null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
15. října 2026(*)
„ Kasační opravný prostředek – Omezující opatření přijatá vzhledem k vojenské agresi vůči Ukrajině – Rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 2 odst. 1 in fine – Omezující opatření uložená fyzické osobě spojené s jinou fyzickou osobou, na kterou se vztahují omezující opatření – Pojem ‚spojení‘ v případě dvou osob, mezi kterými je rodinný vztah“
Ve věci C‑695/23 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 16. listopadu 2023,
Galina Jevgeněvna Pumpjanskaja, s bydlištěm v Jekatěrinburgu (Rusko), zástupci: původně A. Egger, P. Goeth, G. Lansky a E. Steiner, Rechtsanwälte, poté F. Ciancio a A. Saccucci, avvocati,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Rada Evropské unie, zástupci: B. Driessen a S. Van Overmeire, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení: B. Smulders, předseda senátu, M. L. Arastey Sahún (zpravodajka), předsedkyně pátého senátu, a J. Passer, soudce,
generální advokátka: L. Medina,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se navrhovatelka domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 6. září 2023 ve věci Pumpjanskaja v. Rada (T‑272/22, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2023:491), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/397 ze dne 9. března 2022, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 80, s. 31), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/396 ze dne 9. března 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 80, s. 1) (dále společně jen „sporné akty“) v rozsahu, v němž oba tyto akty zařazují její jméno na seznamy, které jsou k nim připojeny.
Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu
2 Skutkové a právní okolnosti projednávané věci jsou vylíčeny v bodech 2 až 17 napadeného rozsudku. Pro účely projednávané věci je lze shrnout a doplnit následovně.
3 Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření přijímaných Evropskou unií od roku 2014 v reakci na aktivity narušující nebo ohrožující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.
4 Navrhovatelka má ruskou státní příslušnost.
5 Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16).
6 Téhož dne přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6).
Rozhodnutí 2014/145
7 Článek 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/145, ve znění zejména rozhodnutí 2022/329 (dále jen „rozhodnutí 2014/145“), ukládá členským státům, aby s výhradou odchylek uvedených v odstavcích 2, 3 a 6 tohoto článku 1 přijaly opatření nezbytná k tomu, aby zamezily vstupu na své území nebo průjezdu přes ně mimo jiné fyzickým osobám splňujícím kritérium stanovené zejména v písmeni e) uvedeného článku e), jakož i fyzickým osobám s nimi spojeným.
8 Článek 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145 stanoví zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které náležejí mimo jiné fyzickým osobám splňujícím kritérium definované v tomto písmeni g), stejně jako osobám s nimi spojeným, přičemž toto kritérium je totožné s kritériem stanoveným v čl. 1 odst. 1 písm. e) tohoto rozhodnutí. Článek 2 odst. 1 uvedeného rozhodnutí zní:
„Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí:
[...]
g) předním podnikatelům nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny,
[...]
nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze.“
9 Článek 2 odst. 3 až 5, 7 a 8 rozhodnutí 2014/145 stanoví, že příslušné orgány členských států mohou za určitých okolností a podmínek povolit uvolnění určitých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů a povolit platby určitým subjektům a že fyzické nebo právnické osoby, subjekty či orgány zařazené na seznam uvedený v příloze tohoto rozhodnutí mohou provádět platby vyplývající ze smlouvy, jež byla uzavřena před jejich zařazením na tento seznam.
10 Článek 6 třetí pododstavec uvedeného rozhodnutí stanoví, že toto rozhodnutí je průběžně přezkoumáváno, a pokud Rada usoudí, že jeho cílů nebylo dosaženo, musí být případně prodlouženo či změněno.
Nařízení č. 269/2014
11 Článek 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014 ve znění zejména nařízení 2022/330 (dále jen „nařízení č. 269/2014“) ve spojení s článkem 2 tohoto nařízení stanoví, že zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které náležejí mimo jiné fyzickým osobám splňujícím kritérium definované v tomto písmeni g), jakož i osobám s nimi spojeným, v podstatě stejným způsobem jako čl. 2 odst. 1 písm. g) in fine rozhodnutí 2014/145.
12 Články 4 až 6b uvedeného nařízení v podstatě přebírají stejná ustanovení, jako jsou ustanovení obsažená v čl. 2 odst. 3 až 5, 7 a 8 rozhodnutí 2014/145.
13 Článek 14 odst. 4 téhož nařízení stanoví, že seznam uvedený v příloze I tohoto nařízení se pravidelně přezkoumává, a to nejméně každých 12 měsíců.
Sporné akty
14 Dne 9. března 2022 přijala Rada vzhledem k závažnosti situace na Ukrajině původní sporné akty. Těmito akty bylo jméno navrhovatelky doplněno na seznam připojený k rozhodnutí 2014/145, jakož i na seznam uvedený v příloze I nařízení č. 269/2014, a to z následujících důvodů:
„[Navrhovatelka] je předsedkyní správní rady nadace BF „Sinara“, která vykonává charitativní činnosti velkých společností, včetně PJSC Pipe Metallurgical Company. Je manželkou Dmitrije Alexandroviče Pumpjanského, předsedy představenstva společnosti PJSC Pipe Metallurgical Company, což je ruský globální výrobce ocelového potrubí pro ropný a plynárenský průmysl. Dmitrij A. Pumpjanskij je ruský podnikatel a miliardář. Je rovněž předsedou a členem představenstva skupiny Sinara. Obě společnosti podporují spolupráci s orgány Ruské federace a se státními podniky včetně společností Ruské železnice, Gazprom a Rosněft a mají z této spolupráce prospěch.
