<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><ORDER xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.ORDER><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62009TO0088</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:5">EU:T:2017:5</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.ORDER><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>USNESENÍ ZE DNE <DATE ISO="20170113">13. 1. 2017</DATE> – VĚC T‑88/09 DEP</P><P>IDROMACCHINE A DALŠÍ v. KOMISE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení Tribunálu</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20170113">13. ledna 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení</KEYWORD><KEYWORD>Určení výše nákladů řízení</KEYWORD></INDEX><ORDER.INIT><P>Ve věci T‑88/09 DEP,</P></ORDER.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Idromacchine Srl</HT>, se sídlem v Porto Marghera (Itálie),</P><P><HT TYPE="BOLD">Alessandro Capuzzo</HT>, s bydlištěm v Mirano (Itálie),</P><P><HT TYPE="BOLD">Roberto Capuzzo</HT>, s bydlištěm ve Spinea (Itálie),</P><P>zastoupení W. Viscardini a G. Donà, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobci,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT>, zastoupené É. Gippini Fournierem a D. Grespanem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh na určení výše nákladů řízení v návaznosti na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>),</P><PREAMBLE.GEN><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (první senát),</P><P>ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, V. Valančius a U. Öberg, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,</P></PREAMBLE.INIT><PREAMBLE.FINAL>vydává toto</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE.GEN><CONTENTS.ORDER><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20090227">27. února 2009</DATE> podali žalobci, a sice společnost Idromacchine Srl a její společníci A. Capuzzo a R. Capuzzo, z nichž každý měl v uvedené společnosti 50% podíl, žalobu na náhradu škody, kterou se domáhali, aby Evropské komisi byla uložena povinnost nahradit majetkovou a nemajetkovou újmu, která jim údajně vznikla tím, že Komise ve svém<?PAGE NO="2"?> rozhodnutí C(2004) 5426 final ze dne <DATE ISO="20041230">30. prosince 2004</DATE>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Státní podpory – Itálie – Státní podpora N 586/2003, N 587/2003, N 589/2003 a C 48/2004 (ex N 595/2003) – Prodloužení tříleté dodací lhůty pro chemický tanker – Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 [ES]<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="042" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2005">Úř. věst. 2005, C 42, s. 15</REF.DOC.OJ>), dospěla k závěru, že v důsledku toho, že společnost Idromacchine dodala zásobníky, jež nesplňovaly kvalitativní a bezpečnostní normy, došlo k prodlení při dodání lodí, na nichž měly být tyto zásobníky instalovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Tribunál zamítl žalobu na náhradu škody v rozsahu, v němž se týkala veškeré údajné majetkové újmy, a vyhověl žalobě v rozsahu, v němž se týkala náhrady nemajetkové újmy, která vznikla společnosti Idromacchine. Tribunál rovněž rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení žalobců, kteří ponesou zbývající jednu třetinu vlastních nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20120124">24. ledna 2012</DATE> podali žalobci kasační opravný prostředek proti rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který byl zamítnut usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130903">3. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑34/12 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:552">EU:C:2013:552</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr rovněž žalobcům uložil náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Elektronickou poštou ze dne <DATE ISO="20140213">13. února 2014</DATE> žalobci Komisi sdělili, že částka, kterou jim má Komise uhradit z titulu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>přiznatelné náhrady nákladů řízení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> v souvislosti s uvedenou věcí, činí <FT TYPE="DECIMAL">98598,33</FT> eura.