<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑478/12</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62012CJ0478</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:735">EU:C:2013:735</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>6</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20041114">14. 11. 2004</DATE> – VĚC C‑478/12</P><P>MALETIC</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20131114">14. listopadu 2013</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Příslušnost ve věcech občanských a obchodních</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 44/2001</KEYWORD><KEYWORD>Článek 16 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Cestovní smlouva uzavřená mezi spotřebitelem s bydlištěm v jednom členském státě a cestovní kanceláří usazenou v jiném členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Poskytovatel služeb využívaných cestovní kanceláří usazenou v členském státě bydliště spotřebitele</KEYWORD><KEYWORD>Právo spotřebitele podat žalobu proti oběma podnikům u soudu v místě svého bydliště</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑478/12,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landesgericht Feldkirch (Rakousko) ze dne <DATE ISO="20120920">20. září 2012</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20121024">24. října 2012</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Armin Maletic,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Marianne Maletic</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">lastminute.com GmbH,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">TUI Österreich GmbH,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení C. G. Fernlund, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka) a E. Jarašiūnas, soudci,</P><P>generální advokát: P. Cruz Villalón,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za TUI Österreich GmbH E. Reinitzerem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem a S. Nunes de Almeida, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi W. Bogensbergerem a A.‑M. Rouchaud‑Joët, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" PAGE.FIRST="1" NO.OJ="012" DATE.PUB="2000">Úř. věst. L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato otázka byla položena v rámci sporu, v němž stojí A. Maletic s M. Maletic (dále jen manželé Maleticovi) proti společnosti lastminute.com GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>lastminute.com<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a TUI Österreich GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>TUI<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) ohledně platby ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1201,38</FT> EUR včetně úroků a příslušenství za rezervaci pobytového zájezdu poskytovaného společností TUI, kterou žalobci v původním řízení provedli u lastminute.com.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 2, 11 až 13 a 15 odůvodnění nařízení č. 44/2001 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>(2)</NO.P><TXT>Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování vnitřního trhu. Je třeba přijmout předpisy, které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto nařízení závazné.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(11)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(13)</NO.P><TXT>Pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, měla by být slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než obecná pravidla.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(15)</NO.P><TXT>V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí. Musí existovat jasný a účinný mechanismus pro řešení souběžně probíhajících řízení, a rovněž pro zamezení obtíží vyplývajících z vnitrostátních rozdílů, pokud jde o stanovení doby, kdy se věc považuje za projednávanou. Pro účely tohoto nařízení by měla být tato doba stanovena samostatně.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>[o]soby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Podle čl. 5 bod 1 téhož nařízení 44/2001 může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu, v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 6 bod 1 nařízení č. 44/2001 stanoví, že tato osoba může být též žalována, je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý z žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je vyšetřit a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 15 odst. 1 písm. c) a odst. 3 tohoto nařízení stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 4 a čl. 5 bod 5,</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Tento oddíl se nevztahuje na přepravní smlouvy, kromě případu, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 16 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, na jehož území má tento smluvní partner bydliště, nebo u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 28 odst. 3 nařízení č. 44/2001 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Ve smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Manželé Maleticovi bydlí v obci Bludesch (Rakousko), která se nachází v soudním obvodu Bezirksgericht Bludenz (Okresní soud v Bludenzi). Jako soukromé osoby si dne <DATE ISO="20111230">30. prosince 2011</DATE> přes internet na stránce společnosti lastminute.com zarezervovali a zaplatili zájezd do Egypta v datech od 10. do <DATE ISO="20120124">24. ledna 2012</DATE> za <FT TYPE="NUMBER">1858</FT> eur. Společnost lastminute.com, která má sídlo v Mnichově (Německo), na své domovské stránce uváděla, že vystupuje jako zprostředkovatel zájezdů a že zájezd je organizován společností TUI, která má sídlo ve Vídni (Rakousko).