<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0045</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>19</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>19</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170530">30. 5. 2017</DATE> – VĚC C 45/15 P</P><P>SAFA NICU SEPAHAN v. RADA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na náhradu škody</KEYWORD><KEYWORD>Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření přijatá vůči Íránské islámské republice</KEYWORD><KEYWORD>Seznam osob a subjektů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů</KEYWORD><KEYWORD>Majetková újma</KEYWORD><KEYWORD>Nemajetková újma</KEYWORD><KEYWORD>Nesprávné posouzení výše náhrady újmy</KEYWORD><KEYWORD>Absence</KEYWORD><KEYWORD>Vedlejší kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky nezbytné pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost prokázat opodstatněnost omezujících opatření</KEYWORD><KEYWORD>Dostatečně závažné porušení</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑45/15 P,</P><P>jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne <DATE ISO="20150204">4. února 2015</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Safa Nicu Sepahan Co</HT>., se sídlem v Isfahánu (Írán), zastoupená A. Bahramim, avocat,</P><PARTY.STATUS>navrhovatelka,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>přičemž další účastnicí řízení je:</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Rada Evropské unie</HT>, zastoupená R. Liudvinaviciute-Cordeiro, jakož i M. Bishopem a I. Gurovem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalovaná v prvním stupni,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><INTERVENERS><P>podporovaná:</P><P><HT TYPE="BOLD">Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska</HT>, zastoupeným M. Gray, jako zmocněnkyní,</P><P>vedlejším účastníkem v řízení o kasačním opravném prostředku,</P></INTERVENERS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, M. Ilešič, L. Bay Larsen a T. von Danwitz, předsedové senátů, A. Rosas (zpravodaj), J. Malenovský, E. Levits, J.-C. Bonichot, A. Arabadžev, C. G. Fernlund, C. Vajda, S. Rodin, F. Biltgen a K. Jürimäe, soudci,</P><P>generální advokát: P. Mengozzi,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20160502">2. května 2016</DATE>,</VISA><?PAGE NO="2"?><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20160908">8. září 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Svým kasačním opravným prostředkem se Safa Nicu Sepahan Co. domáhá částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, Safa Nicu Sepahan v. Rada (T‑384/11, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterým Tribunál částečně zamítl její žalobu znějící zejména na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která jí byla údajně způsobena z důvodu zařazení na seznam subjektů, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje byly zmrazeny, na základě bodu 19 písm. B části I přílohy I prováděcího nařízení Rady (EU) č. 503/2011 ze dne <DATE ISO="20110523">23. května 2011</DATE>, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="136" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 136, s. 26</REF.DOC.OJ>), a dále bodu 61 písm. B části I přílohy IX nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne <DATE ISO="20120323">23. března 2012</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="088" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 88, s. 1</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>sporná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Vedlejším kasačním opravným prostředkem se Rada Evropské unie domáhá částečného zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž bylo Evropské unii uloženo, aby uhradila společnosti Safa Nicu Sepahan určitou částku jako nemajetkovou újmu, která jmenované společnosti byla způsobena v důsledku omezujících opatření stanovených spornými ustanoveními.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Skutečnosti předcházející sporu</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu byly popsány v bodech 1 až 13 napadeného rozsudku takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>1</NO.P><TXT>Projednávaná věc se týká omezujících opatření zavedených za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku k tomu, aby ukončila jaderné činnosti, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a vývoj nosičů jaderných zbraní (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>šíření jaderných zbraní<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/>).</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Žalobkyně, Safa Nicu Sepahan […], je akciovou společností založenou podle íránského práva.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Rozhodnutím Rady 2011/299/SZBP ze dne <DATE ISO="20110523">23. května 2011</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. [2011,] L 136, s. 65), byl název subjektu identifikovaného jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Safa Nicu<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> zařazen na seznam subjektů zapojených do šíření jaderných zbraní obsažený v příloze II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. [2010,] L 195, s. 39).</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>[Prováděcím nařízením č. 503/2011] byl tedy název subjektu identifikovaného jako ,Safa Nicu‘ zařazen na seznam obsažený v příloze VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne <DATE ISO="20101025">25. října 2010</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. [2010,] L 281, s. 1).</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>V odůvodnění rozhodnutí 2011/299 a prováděcího nařízení č. 503/2011 byl subjekt identifikovaný jako ,Safa Nicu‘ popsán jako ,[k]omunikační společnost, která pořizovala vybavení pro zařízení ve Fordó (Kumm[, Írán]), jehož stavba probíhá bez oznámení [Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (OSN) (MAAE)]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/>.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Poté, co byla žalobkyně jedním ze svých obchodních partnerů na tuto skutečnost upozorněna, požádala dopisem ze dne <DATE ISO="20110607">7. června 2011</DATE> [Radu], aby změnila přílohu VIII nařízení č. 961/2010 tak, že doplní a opraví zařazení subjektu identifikovaného jako ,Safa Nicu‘ na dotčené<?PAGE NO="3"?> seznamy, nebo tak, že jej ze seznamů vyřadí. Uvedla v tomto ohledu, že uvedené zařazení se buď mělo týkat nějakého jiného od ní odlišného subjektu, nebo se Rada dopustila pochybení tím, že zařadila její název na seznam uvedený v příloze VIII nařízení č. 961/2010.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že žalobkyně na svůj dopis ze dne <DATE ISO="20110607">7. června 2011</DATE> neobdržela odpověď, kontaktovala Radu telefonicky a poté jí zaslala znovu dopis dne <DATE ISO="20110623">23. června 2011</DATE>.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Rozhodnutím Rady 2011/783/SZBP ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. [2011,] L 319, s. 71), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. [2011,] L 319, s. 11), bylo zachováno zařazení subjektu identifikovaného jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Safa Nicu<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> na seznam obsažený v příloze II rozhodnutí 2010/413 a na seznam obsažený v příloze VIII nařízení č. 961/2010.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>V rozhodnutí 2011/783 a v prováděcím rozhodnutí č. 1245/2011 bylo slovní spojení ,Safa Nicu‘ nahrazeno slovním spojením ,Safa Nicu, také známa jako <QUOT.START CODE="00BB" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Safa Nicu Sepahan<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="00AB" ID="QE0007"/>, <QUOT.START CODE="00BB" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Safanco Company<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="00AB" ID="QE0008"/>, <QUOT.START CODE="00BB" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Safa Nicu Afghanistan Company<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="00AB" ID="QE0009"/>, <QUOT.START CODE="00BB" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Safa Al-Noor Company<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="00AB" ID="QE0010"/> a <QUOT.START CODE="00BB" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Safa Nicu Ltd Company<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="00AB" ID="QE0011"/> ‘. Jako identifikační údaje týkající se dotčeného subjektu bylo rovněž uvedeno pět adres v Íránu, Spojených arabských emirátech a Afghánistánu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20111205">5. prosince 2011</DATE> uvědomila Rada žalobkyni o zachování jejího názvu na seznamech obsažených v příloze II rozhodnutí 2010/413 a v příloze VIII nařízení č. 961/2010. Konstatovala, že připomínky, které žalobkyně předložila dne <DATE ISO="20110607">7. června 2011</DATE>, nejsou důvodem pro zrušení omezujících opatření. Uvedla, že zařazení subjektu uvedeného jako ,Safa Nicu‘ se týkalo žalobkyně, přestože její název nebyl uveden v plné podobě. Informovala žalobkyni rovněž o změnách uvedených v bodě 9 výše.