<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-28/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0028</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:86">EU:C:2018:86</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony – věc C‑28/17</HT></P><P>NN</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Manuela Campos Sánchez-Bordony</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180221">21. února 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑28/17</HT></P><P>NN A/S</P><P>proti</P><P>Skatteministeriet</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Korporační daň</KEYWORD><KEYWORD>Svoboda usazování</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava, která podřizuje právo společnosti, která náleží do skupiny pro daňové účely, odečítat ztráty stálé provozovny, která patří společnosti-nerezidentovi z téže skupiny, podmínce, že uvedená společnost-nerezident nemůže odečíst uvedené ztráty od základu daně z příjmu právnických osob v zemi, kde je rezidentem</KEYWORD><KEYWORD>Předcházení dvojímu odpočtu</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Rozsudky vydané Soudním dvorem v řízeních o předběžných otázkách týkajících se dopadu svobody usazování pro vnitrostátní právní předpisy upravující přímé zdanění právnických osob se snaží odpovědět na otázky položené předkládajícími soudy, avšak příležitostně vedou k dalším otázkám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Lze to vyvodit z nárůstu počtu žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které se Soudního dvora výslovně táží na výklad (či oblast působnosti a použití) předchozího rozsudku v oblasti zdanění právnických osob. Příklady z nedávné doby:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Ve věci Bevola a Jens W. Trock<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Věc C‑650/16, projednávaná Soudním dvorem, v níž jsem dne <DATE ISO="20180117">17. ledna 2018</DATE> přednesl stanovisko (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:15">EU:C:2018:15</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> soud, který nyní vznesl předběžnou otázku, žádal Soudní dvůr o rozhodnutí o odpočtu ztrát provozovny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Pro odkaz na stálé provozovny, či pobočky, používám zkratku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>SP<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</P></NOTE> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>za obdobných podmínek, jaké byly předmětem […] rozsudku Marks &amp; Spencer<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051213">13. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</P></ITEM><ITEM><P>Ve věcech X a X<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Spojené věci C‑398/16 a C‑399/16, projednávané Soudním dvorem, v nichž jsem dne <DATE ISO="20171025">25. října 2017</DATE> přednesl stanovisko (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:807">EU:C:2017:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> žádal Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud, Nizozemsko) vyjasnění starších případů, zejména rozsudku X Holding<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100225">25. února 2010</DATE> (<NO.CASE>C‑337/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:89">EU:C:2010:89</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ve vztahu k daňovým předpisům Nizozemska týkajícím se konsolidovaných skupin společností.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Předmětem projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je znovu rozpor mezi dánskou daňovou právní úpravou a svobodou usazování. Østre Landsret (Odvolací soud pro východní oblast, Dánsko) má pochybnosti plynoucí z výkladu rozsudku Philips Electronics<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE>, <NO.CASE>C‑18/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:532">EU:C:2012:532</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>rozsudek Philips Electronics<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE>, jehož předmět je tak blízký předmětu věci v původním řízení, takže by na první pohled umožňoval bez dalšího extrapolovat příslušné odpovědi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Spor ve věci v původním řízení se týká započtení ztrát stále provozovny (SP) nacházející se v Dánsku a patřící společnosti, která je rezidentem ve Švédsku a je součástí dánské podnikatelské skupiny. Dánské orgány odpočet uvedených ztrát v rámci korporační daně, kterou má skupina platit v Dánsku, nepovolily, přičemž toto odmítnutí vyvolalo pochybnosti předkládajícího soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 49 SFEU stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu.</ALINEA><ALINEA>Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 54 SFEU stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států.</ALINEA><ALINEA>Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Dánské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Selskabsskatteloven (zákon č. 1164 ze dne <DATE ISO="20160906">6. září 2016</DATE> o korporační dani, v úplném znění; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>zákon o korporační dani<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Ustanovení § 31 odst. 1 bod 1 zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Společnosti, které jsou součástí skupin a sdružení atd., na něž se vztahuje § 1 odst. 1, body 1 až 2b, 2d až 2j, 3a až 5 a 5b, nebo § 2 odst. 1 písm. a) a b), nebo § 21 odst. 4 Kulbrinteskatteloven (zákon o dani z uhlovodíků), budou zdaněny společně (vnitrostátní společné zdanění).<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></QUOT.S><?PAGE NO="3"?><P>Toto ustanovení rovněž stanoví, že ztrátu jedné společnosti ve skupině lze použít k započtení pro jinou společnost ve skupině. Dánská skupina nicméně nemůže využít téhož odpočtu více než jednou.