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>V návaznosti na korespondenci mezi stranami Komise dopisem ze dne <DATE ISO="20150309">9. března 2015</DATE> navrhla, že uhradí částku <FT TYPE="NUMBER">25000</FT> eur, a poté během telefonického rozhovoru uskutečněného dne <DATE ISO="20150519">19. května 2015</DATE> s advokáty žalobců částku <FT TYPE="NUMBER">29000</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Elektronickou poštou ze dne <DATE ISO="20150609">9. června 2015</DATE> žalobci nabídku Komise odmítli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20151126">26. listopadu 2015</DATE> podali žalobci tento návrh na určení výše nákladů řízení, v němž navrhují, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>určil výši přiznatelné náhrady nákladů řízení ve věci T‑88/09, včetně tohoto řízení o určení výše náhrady nákladů řízení, na <FT TYPE="DECIMAL">102264,99</FT> eura;</P></ITEM><ITEM><P>zvýšil uvedenou částku, nebo částku, již určí Tribunál, o úroky z prodlení od data vyhlášení usnesení, nebo alespoň od jeho doručení, do data skutečného zaplacení, vypočtené na základě sazby uplatňované Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní refinanční operace v první den měsíce splatnosti, zvýšené o tři a půl procentního bodu, nebo podpůrně zvýšené o dva procentní body.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Ve vyjádření předloženém kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20160119">19. ledna 2016</DATE> Komise navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>stanovil nutné náklady řízení žalobců ve věci T‑88/09 ve výši, jež celkově nepřesahuje <FT TYPE="NUMBER">36000</FT> eur;</P></ITEM><ITEM><P>uložil jí zaplatit dvě třetiny celkové výše přiznatelné náhrady nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 170 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení Tribunál rozhodne na návrh dotčeného účastníka řízení usnesením, proti kterému nelze podat opravný prostředek, poté co poskytl účastníkovi řízení, jehož se návrh týká, příležitost k vyjádření.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K otázce, zda lze přiznat náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle čl. 140 písm. b) jednacího řádu lze přiznat náhradu nutných výdajů vynaložených účastníky řízení v souvislosti s řízením, zejména výdajů na cestu a pobyt a odměn zmocněnců, poradců nebo advokátů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury týkající se čl. 91 písm. b) jednacího řádu Tribunálu ze dne <DATE ISO="19910502">2. května 1991</DATE>, jehož obsah je shodný s obsahem čl. 140 písm. b) jednacího řádu, z tohoto ustanovení vyplývá, že přiznatelná náhrada nákladů je omezena jednak na náklady vynaložené v souvislosti s řízením před Tribunálem a jednak na náklady, jež byly pro tento účel nutné (viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140325">25. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Marcuccio v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑126/11 P-DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:171">EU:T:2014:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Stanovením přiznatelné náhrady nákladů řízení Tribunál přihlíží ke všem okolnostem věci až do okamžiku podpisu usnesení o určení výše nákladů řízení, včetně nutných výdajů souvisejících s řízením o určení výše nákladů řízení (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140325">25. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Marcuccio v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑126/11 P-DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:171">EU:T:2014:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>V projednávaném případě uplatňují žalobci různé výdaje a odměny, a sice odměny advokátů účtované na základě hodinových i jiných než hodinových sazeb, náklady na telefonické hovory a telefonické konference, elektronickou poštu, faxy, dopisy a fotokopie, výdaje v souvislosti s posudkem technicko-účetního charakteru (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>posudek<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) a cestovní výdaje a náhrady v souvislosti s jednáním konaným dne <DATE ISO="20110208">8. února 2011</DATE>, jakož i paušální částku ve výši 5 % z odměn z titulu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>úhrady režijních nákladů<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Komise nesouhlasí s tím, že lze přiznat náhradu výdajů vynaložených v souvislosti s posudkem či náhradu odměn týkajících se komunikace a paušální částky režijních nákladů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Pokud jde v první řadě o odměny advokátů, není popíráno, že odměny vztahující se k právnické práci v pravém slova smyslu jsou náklady, jejichž náhradu lze přiznat. V projednávaném případě se však žalobci domáhají i přiznání náhrady odměn advokátů vztahujících se ke specifickým jednotkově účtovaným plněním, a sice k telefonickým hovorům a konferencím, elektronické poště, faxům a dopisům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba mít za to, že v rozsahu, v němž se některá z těchto specifických plnění citovaných v bodě 15 výše vztahují k právnickým pracím v pravém slova smyslu, jsou s nimi související odměny již zahrnuty v částce odměn účtovaných v hodinové sazbě a nemohou být účtovány dodatečně, neboť jinak by došlo ke dvojímu účtování odměn, jak Komise správně tvrdí. Kromě toho v rozsahu, v němž se další plnění z těch, jež jsou uvedena v bodě 15 výše, týkají doplňkových administrativních prací, které tedy nemohou být předmětem odměny, představují související náklady režijní náklady, jejichž náhradu lze v zásadě přiznat. Jak však správně zdůrazňuje Komise, v rozsahu, v němž se žalobci domáhají i paušální náhrady režijních nákladů, je třeba zabránit tomu, aby byly tyto náklady předmětem dvojí náhrady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba připomenout, že soudu přísluší přihlédnout především k celkovému počtu hodin práce, jež se mohou jevit jako objektivně nutné v souvislosti s řízením před Tribunálem, bez ohledu na počet advokátů, mezi něž mohla být uskutečněná plnění rozvržena [usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981030">30. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Kaysersberg v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑290/94 (92</NO.CASE>), <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1998:255">EU:T:1998:255</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000315">15. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Enso-Gutzeit v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑337/94 (92</NO.CASE>), <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2000:76">EU:T:2000:76</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040628">28. června 2004</DATE>, <NAME.CASE>Airtours v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑342/99 DEP</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:192">EU:T:2004:192</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>]. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že počet hodin účtovaných souběžně dvěma zástupci žalobců, mimo jiné za telefonické konference advokátní kanceláře s klientem, studium spisu, studium žalobní odpovědi a dupliky, studium zprávy k jednání, přípravu na jednání a účast na tomto jednání, je zjevně nepřiměřeně vysoký a nemůže být celkově kvalifikován jako nutné náklady v souvislosti s řízením před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>V druhé řadě, pokud jde o výdaje vztahující se k posudku, z judikatury vyplývá, že ve věcech zahrnujících posouzení převážně hospodářského rázu se může účast ekonomických poradců nebo znalců doplňující práci právních poradců někdy jevit nezbytnou a vést k nákladům, jejichž náhrada je přiznatelná na základě čl. 140 písm. b) jednacího řádu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061219">19. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>WestLB v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑228/99 DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:405">EU:T:2006:405</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Aby tomu tak bylo, musí být tato účast objektivně nutná pro účely řízení. Může tomu tak být zejména tehdy, jestliže se posudek ukáže jako rozhodující pro výsledek sporu, takže jeho předložení jedním z účastníků řízení ušetří Tribunálu nutnost nařídit posudek v rámci pravomocí provádět dokazování, jimiž je nadán na základě článku 25 statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 91 jednacího řádu (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061219">19. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>WestLB v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑228/99 DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:405">EU:T:2006:405</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Tak tomu však v projednávané věci není. Posudek byl totiž podle žalobců vypracován proto, aby kvalifikovaná a nezávislá externí osoba vnesla více důvěryhodnosti do obchodních a ekonomických údajů, o něž se žalobci opírali při prokazování újmy a příčinné souvislosti s chováním vytýkaným Komisi. V tomto ohledu je třeba zaprvé poukázat na to, že posudek ve skutečnosti spočíval, jak naznačuje popis jeho předmětu samotným znalcem, auditorskou kanceláří, v pouhém ověření souladu čísel obsažených v oddílech 1, 2 a 3 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>technicko-účetní<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> zprávy o odvětví výroby parních kotlů, kterou vypracovali žalobci, s účetními podklady, účetní rozvahou, čísly a informacemi obsaženými v obchodní korespondenci a dalších zdrojích