosti práva EHP a odmítl položit Soudnímu dvoru otázku týkající se slučitelnosti ustanovení švédského práva, která povolují takové protestní akce, jaké vedly ST a SEKO proti Sava Star, s tímto právem.</TXT></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ač společnost Fonnship výslovně nežádá, aby Soudní dvůr do odpovědi na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zahrnul úvahy o slučitelnosti protestních akcí s volným pohybem služeb a jejich proporcionalitě v případě, že odpoví kladně na položenou otázku, má za to, že s ohledem na diskuse před předkládajícím soudem měl tento povinnost předložit Soudnímu dvoru veškeré otázky unijního práva, které jsou užitečné pro vyřešení sporu v původním řízení. V případě, že by Soudní dvůr konstatoval, že se volný pohyb služeb uplatní v takových situacích, jako jsou situace dotčené v původním řízení, by totiž skutečnost, že předkládající soud do své žádosti zahrnul otázku slučitelnosti protestních akcí s volným pohybem služeb, podle názoru společnosti Fonnship umožnila s ohledem na nejistotu práva EHP v této otázce zabránit tomu, aby spor trvající již více než deset let musel být znovu předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené Soudnímu dvoru nebo aby byla společnost Fonnship případně nucena podat žalobu na náhradu škody proti Švédskému království.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>I když nejsem úplně lhostejný k implicitní žádosti společnosti Fonnship zahrnout, byť podpůrně, do přezkumu problematiky, která je Soudnímu dvoru předložena, úvahy o nutnosti a proporcionalitě protestních akcí z hlediska příslušných předpisů EHP, a to zejména z důvodu hospodárnosti řízení a s ohledem na okolnost, že předkládající soud musí rozhodnout v posledním stupni, takový postup by v případě projednávané věci vyžadoval, aby se Soudní dvůr rozhodl výrazně změnit stávající judikaturu týkající se výkladu článku 267 SFEU.</TXT></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Je známo, že tato judikatura přiznává pouze předkládajícímu soudu možnost určit otázky, které budou položeny Soudnímu dvoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz například rozsudky ze dne <DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE>, Kerafina-Keramische und Finanz-Holding a Vioktimatiki (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-134/91+C-135/91" PAGE.ECR="I-5699" YEAR="1992">C-134/91 a C-135/91, Recueil, s. I-5699</REF.DOC.ECR>, bod 16); ze dne <DATE ISO="19970717">17. července 1997</DATE>, Affish (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-183/95" PAGE.ECR="I-4315" YEAR="1997">C-183/95, Recueil, s. I-4315</REF.DOC.ECR>, bod 23), a ze dne <DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, Danske Svineproducenter (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-316/10" PAGE.ECR="I-13721" YEAR="2011">C-316/10, Sb. rozh. s. I-13721</REF.DOC.ECR>, bod 32).</P></NOTE>, a výhradní právo vymezit předmět otázek, které zamýšlí položit Soudnímu dvoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="20060706">6. července 2006</DATE>, Kersbergen-Lap a Dams-Schipper (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-154/05" PAGE.ECR="I-6249" YEAR="2006">C-154/05, Sb. rozh. s. I-6249</REF.DOC.ECR>, bod 21 a citovaná judikatura), a ze dne <DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE>, Belgian Electronic Sorting Technology (C‑657/11, bod 28).</P></NOTE>, aniž by Soudní dvůr mohl být jedním z účastníků původního řízení nucen zabývat se určitou otázkou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19651209">9. prosince 1965</DATE>, Singer (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="44/65" PAGE.ECR="1191" YEAR="1965">44/65, Recueil, s. 1191, 1199</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nebo změnit její obsah<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Tamtéž (s. 1198), jakož i mimo jiné výše uvedený rozsudek Kerafina-Keramische und Finanz-Holding a Vioktimatiki (bod 16); rozsudek ze dne <DATE ISO="19980917">17. září 1998</DATE>, Kainuun Liikenne a Pohjolan Liikenne (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-412/96" PAGE.ECR="I-5141" YEAR="1998">C-412/96, Recueil, s. I-5141</REF.DOC.ECR>, bod 23), a rozsudek ze dne <DATE ISO="20091015">15. října 2009</DATE>, Hochtief a Linde-Kca-Dresden (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-138/08" PAGE.ECR="I-9889" YEAR="2009">C-138/08, Sb. rozh. s. I-9889</REF.DOC.ECR>, bod 21).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Tato judikatura je odůvodněna jednak argumentem, že článek 267 SFEU zavádí přímou spolupráci mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy v rámci řízení, které je nesporné a v němž účastníci řízení nemají žádnou možnost iniciativy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz zejména výše uvedený rozsudek Singer (s. 1199), rozsudky ze dne <DATE ISO="19940119">19. ledna 1994</DATE>, SAT Fluggesellschaft (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-364/92" PAGE.ECR="I-43" YEAR="1994">C-364/92, Recueil, s. I-43</REF.DOC.ECR>, bod 9), ze dne <DATE ISO="20000706">6. července 2000</DATE>, ATB a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-402/98" PAGE.ECR="I-5501" YEAR="2000">C-402/98, Recueil, s. I-5501</REF.DOC.ECR>, bod 29), ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, Cartesio (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-210/06" PAGE.ECR="I-9641" YEAR="2008">C-210/06, Sb. rozh. s. I-9641</REF.DOC.ECR>, bod 90), ze dne <DATE ISO="20091015">15. října 2009</DATE>, Acoset (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-196/08" PAGE.ECR="I-9913" YEAR="2009">C-196/08, Sb. rozh. s. I-9913</REF.DOC.ECR>, bod 34), a ze dne <DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, Consiglio nazionale dei geologi a Autorità garante della concorrenza e del mercato (C‑136/12, bod 28).</P></NOTE>, jednak povinností Soudního dvora zajistit, aby vlády členských států a zúčastnění mohli předložit vyjádření podle článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, že podle tohoto ustanovení jsou zúčastněným oznamována pouze předkládací rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz zejména výše uvedené rozsudky Kainuun Liikenne a Pohjolan Liikenne (bod 24); Hochtief a Linde-Kca-Dresden (bod 22), jakož i Danske Svineproducenter (bod 32).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak v zásadě odmítá odpovídat na doplňující otázky účastníků původního řízení nebo zúčastněných, které jdou nad rámec otázky položené vnitrostátním soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz například výše uvedené rozsudky Kainuun Liikenne a Pohjolan Liikenne (bod 24), Kersbergen-Lap a Dams-Schipper (bod 22), rozsudky ze dne <DATE ISO="20110414">14. dubna 2011</DATE>, Vlaamse Dierenartsenvereniging a Janssens (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-42/10+C-45/10+C-57/10" PAGE.ECR="I-2975" YEAR="2011">C-42/10, C-45/10 a C-57/10, Sb. rozh. s. I-2975</REF.DOC.ECR>, body 42 až 45), ze dne <DATE ISO="20111013">13. října 2011</DATE>, DHL International (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-148/10" PAGE.ECR="I-9543" YEAR="2011">C-148/10, Sb. rozh. s. I-9543</REF.DOC.ECR>, body 25, 28 a 30), jakož i výše uvedený rozsudek Danske Svineproducenter (bod 33).</P></NOTE>, nebo v kontextu posouzení platnosti unijního aktu rozšířit tento přezkum na jiné důvody, než uvádí předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz zejména výše uvedený rozsudek ATB a další (body 28, 30 a 31); rozsudek ze dne <DATE ISO="20070626">26. června 2007</DATE>, Ordre des barreaux francophones et germanophones a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-305/05" PAGE.ECR="I-5305" YEAR="2007">C-305/05, Sb. rozh. s. I-5305</REF.DOC.ECR>, bod 19), a rozsudek ze dne <DATE ISO="20080415">15. dubna 2008</DATE>, Nuovo Agricast (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-390/06" PAGE.ECR="I-2577" YEAR="2008">C-390/06, Sb. rozh. s. I-2577</REF.DOC.ECR>, bod 44).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>To ovšem nic nemění na tom, že patrně existuje určité napětí mezi touto judikaturou a proudem judikatury Soudního dvora, který upřednostňuje nutnost poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Soudní dvůr totiž v mnoha rozsudcích neváhá navzdory vymezení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce učiněnému vnitrostátním soudem buď s ohledem na skutkové okolnosti a argumenty uplatněné během řízení ověřit, zda ustanovení unijního práva, které nebylo předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, může být nicméně použitelné v projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz mimo jiné rozsudky ze dne <DATE ISO="19901212">12. prosince 1990</DATE>, Hennen Olie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-302/88" PAGE.ECR="I-4625" YEAR="1990">C-302/88, Recueil, s. I-4625</REF.DOC.ECR>, bod 20), a ze dne <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, Welte (C‑181/12, body 16 a 27).</P></NOTE>, nebo za účelem poskytnutí užitečné odpovědi vnitrostátnímu soudu rozhodnout o opodstatněnosti teze jednoho z účastníků původního řízení ohledně použitelnosti ustanovení, které není v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedeno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz například rozsudek ze dne <DATE ISO="20100603">3. června 2010</DATE>, Internetportal und Marketing (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-569/08" PAGE.ECR="I-4871" YEAR="2010">C-569/08, Sb. rozh. s. I-4871</REF.DOC.ECR>, body 27 až 30).</P></NOTE>, nebo také – a to i z vlastního podnětu a stále ve snaze poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď – přeformulovat položené otázky, aby do výkladu unijního práva zahrnul jedno nebo více ustanovení uvedených jedním z účastníků řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz například rozsudky ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, Weigel (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-387/01" PAGE.ECR="I-4981" YEAR="2004">C-387/01, Recueil, s. I-4981</REF.DOC.ECR>, bod 44); ze dne <DATE ISO="20060221">21. února 2006</DATE>, Ritter-Coulais (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-152/03" PAGE.ECR="I-1711" YEAR="2006">C-152/03, Sb. rozh. s. I-1711</REF.DOC.ECR>, bod 39); ze dne <DATE ISO="20070125">25. ledna 2007</DATE>, Dyson (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-321/03" PAGE.ECR="I-687" YEAR="2007">C-321/03, Sb. rozh. s. I-687</REF.DOC.ECR>, bod 26); ze dne <DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, Worten (C‑342/12, body 30 a 31), a ze dne <DATE ISO="20131212">12. prosince 2013</DATE>, Hay (C‑267/12, bod 23).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Ačkoli tedy judikatura Soudního dvora patrně není jednoznačná, nedomnívám se, že je nutné zde podrobněji zkoumat případná kritéria umožňující dosáhnout soudržného výkladu všech těchto rozsudků.