[Navrhovatelka] tedy patří mezi fyzické osoby, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny.“
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
15 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. května 2022 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení sporných aktů v rozsahu, v němž se jí týkají. Ve své žalobě na neplatnost zpochybnila v rámci prvního žalobního důvodu posouzení Rady, podle kterého její situace splňuje kritérium stanovené v čl. 1 odst. 1 in fine a v čl. 2 odst. 1 in fine rozhodnutí 2014/145, jakož i v čl. 3 odst. 1 in fine nařízení č. 269/2014 (dále jen „kritérium spojení“), jelikož je „spojena“ se svým manželem, na kterého se vztahují omezující opatření na základě kritéria stanoveného v čl. 1 odst. 1 písm. e) a v čl. 2 odst. 1 písm. g) rozhodnutí 2014/145, jakož i v čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014 [dále jen „kritérium g)“]. V rámci druhého žalobního důvodu měla dále za to, že Rada porušila její základní práva, jakož i zásadu proporcionality.
16 Tribunál napadeným rozsudkem žalobu podanou navrhovatelkou zamítl. Poté, co měl Tribunál v bodech 49 až 60 tohoto rozsudku za to, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když zařadila na seznam obsažený v příloze rozhodnutí 2014/145 a v příloze I nařízení č. 269/2014 manžela navrhovatelky na základě kritéria g), v bodech 62 až 84 uvedeného rozsudku rozhodl, že Rada mohla mít oprávněně za to, že navrhovatelka byla skutečně spojena se svým manželem ve smyslu kritéria spojení.
17 V tomto posledním ohledu měl Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku za to, že se pojem „spojení“ vztahuje zejména na fyzické nebo právnické osoby, které obecně spojují společné zájmy, aniž se nutně vyžaduje vazba prostřednictvím hospodářské činnosti, avšak nemohou být založeny výlučně na rodinném vztahu. V bodě 70 tohoto rozsudku měl tedy za to, že i když navrhovatelka nevykonávala přímé funkce ve dvou společnostech, ve kterých vykonával činnost její manžel, oba manželé byli spojeni společnými zájmy, které jdou nad rámec rodinného vztahu mezi nimi, neboť navrhovatelka zastávala významné funkce v nadaci pověřené řízením charitativních činností těchto dvou společností. Tribunál tedy v bodě 71 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že Rada předložila soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů, které mohly prokázat spojení navrhovatelky s předním podnikatelem ve smyslu kritéria g) jak z důvodu rodinného, tak obchodního vztahu mezi nimi. Když měl za to, že ostatní argumenty navrhovatelky tento závěr nezpochybňují, zamítl v bodě 85 téhož rozsudku první žalobní důvod jako neopodstatněný.
18 Tribunál dále v bodě 121 napadeného rozsudku zamítl druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality a základních práv navrhovatelky. V bodech 89 až 109 tohoto rozsudku měl za to, že omezení výkonu základních práv navrhovatelky způsobené omezujícími opatřeními, která vůči ní byla přijata, splňuje všechny čtyři podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, včetně podmínky týkající se zásady proporcionality. V bodech 110 až 120 uvedeného rozsudku kromě toho Tribunál rozhodl, že Rada tím, že přijala omezující opatření vůči navrhovatelce, neporušila zásadu rovného zacházení ani zásadu právní jistoty navzdory skutečnosti, že pojem „spojení“ je formulován široce a přiznává jí posuzovací pravomoc.
19 Vzhledem k tomu, že Tribunál tedy zamítl oba žalobní důvody navrhovatelky, v bodě 121 napadeného rozsudku zamítl žalobu v plném rozsahu.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
20 Kasačním opravným prostředkem navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– rozhodl o žalobě ve věci samé a zrušil sporné akty v rozsahu, v němž se jí týkají;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení v prvním stupni.
– podpůrně, zrušil napadený rozsudek, vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
21 Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– podpůrně, v případě, že by Soudní dvůr rozhodl o zrušení napadeného rozsudku a o projednání věci, zamítl žalobu ve věci samé a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení v obou stupních.
22 Rozhodnutím ze dne 18. září 2024 rozhodl předseda Soudního dvora o přerušení řízení až do vynesení rozsudku ve věci C‑696/23. Dne 26. března 2026 Soudní dvůr vynesl rozsudek Pumpjanskij a další v. Rada (C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245). Rozhodnutím z téhož dne bylo v řízení v projednávané věci pokračováno.
23 Dopisy kanceláře Soudního dvora ze dne 21. dubna 2026 byly účastnice řízení informovány o vynesení tohoto rozsudku a dotázány na důsledky, které z něj mohou být vyvozeny pro účely projednávané věci. Rada a předložila své vyjádření v tomto ohledu dopisem ze dne 13. května 2026 a navrhovatelka dopisem ze dne 21. května 2026.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
24 Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje tři důvody vycházející z nesprávných právních posouzení, kterých se Tribunál měl dopustit zaprvé tím, že měl za to, že její manžel může být kvalifikován jako „přední podnikatel, který je zapojen do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“ ve smyslu kritéria g), zadruhé tím, že rozhodl, že je „spojena“ se svým manželem ve smyslu kritéria spojení, a zatřetí tím, že rozhodl, že omezující opatření přijatá vůči ní jsou přiměřená a neporušují její základní práva.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
25 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 49 a 54 napadeného rozsudku za to, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když kvalifikovala jejího manžela jako „předního podnikatele, který je zapojen do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“ ve smyslu kritéria g).
