ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
24. září 2026 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských – Nařízení (ES) č. 2201/2003 – Článek 19 – Pojem ‚řízení o prohlášení manželství za neplatné‘ – Článek 63 – Konkordát uzavřený mezi Svatým stolcem a členským státem – Manželství uzavřené podle kanonického práva – Občanskoprávní soud členského státu, u něhož byl podán návrh na rozvod – Občanskoprávní soud jiného členského státu, u něhož byla podána žádost o uznání občanskoprávních účinků rozhodnutí církevního soudu, jímž bylo toto manželství prohlášeno za neplatné“
Ve věci C‑190/25 [Zelabrich] ( i ),
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Oberlandesgericht Stuttgart (Vrchní zemský soud ve Stuttgartu, Německo) ze dne 4. března 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 10. března 2025, v řízení
LS
proti
GT,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei (zpravodajka), S. Rodin, N. Piçarra a N. Fenger, soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
za soudní kancelář: E. Sartori, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. února 2026,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
|
– |
za GT: A. Groeneveld, Rechtsanwältin, |
|
– |
za španělskou vládu: A. Gavela Llopis, M. Acedo-Rico Montiel a P. Pérez Zapico, jako zmocněnci, |
|
– |
za italskou vládu: S. Fiorentino, jako zmocněnec, ve spolupráci s: F. Subrani, avvocato dello Stato, |
|
– |
za Evropskou komisi: B. Ernst a S. Noë, jako zmocněnci, |
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 30. dubna 2026,
vydává tento
Rozsudek
|
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 19 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. 2003, L 338, a. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243) ve znění nařízení Rady (ES) č. 2116/2004 ze dne 2. prosince 2004 (Úř. věst. 2004, L 367, s. 1) (dále jen „nařízení č. 2201/2003“). |
|
2 |
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi LS, ruskou státní příslušnicí, a GT, který je německým a italským státním příslušníkem, který vyvstal v rámci rozvodového řízení zahájeného posledně uvedeným proti LS. |
Právní rámec
Mezinárodní právo
|
3 |
Lateránský konkordát uzavřený dne 11. února 1929 mezi Svatým stolcem a Italskou republikou byl pozměněn dohodou mezi těmito dvěma stranami, která byla podepsána v Římě dne 18. února 1984 (dále jen v takto pozměněném znění „Lateránský konkordát“) (citovaná ustanovení jsou neoficiálním překladem). |
|
4 |
Článek 2 Lateránského konkordátu, nadepsaný „Pastorační svoboda“, v odstavci 1 stanoví: „Italská republika přiznává katolické církvi plnou svobodu rozvíjet své pastorační, vzdělávací a charitativní poslání, evangelizovat a světit. Zajišťuje jí zejména svobodu […] vykonávat jurisdikci v církevních záležitostech.“ |
|
5 |
Článek 8 Lateránského konkordátu, nadepsaný „Manželství“, stanoví: „1. Manželstvím uzavřeným podle pravidel kanonického práva jsou přiznávány civilní účinky za předpokladu, že akt uzavření manželství je zapsán do matriky po předchozím uveřejnění na obecním úřadě. Kněz nebo jeho zástupce vysvětlí bezprostředně po obřadu snoubencům civilní účinky manželství tím, že je seznámí s články codice civile [občanský zákoník] týkajícími se práv a povinností manželů. Poté vystaví ve dvou vyhotoveních oddací list, v němž mohou být obsažena případná prohlášení manželů učiněná podle občanského práva. […] 2. Rozhodnutí církevních soudů o prohlášení neplatnosti manželství, která jsou opatřena doložkou vykonatelnosti vrchního kontrolního církevního orgánu, nabývají účinky v Itálii na žádost stran nebo jedné z nich rozhodnutím příslušného odvolacího soudu [corte d’appello, Itálie], pokud tento soud konstatuje, že:
Odvolací soud může v rozhodnutí, kterým má být církevní rozsudek prohlášen za vykonatelný, stanovit předběžná finanční opatření ve prospěch jednoho z manželů, jehož manželství bylo prohlášeno za neplatné, a odkázat strany na soud příslušný pro rozhodnutí v této věci. […]“ |
Unijní právo
|
6 |
V bodě 8 odůvodnění nařízení č. 2201/2003 bylo uvedeno: „Ve věci rozhodnutí o rozvodu, rozluce nebo prohlášení manželství za neplatné by toto nařízení mělo být používáno pouze na zrušení manželských svazků a nemělo by se týkat takových otázek, jakými jsou důvody rozvodu, majetkové důsledky manželství nebo případná jiná dodatečná opatření.“ |