citovaných v uvedené zprávě. Ve skutečnosti se tedy jednalo o osvědčení správnosti, a nikoli o posudek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Zadruhé se osvědčená zpráva týkala především detailů majetkové újmy, kterou žalobci uplatňovali před Tribunálem. Pokud jde naproti tomu o nemajetkovou újmu, omezovala se tato zpráva na návrh, aby byla vyčíslena v souladu s požadavky ekvity ve výši mezi 30 % a 50 % uplatňované majetkové újmy, jež byla vyčíslena na <FT TYPE="DECIMAL">5459641,28</FT> eura, aniž uvedla, jakými úvahami by mělo být toto rozpětí odůvodněno. Vzhledem k tomu, že Tribunál na jedné straně zamítl veškerá tvrzení žalobců stran majetkové újmy jako neopodstatněná a na druhé straně výslovně odmítl způsob výpočtu částky nemajetkové újmy navržený žalobci, aby pak tuto částku stanovil na 20 000 eur (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), je nutno dospět k závěru, že osvědčená zpráva nebyla ani nutná, ani užitečná pro účely řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Skutečnost, že důkaz předložený před Tribunálem není nutný ani užitečný pro účely řízení, sice nelze dovozovat z pouhé okolnosti, že žalobce nebyl ve sporu v některém bodě úspěšný nebo že Tribunál nepřijal skutečnosti, jež měl tento důkaz prokázat, neboť jinak by byl účastník řízení penalizován za to, že se pokusil v plném rozsahu splnit svou povinnost prokázat skutečnosti, jichž se dovolává. V projednávaném případě však osvědčení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>technicko-účetní<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> zprávy, které předložili žalobci, neušetřilo Tribunálu, ve smyslu uvedeném v judikatuře citované v bodě 19 výše, nutnost nařídit posudek v rámci pravomocí provádět dokazování, jimiž je nadán na základě článku 25 statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 91 jednacího řádu. Z bodů 104 až 115 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), totiž vyplývá, že důvodem pro odmítnutí tvrzení žalobců Tribunálem stran majetkové újmy, jež má být údajně prokázána osvědčenou zprávou, bylo to, že žalobci neprokázali, že existuje příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním Komise a dovolávanou újmou. Tribunál by tudíž v případě, že by žalobci nepředložili osvědčení, neměl potřebu nařídit posudek, aby ověřil údaje předložené žalobci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Nelze tudíž přiznat náhradu výdajů vynaložených v souvislosti s posudkem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Pokud jde dále o argument žalobců, že samotný Tribunál, u něhož se domáhali přiznání náhrady nákladů na posudek z titulu náhrady vzniklé majetkové újmy, potvrdil, že takové výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti se soudním řízením nemohou být považovány za újmu odlišnou od břemene nákladů řízení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE>,<?PAGE NO="5"?> <NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0098">98</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), postačí konstatovat, že Tribunál sice uvedl, že výdaje spojené s odborným posudkem patří k nákladům řízení, avšak v žádném případě nezaujal stanovisko k tomu, zda lze přiznat jejich náhradu ve smyslu čl. 140 písm. b) jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>V třetí řadě platí, že náhrada výdajů na komunikaci je v zásadě přiznatelná, s výjimkou výdajů spojených s interní komunikací mezi advokáty žalobců z kanceláří v Bruselu (Belgie) a v Padově (Itálie). Je totiž třeba připomenout, že výdaje na komunikaci mezi dvěma advokáty téhož účastníka řízení nemohou být odůvodněny jako nutné výdaje (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121120">20. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al Shanfari v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑121/09 DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:607">EU:T:2012:607</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Pokud tato komunikace není identifikována v rámci veškeré komunikace, jíž se dovolávají žalobci, je třeba dát přednost tomu, aby byly výdaje na komunikaci nahrazeny paušálně jakožto režijní náklady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Ve čtvrté řadě lze přiznat náhradu výdajů na fotokopie, jež žalobci v projednávané věci uplatňují, což Komise nezpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Pokud jde v páté řadě o výdaje spojené s jednáním, je třeba poukázat na to, že na jedné straně se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>cestovní náhrady<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> nejeví jako nutné, neboť