26 Rada tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný v rozsahu, v němž se navrhovatelka snaží zpochybnit skutková zjištění a posouzení provedená Tribunálem. V každém případě tento orgán zpochybňuje opodstatněnost argumentů navrhovatelky.
27 Je třeba uvést, že když byla navrhovatelka dotázána na důsledky, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada (C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245), prohlásila, že bere zpět první důvod kasačního opravného prostředku.
28 Za těchto okolností není třeba rozhodovat o tomto důvodu ani o námitce nepřípustnosti, kterou vznesla Rada.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
29 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Rada ji mohla platně kvalifikovat jako osobu „spojenou“ s jejím manželem ve smyslu kritéria spojení. Tribunál podle ní v bodech 64 a 65, 70 a 71, 74 až 76 a 78 napadeného rozsudku přiznal příliš velký význam rodinnému vztahu mezi ní a jejím manželem, přestože v bodě 63 tohoto rozsudku uvedl, že k tomu, aby bylo splněno kritérium spojení, nemohou společné zájmy mezi dvěma členy jedné rodiny spočívat výlučně na rodinném vztahu mezi těmito členy.
30 Kromě toho Tribunál tím, že měl v témže bodě, jakož i v bodě 70 napadeného rozsudku za to, že pojem „spojení“ zahrnuje osoby spojené společnými zájmy, které jdou nad rámec rodinného vztahu mezi nimi, použil v rozporu se zásadou právní jistoty nejen příliš široký, ale také pojmově nedostatečně jasný výklad, jelikož rodinný vztah se běžně vyznačuje společnými zájmy, které nemohou prokázat existenci vazby jdoucí nad rámec takového vztahu.
31 Navrhovatelka rovněž tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že měla obchodní vztah se svým manželem. Nejprve je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl v bodě 64 napadeného rozsudku, navrhovatelka nikdy nezastávala funkce ve společnostech, ve kterých její manžel vykonával své funkce, a sice TMK a skupina Sinara, což Tribunál ostatně uznal v bodě 70 tohoto rozsudku.
32 Navrhovatelka kromě toho Tribunálu vytýká, že měl za to, že činnosti vykonávané navrhovatelkou a jejím manželem v různých subjektech dostatečně prokazují existenci obchodního vztahu mezi nimi. Tribunál konkrétně podle navrhovatelky nezohlednil, že měla v nadaci pouze čestnou dobrovolnickou funkci, takže v bodě 78 napadeného rozsudku neměl rozhodnout, že otázka neexistence kontroly navrhovatelky nad touto nadací je irelevantní. Navrhovatelka dále tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy v bodě 70 tohoto rozsudku, když měl za to, že uvedená nadace byla „úzce“ spojena se společností TMK a skupinou Sinara, přestože v bodě 69 uvedeného rozsudku konstatoval, že obě tyto společnosti byly pouze jedněmi z mnoha společností investujících do této nadace, a měly s ní tedy slabou vazbu. Konečně Tribunál podle navrhovatelky nesprávně dospěl k závěru o existenci obchodního vztahu mezi navrhovatelkou a jejím manželem, přestože posledně uvedený převedl své akcie v uvedených společnostech a zastával v nich oficiální funkce pouze za účelem zajištění jejich řádného předání před odstoupením z nich.
33 Navrhovatelka má rovněž za to, že Tribunál se nevyjádřil jasně, když měl v bodech 64, 70, 71 a 74 napadeného rozsudku za to, že byla spojena se svým manželem jak obchodním vztahem, tak společným zájmem. Napadený rozsudek není kromě toho podle ní dostatečně odůvodněn, aby prokázal, že funkce navrhovatelky v charitativní organizaci mohla prokázat zájem, který se týkal nejen jí samotné, ale rovněž jejího manžela, jelikož takový zájem musí dosáhnout aspoň minimálního stupně intenzity, aby umožnil spojení dvou jednotlivců.
34 Navrhovatelka dále tvrdí, že uplatnění omezujících opatření na takového nevýkonného člena správní rady charitativní organizace, jako je ona, není v souladu s cíli sledovanými jak článkem 21 SEU, tak spornými akty a není podle článku 215 SFEU založeno na dostatečné vazbě na třetí stát, proti němuž Unie vystupuje, a sice v projednávané věci na Ruskou federaci.
35 Konečně má navrhovatelka za to, že se rozsudky citované Tribunálem na podporu jeho výkladu pojmu „spojení“, a sice rozsudky ze dne 8. března 2023, Prigožina v. Rada (T‑212/22, EU:T:2023:104); ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise (C‑330/15 P, EU:C:2016:601), a ze dne 4. září 2015, NIOC a další v. Rada (T‑577/12, EU:T:2015:596), nevztahují se na její případ, jelikož nevlastní řádnou společnost společně se svým manželem, nezastává v Rusku žádnou vysokou pozici a není subjektem.
36 I když se Rada domnívá, že se navrhovatelka svými argumenty shrnutými v bodě 32 tohoto rozsudku snaží zpochybnit skutková zjištění Tribunálu, což je činí nepřípustnými, zpochybňuje i opodstatněnost všech jejích argumentů.
Závěry Soudního dvora
37 Pokud jde zaprvé o výtku navrhovatelky vycházející z porušení zásady právní jistoty Tribunálem při výkladu pojmu „spojení“ v bodě 63 napadeného rozsudku, je třeba ji zamítnout.
