<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-707/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CJ0707</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2023:101">EU:C:2023:101</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>18</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20230216">16. 2. 2023</DATE> – věc C‑707/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">Gallaher</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20230216">16. února 2023</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Přímé daně</KEYWORD><KEYWORD>Korporační daň</KEYWORD><KEYWORD>Články 49, 63 a 64 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Svoboda usazování</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb kapitálu</KEYWORD><KEYWORD>Převod aktiv v rámci skupiny společností</KEYWORD><KEYWORD>Společnost, která je daňovým rezidentem v členském státě, jejíž mateřská společnost je daňovým rezidentem v jiném členském státě a jejíž sesterská společnost je daňovým rezidentem ve třetí zemi</KEYWORD><KEYWORD>Převod práv duševního vlastnictví společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, její sesterské společnosti, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi</KEYWORD><KEYWORD>Převod uskutečněný společností, která je daňovým rezidentem v členském státě, týkající se akcií jedné z jejích dceřiných společností, její mateřské společnosti, která je daňovým rezidentem v jiném členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Protiplnění odpovídající tržní hodnotě převedených aktiv</KEYWORD><KEYWORD>Osvobození od daně nebo zdanění v závislosti na státě, kde má sídlo přijímající společnost</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑707/20,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber) [vrchní soud (daňový a obchodní senát), Spojené království] ze dne <DATE ISO="20201229">29. prosince 2020</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20201230">30. prosince 2020</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Gallaher Limited</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">The Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení K. Jürimäe, předsedkyně senátu, M. Safjan, N. Piçarra, N. Jääskinen (zpravodaj) a M. Gavalec, soudci,</P><P>generální advokát: A. Rantos,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za Gallaher Limited I. Afzalem, barrister, P. Bakerem, QC, S. Bond a E. Buxtonem, solicitors,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za vládu Spojeného království L. Baxterem a F. Shiblim, jakož i J. Simpson, jako zmocněnci, ve spolupráci s R. Baldrym, QC, a B. Elliottem, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi P.-J. Loewenthalem a W. Roelsem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20220908">8. září 2022</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 49, 63 a 64 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Gallaher Limited (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>GL<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), společností, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, a Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs (daňová a celní správa, Spojené království) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>daňová správa<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), týkajícího se toho, že společnost GL podléhá daňové povinnosti bez možnosti odložit platbu daně, pokud jde o dvě transakce týkající se převodu aktiv na společnosti, které nejsou daňovými rezidenty ve Spojeném království a jsou součástí téže skupiny společností, jako společnost GL.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Dohoda o vystoupení</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="029" PAGE.FIRST="7" DATE.PUB="2020">Úř. věst. 2020, L 29, s. 7</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>dohoda o vystoupení<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) byla schválena rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 ze dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="029" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2020">Úř. věst. 2020, L 29, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Podle preambule dohody o vystoupení se právo Unie v celém rozsahu přestane s výhradou ujednání stanovených v této dohodě na Spojené království uplatňovat ode dne vstupu této dohody v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dohoda o vystoupení stanoví v článku 126 přechodné období, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem <DATE ISO="20201231">31. prosince 2020</DATE>, během něhož se bude ve Spojeném království uplatňovat právo Unie, není-li v uvedené dohodě stanoveno jinak.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 86 dohody o vystoupení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Věci projednávané Soudním dvorem Evropské unie<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, v odstavcích 2 a 3 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="086.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>2.</NO.PARAG><ALINEA>Soudní dvůr Evropské unie má i nadále pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se žádostí, které byly před koncem přechodného období předloženy soudy Spojeného království.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="086.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely této kapitoly se […] žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce […] považují za předložené v okamžiku, kdy byl dokument zahajující řízení zaevidován soudní kanceláří Soudního dvora […]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 89 odst. 1 dohody o vystoupení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Rozsudky a usnesení Soudního dvora Evropské unie vydané před koncem přechodného období, jakož i rozsudky a usnesení, které byly vydány po skončení přechodného období v řízeních uvedených v článcích 86 a 87, jsou pro Spojené království a ve Spojeném království závazné v celém svém rozsahu.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Podle článku 185 dohody o vystoupení vstoupila tato dohoda v platnost dne <DATE ISO="20200201">1. února 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právo Spojeného království</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle článků 2 a 5 Corporation Tax Act 2009 (zákon o korporační dani z roku 2009, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>CTA 2009<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>), jakož i článku 8 Taxation of Chargeable Gains Act 1992 (zákon o zdanění kapitálových zisků z roku 1992, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>TCGA 1992<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>) je společnost, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, povinna odvádět korporační daň ze všech svých zisků (včetně kapitálových zisků) dosažených v průběhu dotčeného účetního období.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle čl. 5 odst. 3 CTA 2009 společnost, která není daňovým rezidentem ve Spojeném království, avšak vykonává tam obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny usazené ve Spojeném království, je povinna odvádět daň ze zisků připadajících na tuto stálou provozovnu. Mimoto podle článku 10 B TCGA 1992 je taková společnost povinna odvádět daň z kapitálových zisků, kterých dosahuje při převodu aktiv, pokud se tato aktiva nacházejí ve Spojeném království a jsou využívána pro účely obchodní činnosti nebo pro účely stálé provozovny. Tato aktiva jsou kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>zdanitelná aktiva<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> podle čl. 171(1 A) TCGA 1992.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Podle článků 17 a 18 TCGA 1992 se převod aktiv považuje za uskutečněný za odměnu odpovídající tržní hodnotě těchto aktiv, pokud tento převod není realizován v rámci dohody uzavřené za jiných podmínek než podmínek obvyklé hospodářské soutěže nebo je realizován ve prospěch spojené osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 170 TCGA 1992 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="170.