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Existuje totiž přinejmenším jeden případ, k němuž podle mého názoru patří projednávaná věc, kdy si Soudní dvůr systematicky zakazuje změnit nebo rozšířit předmět žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nad rámec definovaný vnitrostátním soudem. Jedná se o případ, kdy předkládající soud explicitně nebo implicitně odmítl položit Soudnímu dvoru další otázku týkající se výkladu unijního práva, kterou výslovně vznesl jeden z účastníků sporu v původním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19881005">5. října 1988</DATE>, Alsatel (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="247/86" PAGE.ECR="5987" YEAR="1988">247/86, Recueil, s. 5987</REF.DOC.ECR>, body 7 a 8), a výše uvedený rozsudek DHL International (body 25 a 30). V tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne <DATE ISO="19940602">2. června 1994</DATE>, AC-ATEL Electronics (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-30/93" PAGE.ECR="I-2305" YEAR="1994">C-30/93, Recueil, s. I-2305</REF.DOC.ECR>, body 19 a 20), a ze dne <DATE ISO="19970710">10. července 1997</DATE>, Palmisani (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-261/95" PAGE.ECR="I-4025" YEAR="1997">C-261/95, Recueil, s. I-4025</REF.DOC.ECR>, body 30 a 31). Viz také bod 25 stanoviska generálního advokáta Lenze ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek AC-ATEL Electronics; bod 46 stanoviska generální advokátky Kokott ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, Air Transport Association of America a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-366/10" PAGE.ECR="I-13755" YEAR="2011">C-366/10, Sb. rozh. s. I-13755</REF.DOC.ECR>), jakož i bod 18 mého stanoviska ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Belgian Electronic Sorting Technology.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>V projednávané věci je pravda, že na rozdíl od věcí, v nichž Soudní dvůr rozhodoval konkrétně o této otázce, předkládající soud musí rozhodnout v posledním stupni a připustil relevanci otázky společnosti Fonnship za předpokladu, že by Soudní dvůr odpověděl kladně na otázku, která mu byla položena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Ve výše uvedeném rozsudku DHL International Soudní dvůr v bodě 30 upřesnil, že předkládající soud neuznal <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>ani nezbytnost ani relevanci<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> dalších otázek týkajících se výkladu unijního práva, které před ním navrhla žalobkyně v původním řízení.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Navíc objektivní výklad čl. 267 třetího pododstavce SFEU by mohl vést k domněnce, že je-li ve věci projednávané před soudem, který rozhoduje v posledním stupni, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>vznesena<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> otázka týkající se výkladu unijního práva, tento soud <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>je povinen<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> obrátit se na Soudní dvůr.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Takový výklad čl. 267 třetího pododstavce SFEU by mohl být zvláště přínosný v případě, kdy soud rozhodující v posledním stupni na podporu svého odmítnutí položit další otázku Soudnímu dvoru předestírá zjevně nesprávný výklad unijního práva nebo formuluje otázku na základě zjevně nesprávného právního předpokladu, což by pak Soudnímu dvoru umožnilo na základě vyjádření zúčastněných a stanoviska generálního advokáta přezkoumat chybnost navrženého výkladu nebo právního předpokladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>To také ve skutečnosti navrhli generální advokát Léger v bodě 46 stanoviska předneseného ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20000926">26. září 2000</DATE>, Engelbrecht (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-262/97" PAGE.ECR="I-7321" YEAR="2000">C-262/97, Recueil, s. I-7321</REF.DOC.ECR>), a generální advokát Bot v bodech 34 a 35 stanoviska předneseného ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20100908">8. září 2010</DATE>, Winner Wetten (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-409/06" PAGE.ECR="I-8015" YEAR="2010">C-409/06, Sb. rozh. s. I-8015</REF.DOC.ECR>), s cílem poskytnout vnitrostátním soudům užitečnou odpověď. To připustil i Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-515/07" PAGE.ECR="I-839" YEAR="2009">C-515/07, Sb. rozh. s. I-839</REF.DOC.ECR>, body 29 a 40), na základě mého stanoviska v tomto smyslu (viz zejména bod 56 daného stanoviska). Důvody odmítnutí dvou prvních návrhů a vyhovění třetímu návrhu se neprojevují v odůvodnění rozsudků. Je však zajímavé poznamenat, že pouze věc, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie, byla předložena vnitrostátním soudem rozhodujícím v posledním stupni.</P></NOTE>. Především s ohledem na nezbytnost zajistit jednotný výklad unijního práva totiž považuji za nepřijatelné, aby Soudní dvůr mohl k tíži jednotlivců vědomě nenapravit taková pochybení, kterých se dopustil soud rozhodující v posledním stupni, a rovněž tyto jednotlivce ve skutečnosti zbavit účinné možnosti uplatňovat odpovědnost členského státu, v němž se nachází uvedený soud, za porušení unijního práva.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Tyto úvahy však neplatí v projednávané věci zejména z důvodu, že předkládající soud neposkytuje žádnou skutečnost umožňující zejména zjistit, v jakém smyslu by rozhodl otázku nutnosti a proporcionality protestních akcí z hlediska dodržování pravidel Dohody o EHP týkajících se volného pohybu služeb.</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Obecně Soudní dvůr, kterému soud rozhodující v posledním stupni, a sice Consiglio di Stato (Itálie), položil otázku týkající se rozsahu pravomoci tohoto soudu zvolit a přeformulovat otázky navržené jedním z účastníků původního řízení, ve výše uvedeném rozsudku Consiglio nazionale dei geologi a Autorità garante della concorrenza e del mercato zamítl existenci bezpodmínečné povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu unijního práva, kterou vznesl jeden z těchto účastníků řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz výše uvedený rozsudek Consiglio nazionale dei geologi a Autorità garante della concorrenza e del mercato (bod 34). Je třeba poznamenat, že Soudní dvůr v bodě 25 tohoto rozsudku uvádí, že soud, proti jehož rozhodnutím nelze podat žádný opravný prostředek, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/><HT TYPE="ITALIC">v zásadě</HT> povinen předložit Soudnímu dvoru žádost ve smyslu čl. 267 třetího pododstavce SFEU, pokud je před ním vznesena otázka týkající se výkladu Smlouvy o FEU<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).</P></NOTE>, a rovněž připomněl, že určení a formulace otázek, které jsou mu předloženy, jsou výlučně na vnitrostátním soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Tamtéž (bod 29).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek jsem toho názoru, že Soudní dvůr by měl odpovědět pouze na otázku, která mu byla předložena a která se týká použitelnosti pravidel Dohody o EHP na volný pohyb služeb, a nezabývat se tudíž otázkou, jejíhož položení se společnost Fonnship domáhala u vnitrostátního soudu, avšak tento soud toto výslovně odmítl, a která se týká případné slučitelnosti protestních akcí s volným pohybem služeb.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a výkladu nařízení č. 4055/86</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Ačkoli předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce odkázal obecně na pravidla Dohody o EHP pro volný pohyb služeb, odpověď Soudního dvora by podle mého názoru měla být omezena na ustanovení nařízení č. 4055/86, jak navrhli rovněž účastníci původního řízení a ostatní zúčastnění, kteří Soudnímu dvoru předložili vyjádření.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Je totiž nesporné, že volný pohyb dopravních služeb upravují ustanovení Smlouvy týkající se dopravy a že pokud jde konkrétně o námořní dopravu, podle čl. 84 odst. 2 Smlouvy o EHS příslušelo Radě Evropské unie rozhodnout, zda v tomto odvětví mohou být přijata příslušná ustanovení, což skutečně konstatovala a zrealizovala, když dne <DATE ISO="19861222">22. prosince 1986</DATE> přijala nařízení č. 4055/86, v původním znění, o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě, které vstoupilo v platnost dne <DATE ISO="19870101">1. ledna 1987</DATE>. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 4055/86 bylo – jak již bylo uvedeno – začleněno do Dohody o EHP, je tedy třeba přeformulovat položenou otázku a omezit ji na výklad tohoto aktu.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>S ohledem na skutečnosti ve spise a vyjádření zúčastněných může být položená otázka dále omezena na vyjasnění osobní působnosti nařízení č. 4055/86, která je uvedena v článku 1 tohoto nařízení, a to za účelem určení, zda se na společnost, která je legálně usazena v EHP, v projednávaném případě v Norsku, a je vlastníkem plavidla, jež zajišťuje služby námořní dopravy v rámci EHP, avšak pluje pod vlajkou třetího státu, v projednávaném případě Panamy, tento akt vztahuje a zda se případně tato společnost může v zásadě domáhat svobody, kterou tento akt poskytuje.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K osobní působnosti nařízení č. 4055/86</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Kladná odpověď, která je na první pohled jednoduchá, patrně vyplývá ze samotného znění článku 1 nařízení č. 4055/86 a z judikatury Soudního dvora.</TXT></NP><?PAGE NO="7"?><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Podle odstavce 1 tohoto ustanovení se totiž volný pohyb služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi vztahuje na státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě než je stát osoby, pro kterou je služba určena, zatímco odkazem, který činí jeho odstavec 3 mimo jiné na článek 58 Smlouvy o EHS (později článek 48 ES), jsou společnosti usazené v Evropské unii (v EHP) postaveny na roveň fyzickým osobám, které jsou státními příslušníky členských států.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak v kontextu společnosti usazené v jednom členském státě, která provozuje pravidelnou linku do jiného členského státu, ale jejíž plavidla byla zapsána v Panamě a plují pod panamskou vlajkou, ze znění čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86 dovodil, že toto nařízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>se vztahuje na státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě než je stát osoby, pro kterou je služba určena, a <HT TYPE="ITALIC">neodkazuje na zápis nebo vlajku plavidel provozovaných dopravním podnikem</HT><QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19940517">17. května 1994</DATE>, Corsica Ferries (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-18/93" PAGE.ECR="I-1783" YEAR="1994">C-18/93, Recueil, s. I-1783</REF.DOC.ECR>, bod 29) (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska). Skutečnost, že plavidla provozovaná touto společností byla zapsána v Panamě a plula pod panamskou vlajkou, vyplývá z bodu 8 tohoto rozsudku. Viz rovněž rozsudek ze dne <DATE ISO="19980618">18. června 1998</DATE>, Corsica Ferries France (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-266/96" PAGE.ECR="I-3949" YEAR="1998">C-266/96, Recueil, s. I-3949</REF.DOC.ECR>, bod 3).