38 V tomto ohledu je třeba připomenout, že tato zásada vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Tato zásada zejména vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti, a postupovat podle toho. Tyto požadavky však nelze chápat tak, že brání tomu, aby unijní normotvůrce v normě, kterou přijme, použil abstraktní právní pojem, ani tak, že vyžadují, aby taková abstraktní norma uváděla jednotlivé konkrétní situace, ve kterých se uplatní, jelikož je normotvůrce ani unijní soud při výkladu této normy nemůže předem všechny určit (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 188 a citovaná judikatura).
39 V bodě 63 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že se pojem „spojení“ vztahuje na osoby, které obecně pojí společné zájmy, avšak nevyžaduje vazbu prostřednictvím hospodářské činnosti ani to, aby byl založen výlučně na rodinném vztahu.
40 Tato definice přitom neznamená zúžení pojmu „spojení“ na existenci pouhého rodinného vztahu, pokud jde o fyzické osoby. Výklad podaný Tribunálem totiž znamená, že k tomu, aby rodinní příslušníci mohli být považováni za „osoby spojené“ ve smyslu kritéria spojení, musí být prokázány společné zájmy, které jdou objektivně nad rámec takové vazby. Tribunál tak rozhodl, že společné zájmy takových rodinných příslušníků musí přesahovat pouhou shodu zájmů, která je vlastní každému rodinnému vztahu (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑703/23 P, EU:C:2025:608, body 29 a 30).
41 Dále Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku identifikoval dostatečně jasná a přesná kritéria pro použití tohoto pojmu v případě dvou osob, mezi kterými je rodinný vztah, přičemž nebylo nutné, aby podrobně uvedl situace, ve kterých se uvedený pojem může uplatnit z důvodu, že zaprvé musí být vykládán široce a zadruhé, jak uvedl Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku a jak připouští sama navrhovatelka ve svých písemných vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru, druhy vztahů, na které se tento pojem může vztahovat, závisí na „daných souvislostech a okolnostech“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑703/23 P, EU:C:2025:608, body 32 a 34).
42 Zadruhé, ačkoli navrhovatelka tvrdí opak, Tribunál v bodech 64, 65, 70, 71, 74 až 76 a 78 napadeného rozsudku nepřikládal příliš velký význam rodinnému vztahu mezi ní a jejím manželem. I když je pravda, že Tribunál v bodech 64, 71, 74 a 78 tohoto rozsudku opakovaně připomíná, že Rada měla za to, že navrhovatelka je spojena se svým manželem z důvodu jejich rodinného a obchodního vztahu, a že kromě toho v bodě 65 uvedeného rozsudku konstatuje, že navrhovatelka je manželkou K. Pumpjanského, nic to nemění na tom, že v souladu s definicí pojmu „spojení“ uvedenou v bodě 63 téhož rozsudku Tribunál v bodech 70, 75 a 76 tohoto rozsudku uvedl, že tento obchodní vztah mezi navrhovatelkou a jejím manželem odráží existenci společných zájmů, které jdou nad rámec rodinného vztahu mezi nimi a že jejich spojení není tedy založeno výlučně na posledně uvedeném vztahu.
43 Tribunál se ani nevyjádřil nejasně z důvodu, že měl údajně za to, že navrhovatelka byla se svým manželem spojena jak obchodním vztahem, tak společným zájmem. Z bodů 70 a 71 napadeného rozsudku ve spojení s definicí pojmu „spojení“ v bodě 63 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že pro určení, zda jsou dvě osoby spojeny, je třeba prokázat existenci společných zájmů mezi nimi, přičemž takové zájmy se mohou zejména projevovat obchodním vztahem. Tribunál měl tedy v těchto bodech 70 a 71 za to, že navrhovatelka a její manžel sdílejí společné zájmy ve formě obchodního vztahu ve smyslu kritéria spojení.
44 Zatřetí navrhovatelka tím, že měla za to, že Tribunál v bodě 64 napadeného rozsudku nesprávně tvrdil, že zastávala funkce v rámci TMK nebo skupiny Sinara, nesprávně pochopila tento bod. V uvedeném bodě se Tribunál omezil na připomenutí, že Rada měla za to, že navrhovatelka byla spojena se svým manželem z důvodu jejich rodinného a obchodního vztahu mezi nimi s ohledem na jejich „příslušné“ funkce v rámci TMK, skupiny Sinara a nadace BF Sinara. Z přídavného jména „příslušný“ ve spojení se skutkovými zjištěními učiněnými Tribunálem v bodech 67 a 68 napadeného rozsudku vyplývá, že navrhovatelka zastávala funkce v nadaci BF Sinara, zatímco její manžel zastával funkce v rámci TMK a skupiny Sinara, což ostatně potvrzuje závěr Tribunálu v bodě 70 tohoto rozsudku.
45 Pokud jde začtvrté o argumenty navrhovatelky shrnuté v bodě 32 tohoto rozsudku, jejichž přípustnost je zpochybňována Radou, je třeba připomenout, že podle článku 256 SFEU a článku 58 statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky a jedině Tribunál je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a dále tento skutkový stav posoudit. Toto posouzení není, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázkou, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora. Jestliže Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný k přezkumu právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 158, jakož i citovaná judikatura).
46 Kromě toho namítá-li navrhovatel, že Tribunál zkreslil skutkový stav a důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury navíc platí, že zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise a není nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 378 a citovaná judikatura).