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že nařízení č. 961/2010 bylo zrušeno [nařízením č. 267/2012], zahrnula Rada název žalobkyně do přílohy IX posledně uvedeného nařízení. Odůvodnění týkající se žalobkyně je totožné s odůvodněním obsaženým v prováděcím nařízení č. 1245/2011.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20121211">11. prosince 2012</DATE> informovala Rada žalobkyni o zachování jejího názvu na seznamech obsažených v příloze II rozhodnutí 2010/413 i v příloze IX nařízení č. 267/2012 a jako přílohu jí zaslala posledně uvedené nařízení.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Rozhodnutím Rady 2014/222/SZBP ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. [2014,] L 119, s. 65), byl název žalobkyně odstraněn ze seznamu obsaženého v příloze II rozhodnutí 2010/413. Prováděcím nařízením Rady (EU) č. 397/2014 ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE>, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 (Úř. věst. [2014,] L 119, s. 1), byl tedy její název odstraněn ze seznamu přílohy IX nařízení č. 267/2012.“</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Napadený rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Podáním ze dne <DATE ISO="20110722">22. července 2011</DATE> podala Safa Nicu Sepahan u Tribunálu žalobu na neplatnost a na náhradu škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o návrh směřující ke zrušení sporných ustanovení, Tribunál poznamenal, že se unijní soud musí ujistit o tom, zda se omezující opatření, která mají charakter individuálního rozhodnutí, opírají o dostatečně pevný skutkový základ. V této souvislosti Tribunál, jenž odkázal na body 64 až 66 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Fulmen a Mahmoudian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:775">EU:C:2013:775</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), zdůraznil, že je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou. Proto Tribunál vyzval Radu, aby předložila důkazy odůvodňující přijetí a zachování omezujících opatření vztahujících se na společnost Safa Nicu Sepahan.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Rada uvedla, že jediným důkazem, který má k dispozici a jenž se týká přijetí a zachování omezujících opatření, je návrh na zařazení podaný členským státem, a že informace uvedené v tomto návrhu byly převzaty do odůvodnění sporných ustanovení, Tribunál v bodě 38 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že Rada neprokázala opodstatněnost tvrzení, podle kterého je společnost Safa Nicu Sepahan komunikační společností, která pořídila vybavení pro zařízení ve Fordó (Kumm). Jelikož toto tvrzení bylo jediným důvodem, na němž se zakládalo přijetí a zachování omezujících opatření vůči společnosti Safa Nicu Sepahan, Tribunál sporná ustanovení zrušil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o návrh na náhradu škody podaný společností Safa Nicu Sepahan, Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku připomněl judikaturu, podle které je vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou protiprávnost jednání vytýkaného orgánům, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a uplatňovanou škodou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Co se zaprvé týče podmínky protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, Tribunál připomněl v bodě 50 napadeného rozsudku, že judikatura vyžaduje, aby bylo prokázáno dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznání práv jednotlivcům, a v bodě 52 tohoto rozsudku, že rozhodujícím kritériem pro konstatování takového porušení je to, zda dotyčný orgán zjevným a závažným způsobem překročil meze kladené jeho posuzovací pravomoci. Tribunál v bodech 57 a 58 napadeného rozsudku rozhodl, že relevantní ustanovení nařízení č. 961/2010 a č. 267/2012 taxativně uvádějí podmínky, za nichž jsou omezující opatření povolena, a že tato ustanovení je tak třeba z důvodu, že zaručují ochranu individuálních zájmů dotyčných jednotlivců, považovat za právní pravidla, jejichž předmětem je přiznání práv jednotlivcům. Z konstatování neplatnosti sporných ustanovení Tribunálem v napadeném rozsudku vyplývá, že Rada přijetím uvedených ustanovení porušila tato nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Při následném zkoumání dostatečně závažné povahy tohoto porušení Tribunál v bodech 59 až 61 napadeného rozsudku rozhodl, že pokud jde o povinnost prokázat opodstatněnost přijatých omezujících opatření, Rada nedisponovala prostorem pro uvážení, jelikož tato povinnost je diktována povinností dodržovat základní práva dotyčných osob a subjektů. Tribunál v bodě 62 tohoto rozsudku rovněž konstatoval, že pravidlo ukládající tuto povinnost Radě nezpůsobuje obtížnost při jeho použití nebo výkladové obtíže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Mimoto Tribunál poté, co v bodech 63 až 67 napadeného rozsudku uvedl, že dotčené pravidlo bylo zakotveno v judikatuře Tribunálu před přijetím prvního ze sporných ustanovení dne <DATE ISO="20110523">23. května 2011</DATE>, v bodech 68 a 69 tohoto rozsudku rozhodl, že běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa by si za okolností daného případu byla schopna v době přijímání uvedeného ustanovení uvědomit, že je jejím úkolem, aby shromáždila informace a důkazy odůvodňující omezující opatření vztahující se na navrhovatelku, aby v případě zpochybnění mohla prokázat opodstatněnost těchto opatření tím, že předloží uvedené informace a důkazy unijnímu soudu. Proto Tribunál konstatoval dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Zadruhé a zatřetí Tribunál poukázal na to, že je na společnosti Safa Nicu Sepahan, aby předložila důkazy za účelem prokázání existence a rozsahu skutečné a určité škody, jakož i skutečnosti, že taková škoda dostatečně přímým způsobem pramení z vytýkaného jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Pokud jde o návrh na nápravu nemajetkové újmy podaný společností Safa Nicu Sepahan, Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku konstatoval, že přijetí a zachování protiprávních omezujících opatření, která se vztahují na společnost Safa Nicu Sepahan, jí způsobilo nemajetkovou újmu, která zakládá právo na náhradu této újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Pokud jde o výši náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být přiznána, Tribunál, jenž odkázal na bod 72 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v bodech 86 a 87 napadeného rozsudku uznal, že vynětí společnosti Safa Nicu Sepahan ze seznamu<?PAGE NO="5"?> subjektů, na něž se vztahují dotčená omezující opatření, může snížit výši přiznané náhrady újmy, avšak nemůže představovat úplnou nápravu utrpěné újmy. Tribunál poté, co v bodech 88 až 91 napadeného rozsudku uvedl, že bylo třeba zohlednit zejména závažnost konstatovaného porušení, jeho délku, jednání Rady, jakož i účinky, které vyvolalo tvrzení o zapojení společnosti Safa Nicu Sepahan do íránského šíření jaderných zbraní u třetích osob, stanovil částku této náhrady <HT TYPE="ITALIC">ex aequo et bono</HT> ve výši <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Tribunál naproti tomu zamítl návrh společnosti Safa Nicu Sepahan na nápravu údajně utrpěné majetkové újmy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Návrhová žádání účastnic řízení</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Návrhová žádání v kasačním opravném prostředku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>částečně zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž zamítá návrh na náhradu utrpěné majetkové újmy;</P></ITEM><ITEM><P>částečně zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž omezuje výši náhrady její nemajetkové újmy na částku <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Radě povinnost uhradit částku ve výši <FT TYPE="DECIMAL">5662737,40</FT> eura spolu s úroky jako náhradu majetkové újmy utrpěné z důvodu jejího zařazení na seznam sankcionovaných osob;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Radě povinnost uhradit částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">2000000</FT> eur, navýšenou o úroky, jako náhradu nemajetkové újmy utrpěné z důvodu jejího zařazení na seznam sankcionovaných osob;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Radě náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v řízení před Soudním dvorem a Tribunálem, spolu s úroky;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně uložil Radě povinnost uhradit určené částky <HT TYPE="ITALIC">ex aequo et bono</HT> spolu s úroky jako náhradu majetkové újmy a dále nemajetkové újmy, přičemž výše náhrady tohoto posledně jmenovaného druhu újmy nesmí být nižší než částka, která jí již byla z tohoto titulu přiznána v napadeném rozsudku, jakož i uložil Radě náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v řízení před Soudním dvorem a Tribunálem, spolu s úroky, a</P></ITEM><ITEM><P>ještě podpůrněji vrátil věc Tribunálu k novému posouzení výše náhrady újmy a vydání nového rozsudku ve prospěch navrhovatelky.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>V kasační odpovědi Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný;</P></ITEM><ITEM><P>nahradil odůvodnění napadeného rozsudku týkající se pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>dostatečně závažné porušení právní normy<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> v souladu s návrhem uvedeným v její kasační odpovědi a</P></ITEM><ITEM><P>uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a nákladů řízení v prvním stupni.