<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑47/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0047</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:68">EU:C:2016:68</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>18</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. SZPUNARA – VĚC C‑47/15</P><P>AFFUM</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Macieje Szpunara</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20160202">2. února 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑47/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Sélina Affum, provdaná Amissah,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Préfet du Pas-de-Calais</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Procureur général de la Cour d’appel de Douai</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (kasační soud, Francie)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Prostor svobody, bezpečnosti a práva</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2008/115/ES</KEYWORD><KEYWORD>Navracení neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země</KEYWORD><KEYWORD>Neoprávněný vstup</KEYWORD><KEYWORD>Situace průjezdu</KEYWORD><KEYWORD>Trest odnětí svobody</KEYWORD><KEYWORD>Zadržení</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V rámci této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Cour de cassation (kasačním soudem) (Francie) je Soudní dvůr znovu vyzván, aby se vyjádřil ke slučitelnosti ustanovení vnitrostátního práva, které umožňuje uložit státnímu příslušníkovi třetí země trest odnětí svobody pouze z toho důvodu, že je jeho pobyt neoprávněný, se směrnicí 2008/115/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="348" PAGE.FIRST="98" DATE.PUB="2008">Úř. věst. L 348, s. 98</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Projednávaná věc se od dřívějších věcí týkajících se této otázky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Dridi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑61/11 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:268">EU:C:2011:268</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achughbabian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Celaj</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:640">EU:C:2015:640</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Sagor</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑430/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:777">EU:C:2012:777</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jehož předmětem byl mimo jiné trest domácího vězení.</P></NOTE> odlišuje dvěma zvláštnostmi. Zaprvé se týká státní příslušnice třetí země, která vstoupila na území členského státu pouze za účelem průjezdu a byla zastavena při výstupu z tohoto členského státu. Vyvstává tedy otázka, zda jde o pobyt podle směrnice 2008/115. Zadruhé dotčený členský stát nemá v úmyslu vydat rozhodnutí o navrácení podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/115, ale odevzdat dotyčnou státní příslušnici orgánům jiného členského státu na základě ujednání uzavřeného před vstupem směrnice 2008/115 v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Soudní dvůr má v projednávané věci příležitost připomenout, že se směrnice 2008/115 použije na každého neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země bez ohledu na důvod neoprávněnosti jeho pobytu a na místo jeho zadržení a že je uložení trestu odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země možné pouze v určitých situacích, které v projednávané věci nenastaly.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Směrnice 2008/115</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Cíl směrnice 2008/115 je popsán v jejím článku 1 následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2008/115, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí neoprávněně pobývající na území členského státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy mohou rozhodnout, že tuto směrnici nepoužijí na státní příslušníky třetích zemí,</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jimž byl odepřen vstup v souladu s článkem 13 Schengenského hraničního kodexu nebo kteří byli zadrženi nebo zastaveni příslušnými orgány v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jejichž návrat je trestněprávní sankcí nebo důsledkem trestněprávní sankce podle vnitrostátního práva nebo kterých se týká vydávací řízení.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 3 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><P>[...]</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>neoprávněným pobytem<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> přítomnost státního příslušníka třetí země, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 5 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v určitém členském státě, na území tohoto členského státu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>navrácením<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> proces navrácení státního příslušníka třetí země, jako dobrovolné splnění povinnosti návratu nebo jako nucený návrat:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>do země jeho původu, nebo</P></ITEM><ITEM><P>do země tranzitu v souladu s dohodami o zpětném přebírání osob či jinými ujednáními uzavřenými na úrovni Společenství nebo dvoustraně, nebo</P></ITEM><ITEM><P>do jiné třetí země, do níž se dotčený státní příslušník třetí země dobrovolně rozhodne vrátit a jež ho přijme;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>rozhodnutím o navrácení<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> správní nebo soudní rozhodnutí nebo akt, kterým se rozhoduje nebo prohlašuje, že pobyt státního příslušníka třetí země je neoprávněný, a kterým se ukládá nebo prohlašuje povinnost návratu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>vyhoštěním<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> výkon povinnosti návratu, totiž fyzické dopravení osoby mimo území dotyčného členského státu;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 4 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Příznivější úprava<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Touto směrnicí nejsou dotčena příznivější ustanovení:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dvoustranných nebo vícestranných dohod mezi Společenstvím nebo Společenstvím a členskými státy a jednou nebo více třetími zeměmi;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dvoustranných a vícestranných dohod mezi jedním nebo více členskými státy a jednou nebo více třetími zeměmi.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud jde o státní příslušníky třetích zemí vyloučené z oblasti působnosti této směrnice podle čl. 2 odst. 2 písm. a), členské státy:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>zajistí, aby zacházení s těmito příslušníky a úroveň ochrany nebyly méně příznivé, než je stanoveno v čl. 8 odst. 4 a 5 (omezení používání donucovacích opatření), v čl. 9 odst. 2 písm. a) (odklad vyhoštění), v čl. 14 odst. 1 písm. b) a d) (neodkladná zdravotní péče a zohlednění potřeb zranitelných osob) a v článcích 16 a 17 (podmínky zajištění); a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dodržují zásadu nenavracení.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Články 6 až 9 směrnice 2008/115 stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="006"><TI.ART><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/><HT TYPE="ITALIC">Článek 6</HT></TI.ART><STI.ART>Rozhodnutí o navrácení</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy vydají rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až 5.</ALINEA><ALINEA>[...]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy mohou upustit od vydání rozhodnutí o navrácení státního příslušníka třetí země neoprávněně pobývajícího na jejich území, pokud je dotčený státní příslušník třetí země převzat jiným členským státem podle dvoustranných dohod či ujednání platných ke dni vstupu této směrnice v platnost. V takovém případě použije členský stát, který dotčeného státního příslušníka třetí země převzal, odstavec 1.</ALINEA><ALINEA>[...]</ALINEA></PARAG></ARTICLE><?PAGE NO="4"?