</TXT></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Rezervace žalobců v původním řízení zněla na hotel Jaz Makadi Golf &amp; Spa v Hurghadě (Egypt). Společnost lastminute.com tuto rezervaci potvrdila a předala ji společnosti TUI. Manželé Maleticovi obdrželi od TUI <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>potvrzení/účetní doklad<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> ze dne <DATE ISO="20120105">5. ledna 2012</DATE>, v němž byly uvedeny detaily o zájezdu rezervovaném u společnosti lastminute.com se jménem jiného hotelu, a sice Jaz Makadi Star Resort Spa v Hurghadě.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení si omylu všimli až po příjezdu do Hurghady a zaplatili doplatek ve výši <FT TYPE="NUMBER">1036</FT> eur, aby mohli bydlet v hotelu původně rezervovaném na internetové stránce společnosti lastminute.com.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Žalobou podanou dne <DATE ISO="20120413">13. dubna 2012</DATE> u Bezirksgericht Bludenz se žalobci v původním řízení se domáhají, aby jim společnosti lastminute.com a TUI společně a nerozdílně zaplatily částku <FT TYPE="DECIMAL">1201,38</FT> eura včetně příslušenství, a vrátily tak zpět doplatek a nahradily újmu za nepříjemnosti, kterým byli o dovolené vystaveni.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Bezirksgericht Bludenz se při přezkumu omezil na ověření příslušnosti k rozhodování o žalobě a usnesením ze dne <DATE ISO="20110704">4. července 2011</DATE> ji pro místní nepříslušnost zamítl v rozsahu, v němž se týkala společnosti TUI. Podle tohoto soudu se nařízení č. 44/2001 na spor mezi žalobci v původním řízení a společností TUI nepoužije, jelikož jde o čistě vnitrostátní situaci. Rozhodl, že v souladu s ustanoveními použitelného vnitrostátního práva je příslušným soudem soud v místě bydliště žalované, tj. soud ve Vídni, a nikoli v Bludenzi.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Pokud však jde o společnost lastminute.com, která má sídlo v Německu, byl tento soud toho názoru, že podmínka stanovená v čl. 15 odst. 1 písm. c) nařízení č. 44/2001 týkající se činnosti zaměřené na Rakousko byla splněna. Konstatoval proto, že je příslušný k rozhodnutí ve věci samé. V tomto bodě nabylo usnesení právní moci, jelikož se společnost lastminute.com neodvolala.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení podali proti tomuto rozhodnutí odvolání (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Rekurs<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) k předkládajícímu soudu s tím, že jejich rezervace byla podle nich od samého počátku jako jeden právní úkon neoddělitelně spjata se společností lastminute.com jakožto zprostředkovatelkou zájezdu a se společností TUI jakožto organizátorkou zájezdu. Právě v případě zájezdu podle nich čl. 15 odst. 3 ve spojení s čl. 16 odst. 1 nařízení č. 44/2001 představuje právní základ pro příslušnost soudu, na nějž se žalobci obrátili, a to i ve vztahu ke společnosti TUI.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Ve své odpovědi na odvolání zastává společnost TUI stanovisko, že Bezirksgericht für Handelssachen Wien má výlučnou příslušnost rozhodnout o žalobě podané proti ní a že soud prvního stupně správně konstatoval, že se v projednávaném případě nejedná o jediný právní úkon. Podle ní je tudíž nutno vycházet z toho, že existují dvě různé smlouvy, a na tomto základě posuzovat otázku příslušnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud si přeje zjistit, zda taková situace, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>čistě vnitrostátní situací<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, a jak je v tomto ohledu nutno vykládat pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>smluvní partner<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> podle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 44/2001 v situaci, kdy podnikatel v jiném členském státě, než je stát bydliště spotřebitele, nabízí služby jiného podnikatele, který má zapsané sídlo na území tohoto druhého státu, pokud spotřebitel podá proti tomuto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>smluvnímu partnerovi<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> žalobu s tím, že mu toto ustanovení umožňuje uplatnit nárok před soudy v místě jeho bydliště.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že cílem zvláštní úpravy příslušnosti v oblasti spotřebitelských smluv v článku 15 a následujících nařízení č. 44/2001 je chránit slabší stranu smlouvy tím, že jí dává možnost zvolit si sudiště a omezuje možnost sjednat prorogační doložku, tato ochrana by podle tohoto soudu ztratila smysl, pokud by nebylo možné uplatnit u soudu příslušného na základě čl. 16 odst. 1 nařízení č. 44/2001 nároky, které spotřebiteli plynou z jediného právního úkonu ve formě rezervace, proti oběma smluvním partnerům.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Landesgericht Feldkirch rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Má být čl. 16 odst. 1 nařízení [č. 44/2001] zakládající příslušnost soudu místa, kde má spotřebitel bydliště, vykládán v tom smyslu, že v případě, že druhá strana smlouvy (zde zprostředkovatel zájezdu se sídlem v zahraničí) využije smluvního partnera (zde organizátora zájezdu se sídlem v tuzemsku), použije se uvedený článek v případě žaloby proti těmto dvěma osobám i na smluvního partnera se sídlem v tuzemsku?