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Návrhová žádání ve vedlejším kasačním opravném prostředku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Rada ve vedlejším kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jí ukládá uhradit navrhovatelce <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur za nemajetkovou újmu, která byla posledně jmenované způsobena;</P></ITEM><ITEM><P>zamítl návrh navrhovatelky na náhradu nemajetkové újmy a</P></ITEM><ITEM><P>uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení souvisejících s vedlejším kasačním opravným prostředkem a s řízením v prvním stupni.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan v kasační odpovědi na vedlejší kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr prohlásil vedlejší kasační opravný prostředek za neopodstatněný. Mimoto jmenovaná společnost opakuje návrhová žádání v jejím kasačním opravném prostředku, s výjimkou návrhového žádání, které předložila podpůrně a které zní na vrácení věci Tribunálu k novému posouzení výše náhrady újmy a vydání nového rozsudku v její prospěch.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20150805">5. srpna 2015</DATE> bylo povoleno vedlejší účastenství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na podporu návrhových žádání Rady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Úvodní poznámky</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Podle článku 174 jednacího řádu Soudního dvora musí návrhové žádání v kasační odpovědi směřovat k vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho úplnému nebo částečnému odmítnutí či zamítnutí. Kromě toho v souladu s články 172 a 176 tohoto jednacího řádu účastníci řízení oprávnění předložit kasační odpověď mohou předložit samostatným podáním odděleně od kasační odpovědi vedlejší kasační opravný prostředek, který musí podle čl. 178 odst. 1 a 3 uvedeného jednacího řádu směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž dovolávané právní důvody a argumenty se musí lišit od důvodů a argumentů uplatněných v kasační odpovědi. Z těchto ustanovení vykládaných společně vyplývá, že kasační odpověď nemůže směřovat ke zrušení napadeného rozsudku z důvodů, které se liší od důvodů uplatněných v kasačním opravném prostředku, nebo z důvodů samostatných, neboť takové důvody lze předkládat pouze v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑449/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:848">EU:C:2016:848</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0099">99</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se Rada v kasační odpovědi na kasační opravný prostředek společnosti Safa Nicu Sepahan domáhá, aby Soudní dvůr nahradil odůvodnění napadeného rozsudku týkající se jedné z kumulativních podmínek pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, a sice podmínky existence <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>dostatečně závažného porušení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> právní normy, jejímž cílem je přiznat jednotlivcům práva, tento návrh nesměřuje k vyhovění uvedenému kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho odmítnutí či zamítnutí, nýbrž ke zrušení rozhodnutí Tribunálu uvedeného v bodě 2 výroku napadeného rozsudku, kterým se Radě ukládá uhradit společnosti Safa Nicu Sepahan <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur za nemajetkovou újmu, která byla posledně jmenované způsobena, v rozsahu, v němž je toto rozhodnutí založeno na konstatování takového porušení. Vzhledem k tomu, že tento bod návrhových žádání nesplňuje požadavky článku 174 jednacího řádu, je nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Stejně tak v rozsahu, v němž společnost Safa Nicu Sepahan v kasační odpovědi na vedlejší kasační opravný prostředek Rady navrhuje, aby Soudní dvůr částečně zrušil napadený rozsudek a přiznal jí spravedlivou náhradu jak majetkové, tak nemajetkové újmy, která jí byla způsobena, se tyto body návrhových žádání neomezují na důvody uplatněné v tomto vedlejším kasačním opravném prostředku, což je v rozporu s požadavky článku 179 jednacího řádu Soudního dvora, a jsou tudíž nepřípustné.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V první řadě je třeba zkoumat vedlejší kasační opravný prostředek Rady, neboť se týká první ze tří podmínek pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, a sice podmínky existence dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku Rady</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Vedlejší kasační opravný prostředek se dělí na dva důvody.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení podmínek pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumentace účastnic řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Podle Rady se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 68 a 69 napadeného rozsudku konstatoval, že zkoumaná protiprávnost představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>dostatečně závažné porušení právní normy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V této souvislosti Tribunál v bodech 59 až 61 napadeného rozsudku rozhodl, že Rada nedisponovala žádným prostorem pro uvážení, pokud jde o její rozhodnutí zařadit společnost Safa Nicu Sepahan na seznam osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření. Tribunál dospěl k takovému závěru, když nesprávně vycházel z judikatury, jež je nyní zakotvena v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Fulmen a Mahmoudian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:775">EU:C:2013:775</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise a další v. Kadi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), za účelem určení rozsahu povinnosti Rady v případě zpochybnění prokázat, že důvody uplatňované vůči osobě, na níž se vztahují omezující opatření, jsou podložené, třebaže toto pravidlo vyplývající z judikatury nebylo jasně zakotveno v době, kdy Rada přijala sporná ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Mimoto Tribunál podle názoru Rady v bodě 62 napadeného rozsudku nesprávně konstatoval, že pravidlo ukládající Radě, aby prokázala opodstatněnost dotčených omezujících opatření, nepředstavuje zvláště složitou situaci a nezpůsobuje obtížnost při jeho použití nebo výkladové obtíže. Tribunál v tomto ohledu nesprávně vycházel z vlastní judikatury citované v bodech 64 až 67 napadeného rozsudku. Kromě toho je třeba zohlednit obtíže spojené se sdělováním důvěrných informací, na nichž stojí rozhodnutí zařadit osobu nebo subjekt na seznam omezujících opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že mezi podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU patří požadavek dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat jednotlivcům práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120419">19. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Artegodan v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑221/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:216">EU:C:2012:216</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Soudní dvůr již dříve upřesnil, že k takovému porušení dojde, překročí-li dotyčný orgán zjevně a závažným způsobem meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc, přičemž skutečnosti, ke kterým je třeba v tomto ohledu přihlédnout, jsou zejména stupeň jasnosti a přesnosti porušeného pravidla, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který toto pravidlo ponechává unijnímu orgánu (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960305">5. března 1996</DATE>, <NAME.CASE>Brasserie du pêcheur a Factortame</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑46/93 a C‑48/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:79">EU:C:1996:79</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070125">25. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Robins a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑278/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:56">EU:C:2007:56</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140619">19. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Specht a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑501/12 až C‑506/12, C‑540/12 a C‑541/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2005">EU:C:2014:2005</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Z judikatury ještě vyplývá, že porušení unijního práva je každopádně zjevně dostatečně závažné, pokud nadále trvá navzdory rozsudku, kterým bylo určeno vytýkané nesplnění povinnosti, rozsudku v řízení o předběžné otázce nebo navzdory ustálené judikatuře Soudního dvora v této záležitosti, z nichž vyplývá protiprávnost dotčeného jednání (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960305">5. března 1996</DATE>, <NAME.CASE>Brasserie du pêcheur a Factortame</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑46/93 a C‑48/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:79">EU:C:1996:79</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Test Claimants in the FII Group Litigation</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑446/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:774">EU:C:2006:774</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0214">214</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Ve světle této judikatury je třeba ověřit, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zejména v bodech 68 a 69 napadeného rozsudku rozhodl, že skutečnost, že Rada nedodržela povinnost shromáždit informace a důkazy odůvodňující omezující opatření vztahující se na společnost Safa Nicu Sepahan, aby v případě zpochybnění mohla prokázat opodstatněnost těchto opatření tím, že předloží uvedené informace a důkazy unijnímu soudu, představuje za okolností projednávaného případu dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat jednotlivcům práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Jak vyplývá z bodu 37 napadeného rozsudku, je nesporné, že Rada před Tribunálem uvedla, že jediným důkazem, který má k dispozici a jenž se týká přijetí a zachování omezujících opatření vztahujících se na společnost Safa Nicu Sepahan, je návrh na zařazení podaný členským státem, a že informace uvedené v tomto návrhu byly převzaty do odůvodnění sporných ustanovení. Z uvedeného bodu 37 napadeného rozsudku tak vyplývá, že Rada neměla k dispozici informace a důkazy, kterými by byly podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření vůči společnosti Safa Nicu Sepahan.