<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-683/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0683</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:300">EU:C:2021:300</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>24</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>24</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Bobka – věc C‑683/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Viesgo Infraestructuras Energéticas</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210415">15. dubna 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑683/19</HT></P><P>Viesgo Infraestructuras Energéticas, SA</P><P>proti</P><P>Administración General del Estado,</P><P>Iberdrola, SA,</P><P>Naturgy Energy Group, SA, dříve Gas Natural SDG, SA,</P><P>EDP España, SA,</P><P>CIDE, Asociación de Distribuidores de Energía Eléctrica,</P><P>Endesa, SA,</P><P>Agri-Energía, SA,</P><P>Navarro Generación, SA</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2009/72/ES</KEYWORD><KEYWORD>Uložení povinností veřejné služby</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost financování sociálního bonusu, která se vztahuje pouze na určité společnosti</KEYWORD><KEYWORD>Požadavek transparentnosti a zákazu diskriminace</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Žalobkyně jsou společnostmi působícími na španělském trhu s elektřinou. Byly povinny přispívat na financování opatření sociální podpory určeného zranitelným spotřebitelům ve Španělsku. Španělský zákonodárce prohlásil tuto povinnost za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20090713">13. července 2009</DATE> o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="211" PAGE.FIRST="55" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 211, s. 55</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Jedna z žalobkyň napadla slučitelnost této povinnosti financování s unijním právem u Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Nejvyšší soud<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Uvedený soud dal žalobkyním za pravdu. Podle názoru Nejvyššího soudu představovaly požadavky na slučitelnost podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT>, což znamená, že nebylo třeba podávat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Tribunal Constitucional (Ústavní soud, Španělsko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Ústavní soud<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) však tento rozsudek na základě stížnosti na ochranu ústavních práv zrušil. Rozhodl, že Nejvyšší soud nesprávně konstatoval existenci <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> a tím<?PAGE NO="2"?> porušil ústavní práva Administración General del Estado (španělská státní správa), jelikož prohlásil vnitrostátní právo za neslučitelné s unijním právem, aniž Soudnímu dvoru nejdříve předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V návaznosti na tento rozsudek předložil Nejvyšší soud Soudnímu dvoru tuto žádost, aby se dotázal, zda je povinnost financování uložená žalobkyním slučitelná s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Směrnice 2009/72 nahradila směrnici 2003/54/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20030626">26. června 2003</DATE> o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES – Prohlášení učiněná s ohledem na činnosti související s vyřazováním z provozu a nakládáním s odpady (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="176" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 176, s. 37</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 12/02, s. 211).</P></NOTE> s cílem dále rozvíjet společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou. V bodě 50 odůvodnění této směrnice je uvedeno následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Požadavky na veřejnou službu, a to i pokud jde o službu univerzální, a společné minimální standardy, které z nich vyplývají, je třeba dále zpřísnit, aby se zajistilo, že hospodářská soutěž bude přinášet prospěch a spravedlivé ceny všem spotřebitelům, obzvláště zranitelným zákazníkům. Požadavky na veřejnou službu by měly být definovány na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím k vnitrostátní situaci; členské státy by však měly dodržovat právní předpisy Společenství. Občané Unie a, pokud to členské státy budou pokládat za vhodné, malé podniky by měli mít možnost využívat povinností souvisejících s veřejnou službou, a to především pokud jde o bezpečnost dodávek a přiměřené ceny. […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2009/72 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>vertikálně integrovaným podnikem<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/>: elektroenergetický podnik nebo skupina elektroenergetických podniků, v nichž jsou tatáž osoba nebo tytéž osoby oprávněny přímo nebo nepřímo, vykonávat kontrolu, a v nichž podnik nebo skupina podniků vykonává alespoň jednu z funkcí přenosu nebo distribuce a alespoň jednu z funkcí výroby nebo dodávek elektřiny;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2009/72 se zabývá <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>povinnostmi veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> a ochranou spotřebitele. Odstavce 2 a 6 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>2.</NO.PARAG><ALINEA>S plným ohledem na související ustanovení Smlouvy, zejména na její článek 86, mohou členské státy uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v elektroenergetice povinnosti veřejné služby, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně zabezpečení dodávek, pravidelnosti, kvality a cen dodávek, jakož i ochrany životního prostředí,<?PAGE NO="3"?> včetně energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a ochrany klimatu. Tyto povinnosti musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné a musí zaručovat rovnost přístupu pro elektroenergetické podniky Společenství k spotřebitelům v jednotlivých členských státech. […]</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Případné finanční náhrady, jiné formy náhrady a výhradní práva, jež členské státy udělují za plnění povinností stanovených v odstavcích 2 a 3, jsou poskytovány nediskriminačním a transparentním způsobem.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Španělské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 45 Ley 24/2013, de 26 de diciembre, del Sector Eléctrico (zákon 24/2013 ze dne <DATE ISO="20131226">26. prosince 2013</DATE> o odvětví elektrické energie) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>zákon 24/2013<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Zranitelní spotřebitelé<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, v příslušné části stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="045.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>2.</NO.PARAG><ALINEA>Sociální bonus se vztahuje na zranitelné spotřebitele, kteří splňují charakteristiky sociální povahy, spotřeby a kupní síly stanovené královskou vyhláškou Rady ministrů. […]</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="045.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Sociální bonus pokrývá rozdíl mezi výší dobrovolné ceny pro maloodběratele a základní cenou, nazývanou <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>tarif poslední instance<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/>, a příslušný referenční dodavatel jej uplatní ve fakturách spotřebitelů s nárokem na sociální bonus.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="045.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Sociální bonus je považován za povinnost veřejné služby ve smyslu směrnice [2009/72], kterou nesou mateřské společnosti skupiny společností nebo případně společnosti, které souběžně vykonávají činnosti výroby, distribuce a prodeje elektrické energie.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA>Procentní podíl částek, které mají být financovány, se pro každou skupinu společností vypočítá jako poměr součtu ročních průměrů počtu dodávek z distribučních soustav distribučních společností a počtu zákazníků obchodních společností, které jsou ve skupině, na straně jedné a součtu všech průměrných ročních hodnot dodávek a zákazníků všech skupin společností, které musí být pro účely tohoto podílu zohledněny, na straně druhé.</ALINEA><ALINEA>Tento procentní podíl vypočítává každoročně Comisión Nacional de los Mercados y la Competencia [Národní komise pro trhy a hospodářskou soutěž, Španělsko] podle postupů a podmínek, které stanoví právní předpisy. […]</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA>V každém případě příspěvky, které každá z těchto společností musí poskytnout, jsou zaslány na zvláštní vkladový účet vytvořený za tímto účelem správním orgánem odpovědným za jeho správu.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Real Decreto-ley 9/2013, de 12 de julio, por el que se adoptan medidas urgentes para garantizar la estabilidad financiera del sistema eléctrico (královské nařízení s mocí zákona 9/2013 ze dne <DATE ISO="20130712">12. července 2013</DATE>, kterým se přijímají neodkladná opatření k zajištění finanční stability elektrizační soustavy, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>královské nařízení s mocí zákona 9/2013<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), v příslušné části bodu V odůvodnění uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Toto královské nařízení s mocí zákona rovněž mění systém hrazení nákladů na sociální bonusy.</P><P>[…]</P><P>Z tohoto důvodu a s cílem přispět k nezbytnému a neodkladnému snížení nákladů soustavy je považováno za nezbytné změnit systém rozdělení nákladů zavedený nařízením IET/843/2012 […] tak, že na základě povinnosti veřejné služby jsou povinny nést náklady na sociální bonusy mateřské společnosti nebo skupiny společností, které vykonávají činnosti výroby, distribuce a prodeje elektrické energie a mají charakter vertikálně integrovaných skupin.</P><P>[…]</P><P>Uložení takové povinnosti těmto mateřským společnostem umožňuje, byť nepřímo, rozdělit tuto zátěž mezi hlavní obchodní činnosti v odvětví elektrické energie. Činnosti přenosu jsou tedy z takového rozdělení vyloučeny, avšak tato výjimka je považována za odůvodněnou tím, že se jedná o regulovanou činnost provozovanou v režimu zákonného monopolu a výlučnosti, s ohledem na to, že jediný přenosový podnik nemůže, na rozdíl od výše uvedených společností nebo skupin společností, získat na trhu zpět veškeré náklady, které by v tomto ohledu musel nést, neboť by to v konečném důsledku zmařilo cíl sledovaný touto změnou.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Real Decreto 968/2014, de 21 de noviembre, por el que se desarrolla la metodología para la fijación de los porcentajes de reparto de las cantidades a financiar relativas al bono social (královské nařízení s mocí zákona 968/2014 ze dne <DATE ISO="20141121">21. listopadu 2014</DATE>, které upravuje metodiku pro určení procentních podílů částek určených k financování sociálních bonusů, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>královské nařízení s mocí zákona 968/2014<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>), upravuje v článcích 2 a 3 metodiku pro účely financování sociálních bonusů stanovenou v čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, vnitrostátní řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Real Decreto-ley 6/2009 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>královské nařízení s mocí zákona 6/2009<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>) zavedlo mechanismus, jehož cílem je nabídnout určitým spotřebitelům splňujícím konkrétní charakteristiky sociální povahy, spotřeby a kupní síly (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>zranitelní spotřebitelé<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>) slevu z ceny elektřiny ve Španělsku. Oprávněným spotřebitelům je tedy automaticky snižována cena elektřiny (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>sociální bonus<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>), což provádí dodavatel poslední instance přímo v rámci faktury těchto spotřebitelů za elektřinu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>V souvislosti s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>povinnostmi veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu směrnice 2009/72 se pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>dodavatel poslední instance<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> vztahuje na společnost určenou členským státem, která zajišťuje nepřetržité dodávky energie spotřebitelům (včetně spotřebitelů v domácnostech) za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>přiměřené ceny<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> (takzvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>tarify poslední instance<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>). Viz bod 47 odůvodnění a čl. 3 odst. 3 a čl. 37 odst. 6 směrnice 2009/72.</P></NOTE>. Tito dodavatelé tak fakturují oprávněným spotřebitelům cenu, která je nižší než tržní cena elektřiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Podle článku 6 Real Decreto-ley 897/2017 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>královské nařízení s mocí zákona 897/2017<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>) tato cena odpovídá slevě ve výši 25 % z tržní ceny elektřiny ve Španělsku pro <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>zranitelné<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> spotřebitele a slevě ve výši 40 % z téže ceny pro <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>velmi zranitelné<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> spotřebitele.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Tento systém byl původně na základě královského nařízení s mocí zákona 6/2009 financován uvalením daně na všechny společnosti vlastnící zařízení na výrobu elektřiny. Dne <DATE ISO="20120207">7. února 2012</DATE> však Nejvyšší soud královské nařízení s mocí zákona 6/2009 zrušil z důvodu neslučitelnosti systému financování se směrnicí 2009/72 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>rozsudek z roku 2012<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek STS 1425/2012 ze dne <DATE ISO="20120207">7. února 2012</DATE> (ECLI:ES:TS:2012:1425).