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Skutečnost, že pro účely určení působnosti čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86 není podstatný zápis anebo vlajka plavidel, je <HT TYPE="ITALIC">a contrario</HT> posílena odstavcem 2 téhož ustanovení. Tento odstavec totiž uvádí, že tento akt se vztahuje rovněž na státní příslušníky členských států usazené mimo Unii a na společnosti námořní dopravy usazené mimo Unii kontrolované státními příslušníky členského státu, <HT TYPE="ITALIC">pokud jsou jejich plavidla zapsána v daném členském státě v souladu s jeho právními předpisy</HT>.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Jak uvedl Kontrolní úřad ESVO v písemném vyjádření, upřesnění učiněné v čl. 1 odst. 2 nařízení č. 4055/86 odráží to, co je obecně nazýváno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>řecká výjimka<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto ohledu viz mimo jiné Bredima-Savopoulou A., a Tzoannos J., <HT TYPE="ITALIC">The Common Shipping Policy of the EC</HT>, North Holland, Amsterdam, 1990, s. 176, a Baena Baena P. J., <HT TYPE="ITALIC">La politica comunitaria de los transportes maritimos</HT>, Marcial Pons, Madrid, 1995, s. 127.</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že podle řeckého práva jsou řečtí státní příslušníci usazení ve třetích zemích oprávněni zapsat svá plavidla do námořního rejstříku tohoto členského státu, nezohlednění této situace by vedlo k vynětí podstatné části celkové tonáže náležející státním příslušníkům států EHP z působnosti uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Podle jednoho autora se jednalo o 85 % loďstva plujícího pod řeckou vlajkou: viz Martinez Lage S., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>El régimen comunitario del transporte marítimo y el Real Decreto 990/1986 sobre ordenación del transporte marítimo en España<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, <HT TYPE="ITALIC">Gaceta Juridica de la CEE</HT>, č. 10, 1988, s. 408.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Není tedy pochyb o tom, že unijní zákonodárce nezamýšlel podmínit použití čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86 místem zápisu plavidel.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Tudíž na rozdíl od toho, co ST a SEKO uvedly v písemných vyjádřeních, skutečnost, že státní příslušníci států EHP, kteří spadají do působnosti téhož ustanovení, zapisují svá plavidla ve třetí zemi, neznamená, že tito státní příslušníci již nejsou usazeni ve státě EHP.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Proti předcházejícím úvahám nelze uplatňovat ani argument ST a SEKO, že vzhledem k tomu, že se spor v původním řízení týká pracovních podmínek posádky plavidla, na které se vztahuje právo třetí země, nejsou ustanovení nařízení č. 4055/86 použitelná, nebo jsou přinejmenším podmíněna dostatečnou souvislostí mezi pracovním poměrem a unijním územím (územím EHP), která v projednávaném případě neexistuje.</TXT></NP><?PAGE NO="8"?><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Tento argument musí být totiž zamítnut nejprve z toho důvodu, že z procesního hlediska je jeho cílem na základě výčtu rozsudků Soudního dvora týkajících se volného pohybu pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>V bodech 79 a 80 písemných vyjádření ST a SEKO na podporu svého argumentu uvádějí rozsudky ze dne <DATE ISO="19840712">12. července 1984</DATE>, Prodest (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="237/83" PAGE.ECR="3153" YEAR="1984">237/83, Recueil, s. 3153</REF.DOC.ECR>, bod 6); ze dne <DATE ISO="19890927">27. září 1989</DATE>, Lopes da Viega (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="9/88" PAGE.ECR="2989" YEAR="1989">9/88, Recueil, s. 2989</REF.DOC.ECR>, bod 15); ze dne <DATE ISO="19940629">29. června 1994</DATE>, Aldewereld (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-60/93" PAGE.ECR="I-2991" YEAR="1994">C-60/93, Recueil, s. I-2991</REF.DOC.ECR>, bod 14), a ze dne <DATE ISO="19960430">30. dubna 1996</DATE>, Boukhalfa (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-214/94" PAGE.ECR="I-2253" YEAR="1996">C-214/94, Recueil, s. I-2253</REF.DOC.ECR>, bod 15), jež se všechny týkají výkladu ustanovení Smlouvy nebo sekundárního práva týkajících se volného pohybu pracovníků.</P></NOTE> v konečném důsledku zpochybnit relevanci otázky položené předkládajícím soudem v souvislosti s poskytováním služeb, zatímco podle judikatury zůstává tento soud v zásadě jediným příslušným k vymezení předmětu těchto otázek a posouzení jejich nezbytnosti i relevance z hlediska konkrétních okolností sporu, který mu byl předložen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz zejména výše uvedené rozsudky Kersbergen-Lap a Dams-Schipper (bod 21) a Danske Svineproducenter (bod 32).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Dále musí být argument ST a SEKO rovněž zamítnut z důvodu, že působnost nařízení č. 4055/86 je stanovena jeho vlastními ustanoveními a nezávisí na právu rozhodném pro pracovní vztahy mezi posádkou plavidla a poskytovatelem služeb námořní dopravy, na kterého se může vztahovat toto nařízení. Svědčí o tom okolnost, že nařízení č. 4055/86 například v žádném ustanovení neuvádí kritéria určení práva rozhodného pro individuální pracovní smlouvy členů posádky, zvláště pokud jde o vztahy, které by měly existovat mezi tímto aktem a článkem 6 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, podepsané dne <DATE ISO="19800619">19. června 1980</DATE> v Římě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Římská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="266" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1980">Úř. věst. L 266, s. 1</REF.DOC.OJ>. Připomínám, že článek 6 Římské úmluvy, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Individuální pracovní smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, v podstatě stanoví, že zaměstnanec v případě pracovních smluv nesmí být v důsledku volby rozhodného práva stranami zbaven ochrany, kterou mu poskytují kogentní ustanovení práva, které by bylo použito podle uvedeného čl. 6 odst. 2 v případě neexistence volby rozhodného práva. Podle tohoto odstavce se pracovní smlouva řídí jednak právem země, v níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci, nebo dále právem země, v níž se nachází provozovna, u které je zaměstnán, nevykonává-li zaměstnanec obvykle svou práci v jediné zemi. Tato kritéria se uplatní, avšak vyplývá-li z okolností, že pracovní smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, použije se na smlouvu právo této země. K použití a formulaci těchto kritérií určení rozhodného práva v kontextu propuštění člena posádky plavidla viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20111215">15. prosince 2011</DATE>, Voogsgeerd (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-384/10" PAGE.ECR="I-132275" YEAR="2011">C-384/10, Sb. rozh. s. I-132275</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Konečně dotčený argument nemůže obstát ani z toho důvodu, že lze sice připustit – jak tvrdí ST a SEKO –, že pracovní vztahy na palubě plavidla na volném moři se podle článků 91 a 94 Úmluvy Spojených národů o mořském právu, podepsané v Montego Bay dne <DATE ISO="19821210">10. prosince 1982</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Úmluva z Montego Bay<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Uvedené články 91 a 94, které jsou zařazeny do části VII Úmluvy z Montego Bay, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Volné moře<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, především stanoví, že plavidla mají státní příslušnost toho státu, pod jehož vlajkou jsou oprávněny plout, musí zde však být skutečné pouto mezi státem a plavidlem, a dále že každý stát účinně uplatňuje svou jurisdikci a kontrolu ve správních, technických a sociálních záležitostech nad plavidly, která plují pod jeho vlajkou, zejména podle svého vnitrostátního práva nad jeho velitelem, důstojníky a posádkou ve správních, technických a sociálních záležitostech, které se plavidla týkají.</P></NOTE>, řídí právem státu vlajky, což ostatně uznává judikatura Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19921124">24. listopadu 1992</DATE>, Poulsen a Diva Navigation (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-286/90" PAGE.ECR="I-6019" YEAR="1992">C-286/90, Recueil, s. I-6019</REF.DOC.ECR>, body 18 a 22).</P></NOTE>, avšak z nařízení č. 4055/86 v žádném případě nevyplývá, že unijní zákonodárce chtěl omezit působnost tohoto nařízení na státní příslušníky zajišťující služby námořní dopravy prostřednictvím plavidel, na jejichž palubách se pracovní vztahy řídí právem členského státu (nebo právem státu EHP)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20060309">9. března 2006</DATE>, Komise v. Španělsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-323/03" PAGE.ECR="I-2161" YEAR="2006">C-323/03, Sb. rozh. s. I-2161</REF.DOC.ECR>, bod 26), ohledně odmítnutí Soudního dvora postavit výrazy použité v nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne <DATE ISO="19921207">7. prosince 1992</DATE> o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="364" PAGE.FIRST="7" DATE.PUB="1992">Úř. věst. L 364, s. 7</REF.DOC.OJ>) na roveň ustanovením Úmluvy z Montego Bay, což by mělo za následek omezení působnosti uvedeného nařízení.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Obecné podřízení působnosti nařízení č. 4055/86 takové další podmínce by mohlo ohrozit cíl tohoto nařízení, který spočívá v rozšíření volného pohybu služeb na námořní dopravu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi za účelem postupného zrušení stávajících omezení a zavedení nových omezení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz předposlední bod odůvodnění nařízení č. 4055/86. Pokud jde o obdobné úvahy, viz výše uvedený rozsudek Komise v. Španělsko (bod 24).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Obtížnější je naproti tomu otázka, o níž zúčastnění rovněž diskutovali před Soudním dvorem, týkající se určení přesného okruhu osob, na které se vztahuje volný pohyb služeb v námořní dopravě a které jsou uvedeny v čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86, konkrétně otázka, zda z důvodu bydliště anebo sídla ve státě EHP spadá samotný vlastník plavidla do působnosti tohoto ustanovení.</TXT></NP><?PAGE NO="9"?><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Tato otázka má původ v neshodě účastníků původního řízení ohledně identity a místa usazení subjektu pověřeného správou a provozem Sava Star, jelikož ST a SEKO uvádí, že tyto činnosti byly převedeny na společnost usazenou v Panamě, zatímco společnost Fonnship tvrdí, že během relevantního období zajišťovala veškerý obchodní provoz Sava Star z Norska.