47 Pokud jde zaprvé o argument navrhovatelky, že Tribunál nesprávně dospěl k závěru o existenci obchodního vztahu mezi navrhovatelkou a jejím manželem, přestože posledně uvedený převedl své akcie v uvedených společnostech a zastával v nich oficiální funkce pouze za účelem zajištění jejich řádného předání před odstoupením z nich, je třeba konstatovat, že tento argument je úzce spojen s prvním důvodem kasačního opravného prostředku, na který navrhovatelka odkazuje. Vzhledem k tomu, že vzala tento důvod kasačního opravného prostředku zpět, je třeba mít za to, že o tomto argumentu již není třeba rozhodovat. V každém případě Soudní dvůr v bodech 183 až 185 rozsudku ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada (C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245), potvrdil, že v bodech 63 a 65 svého rozsudku ze dne 6. září 2023, Pumpjanskij v. Rada (T‑270/22), se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že pro účely kvalifikace manžela navrhovatelky jako „předního podnikatele“ nebylo nezbytné prokázat, že až do přijetí omezujících opatření vůči němu vykonával nad těmito společnostmi skutečnou a účinnou kontrolu.
48 Pokud jde zadruhé o zbývající argumenty navrhovatelky shrnuté v bodě 32 tohoto rozsudku, je třeba je prohlásit za přípustné v plném rozsahu s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 45 tohoto rozsudku. Ačkoli Rada tvrdí opak, navrhovatelka se totiž těmito argumenty nesnaží pouze zpochybnit skutková zjištění a posouzení Tribunálu, ale kritizuje právní kvalifikaci obchodního vztahu provedenou Tribunálem zejména tím, že uplatňuje zkreslení důkazů.
49 Zatřetí s ohledem na úvahy uvedené v bodech 40 až 43 tohoto rozsudku je třeba mít za to, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 70 napadeného rozsudku rozhodl, že v závislosti na okolnostech mohou takové dvě fyzické osoby, jako je navrhovatelka a její manžel, i když zastávají funkce v různých vzájemně propojených subjektech, mít společné zájmy ve formě obchodního vztahu, a být tudíž „spojené“ ve smyslu kritéria spojení, jelikož takto vytvořený obchodní vztah objektivně přesahuje rodinný vztah mezi těmito osobami.
50 Pokud jde konkrétně o údajné nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil v bodě 78 napadeného rozsudku, stačí uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, a jak výslovně vyplývá z bodu 77 tohoto rozsudku, Tribunál nepřehlédl skutečnost, že navrhovatelka měla vykonávala funkci předsedkyně správní rady nadace jako čestná dobrovolnice, což jí neumožňovalo nadaci kontrolovat. Měl však právem za to, že tato údajná neexistence kontroly vyplývající z dobrovolnosti funkcí zastávaných navrhovatelkou v uvedené nadaci není relevantní pro určení, zda je spojena se svým manželem.
51 V bodě 78 uvedeného rozsudku ve spojení s jeho bodem 70 měl totiž Tribunál v souladu s definicí pojmu „spojení“ uvedenou v bodě 63 téhož rozsudku a v podstatě převzatou v bodě 39 tohoto rozsudku správně za to, že toto spojení, které se nemusí nutně projevovat hospodářskou činností, vyplývalo ze skutečnosti, že navrhovatelka sdílí společné zájmy se svým manželem ve formě obchodního vztahu tím, že zastává v nadaci BF Sinara pověřené řízením charitativních činností dvou podniků, jejichž součástí byl její manžel, funkce, třebaže dobrovolnického charakteru a nevhodné k tomu, aby jí umožnily nadaci kontrolovat.
52 Pokud jde o údajné zkreslení důkazů, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 70 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že Tribunál, aniž přehlédl obsah uvedených důkazů, v bodě 69 tohoto rozsudku uvedl, že nadace BF Sinara vykonávala charitativní činnosti několika velkých podniků a jednala jako společný subjekt největších obchodních společností Uralu. Nelze však mít za to, že zkreslil tuto skutečnost nebo důkazy, na nichž je založena, když v bodě 70 uvedeného rozsudku uvedl, že tato nadace byla „úzce“ spojena se dvěma z těchto podniků a obchodních společností, konkrétně se společností TMK a skupinou Sinara. Za účelem prokázání existence obchodního vztahu mezi navrhovatelkou a jejím manželem se totiž Tribunál mohl s ohledem na úvahy uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku přidržet posouzení vztahu mezi uvedenou nadací, v jejímž rámci navrhovatelka zastávala funkci předsedkyně správní rady, na jedné straně a TMK a skupinou Sinara, ve kterých manžel navrhovatelky vykonával činnost ke dni přijetí sporných aktů na straně druhé, jak vyplývá z bodu 67 napadeného rozsudku.
53 Pokud jde zapáté o argument navrhovatelky, že obchodní vztah zjištěný Tribunálem mezi navrhovatelkou a jejím manželem nevykazuje dostatečnou intenzitu k tomu, aby bylo možné mít za to, že takový vztah objektivně překračuje společné zájmy, které mohou dva členové rodiny obvykle sdílet v rámci rodinného vztahu mezi nimi, je třeba mít za to, že úvahy Tribunálu v bodě 70 napadeného rozsudku právně dostačujícím způsobem prokazují, že společné zájmy sdílené oběma manželi ve formě obchodního vztahu objektivně překračují rámec manželského vztahu, který je pojí, z důvodu úzkých vazeb existujících mezi příslušnými subjekty, v nichž manželé vykonávají svou činnost, jakož i z důvodu významu těchto subjektů.