</P></NOTE>. Ústavní stížnost (<HT TYPE="ITALIC">recurso de amparo</HT>), která byla proti uvedenému rozsudku podána, byla Ústavním soudem shledána nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>S cílem zohlednit rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2012 a nahradit královské nařízení s mocí zákona 6/2009 přijal španělský zákonodárce královské nařízení s mocí zákona 9/2013. Tento právní předpis zejména uvádí, že Nejvyšší soud nespecifikoval konkrétní metodu rozdělení nákladů na sociální bonus, čímž španělské státní správě umožnil zvolit systém, který považuje za nejvhodnější. Povinnost nést náklady na sociální bonus by tedy měly mít <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>mateřské společnosti skupin společností nebo případně společnosti, které souběžně vykonávají činnosti výroby, distribuce a prodeje elektrické energie<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20131226">26. prosince 2013</DATE> byl přijat zákon 24/2013. Článek 45 odst. 3 tohoto zákona stanoví, že sociální bonus pokrývá rozdíl mezi cenou fakturovanou oprávněným zranitelným spotřebitelům a základní cenou elektřiny na španělském trhu s elektřinou. Článek 45 odst. 4 tohoto zákona poté označuje sociální bonus jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Stanoví rovněž, že je financován <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>mateřskými společnostmi skupin společností nebo případně společnostmi, které souběžně vykonávají činnosti výroby, distribuce a prodeje elektrické energie<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>povinný příspěvek<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141121">21. listopadu 2014</DATE> byla za účelem provedení zákona 24/2013 přijato královské nařízení s mocí zákona 968/2014. Upravuje metodiku stanovení procentních podílů pro účely rozdělování částek určených k financování systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Orden IET/350/2014, de 7 de marzo, por la que se fijan los porcentajes de reparto de las cantidades a financiar relativas al bono social correspondientes a 2014 [nařízení IET/350/2014 ze dne <DATE ISO="20140307">7. března 2014</DATE>, kterým se stanoví procentní podíly částek k financování sociálních bonusů příslušných za rok 2014 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>nařízení IET/350/2014<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>)], určuje subjekty, na něž se vztahuje povinný příspěvek, a stanoví procentní podíly částek k financováním sociálních bonusů příslušných v celém systému za rok 2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Podobná nařízení existují i pro následující roky, například Orden IET/2182/2015 (pro rok 2015) a Orden IET/1451/2016 (pro rok 2016).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle nařízení IET/350/2014 by měly na 96,64131 % nákladů na sociální bonus přispívat čtyři společnosti: Endesa, SA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Endesa<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>) (41,612696 %), Iberdrola, SA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>Iberdrola<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>) (38,474516 %), Gas Natural SDG, SA (14,185142 %) a E.ON España, SLU [z níž se později stala Viesgo Infraestructuras Energéticas, SL (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>Viesgo<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>)] (2,368956 %). Naproti tomu jsou v souladu s tímto nařízením 23 dalším společnostem přiděleny značně snížené koeficienty, ve všech případech nižší než 1 %. Tyto částky jsou každoročně vypočítávány Národní komisí pro trhy a hospodářskou soutěž a musí být zaslány na vkladový účet speciálně určený pro tento účel. Národní komise pro trhy a hospodářskou soutěž je rovněž zodpovědná za vypořádání dotyčných plateb s příslušnými podniky a poukazuje jim částku odpovídající sociálnímu bonusu poskytnutému příslušným dodavatelem poslední instance zranitelným spotřebitelům.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> podala společnost E.ON España, SLU (která se později stala společností Viesgo) k předkládajícímu soudu správní žalobu proti královskému nařízení s mocí zákona 968/2014. Tvrdila, že režimy financování sociálního bonusu stanovené v čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013, provedeného články 2 a 3 královského nařízení s mocí zákona 968/2014, jsou neslučitelné se směrnicí 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Nejvyšší soud této žalobě vyhověl rozsudkem ze dne <DATE ISO="20161024">24. října 2016</DATE>. Zrušil články 2 a 3 královského nařízení s mocí zákona 968/2014 z důvodu jejich neslučitelnosti s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Uvedený soud vysvětluje, že ke svému závěru dospěl na základě rozsudků Soudního dvora ve věcech Federutility a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE> (<NO.CASE>C‑265/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:205">EU:C:2010:205</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a ANODE<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:637">EU:C:2016:637</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Španělská státní správa podala stížnost na ochranu ústavních práv (<HT TYPE="ITALIC">recurso de amparo</HT>) k Ústavnímu soudu. Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20190326">26. března 2019</DATE> Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti španělské státní správy. Rozhodl, že Nejvyšší soud porušil právo na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>řízení se všemi zárukami<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ve smyslu čl. 24 odst. 2 španělské ústavy tím, že prohlásil vnitrostátní právo za neslučitelné s unijním právem, aniž nejprve předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Ústavní soud konkrétně shledal, že judikatura, o níž předkládající soud opřel svůj závěr o neslučitelnosti se směrnicí 2009/72, nepředstavovala ve vztahu ke sporu, který mu byl předložen, <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT>. Z těchto důvodů nebyl Nejvyšší soud zproštěn povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, v důsledku čehož měl být napadený rozsudek zrušen a situace by se navrátila do stavu, který existoval před vyhlášením tohoto rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Za těchto skutkových a právních okolností se Nejvyšší soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>(1)</NO.P><TXT>Je podle doktríny stanovené Soudním dvorem – mimo jiné v rozsudcích ze dne <DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE> (věc C‑265/08, Federutility) a ze dne <DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE> (věc C‑121/15, ANODE) – slučitelná s požadavky čl. 3 odst. 2 směrnice [2009/72] vnitrostátní právní úprava, jako je čl. 45 odst. 4 [zákona 24/2013], následně provedená v článcích 2 a 3 [královského nařízení s mocí zákona 968/2014], která financování [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>sociálních bonusů<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="2018" ID="QE0037"/>] [sociální bonusy na elektřinu pro zranitelné spotřebitele] rozděluje mezi určité subjekty v elektrizační soustavě – mateřské společnosti skupin společností, nebo případně společnosti, které vyvíjejí souběžně činnosti výroby, distribuce a prodeje elektrické energie, přičemž některé z těchto povinných subjektů mají minimální specifickou váhu v odvětví jako celku, zatímco jiné subjekty nebo skupiny společností jsou od této zátěže naopak osvobozeny, ačkoli mohou mít lepší podmínky k převzetí těchto nákladů, ať už z důvodu objemu obchodů, z důvodu relativní důležitosti v některém z odvětví činnosti, nebo proto, že vykonávají souběžně na integrovaném základě dvě z těchto činností?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(2)</NO.P><TXT>Je slučitelná s požadavkem přiměřenosti stanoveným v čl. 3 odst. 2 směrnice [2009/72] vnitrostátní právní úprava, z níž vyplývá, že povinnost financování sociálních bonusů není stanovena formou výjimky, ani v omezeném časovém rozsahu, nýbrž na neurčito a bez možnosti náhrady či jakékoli kompenzace?<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily společnosti Agri-Energía a další (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Agri-Energía<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>), EDP España, Endesa, Iberdrola, Naturgy Energy Group (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>Naturgy<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>), Viesgo, španělská vláda a Evropská komise. Tito zúčastnění rovněž odpověděli na písemné otázky Soudního dvora.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Toto stanovisko je strukturováno následovně. Začnu otázkami přípustnosti vznesenými zúčastněnými (A). Poté zahájím věcnou analýzu úvodním pojednáním o přesném vymezení toho, co bylo stanoveno jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> (B.1). Následně posoudím, zda tato <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> spadá do oblasti působnosti čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 a zda může být považována za slučitelnou s podmínkami tohoto ustanovení (B.2). Nakonec se budu zabývat druhou otázkou položenou předkládajícím soudem, která se týká přiměřenosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> a toho, zda existuje povinnost poskytovat náhradu nositelům povinnosti veřejné služby (B.3).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Přípustnost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Společnosti Viesgo, Iberdrola a Endesa předložily dvě argumentační linie týkající se přípustnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Zaprvé tvrdí, že předkládající soud jakožto nejvyšší soudní orgán příslušný k rozhodnutí o tom, zda je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nezbytná pro rozhodnutí o slučitelnosti královského nařízení s mocí zákona 968/2014 s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72/ES, měl za to, že doktrína <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> jej zprošťuje povinnosti pokládat předběžnou otázku. Jelikož uvedený soud jako jediný musí zaručit účinnost unijního práva, není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat toto rozhodnutí nebo posuzovat za předkládající soud existenci <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Zadruhé judikatura Ústavního soudu, podle níž je každý španělský soud povinen podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce kdykoli je vnitrostátní právní úprava považována za neslučitelnou s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Společnost EDP España uvádí, že tato praxe se odráží mimo jiné rovněž v rozsudcích 46/2019 ze dne <DATE ISO="20190408">8. dubna 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:46); 54/2019 ze dne <DATE ISO="20190506">6. května 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:54); 58/2019 ze dne <DATE ISO="20190506">6. května 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:58); 59/2019 ze dne <DATE ISO="20190506">6. května 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:59); 67/2019 ze dne <DATE ISO="20190520">20. května 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:67); 71/2019 ze dne <DATE ISO="20190520">20. května 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:71), a 81/2019 ze dne <DATE ISO="20190617">17. června 2019</DATE> (ECLI:ES:TC:2019:81).</P></NOTE>, zbavuje soudy v posledním stupni pravomoci posoudit, zda je předběžná otázka nezbytná. Předkládající soud a zúčastnění vysvětlují, že citovaná judikatura je závislá na výsledku v tom smyslu, že obdobná povinnost by nevznikla, pokud by vnitrostátní soud shledal vnitrostátní právní předpis slučitelným s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v projednávané věci, vyplývají z vnitrostátního řízení a judikatury, které narušují přednost a účinnost unijního práva, měl by Soudní dvůr prohlásit, že je nepříslušný k rozhodnutí o předběžných otázkách. Případně by měl žádost odmítnout jako nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Dle mého názoru není projednávaná věc nepřípustná, ani není pravda, že by k rozhodnutí o ní nebyl Soudní dvůr příslušný.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Zaprvé se na otázky týkající výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem se vztahuje domněnka relevance<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181210">10. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Wightman a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑621/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:999">EU:C:2018:999</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Za vymezení skutkového a právního rámce, na jehož základě žádá Soudní dvůr o vodítko, je odpovědný předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Slovenské elektrárne</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑376/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1068">EU:C:2019:1068</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). K poměrně omezeným podmínkám, za nichž může Soudní dvůr odmítnout rozhodnout o předběžné otázce; viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Miasto Łowicz a Prokurator Generalny</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑558/18 a C‑563/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:234">EU:C:2020:234</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Totéž platí i v případech, kdy je diskreční pravomoc vnitrostátního soudu ohledně toho, zda podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, vnitrostátním právem tak či onak omezena. I v takových situacích však zůstává výsadou předkládajícího soudu formulovat otázky, které mají být položeny, uvést vnitrostátní právo a řízení a účinně vymezit rozsah věci, jež je předkládána Soudnímu dvoru. Předkládající soud je navíc nadále odpovědný za následné soudní rozhodnutí. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Facebook Ireland a Schrems</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑311/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:559">EU:C:2020:559</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Zadruhé se předmět projednávané věci zjevně týká sporu, který je před předkládajícím soudem skutečně projednáván. Uvedený soud vysvětluje, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nezbytná pro vyřešení sporu. Konstatuje, že mezi ním a soudem vyššího stupně existuje neshoda ohledně existence <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT>, pokud jde o požadavek zákazu diskriminace obsažený v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Na rozdíl kupříkladu od smyšlených případů je tedy odpověď na otázky předložené Soudnímu dvoru skutečně <HT TYPE="ITALIC">nezbytná</HT> pro to, aby předkládající soud mohl případ vyřešit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>V tomto ohledu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800311">11. března 1980</DATE>, <NAME.CASE>Foglia</NAME.CASE> (<NO.CASE>104/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:73">EU:C:1980:73</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19811216">16. prosince 1981</DATE>, <NAME.CASE>Foglia</NAME.CASE> (<NO.CASE>244/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:302">EU:C:1981:302</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Miasto Łowicz a Prokurator Generalny</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑558/18 a C‑563/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:234">EU:C:2020:234</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Zatřetí, i kdyby judikatura, o níž se ve svém výkladu opírá předkládající soud, skutečně představovala <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> (což není zdaleka zřejmé, jelikož se předkládající soud a Ústavní soud ohledně použitelnosti této judikatury neshodují), faktem zůstává, že hypotetické konstatování <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> pro účely výjimky z povinnosti položit předběžnou otázku ve smyslu rozsudku CILFIT<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19821006">6. října 1982</DATE>, <NAME.CASE>CILFIT a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>283/81</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:335">EU:C:1982:335</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nemá vliv na přípustnost předběžných otázek. Konstatování <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> může zajisté zapříčinit, že rozhodnutí nebude <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>nezbytné<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> ve smyslu článku 267 SFEU. I taková věc je však stále zjevně přípustná, je-li Soudnímu dvoru předložena. Podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora může Soudní dvůr rozhodnout v předložené věci formou usnesení s odůvodněním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, projednávaná věc je přípustná. Předmět této věci navíc zjevně spadá do pravomoci Soudního dvora podle článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Po tomto upřesnění bych nicméně souhlasil s tím, že pokud by povinnost pokládat předběžné otázky, která vyplývá z unijního práva a je tímto právem samostatně definována, měla být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>přizpůsobena<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> nebo spíše asymetricky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>zkreslena<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> způsobem navrženým předkládajícím soudem a blíže vysvětleným zúčastněnými, mohlo by to z hlediska unijního práva představovat problém, nikoli však nutně problém týkající se přípustnosti. Jelikož však předkládající soud nezformuloval stran tohoto problému žádnou otázku, uzavřu tuto záležitost následujícími obecnými body.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zaprvé skutečnost, že se vnitrostátní soud vyššího stupně nebo ústavní soud rozhodne postihnout nesplnění povinnosti předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce stanovenou v třetím pododstavci čl. 267 SFEU, rozhodně není unijním právem vyloučena. Řada vnitrostátních<?PAGE NO="9"?> systémů, zejména systémů s individuálním přezkumem ústavnosti rozhodnutí vydaných vnitrostátními soudy posledního stupně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Jako příklad různých systémů odlišných od španělského viz například rozhodnutí ústavních soudů v Německu – Bundesverfassungsgericht, usnesení ze dne <DATE ISO="20180509">9. května 2018</DATE> – 2 BvR 37/18; v České republice – Ústavní soud, <DATE ISO="20090108">8. ledna 2009</DATE>, č. II. ÚS 1009/08; v Chorvatsku – Ustavni sud Republike Hrvatske, rozhodnutí č. U-III‑2521/2015 ze dne <DATE ISO="20161213">13. prosince 2016</DATE>; na Slovensku – Ústavný súd, rozsudek ze dne <DATE ISO="20120418">18. dubna 2012</DATE>, č. II. ÚS 140/2010; ve Slovinsku – Ustavno sodišče, rozhodnutí č. Up-1056/11 ze dne <DATE ISO="20131121">21. listopadu 2013</DATE>, ECLI:SI:USRS:2013:Up.1056.11.</P></NOTE>, ve skutečnosti kontroluje plnění povinnosti vnitrostátních soudů posledního stupně podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Pro srovnávací přehled viz Solar, N., <HT TYPE="ITALIC">Vorlagepflichtverletzung mitgliedstaatlicher Gerichte und ihre Sanierung</HT>, Neuer Wissenschaftlicher Verlag, Vídeň, 2004. Aktuálněji viz například zprávy o jednotlivých zemích v Coutron, L. (dir.), <HT TYPE="ITALIC">L’obligation de renvoi préjudiciel à la Cour de justice: une obligation sanctionnée</HT>?, Bruylant, Brusel, 2014, nebo jednotlivé příspěvky ve zvláštním vydání z roku 2015, 16 <HT TYPE="ITALIC">German Law Journal</HT>, svazek 16/6, zejména Lacchi, C., Review by Constitutional Courts of the Obligation of National Courts of Last Instance to Refer a Preliminary Question to the Court of Justice of the EU, s. 1663.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Zadruhé takové zapojení soudu vyššího stupně či ústavního soudu může mít přirozeně a nevyhnutelně za následek zbavení soudů, jejichž rozhodnutí je předmětem přezkumu, (části) jejich diskreční pravomoci. Takový následek je nicméně vlastní každé formě přezkumu konkrétních rozhodnutí. Je pravdou, že Soudní dvůr uvedl, že jakákoli ústavní, legislativní, správní nebo soudní praxe, včetně té, která se týká odvolání podaných proti zamítavým usnesením ohledně nutnosti položit předběžnou otázku, nemůže zbavit soud možnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Cartesio</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑210/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:723">EU:C:2008:723</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160405">5. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>PFE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑689/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:199">EU:C:2016:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality a Commissioner of An Garda Síochána</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑378/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:979">EU:C:2018:979</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Soudní dvůr dokonce uvedl, že soud nižšího stupně je oprávněn odmítnout právní názor soudu vyššího stupně, pokud má za to, že tento názor je neslučitelný s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Jak je uvedeno mimo jiné v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101005">5. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Elčinov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑173/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:581">EU:C:2010:581</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130115">15. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Križan a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C ‑416/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:8">EU:C:2013:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Základní motivací této judikatury je nicméně zabránit soudům vyšších stupňů, aby omezovaly soudy nižších stupňů v rámci vlastního soudního systému v přímém přístupu k Soudnímu dvoru prostřednictvím řízení o předběžné otázce, což by bylo zjevně v rozporu s článkem 267 SFEU (druhým pododstavcem)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Počínaje již rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740116">16. ledna 1974</DATE>, <NAME.CASE>Rheinmühlen-Düsseldorf</NAME.CASE> (<NO.CASE>166/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:3">EU:C:1974:3</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle mého názoru tato judikatura nikdy nebyla myšlena tak, aby dávala vnitrostátním soudům obecné a tupé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>povolení odmítnout<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, které připomíná spíše špatný slogan z filmu o Jamesi Bondovi než racionálně organizovaný soudní systém. Tato judikatura zavádí spíše (omezené a diskrétní) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>povolení nesouhlasit<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, či dokonce <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>povolení odchýlit se<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve zvláštních případech, kdy je toto rozhodnutí náležitě odůvodněno a podloženo. Zlatým pravidlem je tedy <HT TYPE="ITALIC">odůvodněné spojení s</HT> údajně neslučitelným rozhodnutím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Podrobněji viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ministerul Public – Parchetul de pe lângă Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie – Direcţia Naţională Anticorupţie a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑357/19 a C‑547/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:170">EU:C:2021:170</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0235">235</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0243">243</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Zatřetí při jakémkoli vnitrostátním vymáhání povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce však musí být respektována povaha a rozsah samotného článku 267 SFEU, <HT TYPE="ITALIC">jak je ve své judikatuře definoval Soudní dvůr</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Gutiérrez Naranjo a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:980">EU:C:2016:980</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vnitrostátní právo samozřejmě může konkrétním způsobem v procesní rovině <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>rozvést<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> to, co unijní právo stanoví obecně. Pokud se tedy členský stát rozhodne stanovit kritéria pro vymáhání s cílem zajistit řádné uplatňování povinnosti položit předběžnou otázku, nemůže (jednostranně) <HT TYPE="ITALIC">měnit rozsah povinnosti</HT> podle článku 267 SFEU, protože v opačném případě by byly narušeny požadavky jednoty a právní jistoty, které jsou v tomto ustanovení rovněž obsaženy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19871022">22. října 1987</DATE>, <NAME.CASE>Foto-Frost</NAME.CASE> (<NO.CASE>314/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:452">EU:C:1987:452</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Začtvrté bez ohledu na výhrady, které lze mít k proveditelnosti kritérií stanovených rozsudkem CILFIT, konkrétně těch, které se týkají existence jakýchkoli důvodných pochybností o správném výkladu unijního práva ve věci projednávané před vnitrostátním soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Kriticky viz například stanoviska generálního advokáta M. Jacobse ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Wiener SI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:352">EU:C:1997:352</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); generálního advokáta D. Ruiz-Jarabo Colomera ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gaston Schul Douane expediteur</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑461/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:415">EU:C:2005:415</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), nebo generálního advokáta N. Wahla ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>X a van Dijk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑72/14 a C‑197/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:319">EU:C:2015:319</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, je zcela jasné, že tato kritéria se týkají <HT TYPE="ITALIC">jakýchkoli otázek výkladu</HT> unijního práva. Tato kritéria jsou tedy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>závislá na otázkách<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>závislá na předmětu<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ale zcela <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>nezávislá na výsledku<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>. <HT TYPE="ITALIC">Acte clair</HT> se totiž vskutku nestane jasnějším v závislosti na tom, zda jeho výsledkem bude prohlášení o neslučitelnosti či slučitelnosti učiněné vnitrostátním soudem. Důsledek tohoto posouzení je zcela irelevantní, pokud jde o to, zda se jedná o <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Unijní soudní struktura navíc jasně a důsledně zmocňuje vnitrostátní soudy k tomu, aby samy rozhodovaly o (ne)slučitelnosti vnitrostátního práva s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100119">19. ledna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Kücükdeveci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑555/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:21">EU:C:2010:21</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101005">5. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Elčinov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑173/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:581">EU:C:2010:581</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vikingo Fővállalkozó</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑610/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:673">EU:C:2020:673</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To je součástí mandátu unijního práva uděleného <HT TYPE="ITALIC">všem</HT> soudům v členských státech. Pokud tyto soudy mají za to, že u věci týkající se unijního práva nepotřebují pomoc Soudního dvora podle druhého pododstavce čl. 267 SFEU, nebo pokud jsou toho názoru, že nemají povinnost uvedenou ve třetím pododstavci čl. 267 SFEU, pak se <HT TYPE="ITALIC">nemusí obracet</HT> na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Jiný závěr totiž může nejen odporovat autonomnímu obsahu povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle unijního práva, ale rovněž znemožnit výkon nezávislého mandátu vnitrostátních soudů při uplatňování a vymáhání unijního práva na vnitrostátní úrovni<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz již rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19780309">9. března 1978</DATE>, <NAME.CASE>Simmenthal</NAME.CASE> (<NO.CASE>106/77</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1978:49">EU:C:1978:49</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také aktuálněji například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality a Commissioner of An Garda Síochána</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑378/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:979">EU:C:2018:979</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>A konečně zapáté, pokud vnitrostátní soud vyššího stupně nebo ústavní soud, u něhož bylo zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku, začne přezkoumávat, zda daný soud posledního stupně správně uplatnil výjimku <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> uvedenou v rozsudku CILFIT, je docela pravděpodobné, že tento soud bude v rámci přezkumu sám provádět výklad unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Bylo by zajisté možné namítnout, že vnitrostátní ústavní soud se zabývá pouze vnitrostátním ústavním právem. Vykládá tedy pouze vnitrostátní ústavní pravidla a nevykládá ani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>běžné<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> vnitrostátní právo nebo, <HT TYPE="ITALIC">a fortiori</HT>, ani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>běžné<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> unijní právo, přičemž oboje lze stavět na roveň skutkovému stavu. Judikaturní praxe však často prokazuje, že doktrinální pohodlí, které by taková myšlenka mohla poskytnout, je neudržitelnou fikcí. V kontextu konkrétního přezkumu toho, zda se jednalo o <HT TYPE="ITALIC">acte clair</HT> v určitém případě projednávaném před soudem posledního stupně či nikoli, by navíc nezbývalo než obdivovat schopnost soudu přezkoumat podstatu, aniž by se touto podstatou zabýval a vykládal ji. Je to jako by se Schrödingerův sen konečně stal skutečností: být schopen jasně říci, zda je kočka (CILFIT) mrtvá, či živá, aniž byste museli otevírat krabici (unijní právo).</P></NOTE>. V tomto okamžiku se však tento soud stává <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>soudem<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> ve smyslu článku 267 SFEU. Jelikož tento soud, který provádí přezkum, bude ze své podstaty soudem podle třetího pododstavce čl. 267 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971104">4. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Parfums Christian Dior</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:517">EU:C:1997:517</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020604">4. června 2002</DATE>, <NAME.CASE>Lyckeskog</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑99/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:329">EU:C:2002:329</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050915">15. září 2005</DATE>, <NAME.CASE>Intermodal Transports</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑495/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:552">EU:C:2005:552</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, připadnou mu všechny povinnosti a odpovědnosti plynoucí z tohoto postavení, včetně případné povinnosti sám položit předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Co přesně je dotčená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Z vysvětlení poskytnutých v soudním spisu chápu fungování systému zavedeného španělským zákonodárcem následovně: dodavatelé poslední instance uplatní paušální slevu přímo na faktuře za elektřinu některých zranitelných spotřebitelů. Jedná se o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>sociální bonus<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>. Náklady na tento systém tedy nese řada společností působících na trhu s elektřinou ve Španělsku (včetně mateřských společností dodavatelů poslední instance). Jde tedy o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>povinný příspěvek<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Ačkoli se v počátečních podáních objevily neshody v této věci, v odpovědi na písemnou otázku položenou Soudním dvorem všichni zúčastnění zaujali stanovisko, že existuje pouze jedna <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>. Tato povinnost stanovená v čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013 sestává ze dvou základních prvků: i) sociálního bonusu a ii) povinného příspěvku. Jinými slovy, dotčená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>souborem<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> složeným ze dvou prvků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Na tento <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>soubor<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> se lze dívat dvěma způsoby. Buď vymezení učiněné zákonodárcem akceptujeme ve stávající podobě (přestože zahrnuje více <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> v jedné), nebo si tento vymezený <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>soubor<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> rozdělíme na základní prvky a provedeme samostatné posouzení slučitelnosti. Bez ohledu na přístup k této problematice musí existovat určitá kontrola, aby vymezená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> nesestávala z mnoha nezávislých opatření týkajících se téže problematiky pouze okrajově.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Nejde pouze o kontrolu diskreční pravomoci členských států. Je totiž sotva nezbytné zdůrazňovat, že existují určité mantinely pro to, co může členský stát <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>začlenit<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> pod rozsah autonomního pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> stanoveného unijním právem. Kromě toho existuje také velmi praktický důvod: jak bude v tomto stanovisku dále prokázáno, posuzování slučitelnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>souboru<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> několika rozmanitých prvků v rámci jedné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> s požadavky čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 se logicky stává poněkud obtížným. Kterou část <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>složeného celku<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> je třeba posoudit podle měřítka přiměřenosti? Která část by měla podléhat pravidelnému přezkumu ze strany vnitrostátních orgánů? Za jakou část by měla příslušet náhrada, pokud vůbec?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Nesnáze při zodpovídání těchto otázek mohou být rovněž důvodem, proč se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>spojené<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> vyskytly v judikatuře Soudního dvora doposud pouze jednou. Ve věci Оvergas Mreži a Balgarska gazova asociacia se Soudní dvůr zabýval určitými povinnostmi týkajícími se skladování zemního plynu v zájmu zajištění bezpečnosti a pravidelnosti dodávek plynu v Bulharsku, přičemž náklady na tyto povinnosti byly přeneseny na spotřebitele stanovením cen plynu podle metodiky stanovené vládou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200430">30. dubna 2020</DATE> (<NO.CASE>C‑5/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:343">EU:C:2020:343</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Naproti tomu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>tradiční<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> judikatura Soudního dvora týkající se mnohem běžnější <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>jednoduché<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> zahrnuje specifické služby místní veřejné dopravy v provincii Neapol<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> (<NO.CASE>C‑516/12 až C‑518/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:220">EU:C:2014:220</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Porovnejte však se stanoviskem generálního advokáta P. Cruz Villalóna ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>CTP</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑516/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:63">EU:C:2014:63</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>; určité služby námořní dopravy mezi ostrovy Malta a Gozo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101028">28. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Malta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:643">EU:C:2010:643</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0006">6</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>; určité služby osobní dopravy za použití autobusů, elektrických vozidel a mechanických výtahů ve městě Lisabon<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090507">7. května 2009</DATE>, <NAME.CASE>Antrop a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑504/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:290">EU:C:2009:290</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>; jakož i služby dispečinku elektřiny v Itálii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>ENEL</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑242/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:861">EU:C:2011:861</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Zdá se, že v projednávané věci Soudní dvůr řeší <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> složenou ze dvou prvků, které se mohou funkčně vztahovat ke stejné problematice, avšak jejichž <HT TYPE="ITALIC">cíle a prostředky</HT> jsou zcela odlišné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Na jedné straně je <HT TYPE="ITALIC">sociální bonus</HT>, jehož cílem je pomoci určitým zranitelným spotřebitelům ve Španělsku s úhradou faktur za elektřinu. Tohoto cíle je dosaženo prostřednictvím slevy ve výši 25 % nebo 40 % z tržní ceny elektřiny. Posouzení přiměřenosti tohoto prvku by mohlo zahrnovat posouzení, zda je skupina zranitelných spotřebitelů dostatečně reprezentativní nebo zda je poskytnutá sleva dostatečná pro dosažení sledovaného cíle.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Na druhé straně je <HT TYPE="ITALIC">povinný příspěvek</HT>, jehož účelem je financovat systém sociálního bonusu. Toho je dosaženo prostřednictvím povinnosti financování uložené některým vertikálně integrovaným společnostem působícím na španělském trhu s elektřinou. Analýza přiměřenosti by zde mohla zahrnovat posouzení reprezentativnosti skupiny společností, na kterou se tato povinnost financování vztahuje, nebo částky, kterou každá společnost musí poskytnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Je však zcela jasné, že sociální bonus a povinný příspěvek se týkají různých subjektů, zájmů a povinností. Tyto dva prvky jsou funkčně propojeny, protože oba tvoří součást rozsáhlejšího systému. Sotva o nich však lze pojednat jedním dechem jako by šlo o jedno opatření, zejména v kontextu diskriminace a přiměřenosti (nebo jejich absence).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Při úplné znalosti vnitrostátního práva a skutkových okolností projednávané věci se zdá, že předkládající soud sdílí kolektivní závěr zúčastněných, že znění čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013 naznačuje, že <HT TYPE="ITALIC">celý systém</HT> byl vymezen jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> a jeho základními prvky jsou <HT TYPE="ITALIC">jak</HT> sociální bonus, <HT TYPE="ITALIC">tak</HT> povinný příspěvek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz však znění bodu V odůvodnění královského nařízení s mocí zákona 9/2013, který patrně vymezuje prvek financování sociálního bonusu, pravděpodobně povinný příspěvek, jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>.</P></NOTE>. Uvedený soud však současně vznáší otázky <HT TYPE="ITALIC">výhradně</HT> ve vztahu ke slučitelnosti <HT TYPE="ITALIC">povinného příspěvku</HT> s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Jinými slovy, navzdory zjevné existenci jediné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> (složené ze dvou prvků) se zdá, že předkládající soud připouští určitou oddělitelnost povinného příspěvku od <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> jako celku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, nejsem si stále jistý, co se od Soudního dvora žádá. V následující analýze však přistoupím k výchozímu bodu definovanému předkládajícím soudem a k <HT TYPE="ITALIC">povinnému příspěvku</HT> budu přistupovat jako k <HT TYPE="ITALIC">samostatnému</HT> (nebo oddělenému) prvku celkového <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>souboru<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>. Jak vysvětlím v rámci tohoto stanoviska, tento přístup při analýze různých požadavků, které čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 na <HT TYPE="ITALIC">skutečný</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>závazek veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> klade, však nevyhnutelně vyvolá další otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je <HT TYPE="ITALIC">povinný příspěvek</HT> stanovený zákonem 24/2013 a provedený královským nařízením s mocí zákona 968/2014 slučitelný s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>S ohledem na skutečnost, že se toto ustanovení týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>, nejprve posoudím, zda povinný příspěvek splňuje jeho kritéria a). Pouze v případě, že se to prokáže, se budu zabývat slučitelností tohoto opatření s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 (b).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Spadá povinný příspěvek do oblasti působnosti čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Španělská vláda poznamenává, že s ohledem na rozsudek Soudního dvora ve věci Engie Cartagena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vyvstává otázka, zda povinný příspěvek může skutečně představovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>S výjimkou španělské vlády jsou všichni zúčastnění toho názoru, že rozsudkem ve věci Engie Cartagena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Tamtéž.