><ARTICLE IDENTIFIER="007"><TI.ART><HT TYPE="ITALIC">Článek 7</HT></TI.ART><STI.ART>Dobrovolné opuštění území</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>V rozhodnutí o navrácení se poskytuje přiměřená lhůta k dobrovolnému opuštění území v délce od sedmi do třiceti dnů, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 a 4. […]</ALINEA><ALINEA>[...]</ALINEA></PARAG></ARTICLE><ARTICLE IDENTIFIER="008"><TI.ART><HT TYPE="ITALIC">Článek 8</HT></TI.ART><STI.ART>Vyhoštění</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k výkonu rozhodnutí o navrácení, jestliže nebyla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území v souladu s čl. 7 odst. 4 nebo jestliže povinnost návratu nebyla během lhůty pro dobrovolné opuštění území poskytnuté podle článku 7 splněna</ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></ARTICLE></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 15 směrnice 2008/115, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Zajištění<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>hrozí nebezpečí skrývání se nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění.</P><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>ÚPSD a Schengenský hraniční kodex</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne <DATE ISO="19850614">14. června 1985</DATE> mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="239" PAGE.FIRST="19" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 239, s. 19</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/02, s. 3), podepsaná v Schengenu dne <DATE ISO="19900619">19. června 1990</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>ÚPSD<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>), je součásti schengenského <HT TYPE="ITALIC">acquis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Hlava II kapitola 4 ÚPSD, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Podmínky pro pohyb cizinců<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, v čl. 19 odst. 1 a 2, 20 odst. 1 a 21 odst. 1 a 2 stanoví podmínky, za kterých se cizinci, kteří jsou držiteli jednotného víza nebo víza uděleného jednou ze smluvních stran, cizinci, kteří nepodléhají vízové povinnosti, jakož i cizinci, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo dočasného povolení k pobytu vydaného jednou z těchto stran, mohou volně pohybovat na území smluvních stran. Tato ustanovení odkazují zejména na některé podmínky vstupu stanovené čl. 5 odst. 1 ÚPSD.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Nařízení (ES) č. 562/2006<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20060315">15. března 2006</DATE>, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="105" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 105, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 265/2010 ze dne <DATE ISO="20100325">25. března 2010</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="085" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. L 85, s. 1</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/> Schengenský hraniční kodex<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>).</P></NOTE> konsolidovalo a rozvinulo schengenské <HT TYPE="ITALIC">acquis</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Podle bodu 27 odůvodnění Schengenského hraničního kodexu toto nařízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>rozvíjí ta ustanovení schengenského <HT TYPE="ITALIC">acquis</HT>, kterých se neúčastní Spojené království [Velké Británie a Severního Irska][…]. Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle článku 1 tohoto kodexu se jím <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>stanoví neprovádění opatření na ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnitřní hranice mezi členskými státy Evropské unie a pravidla, kterými se řídí opatření na ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnější hranice členských států Evropské unie<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 2 body 1) a 2) tohoto kodexu obsahuje následující definice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>1)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>vnitřní hranice<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="2018" ID="QE0021"/></TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společné pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>letiště členských států pro vnitřní lety,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>námořní, říční a jezerní přístavy členských států pro pravidelná trajektová spojení;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>vnější hranice<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/> pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic, a jejich námořní hranice a letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy, pokud nejsou vnitřními hranicemi;<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Články 4 a 5 uvedené v kapitole I Schengenského hraničního kodexu, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Překračování vnějších hranic a podmínky vstupu<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, hlavy II, stanovují:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="004"><TI.ART><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/><HT TYPE="ITALIC">Článek 4</HT></TI.ART><STI.ART>Překračování vnějších hranic</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vnější hranice lze překračovat pouze na hraničních přechodech a během stanovené provozní doby. Na hraničních přechodech, které nejsou otevřeny 24 hodin denně, je provozní doba jasně uvedena.</ALINEA><ALINEA>[...]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v odstavci 2 nebo mezinárodní závazky členských států, zavedou členské státy v souladu se svým vnitrostátním právem sankce za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.</ALINEA></PARAG></ARTICLE><?PAGE NO="6"?><ARTICLE IDENTIFIER="005"><TI.ART><HT TYPE="ITALIC">Článek 5</HT></TI.ART><STI.ART>Podmínky vstupu pro státní příslušníky třetích zemí</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro pobyty, jejichž délka nepřekročí za období šesti měsíců dobu delší než tři měsíce, platí pro vstup státních příslušníků třetích zemí tyto podmínky:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>mají platný cestovní doklad nebo doklady, které je opravňují k překročení hranice,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>mají platné vízum, pokud je požadováno […], ledaže jsou držiteli platného povolení k pobytu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>zdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu a mají zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí, nebo jsou schopni si tyto prostředky legálním způsobem opatřit,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>nejsou osobami vedenými v [Schengenském informačním systému (SIS)], jimž má být odepřen vstup,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států […]</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odchylně od odstavce 1:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Státním příslušníkům třetích zemí, kteří nesplňují všechny podmínky stanovené v odstavci 1, ale kteří jsou držiteli povolení k pobytu, dlouhodobého víza nebo zpětného víza vydaného jedním z členských států, nebo je-li to vyžadováno, povolení k pobytu, dlouhodobého víza nebo zpětného víza, je povolen vstup na území ostatních členských států pro účely průjezdu, aby mohli dosáhnout území členského státu, který povolení k pobytu, dlouhodobé vízum nebo zpětné vízum vydal […];</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Státním příslušníkům třetích zemí, kteří nesplňují jednu nebo více podmínek stanovených v odstavci 1, může členský stát povolit vstup na své území z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu anebo vzhledem ke svým mezinárodním závazkům. […]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></ARTICLE></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Hlava II kapitola II Schengenského hraničního kodexu, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Ochrana vnějších hranic a odepření vstupu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, v článku 7 týkajícím se hraniční kontroly osob, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="007"><TI.ART><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/><HT TYPE="ITALIC">Článek 7</HT></TI.ART><STI.ART>Hraniční kontroly osob</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Přeshraniční pohyb na vnějších hranicích podléhá kontrolám, které provádějí příslušníci pohraniční stráže. Kontroly se provádějí v souladu s touto kapitolou.