54 Pokud jde zašesté o argument navrhovatelky, že použití omezujících opatření na její situaci není v souladu s cíli sledovanými článkem 21 SEU a není s ohledem na článek 215 SFEU založeno na dostatečné vazbě na Ruskou federaci, je třeba v první řadě připomenout, že umožnit účastníku řízení vznést poprvé před Soudním dvorem důvod a argumenty, které nevznesl před Tribunálem, by znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru, jehož pravomoc v oblasti kasačního opravného prostředku je omezena, spor v širším rozsahu, než který projednával Tribunál. V řízení o kasačním opravném prostředku je totiž pravomoc Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednaných před prvoinstančním soudem (rozsudek ze dne 17. října 2024, PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo v. Komise, C‑112/23 P, EU:C:2024:899, bod 67 a citovaná judikatura).
55 Výše uvedeným argumentem a vzhledem k tomu, že v rámci tohoto argumentu nebyl zmíněn žádný bod napadeného rozsudku, přitom navrhovatelka patrně nekritizuje právní úvahy Tribunálu v napadeném rozsudku, ale zpochybňuje platnost kritéria spojení nebo jeho použití Radou na její individuální situaci s ohledem na článek 21 SEU a článek 215 SFEU, a to nezávisle na těchto úvahách. V tomto rozsahu je třeba mít za to, že uplatňuje nový argument, který je třeba odmítnout jako nepřípustný.
56 Ve druhé řadě, když navrhovatelka v této souvislosti odkazuje na první část svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku, nezamýšlí tímto argumentem nic jiného než, že z části předesílá srovnatelný argument, který předkládá v rámci této části ohledně dodržení zásady právní jistoty, takže tento argument bude posouzen v rámci přezkumu uvedené části.
57 Pokud jde zasedmé o argument, kterým navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v napadeném rozsudku vycházel z dřívějších rozsudků, jejichž skutkový stav se zásadně liší od skutkového stavu projednávané věci, stačí kromě skutečnosti, že navrhovatelka nevysvětluje, v jakém rozsahu by takové údajně irelevantní odkazy měly dopad na úvahy Tribunálu a výrok napadeného rozsudku, uvést, že tyto dřívější rozsudky byly Tribunálem citovány pouze v bodech 63, 111, 113, 115 a 118 tohoto rozsudku ve vztahu k obecným právním pojmům a zásadám, které jsou nezávislé na skutkovém stavu věcí, v nichž byly vydány uvedené rozsudky.
58 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku odmítnout.
K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
59 V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že omezující opatření přijatá vůči ní Radou jsou přiměřená a neporušují její základní práva ani zásadu právní jistoty.
60 V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatelka za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 119 a 120 napadeného rozsudku za to, že kritérium spojení neporušuje zásadu právní jistoty, i když v bodech 114 a 115 tohoto rozsudku konstatoval, že kritérium spojení je formulováno velmi široce a neurčitě. Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál měl z toho vyvodit, že taková formulace neuvádí žádnou skutečnost umožňující omezit rozsah posuzovací pravomoci Rady, zejména za účelem výběru osob, které mohou uvedené kritérium splňovat. Ačkoli Tribunál rozhodl v bodě 111 napadeného rozsudku opak, podle navrhovatelky to vede k nahodilým výsledkům, což ostatně dokládá skutečnost, že z 1100 osob, na které se vztahovala omezující opatření na začátku války na Ukrajině, Rada uvedla celkem pouze dva manžele.
61 Navrhovatelka má kromě toho za to, že Tribunál se marně pokusil v bodě 116 napadeného rozsudku odůvodnit neomezenou posuzovací pravomoc poskytnutou Radě tím, že odkázal na právní rámec jasně vymezený cíli sledovanými unijní právní úpravou přijatou v rámci války na Ukrajině, ačkoli navrhovatelka zastávala pouze funkci nevýkonného člena charitativní organizace. Navrhovatelka rovněž tvrdí, že na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl v bodě 118 napadeného rozsudku, její manžel již nemohl v důsledku prodeje svých akcií jejím prostřednictvím obcházet omezující opatření, která se na něj vztahují, a že takové riziko obcházení, které by existovalo rovněž v případě dvou osob v rodinném vztahu, avšak které nesplňují kritérium spojení, nebylo uvedeno v odůvodnění omezujících opatření, která jí byla uložena.
62 V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka vytýká Tribunálu, že odmítl mít za to, že omezující opatření, která se na ni a jejího manžela vztahují, nejsou způsobilá přispět k dosažení cíle sledovaného spornými akty, který spočívá, jak vyplývá z bodu 104 napadeného rozsudku, ve vyvíjení tlaku na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za situaci na Ukrajině. Navrhovatelka tvrdí, že pro vládu Ruské federace není vůbec významná, takže zavedení omezujících opatření vůči ní neumožňuje vyvíjet tlak na tuto vládu ani zvýšit náklady války na Ukrajině pro Ruskou federaci. Kromě toho je podle ní nekonzistentní požadovat, jak to učinil Tribunál v bodě 104 napadeného rozsudku, aby navrhovatelka navrhla méně omezující opatření, jelikož taková opatření by byla stejně nezpůsobilá k dosažení výše uvedeného cíle.
63 Navrhovatelka dále uvádí, že Tribunál v bodech 96, 97 a 107 napadeného rozsudku přikládal příliš velký význam relevanci pravidelných přezkumů omezujících opatření. Podle jejího názoru bylo její zařazení na seznam několikrát neoprávněně prodlouženo a pravidelné přezkumy byly zčásti prováděny bez náležité péče. Navrhovatelka mimoto tvrdí, že Rada změnila kritérium g) a kritérium spojení tak, aby toto spojení omezila na pouhý rodinný vztah, a umožnila tak tomuto orgánu zachovat vůči ní omezující opatření.