</P></NOTE> není povaha povinného příspěvku jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> dotčena. Tito zúčastnění v podstatě tvrdí, že na rozdíl od opatření dotčeného ve věci Engie Cartagena, nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> uložená v projednávané věci obecné opatření, ale spíše opatření, které je <HT TYPE="ITALIC">konkrétně vymezené</HT> podle čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>Povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> spočívající v přímém uplatnění sociálního bonusu na faktuře za elektřinu oprávněných spotřebitelů je navíc vnitřně spjata s povinným příspěvkem, přičemž jak sociální bonus, tak povinný příspěvek jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>neoddělitelnými aspekty jediného opatření<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, protože první je financován prostřednictvím toho druhého.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že zúčastnění se ve značné míře odvolávají na rozsudek ve věci Engie Cartagena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Tamtéž.</P></NOTE>, stručně uvedu podrobnosti tohoto případu (i). Poté se budu zabývat úvahami, které vyplývají z této věci, a jejich případným dopadem na projednávanou věc, zejména budu řešit otázku, zda by povinný příspěvek mohl být označen jako parafiskální povinnost (ii), než učiním závěr, zda, i kdyby byl považován za daň, by to neznamenalo, že by zcela spadal mimo oblast působnosti směrnice 2009/72, zejména jejího čl. 3 odst. 1 (iii).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Engie Cartagena a povaha <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Engie Cartagena byla společností působící na trhu s elektřinou ve Španělsku. Podala žalobu, kterou se domáhala zrušení vyhlášky, která jí ukládala povinnost financovat určité částky stanovené na základě Real Decreto-ley 14/2010 de 23 de diciembre, por el que se establecen medidas urgentes para la corrección del déficit tarifario del sector eléctrico (královské nařízení s mocí zákona 14/2010 ze dne <DATE ISO="20141223">23. prosince 2014</DATE>, kterým se přijímají naléhavá opatření za účelem nápravy tarifního deficitu v odvětví elektřiny) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>královské nařízení s mocí zákona 14/2010<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/>). Společnost Engie Cartagena byla jedním z 11 podniků, které musely plnit tuto povinnost za účelem snížení tarifního deficitu v odvětví elektrické energie ve Španělsku, který vyplynul ze zavedení národního akčního programu energetické účinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Tamtéž, bod 22.</P></NOTE>. V témže nařízení s mocí zákona bylo toto financování vymezeno jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/>. Soudnímu dvoru byla mimo jiné položena otázka, zda uvedené financování představovalo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnic 2003/54 a 2009/72<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tamtéž, body 28 a 29.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Odpověď Soudního dvora byla záporná. Nejprve poznamenal, že tento pojem vyžaduje autonomní výklad unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Tamtéž, body 33 a 34.</P></NOTE>. Dále posoudil podmínky čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, to znamená existenci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/> a její slučitelnosti s článkem 106 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Federutility a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:205">EU:C:2010:205</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vysvětlil, že jelikož prvně uvedené ustanovení umožňuje odchylku od pravidel hospodářské soutěže, je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> chápat jako zásah do fungování trhu za účelem dosažení cíle<?PAGE NO="14"?> obecného zájmu. To by podnikům v odvětví elektrické energie ukládalo povinnost jednat na trhu určitým způsobem a na základě kritérií stanovených orgány veřejné moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také body 45 a 48 tohoto rozsudku.</P></NOTE>. Takový výklad by byl podpořen definicemi tohoto pojmu, které jsou obsaženy v jiných aktech unijního práva, zejména v těch, které spadají do oblastí pravomocí stanovených v článku 4 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Tamtéž, bod 43.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dospěl k závěru, že <HT TYPE="ITALIC">svoboda</HT> těchto podniků <HT TYPE="ITALIC">jednat</HT> na trhu s elektřinou <HT TYPE="ITALIC">by tak</HT> <HT TYPE="ITALIC">byla omezena</HT> v tom smyslu, že s ohledem pouze na jejich obchodní zájem by tyto podniky vůbec určité zboží nedodaly nebo určité služby neposkytly, nebo by je nedodaly nebo neposkytly ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Tamtéž, bod 45.</P></NOTE>. Částky hrazené dotčenými podniky jim však neukládaly žádný požadavek, který by omezoval jejich svobodu jednat na trhu s elektřinou. Měly pouze povinnost přispět finančními prostředky ke snížení tarifního deficitu španělských orgánů. Takový příspěvek proto nemohl spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Tamtéž, bod 51.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Rozsudek ve věci Engie Cartagena tak prokázal a potvrdil podstatu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>, která se mimo jiné odráží ve výčtu obsaženém v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Příklady uvedené v tomto výčtu odpovídají určitým veřejným opatřením, která narušují volné fungování trhu tím, že vyžadují, aby vybrané podniky působící na tomto trhu poskytovaly určité zboží nebo služby nebo aby se zdržely jednání způsobem, které se odchyluje od <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>běžného<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> obchodního chování na jinak konkurenčním trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Tamtéž, body 40 až 45.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Společný jmenovatel tohoto výčtu je však jasný: uvedené příklady se týkají různých typů jednání, která se ve společném zájmu tak či onak odchylují od běžného ekonomického chování. Dotčená opatření primárně neobsahují monetární opatření, kterými by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>státní pokladna<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> jednoduše žádala o peníze do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>státní peněženky<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/>. Financování nebo jiné platební povinnosti by tedy nespadaly do oblasti působnosti tohoto pojmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Tamtéž, bod 54.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Povinnost veřejné služby nebo parafiskální daň?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Španělská vláda s ohledem na rozsudek ve věci Engie Cartagena oprávněně vyjádřila pochybnosti o povaze povinného příspěvku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Jak vysvětlil předkládající soud a zúčastnění, má povinný příspěvek podobu finanční povinnosti, která je uložena čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013 a provedena články 2 a 3 královského nařízení s mocí zákona 968/2014. Tímto způsobem se španělský zákonodárce snaží pokrýt náklady vzniklé sociálním bonusem, aniž by je nesli spotřebitelé nebo elektrizační soustava jako celek. Tato finanční povinnost je individualizována každoročním nařízením, které stanoví dotčené společnosti a procentní podíly z celkových požadovaných příjmů. Placení těchto částek není spojeno s plněním žádných povinností. Tyto podniky nemusí dodávat určité zboží nebo poskytovat určité služby, které by nedodaly nebo neposkytly vůbec, nebo které by nedodaly nebo neposkytly ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek, pokud by braly ohled pouze na svůj<?PAGE NO="15"?> vlastní obchodní zájem. Z hlediska posuzování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>svobody jednat na trhu s elektřinou<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> nejsou totiž činnosti dotčených podniků vůbec ovlivněny. Jejich obchodní činnosti jsou ovlivněny stejně, jako by byly ovlivněny v souvislosti s jakoukoli jinou daní nebo fiskální platbou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Vzhledem k těmto informacím se zdá, že je možné tvrdit, že povinný příspěvek pouze financuje, ale sám o sobě nepředstavuje veřejný zásah do fungování španělského trhu s elektřinou za účelem dosažení uznané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Jako takový by jej bylo možné odlišit od povinnosti dotčené ve věci Оvergas Mreži and Balgarska gazova asociacia, doposud jediného dalšího <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>souboru<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> zmíněného v judikatuře Soudního dvora, jelikož se zdá, že bulharská vláda v této věci skutečně omezila svobodu provozovatelů na bulharském trhu s plynem stanovením ceny plynu, která mohla být fakturována spotřebitelům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200430">30. dubna 2020</DATE> (<NO.CASE>C‑5/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:343">EU:C:2020:343</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V návaznosti na přístup Soudního dvora ve věci Engie Cartagena a s výhradou ověření lze skutečně tvrdit, že povinný příspěvek uložený španělským zákonodárcem v čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013 a provedený prostřednictvím článků 2 a 3 královského nařízení s mocí zákona 968/2014 nesplňuje podmínky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Pokud tomu tak je, jaká je potom přesná povaha povinného příspěvku?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Zúčastnění popsali povinný příspěvek Soudnímu dvoru tak, že představuje finanční povinnost uloženou státem určitému počtu společností, jež spočívá v zaplacení určité peněžní částky sloužící k financování konkrétní služby vyžadované státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Podle mého názoru se tento popis, v duchu Shakespearovského citátu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>, podobá parafiskální dani. Toto určení nabývá v projednávané věci na významu, protože směrnice 2009/72 nepředstavuje opatření unijního práva určené ke sbližování daňových předpisů členských států. Ve skutečnosti právní základ pro přijetí uvedené směrnice, a sice čl. 95 odst. 1 ES (nyní článek 114 SFEU), konkrétně v druhém pododstavci výslovně vysvětluje, že se nevztahuje na daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191107">7. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>UNESA a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑80/18 až C‑83/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:934">EU:C:2019:934</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191107">7. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>UNESA a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑105/18 až C‑113/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:935">EU:C:2019:935</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V odpovědi na písemnou otázku položenou zúčastněným společnosti EDP España a Iberdrola a Komise poznamenávají, že povaha povinnosti není taková, aby představovala daň. Podotýkají, že finanční prostředky získané prostřednictvím tohoto opatření se stávají součástí příjmů španělského státu. Z tohoto hlediska představuje povinný příspěvek spíše regulační opatření než daň, a spadá tedy jednoznačně do oblasti působnosti směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Tato vysvětlení mě nepřesvědčila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Pro účely unijního práva je zdanění kvalifikováno v závislosti na objektivních vlastnostech zdanění samostatným posouzením provedeným Soudním dvorem, a to bez ohledu na jeho kvalifikaci podle vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170118">18. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>IRCCS – Fondazione Santa Lucia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:17">EU:C:2017:17</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Připouštím, že podobně jako ve věci Engie Cartagena skutečnosti uvedené v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce neumožňují Soudnímu dvoru (s jistotou) určit, zda má tento příspěvek takovou povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z omezených informací obsažených v soudním spisu však vyplývá, že povinný příspěvek naplňuje hlavní charakteristiky daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Zaprvé ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že metodika rozdělování nákladů na sociální bonus je stanovena španělským právem, konkrétně královským nařízením s mocí zákona 9/2013. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce rovněž vysvětluje, že pozdější ministerská nařízení (nařízení IET/350 ze dne <DATE ISO="20140307">7. března 2014</DATE> a nařízení IET/1451 ze dne <DATE ISO="20160908">8. září 2016</DATE>), vydaná na základě nařízení s mocí zákona 9/2013 a nařízení s mocí zákona 968/2014, rozdělují mezi dotčené podniky konkrétní náklady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Zadruhé se zdá, že podniky identifikované na základě těchto nařízení jsou považovány za (kolektivní) plátce povinného příspěvku. Rovněž se zdá, že tuto částku nelze převést na jinou osobu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160114">14. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑163/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:4">EU:C:2016:4</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho je podle všeho placení této částky ze zákona povinné, protože vypořádáním těchto příspěvků je pověřena Národní komise pro trhy a hospodářskou soutěž. Z toho dle mého názoru rovněž vyplývá, že dotčené společnosti budou v případě neuhrazení tohoto příspěvku stíhány tímto orgánem či případně jinými orgány členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170118">18. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>IRCCS – Fondazione Santa Lucia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:17">EU:C:2017:17</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Zatřetí ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že povinný příspěvek je určen k financování nákladů na sociální bonus<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Tamtéž, bod 34.