</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>V souladu s § 31 odst. 2 bodem 1 zákona o korporační dani platí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Pro společně zdaňované společnosti se vypočítá společný zdanitelný příjem, který tvoří celková částka zdanitelných příjmů každé jednotlivé společnosti podléhající společnému zdanění, vypočítaná v souladu s obecnými pravidly daňových právních předpisů, s výjimkami týkajícími se společností zdaňovaných společně.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S><P>Dánským předpisům týkajícím se povinného vnitrostátního společného zdanění rovněž podléhají dánské SP zahraničních společností.</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>V souladu s § 31 odst. 2 bodem 2 zákona o korporační dani platí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Ztrátu stálé provozovny lze započítat vůči příjmu ostatních společností, pouze pokud předpisy cizího státu […] ve kterém je společnost rezidentem, stanoví, že ztrátu nelze započítat v rámci výpočtu příjmu této společnosti v tomto cizím státě […] ve kterém je společnost rezidentem, nebo pokud bylo zvoleno mezinárodní společné zdanění skupiny […].<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ligningsloven (zákon č. 1162 ze dne <DATE ISO="20160901">1. září 2016</DATE> o vyměřování daní; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>zákon o vyměřování daní<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5G odst. 1 stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Osoby povinné k dani […] nemohou požadovat odpočet pro výdaje, které lze podle zahraničních daňových předpisů odečíst od příjmu, který není zahrnut do výpočtu daně v Dánsku. Totéž platí v případě, že lze podle zahraničních daňových předpisů odpočet výdajů převést a odečíst jej z příjmů společností ve skupině, nejsou-li příjmy zahrnuty do výpočtu daně v Dánsku.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></QUOT.S><P>Ustanovení § 5G zákona o vyměřování daní se nevztahuje na dánské SP zahraničních společností.</P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>NN je mateřská společnost dánské skupiny, která zahrnuje mimo jiné dvě pobočky, které jsou rezidenty ve Švédsku, nazvané Sverige 1 a Sverige 2. Každá z těchto dvou poboček byla majitelkou dvou SP v Dánsku, které jsou pro účely sporu označeny jako B (majetek společnosti Sverige 2) a C (majetek společnosti Sverige 1).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle předkládacího usnesení se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>[v] roce 2006 […] dvě dánské stálé provozovny sloučily a společnost Sverige 1 převzala pobočku B výměnou za akcie. Nově vzniklá entita dostala název A<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ve Švédsku skupina zvolila pro daňové účely možnost zacházet se sloučením jako s restrukturalizací, tedy nezdanitelnou operací, jelikož je postavena na roveň nástupnictví. V Dánsku však byla tatáž operace považována za prodej aktiv za tržní cenu a podléhající zdanění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>V důsledku sloučení byl goodwill pobočky B zaúčtován jako součást jejích zdanitelných příjmů v Dánsku. Uvedený goodwill nemohl být ve Švédsku amortizován.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>NN požádala, aby ztráty provozovny A byly odečteny od výsledku skupiny v roce 2008, což dánská daňová správa odmítla na základě § 31 odst. 2 bodu 2 zákona o korporační dani.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Odmítnutí žádosti bylo odůvodněno tím, že podle uvedeného ustanovení lze od výsledků skupiny odečíst ztrátu, pouze pokud podle vnitrostátních předpisů státu, v němž má sídlo společnost, která SP vlastní (v tomto případě Švédsko), nelze uvedené ztráty započíst proti ziskům téže společnosti v uvedeném cizím státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle dánské daňové správy nebrání švédské daňové předpisy odpočtu ztrát SP patřící pobočce, která je rezidentem ve Švédsku (jinými slovy, jde o ztráty odečitatelné v posledně uvedeném členském státě).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Rozhodnutí bylo napadeno před Landsskatteretten (státní daňová odvolací komise, Dánsko), který jej potvrdil. Proti rozhodnutí byl podán opravný prostředek před Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko), který pokládá Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1)</NO.P><TXT>Jaké faktory je nutné zohlednit při posuzování, zda společnosti-rezidenti, které se nacházejí v takové situaci, jako je situace v projednávaném případě, podléhají <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>rovnocenné podmínce<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> ve smyslu bodu 20 rozsudku ve věci Philips [Electronics] vztahující se na pobočky společností-nerezidentů, z hlediska započtení ztrát?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Za předpokladu, že dánské daňové předpisy nezakládají rozdílné zacházení, kterým se Soudní dvůr zabýval ve věci Philips [Electronics], představuje zákaz započtení obdobný popsanému – v případě, kdy ztráty SP společnosti-nerezidenta rovněž podléhají daňové pravomoci hostitelské země – sám o sobě omezení svobody usazování podle článku 49 SFEU, jež je třeba odůvodnit naléhavými důvody obecného zájmu?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Lze v případě kladné odpovědi takové omezení odůvodnit zájmem předcházet dvojímu zohlednění ztrát, cílem zajistit vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy, nebo kombinací obojího?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je v případě kladné odpovědi takové omezení přiměřené?