64 Navrhovatelka má konečně za to, že Tribunál v bodech 98, 99, 105 a 106 napadeného rozsudku přikládal příliš velký význam možnostem požádat o povolení k použití zmrazených finančních prostředků nebo získat cestovní povolení z humanitárních důvodů, když omezující opatření, která se na ni vztahují, skutečně zasáhla do podstaty jejích základních práv tím, že ji zbavila možnosti pečovat o vnoučata žijící se ve Švýcarsku.
65 Rada zpochybňuje opodstatněnost argumentů navrhovatelky.
Závěry Soudního dvora
66 V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 111, 114 až 116, jakož i 118 až 120 napadeného rozsudku za to, že kritérium spojení nepřiznává Radě příliš velkou posuzovací pravomoc, a je tedy v souladu se zásadou právní jistoty.
67 V tomto ohledu je třeba mít za to, že Tribunál správně použil judikaturu týkající se zásady právní jistoty, připomenutou v bodě 38 tohoto rozsudku a v bodech 113 a 115 napadeného rozsudku, když v bodech 114 a 115 napadeného rozsudku rozhodl, že posuzovací pravomoc přiznaná Radě na základě abstraktní a obecné formulace kritéria spojení není sama o sobě neslučitelná se zásadou právní jistoty, pokud není svévolná a není v rozporu s požadavkem předvídatelnosti zakotveným touto zásadou. Z této judikatury totiž vyplývá, že uvedená zásada není porušena z důvodu, že unijní normotvůrce používá abstraktní právní pojem, aniž uvádí jednotlivé konkrétní případy, ve kterých se může použít, jelikož rozsah a podmínky výkonu posuzovací pravomoci, která z něj vyplývá, jsou vymezeny nebo dostatečně jasně určeny.
68 Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení ani tím, že v bodech 116 a 118 až 120 napadeného rozsudku rozhodl, že v projednávané věci je kritérium spojení v souladu se zásadou právní jistoty, neboť je zasazeno do právního rámce jasně vymezeného cíli sledovanými právní úpravou omezujících opatření vůči Ruské federaci, a sice rizikem obcházení, které má toto kritérium řešit.
69 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že navrhovatelka nezpochybňuje skutečnost uvedenou Tribunálem v bodě 117 napadeného rozsudku, že kritérium spojení je v jejím případě podřízeno „hmotněprávnímu kritériu týkajícímu se předních podnikatelů“, a sice kritériu g), jež se podle téhož bodu týká předních podnikatelů, „kteří mohou poskytovat zdroje příjmů umožňující financovat činnosti Ruska narušující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny“, a tím vyvíjet tlak na ruské orgány, jak vyplývá z bodu 104 napadeného rozsudku.
70 Právě v tomto kontextu Tribunál správně připomněl v bodě 118 napadeného rozsudku, že kritérium spojení jakožto kritérium podřízené hmotněprávnímu kritériu má za cíl předcházet nezanedbatelnému riziku, že osoba, na kterou se vztahují omezující opatření na základě tohoto hmotněprávního kritéria, by mohla vyvíjet tlak na osoby, které jsou s ní spojeny, aby obcházela účinek opatření, která se na ni vztahují, nebo tomuto riziku zabránit, přičemž je třeba upřesnit, že Soudní dvůr již v kontextu rozhodnutí 2014/145 rozhodl, že uložení omezujících opatření osobám spojeným s jinými osobami, na které se taková opatření sama vztahují, takový cíl sleduje (v tomto smyslu rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑703/23 P, EU:C:2025:608, bod 32). Tribunál z toho v bodech 119 a 120 napadeného rozsudku tedy správně vyvodil, že kritérium spojení objektivně definuje vymezenou kategorii osob, takže posuzovací pravomoc Rady je omezena a je v souladu se zásadou právní jistoty.
71 Kromě toho je třeba připomenout, že není důležité ověřovat, zda je riziko obcházení prokázáno v každém konkrétním případě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. června 2020, VTB Bank v. Rada, C‑729/18 P, EU:C:2020:499, bod 66), zda má spojená osoba vazbu na činnosti orgánů, které narušují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, ani zda omezující opatření, která jí byla uložena na základě kritéria spojení, umožňují dosáhnout cílů sledovaných režimem omezujících opatření přijatým Unií vůči Ruské federaci, a sice vyvíjet tlak na ruské orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑703/23 P, EU:C:2025:608, body 55, 61 a 63).
72 Konečně Tribunál právem v bodě 111 napadeného rozsudku rozhodl, že i když Rada nemůže přijmout omezující opatření vůči osobám, které nesplňují kritéria sloužící jako základ pro uložení takových opatření, disponuje širokou posuzovací pravomocí při rozhodování o jejich uložení osobám, které tato kritéria splňují. Jak totiž vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 67 tohoto rozsudku, široký prostor pro uvážení, kterým Rada disponuje při určování předních podnikatelů, na něž se mohou vztahovat omezující opatření na základě takového kritéria, jako je kritérium spojení, nelze vykládat jako porušení zásady právní jistoty, ani Radě s ohledem na její široký prostor pro uvážení a na skutečnost, že je toto kritérium v souladu se zásadou právní jistoty vytýkat, jak je tomu v projednávané věci, že tuto zásadu porušila z důvodu, že omezující opatření, která přijala, se nevztahují na všechny fyzické osoby, které by mohly splňovat podmínky stanovené uvedeným kritériem (obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, body 307 a 308, jakož i citovaná judikatura).
