<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑196/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0196</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:851">EU:C:2015:851</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>5</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>5</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY J. KOKOTT – VĚC C‑196/15</P><P>GRANAROLO</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20151223">23. prosince 2015</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑196/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Granarolo SpA</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Soudní příslušnost v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>nařízení (ES) č. 44/2001</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní příslušnost</KEYWORD><KEYWORD>Článek 5 odst. 1 a 3</KEYWORD><KEYWORD>Náhlé přerušení obchodního vztahu</KEYWORD><KEYWORD>Smluvní nebo deliktní povaha příslušné žaloby na náhradu škody</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná věc je pro Soudní dvůr novou příležitostí k tomu, aby od sebe odlišil zvláštní kritéria pro určení soudní příslušnosti, jež pro uplatňování smluvních a mimosmluvních nároků stanoví nařízení (ES) č. 44/2001<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Konkrétně se jedná o otázku, zda se na právní spor, v němž je žaloba na náhradu škody odůvodňována pouze náhlým přerušením obchodních vztahů, uplatní soudní příslušnost pro oblast deliktní odpovědnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 5 nařízení č. 44/2001 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována,</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno,</P></ITEM><ITEM><P>v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány,</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek L. 442-6 francouzského obchodního zákoníku (Code de commerce) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>[…] Každému výrobci, obchodníku, průmyslovému výrobci nebo osobě zapsané v živnostenském rejstříku vzniká odpovědnost za škodu a povinnost nahradit tuto škodu, pokud byla způsobena:</P><P>[…]</P><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>náhlým, byť jen částečným, přerušením zavedeného obchodního vztahu bez předchozího písemného oznámení, které zohledňuje dobu trvání obchodního vztahu a dodržuje minimální výpovědní lhůtu, kterou stanoví meziodvětvové dohody s přihlédnutím k obvyklé obchodní praxi. […] Pokud takové dohody neexistují, ministr obchodu může s přihlédnutím k obchodním zvyklostem vyhláškou stanovit pro každou kategorií výrobků minimální lhůtu pro oznámení a vymezit podmínky přerušení obchodních vztahů zejména v závislosti na jejich trvání. Předchozí ustanovení nebrání možnosti ukončení obchodního vztahu bez předchozího oznámení v případě neplnění závazků druhou smluvní stranou nebo v případě vyšší moci. […]<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Francouzská společnost uváděla zhruba 25 let na francouzský trh jako distributor potraviny dodávané italským podnikem. Mnohaletý obchodní vztah se nezakládal na žádné rámcové smlouvě a zejména pak ani na jakémkoli ujednání o výhradním zastoupení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20121210">10. prosince 2012</DATE> sdělil italský podnik francouzské společnosti, že tento obchodní vztah ke dni <DATE ISO="20130101">1. ledna 2013</DATE> ukončuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Francouzská společnost v návaznosti na to italský podnik zažalovala u Tribunal de commerce Marseille (obchodní soud v Marseilli) o náhradu škody z důvodu náhlého přerušení obchodních vztahů. Svou žalobu opírala o článek L. 442-6 obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že Tribunal de commerce byl toho názoru, že předmětem žaloby je protiprávní jednání, uznal svou příslušnost podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Italský podnik podal opravný prostředek proti příslušnosti francouzských soudů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>V této situaci Cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži), který se tímto opravným prostředkem zabývá, přerušil řízení a rozhodl o předložení následující předběžné otázky Soudnímu dvoru:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001 vykládán v tom smyslu, že žaloba na náhradu škody z důvodu přerušení zavedených obchodních vztahů spočívajících v dodávání zboží distributorovi po dobu několika let bez rámcové smlouvy nebo ujednání o výhradním zastoupení náleží do oblasti deliktní odpovědnosti?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku: je ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení použitelné na určení místa plnění závazku, který je základem žaloby v případě uvedeném v první otázce?<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda taková žaloba na náhradu škody, jako je žaloba, jež je předmětem původního řízení, spadá do oblasti deliktní odpovědnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Hranici mezi deliktní a smluvní odpovědností upřesnil Soudní dvůr v roce 2014 ve věci Brogsitter<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Brogsitter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑548/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:148">EU:C:2014:148</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> .