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek poskytuje výklad článků 171 až 181, není-li stanoveno jinak […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="170.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud není stanoveno jinak,</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>níže uvedené odstavce (3) až (6) se použijí pro určení, zda společnosti tvoří skupinu a případně jaká je hlavní společnost skupiny;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>pojmy <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>skupina<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> a <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>dceřiná společnost<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> musí být vykládány se všemi potřebnými úpravami, pokud se použijí na společnost založenou podle práva jiného státu, než je Spojené království.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="170.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA><P>S výhradou odstavců 4) až 6) níže,</P><?PAGE NO="4"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společnost (kvalifikovaná dále a v článcích 171 až 181 jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>hlavní společnost skupiny<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/>) a všechny její dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 %, tvoří skupinu; pokud jedna z těchto dceřiných společností vlastní dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 %, jsou tyto společnosti součástí skupiny, stejně jako jejich dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 % a dále, ale</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>skupina nezahrnuje žádnou společnost (jinou než hlavní společnost skupiny), která není skutečnou dceřinou společností, v níž hlavní společnost skupiny vlastní podíl ve výši 51 %.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="170.004"><NO.PARAG>4)</NO.PARAG><ALINEA>Společnost nemůže být hlavní společností skupiny, pokud je sama dceřinou společností, v níž vlastní podíl ve výši 75 % jiná společnost.</ALINEA></PARAG><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 171 TCGA 1992 a články 775 a 776 CTA 2009 (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>pravidla pro převod ve skupině<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>) stanoví, že k převodu aktiv uskutečněnému mezi společnostmi skupiny, které podléhají korporační dani ve Spojeném království, musí dojít na daňově neutrálním základě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 171 TCGA 1992 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="171.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>V případě, že</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společnost (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>společnost A<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="2018" ID="QE0016"/>) převede aktiva na jinou společnost (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>společnost B<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/>) ke dni, kdy obě společnosti patří do stejné skupiny, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jsou splněny níže uvedené podmínky odstavce (1A),</TXT></NP></ITEM></LIST><P>se společností A a společností B se pro účely korporační daně z kapitálových zisků zachází tak, jako by společnost B tato aktiva nabyla za odměnu v takové výši, která zaručuje, že společnost A při převodu nevykazuje kapitálový zisk, ani ztrátu.</P><P>1A) Podmínky uvedené v odstavci 1) b) výše jsou následující:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společnost A je ke dni převodu rezidentem ve Spojeném království, nebo aktiva jsou zdanitelnými aktivy pro tuto společnost bezprostředně před tímto dnem a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>společnost B je ke dni převodu rezidentem ve Spojeném království, nebo aktiva jsou zdanitelnými aktivy pro tuto společnost bezprostředně po tomto dni.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Za tímto účelem jsou aktiva <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>zdanitelnými aktivy<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> pro společnost k danému dni, pokud by v případě převodu aktiv touto společností k tomuto dni byl jakýkoli kapitálový zisk dosažený společností zdanitelným kapitálovým ziskem a byl by podle článku 10B součástí jejích zdanitelných zisků pro účely korporační daně.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 775 CTA 2009 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="775.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Převod nehmotného majetku společnosti (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>převádějící<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="2018" ID="QE0020"/>) na jinou společnost (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>nabyvatel<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="2018" ID="QE0021"/>) je pro účely této části daňově neutrální, pokud</P><?PAGE NO="5"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ke dni převodu patří obě společnosti do stejné skupiny,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>bezprostředně před převodem tvoří dotčená aktiva pro převádějícího zdanitelná nehmotná aktiva a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>bezprostředně po převodu tvoří dotčená aktiva pro nabyvatele zdanitelná nehmotná aktiva.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="775.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Důsledky daňově neutrálního převodu pro účely této části jsou uvedeny v článku 776.</ALINEA></PARAG><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Článek 776 CTA 2009 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="776.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek stanoví důsledky převodu aktiv, který je pro účely této části <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>daňově neutrální<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="2018" ID="QE0023"/>.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="776.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Převod se pro tyto účely považuje za převod, který nezahrnuje</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>zpeněžení aktiv převádějícím nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nabytí aktiv nabyvatelem.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="776.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Nabyvatel se pro tyto účely považuje</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>za osobou, která aktiva držela kdykoli, kdy byla tato aktiva držena převádějícím, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>za osobu, která v souvislosti s aktivy vynaložila veškerou náležitou péči, jakou vynaložil převádějící.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="776.004"><NO.PARAG>4)</NO.PARAG><ALINEA><P>Zvláště platí, že:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>původní pořizovací cena aktiv v držení převádějícího se považuje za původní pořizovací cenu aktiv v držení nabyvatele a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>s veškerými aktivy a pasivy týkajícími se majetku, které převádějící zohlednil pro daňové účely podle této části, se zachází tak, jako by byly zohledněny nabyvatelem.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="776.005"><NO.PARAG>5)</NO.PARAG><ALINEA>Odkazy na pořizovací cenu aktiv v odstavci 4) a) se vztahují na pořizovací cenu uznanou pro daňové účely.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Článek 764 CTA 2009 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="764.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Tato kapitola se použije pro účely této části pro určení, zda společnosti tvoří skupinu, a případně jaká je hlavní společnost skupiny.