|
7 |
Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanovil: „1. Toto nařízení se bez ohledu na druh soudu vztahuje na občanskoprávní věci týkající se
[…] 3. Toto nařízení se nevztahuje na: […]
[…]“ |
|
8 |
Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Obecná příslušnost“, v odstavci 1 stanovil: „Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu,
|
|
9 |
Článek 19 téhož nařízení, nadepsaný „Překážka litispendence a závislé žaloby“, v odstavci 1 stanovil: „Je-li u soudů různých členských států zahájeno mezi týmiž stranami řízení ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.“ |
|
10 |
Kapitola III nařízení č. 2201/2003, nadepsaná „Uznávání a výkon“, obsahovala několik oddílů, mezi nimiž byl obsažen oddíl 1, nadepsaný „Uznávání“. Tento oddíl obsahoval soubor ustanovení upravujících zejména uznávání rozhodnutí vydaných v jednom členském státě ve věcech rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné v jiných členských státech, jakož i důvody pro neuznání takového rozhodnutí. |
|
11 |
Článek 63 uvedeného nařízení, nadepsaný „Smlouvy se Svatým stolcem“, stanovil: „1. Toto nařízení platí, aniž je dotčena mezinárodní smlouva (konkordát) mezi Svatým stolcem a [Portugalskou republikou], uzavřená ve Vatikánu dne 7. května 1940. 2. Každé rozhodnutí týkající se neplatnosti manželství přijaté na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 se v členských státech uzná za podmínek stanovených v kapitole III oddílu 1. 3. Odstavce 1 a 2 se rovněž vztahují na tyto mezinárodní smlouvy (konkordáty) se Svatým stolcem:
4. Uznávání rozhodnutí uvedených v odstavci 2 může ve Španělsku, v Itálii nebo na Maltě podléhat stejným pravidlům a kontrolám, které se používají na rozhodnutí církevních soudů vydaná v souladu s mezinárodními smlouvami uzavřenými se Svatým stolcem uvedenými v odstavci 3. […]“ |
|
12 |
Nařízení č. 2201/2003 bylo zrušeno nařízením Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Úř. věst. 2019, L 178, s. 1), které je použitelné od 1. srpna 2022. Vzhledem k době rozhodné z hlediska skutkového základu sporu v původním řízení musí být nicméně žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zkoumána podle nařízení č. 2201/2003. |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
|
13 |
GT, který je německým a italským státním příslušníkem, a LS, ruská státní příslušnice, kteří oba mají obvyklé bydliště v Německu, uzavřeli dne 16. června 2017 manželství v kostele v Neapoli (Itálie) (dále jen „církevní sňatek“). Téhož dne bylo toto manželství zaregistrováno na matričním úřadě tohoto města. |
|
14 |
Dne 25. ledna 2022 podal GT u Amtsgericht Stuttgart (Okresní soud ve Stuttgartu, Německo) návrh na rozvod. V rámci tohoto řízení musí uvedený soud rozhodnout z úřední povinnosti rovněž o vyrovnávacím rozdělení nároků na důchod a na návrh LS o přiznání případného výživného po skončení manželství. |
|
15 |
Dne 22. července 2022 podal GT u Tribunale Ecclesiastico Interdiocesano di Napoli (Interdiecézní církevní soud v Neapoli, Itálie) návrh na určení neplatnosti církevního sňatku. Uvedený soud tomuto návrhu vyhověl rozhodnutím ze dne 28. února 2024. Dne 27. května 2024 prohlásil Supremo Tribunale della Segnatura Apostolica (Nejvyšší tribunál Apoštolské signatury, Itálie) toto pravomocné rozhodnutí za vykonatelné. |
|
16 |
Corte d’appello di Napoli (Odvolací soud v Neapoli, Itálie), ke kterému byl dne 31. července 2024 podán návrh na uznání občanskoprávních účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o neplatnosti církevního sňatku vydaného Tribunale Ecclesiastico Interdiocesano di Napoli (Interdiecézní církevní soud v Neapoli, Itálie), o tomto návrhu dosud nerozhodl. |
|
17 |
Usnesením ze dne 20. listopadu 2024 se Amtsgericht Stuttgart (Okresní soud ve Stuttgartu) rozhodl přerušit řízení o návrhu na rozvod, jakož i o akcesorických návrzích týkajících se majetkových důsledků tohoto rozvodu. Uvedený soud konstatoval, že pokud Corte d’appello di Napoli (Odvolací soud v Neapoli) vyhoví návrhu na uznání občanskoprávních účinků církevního rozhodnutí, kterým bylo prohlášeno manželství za neplatné, stane se řízení o rozvodu, které před ním probíhá, bezpředmětným. |
|
18 |