</ALINEA><ALINEA>[...]</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="7"?><PARAG IDENTIFIER="007.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Při vstupu a výstupu jsou státní příslušníci třetích zemí podrobeni důkladné kontrole.</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Důkladné kontroly při vstupu sestávají z ověření podmínek vstupu vymezených v čl. 5 odst. 1 a případně dokladů povolujících pobyt a výkon pracovní činnosti. To zahrnuje podrobné přezkoumání následujících aspektů:</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Důkladné kontroly při výstupu sestávají:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>z ověření, že státní příslušník třetí země má platný doklad k překročení hranic,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>z ověření cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>podle možností z ověření, že státní příslušník třetí země není považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Kromě kontrol uvedených v písmeni b) však důkladné kontroly při výstupu mohou také sestávat z:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>ověření, že osoba má platné vízum, pokud je požadováno […], ledaže je držitelem platného povolení k pobytu,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>ověření, že osoba nepřekročila maximální délku povoleného pobytu na území členských států,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>nahlédnutí do záznamů o osobách a předmětech vedených v SIS a do sestav ve vnitrostátních souborech údajů.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></ARTICLE></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle článku 20 tohoto kodexu, obsaženého v hlavě III kapitole I uvedeného kodexu a nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Zrušení ochrany vnitřních hranic<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>vnitřní hranice lze překročit v jakémkoliv místě, aniž se provádí hraniční kontrola osob bez ohledu na jejich státní příslušnost<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podle čl. 39 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu, který je součástí hlavy IV, nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Závěrečná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, byla ustanovení článků 2 až 8 ÚPSD zrušeny s účinkem od <DATE ISO="20061013">13. října 2006</DATE>. Podmínky vstupu zejména, které byly dříve obsaženy v čl. 5 odst. 1 ÚPSD byly nahrazeny podmínkami stanovenými v článku 5 tohoto kodexu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Francouzská právní úprava</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Zákon o vstupu a pobytu cizinců a azylovém právu</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Článek L. 621-2 zákona o vstupu a pobytu cizinců a azylovém právu (code de l’entrée et du séjour des étrangers et du droit d’asile), ve znění zákona č. 2012-1560 ze dne <DATE ISO="20121231">31. prosince 2012</DATE> o zadržení za účelem ověření oprávnění k pobytu, kterým se mění trestný čin pomoci s neoprávněným pobytem tak, že se z něj vylučují humanitární nezištné akce (JORF ze dne <DATE ISO="20130101">1. ledna 2013</DATE>, s. 48, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Ceseda<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>), stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>Trestem odnětí svobody až na jeden rok a peněžitým trestem ve výši <FT TYPE="NUMBER">3750</FT> eur bude potrestán cizinec, který není státním příslušníkem členského státu Evropské unie:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>vstoupil-li na metropolitní území, aniž splňoval podmínky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a), b) nebo c) [Schengenského hraničního kodexu] a byl mu povolen vstup na území podle čl. 5 odst. 4 písm. a) a c) tohoto [kodexu]; totéž platí, pokud byl o cizinci pořízen záznam pro účely odepření vstupu na základě vykonatelného rozhodnutí přijatého jiným smluvním státem [ÚPSD];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>nebo vstoupil-li cizinec na metropolitní území přímo ze smluvního státu [ÚPSD], aniž splňoval podmínky jejího čl. 19 odst. 1 nebo 2, čl. 20 odst. 1 a čl. 21 odst. 1 nebo 2, s výjimkou podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 písm. e) [Schengenského hraničního kodexu], a v [jeho] čl. 5 odst. 1 písm. d), pokud záznam pro účely odepření vstupu nevyplývá z vykonatelného rozhodnutí přijatého jiným smluvním státem [ÚPSD];</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><P>Podle tohoto článku může být zahájeno trestní stíhání pouze tehdy, když byly zjištěny skutkové okolnosti za podmínek stanovených v článku 53 trestního řádu.<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></P></ALINEA></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Trestní řád</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Článek 53 trestního řádu (code de procédure pénale), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkových okolností v původním řízení, stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>O přistižení při páchání trestného činu nebo přečinu jde v případě trestného činu nebo přečinu, který je zrovna páchán nebo který byl právě spáchán. O přistižení při páchání trestného činu nebo přečinu jde i v případě, kdy je podezřelá osoba v čase velmi blízkém skutku pronásledována křikem veřejnosti nebo jsou u ní nalezeny jisté předměty nebo vykazuje stopy nebo indicie, na základě kterých je možné se domnívat, že spáchala trestný čin nebo přečin.</ALINEA><ALINEA>Po přistižení při páchání trestného činu nebo přečinu může vyšetřování vedené pod dohledem státního zástupce za podmínek stanovených touto kapitolou probíhat nepřetržitě po dobu osmi dnů.</ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/></ALINEA></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Článek 62-2 trestního řádu uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>Zadržení je donucovací opatření, o němž rozhoduje policejní orgán pod dohledem soudního orgánu a prostřednictvím kterého je osoba, vůči níž existuje jedno či více důvodných podezření, že spáchala nebo se pokusila spáchat trestný čin nebo přečin, za který lze uložit trest odnětí svobody, zadržena pro potřeby vyšetřujícího orgánu.</ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/></ALINEA></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav věci v původním řízení, řízení před Soudním dvorem a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130322">22. března 2013</DATE> byla v Coquelles (Francie) v místě vjezdu do tunelu pod kanálem La Manche kontrolována francouzskými policejními agenty S. Affum, ghanská státní příslušnice, která se nacházela v autobusu jedoucím z Gentu (Belgie) do Londýna (Spojené království).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Po předložení belgického pasu, který obsahoval fotografii a jméno třetí osoby, se jmenovaná nemohla prokázat žádným jiným dokladem na své jméno, takže byla zadržena z důvodu neoprávněného vstupu na území Francie podle článku L 621-2 odst. 2 Ceseda.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Následujícího dne rozhodl státní zástupce u Tribunal de grande instance de Boulogne-sur-Mer (Soud prvního stupně v Boulogne‑sur‑Mer) o zastavení trestního stíhání zahájeného proti S. Affum. Platnost opatření týkajícího se jejího zadržení proto skončila téhož dne.