</ALINEA></PARAG><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Článek 765 CTA 2009 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="765.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Obecným pravidlem je, že</P><?PAGE NO="6"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společnost (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>A<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/>) a všechny její dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 %, tvoří skupinu, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pokud jedna z těchto dceřiných společností má dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 %, skupina je zahrnuje, jakož i jejich dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 %, a dále.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="765.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Společnost A se v této kapitole a v kapitole 9 označuje jako hlavní společnost skupiny.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="765.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>Na odstavce 1) a 2) se vztahují následující ustanovení této kapitoly.<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Článek 767 CTA 2009 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="767.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Obecným pravidlem je, že společnost (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>A<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/>) není hlavní společností skupiny, pokud je sama dceřinou společností, v níž jiná společnost (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>B<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/>) vlastní podíl ve výši 75 %.</ALINEA></PARAG><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Článek 59D Taxes Management Act 1970 (zákon o správě daní z roku 1970, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>TMA 1970<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="059D.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Korporační daň za účetní období je splatná a vymahatelná v den následující po uplynutí období devíti měsíců po skončení tohoto období.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="059D.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Pokud je součet všech dříve zaplacených relevantních částek (jak vyplývají z příslušného přiznání ke korporační dani) vyšší než daň, jež má být zaplacena, přeplatek se vrátí.</ALINEA></PARAG><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Na základě článku 87A TMA 1970 jsou úroky započitatelné na nezaplacenou daň ode dne, kdy je tato daň splatná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Na základě článků 55 a 56 TMA 1970, pokud bylo proti rozhodnutí daňové správy (včetně oznámení o částečném ukončení), kterým se mění přiznání společnosti pro dané účetní období, podána žaloba u First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát), Spojené království], může být platba vyměřené daně odložena na základě dohody s daňovou správou nebo na žádost předloženou u First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát)], takže se tato daň stane splatnou až v okamžiku, kdy je rozhodnuto o žalobě podané u tohoto soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 5 smlouvy uzavřené mezi Spojeným královstvím a Švýcarskou konfederací o zamezení dvojímu zdanění, která vychází ze vzorové daňové úmluvy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o daních z příjmu a majetku, stanoví, že se takové kapitálové zisky vyplývající z převodu aktiv, jako jsou zisky, kterých se týká dotčené původní řízení, zdaňují pouze na území, kde je převádějící rezidentem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>GL patří do skupiny společností Japan Tobacco Inc. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>skupina JT<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Skupina JT je skupinou světového rozměru, která distribuuje tabákové výrobky ve 130 zemích po celém světě. Společností stojící v čele této skupiny je společnost kótovaná na burze, která je daňovým rezidentem v Japonsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společností stojící v čele skupiny JT pro Evropu je společnost JTIH, která je daňovým rezidentem v Nizozemsku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>nizozemská společnost<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>), která je nepřímou mateřskou společností společnosti GL, přičemž spřízněnost mezi nizozemskou společností a společností GL byla založena prostřednictvím čtyř dalších společností, které jsou všechny usazeny ve Spojeném království.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V průběhu roku 2011 převedla společnost GL na sesterskou společnost JTISA, která je daňovým rezidentem ve Švýcarsku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>švýcarská společnost<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>) a která je přímou dceřinou společností nizozemské společnosti, práva duševního vlastnictví týkající se ochranných známek na tabákové výrobky, jakož i související aktiva (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>převod z roku 2011<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>). Odměnu, kterou společnost GL obdržela jako protiplnění za tento převod, uhradila švýcarská společnost, která za tímto účelem obdržela od nizozemské společnosti mezipodnikové úvěry ve výši odpovídající výši této odměny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V průběhu roku 2014 převedla společnost GL veškerý základní kapitál, který vlastnila v jedné ze svých dceřiných společností, a to společnosti založené na ostrově Man, na nizozemskou společnost (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>převod z roku 2014<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Daňová správa přijala dvě oznámení o částečném ukončení týkající se převodů z let 2011 a 2014, ve kterých určila výši kapitálových zisků a jiných zdanitelných zisků, kterých společnost GL dosáhla v rámci těchto převodů během příslušných účetních období. Vzhledem k tomu, že nabyvatelé nebyli daňovými rezidenty ve Spojeném království, byl kapitálový zisk z aktiv předmětem okamžité daňové povinnosti, přičemž žádné ustanovení vnitrostátního daňového práva nestanovilo odklad této povinnosti nebo platbu daně ve splátkách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Společnost GL podala dvě žaloby proti oběma těmto oznámením o částečném ukončení u First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V rámci těchto žalob uplatňovala společnost GL v podstatě rozdílné daňové zacházení mezi převody aktiv, o něž jde ve věci v původním řízení, a převody uskutečněnými mezi členy skupiny společností, kteří jsou rezidenty nebo mají stálou provozovnu ve Spojeném království, na něž se vztahuje osvobození od korporační daně. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že pravidla pro převod ve skupině stanoví, že k převodu aktiv uskutečněnému mezi společnostmi skupiny, které podléhají dani ve Spojeném království, musí dojít na daňově neutrálním základě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Pokud jde o žalobu směřující proti oznámení o částečném ukončení, týkajícímu se převodu z roku 2011 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>žaloba z roku 2011<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>), společnost GL zaprvé uvedla, že nemožnost odložit platbu daňové povinnosti představuje omezení svobody usazování nizozemské společnosti. Zadruhé podpůrně uvedla, že nemožnost odložit tuto platbu vede k omezení práva nizozemské společnosti nebo společnosti GL na volný pohyb kapitálu. Zatřetí společnost GL uvedla, že i když Spojené království bylo oprávněno na základě vyváženého rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy zdanit dosažené kapitálové zisky, povinnost zaplatit daň okamžitě bez možnosti odkladu platby je nepřiměřená.