<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Shrnutí vyjádření účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Pokud jde o společnost NN, prvními předběžnými otázkami se má vyjasnit, zda takový předpis, jako je § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani, představuje omezení svobody usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Z pohledu společnosti NN jsou situace pobočky zahraniční společnosti a situace SP zahraniční společnosti upraveny odlišnými předpisy. Ustanovení § 5G bodu 1 zákona o vyměřování daní se vztahuje na dánské pobočky zahraničních společností, a nikoli na SP. V projednávané věci je třeba zkoumat, zda pro výpočet konsolidovaného výsledku dánské skupiny je se švédskou společností vykonávající činnost v Dánsku prostřednictvím SP zacházeno méně příznivě než s tuzemskou společností nacházející se ve srovnatelném – čistě vnitrostátním – postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle názoru společnosti NN již Soudní dvůr na tyto pochybnosti odpověděl v rozsudku Philips Electronics, jehož kritéria lze extrapolovat na projednávanou věc vzhledem k tomu, že v čistě vnitrostátní situaci by podle dánského práva nic nebránilo v odečtení ztráty od konsolidovaného daňového výsledku skupiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Společnost NN má ta to, že vzhledem k neexistenci dalších faktorů v projednávané věci není ochrana daňových pravomocí mezi členskými státy dostačujícím odůvodněním<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051213">13. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI>), body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070329">29. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Rewe Zentralfinanz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑347/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:194">EU:C:2007:194</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Oy AA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑231/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:439">EU:C:2007:439</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jde spíše o zachování symetrie mezi zdaňovací pravomocí a možností odečítat ztráty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080515">15. května 2008</DATE>, <NAME.CASE>Lidl Belgium</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:278">EU:C:2008:278</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Rovněž se společnost NN nedomnívá, že právní úprava je odůvodněna úmyslem zabránit dvojímu odpočtu ztrát. I kdyby bylo možné je ve Švédsku odečíst, což není, daňové pravomoci Dánska by tím nebyly dotčeny. Z bodů 22 a 33 rozsudku Philips Electronics plyne, že zjištěné omezení by nebylo odůvodněné ani kombinovaným cílem zajistit vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy a předcházet dvojímu odpočtu téže ztráty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Konečně podle společnosti NN i za předpokladu, že je omezení zavedené dánským právem odůvodněné, není v projednávané věci přiměřené, neboť podle švédské právní úpravy ztráta neexistuje, takže nedošlo ke dvojímu uplatnění téže ztráty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Podle názoru dánské vlády v projednávané věci neexistuje omezení svobody usazování, neboť v souladu s rozsudkem Philips Electronics by skupina NN nemohla podle dánských předpisů provést vyšší odpočet, kdyby A byla dánskou pobočkou, a nikoli dánskou provozovnou švédské pobočky. Předpisy obsažené v ustanovení § 31 odst. 2 bodu 2 zákona o korporační dani a v ustanovení § 5G bodu 1 zákona o vyměřování daní zachází s oběma situacemi stejným způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Situace dánské SP a dánské pobočky společnosti-nerezidenta jsou podle dánské vlády objektivně srovnatelné, neboť riziko dvojího odpočtu ztrát existuje pouze v přeshraničních záležitostech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Podle dánské vlády se druhá předběžná otázka týká toho, zda se ustanovení Smlouvy FUE týkající se svobody usazování vztahují na nediskriminační opatření, jako je ustanovení § 31 odst. 2 bodu 2 zákona o korporační dani. Vzhledem k tomu, že sporný předpis nezavádí rozdílné zacházení mezi objektivně srovnatelnými situacemi, neexistuje žádné omezení svobody usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Dánská vláda tvrdí, že i kdyby takové rozdílné zacházení omezující svobodu usazování existovalo, bylo by odůvodněné, neboť by předcházelo a bránilo dvojímu odpočtu ztrát. Dále dodává, že nejde o stejnou situaci jako v rozsudku Philips Electronics.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Dánská vláda zdůrazňuje, že potřeba uplatňovat předpisy k předcházení dvojímu odpočtu ztrát byla uznána jak Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>OHSR<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>), tak Evropskou unií. Články 2 až 9 směrnice (EU) 2016/1164<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20160712">12. července 2016</DATE>, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="193" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 193, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> dokazují, že jde o legitimní snahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Ohledně přiměřenosti dánská vláda tvrdí, že § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani nezachází nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů. Ustanovení se použije nezávisle na to, zda je ztráta v jiném členském státě skutečně odečtena. Pokud by překážkou pro odpočet v Dánsku byla pouze ztráta skutečně odečtená v jiném členském státě, mohla by osoba povinná k dani dvojí odpočet naplánovat tak, že jej provede nejdříve v Dánsku a později v jiném členském státě v rámci dalšího daňového období.