<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být pojem smluvní partner podle čl. 16 odst. 1 nařízení č. 44/2001 vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním řízení, zahrnuje i smluvního partnera hospodářského subjektu, s nímž spotřebitel uzavřel smlouvu, kterýžto partner má sídlo na území členského státu, v němž se nachází bydliště tohoto spotřebitele.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Společnost TUI tvrdí, že se na ni nařízení č. 44/2001 nepoužije a že okolnosti ve věci v původním řízení vykazují znaky čistě vnitrostátní situace, takže se použijí pouze ustanovení vnitrostátního práva o místní příslušnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Není však sporu o tom, že se nařízení č. 44/2001 uplatní vůči společnosti lastminute.com a že soud místa bydliště manželů Maleticových je, pokud jde o tuto společnost, příslušný k rozhodování ve věci samé.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Je tedy nutné zkoumat, zda se nařízení č. 44/2001 za okolností ve věci v původním řízení použije na takového smluvního partnera, jako je společnost TUI, a zda je dán cizí prvek odůvodňující jeho použití.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Soudní dvůr již v tomto ohledu v souvislosti s Bruselskou úmluvou ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" PAGE.FIRST="32" NO.OJ="299" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>) ve znění následujících smluv o přistoupení (dále jen Bruselská úmluva) konstatoval, že použití pravidel o příslušnosti v této úmluvě vyžaduje existenci cizího prvku a že mezinárodní povaha dotčeného právního vztahu nemusí pro účely použití článku 2 Bruselské úmluvy (nyní článek 2 nařízení č. 44/2001) nutně vyplývat ze zapojení několika smluvních států z důvodu merita sporu nebo bydliště jednotlivých stran sporu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20050301">1. března 2005</DATE>, Owusu, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-281/02" PAGE.ECR="I-1383" YEAR="2005">C-281/02, Sb. rozh. s. I-1383</REF.DOC.ECR>, body 25 a 26).</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že nařízení č. 44/2001 ve vztazích mezi členskými státy nahradilo Bruselskou úmluvu, a proto výklad ustanovení této úmluvy podaný Soudním dvorem platí rovněž pro ustanovení uvedeného nařízení, pokud lze ustanovení těchto nástrojů kvalifikovat jako rovnocenná (rozsudek ze dne <DATE ISO="20100504">4. května 2010</DATE>, TNT Express Nederland, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-533/08" PAGE.ECR="I-4107" YEAR="2010">C-533/08, Sb. rozh. s. I-4107</REF.DOC.ECR>, bod 36 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>V bodě 26 tohoto rozsudku sice bylo konstatováno, že mezinárodní povaha dotčeného právního vztahu nemusí nutně vyplývat ze zapojení několika smluvních států z důvodu merita sporu nebo bydliště jednotlivých stran sporu, avšak v souladu s tvrzeními Komise a portugalské vlády je nutné konstatovat, že nařízení č. 44/2001 se uplatní tím spíše za okolností ve věci, o níž se jedná v původním řízení, kdy je cizí prvek dán nejen v souvislosti s lastminute.com, což nebylo zpochybňováno, ale i pokud jde o TUI.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>I za předpokladu, že by takový jediný právní úkon, jako je úkon, kterým manželé Maleticovi rezervovali a zaplatili pobytový zájezd na internetové stránce společnosti lastminute.com, mohl být rozdělen na dva různé smluvní vztahy, tj. jeden s online cestovní agenturou lastminute.com a druhý s organizátorem<?PAGE NO="6"?> zájezdů TUI, druhý smluvní vztah nelze kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>čistě vnitrostátní<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, jelikož je s prvním smluvním vztahem neoddělitelně spjat z důvodu, že je realizován prostřednictvím uvedené cestovní agentury nacházející se v jiném členském státě.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Dále je třeba zohlednit cíle uvedené v bodech 13 a 15 odůvodnění nařízení č. 44/2001 týkající se ochrany spotřebitele jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>slabší strany<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> smlouvy a minimalizace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>možnosti souběžných řízení a [zajištění], aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Tyto cíle brání řešení, které by umožňovalo, aby manželé Maleticovi vedli souběžně v Bludenzi i ve Vídni dvě související řízení proti dvěma hospodářským subjektům zapojeným do rezervace a realizace pobytového zájezdu dotčeného ve věci v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>smluvní partner<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> podle čl. 16 odst. 1 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, zahrnuje i smluvního partnera hospodářského subjektu, s nímž spotřebitel uzavřel tuto smlouvu, kterýžto partner má sídlo na území členského státu, v němž se nachází bydliště tohoto spotřebitele.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>smluvní partner<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> podle čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001 Rady ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE>, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, zahrnuje i smluvního partnera hospodářského subjektu, s nímž spotřebitel uzavřel tuto smlouvu, kterýžto partner má sídlo na území členského státu, v němž se nachází bydliště tohoto spotřebitele.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>