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Pokud jde dále o žalobu směřující proti oznámení o částečném ukončení, týkajícímu se převodu z roku 2014 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>žaloba z roku 2014<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>), společnost GL zaprvé uvedla, že nemožnost odložit platbu daňové povinnosti představuje omezení svobody usazování nizozemské společnosti.<?PAGE NO="8"?> Zadruhé uvedla, že i když Spojené království bylo v zásadě oprávněno na základě vyváženého rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy zdanit dosažené kapitálové zisky, povinnost zaplatit daň okamžitě bez možnosti odkladu platby je nepřiměřená.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že společnost GL podala žaloby z let 2011 a 2014, odložila platbu korporační daně do doby, než bude rozhodnuto ve věci samé, jak byla oprávněna učinit na základě článku 55 TMA 1970.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát)] dospěl k závěru, že každý převod aktiv odpovídal pádným obchodním důvodům, že žádný z těchto převodů nebyl součástí zcela vykonstruovaných operací neodrážejících ekonomickou realitu a že vyhýbání se daňovým povinnostem nepředstavovalo hlavní cíl ani jeden z hlavních cílů uvedených převodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Tento soud rozhodl, že unijní právo bylo porušeno, pokud jde o převod z roku 2014, avšak unijní právo porušeno nebylo, pokud jde o převod z roku 2011. Žalobě z roku 2014 tak vyhověl, avšak žalobu z roku 2011 zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Pokud jde v tomto ohledu o žalobu z roku 2011, uvedený soud zejména rozhodl, že k omezení svobody usazování nizozemské společnosti nedošlo. Pokud jde o právo na volný pohyb kapitálu, měl tento soud za to, že tohoto práva se dovolávat nelze, neboť právní předpisy, o které jde v původním řízení, se vztahují pouze na případy skupin složených ze společností, které jsou pod společnou kontrolou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V rámci žaloby z roku 2014 zejména rozhodl, že došlo k omezení svobody usazování nizozemské společnosti, že tato společnost je objektivně srovnatelná se společností podléhající dani ve Spojeném království a že neexistence práva odložit platbu daňové povinnosti je nepřiměřená.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Společnost GL podala odvolání proti rozhodnutí First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát)], kterým byla zamítnuta žaloba z roku 2011, k předkládajícímu soudu, a sice Upper Tribunal (Tax &amp; Chancery Chamber) [vrchní soud (daňový a obchodní senát), Spojené království]. Daňová správa podala k témuž soudu odvolání proti rozhodnutí, jímž bylo vyhověno žalobě z roku 2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že ve věci v původním řízení vyvstává otázka, zda v rámci převodů z let 2011 a 2014 je uložení daňové povinnosti bez možnosti odložit platbu daně slučitelné s unijním právem, pokud jde o oba tyto převody, konkrétně se svobodou usazování stanovenou v článku 49 SFEU, a pokud jde o převod z roku 2011, s volným pohybem kapitálu stanoveným v článku 63 SFEU. Tento soud si kromě toho klade otázku ohledně vhodného prostředku nápravy, který je třeba stanovit pro případ, že by uložení daňové povinnosti bez možnosti odložit platbu daně bylo považováno za odporující unijnímu právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber) [vrchní soud (daňový a obchodní senát)] rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>1)</NO.P><TXT>Lze se dovolávat článku 63 SFEU ve vztahu k vnitrostátním právním předpisům, jako jsou pravidla pro převod ve skupině, které se použijí pouze na skupiny společností?</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě, že se nelze článku 63 SFEU dovolávat obecně ve vztahu k pravidlům pro převod ve skupině, lze se jej nicméně dovolávat:</TXT><?PAGE NO="9"?><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ve vztahu k pohybům kapitálu od mateřské společnosti, která je rezidentem v členském státě Unie, ve prospěch dceřiné společnosti, která je rezidentem ve Švýcarsku, v případě, že mateřská společnost vlastní 100% podíl v dceřiné společnosti, která je rezidentem ve Švýcarsku, i v dceřiné společnosti, která je rezidentem ve Spojeném království a podléhá dotčené daňové povinnosti?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>ve vztahu k pohybu kapitálu od 100% vlastněné dceřiné společnosti, která je rezidentem ve Spojeném království, ve prospěch 100% vlastněné dceřiné společnosti, která je rezidentem ve Švýcarsku, jejichž vlastníkem je táž mateřská společnost, která je rezidentem v členském státě Unie, jelikož obě společnosti jsou sesterské společnosti a není mezi nimi vztah mateřské a dceřiné společnosti?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Představují takové právní předpisy, jako jsou pravidla pro převod ve skupině, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv ze společnosti, která je rezidentem ve Spojeném království, na sesterskou společnost, která je rezidentem ve Švýcarsku (a která neprovozuje obchodní činnost ve Spojeném království prostřednictvím stálé provozovny), v případě, že obě tyto společnosti jsou 100% dceřinými společnostmi společné mateřské společnosti, která je rezidentem v jiném členském státě, za okolností, kdy by byl takový převod uskutečněn na daňově neutrálním základě, pokud by sesterská společnost byla také rezidentem ve Spojeném království (nebo provozovala ve Spojeném království činnost prostřednictvím stálé provozovny), omezení svobody usazování mateřské společnosti ve smyslu článku 49 SFEU, nebo případně omezení volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 63 SFEU?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Za předpokladu, že se lze dovolávat článku 63 SFEU:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>představoval převod ochranných známek a souvisejících aktiv ze společnosti GL na [švýcarskou společnost] za odměnu, která měla odrážet tržní hodnotu těchto ochranných známek, pohyb kapitálu pro účely článku 63 SFEU?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>představovaly pohyby kapitálu od [nizozemské společnosti] ve prospěch [švýcarské společnosti], její dceřiné společnosti, která je rezidentem ve Švýcarsku, přímé investice pro účely článku 64 SFEU?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>vzhledem k tomu, že se článek 64 SFEU použije pouze na určité druhy pohybu kapitálu, může se uvedený článek použít za okolností, kdy lze pohyby kapitálu kvalifikovat jako přímé investice (které jsou uvedeny v tomto článku) i jako jiný druh pohybu kapitálu, který není uveden ve zmíněném článku?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Jestliže došlo k omezení, toto omezení, je-li nesporné, že bylo v zásadě odůvodněné naléhavými důvody obecného zájmu (a to potřebou zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí), bylo nezbytné a přiměřené ve smyslu judikatury Soudního dvora, zvláště za okolností, kdy dotčený daňový poplatník získal za převod dotčeného aktiva výnos odpovídající plné tržní hodnotě tohoto aktiva?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>Jestliže došlo k porušení svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu nebo obou těchto svobod:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vyžaduje unijní právo, aby vnitrostátní právní předpisy byly vykládány či se nepoužily v tom smyslu, že společnost GL bude mít možnost odložit platbu daně?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>je-li tomu tak, vyžaduje unijní právo, aby vnitrostátní právní předpisy byly vykládány či se nepoužily v tom smyslu, že společnost GL má možnost odložit platbu daně do doby, než budou aktiva převedena mimo podskupinu, jejíž mateřskou společností je společnost, která je rezidentem v jiném členském státě (tj. <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>na základě uskutečnění<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="2018" ID="QE0040"/>), nebo může být přiměřeným prostředkem nápravy možnost rozložení zaplacení daně do dílčích částek (tj. <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>na základě rozložení do dílčích částek<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="2018" ID="QE0041"/>)?