odměna za účast na jednání je zohledněna v odměnách advokátů. Na druhé straně na rozdíl od názoru Komise se účast dvou advokátů na jednání vzhledem ke složitosti věci nejeví jako nepřiměřená, takže lze přiznat náhradu výdajů na cestu a pobyt spojených s jejich účastí na jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V šesté řadě lze zajisté na základě čl. 140 písm. b) jednacího řádu přiznat náhradu režijních nákladů, avšak 5% podíl z odměn advokátů je v projednávaném případě nepřiměřený. Za okolností projednávané věci se sazba ve výši 2 % uvedených odměn jeví jako vhodná pro stanovení přiznatelné náhrady jiných režijních nákladů, než jsou výdaje na fotokopie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K výši přiznatelné náhrady nákladů řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Co se týče výše přiznatelné náhrady nákladů řízení, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v případě neexistence unijních ustanovení, která by měla povahu sazebníku, je Tribunál povinen volně posoudit okolnosti věci a přitom přihlédnout k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i k obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a k hospodářským zájmům, které účastníci řízení na sporu měli (viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061219">19. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>WestLB v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑228/99 DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:405">EU:T:2006:405</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Pokud jde v první řadě o dotčené hospodářské zájmy, nelze jejich význam určovat celkovou částkou škody uplatňované žalobci v hlavním řízení v rámci žaloby na náhradu škody jako v projednávaném případě. Jak totiž zdůrazňuje Komise, takový přístup by mohl žalobce podněcovat k tomu, aby uplatňovali neúměrně vysoké požadavky. Vzhledem k okolnostem projednávané věci je třeba mít za to, že dotčené hospodářské zájmy měly jen omezený význam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde v druhé řadě o význam sporu z hlediska unijního práva, jakož i jeho obtížnost, je třeba poznamenat, že se spor týkal žaloby na náhradu škody, která byla údajně způsobena protiprávním jednáním Komise, a jedná se tedy o oblast, jež je předmětem hojné judikatury stran podmínek požadovaných pro založení mimosmluvní odpovědnosti Unie a vyčíslení újmy. Kromě toho je třeba poukázat na to, že jednání Komise nebylo ze skutkového hlediska zpochybněno, takže se spor omezoval na jeho právní kvalifikaci, prokázání příčinné souvislosti a vyčíslení újmy. Za těchto podmínek musí být význam a obtížnost sporu kvalifikovány jako střední.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Pokud jde v třetí řadě o rozsah vykonané práce, nemůže omezený význam dotčených hospodářských zájmů a střední úroveň právní významnosti a obtížnosti sporu odůvodnit 486 hodin práce, jež advokáti žalobců podle svých slov věnovali věci v hlavním řízení, a neumožňují Tribunálu považovat jimi vykázanou odměnu v celkové výši <FT TYPE="NUMBER">118700</FT> eur účtovanou hodinovou sazbou za objektivně nutnou ve smyslu čl. 140 písm. b) jednacího řádu, zvláště když výdaje na koordinaci práce jednotlivých poradců žalobců nemohou být považovány za nutné výdaje, jež musí být zohledněny při výpočtu přiznatelné náhrady nákladů řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121120">20. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al Shanfari v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑121/09 DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:607">EU:T:2012:607</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Zaprvé je totiž třeba uvést, že celkový počet 241 hodin práce pro studium věci v hlavním řízení a vyhotovení plné moci a žaloby se jeví jako nepřiměřený. Vzhledem k okolnostem uvedeným v bodech 30 a 31 výše lze za přiměřený odhad doby nezbytné pro advokáta zkušeného v dané oblasti považovat 85 hodin práce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Zadruhé žalobci uplatňují čtyři hodiny práce pro vyhotovení návrhu na přezkum rozhodnutí Tribunálu o žádosti o anonymitu a vypuštění některých údajů při zveřejnění rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tento návrh, který byl Tribunálem zamítnut, pouze přebíral skutečnosti a argumenty, které již byly obsaženy v původní žádosti o anonymitu, jež byla předložena v žalobě a zamítnuta Tribunálem, nelze hodiny práce, jež byly tomuto návrhu věnovány, považovat za nutné náklady v souvislosti s řízením před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Zatřetí se počet 148 hodin