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Soudnímu dvoru v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU zjevně nepřísluší rozhodnout o tomto skutkovém sporu, který bude muset posoudit předkládající soud, i když podle znění jeho předběžné otázky tento soud patrně vycházel z předpokladu, že společnost Fonnship vykonávala během doby rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>činnost spočívající v zajišťování dopravních služeb<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> a že některé skutečnosti, které tato společnost sdělila na základě žádosti Soudního dvora a na jednání, tento dojem potvrzují.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Ponecháme-li nicméně stranou tento skutkový spor a za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu budeme vycházet z výkladu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86, je třeba nejprve připomenout, že toto ustanovení určuje osoby, na které se vztahuje volný pohyb služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi, v podstatě stejně jako článek 49 ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19940714">14. července 1994</DATE>, Peralta (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-379/92" PAGE.ECR="I-3453" YEAR="1994">C-379/92, Recueil, s. I-3453</REF.DOC.ECR>, bod 39); ze dne <DATE ISO="19941005">5. října 1994</DATE>, Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-381/93" PAGE.ECR="I-5145" YEAR="1994">C-381/93, Recueil, s. I-5145</REF.DOC.ECR>, bod 10), a ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE>, Sea-Land Service a Nedlloyd Lijnen (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-430/99+C-431/99" PAGE.ECR="I-5235" YEAR="2002">C-430/99 a C-431/99, Recueil, s. I-5235</REF.DOC.ECR>, bod 30).</P></NOTE>, tedy fyzické i právnické osoby usazené na území členského státu Unie (EHP), které za úplatu poskytují přeshraniční služby v rámci EHP, nebo jsou jejich příjemci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Pokud jde o článek 36 Dohody o EHP (volný pohyb služeb), viz rozsudek Soudu ESVO Granville Establishment (E-13/11, EFTA Court Report 2012, s. 403, body 38 a 39).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Na základě tohoto obecného předpokladu již Soudní dvůr připustil, že do osobní působnosti čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86 spadají společnost založená podle nizozemského práva, která vybavovala námořní plavidla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz výše uvedený rozsudek Sea-Land Service a Nedlloyd Lijnen (body 16, 26 až 29). Je třeba poznamenat, že i když Soudní dvůr ponechal na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda situace, které vedly ke sporům v této věci, spadají do osobní působnosti nařízení č. 4055/86, s ohledem na znění bodů 63 až 76 stanoviska generálního advokáta Albera v dané věci tomu tak bylo s největší pravděpodobností z důvodu okolnosti, že jiná společnost námořní dopravy dotčená ve věci v původním řízení (Sea-Land Service) byla usazena ve Spojených státech amerických a že předkládající soud neposkytl dostatek údajů o splnění podmínek stanovených v čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení.</P></NOTE>, námořní zástupce se sídlem v členském státě, který provozoval plavidlo, jehož nebyl vlastníkem, které zajišťovalo pravidelnou linku mezi přístavy dvou členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz výše uvedený rozsudek Corsica Ferries (body 8 a 30) a bod 2 stanoviska generálního advokáta van Gervena v této věci. Viz rovněž výše uvedený rozsudek Corsica Ferries France (bod 3). Jak již bylo uvedeno výše, plavidla plula pod panamskou vlajkou.</P></NOTE>, řečtí vlastníci lodí, kteří zcela pronajímali své lodě cestovním kancelářím na jednodenní výlety mezi členským státem a třetí zemí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20021114">14. listopadu 2002</DATE>, Geha Naftiliaki a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-435/00" PAGE.ECR="I-10615" YEAR="2002">C-435/00, Recueil, s. I-10615</REF.DOC.ECR>, body 5 a 6), a body 5 a 6 stanoviska generálního advokáta Albera v této věci.</P></NOTE>, jakož i italský kapitán plavidla zajišťujícího námořní dopravu mezi dvěma přístavy členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Výše uvedený rozsudek Peralta (bod 42). Vlastník plavidla byl Ital a plavidlo plulo pod italskou vlajkou.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Tato judikatura svědčí o pružném výkladu osobní působnosti čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86, zajisté v souladu se snahou zajistit, aby co nejvíce hospodářských činností, na které se nevztahuje volný pohyb zboží, kapitálu nebo osob, nebylo vyloučeno z působnosti Smlouvy o ES (nebo Dohody o EHP)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, Falco Privatstiftung a Rabitsch (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-533/07" PAGE.ECR="I-3327" YEAR="2009">C-533/07, Sb. rozh. s. I-3327</REF.DOC.ECR>, bod 35).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Nic to nemění na tom, že tato judikatura výslovně neposkytuje informace o tom, zda lze samotného vlastníka plavidla považovat za poskytovatele služeb v námořní dopravě.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Užitečné poznatky, pokud jde o zápornou odpověď na tuto otázky, lze podle mého názoru vyvodit z judikatury Soudního dvora týkající se jiných dopravních prostředků.</TXT></NP><?PAGE NO="10"?><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Z této judikatury, především z rozsudků Cura Anlagen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20020321">21. března 2002</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-451/99" PAGE.ECR="I-3193" YEAR="2002">C-451/99, Recueil, s. I-3193</REF.DOC.ECR>, bod 18). Tato věc se týkala povinnosti zápisu ve státě, ve kterém jsou užívána vozidla pořízená na leasing od podniku usazeného v jiném členském státě.</P></NOTE>, Jobra<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20081204">4. prosince 2008</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-330/07" PAGE.ECR="I-9099" YEAR="2008">C-330/07, Sb. rozh. s. I-9099</REF.DOC.ECR>, bod 22). Tato věc se týkala odmítnutí orgánů členského státu poskytnout investiční prémii společnosti, která poskytla na leasing nákladní vozidla používaná především na území jiných členských států.</P></NOTE> a Waypoint Aviation<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20111013">13. října 2011</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-9/11" PAGE.ECR="I-9697" YEAR="2011">C-9/11, Sb. rozh. s. I-9697</REF.DOC.ECR>, body 17 a 20). Věc se v podstatě týkala zákazu převedení užívacího práva k letadlu na společnost, která není usazena v členském státě, který přiznal daňovou výhodu, pokud jde o financování jeho koupě.</P></NOTE>, totiž vyplývá, že i když je vlastník vozidla snadno kvalifikován jako poskytovatel služeb, na kterého se vztahuje článek 49 ES, nabízí-li takové vozidlo k pronájmu (jedná se tedy v konečném důsledku o poskytování služeb pronájmu), Soudní dvůr jej naproti tomu nikdy nepovažoval za poskytovatele <HT TYPE="ITALIC">dopravních služeb</HT>.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Aby byl jako takový kvalifikován, je tedy třeba, aby vlastník sám vykonával dopravní činnosti, v projednávaném případě činnosti námořní dopravy prostřednictvím provozování svých plavidel.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Tato kvalifikace je v souladu s definicí výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>majitel lodi ze Společenství<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, která je uvedena v čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení č. 3577/92, jenž odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>státní příslušní[ky] členského státu […] <HT TYPE="ITALIC">provozující lodní dopravu</HT><QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Tato kvalifikace je podle mého názoru rovněž v souladu s definicí výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>provozovatel námořního plavidla<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, který se nachází například v ustanovení 2 přílohy směrnice Rady 1999/63/ES ze dne <DATE ISO="19990621">21. června 1999</DATE> o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" PAGE.FIRST="33" DATE.PUB="1999">Úř. věst. L 167, s. 33</REF.DOC.OJ>. Tato směrnice byla použitelná v rozhodné době z hlediska skutkových okolností sporů v původním řízení, a to i v EHP, na základě rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 66/2000 ze dne <DATE ISO="20000802">2. srpna 2000</DATE>, kterým se mění příloha XI (Telekomunikační služby) Dohody o EHP (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="250" PAGE.FIRST="48" DATE.PUB="2000">Úř. věst. L 250, s. 48</REF.DOC.OJ>). Požadavky uvedené směrnice byly směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/95/ES ze dne <DATE ISO="19991213">13. prosince 1999</DATE> o uplatňování ustanovení o pracovní době námořníků na palubách plavidel, která využívají přístavy Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="014" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 14, s. 29</REF.DOC.OJ>), rozšířeny na všechna plavidla, která využívají přístavy Unie [přičemž tato směrnice byla sama začleněna do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 94/2000 ze dne <DATE ISO="20001027">27. října 2000</DATE>, kterým se mění příloha XIII (Doprava) Dohody o EHP (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="007" PAGE.FIRST="19" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 7, s. 19</REF.DOC.OJ>)]. Avšak podle článku 11 směrnice 1999/95 byly stanovené požadavky nicméně použitelné na plavidla plující pod vlajkou třetích států až od <DATE ISO="20030110">10. ledna 2003</DATE>, kdy vstoupil v platnost Protokol z roku 1996 k Úmluvě Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 147 o minimálních normách pro obchodní lodě, tedy několik týdnů před kolektivní akcí zahájenou SEKO. Rovněž je třeba poznamenat, že pokud jde o právní nástroje, které byly přijaty až poté, co nastaly skutkové okolnosti sporů v původním řízení, obdobná definice se nachází v čl. 2 písm. j) Úmluvy o práci na moři z roku 2006, která byla přijata pod záštitou MOP a vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20130820">20. srpna 2013</DATE>. Posledně uvedená definice byla převzata v příloze směrnice Rady 2009/13/ES ze dne <DATE ISO="20090216">16. února 2009</DATE>, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a kterou se mění směrnice 1999/63/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="124" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="2009">Úř. věst. L 124, s. 30</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> a kterým se rozumí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>vlastník plavidla nebo jakýkoli jiný subjekt nebo osoba, jako je provozovatel námořního plavidla spravující plavidlo nebo nájemce plavidla bez posádky, na kterou provozovatel námořního plavidla převedl odpovědnost za provoz plavidla a která odpovědnost přijala a prohlásila, že bude vykonávat všechny s tím spojené úkoly a povinnosti<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Z této definice totiž bezpochyby vyplývá, že se vlastnictví plavidla nekryje s odpovědností za provoz tohoto plavidla.