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="10"?><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>jestliže možnost rozložení zaplacení daně do dílčích částek v zásadě může představovat přiměřený prostředek nápravy,</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>[je tomu tak jedině v případě], kdy vnitrostátní právo obsahovalo tuto možnost v době převodů aktiv, nebo je slučitelné s unijním právem, aby tato možnost byla poskytnuta jako prostředek nápravy <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">posteriori</HT> (tak, že předkládající soud takovou možnost poskytne <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT>, když použije konformní výklad právních předpisů, nebo tyto právní předpisy nepoužije)?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>vyžaduje unijní právo, aby vnitrostátní soudy poskytly prostředek nápravy, který co nejméně zasahuje do relevantní svobody stanovené unijním právem, nebo postačí, aby vnitrostátní soudy poskytly prostředek nápravy, který je přiměřený a co možná nejméně se odchyluje od stávajícího vnitrostátního práva?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>jak dlouhá musí být splatnost dílčích částek?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iv)</NO.P><TXT>a prostředek nápravy, jehož předmětem je splátkový kalendář, podle něhož jsou platby splatné před tím, než jsou spory mezi účastníky řízení s konečnou platností rozhodnuty, je v rozporu s unijním právem, tj. musí být splatnost dílčích částek stanovena do budoucna?<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K návrhu na znovuotevření ústní části řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Společnost GL požádala po přednesení stanoviska generálního advokáta podáním došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20220929">29. září 2022</DATE> o znovuotevření ústní části řízení podle článku 83 jednacího řádu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Na podporu tohoto návrhu společnost GL v podstatě tvrdí, že generální advokát nesprávně pochopil některé aspekty práva Spojeného království, jakož i některé skutkové okolnosti sporu v původním řízení, což podle ní odůvodňuje konání jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU předkládá generální advokát veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220908">8. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>Finanzamt R (Odpočet DPH související s příplatkem společníka)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑98/21</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:645">EU:C:2022:645</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Je rovněž třeba připomenout, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád nedávají zúčastněným možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem. Nesouhlas zúčastněného se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220908">8. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>Finanzamt R (Odpočet DPH související s příplatkem společníka)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑98/21</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:645">EU:C:2022:645</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Jeví se, že společnost GL se svými argumenty snaží odpovědět na stanovisko generálního advokáta, když zpochybňuje některé jeho závěry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Je sice pravda, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení<?PAGE NO="11"?> novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Je však nutno konstatovat, že údajná nesprávná skutková zjištění a nesprávná právní posouzení, která společnost GL uplatňuje, neodůvodňují znovuotevření ústní části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Pokud jde o údajné nesprávné pochopení vnitrostátního práva, je třeba uvést, že společnost GL uplatňuje nesprávné posouzení vycházející z nesprávného výkladu rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070313">13. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Test Claimants in the Thin Cap Group Litigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:161">EU:C:2007:161</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Okolnost, že společnost GL tento rozsudek vykládá odlišně, však nemůže představovat nesprávné posouzení vnitrostátního právního rámce, jehož popis provedený v bodech 7 až 14 stanoviska generálního advokáta není touto společností zpochybněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Pokud jde dále o údajné nesprávné pochopení některých skutkových okolností ve věci v původním řízení, stačí konstatovat, že analýza generálního advokáta v jeho stanovisku vychází ze skutkových okolností, tak jak byly sděleny předkládajícím soudem a uvedeny v bodech 15 až 30 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>V projednávané věci má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že disponuje všemi poznatky nezbytnými pro zodpovězení otázek položených předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že není tedy důvodné nařídit znovuotevření ústní části řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Z článku 86 dohody o vystoupení, která vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20200201">1. února 2020</DATE>, vyplývá, že Soudní dvůr má i nadále, i přes vystoupení Spojeného království z Unie dne <DATE ISO="20200131">31. ledna 2020</DATE>, pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se žádostí, které byly soudy Spojeného království předloženy před koncem přechodného období, stanoveným na <DATE ISO="20201231">31. prosince 2020</DATE>. Tak je tomu v případě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která došla Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20201230">30. prosince 2020</DATE> (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210603">3. června 2021</DATE>, <NAME.CASE>Tesco Stores</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑624/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:429">EU:C:2021:429</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Z toho vyplývá, že Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na předběžné otázky v projednávané věci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první a druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti spadají vnitrostátní právní předpisy, které se použijí pouze na skupiny společností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že za účelem určení toho, zda se na vnitrostátní právní předpisy vztahuje některá ze základních svobod zaručených Smlouvou o FEU, je třeba zohlednit předmět dotyčných právních předpisů [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220407">7. dubna 2022</DATE>, <NAME.CASE>Veronsaajien oikeudenvalvontayksikkö (Osvobození investičních fondů zřízených podle smluvního práva od daně)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑342/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:276">EU:C:2022:276</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl, že do působnosti článku 49 SFEU spadají vnitrostátní právní předpisy, které se použijí pouze na podíly umožňující vykonávat nepochybný vliv na rozhodování společnosti a určovat její činnost. Naproti tomu vnitrostátní ustanovení, která se použijí na podíly nabyté pouze s cílem investovat bez úmyslu ovlivňovat řízení a kontrolu podniku, musí být zkoumána výlučně z hlediska volného pohybu kapitálu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121113">13. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Test Claimants in the FII Group Litigation</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑35/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:707">EU:C:2012:707</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0092">92</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Navíc vztahuje-li se vnitrostátní opatření jak ke svobodě usazování, tak k volnému pohybu kapitálu, je třeba podle ustálené judikatury Soudního dvora dotčené opatření v zásadě posoudit pouze z hlediska jediné z těchto dvou základních svobod, ukáže-li se za okolností věci v původním řízení, že jedna z nich je zcela druhotná ve vztahu k druhé a může být do ní zahrnuta (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Glaxo Wellcome</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑182/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:559">EU:C:2009:559</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora mimoto vyplývá, že pokud vnitrostátní právní úprava dopadá pouze na vztahy v rámci skupiny společností, dotýká se převážně svobody usazování (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080626">26. června 2008</DATE>, <NAME.CASE>Burda</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑284/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:365">EU:C:2008:365</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>V projednávané věci se právní předpisy, o které jde ve věci v původním řízení, týkají daňového zacházení s převody aktiv v rámci téže skupiny společností. Z předkládacího rozhodnutí rovněž tak vyplývá, že se pravidla pro převod ve skupině použijí pouze na převody uskutečněné v rámci skupiny společností, přičemž pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>skupina společností<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> je vnitrostátními právními předpisy, o které jde v původním řízení, definován tak, že se vztahuje na společnost a její dceřiné společnosti, v nichž vlastní podíl ve výši 75 %, jakož i na dceřiné společnosti těchto dceřiných společností, v nichž tyto dceřiné společnosti vlastní podíl ve výši 75 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Mimoto, jak zdůrazňuje vláda Spojeného království, se jeví, že se tato pravidla použijí na převody aktiv mezi mateřskou společností a dceřinými společnostmi (nebo vnukovskými společnostmi), v nichž vykonává nepochybný přímý (nebo nepřímý) vliv, jakož i na převody aktiv mezi sesterskými dceřinými společnostmi (nebo vnukovskými společnostmi), které mají společnou mateřskou společnost, která vykonává nepochybný vliv v těchto společnostech. V obou těchto případech se tak pravidla pro převod ve skupině podle všeho uplatní na základě podílu mateřské společnosti na kapitálu svých dceřiných společností, který jí umožňuje vykonávat nepochybný vliv v jejích dceřiných společnostech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>I za předpokladu, že by uvedená pravidla měla omezující účinky na volný pohyb kapitálu, jsou takové účinky nevyhnutelným důsledkem případné překážky svobody usazování, a neodůvodňují proto samostatný přezkum uvedených pravidel s ohledem na článek 63 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Oy AA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑231/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:439">EU:C:2007:439</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Takové vnitrostátní právní předpisy, jako jsou pravidla pro převod ve skupině, které se použijí pouze na skupiny společností, tudíž spadají převážně do působnosti článku 49 SFEU, který zaručuje svobodu usazování, aniž je nutné je zkoumat z hlediska volného pohybu kapitálu zaručeného článkem 63 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba připomenout, že se článek 63 SFEU každopádně nepoužije v situaci, která by v zásadě spadala do působnosti článku 49 SFEU, pokud je jedna z dotčených společností daňově usazena ve třetím státě, jak je tomu v případě švýcarské společnosti v rámci převodu z roku 2011.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Smlouva o FEU nevztahuje svobodu usazování na třetí státy, je totiž nutno se vyhnout tomu, aby výklad čl. 63 odst. 1 SFEU – pokud jde o vztahy se třetími zeměmi – umožňoval hospodářským subjektům, které nespadají do rámce územní působnosti svobody usazování, těžit z této svobody (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161124">24. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>SECIL</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑464/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:896">EU:C:2016:896</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Není tedy namístě pro doplnění přezkoumat použitelnost článku 63 SFEU, jak je uvedeno ve znění druhé otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti nespadají vnitrostátní právní předpisy, které se použijí pouze na skupiny společností.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní předpisy, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv ze společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, na sesterskou společnost, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi a neprovozuje obchodní činnost v tomto členském státě prostřednictvím stálé provozovny, v případě, že obě tyto společnosti jsou dceřinými společnostmi, v nichž má podíl ve výši 100% společná mateřská společnost, která je daňovým rezidentem v jiném členském státě, představují za okolností, kdy by byl takový převod uskutečněn na daňově neutrálním základě, pokud by sesterská společnost byla také daňovým rezidentem v prvně uvedeném členském státě nebo v něm provozovala činnost prostřednictvím stálé provozovny, omezení svobody usazování této mateřské společnosti ve smyslu článku 49 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Úvodem je třeba poznamenat, podobně jak to učinil generální advokát v bodech 41 a 42 svého stanoviska, že se třetí otázka týká pouze druhu transakce, která odpovídá převodu z roku 2011, a sice převodu aktiv společností podléhající dani ve Spojeném království na společnost, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi, v daném případě ve Švýcarsku, která ve Spojeném království nepodléhá dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Dále se tato otázka týká situace, kdy mateřská společnost, v daném případě nizozemská společnost, využila své svobody na základě článku 49 SFEU, když zřídila dceřinou společnost ve Spojeném království, v daném případě společnost GL.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že svoboda usazování, kterou článek 49 SFEU přiznává příslušníkům Unie, zahrnuje na základě článku 54 SFEU v případě společností založených podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, právo vykonávat činnost v jiných členských státech prostřednictvím dceřiné společnosti, pobočky nebo zastoupení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220922">22. září 2022</DATE>, <NAME.CASE>W (Odpočet konečných ztrát stálé provozovny-nerezidenta)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑538/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:717">EU:C:2022:717</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Cílem svobody usazování je zaručení výhody tuzemského zacházení v hostitelském členském státě státním příslušníkům jiných členských států a společnostem podle článku 54 SFEU tím, že zakazuje, pokud jde o společnosti, jakoukoli diskriminaci založenou na místě sídla (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20221006">6. října 2022</DATE>, <NAME.CASE>Contship Italia</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑433/21 a C‑434/21</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:760">EU:C:2022:760</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Jak přitom konstatoval generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, takové vnitrostátní právní předpisy, jako jsou pravidla pro převod ve skupině, nezakládají žádné rozdílné zacházení v závislosti na místě daňové rezidence mateřské společnosti, jelikož s dceřinou společností, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, mateřské společnosti se sídlem v členském státě zacházejí stejným způsobem, jakým zacházejí s dceřinou společností, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, mateřské společnosti se sídlem ve Spojeném království. V projednávaném případě se tak jeví, že by společnosti GL bylo poskytnuto stejné daňové zacházení, kdyby mateřská společnost, tedy nizozemská společnost, byla daňovým rezidentem ve Spojeném království.