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podle Komise daňová integrace, která v rámci téže skupiny umožňuje odpočet ztrát jedné společnosti ze zisku jiné společnosti, představuje daňovou výhodu a ustanovení § 5G LTT podle bodu 20 rozsudku Philips Electronics znamená omezení svobody usazování, neboť zavádí opatření, které může pro společnosti z jiných členských států omezit přitažlivost zřízení SP v Dánsku. Společnosti z jiných členských států s pobočkami či SP v Dánsku by z toho důvodu trpěly diskriminací ve srovnání se skupinami výlučně dánských společností, které nevykonávají přeshraniční činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Komise má za to, že podle dotčené legislativy je situace SP srovnatelná se situací společností-rezidentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Podle Komise s ohledem na rozsudek Philips Electronics omezení neodůvodňuje ani vyvážené rozložení daňových pravomocí mezi členskými státy, ani předcházení dvojímu odpočtu ztrát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>V konkrétní situaci dotčené v původním řízení, v niž neexistuje možnost odečíst ztráty ve Švédsku, má Komise za to, že možnost dvojího neodečtení prokazuje nepřiměřenost omezení svobody usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Německá vláda na jednání uvedla, že předcházení dvojímu odpočtu odůvodňuje dánská legislativní opatření a postoj Komise zaujatý na základě judikatury plynoucí z rozsudku Philips Electronics by mohl zpochybnit platnost směrnice 2016/1164. Komise toto tvrzení odmítá.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce došla kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20170119">19. ledna 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily NN, dánská vláda a Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171129">29. listopadu 2017</DATE> se konalo jednání, kterého se účastnily NN, dánská a německá vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ačkoli v první otázce předkládající soud odkazuje výhradně na bod 20 rozsudku Philips Electronics (konkrétně na výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>rovnocenná podmínka<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> v něm uvedený), jeho pochybnosti se obecně týkají způsobu, jakým Soudní dvůr posuzoval, zda úprava přímého zdanění členskými státy představuje omezení svobody usazování, které je v rozporu se Smlouvou FUE<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Všechny čtyři předběžné otázky se v hrubých rysech shodují rovněž s otázkami, které předkládající soud formuloval ve věci Philips Electronics.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Soudní dvůr totiž nejprve určí, zda existuje rozdílné zacházení se srovnatelnými situacemi, které by mohlo omezit svobodu usazování. V případě kladné odpovědi poté zkoumá, zda je omezení odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu. Pokud ano, posoudí nakonec přiměřenost omezení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Použiji stejný postup, ačkoli je podle mého názoru třeba dát na otázky položené Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko) jedinou odpověď, namísto čtyř.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V každém případě by spor, kterého se týká předběžná otázka, pominul, pokud – jak bylo naznačeno na jednání – by ztráty utrpěné SP mohly být odečteny v Dánsku, jakmile by NN před dánskými správními orgány prokázala, že neprovede jejich odpočet rovněž ve Švédsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Dánská vláda v odpovědi na otázky Soudního dvora přiznala, že tuto možnost nelze vyloučit.</P></NOTE>. Předkládajícímu soudu přísluší, aby tuto tezi ověřil.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Analýza věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Dánský systém předcházení dvojímu odpočtu se zakládá na dvou předpisech: a) jeden obecný předpis, tedy ustanovení § 5G zákona o vyměřování daní a b) jeden zvláštní předpis pro SP, tedy ustanovení § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5G zákona o vyměřování daní stanoví, že společnosti usazené v Dánsku nemohou pro účely výpočtu dánské daně odečíst výdaje, které lze podle zahraničních daňových předpisů odečíst od příjmu, který není zahrnut do výpočtu daně v Dánsku. Totéž se uplatní v případě, že lze podle zahraničních daňových předpisů výdaje odečíst z příjmů dosažených společnostmi ve skupině, nejsou-li tyto příjmy zahrnuty do výpočtu daně v Dánsku. Podle předkládacího rozhodnutí se toto ustanovení vztahuje také na společnosti a další subjekty uvedené v § 31 a 32 zákona o korporační dani<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Bod 38 předkládacího usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Pokud jde o SP zřízené v Dánsku, které patří zahraničním společnostem, řídí se právní úpravou obsaženou v § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani, v rámci daňového režimu skupin společností: ztráty uvedených provozoven lze odečíst od zisků dalších společností, pouze pokud podle daňových předpisů cizího státu, kde má společnost sídlo, nelze tyto ztráty odečíst od příjmů společnosti v uvedeném cizím státě, nebo pokud byl zvolen mezinárodní režim společného zdanění skupin společností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Skupinový daňový režim je v Dánsku povinný a uplatňuje se na dánské provozovny patřící zahraničním společnostem, které jsou součástí skupiny. V situaci, kdy Dánsko v plném rozsahu vykonává svoji daňovou pravomoc vůči uvedeným provozovnám, není důvod, proč by měla být narušeno společné zdanění konsolidované skupiny. Dánská právní úprava však upravuje možnost, že dojde k narušení v důsledku výkonu daňové pravomoci státu, v němž je společnost rezidentem (v tomto případě Švédsko). Toho se týká ustanovení § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>V tomto smyslu viz rozsudek z roku 2010 (bez uvedení data), TfS 2011.687.</P></NOTE> vykládá ustanovení § 5G zákona o vyměřování daní ve vztahu k § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani takto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>pokud dánská společnost, která zamýšlí odečíst ztráty zahraniční pobočky podřízené daňovému režimu skupiny, prokáže nemožnost odečíst uvedenou ztrátu v zahraničí, neuplatní se omezení odpočtu stanovené v § 5G odst. 1 […]<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Bod 41 předkládacího usnesení.