Dne 4. prosince 2024 podala LS proti tomuto usnesení odvolání k Oberlandesgericht Stuttgart (Vrchní zemský soud ve Stuttgartu, Německo), který je předkládajícím soudem, v němž uvedla, že podle nařízení č. 2201/2003 nemá povinnost přerušit řízení Amtsgericht Stuttgart (Okresní soud ve Stuttgartu), ale italský soud, jemuž byl předložen návrh na uznání občanskoprávních účinků církevního rozhodnutí, kterým byl církevní sňatek prohlášen za neplatný. |
|
19 |
Předkládající soud si klade otázku, zda řízení probíhající před Corte d’appello di Napoli (Odvolací soud v Neapoli), ve kterém mají být uznány občanskoprávní účinky tohoto církevního rozhodnutí, je „řízením o prohlášení manželství za neplatné“, které může vést k překážce litispendence ve smyslu čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003. V případě kladné odpovědi se předkládající soud táže na důsledky takové překážky litispendence. |
|
20 |
Uvedený soud má za to, že takové řízení spadá pod „řízení o prohlášení manželství za neplatné“ ve smyslu uvedeného ustanovení, takže italský soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, je v zásadě povinen přerušit řízení v souladu s uvedeným ustanovením. |
|
21 |
Poznamenává však, že by taková povinnost mohla vyvolat obtíže, jelikož v takovém případě by německý soud musel v případě potřeby incidenčně zkoumat, zda Italská republika uznala neplatnost církevního sňatku, ačkoli v tomto ohledu neexistuje mezi Svatým stolcem a Spolkovou republikou Německo žádná dohoda, která by upravovala uznání církevního rozhodnutí. |
|
22 |
Předkládající soud si tedy klade otázku, zda německé soudy mohou i s ohledem na majetkové důsledky, které mohou vyplývat z prohlášení manželství za neplatné a liší se od důsledků rozvodového řízení, takže existuje riziko protichůdných rozhodnutí, přesto rozhodnout o přerušení řízení, i když mají na základě nařízení č. 2201/2003 přednostní mezinárodní příslušnost. |
|
23 |
Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Stuttgart (Vrchní zemský soud ve Stuttgartu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
K první otázce
|
24 |
Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 vykládán v tom smyslu, že řízení zahájené u soudu členského státu za účelem uznání občanskoprávních účinků vykonatelného rozhodnutí, jímž se prohlašuje neplatnost církevního sňatku, pokud toto rozhodnutí vydal církevní soud na základě mezinárodní smlouvy uvedené v článku 63 tohoto nařízení, která byla uzavřena mezi Svatým stolcem a tímto členským státem, spadá pod pojem „řízení o prohlášení manželství za neplatné“ ve smyslu tohoto ustanovení. |
|
25 |
Úvodem je nutno v první řadě upřesnit, že jak vyplývá z čl. 1 odst. 3 písm. e) nařízení č. 2201/2003 ve světle jeho bodu 8 odůvodnění, z působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny otázky týkající se majetkových důsledků manželství, zejména vyživovacích povinností. |
|
26 |
Tyto otázky mohou naopak spadat do působnosti jiných unijních právních norem, a sice nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějícího posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (Úř. věst. 2016, L 183, s. 1) nebo nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (Úř. věst. 2009, L 7, s. 1). |
|
27 |
Je pravda, že předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce poukazuje na možné rozdíly mezi majetkovými důsledky rozvodu a majetkovými důsledky vyplývajícími z prohlášení manželství za neplatné. Tyto úvahy jsou však uvedeny pouze pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 a nemohou odůvodnit výklad jiných unijních právních norem než tohoto nařízení, jelikož uvedený soud neposkytuje v tomto ohledu žádná další upřesnění. |
|
28 |
Ve druhé řadě je nutno připomenout, že podle článku 63 nařízení č. 2201/2003 nejsou použitím tohoto nařízení ve vztazích mezi členskými státy dotčeny smlouvy uzavřené mezi Svatým stolcem na jedné straně a některými členskými státy, a sice Španělským královstvím, Italskou republikou, Maltskou republikou a Portugalskou republikou, na straně druhé, mezi něž patří Lateránský konkordát. |
|
29 |
Lateránský konkordát upravuje vztahy mezi Svatým stolcem a Italskou republikou. Podle jeho čl. 2 odst. 1 tento členský stát uznává a zaručuje katolické církvi zejména svobodu vykonávat jurisdikci v církevních záležitostech. |
|
30 |