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Nicméně paralelně s trestním řízením zahájeným proti S. Affum bylo u Préfet du Pas‑de‑Calais (Prefekt departementu Pas-de-Calais) zahájeno správní řízení týkající se S. Affum za účelem rozhodnutí o jejím případném vyhoštění z francouzského území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Nařízením ze dne <DATE ISO="20130323">23. března 2013</DATE> rozhodl o předání S. Affum belgickým orgánům za účelem jejího zpětného převzetí podle dohody mezi Francouzskou republikou na straně jedné a Belgickým královstvím, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím na straně druhé o přebírání osob na společných hranicích mezi Francií a územím států Beneluxu uzavřené v Paříži dne <DATE ISO="19640416">16. dubna 1964</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Týmž nařízením Préfet du Pas‑de‑Calais (Prefekt departementu Pas-de-Calais) nařídil správní zajištění S. Affum, dokud nedojde k jejímu vyhoštění v prostorách nespadajících pod vězeňskou správu, a to po dobu trvání pěti dnů od skončení jejího zadržení. Podle tohoto nařízení tedy byla S. Affum dne <DATE ISO="20130323">23. března 2013</DATE> správně zajištěna za účelem jejího předání belgickým orgánům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130327">27. března 2013</DATE> Préfet du Pas‑de‑Calais (Prefekt departementu Pas-de-Calais) požádal soudce příslušného pro rozhodování ve věcech zbavení osobní svobody a vazby u Tribunal de grande instance de Lille (Soud prvního stupně v Lille) o prodloužení platnosti tohoto zajištění do doby, než belgické orgány rozhodnou o jeho žádosti o zpětné převzetí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>V rámci své obhajoby S. Affum tvrdila, zejména s odkazem na rozsudek Achughbabian<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, že žádost Préfet du Pas‑de‑Calais (Prefekt departementu Pas-de-Calais) musí být zamítnuta vzhledem k tomu, že její vzetí do vazby bylo neoprávněné a tato nesrovnalost vede podle vnitrostátního práva k protiprávnosti celého řízení a sankcionuje se odmítnutím prodloužení doby trvání zajištění a propuštěním dotčené osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Soudce příslušný pro rozhodování ve věcech zbavení osobní svobody a vazby u Tribunal de grande instance de Lille (Soud prvního stupně v Lille) však v usnesení ze dne <DATE ISO="20130328">28. března 2013</DATE> konstatoval, že rozhodnutí o zadržení přijaté vůči S. Affum bylo oprávněné, a že její správní zajištění tudíž nastalo v návaznosti na řádné řízení. Proto vyhověl žádosti Préfet du Pas‑de‑Calais (Prefekta departementu Pas-de-Calais) a nařídil prodloužení doby trvání správního zajištění S. Affum o maximálně 20 dnů od tohoto dne.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>První předseda Cour d’appel de Douai (Odvolací soud v Douai) v řízení o odvolání podaném S. Affum usnesením ze dne <DATE ISO="20130329">29. března 2013</DATE> potvrdil usnesení soudce příslušného pro rozhodování ve věcech zbavení osobní svobody a vazby u Tribunal de grande instance de Lille (Soud prvního stupně v Lille).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Cour de cassation (kasační soud) při projednání kasačního opravného prostředku proti tomuto usnesení S. Affum rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>1)</NO.P><TXT>Musí se čl. 3 [bod] 2 směrnice 2008/115/ES vykládat v tom smyslu, že státní příslušník třetí země pobývá neoprávněně na území členského státu, a proto se na něj na základě čl. 2 odst. 1 směrnice vztahuje působnost této směrnice, pokud tento cizí státní příslušník daným územím pouze projíždí jakožto cestující v autobusu jedoucím přes území tohoto členského státu z jiného členského státu, který je součástí schengenského prostoru, do dalšího členského státu</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Musí se čl. 6 odst. 3 této směrnice vykládat v tom smyslu, že tato směrnice nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země ukládá trest odnětí svobody, pokud je dotčený cizinec způsobilý k převzetí jiným členským státem na základě dohody nebo ujednání uzavřených s posledně jmenovaným členským státem před vstupem [uvedené] směrnice v platnost?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Podle toho, jakým způsobem bude zodpovězena předchozí otázka, musí se tato směrnice vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země ukládá trest odnětí svobody, a to za stejných podmínek, jaké Soudní dvůr Evropské unie určil v souvislosti s neoprávněným pobytem v rozsudku [<REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achughbabian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)] a které se vážou k tomu, že vůči dotyčnému nebyla předem uplatněna donucovací opatření podle článku 8 [uvedené] směrnice, a k době trvání jeho zajištění?<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Sélina Affum předložila vyjádření, stejně jako francouzská, česká, řecká, maďarská a švýcarská vláda, jakož i Evropská komise. Na jednání konaném dne <DATE ISO="20151110">10. listopadu 2015</DATE> byla S. Affum vyslechnuta, jakož i francouzská a řecká vláda a Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda směrnice 2008/115 brání právní úpravě členského státu, která postihuje neoprávněný vstup státní příslušnice třetí země uložením trestu odnětí svobody, pokud tato osoba byla zastavena při svém výstupu ze Schengenského prostoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>I když výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>schengenský prostor<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> není použit v Schengenském hraničním kodexu, je nyní běžně používán k vymezení členských států, které zahrnuje tento kodex. V tomto kontextu poznamenávám, že samotný Soudní dvůr používá tento výraz. Například viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ANAFE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑606/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:348">EU:C:2012:348</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, různé body a výrok); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Air Baltic Corporation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑575/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:413">EU:C:2015:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> na vnější hranici tohoto členského státu, přičemž jde o její průjezd z jiného členského státu, který ji může převzít na základě dohody nebo ujednání uzavřené s posledně jmenovaným členským státem před vstupem směrnice 2008/115 v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Za účelem užitečné odpovědi na položené otázky, je třeba nejprve stručně popsat systém zavedený jednak směrnicí 2008/115, jednak Schengenským hraničním kodexem za současné analýzy dělicí čáry mezi těmito dvěma nástroji, poté krátce připomenout judikaturu Soudního dvora týkající se zbavení osobní svobody osoby v jiných situacích, než stanoví směrnice 2008/115, a nakonec analyzovat dotčenou vnitrostátní právní úpravu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2008/115 a její působnost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Směrnice 2008/115 má za cíl, tak jak stanoví její článek 1, stanovit společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy a s mezinárodním právem. Z jejího bodu 4 odůvodnění vyplývá, že cílem této směrnice je stanovení jasných, průhledných a spravedlivých pravidel pro účinnou návratovou<?PAGE NO="11"?> politiku jakožto nezbytnou složku dobře řízené migrační politiky. Směrnice 2008/115 byla přijata na základě čl. 63 prvního pododstavce bodu 3) písm. b) ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Tento článek se po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost stal čl. 79 odst. 2 písm. c) SFEU.</P></NOTE>, podle spolurozhodovacího postupu v souladu s článkem 251 ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Tento postup se stal použitelným v návaznosti na přijetí rozhodnutí Rady 2004/927/ES ze dne <DATE ISO="20041222">22. prosince 2004</DATE>, podle něhož se na určité oblasti obsažené v hlavě IV třetí části Smlouvy o založení Evropského společenství použije postup podle článku 251 uvedené smlouvy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="396" PAGE.FIRST="45" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 396, s. 45</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Jde totiž o první právní nástroj v oblasti imigrace přijatý uplatněním tohoto postupu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz Baldaccini, A., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>The return and removal of irregular migrants under EU law: an analysis of the Return Directive<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, <HT TYPE="ITALIC">European Journal of Migration and Law</HT>, 2001, s. 1 až 17, a zvláště s. 1.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Působnost <HT TYPE="ITALIC">ratione personae</HT> směrnice 2008/115 tak, jak ji vymezuje její článek 2, je velmi široká. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení se směrnice 2008/115 vztahuje na státní příslušníky třetích zemí neoprávněně <HT TYPE="ITALIC">pobývající</HT> na území členského státu. Takový neoprávněný pobyt představuje přítomnost státního příslušníka třetí země, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 5 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v určitém členském státě, na území tohoto členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz čl. 3 bod 2 směrnice 2008/115.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 1 směrnice 2008/115 odkazuje jen na neoprávněný pobyt, nerozlišuje mezi neoprávněným vstupem a neoprávněným pobytem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 2 směrnice 2008/115 mají členské státy možnost tuto směrnici nepoužít v určitých přesně vymezených situacích. Podle čl. 2 odst. 2 písm. a) této směrnice se totiž členský stát může rozhodnout, že směrnici 2008/115 nepoužije na příslušníky třetích zemí, jimž byl odepřen vstup v souladu s článkem 13 Schengenského hraničního kodexu nebo kteří byli zadrženi nebo zastaveni příslušnými orgány v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice členského státu a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>K zastavení musí podle shora uvedeného ustanovení dojít v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice, z čehož podle mě vyplývá úzká časová a prostorová vazba na překročení hranice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Samotná směrnice 2008/115 neobsahuje definici pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>vnitřní hranice<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>vnější hranice<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>. Nicméně v rozsahu, v němž je v ní několikrát zmíněn Schengenský hraniční kodex, považuji za jasné, že se použije definice uvedená v tomto kodexu. Z článku 2 bodu 1 písm. a) a bodu 2 Schengenského hraničního kodexu tak vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>vnitřní hranice<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> tvoří společné pozemní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Včetně říčních a jezerních hranic.</P></NOTE> hranice členských států a že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>vnější hranice<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> tvoří pozemní hranice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Včetně říčních a jezerních hranic.</P></NOTE> členských států a námořní hranice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Jakož i letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy.</P></NOTE>, pokud nejsou vnitřními hranicemi. Je zřejmé, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>členské státy<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> zahrnuje pouze členské státy Unie, které se podílejí na schengenském <HT TYPE="ITALIC">acquis</HT>, jakož i třetí členské státy, které se na tomto <HT TYPE="ITALIC">acquis</HT> nepodílejí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz body 21 až 28 odůvodnění Schengenského hraničního kodexu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Směrnice 2008/115 se vztahuje pouze na členské státy, které jsou součástí schengenského prostoru. Podle článku 21 směrnice 2008/115 tato směrnice nahrazuje ustanovení článků 23 a 24 ÚPSD. Pokud jde konkrétně o Spojené království, bod 26 odůvodnění směrnice 2008/115 upřesňuje, že se Spojené království <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není v celém svém rozsahu závazná ani použitelná<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Schengenský hraniční kodex</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Schengenský hraniční kodex stanoví pravidla upravující přeshraniční pohyb osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Podmínky překračování vnějších hranic a kontroly směřující k ověření jejich dodržování jsou definovány v hlavě II Schengenského hraničního kodexu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Články 4 až 19a Schengenského hraničního kodexu. Tato hlava se dále dělí do pěti kapitol, a sice překračování vnějších hranic a podmínky vstupu (kapitola I), ochrana vnějších hranic a odepření vstupu (kapitola II), personál a prostředky pro ochranu hranic a spolupráce mezi členskými státy (kapitola III), zvláštní pravidla pro hraniční kontroly (kapitola IV), Zvláštní opatření v případě závažných nedostatků týkajících se ochrany vnějších hranic (kapitola IVa).</P></NOTE>. Tyto kontroly zahrnují jednak kontroly na hraničních přechodech označených členskými státy, jednak ostrahu mezi těmito hraničními přechody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Naproti tomu se směrnice 2008/115 použije tehdy, když osoba neoprávněně vstoupí do schengenského prostoru a nemá tam oprávnění k pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Schengenský hraniční kodex nyní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Je třeba uvést, že několik měsíců poté, co nastaly skutkové okolnosti sporu v původním řízení, byl čl. 12 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu změněn, aby vyjasnil právě vztah se směrnicí 2008/115. Viz čl. 1 bod 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), Úmluva k provedení Schengenské dohody, nařízení Rady (ES) č. 1683/95 a (ES) č. 539/2001 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 a (ES) č. 810/2009 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="182" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. L 182, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> výslovně zakládá souvislost mezi uvedeným kodexem a směrnicí 2008/115. Podle čl. 12 odst. 1 druhé věty tohoto kodexu je totiž osoba, která neoprávněně překročila hranice a nemá právo pobytu na území dotčeného členského státu, zadržena a je proti ní vedeno řízení v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zbavení osobní svobody s ohledem na směrnici 2008/115</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Podle kapitoly IV směrnice 2008/115, nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>Zajištění za účelem vyhoštění<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, může být přistoupeno k zajištění pouze z titulu <HT TYPE="ITALIC">ultima ratio</HT>, jedině v rozsahu, v němž je to striktně nezbytné a směřuje k vyhoštění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Články 15 až 18 směrnice 2008/115.</P></NOTE>. Základním účelem ustanovení o zajištění je, že pouze řízení o navrácení a vyhoštění odůvodňují zbavení osobní svobody, a že pokud nejsou řízení vedena s nezbytnou péčí, zajištění přestává být podle těchto ustanovení odůvodněné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Pro více podrobností viz body 46 až 55 mého názoru ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Mahdi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑146/14 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1936">EU:C:2014:1936</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zajištění za účelem vyhoštění nemá sankční ani trestní povahu ani není trestem odnětí svobody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz bod 47 mého názoru ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Mahdi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C 146/14 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1936">EU:C:2014:1936</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž bod 35 názoru generálního advokáta Mazáka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Dridi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑61/11 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:205">EU:C:2011:205</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); bod 54 názoru generálního advokáta Watheleta ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>G. a R.