73 V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu zaprvé vytýká, že odmítl mít za to, že omezující opatření přijatá vůči ní a jejímu manželovi nejsou způsobilá dosáhnout sledovaných cílů, a sice vyvíjet tlak na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za situaci na Ukrajině, jak vyplývá z bodu 104 napadeného rozsudku.
74 Úvodem je třeba poznamenat, jak vyplývá z argumentace navrhovatelky shrnuté v bodě 86 napadeného rozsudku, že navrhovatelka pouze tvrdila, že uložení omezujících opatření vůči ní, a nikoli jejímu manželovi, nepřispívá k dosažení cílů pozměněného nařízení č. 269/2014. Za těchto podmínek navrhovatelka ve fázi kasačního opravného prostředku uplatňuje nový argument vztahující se k jejímu manželovi, takže na základě judikatury připomenuté v bodě 54 tohoto rozsudku je tento argument na rozdíl od argumentu, který se jí týká, nepřípustný.
75 S ohledem na tuto úvodní poznámku je třeba připomenout, že pro účely určení, zda jsou omezující opatření přijatá Unií v souladu se zásadou proporcionality, nebo zda je zásah do práv nebo svobod zaručených Listinou základních práv Evropské unie z důvodu omezení těchto práv nebo svobod unijním aktem ukládajícím omezující opatření přiměřený, je třeba ověřit, zaprvé zda tato opatření či pravidla odpovídají cíli obecného zájmu, který Unie uznává, zadruhé zda nejsou vzhledem tomuto cíli zjevně nepřiměřená, tj. zda nejsou zjevně nezpůsobilá k jeho dosažení, a zatřetí zda tato opatření nebo případná dotyčná omezení zjevně nepřekračují meze toho, co je k dosažení uvedeného cíle nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 233 a citovaná judikatura).
76 V projednávané věci stačí uvést, že Tribunál v bodech 102 a 103 napadeného rozsudku zkoumal přiměřenost omezujících opatření přijatých vůči navrhovatelce. V tomto ohledu platí, že vzhledem ke skutečnosti, která byla uvedena v bodech 70 a 71 tohoto rozsudku, že cílem omezujících opatření uložených takovým osobám, jako je navrhovatelka, je zabránit riziku obcházení omezujících opatření uložených primárně osobám spojeným s těmito osobami, nebylo nezbytné, aby Tribunál v rámci tohoto posouzení přiměřenosti ověřil, zda omezující opatření přijatá vůči navrhovatelce jsou rovněž způsobilá vyvíjet tlak na ruské činitele s rozhodovací pravomocí odpovědné za situaci na Ukrajině.
77 Pokud jde zadruhé o argument, že Tribunál v bodě 104 napadeného rozsudku neprávem požadoval, aby navrhovatelka navrhla méně omezující opatření, než jsou opatření stanovená omezujícími opatřeními, tento argument není opodstatněný. V tomto bodě totiž Tribunál poté, co sám taková méně omezující opatření uvedl a zjistil, že neumožňují stejně účinně dosáhnout sledovaných cílů, konstatoval, že navrhovatelka neuvedla žádné další příklady takových opatření. Tribunál přitom při neuvedení takových příkladů nemůže zhojit opominutí navrhovatelky, ani nelze předpokládat, že by případná alternativní opatření, která by tato navrhovatelka mohla uvést, byla Tribunálem nutně považována za nevhodná (obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 241).
78 Pokud jde zatřetí o argument, že Tribunál v bodech 96 až 99 a 105 až 107 napadeného rozsudku přiznal příliš velký význam relevanci pravidelných přezkumů omezujících opatření, jakož i možnostem požádat o povolení k použití finančních prostředků nebo získat cestovní povolení z humanitárních důvodů, je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 96 až 99 tohoto rozsudku zkoumal tyto aspekty za účelem ověření, zda omezení základních práv navrhovatelky omezujícími opatřeními, která vůči ní byla přijata, respektuje podstatu těchto práv, zatímco uvedené aspekty znovu analyzoval v bodech 105 až 107 uvedeného rozsudku za účelem přezkumu přiměřenosti zásahu do jejích základních práv. Za těchto podmínek nelze mít za to, že Tribunál přiznal uvedeným aspektům „příliš velký význam“. V každém případě navrhovatelka neupřesnila důvody, proč jim Tribunál přiznal „příliš velký význam“, ani nesprávné právní posouzení, kterého se tak dopustil (obdobně viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, body 245 a 246).
79 Pokud navrhovatelka tvrdí, že její zařazení na seznam bylo několikrát neoprávněně prodlouženo, že pravidelné přezkumy byly zčásti prováděny bez vyžadované náležité péče a že Rada následně změnila kritérium g) a kritérium spojení, aby toto posledně uvedené kritérium omezila na pouhý rodinný vztah, stačí uvést, že tato tvrzení jsou novými argumenty, jejichž cílem je navíc zpochybnit jiné akty přijaté vůči navrhovatelce, takže je třeba je na základě judikatury připomenuté v bodě 54 tohoto rozsudku považovat za nepřípustné.
80 S ohledem na výše uvedené důvody je třeba zamítnout třetí důvod kasačního opravného prostředku, a tudíž zamítnout v plném rozsahu i kasační opravný prostředek.
K nákladům řízení
81 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
82 Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že navrhovatelka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Galina Jevgeněvna Pumpjanskaja ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.
Podpisy
* Jednací jazyk: angličtina.