</P></NOTE>.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V kontextu projednávaného sporu je pro řešení otázky, zda existuje rozdílné zacházení mezi čistě vnitrostátní situací a situací přeshraniční, nejdříve třeba zabývat se otázkou, zda je relevantní, že jde o SP, a nikoli o dceřinou společnost.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno ve stanovisku ve věci Bevola a Jens W. Trock<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑650/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:15">EU:C:2018:15</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, zásadní rozdíl mezi dceřinou společností a SP spočívá v tom, že dceřiné společnosti mají vlastní právní subjektivitu, což není případ stálých provozoven. Ty totiž jsou pouhé nástroje začleněné do struktury společnosti, která je v různých formách vytváří a využívá pro své činnosti (agentury, pobočky a další). Společnost může otevřít SP ve státě, kde je rezidentem, nebo v jiném členském státě a její svoboda volby v tomto ohledu nesmí být v zásadě omezena ani daňovými opatřeními (článek 49 SFEU).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Pro daňové účely a v čistě vnitrostátní situaci, kdy SP a společnost, která ji zřídila, mají domicil v tomtéž státě, nevznikají žádné problémy týkající se rozsahu pravomoci tohoto (jediného) státu zdanit jejich zisky. Z čistě vnitrostátního pohledu je SP začleněna do majetku právnické osoby, která ji využívá pro výkon své činnosti. Z daňového hlediska se ztráty a zisky SP přímo a bezprostředně přičítají k výsledkům společnosti, která SP vlastní, a to ve státě, kde je rezidentem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Jinak je tomu v situaci, kdy se SP nachází v jiném státě než společnost, která ji zřídila. V takovém případě lze s SP zacházet jako s autonomním daňovým subjektem, v souladu s mezinárodní právní praxí, která se odráží ve vzorové úmluvě OECD o daních z příjmu a majetku, zejména v jejích článcích 5 a 7<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Soudní dvůr již konstatoval, že pro účely rozdělení daňových pravomocí je důvodné, aby se členské státy inspirovaly mezinárodní praxí, a zejména vzorovými dohodami vypracovanými OECD. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980512">12. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Gilly</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑336/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:221">EU:C:1998:221</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060223">23. února 2006</DATE>, <NAME.CASE>van Hilten-van der Heijden</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑513/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:131">EU:C:2006:131</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedeného by výsledky dosažené SP běžně spadaly do oblasti daňové pravomoci státu, kde se nachází, aniž jsou přičítány společnosti, která SP zřídila a která je rezidentem ve státě <HT TYPE="ITALIC">původu</HT>, s výjimkou situace, kdy existuje zákonný či smluvní mechanismus, který stanoví výjimku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Z pohledu dánského práva se SP zahraniční společnosti z daňového pohledu chová stejně jako dceřiná společnost, včetně toho, že je považována za nedílnou součást dánské daňové skupiny. Nicméně pokud dceřiná společnost nebo SP zahraniční společnosti ve větší či menší míře podléhá daňové pravomoci státu, v němž se nachází uvedená společnost (v této věci Švédsko), a tento zásah by mohl vést k disfunkcím, zavádějí dánské daňové předpisy výše popsané mechanismy, aby zabránily dvojímu odpočtu ztrát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Na základě tohoto předpokladu je třeba analyzovat, zda zákon o korporační dani a zákon o vyměřování daní stanovením zákazu odečíst za výše uvedených podmínek ztráty určeného skupinám společností s přeshraničním rozsahem činnosti omezují svobodu usazování a zda je situace uvedených skupin srovnatelná se situací <HT TYPE="ITALIC">plně</HT> dánských skupin, pro něž je daňová právní úprava příznivější.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Z formálního hlediska je nepopiratelná jak výhoda poskytnutá <HT TYPE="ITALIC">plně</HT> dánské skupině, tak související omezení dánské skupiny, která má pobočky v zahraničí: mateřská společnost posledně uvedené může negativní výsledky některé ze svých zahraničních jednotek odečíst pouze tehdy, pokud jsou splněny požadavky § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani či § 5 zákona o vyměřování daní; naopak <HT TYPE="ITALIC">plně</HT> dánská skupina může odečíst ztráty jakékoli ze svých poboček od konsolidovaného výsledku bez uvedených podmínek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V čistě vnitrostátní situaci se SP považuje za majetek společnosti, která ji vlastní, takže její ztráty jsou ztrátami uvedené společnosti.</P></NOTE>. Podobné rozdíly v zacházení v zásadě činí méně přitažlivým pro skupiny výkon svobody usazování prostřednictvím společností usazených v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Nacházejí se obě skupiny ve srovnatelných situacích? Pro odpověď na tuto otázku je třeba zohlednit cíl dotčeného právního předpisu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100225">25. února 2010</DATE>, <NAME.CASE>X Holding</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:89">EU:C:2010:89</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kterým je zabránit dvojímu odpočtu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Soudní dvůr odpověděl kladně na tuto otázku v bodech 19 a 20 rozsudku Philips Electronics, přičemž odmítl protichůdnou tezi Spojeného království. Jeho rozhodnutí spočívalo v tom, že existuje omezení svobody usazování společnosti-nerezidenta v jiném členském státě, a že situace jsou objektivně srovnatelné, pokud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>vnitrostátní právní úprava podmiňuje možnost převést na společnost rezidenta prostřednictvím daňové konsolidace ztráty provozovny společnosti nerezidenta usazené v uvedeném členském státě požadavkem, že nebude možné použít uvedené ztráty pro daňové účely v zahraničí, přičemž převod ztrát vzniklých v tomto členském státě společnosti rezidentovi není žádnému podobnému požadavku podřízen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek Philips Electronics, bod 20.