Podle čl. 8 odst. 1 uvedeného konkordátu se manželstvím uzavřeným podle pravidel kanonického práva přiznávají civilní účinky, za předpokladu, že akt manželství je po předchozím uveřejnění na obecním úřadě zapsán do matriky. |
|
31 |
Článek 8 odst. 2 téhož konkordátu stanoví, že rozhodnutí o prohlášení manželství za neplatná vydaná církevními soudy, která jsou opatřena exekučním titulem vrchního církevního orgánu, mají na návrh obou stran nebo jedné z nich občanskoprávní účinky v Itálii na základě rozhodnutí příslušného odvolacího soudu za podmínky, že zaprvé církevní soud byl příslušný k prohlášení neplatnosti, zadruhé byla dodržena práva účastníků řízení na účast na řízení a obranu v průběhu řízení před církevním soudem v souladu se základními zásadami italského právního řádu a zatřetí byly splněny podmínky vyžadované italskými právními předpisy pro uznání a výkon cizích rozsudků. |
|
32 |
S ohledem na tyto úvodní poznámky je nutné vzít pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 v souladu s ustálenou judikaturou v úvahu nejen znění tohoto ustanovení, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12, a ze dne 27. listopadu 2025, Manuel Costa Filhos, C‑643/24, EU:C:2025:923, bod 37, jakož i citovaná judikatura). |
|
33 |
Pokud jde o znění čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003, je třeba poznamenat, že toto ustanovení odkazuje na řízení ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, zahájená u soudů různých členských států mezi týmiž stranami. |
|
34 |
Jak rozhodl Soudní dvůr, podle znění uvedeného ustanovení je sice nutné, aby se návrhy týkaly týchž účastníků, avšak tyto návrhy mohou mít odlišný předmět, týkají-li se rozluky, rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Liberato, C‑386/17, EU:C:2019:24, bod 35 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že existence překážky litispendence předpokládá, že předmětem řízení zahájených před soudy různých členských států je zrušení nebo rozvolnění manželského svazku. |
|
35 |
Cílem takového řízení zahájeného u soudu členského státu za účelem uznání občanskoprávních účinků vykonatelného rozhodnutí o neplatnosti církevního sňatku vydaného církevním soudem na základě mezinárodní smlouvy uzavřené se Svatým stolcem a uvedené v článku 63 nařízení č. 2201/2003, jako je řízení, které probíhá v projednávané věci u Corte d’appello di Napoli (Odvolací soud v Neapoli), není přitom samo o sobě zrušení nebo rozvolnění manželského svazku. |
|
36 |
Jak totiž zaprvé zdůraznila italská a španělská vláda na jednání, v okamžiku zahájení takového řízení již došlo ke zrušení manželského svazku, jelikož tento vztah byl prohlášen za neplatný pravomocným a vykonatelným rozhodnutím církevního soudu. Cílem řízení u soudu dotyčného členského státu, kterým je v projednávané věci Italská republika, je pouze to, aby byly v jejím právním řádu uznány občanskoprávní účinky církevního rozhodnutí. |
|
37 |
Zadruhé rozsah kontroly ze strany státního soudu v rámci uvedeného řízení je omezen na hlediska výslovně uvedená v čl. 8 odst. 2 Lateránského konkordátu, a sice příslušnost církevního soudu, práva účastníků řízení na účast v řízení a obranu v průběhu řízení před tímto soudem, jakož i podmínky, na které italské právní předpisy váží uznání cizích rozhodnutí. Jak upřesnila italská vláda, státní soud nemůže církevní rozhodnutí meritorně přezkoumat. |
|
38 |
Řízení zahájené u státního soudu za účelem uznání občanskoprávních účinků vykonatelného rozhodnutí o neplatnosti církevního sňatku vydaného církevním soudem na základě Lateránského konkordátu nespadá proto pod pojem „řízení o prohlášení manželství za neplatné“ ve smyslu čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003. |
|
39 |
Tento výklad je potvrzen kontextem, jehož je toto ustanovení součástí. |
|
40 |
V tomto ohledu je nutno poznamenat, že článek 19 nařízení č. 2201/2003 spadá do jeho kapitoly II, nadepsané „Příslušnost“, která v článku 3 tohoto nařízení vyjmenovává kritéria pro určení příslušnosti soudů členských států k rozhodování ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky a prohlášení manželství za neplatné. |
|
41 |
Je třeba rovněž připomenout, že cílem systému určování příslušnosti zavedeného nařízením č. 2201/2003 ve věcech zrušení manželských svazků není vyloučit možnost příslušnosti několika soudů. Nařízení naopak výslovně stanoví, že může být dána rovnocenná příslušnost několika soudů (rozsudek ze dne 13. října 2016, Mikołajczyk, C‑294/15, EU:C:2016:772, bod 47 a citovaná judikatura). |