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že takové vnitrostátní právní předpisy nezacházejí méně příznivě s dceřinou společností společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, ve srovnání se srovnatelnou dceřinou společností společnosti, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Takové právní předpisy tudíž nezpůsobují žádné omezení svobody usazování mateřské společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Tento závěr nemůže být vyvrácen argumenty uvedenými společností GL. Podle posledně uvedené společnosti nemožnost převést aktiva GL, společnosti, která je rezidentem ve Spojeném království a kterou nabyla nizozemská společnost, na dceřinou společnost posledně uvedené společnosti na daňově neutrálním základě učinila nabytí společnosti GL nizozemskou společností méně atraktivním a mohla ji od uskutečnění tohoto nabytí odradit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že judikatura uplatněná společností GL, podle níž existuje omezení svobody usazování, pokud opatření činí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>výkon této svobody méně atraktivním<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, se vztahuje na situace, které se liší od situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, a sice od situací, kdy společnost, která chce využít svobody usazování v jiném členské státě, trpí nevýhodou ve srovnání s podobnou společností, která tuto svobodu nevyužila (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111129">29. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>National Grid Indus</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑371/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:785">EU:C:2011:785</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>V projednávaném případě však pravidla pro převod ve skupině ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv uskutečněném dceřinou společností, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, mateřské společnosti, která není daňovým rezidentem ve Spojeném království, do třetí země a ukládají tutéž daňovou povinnost ve srovnatelné situaci převodu aktiv uskutečněného dceřinou společností, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, mateřské společnosti, která je daňovým rezidentem ve Spojeném království, do třetí země.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní předpisy, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv ze společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, na sesterskou společnost, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi a neprovozuje obchodní činnost v tomto členském státě prostřednictvím stálé provozovny, v případě, že obě tyto společnosti jsou dceřinými společnostmi, v nichž má podíl ve výši 100% společná mateřská společnost, která je daňovým rezidentem v jiném členském státě, nepředstavují za okolností, kdy by byl takový převod uskutečněn na daňově neutrálním základě, pokud by sesterská společnost byla také daňovým rezidentem v prvně uvedeném členském státě nebo v něm provozovala činnost prostřednictvím stálé provozovny, omezení svobody usazování této mateřské společnosti ve smyslu článku 49 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že čtvrtá otázka byla položena podpůrně, a sice pouze pro případ kladné odpovědi Soudního dvora na první a druhou otázku, pokud jde o použitelnost článku 63 SFEU v projednávané věci, není namístě na tuto otázku odpovídat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K páté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že omezení práva na svobodu usazování vyplývající z rozdílného zacházení s vnitrostátními a přeshraničními převody aktiv prováděnými za úplatu v rámci skupiny společností na základě vnitrostátních právních předpisů, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv uskutečněném společností, která je daňovým rezidentem v členském státě, může být v zásadě odůvodněno nutností zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy, aniž je nutné stanovit možnost odložit platbu daně, aby byla zajištěna přiměřenost tohoto omezení, jestliže dotčený daňový poplatník získal za převod dotčených aktiv částku odpovídající plné tržní hodnotě těchto aktiv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Úvodem je třeba upřesnit, že není namístě odpovídat na tuto otázku v rámci převodu z roku 2011. Na jedné straně podle odpovědi podané na třetí otázku takové právní předpisy, jako jsou pravidla pro převod ve skupině, nezpůsobují žádné omezení svobody usazování mateřské společnosti. Na druhé straně, pokud jde o případné omezení svobody usazování společnosti GL, je třeba konstatovat, že převod aktiv společností podléhající dani ve Spojeném království na společnost, která je daňovým rezidentem ve Švýcarsku a nepodléhá dani ve Spojeném království, nespadá do působnosti článku 49 SFEU, jelikož Švýcarská konfederace není členským státem. Smlouva o FEU totiž nevztahuje svobodu usazování na třetí státy a oblast působnosti článku 49 SFEU se nevztahuje na situace zahrnující usazení společnosti členského státu na území třetí země (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070510">10. května 2007</DATE>, <NAME.CASE>A a B</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑102/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:275">EU:C:2007:275</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Pokud jde o převod z roku 2014, v rámci něhož společnost GL převedla akcie dceřiné společnosti na nizozemskou společnost, je nesporné, že pravidla pro převod ve skupině vedou k rozdílnému daňovému zacházení se společnostmi podléhajícími korporační dani ve Spojeném království, které provádějí převody aktiv uvnitř skupiny podle toho, zda k dotčenému převodu dochází ve prospěch britské společnosti nebo společnosti usazené v členském státě. Zatímco žádná daňová povinnost nevzniká, pokud taková společnost převede aktiva na společnost skupiny podléhající dani ve Spojeném království, tato pravidla takové zvýhodnění nepřiznávají, je-li převod uskutečněn, jako je tomu v rámci převodu z roku 2014, ve prospěch společnosti skupiny podléhající dani v členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že taková pravidla představují omezení svobody usazování v rozsahu, v němž vedou k méně příznivému daňovému zacházení se společnostmi podléhajícími dani ve Spojeném království, které uskutečňují převody aktiv uvnitř skupiny na společnosti, které nepodléhají dani ve Spojeném království, ve srovnání se společnostmi podléhajícími dani ve Spojeném království, které uskutečňují převody aktiv uvnitř skupiny na společnosti, které podléhají dani ve Spojeném království.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Předkládající soud podle všeho připouští, že takové omezení může být ospravedlněno naléhavými důvody obecného zájmu, a sice potřebou zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Podle vlády Spojeného království Soudní dvůr uznal, že zachování vyváženého rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy může v zásadě odůvodnit rozdílné zacházení s přeshraničními transakcemi a transakcemi, které byly uskutečněny v rámci téže daňové jurisdikce. Tato vláda má za to, že vnitrostátní opatření, o která jde v původním řízení, sledují takový cíl, jsou přiměřená a nepřekračují meze toho, co je k dosažení jejich cíle nezbytné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, odůvodnění vycházející z nutnosti zachovat vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy lze připustit, pokud má dotčený režim za cíl předcházet situacím, které mohou ohrozit právo členského státu uplatňovat svou daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem vykonávaným na jeho území (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210120">20. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Lexel</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑484/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:34">EU:C:2021:34</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Právní úprava dotčená ve věci v původním řízení a omezení, které přináší, však nesmějí překračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170308">8. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Euro Park Service</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑14/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:177">EU:C:2017:177</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Jak konstatoval generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, jediná otázka, na niž mají účastníci původního řízení různé odpovědi, se týká přiměřenosti okamžité splatnosti platby dotčené daně bez možnosti odkladu platby ve vztahu k tomuto cíli. Jeví se totiž, že dotaz předkládajícího soudu se ve skutečnosti týká důsledků vyplývajících z toho, že pravidla pro převod ve skupině nepřiznávají společnosti GL osvobození od daně, a sice okolnosti, že částka dlužné daně je okamžitě splatná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že jelikož členské státy jsou oprávněny zdanit kapitálové zisky dosažené převody aktiv, když se dotčená aktiva nacházela na jejich území, mají za účelem zdanění těchto aktiv pravomoc zvolit pro účely tohoto zdanění jinou skutečnost zakládající daňovou povinnost než skutečnou realizaci těchto kapitálových zisků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>Verder LabTec</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑657/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:331">EU:C:2015:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Jeví se, že členský stát tedy může pro latentní kapitálové zisky uložit daňovou povinnost za účelem zajištění zdanění těchto aktiv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Právní úprava členského státu, která stanovuje okamžitý odvod daně z latentních kapitálových zisků vytvořených pod jeho daňovou pravomocí v okamžiku přemístění sídla skutečného vedení společnosti mimo jeho území, však byla považována za nepřiměřenou z důvodu existence opatření omezujících svobodu usazování méně než okamžitý odvod této daně. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že je třeba ponechat osobě povinné k dani volbu mezi okamžitou platbou této daně a její odloženou platbou, podléhající případně zaplacení úroků dle použitelné vnitrostátní právní úpravy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑591/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:230">EU:C:2015:230</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>V tomto kontextu, jak konstatoval generální advokát v bodě 68 svého stanoviska, při rozlišování kapitálových zisků dosažených osobou převádějící aktiva v rámci skupiny společností a latentních kapitálových zisků jsou zvláště relevantní dvě okolnosti, a sice jednak skutečnost, že se případy zdanění při odchodu vyznačují problémem týkajícím se peněžních toků, kterému čelí daňový poplatník, který musí zaplatit daň z kapitálového zisku, kterého ještě nedosáhl, a jednak skutečnost, že daňové orgány musí zajistit zaplacení daně z kapitálových zisků dosažených v období, ve kterém se aktiva nacházela v jejich daňové jurisdikci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111129">29. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>National Grid Indus</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑371/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:785">EU:C:2011:785</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a že riziko<?PAGE NO="17"?> nezaplacení daně se může zvyšovat v závislosti na uplynutí času (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111129">29. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>National Grid Indus</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑371/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:785">EU:C:2011:785</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>Verder LabTec</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑657/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:331">EU:C:2015:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>V případě kapitálového zisku dosaženého v důsledku převodu aktiv přitom daňový poplatník v zásadě není vystaven problému týkajícímu se peněžních toků a může odvést daň z kapitálových zisků z výnosu při tomto převodu aktiv. V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí, jakož i ze samotného znění páté otázky vyplývá, že pokud jde o převod z roku 2014, je nesporné, že společnost GL obdržela za tento převod odměnu odpovídající tržní hodnotě aktiv, kterých se uvedený převod týkal. Kapitálové zisky, v souvislosti s nimiž společnost GL podléhala dani, tedy odpovídaly dosaženým kapitálovým ziskům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Za okolností, kdy tak kapitálové zisky byly dosaženy při uskutečnění zdanitelného plnění, kdy daňové orgány musí zajistit zaplacení daně z kapitálových zisků dosažených v období, ve kterém se aktiva nacházela v jejich daňové jurisdikci, a konečně kdy se riziko nezaplacení daně může zvyšovat v závislosti na uplynutí času, se jeví, že okamžitě splatná daňová povinnost je přiměřená cíli zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy, aniž je třeba stanovit, že daňový poplatník může odložit platbu daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že omezení práva na svobodu usazování vyplývající z rozdílného zacházení s vnitrostátními a přeshraničními převody aktiv prováděnými za úplatu v rámci skupiny společností na základě vnitrostátních právních předpisů, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv uskutečněném společností, která je daňovým rezidentem v členském státě, může být v zásadě odůvodněno nutností zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy, aniž je nutné stanovit možnost odložit platbu daně, aby byla zajištěna přiměřenost tohoto omezení, jestliže dotčený daňový poplatník získal za převod dotčených aktiv částku odpovídající plné tržní hodnotě těchto aktiv.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K šesté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>S ohledem na odpověď podanou na pátou otázku není namístě odpovídat na šestou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti nespadají vnitrostátní právní předpisy, které se použijí pouze na skupiny společností.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní právní předpisy, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv ze společnosti, která je daňovým rezidentem v členském státě, na sesterskou společnost, která je daňovým rezidentem ve třetí zemi a neprovozuje obchodní činnost v tomto členském státě<?PAGE NO="18"?> prostřednictvím stálé provozovny, v případě, že obě tyto společnosti jsou dceřinými společnostmi, v nichž má podíl ve výši 100% společná mateřská společnost, která je daňovým rezidentem v jiném členském státě, nepředstavují za okolností, kdy by byl takový převod uskutečněn na daňově neutrálním základě, pokud by sesterská společnost byla také daňovým rezidentem v prvně uvedeném členském státě nebo v něm provozovala činnost prostřednictvím stálé provozovny, omezení svobody usazování této mateřské společnosti ve smyslu článku 49 SFEU.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že omezení práva na svobodu usazování vyplývající z rozdílného zacházení s vnitrostátními a přeshraničními převody aktiv prováděnými za úplatu v rámci skupiny společností na základě vnitrostátních právních předpisů, které ukládají okamžitou daňovou povinnost při převodu aktiv uskutečněném společností, která je daňovým rezidentem v členském státě, může být v zásadě odůvodněno nutností zachovat vyvážené rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy, aniž je nutné stanovit možnost odložit platbu daně, aby byla zajištěna přiměřenost tohoto omezení, jestliže dotčený daňový poplatník získal za převod dotčených aktiv částku odpovídající plné tržní hodnotě těchto aktiv.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>