</P></NOTE>.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Jak uvádí Komise, aniž je její tvrzení dánskou vládou přesvědčivě vyvráceno, hodnocení srovnatelnosti uplatněné v rozsudku Philips Electronics lze extrapolovat na projednávanou věc rovněž z perspektivy účelu dánského právního předpisu. Ve vztahu k cíli zabránit dvojímu odpočtu ztrát, jak normy týkající se čistě vnitrostátních situací, tak normy týkající se situací s přeshraničním prvkem usilují o zajištění toho, aby tentýž výdaj či ztráta byly započteny pouze jednou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Pokud sporné dánské předpisy stanoví pro srovnatelné situace rozdílné zacházení, které může odradit společnosti nerezidenty od usazování v Dánsku a naopak<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100225">25. února 2010</DATE>, <NAME.CASE>X Holding</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:89">EU:C:2010:89</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150902">2. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Groupe Steria</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑386/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:524">EU:C:2015:524</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, je třeba zamyslet se nad případným odůvodněním takového omezení, které by jej mohlo učinit slučitelným s článkem 49 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Předcházení dvojímu odpočtu prostřednictvím překrývání výkonu daňové pravomoci dvou či více států vysvětluje existenci ustanovení, jako jsou ustanovení zákona o korporační dani a zákona o vyměřování daní, kterých se týká daný spor. Avšak skutečnost, že existenci uvedených ustanovení lze <HT TYPE="ITALIC">vysvětlit</HT>, neznamená, že je vždy <HT TYPE="ITALIC">odůvodněná</HT> z pohledu kladení překážek výkonu svobody usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Případné odůvodnění vyžaduje existenci naléhavých důvodů obecného zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051213">13. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, mezi které Soudní dvůr řadí ochranu výkonu daňové pravomoci členských států, zachování soudržnosti daňového systému či předcházení daňovým podvodům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Podle dánské vlády patří předcházení dvojímu odpočtu ztrát mezi přípustná odůvodnění. Její názor se však na první podhled neshoduje s názorem vyjádřeným v rozsudku Philips Electronics, v němž Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>spojil dvojí odpočet ztrát s výkonem daňové pravomoci státu rezidence SP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek Philips Electronics, bod 30: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Riziko, že tyto ztráty budou zohledněny v hostitelském členském státě, v němž se nachází stálá provozovna a že budou zohledněny také v členském státě, ve kterém má společnost-nerezident své sídlo, [nemá] vliv na zdaňovací pravomoc členského státu, ve kterém se nachází stálá provozovna<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>zdůraznil, že uvedený cíl nemůže <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>jako takový opravňovat členský stát, ve kterém se nachází stálá provozovna k tomu, aby vyloučil zohlednění ztrát z důvodu, že tyto ztráty lze mimoto využít v členském státě, ve kterém má sídlo společnost-nerezident<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Tamtéž, bod 32.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>;</P></ITEM><ITEM><P>konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>[hostitelský] členský stát, na jehož území je usazena stálá provozovna, se proto nemůže v žádném případě samostatně dovolávat rizika dvojího zohlednění ztrát, aby odůvodnil své právní předpisy v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Tamtéž, bod 33.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Je tedy obtížné na základě rozsudku Philips Electronics kvalifikovat předcházení dvojímu odpočtu ztrát jako naléhavý důvod obecného zájmu. Navíc v tomtéž rozsudku byla odmítnuta možnost dovolávat se uvedeného důvodu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>i za předpokladu, že by bylo možné takový důvod uplatnit samostatně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Tamtéž, bod 28.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Možná však nastal čas zmírnit uvedená tvrzení z rozsudku Philips Electronics, neboť boji proti dvojímu odpočtu nebyla od vydání uvedeného rozsudku věnována bližší pozornost unijního zákonodárce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V návaznosti na stanovisko OECD ze dne <DATE ISO="20130313">13.</DATE> a <DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, týkající se eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS), jehož závěrečné zprávy byly zveřejněny dne <DATE ISO="20151005">5. října 2015</DATE>, Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě sdělení o veřejné daňové transparentnosti za účelem boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům [COM (2015) 136 final], které bylo dne <DATE ISO="20150617">17. června 2015</DATE> následováno Akčním plánem pro spravedlivější systém zdaňování příjmů právnických osob v Evropské unii.</P></NOTE> a Rada<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Stanovisko ze dne <DATE ISO="20151208">8. prosince 2015</DATE> (Dok. 15068/15).