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑383/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:553">EU:C:2013:553</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i bod 91 stanoviska generální advokáta Bota ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bero a Bouzalmate</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑473/13 et C‑514/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:295">EU:C:2014:295</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Článek 15 odst. 1 směrnice 2008/115 navíc vyžaduje restriktivní výklad, jelikož nucené zajištění je coby zbavení osobní svobody výjimkou ze základního práva na osobní svobodu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz bod 47 mého názoru ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Mahdi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑146/14 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1936">EU:C:2014:1936</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod de (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>), podepsané v Římě <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE>, se Evropský soud pro lidská práva vyjadřuje v témže smyslu (viz zejména rozsudky ESLP Quinn v. Francie, <DATE ISO="19950322">22. března 1995</DATE>, řada A, č. 311, § 42 a Kaya v. Rumunsko č. 33970/05, § <DATE ISO="20061016">16</DATE>, <DATE ISO="20061012">12. října 2006</DATE>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Pokud jde o zajištění nebo trest odnětí svobody mimo situace uvedené směrnicí 2008/115, neobsahuje tato směrnice žádné ustanovení týkající se možnosti členského státu přistoupit k zadržení nebo uložení trestu odnětí svobody jakožto trestní sankce v souvislosti s neoprávněným pobytem. Důvod je podle mého názoru zřejmý: neexistuje prostor pro takovou sankci, jestliže cílem směrnice 2008/115 je stanovit rychlé navrácení státních příslušníků třetích zemí s neoprávněným pobytem. Každé opatření spočívající v zadržení nebo uložení trestu odnětí svobody, které není součástí řízení o navrácení, v konečném důsledku takové řízení zdrží.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Ve věci, v které byl vydán rozsudek El Dridi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P><REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Dridi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑61/11 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:268">EU:C:2011:268</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, byl Soudní dvůr vyzván, aby posoudil, zda směrnice 2008/115 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je italská právní úprava dotčená v původním řízení, jež stanoví uložení trestu odnětí svobody neoprávněně pobývajícímu státnímu příslušníkovi třetí země pouze z toho důvodu, že v rozporu s příkazem k opuštění území Itálie v určité lhůtě setrvává na uvedeném území, aniž k tomu má oprávněný důvod. Soudní dvůr prohlásil, že směrnice 2008/115, zejména její články 15 a 16, skutečně takové právní úpravě brání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Dridi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C 61/11 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:268">EU:C:2011:268</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a výrok).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Ve věci, ve které byl vydán rozsudek Achughbabian<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, byl Soudní dvůr opětovně vyzván, aby rozhodl, zda směrnice 2008/115 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako byla francouzská právní úprava dotčená v původním řízení v dané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Původní článek 621-1 Ceseda.</P></NOTE>, která stanovila uložení trestu odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země pouze na základě toho, že neoprávněně vstoupil na francouzské území nebo tam neoprávněně pobývá. Soudní dvůr opětovně konstatoval, že směrnice 2008/115 brání takové právní úpravě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>v rozsahu, v němž lze podle této právní úpravy uložit trest odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země, který sice na území uvedeného členského státu pobývá neoprávněně a není ochoten toto území opustit dobrovolně, ale vůči kterému nebyla uplatněna donucovací opatření podle článku 8 této směrnice a v jehož případě – byl-li zajištěn za účelem přípravy a uskutečnění vyhoštění – ještě neuplynula maximální doba trvání tohoto zajištění<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achughbabian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a první odrážka výrokové části).</P></NOTE>. V uvedeném případě spadala v původním řízení situace A. Achughbabiana právě do této kategorie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Podle odůvodnění Soudního dvora v těchto dvou věcech může uložení trestu odnětí svobody ohrozit dosažení cíle sledovaného směrnicí 2008/115 a znemožnit použití opatření uvedených v čl. 8 odst. 1 této směrnice a odložit výkon rozhodnutí o navrácení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Dridi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑61/11 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:268">EU:C:2011:268</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) et <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achughbabian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). K analýze důsledků těchto dvou věcí pro vnitrostátního zákonodárce v trestní oblasti, viz Mitsilegas, V., <HT TYPE="ITALIC">The Criminalisation of Migration in Europe</HT>, Springer, 2015, s. 57 až 76.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Soudní dvůr nicméně v rozsudku Achughbabian<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> doplnil, že směrnice 2008/115 nebrání právní úpravě členského státu, která za neoprávněný pobyt ukládá trestněprávní sankce v rozsahu, v němž lze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>uložit trest odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země, s nímž bylo vedeno řízení o navrácení upravené [směrnicí 2008/115] a který na uvedeném území pobývá neoprávněně, přičemž není dán legitimní důvod bránící jeho navrácení<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Body 48 a 50, jakož i druhá odrážka výroku. Přestože je tato pasáž podle mého názoru také součástí výroku rozsudku v uvedené věci, zjevně představuje <HT TYPE="ITALIC">obiter dictum</HT>, neboť nijak nesouvisí se skutkovými okolnostmi dotčené věci a týká se hypotetické situace.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Ve věci Sagor<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑430/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:777">EU:C:2012:777</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> Soudní dvůr následně potvrdil, že trest domácího vězení, uložený a vykonávaný v průběhu řízení o navrácení, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>může zpozdit, a tudíž i narušit taková opatření, jako je deportace a nucený návrat leteckou cestou, které přispívají k provedení vyhoštění<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Naproti tomu, pokud jde o trestní stíhání vedoucí k peněžitému trestu, Soudní dvůr konstatoval, že takový peněžitý trest nemůže narušit řízení o navrácení upravené směrnicí 2008/115<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Bod 36.</P></NOTE>. Dále uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>[u]ložení peněžitého trestu nijak nebrání tomu, aby rozhodnutí o navrácení bylo přijato a provedeno za plného dodržení podmínek uvedených v článcích 6 až 8 směrnice 2008/115 a neporušuje ani společné normy upravující zbavení osobní svobody, které jsou obsaženy v článcích 15 a 16 této směrnice<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Tamtéž (bod 36).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Nakonec ve věci, v které byl vydán rozsudek Celaj<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:640">EU:C:2015:640</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> a Italská republika chtěla uložit trestněprávní sankce neoprávněně pobývajícímu státnímu příslušníkovi třetí země, na jehož situaci byly uplatněny společné normy a řízení stanovené směrnicí 2008/115 za účelem ukončení jeho prvního neoprávněného pobytu na území členského státu a který na území uvedené členského státu vstoupil znovu, přičemž porušil zákaz vstupu, měl Soudní dvůr za to, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>[o]kolnosti věci v původním řízení se tak jasně liší od okolností, které jsou předmětem věcí, v nichž byly vydány rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>El Dridi</NAME.CASE> [(<NO.CASE>C‑61/11 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:268">EU:C:2011:268</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)] […] a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achughbabian</NAME.CASE> [(<NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)]<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Celaj</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:640">EU:C:2015:640</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, že směrnice 2008/115 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>v zásadě nebrání právní úpravě členského státu, jež stanoví uložení trestu odnětí svobody neoprávněně pobývajícímu státnímu příslušníkovi třetí země, který poté, co byl navrácen do své země původu v rámci dřívějšího řízení o navrácení, opětovně neoprávněně vstoupí na území uvedeného státu v rozporu se zákazem vstupu<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Tamtéž (bod 33 a výroková část).