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Podle Rady přitom judikatura, podle které je jejím úkolem, aby v případě zpochybnění předložila informace a důkazy, kterými jsou podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám, nebyla v době přijetí prvních sporných ustanovení ještě jednoznačně ustálená. Navzdory nedodržení této povinnosti jí tak nelze přičíst závažné porušení unijního práva v tomto ohledu před vydáním rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise a další v. Kadi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Fulmen a Mahmoudian</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:775">EU:C:2013:775</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterými Soudní dvůr tuto judikaturu upřesnil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, jak Soudní dvůr zdůraznil již v judikatuře před přijetím sporných ustanovení, že Unie je unií práva, v níž její orgány podléhají přezkumu souladu svých aktů zejména se Smlouvou o FEU a obecnými právními zásadami (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100629">29. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>E a F</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑550/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:382">EU:C:2010:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a v níž fyzické a právnické osoby musí mít nárok na účinnou soudní ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Pokud jde o dodržení zásady účinné soudní ochrany, Soudní dvůr v bodě 343 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) konstatoval, že omezující opatření přijatá vůči fyzickým nebo právnickým osobám se nevymykají žádnému přezkumu unijního soudu, zejména pokud je tvrzeno, že akt, který je stanoví, se dotýká národní bezpečnosti a terorismu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Jak vyplývá z této judikatury, právo na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby Rada v případě zpochybnění předložila informace a důkazy, kterými jsou podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám. V této souvislosti z bodu 336 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) vyplývá, že musí být možné, aby se soudní přezkum omezujících opatření přijatých vůči fyzickým nebo právnickým osobám týkal zejména legality důvodů, o něž se opírá rozhodnutí, které osobě nebo subjektu ukládá soubor omezujících opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Stejně tak v bodě 57 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100629">29. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>E a F</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:382">EU:C:2010:382</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr konstatoval, že adekvátní soudní přezkum legality individuálních omezujících opatření po meritorní stránce musí být zaměřen zejména na ověření skutkového stavu, jakož i jednotlivých důkazů a informací předkládaných za účelem přijetí takových opatření.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Kromě toho, přestože se věci, v nichž byly vydány uvedené rozsudky, týkaly opatření ke zmrazení majetku přijatých ve specifickém kontextu boje proti mezinárodnímu terorismu, je zjevné, že povinnost prokázat opodstatněnost omezujících opatření namířených proti jednotlivým osobám a subjektům, která vyplývá z této judikatury, platí rovněž pro přijetí takových omezujících opatření ke zmrazení majetku, jejichž cílem je vyvinout nátlak na Íránskou islámskou republiku, jako jsou opatření vztahující se na společnost Safa Nicu Sepahan, vzhledem zejména k individuální povaze uvedených omezujících opatření a jejich významnému dopadu, který mohou mít na práva a svobody dotčených osob a subjektů (v posledně uvedeném ohledu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0361">361</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0375">375</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba učinit závěr, že povinnost Rady, aby v případě zpochybnění předložila informace a důkazy, kterými jsou podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření vůči fyzické nebo právnické osobě, již v době přijetí sporných ustanovení vyplývala z ustálené judikatury Soudního dvora. Proto Tribunál právem zejména v bodech 68 a 69 napadeného rozsudku rozhodl, že porušování této povinnosti po téměř tři roky představuje dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat jednotlivcům práva, a to bez ohledu na skutečnost, zda práva dotčená v projednávaném případě spočívají ve smyslu bodu 58 tohoto rozsudku v tom, že subjektu nemohou být uložena omezující opatření v rozporu s hmotněprávními podmínkami pro uložení takových opatření nebo se ve smyslu bodu 60 uvedeného rozsudku týkají požadavků souvisejících s účinnou soudní ochranou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Předcházející závěr není vyvrácen argumentem Rady vycházejícím z obtíží spojených s důvěrnou povahou informací a důkazů na podporu odůvodnění rozhodnutí, které ukládá omezující opatření fyzické či právnické osobě. V projednávaném případě se totiž Rada v žádném stadiu řízení před Tribunálem nezmínila o důvěrných informacích a důkazech, kterými by disponovala na podporu omezujících opatření přijatých vůči společnosti Safa Nicu Sepahan.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>První důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K druhému důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení podmínek pro náhradu nemajetkové újmy tvrzené společností Safa Nicu Sepahan</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumentace účastnic řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Rada tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 86 až 92 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že zrušení sporných ustanovení nepředstavuje za okolností daného případu úplnou nápravu utrpěné újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Tribunál se tak odchýlil od řešení přijatých v jiných věcech, a zejména v bodě 241 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑47/03</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2007:207">EU:T:2007:207</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ve kterém Tribunál učinil závěr, že zrušení rozhodnutí o zařazení na seznam osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření, představuje adekvátní nápravu. Mimoto Soudní dvůr v bodě 72 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) rovněž rozhodl, že zrušení rozhodnutí o zařazení může dotyčnou osobu rehabilitovat či představovat formu nápravy nemajetkové újmy, kterou utrpěla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Proto je třeba zrušit rozhodnutí Tribunálu, které Radě ukládá, aby uhradila navrhovatelce <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur jako nemajetkovou újmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Je třeba poukázat na to, že se Tribunál ve svých úvahách v bodě 86 napadeného rozsudku právem opřel o rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) za účelem rozhodnutí, že zrušení sporných ustanovení může představovat formu nápravy nemajetkové újmy, kterou společnost Safa Nicu Sepahan utrpěla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Jestliže poté Tribunál zejména v bodě 87 napadeného rozsudku konstatoval, že za okolností daného případu může vynětí společnosti Safa Nicu Sepahan ze seznamu snížit výši přiznané náhrady újmy, avšak nemůže představovat úplnou nápravu utrpěné nemajetkové újmy, zakládal se tento závěr na zohlednění okolností daného případu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba nejprve konstatovat, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když na základě posouzení okolností daného případu rozhodl, že k zajištění úplné nápravy nemajetkové újmy utrpěné společností Safa Nicu Sepahan byla nutná peněžitá náhrada. Ačkoli v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr rozhodl, že zrušení protiprávních omezujících opatření může představovat formu nápravy utrpěné nemajetkové újmy, nevyplývá z něj, že tato forma nápravy nutně za všech okolností stačí k zajištění úplné nápravy této újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Mimoto je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že pokud Tribunál konstatoval existenci újmy, má výhradní pravomoc posoudit v mezích návrhu způsob a rozsah nápravy újmy (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940601">1. června 1994</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Brazzelli Lualdi a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑136/92 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:211">EU:C:1994:211</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990909">9. září 1999</DATE>, <NAME.CASE>Lucaccioni v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑257/98 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:402">EU:C:1999:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061214">14. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Meister v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑12/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:779">EU:C:2006:779</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Nicméně aby Soudní dvůr mohl provádět svůj soudní přezkum rozsudků Tribunálu, tyto rozsudky musejí být dostatečně odůvodněny, a pokud jde o ohodnocení újmy, musejí uvádět kritéria zohledněná pro účely určení přiznané částky (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980514">14. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. de Nil a Impens</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑259/96 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:224">EU:C:1998:224</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990909">9. září 1999</DATE>, <NAME.CASE>Lucaccioni v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑257/98 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:402">EU:C:1999:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130903">3. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑34/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:552">EU:C:2013:552</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V bodech 88 až 91 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že pro účely určení výše náhrady nemajetkové újmy v daném případě bylo třeba zohlednit zejména závažnost konstatovaného porušení, jeho délku, jednání Rady, jakož i účinky, které vyvolalo tvrzení o zapojení společnosti Safa Nicu Sepahan do íránského šíření jaderných zbraní u třetích osob. V této souvislosti Tribunál v podstatě konstatoval, že tvrzení Rady vůči společnosti Safa Nicu Sepahan bylo zvláště závažné, třebaže toto tvrzení nebylo podloženo sebemenší informací nebo relevantním důkazem, a že Rada z vlastního podnětu nebo jako odpověď na výhrady společnosti Safa Nicu Sepahan neověřila opodstatněnost uvedeného tvrzení, aby omezila nepříznivé důsledky, které z něj pro tento podnik vyplývaly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy Tribunál uvedl kritéria, která zohlednil pro účely určení přiznané výše náhrady. Za těchto podmínek nemůže Soudní dvůr zpochybnit závěr v bodě 92 napadeného rozsudku, podle kterého nemajetková újma, kterou utrpěla společnost Safa Nicu Sepahan, činí na základě spravedlivého ohodnocení <HT TYPE="ITALIC">ex aequo et bono</HT> <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba vedlejší kasační opravný prostředek zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Ke kasačnímu opravnému prostředku společnosti Safa Nicu Sepahan</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Na podporu svých návrhových žádání vznáší společnost Safa Nicu Sepahan dva důvody, přičemž první důvod se týká nápravy její majetkové újmy a druhý nápravy její nemajetkové újmy.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 340 druhého pododstavce SFEU, čl. 41 odst. 3 Listiny, z rozporného odůvodnění, ze zkreslení skutkového stavu a důkazů, jakož i z porušení povinnosti uvést odůvodnění při ohodnocení majetkové újmy</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>První důvod kasačního opravného prostředku se dělí na pět částí. Před zkoumáním první části uvedeného důvodu je třeba se zabývat druhou až pátou částí tohoto důvodu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K druhé části prvního důvodu</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Safa Nicu Sepahan tvrdí, že přesto, že Tribunál v bodech 99, 102, 104, 145 a 147 napadeného rozsudku uznal majetkovou újmu vyplývající z přijetí dotčených omezujících opatření v kontextu smlouvy o renovaci elektrárny Derbendikhan (Irák), svévolně a v rozporu s čl. 340 druhým pododstavcem SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) odmítl uložit Radě nápravu způsobené škody. Mimoto Tribunál zkreslil důkazy, když v bodě 104 napadeného rozsudku uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>skutečná existence škody<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> nebyla prokázána. Stejně tak v bodě 106 tohoto rozsudku Tribunál zkreslil důkazy předložené společností Safa Nicu Sepahan týkající se jejího ziskového rozpětí a její míry návratnosti v rámci této smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Kromě toho společnost Safa Nicu Sepahan tvrdí, že jí Tribunál v bodech 99 a 100 napadeného rozsudku svévolně odmítl přiznat náhradu za škodu vyplývající ze skutečnosti, že Emirate National Bank of Dubai uzavřela její bankovní účty, byť v bodech 145 a 147 tohoto rozsudku konstatoval, že je prokázáno významné snížení jejího obratu a návratnosti u společnosti Safa Nicu Sepahan, propuštění řady zaměstnanců touto společností, jakož i další náklady, které tato společnost vynaložila. Mimoto odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje rozpory a zkresluje důkazy, když Tribunál v bodě 98 uvedeného rozsudku uvedl, že společnost Safa Nicu Sepahan mohla obdržet stejné finanční služby, které jí předtím poskytovala Emirate National Bank of Dubai, od jiné banky, byť v bodě 96 tohoto rozsudku konstatoval, že každá banka, která by se společností Safa Nicu Sepahan spolupracovala, by se vystavovala omezujícím opatřením přijatým Unií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Rada tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že každá škoda, jejíž náhrada se požaduje v rámci žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU, musí být skutečná a určitá (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760521">21. května 1976</DATE>, <NAME.CASE>Roquette frères v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>26/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:69">EU:C:1976:69</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>SELEX Sistemi Integrati v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑481/07 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:461">EU:C:2009:461</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kromě toho, aby mohla mimosmluvní odpovědnost Unie vzniknout, musí škoda vyplývat dostatečně přímým způsobem z protiprávního jednání orgánů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19791004">4. října 1979</DATE>, <NAME.CASE>Dumortier a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>64/76, 113/76, 167/78, 239/78, 27/79, 28/79 a 45/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:223">EU:C:1979:223</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Test Claimants in the FII Group Litigation</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑446/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:774">EU:C:2006:774</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0218">218</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Je každopádně na účastníku řízení, který se dovolává mimosmluvní odpovědnosti Unie, aby předložil přesvědčivé důkazy jak o existenci, tak rozsahu škody, kterou uplatňuje (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970916">16. září 1997</DATE>, <NAME.CASE>Blackspur DIY a další v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑362/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:401">EU:C:1997:401</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>SELEX Sistemi Integrati v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑481/07 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:461">EU:C:2009:461</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i o existenci dostatečně přímého vztahu příčiny a následku mezi jednáním dotčeného orgánu a tvrzenou škodou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920130">30. ledna 1992</DATE>, <NAME.CASE>Finsider a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑363/88 a C‑364/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:44">EU:C:1992:44</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110331">31. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Mauerhofer v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑433/10 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:204">EU:C:2011:204</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0127">127</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Pokud jde o skutečnost vytýkanou Tribunálu, že svévolně odmítl přiznat náhradu společnosti Safa Nicu Sepahan za škodu, kterou údajně utrpěla z důvodu vypovězení smlouvy týkající se renovace elektrárny Derbendikhan, je třeba konstatovat, že tato výtka vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že Tribunál v bodech 99, 102 a 104 tohoto rozsudku konstatoval, že tvrzení týkající se skutečné existence údajně utrpěné škody nejsou podložena důkazy, právem v bodě 107 napadeného rozsudku zamítl návrh společnosti Safa Nicu Sepahan na náhradu újmy v rozsahu, v němž se týkal tohoto druhu újmy. Stejně tak vzhledem k tomu, že Tribunál v bodech 145 a 147 tohoto rozsudku konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan nepředložila důkazy umožňující posoudit skutečnou existenci a případně rozsah vzniklé škody, nelze mu vytýkat svévolnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Pokud jde mimoto o argument vycházející z porušení, kterého se měl dopustit Tribunál při hodnocení tvrzené škody, zásad proporcionality a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>spravedlivého ohodnocení<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, jež společnost Safa Nicu Sepahan považuje za obecné zásady společné právním řádům členských států ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny, je třeba konstatovat, že takové zásady nemohou v projednávaném případě změnit závěr, podle kterého bylo na společnosti Safa Nicu Sepahan, aby předložila přesvědčivé důkazy jak o existenci, tak rozsahu škody, kterou tvrdí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Pokud jde o argument, podle kterého Tribunál zkreslil důkazy v bodech 104 a 106 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že pouhá narážka na takové zkreslení nesplňuje požadavky formulované judikaturou Soudního dvora, podle nichž musí být v kasačním opravném prostředku zejména přesně uvedeny důkazy, jež byly údajně zkresleny (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Pilkington Group a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑101/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:631">EU:C:2016:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan přitom neupřesňuje, v čem Tribunál zkreslil důkazy, když v bodě 104 napadeného rozsudku konstatoval, že skutečná existence škody nebyla prokázána. Kromě toho, co se týče skutečnosti vytýkané Tribunálu, že zkreslil důkazy, když v bodě 106 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan nepředložila údaje týkající se obecné míry návratnosti v odvětví, v němž působí, třebaže je jmenovaná předložila s upřesněním, že činí 20 % hodnoty dotčené smlouvy, je třeba podotknout, že tento argument vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, jelikož Tribunál v uvedeném bodě nekonstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan neuvedla takovou míru návratnosti, nýbrž že tato míra návratnosti nebyla podložena dostatečně přesnými údaji v tomto ohledu, ani jinými skutečnostmi, které by prokazovaly skutečnou existenci údajně vzniklé škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Co se týče skutečnosti vytýkané Tribunálu, že svévolně zamítl návrh na náhradu škody vyplývající z uzavření bankovních účtů společnosti Safa Nicu Sepahan, je třeba uvést, že i když Tribunál v bodě 96 uvedeného rozsudku vyvodil z dopisu předloženého společností Safa Nicu Sepahan, že ke skutečnosti, že Emirate National Bank of Dubai uzavřela uvedené bankovní účty, mohlo dojít z důvodu přijetí dotčených omezujících opatření, v bodech 97 až 100 uvedeného rozsudku konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan neprokázala, že jí vznikla škoda vyplývající z tohoto uzavření, když zejména v bodě 97 konstatoval, že Emirate National Bank of Dubai nezmrazila finanční prostředky na těchto účtech, ale vrátila je společnosti Safa Nicu Sepahan. Stejně tak v bodech 145 a 147 napadeného rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi údajně vzniklou škodou a snížením obratu a návratnosti u společnosti Safa Nicu Sepahan, když konstatoval, že tato společnost neprokázala důvody tohoto vývoje, a dále že i kdyby taková příčinná souvislost mohla být<?PAGE NO="13"?> vyvozena ze samotné existence dotčených omezujících opatření, společnost Safa Nicu Sepahan nepředložila důkazy umožňující posoudit rozsah takové újmy. Tribunál tedy zamítl uvedený návrh na náhradu škody, aniž porušil povinnost uvést odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Pokud jde dále o argument vycházející z rozporného odůvodnění a zkreslení důkazů v bodech 96 a 98 napadeného rozsudku, je třeba poukázat na to, že tento argument každopádně nemůže vyvrátit konstatování Tribunálu v bodě 97 tohoto rozsudku, které samo o sobě stačilo k zamítnutí návrhu společnosti Safa Nicu Sepahan na náhradu škody, která jí údajně vznikla z důvodu, že Emirate National Bank of Dubai uzavřela její bankovní účty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K třetí části prvního důvodu</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Safa Nicu Sepahan tvrdí, že Tribunál porušil čl. 340 druhý pododstavec SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny z důvodu, že jí odmítl přiznat náhradu za škodu údajně vzniklou v důsledku přerušení obchodních vztahů, které udržovala se společností Siemens AG, jedním z jejích významných dodavatelů, byť v bodech 109 a 110 napadeného rozsudku uznal, že toto přerušení je přímým důsledkem přijetí dotčených omezujících opatření. V tomtéž bodě 110 Tribunál podle Safa Nicu Sepahan rovněž protismyslně konstatoval, že odmítnutí dodat výrobky jako takové nepředstavuje škodu. Mimoto, pokud jde o snížení obratu společnosti Safa Nicu Sepahan z důvodu přijetí omezujících opatření vůči této společnosti, Tribunál zkreslil důkazy a vlastní skutková zjištění uvedená v bodech 145 a 147 napadeného rozsudku, když zamítl návrh na náhradu škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Kromě toho společnost Safa Nicu Sepahan Tribunálu vytýká, že zkreslil skutkový stav a důkazy, když v bodech 115 a 116 napadeného rozsudku učinil závěr, že rozhodujícím důvodem pro zrušení smluvních vztahů společnosti Safa Nicu Sepahan se společností Mobarakeh Steel Company nebylo přijetí omezujících opatření vůči společnosti Safa Nicu Sepahan, nýbrž zpoždění v plnění dotčené smlouvy. Tribunál přitom v bodě 113 napadeného rozsudku konstatoval, že existovala příčinná souvislost mezi zrušením těchto smluvních vztahů a přijetím těchto omezujících opatření. Mimoto Tribunál tím, že v bodech 133, 136 až 139, 145 a 147 napadeného rozsudku učinil závěr, že společnost Safa Nicu Sepahan neprokázala, že tvrzená škoda byla důsledkem přerušení obchodních vztahů jejími evropskými dodavateli, které s ní tito udržovali, požadoval důkaz, který je nemožné předložit a zkreslil cíl omezujících opatření, kterým je přivodit dotčenému subjektu co největší hospodářskou a finanční újmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Rada tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Pokud jde o skutečnost vytýkanou Tribunálu, že svévolně a v rozporu s čl. 340 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny zamítl návrh společnosti Safa Nicu Sepahan na náhradu škody, která jí údajně vznikla z důvodu přerušení jejích obchodních vztahů se společností Siemens, je třeba poukázat na to, že i když Tribunál v bodech 109, 110, 145 a 147 napadeného rozsudku uvedl negativní účinky, které omezující opatření mohou mít na obchodní vztahy určité společnosti s jejími dodavateli, jakož i na její obrat, Tribunál v uvedených bodech nekonstatoval, že přerušení takových vztahů jako takové představuje nahraditelnou škodu. Naopak v bodě 110 tohoto rozsudku Tribunál právem<?PAGE NO="14"?> a s odůvodněním, které není vnitřně rozporné, rozhodl, že majetková újma, která je skutečná a určitá, může vzniknout pouze tehdy, když se přerušení obchodních vztahů s dodavateli určité společnosti odrazí v hospodářských výsledcích této společnosti, a nikoli samotným přerušením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Pokud jde o argument společnosti Safa Nicu Sepahan, podle kterého konstatování neexistence majetkové újmy Tribunálem představuje zkreslení skutkového stavu prokázaného snížením finančních výsledků tohoto podniku uvedeným v bodech 145 a 147 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 65 tohoto rozsudku, pouhá zmínka o takovém zkreslení nesplňuje požadavky stanovené judikaturou Soudního dvora, podle nichž musí být v kasačním opravném prostředku zejména přesně uvedeny důkazy, jež byly údajně zkresleny. Takové zkreslení kromě toho musí zjevným způsobem vyplynout z písemností ve spise a není nutné přistoupit k novému posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060406">6. dubna 2006</DATE>, <NAME.CASE>General Motors v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑551/03 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:229">EU:C:2006:229</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan přitom v tomto ohledu pouze odkazuje na osm příloh svého spisu předloženého Tribunálu a neupřesňuje, v čem spočívá tvrzené zkreslení. Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výhradou případu, který v projednávané věci nenastal, zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by podléhala přezkumu Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090903">3. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Moser Baer India v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑535/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:498">EU:C:2009:498</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160407">7. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Akhras v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑193/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:219">EU:C:2016:219</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160908">8. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Iranian Offshore Engineering &amp; Construction v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑459/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:646">EU:C:2016:646</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), musí být tento argument odmítnut jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Pokud jde o argument vycházející ze zkreslení skutkového stavu Tribunálem z důvodu, že v bodech 115 a 116 napadeného rozsudku konstatoval, že hlavním faktorem, který vedl k vypovězení dotčené smlouvy společností Mobarakeh Steel Company, bylo zpoždění v plnění této smlouvy, a nikoli přijetí omezujících opatření vůči společnosti Safa Nicu Sepahan, je třeba připomenout, jak v podstatě vyplývá z bodu 74 tohoto rozsudku, že o zkreslení se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné, aniž by bylo nezbytné použít nové důkazy. Je tomu tak zejména v případě, kdy dedukce Tribunálu vycházející z určitých dokumentů nejsou v souladu se smyslem a dosahem uvedených dokumentů jako celku (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Industrias Químicas del Vallés v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑326/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:443">EU:C:2007:443</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba konstatovat, že z dopisu společnosti Mobarakeh Steel Company ze dne <DATE ISO="20110903">3. září 2011</DATE>, připojeného k replice společnosti Safa Nicu Sepahan před Tribunálem, vyplývá, že důvodem pro zrušení dotčené smlouvy bylo alespoň částečně zpoždění společnosti Safa Nicu Sepahan v plnění této smlouvy ve vztahu ke lhůtě vyplývající z tohoto dopisu, a sice lhůtě, která – jak správně podotkl Tribunál v bodě 114 napadeného rozsudku – uplynula více než šest měsíců před přijetím omezujících opatření vůči společnosti Safa Nicu Sepahan. Za těchto podmínek, když Tribunál v bodě 116 napadeného rozsudku rozhodl, že přijetí omezujících opatření vůči společnosti Safa Nicu Sepahan nebylo rozhodujícím a přímým důvodem pro zrušení uvedené smlouvy, ačkoli nedospěl k závěru, že toto zpoždění samo o sobě představovalo takový důvod, nelze hodnocení tohoto důkazu Tribunálem považovat za zjevně nesprávné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Pokud jde mimoto o argument společnosti Safa Nicu Sepahan, podle kterého Tribunál v bodech 133, 136 až 139, 145 a 147 napadeného rozsudku požadoval důkaz, který bylo nemožné předložit, za účelem prokázání škody, která jí vznikla v důsledku přijetí dotčených omezujících opatření, je třeba konstatovat, že z těchto bodů vyplývá, že Tribunál odmítl důkazy předložené společností Safa Nicu Sepahan jako nedostatečné zejména v tom, že neumožňovaly identifikovat objednávky skutečně učiněné u evropských dodavatelů společnosti Safa Nicu Sepahan, jak velkou část zařízení společnost Safa Nicu Sepahan nakupovala u těchto dodavatelů, příčiny poklesu obratu této společnosti, a obecně konkrétní nepříznivé důsledky, které z toho vyplývaly.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že existenci skutečné a určité škody nemůže unijní soud zkoumat obecně, ale musí ji posoudit podle konkrétních skutkových okolností, jimiž se vyznačují jednotlivé případy, o nichž má rozhodnout (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000615">15. června 2000</DATE>, <NAME.CASE>Dorsch Consult v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑237/98 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:321">EU:C:2000:321</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Požadavek na předložení takových důkazů, jako jsou důkazy uvedené Tribunálem v bodech 133, 136 až 139, 145 a 147 napadeného rozsudku, je přitom zásadní, aby bylo možné rozhodnout o skutečné existenci a rozsahu tvrzené škody. Tím, že Tribunál konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan takové důkazy nepředložila, právem rozhodl, že předložené důkazy byly nedostatečné k prokázání skutečné existence a rozsahu tvrzené škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Třetí část tohoto důvodu je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Ke čtvrté části prvního důvodu</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>V rámci čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Safa Nicu Sepahan tvrdí, že Tribunál porušil čl. 340 druhý pododstavec SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny z důvodu, že jí odmítl přiznat náhradu za škodu údajně vzniklou v důsledku přerušení obchodních vztahů, které pro ni byly nezbytné za účelem modernizace elektrického zařízení na hrázi Eufratu v Sýrii. Kromě toho Tribunálu vytýká, že porušil povinnost uvést odůvodnění, když v bodě 120 napadeného rozsudku neuvedl důvody, proč odmítl argument společnosti Safa Nicu Sepahan, podle kterého zpoždění při provádění projektu modernizace elektrického zařízení na této hrázi bylo zapříčiněno přijetím omezujících opatření vůči ní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Rada tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Pokud jde o argument, podle kterého Tribunál porušil čl. 340 druhý pododstavec SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny z důvodu, že v bodě 122 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan nepředložila důkazy o svém ziskovém rozpětí v rámci projektu modernizace elektrického zařízení na hrázi Eufratu v Sýrii, je třeba konstatovat, že cílem tohoto argumentu je v podstatě dosažení nového posouzení důkazů předložených v prvním stupni. Jelikož podle judikatury připomenuté v bodě 75 tohoto rozsudku nepředstavuje posouzení hodnoty, kterou je třeba přikládat takovým důkazům, s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by podléhala jako taková přezkumu Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku, uvedený argument musí být odmítnut jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Pokud jde o skutečnost vytýkanou Tribunálu, že v bodě 120 napadeného rozsudku neodůvodnil, proč odmítl argument společnosti Safa Nicu Sepahan, podle kterého dopisy týkající se uvedeného projektu hodnověrně prokazovaly, že důvodem zpoždění v realizaci tohoto projektu bylo přijetí dotčených omezujících opatření, je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, jež spadá pod legalitu sporného aktu po meritorní stránce. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena materiální legalita rozhodnutí, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody. Z toho vyplývá, že výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti aktu nejsou relevantní v rámci důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150618">18. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ipatau v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑535/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:407">EU:C:2015:407</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>V projednávaném případě Tribunál v bodě 121 napadeného rozsudku uvedl, že společnost Safa Nicu Sepahan zajisté předložila seznam strojů a součástí k dotčenému projektu, avšak nepředložila žádnou skutečnost, která by prokazovala, že uvedené výrobky nemohly být dodány z důvodu přijetí dotčených omezujících opatření. V bodě 122 tohoto rozsudku Tribunál konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan nepředložila důkaz o škodě, která jí údajně vznikla z důvodu, že na část dotčené smlouvy musela použít subdodavatele. Tribunál, jenž v bodech 123 a 124 zmíněného rozsudku uvedl další skutečnosti, jejichž absence ve spisu bránila prokázání skutečné existence a rozsahu tvrzené škody, v bodě 125 téhož rozsudku zamítl návrh společnosti Safa Nicu Sepahan na náhradu škody v rozsahu, v němž se týkal projektu elektrického zařízení na hrázi Eufratu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Za těchto podmínek Tribunál neporušil povinnost uvést odůvodnění ve smyslu článku 296 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Čtvrtou část je tudíž třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K páté části prvního důvodu</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>V rámci páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Safa Nicu Sepahan tvrdí, že Tribunál porušil čl. 340 druhý pododstavec SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny, jelikož jí odmítl přiznat náhradu za škodu údajně vzniklou v důsledku přerušení obchodních vztahů nezbytných pro plnění jejích smluvních povinností týkajících se projektů výstavby elektrických rozvoden v Kundúzu (Afghánistán) a v Baghlánu (Afghánistán). Kromě toho společnost Safa Nicu Sepahan Tribunálu vytýká, že zkreslil skutkový stav a důkazy, když v bodě 130 napadeného rozsudku konstatoval, že neprokázala, že z důvodu zrušení objednávky s referenčním číslem P06000/CO/3060 společností Siemens nemohla plnit své smluvní povinnosti v rámci uvedených projektů, byť Tribunál v bodech 109 a 147 tohoto rozsudku konstatoval, že společnost Safa Nicu Sepahan nemohla provést tyto projekty bez použití subdodavatelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Rada tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Pokud jde o argument vycházející z porušení čl. 340 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny, je