</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Rozsudek ve věci Brogsitter</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se v této věci zabýval otázkou, zda žaloby na určení občanskoprávní odpovědnosti, kterou je nutno podle vnitrostátního práva považovat za deliktní, musí být s ohledem na smlouvu mezi účastníky původního řízení nicméně považovány za žaloby patřící mezi případy, kdy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 44/2001<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Brogsitter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑548/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:148">EU:C:2014:148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Za určující pro odlišení deliktní a smluvní odpovědnosti považoval Soudní dvůr to, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>se smlouva mezi žalovaným a žalobcem jeví jako nezbytná k prokázání […] nedovolené povahy jednání vytýkaného první osobě […]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Brogsitter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑548/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:148">EU:C:2014:148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vykládat smlouvu je nezbytné tehdy, když <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>je předmětem žalob […] v původním řízení návrh na náhradu škody, za jejíž příčinu lze rozumně považovat porušení práv a povinností ze smlouvy mezi účastníky původního řízení, kteroužto by bylo nutné vzít v úvahu při rozhodování o žalobě<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Brogsitter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑548/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:148">EU:C:2014:148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Je-li nezbytný výklad smlouvy, připadá v úvahu smluvní odpovědnost ve smyslu čl. 5 odst. 1, v opačném případě připadá v úvahu deliktní odpovědnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Uplatnění zásad vypracovaných v rozsudku ve věci Brogsitter na projednávanou věc</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V projednávané věci se jedná o obdobný problém jako ve věci Brogsitter.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Také zde vychází předkládající soud z toho, že nárok na náhradu škody, uplatněný na základě vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Skutečnost, že právní spor v původním řízení spadá do působnosti francouzského práva, předkládající soud dále neproblematizuje. Samo o sobě to však zjevné není a v zásadě by to mělo být stanoveno na základě příslušných kolizních norem nebo imperativních ustanovení, což je otázka, kterou se předkládající soud nezabýval a pro jejíž zodpovězení není v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce dostatek údajů.</P></NOTE>, je třeba klasifikovat jako deliktní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V projednávané věci však – na rozdíl od věci Brogsitter – neexistuje nutná souvislost s výkladem smlouvy mezi oběma stranami, který by mohl zakládat soudní příslušnost pro oblast smluvní odpovědnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Základem nároku na náhradu škody je náhlé přerušení stávajících obchodních vztahů, v jejichž průběhu bylo francouzské společnosti mnohokrát dodáno příslušné zboží. Strany však spolu neuzavřely žádnou rámcovou smlouvu, která by jejich obchodní vztahy celkově upravovala. Na rozhodující otázku, zda byla v souvislosti s přerušením obchodních vztahů poskytnuta přiměřená lhůta, nelze tudíž odpovědět na základě posouzení smluvních ujednání mezi stranami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Otázka, zda smlouvy byly již uzavřeny, nebo zda se obchodní vztahy nacházely ještě v předsmluvním stadiu, kdy se o uzavření smluv teprve jednalo, je pro výše uvedené odůvodnění nároku, jak to s odvoláním na judikaturu nejvyšších soudů uvádí francouzská vláda, zcela bezvýznamná.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Svou povahou je požadavek náhrady škody na smluvním jednání spíše nezávislý. Jeho základem nejsou smluvní ujednání obou stran, nýbrž právní předpis, který v zájmu řádné hospodářské činnosti nepřipouští jakékoliv nenadálé přerušení obchodních vztahů a dosavadnímu obchodnímu partnerovi umožňuje v takových případech vznášet nárok na náhradu škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Popsaná situace je tedy do jisté míry opačná ve srovnání se situací ve věci Brogsitter. Ve věci Brogsitter se jednalo o nárok na náhradu škody, jehož základem bylo porušení existující smlouvy. Oproti tomu v projednávané věci není požadavek náhrady škody vznášen na základě existujících <HT TYPE="ITALIC">smluv</HT>, nýbrž spíše na základě skutečnosti, že po náhlém ukončení obchodních vztahů <HT TYPE="ITALIC">nedošlo k uzavření žádných dalších smluv</HT>. Nejedná se tedy o neplnění smluvních závazků, nýbrž o odmítnutí smluvního vztahu ze strany dřívějšího obchodního partnera. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Základ<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> nároku na náhradu škody nemá tudíž žádnou oporu ve smlouvě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>O smluvní opoře by bylo možné (hypoteticky) hovořit pouze tehdy, kdyby strana přerušující obchodní vztah mohla věřiteli vytýkat, že se v rámci jejich obchodního vztahu dříve dopouštěl nějakého porušování smluvních ujednání, aby tímto způsobem ospravedlnila své přerušení obchodních vztahů, a byla tak zproštěna povinnosti nahrazovat škodu. Takový prostředek obrany – i kdyby byl ve formě námitky předložen, třebaže pro to chybí jakékoli opěrné body – by ovšem nijak nezměnil povahu nároku na náhradu škody a nedosáhl by toho, aby se z něho stal nárok smluvní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> tudíž nejsou předmětem stávajícího řízení, a proto se také v tomto případě nemůže jednat o smluvní odpovědnost podle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Nárok, o jaký se jedná v původním řízení, musí být vzhledem ke své povaze klasifikován spíše jako deliktní, jak to již dříve v případě nároků vznikajících na základě zaviněného přerušení jednání o uzavření smlouvy učinil Soudní dvůr<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tacconi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:499">EU:C:2002:499</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. S předmětným nárokem, který vzniká v projednávané věci, jsou tyto nároky srovnatelné potud, že ani zde nemá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>jedna strana vůči druhé […] svobodně přijaté závazky<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tacconi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:499">EU:C:2002:499</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); k tomu také srov. rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a že uplatňovaný nárok je založen na výtce jednání obchodního partnera v rozporu s dobrou vírou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tacconi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:499">EU:C:2002:499</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že na první předběžnou otázku je třeba odpovědět tak, že žaloba na náhradu škody z důvodu přerušení stávajících obchodních vztahů, které nejsou upraveny žádnou rámcovou smlouvou ani ujednáním o výhradním zastoupení, se týká protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, a že tudíž spadá do působnosti čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že odpověď na první otázku není záporná, není už nutné hledat odpověď na druhou otázku předkládajícího soudu, jejímž předmětem je v případě, že by deliktní odpovědnost byla vyloučena, k čemuž nedošlo, zda je ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 použitelné na určení místa plnění sporného závazku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Podpůrně se lze krátce vyjádřit i k této druhé otázce a poukázat na rozsudek Soudního dvora ve věci Corman-Collins<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Corman-Collins</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:860">EU:C:2013:860</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, v němž byla vznesena otázka, zda je na nároky na odškodnění prodejce v souvislosti s ukončením ústně sjednané smlouvy o autorizovaném prodeji<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Corman-Collins</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:860">EU:C:2013:860</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>): V tom spočívá rozhodující rozdíl oproti projednávané věci, ve které podle konstatování předkládajícího soudu jakákoli rámcová smlouva chybí.</P></NOTE> použitelné ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že smlouva o autorizovaném prodeji, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>pro kterou je charakteristická rámcová dohoda, jejímž předmětem je závazek spočívající v dodání a zásobování sjednaný do budoucna dvěma hospodářskými subjekty, která obsahuje zvláštní smluvní ustanovení ohledně distribuce zboží, jež prodává poskytovatel oprávnění […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Corman-Collins</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:860">EU:C:2013:860</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, má být kvalifikována jako smlouva o poskytování služeb (ve smyslu ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) druhé odrážky). Jedná-li se naopak o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>trvalý obchodní vztah mezi dvěma hospodářskými subjekty v případě, že se tento vztah omezuje na smlouvy po sobě jdoucí, jejichž předmětem je dodání a odebrání zboží<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, je třeba použít ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) první odrážky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Corman-Collins</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:860">EU:C:2013:860</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Na projednávanou věc nelze tyto úvahy uplatnit už vzhledem k tomu, že strany spolu žádnou rámcovou dohodu uzavřenu neměly. Předmětem sporu v původním řízení navíc není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>prodej zboží<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) první odrážky nařízení č. 44/2001, nýbrž spíše náhlé přerušení obchodních vztahů bez ohledu na konkrétní obsah příslušných smluvních ujednání. Ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 tudíž nelze použít.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>S ohledem na uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku odpověděl následujícím způsobem:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Žaloba na náhradu škody z důvodu přerušení stávajících obchodních vztahů, které nejsou upraveny žádnou rámcovou smlouvou ani ujednáním o výhradním zastoupení, se týká protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, a spadá tudíž do působnosti čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>