|
42 |
Právě v tomto kontextu upravuje čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 řešení situací, kdy jsou u dvou soudů různých členských států zahájena mezi týmiž stranami řízení týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, a za tímto účelem stanoví povinnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno později, přerušit bez návrhu řízení do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první, v souladu s kritérii stanovenými v tomto ohledu v článku 3 tohoto nařízení. |
|
43 |
Příslušnost italského soudu, u něhož byl podán návrh na uznání občanskoprávních účinků vykonatelného rozhodnutí o neplatnosti církevního sňatku vydaného církevním soudem na základě Lateránského konkordátu, však není určena na základě kritérií stanovených v článku 3 nařízení č. 2201/2003, ale na základě zvláštních pravidel stanovených tímto konkordátem uzavřeným mezi Svatým stolcem a Italskou republikou. Za těchto podmínek nemůže vést řízení, v jehož rámci je podán takový návrh, ke vzniku překážky litispendence ve smyslu čl. 19 odst. 1 tohoto nařízení vykládaného ve světle jeho článku 3, jak uvedl generální advokát v bodech 44 a 45 svého stanoviska. |
|
44 |
Výklad, který vyplývá ze znění čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003, podpořený kontextem, jehož součástí je toto ustanovení, není zpochybněn cíli sledovanými tímto nařízením. |
|
45 |
V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem nařízení č. 2201/2003 je mimo jiné na základě zásady vzájemné důvěry, která je základem vytvoření skutečného soudního prostoru na úrovni Unie, usnadnit uznávání rozhodnutí vydaných v členských státech ve věcech rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2022, Senatsverwaltung für Inneres und Sport, C‑646/20, EU:C:2022:879, bod 44 a citovaná judikatura). |
|
46 |
Ve zvláštním kontextu smluv uzavřených mezi Svatým stolcem a některými členskými státy je článek 63 nařízení č. 2201/2003 součástí obecného cíle sledovaného tímto nařízením, který spočívá v usnadnění uznávání a zjednodušeného výkonu rozhodnutí týkajících se neplatnosti manželství vydaných na základě těchto smluv. Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodech 49 a 50 svého stanoviska, cílem tohoto článku je rozšířit režim uznávání stanovený uvedeným nařízením na rozhodnutí o prohlášení manželství za neplatná vydaná na základě konkordátů uzavřených mezi Svatým stolcem a některými členskými státy, aby byla zajištěna plná účinnost těchto smluv. Cílem uvedeného článku není naopak podřídit tato rozhodnutí harmonizovaným pravidlům stanoveným v nařízení č. 2201/2003 a zejména pravidlům týkajícím se soudní příslušnosti, mezi něž patří článek 19 tohoto nařízení. |
|
47 |
S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že řízení zahájené u soudu členského státu za účelem uznání občanskoprávních účinků vykonatelného rozhodnutí, jímž se prohlašuje neplatnost církevního sňatku, pokud toto rozhodnutí vydal církevní soud na základě mezinárodní smlouvy uvedené v článku 63 tohoto nařízení, která byla uzavřena mezi Svatým stolcem a tímto členským státem, nespadá pod pojem „řízení o prohlášení manželství za neplatné“ ve smyslu tohoto ustanovení. |
K druhé otázce
|
48 |
S ohledem na odpověď na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku. |
K nákladům řízení
|
49 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
|
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: |
|
Článek 19 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 ve znění nařízení Rady (ES) č. 2116/2004 ze dne 2. prosince 2004 |
|
musí být vykládán v tom smyslu, že |
|
řízení zahájené u soudu členského státu za účelem uznání občanskoprávních účinků vykonatelného rozhodnutí, jímž se prohlašuje neplatnost církevního sňatku, pokud toto rozhodnutí vydal církevní soud na základě mezinárodní smlouvy uvedené v článku 63 nařízení č. 2201/2003 ve znění pozdějších předpisů, která byla uzavřena mezi Svatým stolcem a tímto členským státem, nespadá pod pojem „řízení o prohlášení manželství za neplatné“ ve smyslu tohoto ustanovení. |
|
Podpisy |
( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.
( i ) – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.