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tak pouze vlastník plavidla, který nese odpovědnost za jeho provoz, bude moci být považován za poskytovatele služeb námořní dopravy. Pokud naproti tomu svěří tuto odpovědnost jiným subjektům, poskytování služeb budou zajišťovat tyto subjekty.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Na otázku, zda může být vlastník plavidla kvalifikován jako poskytovatel služby námořní dopravy, vykonává-li pouze část činností spojených s provozem plavidla, je však obtížné odpovědět a tato otázka bezpochyby závisí na všech skutkových okolnostech každé věci.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je nicméně možné uvést v tomto ohledu několik obecných úvah s tím, že zůstávají velmi schématické vzhledem ke složitosti organizace činností mezinárodní námořní dopravy.</TXT></NP><?PAGE NO="11"?><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pokud tedy vlastník plavidla pronajme toto plavidlo na dobu určitou (pronájem na čas), nebo pro konkrétní cestu (pronájem na cestu), lze předpokládat, že v zásadě zůstane nadále odpovědný za posádku plavidla. Ačkoli nájemce bude zajišťovat přepravu pro své zákazníky, tento subjekt využije posádku plavidla, kterou zaměstnal a poskytl vlastník. Pokud za takových okolností zůstává vlastník plavidla přímo odpovědný za posádku plavidla, je podle mého názoru možné považovat nájemce i vlastníka za osoby zajišťující stejnou službu námořní dopravy. Lze tudíž předpokládat, že by oba dva spadali do osobní působnosti nařízení č. 4055/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Jedná se zjevně o situaci ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Geha Naftiliaki a další.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Naproti tomu v případě charterového pronájmu lodi, to znamená lodi pronajaté bez posádky, se přikláním k vyloučení vlastníka této lodi z fyzických nebo právnických osob, které se mohou dovolávat postavení poskytovatele služeb námořní dopravy, neboť jeho pozice se v konečném důsledku neliší od pozice vlastníků jiných dopravních prostředků poskytnutých k pronájmu, v jejichž případě Soudní dvůr dosud nikdy neměl za to, že spadají do okruhu poskytovatelů dopravních služeb.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Předkládajícímu soudu tak s ohledem na všechny skutečnosti, které mu byly předloženy, přísluší ověřit, zda se společnost Fonnship v období, kdy probíhaly spory v původním řízení, ujala provozu Sava Star tak, aby byly zajištěny služby námořní dopravy ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Za předpokladu, že by tomu tak bylo, zbývá přezkoumat, zda by použitelnost nařízení č. 4055/86 mohla být nicméně vyloučena okolností, kterou uvedly ST, SEKO a švédská vláda a podle které cílem pravidel EHP není chránit podniky námořní dopravy, které se rozhodly, že se právu státu EHP a přiměřeným podmínkám, které jsou mezinárodně uznávány v oblasti práce a odměny za práci, vyhnou zapsáním svých plavidel v takových třetích zemích, jako byla v době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporů v původním řízení Panama, které poskytují výhodné vlajky.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K problematice případného zneužití práva</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>V takové konstelaci případu, o které ještě nebylo rozhodnuto a kterou se budu zabývat později, argument těchto zúčastněných bezpochyby odkazuje na zákaz – stanovený soudní cestou – aby se hospodářské subjekty zneužívajícím způsobem dovolávaly ustanovení unijního práva k tomu, aby buď obešly vlastní vnitrostátní právní předpisy, nebo aby z toho získaly výhody způsobem, které je v rozporu s účely a cíli uvedených ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>V tomto smyslu viz bod 63 stanoviska generálního advokáta Poiarese Madura předneseného ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20060221">21. února 2006</DATE>, Halifax a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-255/02" PAGE.ECR="I-1609" YEAR="2006">C-255/02, Sb. rozh. s. I-1609</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Vzhledem k vymezení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však přezkum otázky případného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> není bez procesních obtíží, takže Kontrolní úřad ESVO měl na jednání za to, že by to vedlo právě ke zkoumání otázky, kterou předkládající soud v konečném důsledku odmítl předložit Soudnímu dvoru.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Ačkoli Kontrolní úřad ESVO své stanovisko blíže nespecifikoval, lze jej podle mého názoru pochopit, pokud pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> pojmeme jako pravidlo nebo zásadu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Připomínám, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20070705">5. července 2007</DATE>, Kofoed (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-321/05" PAGE.ECR="I-5795" YEAR="2007">C-321/05, Sb. rozh. s. I-5795</REF.DOC.ECR>, bod 38), rozhodl, že zákaz zneužití práva představuje obecnou zásadu unijního práva.</P></NOTE> umožňující omezit výkon (subjektivního) práva přiznaného ustanoveními unijního práva (práva EHP), a nikoliv jako pravidlo, které může vymezit působnost uvedených ustanovení.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Kvalifikace pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> jako pravidla omezujícího výkon práva přiznaného unijním právem (právem EHP) má totiž v projednávaném případě za následek uznání použitelnosti nařízení č. 4055/86 a přesunutí analýzy do oblasti vztahů mezi právem přiznaným tímto aktem společnosti Fonnship a protestními akcemi ST a SEKO, což je otázka, kterou předkládající soud odmítl Soudnímu dvoru předložit.</TXT></NP><?PAGE NO="12"?><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Pokud naopak připustíme, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> je pravidlem umožňujícím vymezit působnost unijního práva (práva EHP), umožnilo by to v projednávané věci spojit přezkum případné zneužívající praktiky s předběžnou otázkou položenou Soudnímu dvoru, která se týká osobní působnosti nařízení č. 4055/86.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se ve své judikatuře podle všeho pevně nerozhodl pro jednu nebo druhou z těchto kvalifikací zneužití práva.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>podle ustálené judikatury platí, že <HT TYPE="ITALIC">použití</HT> unijních nařízení <HT TYPE="ITALIC">nelze rozšířit tak, aby se vztahovala</HT> i na nekalé praktiky hospodářských subjektů<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20130912">12. září 2013</DATE>, Slancheva sila (C‑434/12, bod 27 a citovaná judikatura) (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska). Pro obdobné vyjádření viz rovněž výše uvedený rozsudek Halifax a další (bod 69) a rozsudek ze dne <DATE ISO="20060406">6. dubna 2006</DATE>, Agip Petroli (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-456/04" PAGE.ECR="I-3395" YEAR="2006">C-456/04, Sb. rozh. s. I-3395</REF.DOC.ECR>, bod 20 a citovaná judikatura).</P></NOTE>, čímž v důsledku uvedl, že pojem zneužití (práva) představuje pravidlo pro vymezení působnosti ustanovení unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Na základě řady předchozích rozsudků Soudního dvora, mezi něž patří mimo jiné rozsudky ze dne <DATE ISO="19880621">21. června 1988</DATE>, Lair (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="39/86" PAGE.ECR="3161" YEAR="1988">39/86, Recueil, s. 3161</REF.DOC.ECR>, bod 43), a ze dne <DATE ISO="20030923">23. září 2003</DATE>, Akrich (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-109/01" PAGE.ECR="I-9607" YEAR="2003">C-109/01, Recueil, s. I-9607</REF.DOC.ECR>, bod 57 a bod 2 výroku), zastával tuto kvalifikaci pojmu zneužití (práva) rovněž generální advokát Poiares Maduro v bodě 69 stanoviska předneseného ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Halifax a další.</P></NOTE>, zatímco naopak konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>případné zneužití práv, která přiznává [unijní] právní řád v ustanoveních týkajících se volného pohybu pracovníků, <HT TYPE="ITALIC">předpokládá, že se na dotyčnou osobu vztahuje oblast osobní působnosti Smlouvy</HT>, pokud splní podmínky stanovené k tomu, aby mohla být kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/><QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, Ninni-Orasche (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-413/01" PAGE.ECR="I-13187" YEAR="2003">C-413/01, Recueil, s. I-13187</REF.DOC.ECR>, bod 31) (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska). V tomto smyslu viz také rozsudky ze dne <DATE ISO="19990309">9. března 1999</DATE>, Centros (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-212/97" PAGE.ECR="I-1459" YEAR="1999">C-212/97, Recueil, s. I-1459</REF.DOC.ECR>, bod 18), a ze dne <DATE ISO="20130221">21. února 2013</DATE>, A (C‑123/11, bod 27), v nichž je uvedeno, že: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>[o]tázka <HT TYPE="ITALIC">použití</HT><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> článků Smlouvy, které upravují svobodu usazování, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>není <HT TYPE="ITALIC">totožná</HT> s otázkou, zda členský stát může přijmout opatření, která mají zamezit tomu, aby se s odvoláním na možnosti nabízené Smlouvou někteří z jeho státních příslušníků pokoušeli zneužívajícím způsobem obejít jeho vnitrostátní právní předpisy<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).</P></NOTE>, a také se zabýval bojem proti zneužívajícím praktikám z důvodů obecného zájmu, které mohou odůvodnit omezení svobod pohybu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Pokud jde o svobodu usazování, viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20060912">12. září 2006</DATE>, Cadbury Schweppes a Cadbury Schweppes Overseas (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-196/04" PAGE.ECR="I-7995" YEAR="2006">C-196/04, Sb. rozh. s. I-7995</REF.DOC.ECR>, bod 55); ze dne <DATE ISO="20070313">13. března 2007</DATE>, Test Claimants in the Thin Cap Group Litigation (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-524/04" PAGE.ECR="I-2107" YEAR="2007">C-524/04, Sb. rozh. s. I-2107</REF.DOC.ECR>, body 74 a 80), ze dne <DATE ISO="20080117">17. ledna 2008</DATE>, Lammers &amp; Van Cleeff (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-105/07" PAGE.ECR="I-173" YEAR="2008">C-105/07, Sb. rozh. s. I-173</REF.DOC.ECR>, bod 29), a rozsudek Soudu ESVO Arcade Drilling (E-15/11, EFTA Court Report 2012, s. 676, bod 88). Pokud jde o poskytování služeb, viz výše uvedený rozsudek Jobra (bod 35) a rozsudek ze dne <DATE ISO="20120705">5. července 2012</DATE>, SIAT (C‑318/10, bod 50).</P></NOTE>, což rovněž předpokládá, že dotčené situace skutečně spadají do působnosti těchto svobod.</TXT></NP><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Osobně se přikláním k upřednostnění posledně uvedeného přístupu Soudního dvora, než aby byl pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> pojat jako zásada vymezení působnosti ustanovení unijního práva (práva EHP).</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pro své přesvědčení v tomto smyslu mám řadu důvodů.