práce, jež počítají žalobci pro studium žalobní odpovědi a vypracování repliky, jeví jako neúměrně vysoký. Vzhledem k okolnostem uvedeným v bodech 30 a 31 výše a vzhledem k času považovanému za přiměřený pro studium věci v hlavním řízení a pro vyhotovení plné moci a žaloby, jak je uveden v bodě 33 výše, lze za přiměřený odhad celkové doby nezbytné pro advokáta zkušeného v dané oblasti pro uskutečnění těchto úkonů považovat 35 hodin práce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Začtvrté žalobci uplatňují 20 hodin práce pro studium dupliky, šest hodin práce pro diskusi s klienty, dvě hodiny práce pro vyhotovení návrhu na dodatečný čas pro přednes řeči, čtrnáct hodin práce pro studium zprávy k jednání a vypracování vyjádření k této zprávě a 47 hodin práce pro přípravu na jednání. Jak správně uvádí Komise, tato doba práce v celkové výši 89 hodin se jeví jako značně nadhodnocená. Především je totiž studium dupliky a zprávy k jednání nedílnou součástí přípravy na toto jednání, zpráva k jednání čítala pouze třináct stran a synteticky shrnovala důvody a argumenty účastníků řízení, jež už byly advokátům žalobců dobře známy, a samotné jednání bylo jednoduché a trvalo pouze dvě hodiny, aniž byl účastníkům řízení poskytnut dodatečný čas pro přednes řečí. Za těchto okolností lze za přiměřený odhad celkové doby nezbytné pro zkušeného advokáta pro uskutečnění těchto úkonů považovat 24 hodin práce. Stejně tak je třeba uznat za nezbytné čtyři hodiny práce spojené se samotnou účastí na jednání (dvě hodiny práce pro každého z obou advokátů žalobců).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Zapáté je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury není Tribunál oprávněn určit výši odměn, které mají účastníci řízení zaplatit svým vlastním advokátům, ale pouze určit, do jaké výše lze náhradu těchto odměn požadovat od účastníka řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Tribunál tedy při rozhodování o návrhu na určení výše nákladů řízení není povinen vzít v úvahu vnitrostátní advokátní tarif ani případnou dohodu uzavřenou v tomto ohledu mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19961108">8. listopadu 1996</DATE>, <NAME.CASE>Stahlwerke Peine‑Salzgitter v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑120/89 (92</NO.CASE>), <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1996:161">EU:T:1996:161</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020110">10. ledna 2002</DATE>, <NAME.CASE>Starway v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑80/97 DEP</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2002:1">EU:T:2002:1</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V projednávaném případě se jeví, že odměny uplatňované advokáty žalobců odpovídají míře složitosti sporu. Sazba účtovaná W. Viscardini ve výši 300 eur za hodinu skutečně odpovídá sazbám odborníka se značnými zkušenostmi v dotčené oblasti. Účtování práce G. Donà ve výši 200 eur za hodinu rovněž odpovídá odměnám, jež jsou obecně účtovány spolupracujícími advokáty, kteří již však mají jistou<?PAGE NO="7"?> zkušenost. S přihlédnutím k judikatuře citované v bodě 17 výše je tedy v projednávaném případě třeba uplatnit jednotnou hodinovou sazbu 250 eur za hodiny práce uznané za nutné v souvislosti s řízením před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Z toho plyne, že výše nákladů řízení v souvislosti s odměnami advokátů, jejichž náhradu lze žalobcům vůči Komisi přiznat, činí celkově <FT TYPE="NUMBER">37000</FT> eur, a sice <FT TYPE="NUMBER">21250</FT> eur pro studium věci v hlavním řízení a vyhotovení plné moci a žaloby, <FT TYPE="NUMBER">8750</FT> eur za studium žalobní odpovědi a vypracování repliky, <FT TYPE="NUMBER">6000</FT> eur za přípravu na jednání a <FT TYPE="NUMBER">1000</FT> eur za samotnou účast na jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Ve čtvrté řadě se výdaje na fotokopie ve výši 411 eur nejeví jako nepřiměřeně vysoké a Komise je ostatně nezpochybňuje, takže je třeba je uznat za nutné náklady v souvislosti s řízením před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Pokud jde v páté řadě o výdaje spojené s jednáním, jak uvádí Komise, vzhledem k tomu, že jiné režijní náklady než výdaje na fotokopie jsou předmětem paušální náhrady vypočtené na základě procentního podílu z odměn advokátů žalobců, není namístě přiznávat ještě náhradu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>výdajů spojených s jednáním<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, jak požadovali žalobci, aniž specifikovali povahu uvedených výdajů. S ohledem na tyto okolnosti je třeba stanovit výši