třeba konstatovat, že společnost Safa Nicu Sepahan s požadovanou přesností neoznačuje kritizované části napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Pokud jde o skutečnost vytýkanou Tribunálu, že zkreslil skutkový stav, když v bodě 130 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Safa Nicu Sapahan mohla plnit smlouvu týkající se výstavby elektrických rozvoden v Kundúzu a v Baghlánu bez použití subdodavatelů, je třeba konstatovat, že tento argument vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Tribunál totiž v tomto bodě 130 neuvedl, že společnost Safa Nicu Sepahan byla v každém případě s to provést tyto projekty bez použití subdodavatelů. Z uvedeného bodu naproti tomu vyplývá, že Tribunál konstatoval, že tato společnost neprokázala, že nemohla plnit uvedenou smlouvu za použití jiného dodavatele než společnosti Siemens. Za těchto podmínek nelze Tribunálu vytýkat, že se dopustil jakéhokoli zkreslení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Pátou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K první části prvního důvodu</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Safa Nicu Sepahan Tribunálu vytýká, že porušil obecné zásady společné právním řádům členských států ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny, které vymezují režim mimosmluvní odpovědnosti Unie, v tom, že i přes předložené důkazy zamítl její návrh na náhradu majetkové újmy, přestože zejména v bodech 109, 145 a 147 napadeného rozsudku uznal existenci této újmy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>Je třeba konstatovat, že první část prvního důvodu se vztahuje k odůvodnění napadeného rozsudku kritizovanému v ostatních částech tohoto důvodu, které se týkají různých druhů újmy údajně vzniklé společnosti Safa Nicu Sepahan, ač nebyly uvedeny dodatečné skutečnosti na podporu uvedeného důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ostatním částem prvního důvodu nebylo vyhověno, první část tohoto důvodu musí být rovněž zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K podpůrnému návrhu společnosti Safa Nicu Sepahan ve vztahu k prvnímu důvodu</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Společnost Safa Nicu Sepahan podpůrně tvrdí, že Tribunál měl přiznat náhradu škody, jejíž výši mu příslušelo stanovit při dodržení zásad proporcionality a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>spravedlivého ohodnocení<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a obecných zásad společných právním řádům členských států ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU a čl. 41 odst. 3 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Rada tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Závěry Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>Jak vyplývá z výše uvedeného, Tribunál právem konstatoval, že podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie za majetkovou újmu tvrzenou společností Safa Nicu Sepahan nejsou splněny, takže rovněž právem nepřiznal náhradu újmy, jak ji posledně jmenovaná z tohoto důvodu požadovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K druhému důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zásady proporcionality v rámci náhrady nemajetkové újmy</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumentace účastnic řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Safa Nicu Sepahan Tribunálu vytýká, že jí přiznal jen zanedbatelnou částku <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur k nápravě utrpěné újmy, přestože v bodech 83, 86, 88 a 89 napadeného rozsudku konstatoval, že se jedná o zvláště závažné porušení, jehož následky přetrvávaly téměř tři roky. Tribunál neodůvodnil stanovení této částky. Mimoto odůvodnění napadeného rozsudku je v rozporu se zásadou proporcionality. V této souvislosti společnost Safa Nicu Sepahan zejména upřesňuje, že Tribunál nezohlednil ani skutečnost, že musela<?PAGE NO="18"?> propustit řadu zaměstnanců, což ohrozilo její dobrou pověst, ani skutečnost, že účinky omezujících opatření jí nadále způsobují škodu. Společnost Safa Nicu Sepahan je totiž například stále zmiňována na internetové stránce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Iran Watch<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Rada tyto argumenty zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>Pokud jde o tvrzené porušení zásady proporcionality, je třeba připomenout, že – jak vyplývá z judikatury citované v bodech 50 a 51 tohoto rozsudku – pokud Tribunál konstatoval existenci újmy, přísluší mu výhradní pravomoc posoudit v mezích návrhu způsob a rozsah její nápravy. Podle téže judikatury však platí, že aby Soudní dvůr mohl vykonávat soudní přezkum rozsudků Tribunálu, tyto rozsudky musí být dostatečně odůvodněny, a pokud jde o ohodnocení újmy, musí uvádět kritéria zohledněná pro účely určení přiznané částky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>Pokud jde o tvrzené porušení povinnosti uvést odůvodnění, je třeba poukázat na to, že v bodě 88 napadeného rozsudku Tribunál shledal, že za okolností projednávané věci tvrzení, že společnost Safa Nicu Sepahan je zapojena do šíření jaderných zbraní, ovlivnilo chování třetích subjektů, které se většinou nacházejí mimo Unii, vůči této společnosti. V této souvislosti konstatoval existenci nemajetkové újmy, jež nemůže být zcela vyvážena tím, že se <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> určí, že sporná ustanovení jsou protiprávní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Mimoto Tribunál zdůraznil, že tvrzení, které použila Rada vůči společnosti Safa Nicu Sepahan, je zvláště závažné. V bodech 83 a 89 napadeného rozsudku uvedl, že tvrzení, že společnost Safa Nicu Sepahan je zapojena do íránského šíření jaderných zbraní, vyplývá ze zaujetí oficiálního stanoviska unijního orgánu zveřejněného v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT> a spojeného se závaznými právními účinky, a že spojovalo tuto společnost s činností, která podle Rady představuje nebezpečí pro mír a mezinárodní bezpečnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>Tribunál v bodě 87 napadeného rozsudku rovněž konstatoval, že zrušení sporných ustanovení může snížit výši přiznané náhrady újmy, avšak nemůže představovat úplnou nápravu utrpěné újmy. V bodech 90 a 91 tohoto rozsudku v tomto ohledu upřesnil, že dotčené tvrzení nebylo podloženo sebemenším důkazem, že omezující opatření byla zachována téměř tři roky a Rada podle všeho během této doby neověřila opodstatněnost uvedeného tvrzení, aby omezila nepříznivé důsledky, které z něj pro dotyčný subjekt vyplývaly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba učinit závěr, že Tribunál své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, když uvedl kritéria přijatá pro určení výše náhrady újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>Pokud jde konečně o argument společnosti Safa Nicu Sepahan, podle kterého dotčená omezující opatření nadále vůči ní vyvolávají nepříznivé účinky vzhledem k tomu, že tvrzení, která obsahují, jsou stále zmiňována na internetových stránkách, jako je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Iran Watch<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, je třeba konstatovat, že společnost Safa Nicu Sepahan nepředložila takový argument v prvním stupni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že důvod, který je poprvé uplatněn teprve ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem, musí být odmítnut jako nepřípustný. V rámci kasačního opravného prostředku je totiž pravomoc Soudního dvora omezena na přezkum posouzení provedeného Tribunálem, týkajícího se důvodů, které před ním byly projednány. Umožnit účastníku řízení předložit v tomto rámci důvod, který nepředložil před Tribunálem, by přitom znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru, jehož pravomoc v oblasti kasačních opravných prostředků je omezená, spor širšího rozsahu než spor, o němž rozhodoval Tribunál (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050628">28. června 2005</DATE>, <NAME.CASE>Dansk Rørindustri a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:408">EU:C:2005:408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0165">165</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Tento argument proto musí být odmítnut jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti zamítnout jako neopodstatněný a zčásti odmítnout jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být kasační opravný prostředek zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 daného jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Článek 138 odst. 3 uvedeného jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě neměly společnost Safa Nicu Sepahan a Rada úspěch ve věci, je třeba jim uložit, že každá ponese vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Článek 140 odst. 1 jednacího řádu, který se na základě jeho čl. 184 odst. 1 použije na řízení o kasačním opravném prostředku, stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Spojené království tedy musí nést vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Kasační opravné prostředky podané společností Safa Nicu Sepahan Co. a Radou Evropské unie se zamítají.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Safa Nicu Sepahan Co. a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>