</P></NOTE> zopakovaly potřebu nalézat společná, zároveň však flexibilní řešení, která budou na úrovni Unie v souladu se závěry OECD v oblasti BEPS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Podle směrnice 2016/1164<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Bezprostředně dotčená směrnicí Rady (EU) 2017/952 ze dne <DATE ISO="20170529">29. května 2017</DATE>, kterou se mění směrnice Rady (EU) 2016/1164 pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="144" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2017">Úř. věst. 2017, L 144, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, která byla přijata jako výsledek příslušného legislativního procesu, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>[p]ro řádné fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby členské státy jako minimum splnily své závazky v rámci projektu BEPS a obecněji aby přijaly opatření odrazující od praktik vyhýbání se daňovým povinnostem a zajistily spravedlivé a účinné zdanění v Unii, a to dostatečně jednotným a koordinovaným způsobem<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. Konkrétně zdůrazňuje, že je nezbytné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>stanovit pravidla za účelem zvýšení průměrné úrovně ochrany proti agresivnímu daňovému plánování v rámci vnitřního trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Druhý a třetí bod odůvodnění.</P></NOTE>.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>V tomto kontextu má důležitou úlohu takzvaný hybridní nesoulad, kterým se podle čl. 2 bodu 9 směrnice 2016/1164 rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>situace týkající se daňového poplatníka nebo […] subjektu: […] g) dojde k dvojímu odpočtu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>. Ten je v tomtéž ustanovení definován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>odpočet téže platby, výdajů nebo ztrát jak v jurisdikci, v níž má daná platba svůj zdroj, v níž dané výdaje vznikají nebo v níž dochází k daným ztrátám (jurisdikce plátce), tak i v jiné jurisdikci (jurisdikce investora)<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pokud hybridní nesoulad vede ke dvojímu odpočtu, má to podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/1164 za následek, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>a) odpočet se odepře v členském státě, jenž je jurisdikcí plátce, a b) není-li odepřen odpočet v jurisdikci plátce, zahrne se výše platby, která by jinak vedla k nesouladnému výsledku, do příjmů v členském státě, jenž je jurisdikcí příjemce.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Jedním z cílů změny směrnice 2016/1164 prostřednictvím směrnice 2017/952 byla náprava hybridních nesouladů SP: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>K hybridním nesouladům spojeným se stálými provozovnami dochází tehdy, když rozdíly mezi pravidly, která v jurisdikci stálé provozovny a jurisdikci daňového rezidentství platí pro rozdělování příjmů a výdajů mezi různé složky téhož subjektu, vedou k nesouladu v daňových výsledcích, a patří sem i ty případy, kdy nesouladný výsledek vzniká v důsledku toho, že určitá stálá provozovna není podle práva jurisdikce pobočky zohledňována. Tyto asymetrie mohou vést k dvojímu odpočtu nebo odpočtu bez zahrnutí, a proto by měly být odstraněny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Desátý bod odůvodnění směrnice 2017/952.</P></NOTE>.<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Nenavrhuji samozřejmě uplatňovat na projednávanou věc ustanovení směrnice, jejíž lhůta k provedení dosud neuplynula<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Uplyne <DATE ISO="20191231">31. prosince 2019</DATE>, s výjimkou článku 9a, který se týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>reverzních hybridních nesouladů<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, která je odložena do <DATE ISO="20211231">31. prosince 2021</DATE>.</P></NOTE>. Věřím však, že směrnice 2016/1164 odráží značné znepokojení, jehož intenzita pravděpodobně nebyla zjistitelná – a zajisté nebyla výslovně vyjádřena v legislativě – při vydání rozsudku Philips Electronics.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ve své judikatuře nabídl několik náznaků týkajících se vazby mezi předcházením dvojímu odpočtu a bojem proti vyhýbání se daňovým povinnostem. V rozsudku Brisal a KBC Finance Ireland<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160713">13. července 2016</DATE> (<NO.CASE>C‑18/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:549">EU:C:2016:549</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>vůli zamezit dvojímu odpočtu […] nákladů<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> (v každém případě provozních nákladů), <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>lze spojovat s bojem proti daňovým podvodům<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Je však třeba zamyslet se rovněž nad předcházením dvojímu odpočtu ve vztahu k jednání, v nichž nemusí nutně být přítomen podvodný úmysl. Rozsudek Marks &amp; Spencer uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>členské státy musí mít možnost tomuto zabránit<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, přičemž uznal, že riziko dvojího odpočtu ztrát se nemusí vždy shodovat s odůvodněním na základě boje proti daňovým podvodům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051213">13. prosince 2005</DATE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI>), body <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Dvojí odpočet ztrát může být důsledkem kombinovaného uplatnění různých daňových právních předpisů, včetně případů, v nichž neexistuje podvodný úmysl. Neztrácí však povahu jednání, které – v souladu se směrem, jímž se ubírá OECD – musí být odmítnuto také z perspektivy unijního práva. Z toho, jak již bylo