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pro shrnutí, judikatura Soudního dvora připouští dvě situace, v kterých směrnice 2008/115 nebrání uložení trestu odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země z důvodu neoprávněnosti jeho pobytu, a to jestliže bylo vedeno řízení o navrácení upravené směrnicí 2008/115 a státní příslušník na uvedeném území pobývá neoprávněně a není dán legitimní důvod bránící jeho navrácení (situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>Achughbabian<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>), a jestliže bylo vedeno řízení o navrácení a dotčená osoba znovu neoprávněně vstoupí na území uvedeného státu v rozporu se zákazem vstupu (situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>Celaj<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Na případ S. Affum se nevztahuje žádná z těchto dvou situací, jelikož vůči ní nebylo vedeno žádné řízení o navrácení (situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>Achughbabian<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>) ani nedošlo k žádnému novému vstupu na francouzské území (situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>Celaj<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Francouzské orgány mají nicméně za to, že je možné této osobě uložit trest odnětí svobody. Podle jejich názoru totiž – a v tom spočívá celá zvláštnost projednávané věci – je možné za neoprávněný vstup do schengenského prostoru uložit trest odnětí svobody.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>D –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Neoprávněný vstup s ohledem na směrnici 2008/115</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Francouzská právní úprava</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V návaznosti na rozsudek Soudního dvora ve věci Achughbabian<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑329/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:807">EU:C:2011:807</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mallah v. Francie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz rozsudek ESLP Mallah v. Francie, č. 29681/<DATE ISO="20111108">08</DATE>, <DATE ISO="20111110">10. listopadu 2011</DATE>. V této věci marocký státní příslušník odsouzený za to, že poskytl ubytování svému zeťovi, krajanovi s neoprávněným pobytem, tvrdil, že jeho odsouzení vzhledem k okolnostem projednávané věci představovalo nepřiměřený zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu článku 8 EÚLP. Pouze díky tomu, že od potrestání dotyčného bylo upuštěno, Štrasburský soud usoudil, že ustanovení článku 8 nebyla porušena. Francouzský zákonodárce v důsledku toho rozšířil trestněprávní imunity stanovené čl. L 622-4 na trestný čin pomoci s neoprávněným vstupem a pobytem. Viz bod 2.2 studie vlivu ze dne <DATE ISO="20120921">21. září 2012</DATE> návrhu zákona o úpravě zákonných ustanovení o vyhoštění neoprávněně pobývajících cizinců, k dispozici na internetové stránce http://www.senat.fr/leg/etudes-impact/pjl11-789-ei/pjl11-789-ei.html.</P></NOTE> francouzská vláda zákonem č. 2012-1560<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Zákon k dispozici na internetové stránce: http://www.legifrance.gouv.fr/eli/loi/2012/12/31/INTX1230293L/jo/texte.</P></NOTE> upravila režim vyhošťování neoprávněně pobývajících cizinců. Mimo jiné změnila svou právní úpravu s cílem zrušit trestný čin protiprávního pobytu a zavést řízení o zadržení cizinců za účelem ověření jejich oprávnění k pobytu. Francouzské orgány nicméně ponechaly v platnosti trestný čin neoprávněného vstupu v případě neoprávněného překročení vnějších hranic (článek L 621-2 odst. 1 Ceseda) a v případě pohybu státního příslušníka třetí země porušujícího podmínky pohybu cizinců stanovené v ÚPSD (článek L 621-2 odst. 2 Ceseda).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>V důvodové zprávě k návrhu zákona mají francouzské orgány za to, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>pravidla překračování vnějších hranic a pohybu státních příslušníků třetích zemí mezi členskými státy nejsou v působnosti směrnice [2008/115].<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Návrh zákona o zadržení za účelem ověření oprávnění k pobytu, kterým se mění trestný čin pomoci s neoprávněným pobytem tak, že se z něj vylučují humanitární nezištné akce, předložený předsednictvu Senátu dne <DATE ISO="20120928">28. září 2012</DATE>, k dispozici na internetové stránce: http://www.senat.fr/leg/pjl11-789.pdf (s. 6).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle francouzských orgánů totiž uvedená pravidla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>vyplývají, pokud jde o překračování vnějších hranic z […] Schengenského hraničního kodexu, který členským stanoví povinnost zavést odrazující sankce v případě zjištěného nedodržení pravidel na hranicích, tedy v případě odepření vstupu na území nebo při zadržení nebo zastavení u příležitosti neoprávněného překročení hranice. Pokud jde o nedodržení pravidel stanovených v [ÚPSD], která se týkají pohybu mezi členskými státy, směrnice [2008/115] výslovně stanoví, že členské státy nemusí uplatnit opatření spočívající ve vyhoštění, ale mohou použít mechanismů převzetí mezi členskými státy, na které se směrnice [2008/115] neuplatní, jak připomněl soudce Conseil d’État pro zkrácené řízení (ES, <DATE ISO="20110627">27. června 2011</DATE>, Ministerstvo vnitra v. Lassoued, č. 350207)<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tamtéž (s. 6).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Francouzské orgány na základě toho konstatují, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>[t]yto případy jsou totiž mimo působnost výkladu Soudního dvora Evropské unie, ze kterého vychází Cour de cassation (kasační soud) a zrušení systému sankcí je v rozporu s evropskou právní úpravou<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Tamtéž (s. 6).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Situace S. Affum</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Francouzské orgány za účelem odůvodnění jejich právní úpravy uplatňují několik ustanovení směrnice 2008/115 a Schengenského hraničního kodexu, a to ustanovení, jejichž analýzu provedu níže a poté vyzvu Soudní dvůr, aby potvrdil použitelnost směrnice 2008/115. Domnívám se totiž, že žádná z výjimek nebo omezení stanovených těmito dvěma nástroji není v projednávané věci relevantní</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>K článku 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Francouzská vláda s odkazem na čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115 tvrdí, že takový případ, jako je případ věci v původním řízení, nespadá do působnosti této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba připomenout, že se čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115 použije pouze na vnější hranice, že hranice mezi Belgií a Francií je vnitřní hranicí a že S. Affum byla zastavena při výstupu z Francie na vnější hranici mezi Francií a Spojeným královstvím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V této souvislosti se Francouzská republika domnívá, že se čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115 použije na neoprávněné překročení vnější hranice členského státu jak v okamžiku vstupu do Schengenského prostoru, tak v okamžiku výstupu ze Schengenského prostoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se zdá, že ze stanoviska Francouzské vlády vyplývá, že se na situaci osoby, která neoprávněně vstoupila na území členského státu přes vnitřní hranici, ale byla zastavena až při výstupu na vnější hranici členského státu, vztahuje čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115, nemohu s tímto stanoviskem souhlasit.