</P></NOTE>. Svou povahou je tedy povinný příspěvek opatřením zavedeným v obecném zájmu v souladu s kritérii pro přidělování stanovenými zákonem 24/2013, který je proveden královským nařízením s mocí zákona 9/2013. Jeho účelem je získat finanční prostředky určené k pokrytí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>tarifního deficitu<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> vyplývajícího z politického rozhodnutí nabídnout nižší ceny elektřiny zranitelným spotřebitelům ve Španělsku. Navzdory argumentům společností Agri-Energía, EDP España a Viesgo a Komise uvedeným v jejich odpovědi na písemnou otázku Soudního dvora nehraje skutečnost, že tento příspěvek není určen do souhrnného státního rozpočtu, ale je naopak vyčleněn pro konkrétní účel, v tomto posouzení žádnou roli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Tamtéž, bod 35 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">iii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Základní linie čl. 3 odst. 1 směrnice 2009/72: konkurenční trh, který nediskriminuje podniky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Pokud by předkládající soud potvrdil výše uvedené, znamenalo by to, že povinný příspěvek nespadá do oblasti působnosti směrnice 2009/72, jak tvrdí španělská vláda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Mám za to, že by tomu tak nebylo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Zdůvodnění daňové povahy opatření, jakož i související opatrnost ohledně zásahu do vnitrostátního zdanění členských států, neznamená, že nelze účinky těchto opatření posoudit z hlediska unijního práva. Jak zdůrazňují společnosti Agri-Energía, EDP España, Endesa, Iberdrola, Naturgy a Viesgo, je tomu tak zejména tam, kde způsob financování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> může mít dopad na fungování vnitřního trhu s elektřinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Ohledně cíle, který sleduje směrnice 2009/72, pokud jde o vnitřní trh s elektřinou, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>V projednávané věci španělský zákonodárce zasahuje do trhu s elektřinou ve Španělsku tím, že převedl náklady na sociální bonus pouze na několik podniků, které na tomto trhu působí. Takový režim není sám o sobě vyloučen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, zejména proto, že cílem směrnice 2009/72 v současné podobě není úplná harmonizace trhu s elektřinou v Evropské unii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Jak v odpovědi na písemnou otázku položenou Soudním dvorem v zásadě podotýkají společnosti EDP España, Endesa, Iberdrola a Naturgy, neexistence takovéto úplné harmonizace však neznamená, že by se povinný příspěvek nemusel řídit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>společnými pravidly<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/> směrnice 2009/72, a zejména jejím čl. 3 odst. 1. Toto ustanovení vyžaduje, aby členské státy na základě svého institucionálního uspořádání a při zohlednění zásady subsidiarity zabezpečily, aby elektroenergetické podniky byly provozovány mimo jiné v souladu s cílem dosažení konkurenčního trhu s elektřinou, kde nedochází k diskriminaci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Slovenské elektrárne</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑376/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1068">EU:C:2019:1068</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů, opírajících se zejména o pokyny Soudního dvora v rozsudku ve věci Engie Cartagena, může být i nadále možné vést diskusi o tom, zda povinný příspěvek splňuje podmínky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Ve skutečnosti mám za to, že existují náznaky, že povinný příspěvek může pro účely unijního práva představovat parafiskální daň.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Pokud by však vnitrostátní soud dospěl k tomuto závěru, neznamenalo by to, že by taková daň zcela unikla z oblasti působnosti směrnice 2009/72, jak v podstatě navrhuje španělská vláda. Přezkum by se prostě přesunul z čl. 3 odst. 2 na čl. 3 odst. 1 této směrnice. Navíc, ačkoli se zvláštní kritéria pro posouzení podle obou těchto ustanovení liší, <HT TYPE="ITALIC">základní linie</HT> vázaná na čl. 3 odst. 1 směrnice <HT TYPE="ITALIC">je stejná pro obě</HT>: na trhu s elektřinou obecně nedojde k narušení hospodářské soutěže ze strany členských států. Jsou-li zásahy nezbytné, musí být minimalistické (a tedy přiměřené), přijaté na nediskriminačním základě a musí v maximální míře zachovávat rovné zacházení, pokud jde o práva a povinnosti všech podniků na trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Závěrem nechci naznačit, že by <HT TYPE="ITALIC">sociální bonus</HT> sám o sobě nemohl splňovat podmínky čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, nebo dokonce že představuje daň. Tato otázka nebyla Soudnímu dvoru předložena, ani se nezdá, že by jí zúčastnění zpochybňovali. Jde spíše o to, že pouhá okolnost, že konečné určení příjmů z (povinného) finančního příspěvku může napomoci při plnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>skutečné<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/>, nestačí k tomu, aby byl tento příspěvek sám o sobě relevantní pro dosažení tohoto cíle (a byl tedy v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Opačný závěr by zcela narušil pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/> předpokladem, že pouhé <HT TYPE="ITALIC">přidělení</HT> finančních prostředků získaných z jakéhokoli finančního příspěvku by mohlo určit jeho povahu a zacházení podle unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To by následně umožnilo, aby se <HT TYPE="ITALIC">financování</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0114" REF.END="QE0114"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/> stalo samo o sobě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0115" REF.END="QE0115"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/> na rozdíl od pouhého mechanismu akumulace finančních prostředků nezbytných k poskytnutí náhrady poskytovatelům <HT TYPE="ITALIC">skutečných</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0116" REF.END="QE0116"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/> za jejich činnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz stanovisko generálního advokáta G. Hogana ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:769">EU:C:2019:769</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Slučitelnost s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Má-li být na povinný příspěvek nahlíženo tak, že spadá do oblasti působnosti čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, je nezbytné posoudit slučitelnost tohoto příspěvku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 směrnice 2009/72 vyžaduje, aby opatření přijatá jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0117" REF.END="QE0117"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/> byla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0118" REF.END="QE0118"/>jasně vymezená, transparentní, nediskriminační a ověřitelná a aby elektroenergetickým podnikům [Unie] zaručovala rovný přístup ke spotřebitelům v jednotlivých členských státech<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Na úvod musím znovu poukázat na otázky, které jsem vznesl v bodech 42 až 50 tohoto stanoviska. Moje předběžné posouzení bude přirozeně založeno na předpokladu, že povinný příspěvek může tvořit součást širší <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0119" REF.END="QE0119"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/>, avšak stále může být pro účely posouzení podle podmínek uvedených v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 oddělitelný, a to navzdory skutečnosti, že tato směrnice byla podle všeho koncipována s cílem posuzovat <HT TYPE="ITALIC">jediné</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0120" REF.END="QE0120"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/>, a nikoli spojené nebo oddělené části <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0121" REF.END="QE0121"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Po vyjasnění tohoto předpokladu poznamenávám, že všichni zúčastnění, s výjimkou španělské vlády, tvrdí, že povinný příspěvek je ve své současné podobě diskriminační. Tito zúčastnění poukazují na znění čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013, který stanoví, že financování sociálního bonusu zajišťují vertikálně integrované společnosti, které současně vyrábějí, distribuují i prodávají elektřinu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0122" REF.END="QE0122"/>kvalifikační charakteristiky<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="201C" ID="QE0122"/>). Ačkoli žádné společnosti nebyly jmenovitě určeny, stanoví toto ustanovení jasné a identifikovatelné charakteristiky určitých subjektů působících na trhu s elektřinou ve Španělsku. Zároveň z povinnosti hradit příspěvek vylučuje vertikálně integrované společnosti, které splňují dvě či méně kvalifikačních charakteristik v odvětví elektrické energie ve Španělsku. V praxi tedy čl. 45 odst. 4 zákona 24/2013 zatěžuje břemenem spočívajícím ve financování sociálního bonusu téměř výhradně čtyři skupiny podniků činné na španělském trhu s elektřinou. Toto zacházení jej činí diskriminačním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Španělská vláda uvádí, že toto opatření není diskriminační a v každém případě je objektivně odůvodněné. Body odůvodnění královského nařízení s mocí zákona 9/2013 stanoví, že podniky, které splňují kvalifikační charakteristiky, mají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0123" REF.END="QE0123"/>jedinečné postavení<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/> umožňující lépe pokrýt náklady na sociální bonus, jelikož jsou schopny nést tuto zátěž v rámci svých hlavních obchodních činností na trhu s elektřinou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že cílem zákazu diskriminace stanoveného v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 je zavázat dotčenou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0124" REF.END="QE0124"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/> všechny podniky působící ve stejném odvětví, aby se zabránilo ovlivňování hospodářské soutěže v daném odvětví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ANODE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:248">EU:C:2016:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Povinnosti vyplývající z čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 tedy musí ukládána obecně, a nikoli jen určitým podnikům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200430">30. dubna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Оvergas Mreži a Balgarska gazova asociacia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑5/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:343">EU:C:2020:343</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Třebaže čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 nestanoví možnost objektivně odůvodnit diskriminační zacházení, požadavek z něj vyplývající je konkrétním vyjádřením obecné zásady rovnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160929">29. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Essent Belgium</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑492/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:732">EU:C:2016:732</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Z praktického hlediska má tedy otázka, zda jsou stejné typy úvah vzneseny na úrovni posouzení srovnatelnosti nebo v pozdější fázi na úrovni odůvodnění, omezený význam<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>K pádnosti těchto argumentů viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Hornbach-Baumarkt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑382/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:974">EU:C:2017:974</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Sečteno<?PAGE NO="19"?> a podtrženo, jakékoli takové objektivní odůvodnění se musí vztahovat k uskutečnění cíle obecného hospodářského zájmu, který dotčená právní úprava sleduje, musí být k jeho uskutečnění vhodné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>ANODE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:637">EU:C:2016:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> a musí být tomuto cíli přiměřené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160929">29. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Essent Belgium</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑492/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:732">EU:C:2016:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Ve světle těchto podmínek mám za to, že v souvislosti s povinným příspěvkem by mohly vyvstat následující problémy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Zaprvé, jeví se jako pravdivé, že povinný příspěvek, tak jak je stanoven, je s to narušit hospodářskou soutěž na španělském trhu s elektřinou tím, že vytváří nerovnost mezi podniky působícími v tomto odvětví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>V tomto smyslu tamtéž, bod 97.