přiznatelné náhrady výdajů spojených s jednáním na <FT TYPE="NUMBER">1082</FT> eur, přičemž tato částka zahrnuje výdaje na cestu a pobyt obou advokátů žalobců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Pokud jde v šesté řadě o jiné režijní náklady než o výdaje na fotokopie, je třeba je, jak bylo uvedeno v bodě 28 výše, nahradit paušálně až do výše 740 eur, tedy 2 % z odměn advokátů žalobců považovaných za nutné náklady v souvislosti s řízením před Tribunálem, jak bylo konstatováno v bodě 39 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Pokud jde v sedmé řadě o výdaje vynaložené v souvislosti s tímto řízením o určení výše nákladů řízení, jež žalobci vyčíslují na <FT TYPE="NUMBER">5000</FT> eur (20 hodin práce při hodinové sazbě 250 eur), postačí poukázat na to, že tyto výdaje nebyly náklady nutnými v souvislosti s řízením před Tribunálem, neboť Komise v předsoudní fázi řízení navrhovala, že uhradí vyšší částku, než jakou Tribunál považuje za nezbytnou (viz bod 5 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Ve světle předchozích úvah budou zvláštní okolnosti projednávaného případu správně zohledněny stanovením celkové výše přiznatelné náhrady nákladů řízení žalobcům ve věci v hlavním řízení na <FT TYPE="NUMBER">39233</FT> eur, a sice <FT TYPE="NUMBER">37000</FT> eur z titulu odměn jejich advokátů ve věci v hlavním řízení, 411 eur z titulu výdajů na fotokopie, <FT TYPE="NUMBER">1082</FT> eur z titulu výdajů spojených s jednáním a 740 eur z titulu jiných režijních nákladů než výdajů na fotokopie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Z této celkové částky <FT TYPE="NUMBER">39233</FT> eur uhradí Komise <FT TYPE="NUMBER">26155</FT> eur, tedy dvě třetiny, jež má Komise uhradit v souladu s rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K argumentu vycházejícímu z porušení práva na přístup ke spravedlnosti</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Žalobci uvádějí, že pokud jim Tribunál nepřizná náhradu nákladů, o nichž žalobci tvrdí, že je skutečně vynaložili, bude to mít za následek porušení práva na přístup ke spravedlnosti chráněného článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> v Římě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>). Žalobci uvádějí, že bude-li v projednávaném případě částka <FT TYPE="NUMBER">20000</FT> eur, kterou jim Tribunál přiznal jako náhradu jejich nemajetkové újmy, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>neutralizována<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> tím, že k jejich tíži zůstane částka nákladů řízení, bude to představovat odepření spravedlnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Komise tyto argumenty odmítá.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že zásada účinné soudní ochrany představuje obecnou zásadu unijního práva, která je v současnosti vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv, který ve svém prvním pododstavci stanoví, že každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem, a ve svém druhém pododstavci, který odpovídá čl. 6 odst. 1 EÚLP, že každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑334/12 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:134">EU:C:2013:134</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Žalobci přitom v projednávané věci netvrdí, že výkon jejich práva na přístup ke spravedlnosti byl omezen, nýbrž v zásadě poukazují na to, že by toto právo bylo zbaveno své podstaty, kdyby část jimi vynaložených nákladů řízení ve věci T‑88/09, jež by zůstala k jejich tíži, překročila částku odškodnění, která jim byla v této věci Tribunálem přiznána, neboť by to mělo za následek, že by byli o toto odškodnění připraveni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že s výjimkou případu právní pomoci, který není v projednávané věci relevantní, musí každý, kdo podává návrh na zahájení řízení před soudem, jež vyžaduje zastoupení advokátem, vynaložit náklady na takové zastoupení a rovněž další náklady spojené s uplatňováním svých práv, jako například náklady na vypracování osvědčení či odborných posudků k prokázání opodstatněnosti svých tvrzení před soudem. Skutečnost, že v případě pouze částečného úspěchu žaloby může část těchto nákladů zůstat k tíži žalobce, je inherentní obecnému pravidlu přiznávání nákladů řízení, jež je konkretizováno zejména v čl. 87 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu ze dne <DATE ISO="19910502">2. května 1991</DATE>, podle kterého mohou být v takových případech náklady řízení rozděleny. Stejně tak skutečnost, že nemusí být přiznána náhrada některých výdajů vynaložených účastníkem řízení, a tyto