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Ze znění tohoto ustanovení podle mého názoru jasně vyplývá, že se vztahuje pouze na neoprávněný vstup, jelikož v opačném případě by druhá část věty (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>) postrádala smysl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Pokud bych dále sledoval logiku úvah Francouzské republiky až do konce, situace osoby, která neoprávněně vstoupila na území členského státu přes vnitřní hranici a byla zastavena orgány tohoto členského státu nikoli na vnější hranici, ale jinde na jeho území, by patřila do působnosti směrnice 2008/115, jelikož by nepřekročila vnější hranici. Nepovažuji za konzistentní, aby bylo s osobou v situaci S. Affum zacházeno jinak.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Francouzská republika se tedy v projednávané věci nemůže odvolávat na čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>K článku 3 odst. 2 směrnice 2008/115: pouhý průjezd jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>pobyt<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Předkládající soud má podle všeho pochybnosti o tom, zda přítomnost státního příslušníka třetí země na území členského státu, který je součástí schengenského prostoru, pokud jde o pouhý průjezd do jiného členského státu, který je součástí schengenského prostoru, patří do působnosti směrnice 2008/115.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Takové pochybnosti nejsou opodstatněné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Dle znění čl. 2 odst. 1 směrnice 2008/115 se tato směrnice vztahuje pouze na státní příslušníky třetích zemí neoprávněně pobývající na území členského státu. Jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>neoprávněný pobyt<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> je definována <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>přítomnost státního příslušníka třetí země, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 5 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v určitém členském státě, na území tohoto členského státu<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Z těchto ustanovení vyplývá, že státní příslušník třetí země, který se nachází na palubě autobusu, aniž splňuje podmínky vstupu, je skutečně přítomen na území dotčeného členského státu, na kterém pobývá neoprávněně. Pro účely konstatování neoprávněnosti pobytu není rozhodující, zda jde o průjezd, či nikoli.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>K článku 6 odst. 3směrnice 2008/115</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Podle čl. 6 odst. 3směrnice 2008/115 mohou členské státy upustit od vydání rozhodnutí o navrácení, pokud je dotčená osoba převzata jiným členským státem podle <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>dvoustranných dohod či ujednání<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> platných ke dni vstupu této směrnice v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, jak jasně vyplývá ze znění tohoto ustanovení, že upravuje jen možnost členského státu upustit od vydání rozhodnutí o navrácení, ale na rozdíl od článku 2 směrnice 2008/115 nijak nevymezuje její působnost. Článek 6 odst. 3 této směrnice nemůže mít za následek, že se ve věci v původním řízení neuplatní žádné ustanovení směrnice 2008/115, jak podle všeho tvrdí francouzská vláda. Naopak členský stát, který uplatňuje čl. 6 odst. 3 směrnice 2008/115, je nadále vázán ostatními ustanoveními této směrnice a povinen zajistit její plný potřebný účinek. Judikatura Soudního dvora týkající se ustanovení této směrnice, a zvláště zbavení osobní svobody, se nadále uplatní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 3 směrnice 2008/115 tedy dotčený členský stát zbavuje pouze povinnosti vydat rozhodnutí o navrácení ve smyslu čl. 6 odst. 1 této směrnice. Rozhodnutí o navrácení podle dohody přitom představuje jedno z opatření stanovených uvedenou směrnicí, jakož i přípravnou fázi na návrat z území členských států směrnice 2008/115.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Pokud jde o výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>dvoustranných<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> navrhuji Soudnímu dvoru, aby přijal výklad čl. 6 odst. 3 směrnice 2008/115, který zahrnuje takové ujednání, jako je ujednání v projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Dohoda o přebírání osob na společných hranicích mezi Francií a územím států Beneluxu uzavřená mezi vládami Belgického království, Lucemburského velkovévodství a Nizozemského království na straně jedné a vládou Francouzské republiky na straně druhé. Text této dohody je k dispozici na internetové stránce: http://wetten.overheid.nl/BWBV0004480/geldigheidsdatum_06-08-2014.</P></NOTE>. Ačkoli tato dohoda byla uzavřena čtyřmi členskými státy, zachází s územím Beneluxu jako s jediným územím. Lze ji tedy považovat za dvoustrannou dohodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Takový výklad bude dále podle mého názoru v souladu se zásadou uvedenou v článku 350 SFEU, podle kterého ustanovení Smluv nebrání existenci ani uzavírání regionálních unií mezi Belgickým královstvím a Lucemburským velkovévodstvím, jakož i mezi Belgickým královstvím, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím, pokud cíle těchto regionálních unií nejsou dosaženy podle Smluv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Pokud Smlouva o FEU prostřednictvím tohoto ustanovení již zohledňuje specifickou situaci Beneluxu, měl by Soudní dvůr učinit totéž při svém výkladu čl. 6 odst. 3 směrnice 2008/115.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>K čl. 4 odst. 3 Schengenského hraničního kodexu</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Francouzská republika uplatňuje rovněž čl. 4 odst. 3 Schengenského hraničního kodexu, podle kterého zavedou členské státy sankce za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Toto ustanovení se v projednávané věci nepoužije, protože S. Affum se nijak nepokusila překročit hranici v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Nevidím důvod, proč by se toto ustanovení nemělo vykládat doslovně a zahrnout i hraniční přechody, jak navrhuje Francouzská vláda, jelikož článek 4 Schengenského hraničního kodexu stanoví právě odlišné zacházení mezi překračováním hranic pouze na hraničních přechodech a během stanovené provozní doby (odstavec 1) a překračováním hranic hranici v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu (odstavec 2). Jinými slovy, nevidím důvod teleologické povahy, který by mohl být v rozporu s doslovným a systematickým výkladem článku 4 Schengenského hraničního kodexu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>V této souvislosti musím připomenout, že na osobu, která neoprávněně překročila hranici a nemá právo pobytu na území dotčeného členského státu, se tedy vztahuje směrnice 2008/115<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz rovněž bod 46 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Směrnice 2008/115 se tudíž uplatní na situaci S. Affum. Jak jsem již uvedl v bodě 57 tohoto stanoviska, v jejím případě nejde o žádnou ze situací, ve kterých Soudní dvůr konstatoval, že směrnice 2008/115 nebrání uložení trestu odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země. Osobě, která se nachází v situaci S. Affum, proto nelze uložit trest odnětí svobody pouze z důvodu neoprávněnosti jejího pobytu na francouzském území.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>S ohledem na úvahy, které předcházejí, navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Cour de cassation (kasační soud) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a zvláště její čl. 6 odst. 3, článek 15 a článek 16, musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která postihuje neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země uložením trestu odnětí svobody, pokud tato osoba byla zastavena při výstupu ze Schengenského prostoru na vnější hranici tohoto členského státu, přičemž jde o její průjezd z jiného členského státu, který ji může převzít na základě dohody nebo ujednání uzavřené s posledně jmenovaným členským státem před vstupem směrnice 2008/115 v platnost.<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>