</P></NOTE>. Uvedená nerovnost vyplývá z uložení povinného příspěvku pouze těm společnostem, které splňují kvalifikační charakteristiky, přičemž současně jsou od této povinnosti osvobozeny ostatní společnosti působící na stejném trhu, jmenovitě ty, které jsou vertikálně integrované a splňují dvě či méně kvalifikačních charakteristik (tedy přímí konkurenti)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>ANODE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:637">EU:C:2016:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Zadruhé, cíl, jímž se odůvodňuje toto nerovné zacházení (a který k němu vede), se jeví jako neuspokojivý. I kdyby cílem <HT TYPE="ITALIC">povinného příspěvku</HT> (na rozdíl od sociálního bonusu) bylo nabídnout subvencované tarify elektřiny zranitelným skupinám spotřebitelů – což nebylo v projednávané věci tvrzeno – rozdílné zacházení by přesto nebylo odůvodněné. Jak podotýkají všichni zúčastnění s výjimkou španělské vlády, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0125" REF.END="QE0125"/>kvalifikační charakteristiky<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/> povinného příspěvku nemají vztah k cíli spočívajícímu v nabízení sociálního bonusu zranitelným skupinám spotřebitelů splňujícím konkrétní charakteristiky sociální povahy, spotřeby a kupní síly. Tento cíl vskutku není nijak dotčen typem ani počtem podniků kryjících náklady vyplývající z tohoto systému. Ve skutečnosti zůstávají zranitelné skupiny spotřebitelů v rámci tohoto systému oprávněny <HT TYPE="ITALIC">bez ohledu</HT> na to, kdo přispívá na krytí nákladů, které z uvedeného systému vyplývají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Zatřetí, i kdyby bylo možno předpokládat, že cílem povinného příspěvku nebylo nabízet subvencované ceny elektřiny, ale byl spíše přizpůsoben vizi politiky přerozdělování, podle níž je od <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0126" REF.END="QE0126"/>bohatších<QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/> společností podle všeho požadováno, aby přispívaly více než <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0127" REF.END="QE0127"/>chudší<QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/> společnosti, stále bych si kladl otázku, zda je tento cíl skutečně splněn. To by platilo zejména v případě, kdy by kvalifikační charakteristiky a jejich výklad vedly k rozdílnému zacházení na základě jejich <HT TYPE="ITALIC">potenciální</HT> finanční kapacity. Předkládající soud totiž vysvětluje, že některé podniky, které jsou povinny platit povinný příspěvek, jsou v rámci odvětví jako celku málo významné, zatímco současně existují jiné podniky, které se zdají být schopnější nést náklady na sociální bonus (ať již proto, že mají významnější podíl na trhu s elektřinou, těží z vyššího obratu nebo vykonávají jednu či dvě činnosti, na jejichž základě jsou určovány subjekty, které budou přispívat). Toto odtržení od hospodářské reality trhu zřejmě pochopila rovněž španělská státní správa, která, jak vysvětlil předkládající soud v průběhu původního řízení, připustila, že synergie a úspory z rozsahu mohou existovat i pro společnosti nesplňující kvalifikační charakteristiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, existuje jasný problém stran diskriminace mezi podniky, pro niž, zdá se, neexistuje žádné rozumné odůvodnění. Uhrazení konečného účtu je na základě kritérií, která přímo nesouvisejí s uvedeným obecným hospodářským zájmem, požadováno pouze od několika společností působících na trhu. Tímto způsobem tyto společnosti hradí nejen sociální politiku členského státu, ale rovněž nepřímo sponzorují své přímé konkurenty působící na témže trhu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>O všech těchto otázkách již zjevně uvažoval předkládající soud, což nakonec vedlo k prohlášení neslučitelnosti vnitrostátních pravidel s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72. Jak bylo nastíněno v této části, bylo by skutečně možné vést diskusi o přesné klasifikaci povinného příspěvku, zejména pokud by tento příspěvek byl účinně oddělen od sociálního bonusu, jak učinil předkládající soud ve svých otázkách. Kromě tohoto taxonomického sporu je však rovněž zřejmé, že logika a základní linie čl. 3 odst. 1 i odst. 2 směrnice 2009/72 jsou v zásadě podobné. Pragmaticky vzato je tedy pravděpodobné, že posouzení vnitrostátního opatření dopadne podle obou ustanovení stejně, přičemž důvody uvedené předkládajícím soudem jej činí neslučitelným, pokud se k němu bude přistupovat podle kteréhokoli z těchto dvou odstavců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>V důsledku toho považuji za nejvhodnější přesunout otázku kvalifikace povinného příspěvku na předkládající soud, jelikož tento soud disponuje úplnou znalostí vnitrostátního práva a skutkového stavu, přičemž mně mohou některé skutečnosti stále ještě unikat. Pokud jde o konkrétní otázku položenou tímto soudem, která se ovšem týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0128" REF.END="QE0128"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první otázku takto:</TXT><P>Článek 3 odst. 2 směrnice 2009/72 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která bez objektivního odůvodnění jasně vyplývajícího z povahy sledovaného obecného hospodářského zájmu ukládá povinný finanční příspěvek za účelem financování systému, který uplatňuje sociální bonus na cenu elektřiny přímo na faktuře za elektřinu oprávněných spotřebitelů, pouze určitým elektroenergetickým podnikům vykonávajícím činnosti výroby, distribuce a prodeje.</P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je povinný příspěvek, který není stanoven v omezeném časovém rozsahu a neumožňuje poskytovat náhrady přispívajícím podnikům, slučitelný s požadavkem přiměřenosti stanoveným v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Vzhledem k navrhované odpovědi na první otázku není nutno na tuto otázku odpovídat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Nicméně vzhledem k tomu, že podstata této otázky může být pro předkládající soud přesto užitečná, budu se zabývat otázkou, zda čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 obecně umožňuje existenci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0129" REF.END="QE0129"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/> v neomezeném časovém rozsahu a bez náhrad. Toto posouzení musí samozřejmě podléhat stejné výhradě, kterou jsem uvedl v bodech 42 až 50 a 87 tohoto stanoviska. V souladu s tímto tvrzením navrhuji posoudit druhou předběžnou otázku nejprve s ohledem na přiměřenost opatření (a) a poté vzít v úvahu nutnost poskytnout dodavatelům poslední instance kompenzaci za plnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0130" REF.END="QE0130"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/> (b).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K dodržení zásady přiměřenosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Znění čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 přímo nezmiňuje požadavek přiměřenosti, který se váže k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0131" REF.END="QE0131"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0131" CODE="201C" ID="QE0131"/> uložené na základě tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Tento článek nicméně vyžaduje, aby byl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0132" REF.END="QE0132"/>plně zohledněn<QUOT.END REF.START="QS0132" CODE="201C" ID="QE0132"/> zejména článek 86 Smlouvy o ES (nyní článek 106 SFEU)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200430">30. dubna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Оvergas Mreži a Balgarska gazova asociacia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑5/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:343">EU:C:2020:343</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Vedle článku 14 SFEU, Protokolu (č. 26) o službách obecného zájmu a článku 36 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0133" REF.END="QE0133"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0133" CODE="201C" ID="QE0133"/>) se toto ustanovení týká<?PAGE NO="21"?> souladu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0134" REF.END="QE0134"/>služeb obecného hospodářského zájmu<QUOT.END REF.START="QS0134" CODE="201C" ID="QE0134"/> se Smlouvou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Tamtéž, bod 58 a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Jinými slovy, čl. 106 odst. 2 SFEU směřuje k nalezení rovnováhy mezi zájmem členských států využít některé podniky jako nástroje hospodářské nebo sociální politiky a zájmem Evropské unie na dodržování pravidel hospodářské soutěže a zachování jednotnosti vnitřního trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Tamtéž, bod 60 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Prostřednictvím tohoto křížového odkazu na znění článku 106 SFEU může dojít k jakýmkoli zásahům do pravidel hospodářské soutěže a jednoty vnitřního trhu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0135" REF.END="QE0135"/>pouze v rozsahu nezbytném k dosažení cíle obecného hospodářského zájmu, který sledují, a v důsledku toho pouze po nezbytně časově omezené období<QUOT.END REF.START="QS0135" CODE="201C" ID="QE0135"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>ANODE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:637">EU:C:2016:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Jakýkoli zásah do podmínek hospodářské soutěže na trhu s elektřinou v členském státě, a tedy jednotnosti vnitřního trhu s elektřinou, i když k němu dochází na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0136" REF.END="QE0136"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0136" CODE="201C" ID="QE0136"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, tedy musí respektovat zásadu přiměřenosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>ANODE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:637">EU:C:2016:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Zásada přiměřenosti byla v obdobných souvislostech vykládána ve vztahu k jiným směrnicím, jejichž cílem je stanovit společná pravidla pro vnitřní trh, tak, že vyžaduje jasnou souvislost mezi i) dosažením cíle sledovaného dotyčným členským státem, ii) prvkem času a iii) osobní působností dotyčného opatření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Repsol Butano a DISA Gas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑473/17 a C‑546/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:308">EU:C:2019:308</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Předkládající soud poukazuje na druhý z těchto požadavků a ptá se, zda by možnost platně se dovolávat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0137" REF.END="QE0137"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0137" CODE="201C" ID="QE0137"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 neměla být časově omezena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0138" REF.END="QE0138"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0138" CODE="201C" ID="QE0138"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 odpovídá opatřením veřejného zásahu do fungování trhu s elektřinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tento zásah nutně omezuje svobodu určitých podniků jednat na trhu s elektřinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Tamtéž, bod 51.</P></NOTE>. Takové omezení má zase dopad na obecný cíl směrnice 2009/72, kterým je dosažení zcela a skutečně otevřeného a konkurenčního vnitřního trhu s elektřinou, na němž si všichni spotřebitelé mohou svobodně vybírat dodavatele a všichni dodavatelé svobodně zásobovat své zákazníky svými výrobky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Tamtéž, bod 47 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Právě zde se uplatňuje vztah s článkem 106 SFEU. Jak je vyloženo v rozsudku Federutility, toto ustanovení stanoví, že jakýkoli zásah do sil nabídky a poptávky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0139" REF.END="QE0139"/>musí být omezen, pokud jde o dobu jeho trvání, na dobu nezbytně nutnou k dosažení sledovaného cíle, zejména proto, aby neučinil trvalým opatření, jež je samotnou svou povahou překážkou dosažení fungujícího vnitřního trhu<QUOT.END REF.START="QS0139" CODE="201C" ID="QE0139"/> s elektřinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Federutility a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:205">EU:C:2010:205</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V rámci přezkumu souladu s článkem 106 SFEU by tedy měl vnitrostátní soud přezkoumat, zda a v jakém rozsahu musí příslušné orgány na základě použitelného vnitrostátního práva <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0140" REF.END="QE0140"/>provádět v nevelkých pravidelných intervalech přezkum nezbytnosti a podmínek zásahů [vlády] v závislosti na vývoji […] odvětví [elektrické energie]<QUOT.END REF.START="QS0140" CODE="201C" ID="QE0140"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Federutility a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:205">EU:C:2010:205</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Repsol Butano a DISA Gas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑473/17 a C‑546/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:308">EU:C:2019:308</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Uplatňování těchto zásad je přirozeně úkolem vnitrostátního soudu. Nicméně za předpokladu, že by se analýza měla zaměřit výlučně na povinný příspěvek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Ponechme zcela stranou přezkum v čase a přiměřenost sociálního bonusu, což by opět vyžadovalo velmi odlišný typ hodnocení, zahrnující odlišné subjekty a úvahy.</P></NOTE>, se vzhledem k tomu, co bylo v projednávané věci předloženo Soudnímu dvoru, zdá, že pravidelný přezkum <HT TYPE="ITALIC">osobní působnosti</HT> (jmenovitě plátců) povinných příspěvků není zákonem 24/2013 či královským nařízením s mocí zákona 968/2014 vyžadován. Zúčastnění naopak vysvětlují, že patrně jediným prvkem tohoto systému, který podléhá pravidelnému přezkumu, jsou procentní podíly částek, které mají být financovány z povinného příspěvku, které jsou každoročně upravovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Pokud jsou uvedená vyjádření správná, nebyl by výše uvedený požadavek přiměřenosti splněn, pokud by byl povinný příspěvek, který vyplývá ze zákona 24/2013 a byl proveden královským nařízením s mocí zákona 968/2014, časově neomezený a nepodléhal by žádnému kontrolnímu mechanismu. Zásada přiměřenosti koneckonců vyžaduje reflexi vývoje nákladů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Repsol Butano a DISA Gas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑473/17 a C‑546/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:308">EU:C:2019:308</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. S výhradou potvrzení předkládajícím soudem se zdá, že tento požadavek nebyl v projednávané věci splněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Rád bych zdůraznil, že tyto zásady by neměly být chápány jako zpochybňování pravomoci členských států definovat, co je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0141" REF.END="QE0141"/>hodno<QUOT.END REF.START="QS0141" CODE="201C" ID="QE0141"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0142" REF.END="QE0142"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0142" CODE="201C" ID="QE0142"/>. Pokud jde o odvětví elektrické energie, je v bodech 47 a 50 odůvodnění směrnice 2009/72 výslovně uznána autonomie členských států při definování a určování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0143" REF.END="QE0143"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0143" CODE="201C" ID="QE0143"/> na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím k vnitrostátní situaci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>V souladu s Protokolem (č. 26) o službách obecného zájmu, připojeným ke Smlouvě o EU. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>ANODE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑121/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:637">EU:C:2016:637</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud tedy členské státy jednají s cílem stanovit rozsah a organizaci těchto služeb v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, je jim dán rozumný prostor pro uvážení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto smyslu viz také rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Federutility a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:205">EU:C:2010:205</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>ENEL</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑242/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:861">EU:C:2011:861</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Unijní právo stanoví určité podmínky pouze na úrovni jejího provádění. Tyto podmínky se týkají zaprvé otázky, zda vymezení provedené členskými státy skutečně spadá pod autonomní pojem unijního práva <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0144" REF.END="QE0144"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0144" CODE="201C" ID="QE0144"/>, jak je stanoven v čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Engie Cartagena</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1129">EU:C:2019:1129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Je-li tomu tak, musí se uplatnit podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Tamtéž, bod 48.</P></NOTE>. Pouze tehdy, pokud údajná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0145" REF.END="QE0145"/>náhrada za veřejnou službu<QUOT.END REF.START="QS0145" CODE="201C" ID="QE0145"/> splňuje požadavky spojené se skutečnou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0146" REF.END="QE0146"/>povinností veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0146" CODE="201C" ID="QE0146"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72, vyvstává potřeba tuto povinnost přezkoumat ve světle podmínek stanovených v tomto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Náhrada a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0147" REF.END="QE0147"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0147" CODE="201C" ID="QE0147"/></HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Jak ukázala předchozí část tohoto stanoviska, není vždy úplně snadné posuzovat, zda je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0148" REF.END="QE0148"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0148" CODE="201C" ID="QE0148"/> přiměřená, je-li k ní přistupováno jako k souboru. Nicméně pokud by měl být povinný příspěvek považován za samostatnou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0149" REF.END="QE0149"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0149" CODE="201C" ID="QE0149"/> (nebo za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0150" REF.END="QE0150"/>oddělený<QUOT.END REF.START="QS0150" CODE="201C" ID="QE0150"/> prvek širší <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0151" REF.END="QE0151"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0151" CODE="201C" ID="QE0151"/>) a měl by tedy být zkoumán odděleně a samostatně, pak se tato diskuse s ohledem na existenci případné povinnosti poskytnout náhradu přesouvá z roviny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0152" REF.END="QE0152"/>náročné<QUOT.END REF.START="QS0152" CODE="201C" ID="QE0152"/> do roviny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0153" REF.END="QE0153"/>bizarní<QUOT.END REF.START="QS0153" CODE="201C" ID="QE0153"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Vyvstává totiž otázka, zda žalobkyně mohou uplatňovat nárok na náhradu za placení povinného příspěvku. Jinými slovy, ukládá směrnice 2009/72 členským státům povinnost <HT TYPE="ITALIC">platit peníze za placení peněz</HT>? Podle mého se jedná o další potvrzení toho, proč je obtížné považovat povinný příspěvek sám o sobě za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0154" REF.END="QE0154"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0154" CODE="201C" ID="QE0154"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>Viz výše, body 44, 48 a 49 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Ať už je tomu jakkoliv, má-li však být druhá otázka položená předkládajícím soudem řešena v abstraktní rovině, nařizuje čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 v případě vzniku skutečné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0155" REF.END="QE0155"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0155" CODE="201C" ID="QE0155"/> ve smyslu tohoto ustanovení vytvoření systému náhrad?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Španělská vláda a Komise vysvětlují, že neexistuje automatická povinnost poskytovat náhradu v případech, kdy existuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0156" REF.END="QE0156"/>povinnost veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0156" CODE="201C" ID="QE0156"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>V obecné a abstraktní rovině s tímto postojem souhlasím: je zřejmé, že z čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72 žádný takový požadavek nevyplývá. Uvedená povinnost nevyplývá ani z článku 106 SFEU, s nímž toto ustanovení souvisí, ani z jiných nástrojů unijního práva v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Například Zelená kniha o službách obecného zájmu (COM(2003) 270 final); sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="008" PAGE.FIRST="4" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, C 8, s. 4</REF.DOC.OJ>); sdělení Komise – Rámec Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2011) (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="008" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, C 8, s. 15</REF.DOC.OJ>); nebo rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20111220">20. prosince 2011</DATE> o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="007" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 7, s. 3</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Jak totiž Soudní dvůr mnohokrát uznal ve své judikatuře, členské státy mají široký prostor při rozhodování o tom, zda přiznat či nepřiznat náhrady<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080212">12. února 2008</DATE>, <NAME.CASE>BUPA a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑289/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:29">EU:T:2008:29</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0214">214</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121107">7. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>CBI v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑137/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:584">EU:T:2012:584</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0191">191</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140716">16. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Německo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑295/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:675">EU:T:2014:675</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140716">16. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Zweckverband Tierkörperbeseitigung v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑309/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:676">EU:T:2014:676</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0148">148</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, s výhradou zásad vyplývajících z rozsudku ve věci Altmark<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030724">24. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:415">EU:C:2003:415</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>I přes nesouhlas všech zúčastněných, vyjma španělské vlády a Komise, by měl být tento závěr rozšířen i na čl. 3 odst. 6 směrnice 2009/72. Toto ustanovení se týká situace, kdy je udělena náhrada, a podmiňuje její udělení zákazem diskriminace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Každý rozumný výklad čl. 3 odst. 6 směrnice 2009/72 vede k závěru, že toto ustanovení samo o sobě skutečně neobsahuje povinnost udělit v konkrétním případě týkajícím se odvětví elektrické energie náhradu za plnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0157" REF.END="QE0157"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0157" CODE="201C" ID="QE0157"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>Viz také čl. 9 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne <DATE ISO="20190605">5. června 2019</DATE> o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="125" DATE.PUB="2019">Úř. věst. 2019, L 158, s. 125</REF.DOC.OJ>), který obsahuje prakticky totožné znění.</P></NOTE>. Tuto povinnost nelze dovozovat ani z obecného cíle sledovaného směrnicí 2009/72. To mě vede k závěru, že opatření, které nestanoví povinnost poskytnout náhradu za splnění (skutečné) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0158" REF.END="QE0158"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0158" CODE="201C" ID="QE0158"/>, není samo o sobě neslučitelné s čl. 3 odst. 6 směrnice 2009/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Ze zásad vyplývajících z čl. 3 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 6 směrnice 2009/72 plyne spíše to, že se všemi podniky na trhu s elektřinou musí být zacházeno stejně jak v souvislosti s náklady na plnění této <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0159" REF.END="QE0159"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0159" CODE="201C" ID="QE0159"/>, tak s jakoukoli náhradou, kterou může členský stát poskytnout. Pokud tomu tak bude, nedojde k žádnému narušení dotčeného trhu a cíl směrnice 2009/72 bude zachován.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>K těmto vyjádřením mám dvě výhrady.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Zaprvé, jak již bylo vysvětleno v bodech 117 až 119 tohoto stanoviska, směrnice může v obecném zájmu na plnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0160" REF.END="QE0160"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0160" CODE="201C" ID="QE0160"/> připustit určité omezení svobody působit na vnitřním trhu s elektřinou. Činí tak však pouze ve vztahu ke <HT TYPE="ITALIC">skutečným</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0161" REF.END="QE0161"/>povinnostem veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0161" CODE="201C" ID="QE0161"/>, a nikoli ve vztahu k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0162" REF.END="QE0162"/>souborům<QUOT.END REF.START="QS0162" CODE="201C" ID="QE0162"/> vzdáleně souvisejících opatření, která zahrnují (něco, co silně připomíná) parafiskální daň. Jinak, jak jsem vysvětlil v bodech 113 a 114 tohoto stanoviska, se celé posouzení přiměřenosti zacyklí: opravdu vyžaduje přiměřené opatření peněžní náhradu za odebrání peněz?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Zadruhé, náklady spojené s plněním <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0163" REF.END="QE0163"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0163" CODE="201C" ID="QE0163"/> musí být přiměřené. Členské státy přirozeně nemohou přinutit podnik, který působí na určitém trhu, aby se pod záminkou provádění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0164" REF.END="QE0164"/>povinnosti veřejné služby<QUOT.END REF.START="QS0164" CODE="201C" ID="QE0164"/> <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> rozloučil se svým majetkem pouze proto, že specifický právní rámec článku 106 SFEU a směrnice 2009/72 sám o sobě vyžaduje poskytování náhrad za plnění takovéto povinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Viz čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 ze dne <DATE ISO="19690626">26. června 1969</DATE> o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="156" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1969">Úř. věst. 1969, L 156, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/01, s. 19), který takové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0165" REF.END="QE0165"/>právo<QUOT.END REF.START="QS0165" CODE="201C" ID="QE0165"/> na náhradu obsahoval. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>CTP</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑516/12 až C‑518/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:220">EU:C:2014:220</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Jinými slovy, je představitelné, že i kdyby se se všemi podniky na trhu zacházelo stejně a bylo jim uloženo stejné břemeno, toto břemeno by mohlo být příliš zatěžující samo o sobě. Lze si představit, že k zásahu do podstaty vlastnického práva v rozporu s článkem 17 Listiny a článkem 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech by mohlo dojít pouze ve výjimečných případech, kdy by již neexistovala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0166" REF.END="QE0166"/>spravedlivá rovnováha<QUOT.END REF.START="QS0166" CODE="201C" ID="QE0166"/> mezi obecným a individuálním zájmem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>Viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne <DATE ISO="19940922">22. září 1994</DATE>, Hentrich v. Francie (ECLI:CE:ECHR:1994:0922JUD001361688, § 49 a citovaná judikatura), a ze dne <DATE ISO="20060619">19. června 2006</DATE>, Hutten-Czapska v. Polsko (ECLI:CE:ECHR:2006:0619JUD003501497, § 167 a citovaná judikatura). Viz také například rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20021105">5. listopadu 2002</DATE>, Pincová a Pinc v. Česká republika (ECLI:CE:ECHR:2002:1105JUD003654897, § 53).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první otázku položenou Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) v řízení o předběžné otázce takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0167" REF.END="QE0167"/>Článek 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne <DATE ISO="20090713">13. července 2009</DATE> o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která bez objektivního odůvodnění jasně vyplývajícího z povahy sledovaného obecného hospodářského zájmu ukládá povinný finanční příspěvek za účelem financování systému, který uplatňuje sociální bonus na cenu elektřiny přímo na faktuře za elektřinu oprávněných spotřebitelů, pouze určitým elektroenergetickým podnikům vykonávajícím činnosti výroby, distribuce a prodeje.<QUOT.END REF.START="QS0167" CODE="201C" ID="QE0167"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>