uvedeno, pramení snaha, aby bylo možné zabránění dvojímu odpočtu považovat za naléhavý (autonomní) důvod obecného zájmu, aniž je povinně spojen s bojem proti daňovým podvodům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Z této perspektivy a v abstraktní rovině nic nebrání ustanovení § 31 odst. 2 bodu 2 zákona o korporační dani, ve vztahu k cíli zabránit dvojímu odpočtu. Je tedy třeba, stejně jako to učinila dánská daňová správa v projednávané věci, zaměřit se na jeho aplikaci v praxi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Je-li zjištěna ztráta u činností SP nacházející se v Dánsku, ale patřící švédské dceřiné společnosti dánské skupiny, mohla by její částka být teoreticky odečitatelná jak od základu daně, z něhož odvádí daň v hostitelském státě (Dánsko), tak od základu daně, z něhož odvádí daň ve státě rezidence (Švédsko). Ustanovení, jako je § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani, má zabránit tomu, aby společnost <HT TYPE="ITALIC">využila</HT> dvakrát téhož nákladu či ztráty. Jinak by přeshraniční situace byla výhodnější než situace vnitrostátní, neboť ve vnitrostátní situaci nemůže tentýž daňový orgán připustit dvojí odpočet<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Ustanovení § 31 odst. 1 bodu 1 zákona o korporační dani stanoví, že dánská skupina nemůže uplatnit stejný odpočet více než jednou.</P></NOTE>, což by bylo možné v přeshraničním rámci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Sporný předpis tedy má zamýšlený účinek, neboť ztráta se započte pouze jednou, a je v abstraktní rovině přiměřený účelu, kterým je zabránit dvojímu odpočtu. Je však nezbytné, aby jeho uplatňování – kromě zajištění dosažení sledovaného cíle – nešlo nad rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051213">13. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Výklad uvedeného předpisu ze strany dánských správních orgánů v projednávaném sporu může vést k nepřiměřené situaci, která vyústí ve <HT TYPE="ITALIC">dvojí neodečtení</HT>. To nastává, když není kladen důraz na <HT TYPE="ITALIC">skutečnou</HT> odečitatelnost ve druhém státě, ale na pouhou <HT TYPE="ITALIC">teoretickou</HT> možnost – jako důvod odmítnout odečitatelnost ztrát v Dánsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Za předpokladu, že boj proti dvojímu odpočtu odůvodňuje tento druh vnitrostátních legislativních opatření, je jeho cílem odmítnutí odpočtu pouze v jednom ze států s daňovou pravomocí, ale nikoli v obou státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>To byl záměr zákonodárce Společenství, který do směrnic 2016/1164 a 2017/952 (čl. 9 bod 1) začlenil stanovisko OECD o boji proti erozi daňového základu.</P></NOTE>. Logika systému spočívá na základním předpokladu, že tatáž ztráta se odečte pouze jednou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Opakuji, že tohoto řešení nelze dosáhnout na základě <HT TYPE="ITALIC">čistě</HT> hypotetické odečitatelnosti v jiném členském státě. Odmítnutí odpočtu na základě tohoto kritéria neobstojí v přezkumu z hlediska zásady proporcionality ani vhodně nereaguje na požadavek spojitosti mezi daňovou zátěží a skutečnou daňovou kapacitou daňového poplatníka.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Samo dánské právo naznačuje, že nezamýšlí zcela odpočet zakázat, ale spravedlivě zajistit, aby existoval pouze jeden odpočet ztráty. To plyne z výkladu Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast) ustanovení § 5G bodu 1 zákona o vyměřování daní ve vztahu k dánským společnostem: mají povoleno odečíst ztráty zahraniční pobočky zahrnuté do svého perimetru daňové integrace, pokud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>prokážou, že nemohou tuto ztrátu odečíst v zahraničí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Předkládací usnesení, bod 41, citovaný v bodě 47 tohoto stanoviska.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Ať jde o praxi omezenou na předkládající soud, nebo o ustálenou judikaturu, toto řešení omezuje hrozbu, že s cílem zamezit dvojímu odpočtu dojde k přehnanému kategorickému odmítání odpočtu ztrát. Neexistuje objektivní důvod pro to, aby toto kritérium nebylo uplatněno také ve vztahu ke SP, na které odkazuje § 31 odst. 2 bod 2 zákona o korporační dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Je logické, že pro uplatnění uvedeného kritéria bude třeba prokázat, že ztráty nebylo možné odečíst v jiném členském státě, neboť společnost, která SP vlastní, vyčerpala všechny možnosti odečíst ztráty v daném členském státě, a to včetně jejich použití v budoucích hospodářských letech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda tomu tak je ve věci v původním řízení, neboť jen on má k dispozici příslušné informace k tomu, aby určil, zda je s konečnou platností možný odpočet ztrát od daňového základu dceřiné společnosti skupiny NN, která je rezidentem ve Švédsku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko) takto:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>1)</NO.P><TXT>Článek 49 SFEU v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava ve sporu v původním řízení, podle které lze v rámci daňových odvodů skupiny společností ve členském státě A započíst ztráty provozovny, která je rezidentem v tomto členském státě, ale patří společnosti, která je rezidentem ve členském státě B, vůči ziskům ostatních společností skupiny, v souladu s předpisy členského státu B, pouze pokud tyto ztráty nelze započíst při určování zisků uvedené společnosti v členském státě B.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Tato vnitrostátní právní úprava není slučitelná s článkem 49 SFEU v rozsahu, v němž za okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, nepřipouští ve členském státě A odpočet ztrát, pokud daňový poplatník prokáže, že nejsou s konečnou platností odečitatelné v členském státě B, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>