</TXT></NP><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>Nejprve pouhý sémantický důvod, který lze shrnout tak, že právo může být zneužito pouze tehdy, bylo-li předtím uznáno. Soudní dvůr tím, že pravidelně odkazuje na nutnost zabránit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>zneužívajícím jednáním<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>zneužívajícím praktikám<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> jednotlivců nebo hospodářských subjektů, zamýšlí podle mého názoru přiznat těmto jednotlivým výrazům funkci omezující subjektivní práva, která posledně uvedení vyvozují z ustanovení unijního práva, především svobod pohybu, které zaručuje. Vzhledem k tomu, že taková práva přiznává rovněž Dohoda o EHP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Což je potvrzeno dvojím zjištěním, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>jedním z hlavních cílů Dohody o EHP je zavést co možná nejúplněji volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v celém EHP tak, aby trh zavedený na území Unie zahrnoval státy ESVO<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> [viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20030923">23. září 2003</DATE>, Ospelt a Schlössle Weissenberg (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-452/01" PAGE.ECR="I-9743" YEAR="2003">C-452/01, Recueil, s. I-9743</REF.DOC.ECR>, bod 29), a ze dne <DATE ISO="20130926">26. září 2013</DATE>, Spojené království v. Rada (C‑431/11, bod 50)], a že ustanovení článků Dohody o EHP, která se týkají svobod pohybu, mají stejnou právní působnost jako v podstatě totožná ustanovení článků Smlouvy o ES, které zaručují tyto svobody. Pokud jde o článek 36 Dohody o EHP (volný pohyb služeb), viz například rozsudek ze dne <DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, Komise v. Španělsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-153/08" PAGE.ECR="I-9735" YEAR="2009">C-153/08, Sb. rozh. s. I-9735</REF.DOC.ECR>, bod 48). K povaze <HT TYPE="ITALIC">sui generis</HT> Dohody o EHP a práv, která jsou přiznána jednotlivcům a hospodářským subjektům, viz rovněž rozsudek Soudu ESVO, Eva María Sveinbjörnsdóttir (E-9/97, EFTA Court Report 1998, s. 95, body 58 a 59), a k tomuto tématu mimo jiné Baudenbacher C., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>L’individu, principal protagoniste de l’accord EEE<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, v knize <HT TYPE="ITALIC">Le droit à la mesure de l’homme: Mélanges en l’honneur de Philippe Léger</HT>, Pedone, Paris, 2006, s. 335.</P></NOTE>, neexistuje v tomto ohledu překážka, aby byl přijat tento koncept pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="13"?><NP><NO.P>70.</NO.P><TXT>Dále považovat zákaz zneužití práva za zásadu vymezující působnost ustanovení unijního práva by podle mého názoru znamenalo přiznat mu ve vztahu k základním svobodám pohybu obdobné postavení, jako má pravidlo rozumného uvážení (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>rule of reason<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>), což by podle mého názoru bylo chybné a ne zcela vhodné. Takové uznání by totiž vedlo k tomu, že by v každém případě bylo ověřováno, zda daná situace nezahrnuje zneužití práva, dříve, než by na tuto situaci bylo nahlíženo tak, že spadá do působnosti unijního práva. Takové propojení mezi zneužitím a právem, které upřednostňuje přezkum zneužití před přezkumem práva, by podle mého názoru výrazně ohrozilo užitečný účinek svobod pohybu zaručených Smlouvou o ES a Dohodou o EHP.</TXT></NP><NP><NO.P>71.</NO.P><TXT>Navíc skutečnost, že Soudní dvůr kvalifikuje zákaz zneužití práva jako obecnou zásadu unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz výše uvedený rozsudek Kofoed (bod 38). Zákaz zneužití práva je nyní zakotven také v článku 54 Listiny základních práv Evropské unie, která však v rozhodné době z hlediska skutkových okolností sporů v původním řízení neměla závaznou povahu.</P></NOTE> – což je status, jenž by mohl být případně připuštěn také v rámci Dohody o EHP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Povaha Dohody o EHP nebrání tomu, aby obecné zásady práva EHP (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>general principles of EEA law<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>) mohly být pomocí výkladu vyvozeny z jejích cílů (jako je cíl jednotného výkladu ustanovení, která jsou v podstatě totožná s ustanoveními Smlouvy o ES) a jejích ustanovení. Pokud jde o zásadu účinné soudní ochrany, viz rozsudek Soudu ESVO, Posten Norge (E-15/10, EFTA Court Report 2012, s. 246, bod 86), ve kterém Soud ESVO také odkazuje na článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> v Římě, i na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie. Pokud jde o dodržování právní jistoty, viz rovněž rozsudek Soudu ESVO, Kontrolní úřad ESVO v. Norsko (E-9/11, EFTA Court Report 2012, a. 442, bod 99), a pokud jde o ochranu legitimního očekávání, viz rozsudek Soudu ESVO, DB Schenker v. EFTA Surveillance Authority (E-7/12, EFTA Court Report 2013, bod 117).</P></NOTE> –, jejíž porušení může vést k omezení nebo odepření požívání výhod vyplývajících z uplatňovaných ustanovení unijního práva, posiluje myšlenku, že funkce tohoto pojmu přesahuje funkci pravidla pro výklad norem unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>V tomto smyslu viz také mimo jiné Ionescu R. N., <HT TYPE="ITALIC">L’abus de droit de l’Union européenne</HT>, Bruylant, Bruxelles, 2012, s. 428.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>72.</NO.P><TXT>Konečně jak ilustruje výše uvedený rozsudek Halifax a další, který byl vydán v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH), z judikatury vyplývá, že plnění uskutečněná v rámci zneužívajících praktik se v každém případě nevymaňují z působnosti ustanovení unijního práva, což by naproti tomu bylo důsledkem konstatování zneužití práva, pokud by jeho funkcí bylo vymezit působnost pravidel tohoto práva. Jak totiž vyplývá z tohoto rozsudku, okolnost, že plnění představující zneužívající praktiku musejí být nově definována tak, aby byla nastolena situace, která by existovala v případě neexistence uvedených plnění, zajišťuje, že zneužití práva je zásadou omezující subjektivní práva jednotlivců přiznaná unijním právem. Tento přístup na jedné straně opravňuje dotyčný subjekt, aby vhodně využil svých práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Viz výše uvedený rozsudek Halifax a další (body 94 až 97).</P></NOTE>, zatímco na druhé straně působí jako kritérium přiměřenosti zneužívajících jednání a opatření, která jim mají předcházet.</TXT></NP><NP><NO.P>73.</NO.P><TXT>S ohledem na vymezení předběžné otázky předkládajícím soudem by v projednávané věci procesní důsledek teze spočívající v postavení funkce zneužití práva na roveň pravidlu omezení subjektivních práv, která pro jednotlivce vyplývají z unijního práva, mohl jednoduše spočívat v neprovedení přezkumu případného zneužití práva, pokud by tento přezkum mohl zasahovat do otázky, která nebyla úmyslně předkládajícím soudem předložena a týká se výkonu práva na volný pohyb služeb námořní dopravy podle nařízení č. 4055/86 a omezení, která mohou být pro toto právo legitimně stanovena. Osobně bych upřednostnil tento přístup.</TXT></NP><NP><NO.P>74.</NO.P><TXT>Pokud by Soudní dvůr s tímto řešením nesouhlasil, konkrétně z důvodu, že funkcí pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>zneužití práva<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> je vymezit působnost unijního práva, chtěl bych pro Soudní dvůr uvést následující poznámky, aby měl co nejlepší podmínky pro vydání svého rozsudku.</TXT></NP><?PAGE NO="14"?><NP><NO.P>75.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně připustil, že členský stát je oprávněn přijmout opatření, která mají zabránit tomu, aby se někteří z jeho státních příslušníků díky možnostem zavedeným Smlouvou pokoušeli zneužívajícím způsobem obejít jeho vnitrostátní právní předpisy a aby se procesní subjekty mohly neoprávněně nebo podvodně domáhat norem unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Viz zejména výše uvedené rozsudky Centros (bod 24); Cadbury Schweppes a Cadbury Schweppes Overseas (bod 35), jakož i rozsudek ze dne <DATE ISO="20081023">23. října 2008</DATE>, Komise v. Španělsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-286/06" PAGE.ECR="I-8025" YEAR="2008">C-286/06, Sb. rozh. s. I-8025</REF.DOC.ECR>, bod 69).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>76.</NO.P><TXT>Uznání oprávněného zájmu členských států bojovat proti zneužívajícímu obcházení jejich vnitrostátních právních předpisů zjevně neodpovídá situaci, která je základem sporů v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>77.</NO.P><TXT>Ze spisu a z vyjádření účastníků původního řízení totiž jasně vyplývá, že cílem švédských protestních akcí proti společnosti Fonnship, za předpokladu, že by byly postaveny na roveň akcím orgánů členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Situace, kterou jsem však zamítl v bodech 136 a 137 stanoviska předneseného ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Laval un Partneri.</P></NOTE>, nebylo zabránit tomu, aby tato společnost za pomocí ustanovení nařízení č. 4055/86 použitelných v zásadě na plavidla plující pod vlajkou třetí země vyňala pracovní smlouvy členů posádky Sava Star z působnosti švédského práva, nebo přinejmenším kogentních ustanovení švédského zákona<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Což by bylo teoreticky myslitelné, pokud by na jedné straně odbory měly například s ohledem na spojení, kotvení a zastávky Sava Star za to, že členové posádky obvykle vykonávají práci ve Švédsku, a na druhé straně by v důsledku volby rozhodného práva učiněné účastníky řízení byli tito pracovníci zbaveni ochrany, kterou by jim zajistila ustanovení zákona země, ve které práci obvykle vykonávají ve smyslu čl. 6 odst. 2 písm. a) Římské úmluvy. Z výše uvedeného rozsudku Voogsgeerd totiž vyplývá, že Soudní dvůr upřednostňuje hraniční určovatel stanovený v uvedeném čl. 6 odst. 2 písm. a) Římské úmluvy před právem státu vlajky plavidla, pokud je v důsledku tohoto práva pracovník zbaven ochrany, kterou by získal použitím kogentních ustanovení zákona, který by se na něj vztahoval v případě, že by si účastníci řízení nezvolili rozhodné právo.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>78.</NO.P><TXT>Podle písemností ST a SEKO byly tyto akce zahájeny s cílem zabránit tomu, aby se společnost Fonnship mohla vyhnout norskému pracovnímu právu nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>přiměřeným podmínkám, které jsou mezinárodně uznávány v oblasti práce a odměny za práci<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>79.