výdaje tak zůstanou k tíži tohoto účastníka řízení, je inherentní článku 170 jednacího řádu, podle kterého Tribunál rozhoduje o přiznání náhrady nákladů řízení v případě sporu mezi účastníky řízení. Použití těchto ustanovení nemůže představovat porušení práva na přístup ke spravedlnosti, a to ani v případech, kdy, jak tomu je v projednávané věci, částka nákladů řízení, jež zůstane k tíži žalobce, přesáhne částku, jež mu byla přiznána Tribunálem v hlavním řízení. Otázka výše nákladů řízení, jež zůstanou k tíži žalobce, je totiž odlišná od otázky, jak rozsáhlá je povinnost uložená žalované straně v hlavním řízení, a je na prvně uvedené otázce nezávislá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Tento závěr nemůže být vyvrácen rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva, jehož se žalobci dovolávají, v němž bylo v zásadě konstatováno, že použití pravidel týkajících se nákladů soudního řízení, jejichž následkem je, že je žalobce připraven takřka o celé odškodnění, k jehož poskytnutí byl určitý stát odsouzen za jeho protiprávní předběžné zadržení, je porušením jeho práva na přístup ke spravedlnosti. V tomto směru postačí poukázat na to, že v uvedené věci šlo o náklady soudního řízení vyměřené státem, jemuž byla uložena povinnost zaplatit žalobci odškodnění, což mohlo navodit dojem, že stát obdržel zpět to, co poskytl k nápravě porušení EÚLP (ESLP, <DATE ISO="20070712">12. července 2007</DATE>, Stankov c. Bulharsko, CE:ECHR:2007:0712JUD006849001, § 51 až § 67). Avšak vzhledem k tomu, že řízení před unijními soudy je v zásadě bezplatné, musí žalobci v projednávané věci nést jen část odměn a nákladů na vlastní advokáty, což jsou částky, které se ze své povahy vymykají jakémukoli vlivu Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Je tudíž třeba zamítnout argument vycházející z porušení práva na přístup ke spravedlnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K návrhu týkajícímu se úroků z prodlení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Žalobci se domáhají, aby částka přiznatelné náhrady nákladů řízení byla navýšena o úroky z prodlení ode dne vyhlášení usnesení nebo alespoň ode dne jeho doručení do dne skutečného uhrazení uvedených nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba poukázat na to, že konstatování případné povinnosti zaplatit úroky z prodlení a stanovení jejich sazby spadá do pravomoci Tribunálu na základě čl. 170 odst. 1 a 3 jednacího řádu (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140523">23. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Marcuccio v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑286/11 P-DEP</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:312">EU:T:2014:312</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury musí být návrhu na navýšení dlužné částky v rámci řízení o určení výše nákladů řízení o úroky z prodlení vyhověno pro období mezi datem doručení usnesení o určení výše nákladů řízení a datem skutečné náhrady nákladů řízení (viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111024">24. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Marcuccio v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑176/04 DEP II</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:616">EU:T:2011:616</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Vzhledem k okolnostem projednávané věci považuje Tribunál za vhodné vypočítat použitelnou sazbu úroků na základě sazby uplatňované ECB pro hlavní refinanční operace platné první kalendářní den měsíce splatnosti úhrady zvýšené o 3,5 procentního bodu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (první senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Celková částka nákladů řízení, kterou je Evropská komise povinna uhradit společnosti Idromacchine Srl, Alessandru Capuzzovi a Robertu Capuzzovi, se stanoví na <FT TYPE="NUMBER">26155</FT> eur.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Tato částka se navyšuje o úroky z prodlení od data doručení tohoto usnesení do data skutečné úhrady celkové dlužné částky vypočtené na základě sazby uplatňované Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace platné první kalendářní den měsíce splatnosti úhrady zvýšené o 3,5 procentního bodu.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST><P>V Lucemburku dne <DATE ISO="20170113">13. ledna 2017</DATE>.</P></JURISDICTION></CONTENTS.ORDER><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Vedoucí soudní kanceláře</P><P>E. Coulon</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Předsedkyně</P><P>I. Pelikánová</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></ORDER>