</NO.P><TXT>Má-li být tudíž připuštěno, že ve sporech v původním řízení existuje situace, kdy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>se někteří státní příslušníci protiprávně vyhýbají svým vnitrostátním právním předpisům<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> ve smyslu judikatury, bylo by tedy třeba nejen postavit protestní akce na roveň akcím členského státu, ale také uznat, že stát EHP může legitimně bojovat proti tomu, aby hospodářské subjekty usazené v jiném státě EHP obcházely pracovněprávní předpisy tohoto jiného státu, či dokonce – podle ST a SEKO – <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>přiměřené podmínky odměňování uznávané mezinárodně<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, aniž jsou takové podmínky blíže upřesněny a na úrovni EHP existuje sbližování vnitrostátních právních předpisů v oblasti minimální mzdy, zvláště minimální mzdy námořníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Jak již bylo uvedeno výše (viz poznámka pod čarou 46 tohoto stanoviska), v době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporů v původním řízení byla použitelná směrnice 1999/63, jejímž účelem bylo provedení dohody o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi evropskými sociálními partnery, přičemž tato úprava byla směrnicí 1999/95 rozšířena od <DATE ISO="20030110">10. ledna 2003</DATE> na všechna plavidla využívající unijní přístavy bez ohledu na vlajku, pod kterou plují. Podle čl. 1 odst. 2 směrnice 1995/95 měly členské státy přijmout odpovídající opatření, aby plavidla, která neplují pod jejich vlajkou, dodržovala ustanovení 1 až 12 dohody připojené ke směrnici 1999/63, tedy v podstatě ustanovení týkající se pracovní doby a doby odpočinku na palubách plavidel, avšak nikoli ustanovení týkající se bezpečnosti námořníků a ochrany jejich zdraví (ustanovení 15), ani ustanovení týkající se doby placené dovolené (ustanovení 16), která obsahovala požadavky jdoucí nad rámec požadavků stanovených úmluvou MOP č. 180 o pracovní době námořníků a posádek plavidel, která byla přijata dne <DATE ISO="19961022">22. října 1996</DATE> a vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20020808">8. srpna 2002</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>80.</NO.P><TXT>V každém případě za předpokladu, že by Soudní dvůr byl připraven učinit tento krok, z judikatury také vyplývá, že i když jsou vnitrostátní soudy v jednotlivých případech oprávněny zohlednit na základě objektivních skutečností zneužívající jednání dotyčných osob, aby v jejich případě odmítly použití dovolávaných ustanovení unijního práva, tyto soudy musí při posuzování takového jednání brát v úvahu cíle, které dotčená <HT TYPE="ITALIC">ustanovení</HT> unijního práva sledují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz zejména výše uvedené rozsudky Centros (bod 25) a Agip Petroli (bod 21), jakož i rozsudek ze dne <DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, Oguz (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-186/10" PAGE.ECR="I-6957" YEAR="2011">C-186/10, Sb. rozh. s. I-6957</REF.DOC.ECR>, bod 25).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="15"?><NP><NO.P>81.</NO.P><TXT>Navíc důkaz o zneužívající praktice vyžaduje podle Soudního dvora jednak souhrn objektivních skutečností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného <HT TYPE="ITALIC">touto právní úpravou</HT>, jednak subjektivní prvek spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Viz především rozsudky ze dne <DATE ISO="20121016">16. října 2012</DATE>, Maďarsko v. Slovensko (C‑364/10, bod 58), a ze dne <DATE ISO="20140312">12. března 2014</DATE>, O. a B. (C‑456/12, bod 58). Z těchto rozsudků a z rozsudku ze dne <DATE ISO="20001214">14. prosince 2000</DATE>, Emsland-Stärke (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-110/99" PAGE.ECR="I-11569" YEAR="2000">C-110/99, Recueil, s. I-11569</REF.DOC.ECR>, body 52 a 53), jasně vyplývá, že uvedené podmínky jsou relevantní i v kontextech, kdy na ně akty sekundárního unijního práva neodkazují.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>82.</NO.P><TXT>Pokud se v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 80 tohoto stanoviska omezíme na přezkum cíle sledovaného dotčeným ustanovením, tedy čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86, tímto cílem je – jak již bylo uvedeno – poskytnout státním příslušníkům států EHP právo volného pohybu služeb námořní dopravy mezi státy EHP a mezi těmito státy a třetími zeměmi, a to bez ohledu na místo zápisu nebo vlajku plavidel provozovaných těmito státními příslušníky.</TXT></NP><NP><NO.P>83.</NO.P><TXT>Zneužití volného pohybu služeb zakotveného v čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86 nemůže tudíž sama o sobě představovat pouhá skutečnost, že státní příslušník usazený ve státě EHP provozuje za tímto účelem plavidlo plující pod vlajkou třetí země.</TXT></NP><NP><NO.P>84.</NO.P><TXT>Takové zneužití navíc nepředstavuje ani skutečnost, že takový státní příslušník provozuje plavidlo plující pod výhodnou vlajkou třetí země, a sice – i když neexistuje oficiální definice – plavidlo, které nemá skutečné pouto (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>genuine link<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>) se státem, pod jehož vlajkou pluje, ve smyslu čl. 91 odst. 1 Úmluvy z Montego Bay<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Požadavkem na skutečné pouto mezi plavidlem a státem, pod jehož vlajkou pluje, který je uveden v článcích 91 a 94 Úmluvy z Montego Bay, je zajistit, aby státy vlajky účinněji dodržovaly své povinnosti, mimo jiné povinnosti týkající se efektivního uplatnění jejich jurisdikce a dohledu ve správní, technické a sociální oblasti. Viz rozsudek Mezinárodního tribunálu pro mořské právo ze dne <DATE ISO="19990701">1. července 1999</DATE>, Saint-Vincent-et les-Grenadines v. Guinea, věc plavidla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>Saiga<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> (č. 2), Recueil, des arrêts, avis consultatifs et ordonnances, sv. 3, 1999 (body 81 až 83), jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20041014">14. října 2004</DATE>, Komise v. Nizozemsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-299/02" PAGE.ECR="I-9761" YEAR="2004">C-299/02, Sb. rozh. s. I-9761</REF.DOC.ECR>, bod 23), který odkazuje na body 51 až 59 stanoviska generálního advokáta Légera předneseného v této věci. Z těchto rozsudků také vyplývá, že neexistence takového pouta mezi plavidlem a státem vlajky neopravňuje ostatní státy zpochybnit platnost zápisu uvedeného plavidla (k tomuto tématu a opatřením, která jsou povolena, viz také: Takei, Y., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>International legal responses to the flag State in breach of its duties: possibilities for other States to take action against the flag State<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, <HT TYPE="ITALIC">Nordic Journal of International Law</HT>, č. 2, 2013, s. 283). Není pochyb o tom, že Saint-Vincent-et-les-Grenadines, který se ve věci plavidla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>Saiga<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> obrátil na Mezinárodní tribunál pro mořské právo, patří mezi státy, které povolují výhodné vlajky. Viz například Mandaraka-Sheppard A., <HT TYPE="ITALIC">Modern Maritime Law and Risk Management</HT>, 2. vydání, Routledge-Cavendish, London New-York, 2007, s. 279.</P></NOTE>, a z důvodů účelnosti je v tomto státě zapsáno zahraničním vlastníkem nebo jeho jménem především s cílem získat výhody ze záruk důvěrnosti, zdaňování příjmů a použití místních norem v sociální oblasti a v oblasti bezpečnosti, včetně oblasti životního prostředí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>výhodná vlajka<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> byl poprvé oficiálně uveden v preambuli Úmluvy MPO č. 147 o minimálních normách pro obchodní lodě, jež byla přijata <DATE ISO="19761029">29. října 1976</DATE> a vstoupila v platnost <DATE ISO="19811128">28. listopadu 1981</DATE>, avšak není v ní definován. Zejména k definici a charakteristikám výhodných vlajek viz Unterm, http://unterm.un.org/DGAACS/unterm.nsf; Mandaraka-Sheppard, A. <HT TYPE="ITALIC">op.cit</HT>., s. 278 a 279; Masutti A., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/><HT TYPE="ITALIC">Genuine link</HT> e bandiere ombra<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, v Antonini A., <HT TYPE="ITALIC">Trattato breve di diritto marittimo</HT>, sv. I., Giuffrè Milan, 2007, s. 430 a 431, jakož i Slim H., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>Les pavillons de complaisance<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, v <HT TYPE="ITALIC">Le Pavillon</HT>, Actes du colloque tenu les 2 et <DATE ISO="20070303">3 mars 2007</DATE> à l’Institut océanographique de Paris, Pedone, Paříž, s. 93.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>85.</NO.P><TXT>Zatímco je totiž nesporné, že přinejmenším do rozhodné doby z hlediska skutkových okolností sporů v původním řízení byla Panama jedním z hlavních světových dodavatelů výhodných vlajek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Podle studie Slim, H. (op.cit., s. 89) měla v roce 2000 Panama společně s Libérií nejvyšší podíl výhodných vlajek ve světové flotile. Navíc podle zprávy francouzského senátora Mariniho v roce 1998 téměř 30 % námořníků plulo pod výhodnou vlajkou, přičemž nejvýznamnější část tvořila panamská vlajka se <FT TYPE="NUMBER">104000</FT> námořníky. Viz <HT TYPE="ITALIC">Rapport sur les actions menées en faveur de la politique maritime et littorale de la France</HT>, č. 345, Paříž, 1998, s. 29. V období od roku 2001 do roku 2003 byla Panama také uvedena na černé listině vlajek zahrnující plavidla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>nesplňující normy<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, která byla vypracována v rámci Pařížského memoranda o porozumění (Paris MoU) o státní přístavní inspekci (viz Paris MoU, <HT TYPE="ITALIC">2003 Annual Report on Port State Control</HT>, Paříž, s. 25), což je dohoda přijatá v roce 1982, jejíž organizační struktura v současnosti v rámci jejího výboru zahrnuje dvacet sedm vnitrostátních námořních správ a Komisi. Zkušenost získaná v rámci Pařížského memoranda o porozumění v oblasti kontroly plavidel zůstává referencí pro kontroly uskutečňované na plavidlech, která využívají unijní přístavy. Viz nejprve odkazy na memorandum a na kritéria a postupy kontrol vytvořené pod jeho záštitou směrnicí Rady 95/21/ES ze dne <DATE ISO="19950619">19. června 1995</DATE> o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských států (státní přístavní inspekce) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1995">Úř. věst. L 157, s. 1</REF.DOC.OJ>), a nakonec odkazy učiněné směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne <DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE> o státní přístavní inspekci (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="131" PAGE.FIRST="57" DATE.PUB="2009">Úř. věst. L 131, s. 57</REF.DOC.OJ>), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/38/EU ze dne <DATE ISO="20130812">12. srpna 2013</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="218" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. L 218, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, Soudní dvůr ve výše uvedených rozsudcích Corsica Ferries a Corsica Ferries France bezvýhradně připustil použitelnost čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86 na dopravní podniky provozující plavidla plující pod vlajkou této třetí země.</TXT></NP><?PAGE NO="16"?><NP><NO.P>86.</NO.P><TXT>Avšak ve světle judikatury uvedené v bodě 81 tohoto stanoviska důkaz o zneužívající praktice také vyžaduje, aby byl zohledněn nejen cíl sledovaný dotčenými ustanoveními, ale obecně cíl sledovaný dotčenou <HT TYPE="ITALIC">právní úpravou</HT>, v projednávaném případě samotným nařízením č. 4055/86.</TXT></NP><NP><NO.P>87.</NO.P><TXT>Je přitom třeba uvést, že šestý a sedmý bod odůvodnění uvedeného nařízení zdůrazňují okolnost, že pokud jde o společnosti námořní dopravy v oblasti hromadné přepravy zboží nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>trampové<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> přepravy, Unie se v této oblasti činnosti zaměřuje zejména na udržení režimu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>korektní hospodářské soutěže<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, a že uvedeným společnostem se konkrétně nemá bránit v činnosti, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>pokud je zachovávána zásada korektní hospodářské soutěže na obchodním základě<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>88.</NO.P><TXT>I když je pravda, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>korektní hospodářská soutěž<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> není definován, přestože se nachází nejen v preambuli Smlouvy o ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Podle preambule Vysoké smluvní strany uznávají, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>že odstranění stávajících překážek vyžaduje dohodnutý postup, aby byl[a] zabezpečen[a] […] korektní hospodářská soutěž<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</P></NOTE>, ale také v mnoha aktech unijního sekundárního práva, Soudní dvůr připustil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>předcházení nekalé hospodářské soutěži<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> ze strany podniků, které pracovníky odměňují na úrovni nižší, než je minimální mzda, lze považovat za legitimní cíl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20041012">12. října 2004</DATE>, Wolff &amp; Müller (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-60/03" PAGE.ECR="I-9553" YEAR="2004">C-60/03, Sb. rozh. s. I-9553</REF.DOC.ECR>, bod 41).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>89.</NO.P><TXT>Dodržování korektní hospodářské soutěže, které sleduje nařízení č. 4055/86, by podle mého názoru bylo ohroženo především v případě, kdy by bylo prokázáno, že společnost námořní dopravy provozující hromadnou přepravu zboží nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>trampovou<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> přepravu mezi státy EHP za pomocí plavidla zapsaného ve třetí zemi, se kterou toto plavidlo nemá skutečné pouto, vyplácí posádce svého plavidla mzdu, která je výrazně nižší než minimální mzda, nebo neexistuje-li minimální mzda, mzda obecně přijímaná v daném odvětví, která by byla v zásadě použitelná, bylo-li plavidlo zapsáno ve státě EHP, v němž je usazena tato společnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Řada států EHP nestanovila – v pravém slova smyslu – minimální mzdu použitelnou na jejich území, takže úroveň mezd je obecně stanovena prostřednictvím kolektivních smluv. Kromě toho je třeba poznamenat, že několik států EHP zavedlo za účelem toho, aby potlačily využívání výhodných vlajek evropskými vlastníky plavidel, tzv. mezinárodní registry, jako je v případě Norského království Norwegian International Ship Register (NIS), který umožňuje najmout členy posádky ze státních příslušníků třetích států, ale který prostřednictvím uzavření kolektivních smluv schválených ITF zaručuje dodržování mzdových podmínek, které jsou považovány za přiměřené (viz Massuti, A., <HT TYPE="ITALIC">op.cit</HT>., s. 444). Ve Francii zákon č. 2005-412 ze dne <DATE ISO="20050503">3. května 2005</DATE> o vytvoření francouzského mezinárodního registru (JORF ze dne <DATE ISO="20050504">4. května 2005</DATE>, s. 7697), který byl prohlášen za slučitelný s francouzskou ústavou rozhodnutím Ústavní rady č. 2005-514 DC ze dne <DATE ISO="20050428">28. dubna 2005</DATE>, stanoví, že na námořníky s bydlištěm mimo území Francie, kteří jsou zaměstnáni na palubě plavidel zapsaných ve francouzském mezinárodním registru, se vztahují kogentní sociální pravidla v souladu s článkem 6 Římské úmluvy a závazky Francie na mezinárodní úrovni a na úrovni Společenství, a zavádí minimální záruky v oblasti mezd a sociální ochrany. Německý a dánský mezinárodní rejstřík byly z hlediska práva státních podpor předmětem věcí, v nichž byly vydány rozsudky ze dne <DATE ISO="19930317">17. března 1993</DATE>, Sloman Neptun (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-72/91+C-73/91" PAGE.ECR="I-887" YEAR="1993">C-72/91 a C-73/91, Recueil, s. I-887</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20090709">9. července 2009</DATE>, 3F v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-319/07 P" PAGE.ECR="I-5963" YEAR="2009">C-319/07 P, Sb. rozh. s. I-5963</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20130124">24. ledna 2013</DATE>, Falles Fagligt Forbund (3F) v. Komise (C‑646/11 P). Společným bodem těchto mezinárodních registrů, který společnostem námořní dopravy zajišťuje daňové a sociální výhody, je, že na rozdíl od výhodných vlajek si státy ponechávají dohled nad plavidly zapsanými na jejich území. Viz Massuti, A., <HT TYPE="ITALIC">op.cit</HT>., s. 444.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>90.</NO.P><TXT>Navzdory formálnímu splnění podmínek použití nařízení č. 4055/86 není tudíž v takovém případě dosaženo cíle tohoto nařízení, kterým je zajistit dodržování korektní hospodářské soutěže v odvětví služeb trampové přepravy a hromadné přepravy zboží v EHP.</TXT></NP><NP><NO.P>91.</NO.P><TXT>Podle judikatury přísluší předkládajícímu soudu na základě pravidel dokazování stanovených vnitrostátním právem ověřit, zda je tato podmínka ve sporech v původním řízení splněna, neohrožuje-li to účinnost unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>V tomto smyslu viz zejména výše uvedené rozsudky Emsland-Stärke (bod 54) a Agip Petroli (bod 24 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>92.</NO.P><TXT>Pokud jde o subjektivní prvek představující důkaz o zneužívající praktice, který je podmínkou, o jejímž splnění by se měl předkládající soud rovněž ujistit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Oba znaky zakládající zneužívající praktiku jsou totiž kumulativní, viz zejména výše uvedený rozsudek Emsland-Stärke (bod 55).</P></NOTE>, jsem na základě judikatury toho názoru, že je třeba ověřit dvě okolnosti, které nejsou nutně kumulativní.</TXT></NP><?PAGE NO="17"?><NP><NO.P>93.</NO.P><TXT>Zaprvé může být zneužívající jednání konstatováno, pokud ze souhrnu objektivních skutečností vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>hlavním cílem<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> státního příslušníka státu EHP, který vlastní plavidlo plující pod výhodnou vlajkou třetí země, bylo zamezit použití podmínek pro odměňování posádky tohoto plavidla, které by byly za normálních okolností použitelné, pokud by toto plavidlo bylo zapsáno ve státě EHP, ve kterém je vlastník usazen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Obdobně viz výše uvedený rozsudek Agip Petroli (bod 23 a citovaná judikatura).</P></NOTE>, čímž v důsledku ohrozil cíl dodržování korektní hospodářské soutěže, který je stanoven nařízením č. 4055/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Je třeba poznamenat, že na základě písemné otázky Soudního dvora a na jednání společnost Fonnship uvedla, že Sava Star byla zapsána v Panamě z důvodů souvisejících s omezením v oblasti námořní kabotáže v Norsku, aniž byla uvedena a podložena přesnější a srozumitelnější vysvětlení. Je přitom třeba připomenout, že podle nařízení Rady č. 3577/92, které bylo začleněno do Dohody o EHP [viz rozhodnutí č. 70/97 Smíšeného výboru EHP ze dne <DATE ISO="19971004">4. října 1997</DATE>, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="030" PAGE.FIRST="42" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 30, s. 42</REF.DOC.OJ>), se volný pohyb služeb v oblasti námořní kabotáže vztahuje pouze na vlastníky plavidel ze států EHP provozující plavidla zapsaná ve státě EHP a plující pod vlajkou uvedeného státu. Je tedy obtížné porozumět tvrzení, že zápis Sava Star v Panamě mohl usnadnit námořní kabotáž v Norsku.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>94.</NO.P><TXT>Zadruhé by předkládající soud mohl mít také povinnost kontrolovat, zda státní příslušník státu EHP, který je vlastníkem plavidla plujícího pod výhodnou vlajkou třetí země, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>uměle vytvořil<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> podmínky pro použití ustanovení nařízení č. 4055/86 prostřednictvím vykonstruovaných situací, ve kterých jen fiktivně – zcela nebo částečně – provozoval toto plavidlo ve prospěch jedné nebo několika společností, které jsou s ním spojeny a jsou usazeny ve třetí zemi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Pokud jde o zohlednění právních, hospodářských, anebo osobních vztahů mezi osobami účastnícími se plnění pro účely určení umělé povahy využití podmínek použití unijních právních předpisů, obdobně viz výše uvedené rozsudky Emsland-Stärke (bod 58) a Slancheva sila (bod 40).</P></NOTE>. V posledním případě by totiž tento státní příslušník musel být považován za pouhého vlastníka tohoto plavidla, a nemohl by tudíž – jak jsem uvedl výše – platně patřit do okruhu osob, na které se vztahuje volný pohyb služeb námořní dopravy, který je zakotven v čl. 1 odst. 1 nařízení č. 4055/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Pro všechny případy dodávám, že tato situace nespadá do působnosti čl. 1 odst. 2 nařízení č. 4055/86, neboť přinejmenším plavidlo nesplňuje podmínku zápisu ve státě EHP, jehož státním příslušníkem je vlastník plavidla.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>95.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku předloženou Arbetsdomstolen takto:</TXT><P>Článek 1 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne <DATE ISO="19861222">22. prosince 1986</DATE> o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 3573/90 ze dne <DATE ISO="19901204">4. prosince 1990</DATE>, které bylo samo začleněno do Dohody o Evropském hospodářském prostoru podepsané dne <DATE ISO="19920502">2. května 1992</DATE>, musí být vykládán v tom smyslu, že volný pohyb služeb v námořní dopravě se vztahuje na společnost usazenou ve státě Evropského hospodářského prostoru (EHP), která je vlastníkem plavidla plujícího pod vlajkou třetí země a poskytujícího služby v námořní dopravě mezi státy EHP, pod podmínkou, že tato společnost nese sama odpovědnost za provoz tohoto plavidla, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.</P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>