<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-467/15 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0467</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:24">EU:C:2017:24</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. WATHELETA – VĚC C‑467/15 P</P><P>KOMISE v. ITÁLIE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Melchiora Watheleta</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20170118">18. ledna 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑467/15 P</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Italské republice</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Podpora poskytnutá Italskou republikou producentům mléka</KEYWORD><KEYWORD>Režim podpor spojený s vrácením dávky z mléka</KEYWORD><KEYWORD>Podmíněné rozhodnutí přijaté Radou na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Nedodržení podmínek pro schválení</KEYWORD><KEYWORD>Existující podpora</KEYWORD><KEYWORD>Nová podpora</KEYWORD><KEYWORD>Změna existující podpory</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaným kasačním opravným prostředkem se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150624">24. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑527/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:429">EU:T:2015:429</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), kterým Tribunál částečně zrušil rozhodnutí Komise 2013/665/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20130717">17. července 2013</DATE> o režimu státních podpor SA.33726 (11/C) [ex SA.33726 (11/NN)] poskytnutému Itálií (odklad platby dávky z mléka) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="309" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="2013">Úř. věst. L 309, s. 40</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>sporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE> a ve zbývající části zamítl žalobu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT>Právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT>Nařízení (ES) č. 659/1999</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Rady č. 659/1999 ze dne <DATE ISO="19990322">22. března 1999</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="083" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 83, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 08/001, s. 339).</P></NOTE> se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>novou podporou<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivou [individuální] podporu, která není existující podporou, včetně změn existující podpory<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 1 písm. g) tohoto nařízení se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>zneužitím podpory<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>podpora použitá příjemcem v rozporu s rozhodnutím [o schválení]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>B – Nařízení (ES) č. 794/2004</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 794/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne <DATE ISO="20040421">21. dubna 2004</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 659/1999 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="140" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 140, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 08/04, s. 3).</P></NOTE> stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Pro účely čl. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 659/1999 se změnou stávající [existující] podpory rozumí jakákoli změna kromě úprav čistě formálního či administrativního charakteru, která nemůže ovlivnit hodnocení slučitelnosti opatření se společným trhem. Zvýšení původního rozpočtu stávajícího [existujícího] režimu podpor maximálně o 20 % se však nepovažuje za změnu stávající [existující] podpory.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">II –</HT> Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Tribunál shrnul skutečnosti předcházející sporu v bodech 1 až 8 napadeného rozsudku takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.P><TXT>Aby bylo producentům italského mléka umožněno uhradit doplňkovou dávku ve výši <FT TYPE="NUMBER">1386475000</FT> eur dlužnou Evropské unii z důvodu překročení mléčné kvóty přidělené Italské republice v hospodářských letech 1995/1996 až 2001/2002, požádal tento členský stát Radu Evropské unie, aby mu povolila zavedení režimu státních podpor podle čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES.</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Rozhodnutím 2003/530/ES ze dne <DATE ISO="20030716">16. července 2003</DATE> o slučitelnosti podpory, kterou Italská republika zamýšlí poskytnout svým producentům mléka, se společným trhem, Rada povolila tomuto členskému státu, aby <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>uhradil [Unii] dlužnou částku v souvislosti s doplňkovou dávkou z mléka a mléčné výrobky za hospodářské roky 1995/96 až 2001/02 namísto producentů<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="184" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 184, s. 15</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>rozhodnutí Rady<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/>) (článek 1 rozhodnutí Rady). Rovněž jí povolila <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>[umožnit zúčastněným stranám] vyrovnat své dluhy [vůči Italské republice]] prostřednictvím bezúročného odkladu platby v průběhu několika let<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> (článek 1 rozhodnutí Rady).</TXT></NP><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Toto prohlášení o slučitelnosti bylo podrobeno dvěma souborům podmínek. Rada především uložila italským orgánům, aby jednak prohlásily, že částka odpovídající doplňkové dávce je producenty mléka splatná do Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), a jednak odečetly jejich nesplacený dluh vůči Evropské unii a související úroky od výdajů financovaných EZOZF (článek 2 rozhodnutí Rady). Dále požadovala, aby producenti mléka plně splatili svůj dluh vůči Italské republice jednak ve stejných ročních splátkách, a jednak v době nepřesahující čtrnáct let počínaje dnem <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE> (článek 1 rozhodnutí Rady).</TXT></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>V této souvislosti italské orgány přijaly [decreto-legge n. 49 – Riforma della normativa in tema di applicazione del prelievo supplementare nel settore del latte e dei prodotti lattiero-caseari] (legislativní nařízení č. 49 k reformování předpisů týkajících se používání doplňkové dávky v odvětví mléka a mléčných výrobků) ze dne <DATE ISO="20030328">28. března 2003</DATE> (GURI č. 75 ze dne <DATE ISO="20030331">31. března 2003</DATE>, s. 4) a [decreto ministeriale, disposizioni per il versamento del prelievo supplementare, dovuto e non versato per i periodi dal 1995/1996 al 2001/2002 di cui all’articolo 10, comma 34, della legge n. 119/2003] (ministerská vyhláška ze dne <DATE ISO="20030730">30. července 2003</DATE>, kterou se stanoví uhrazení dlužné doplňkové dávky nezaplacené za období let 1995/1996 až 2001/2002 uvedené v čl. 10, odst. 34 zákona č. 119/2003) (GURI č. 183 ze dne <DATE ISO="20030808">8. srpna 2003</DATE>, s. 33). Oba tyto akty ve vzájemném spojení v podstatě stanovily, že částka doplňkové dávky převzatá Italskou republikou jí bude uhrazena v plné výši producenty mléka bez zatížení úroky, ve formě ročních splátek stejné výše rozložených do období nepřekračujícího čtrnáct let (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>splátkový režim<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/>).</TXT></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Po několikeré změně těchto ustanovení, mající za cíl zejména umožnit dotčeným subjektům rozvržení splátek dluhu na dobu až 30 let, jakož i po odložení úhrady roční tranše splatné ke dni <DATE ISO="20100630">30. června 2010</DATE> o šest měsíců, přijaly italské orgány [legge n. 10, conversione in legge, con modificazioni, del decreto-legge n. 225, 29 dicembre 2010, recante proroga di termini previsti da disposizioni legislative e di interventi urgenti in materia tributaria e di sostegno alle imprese e alle famiglie] (zákon č. 10 o přeměně v zákon se změnami legislativního nařízení č. 225 ze dne <DATE ISO="20101229">29. prosince 2010</DATE> o prodloužení lhůt stanovených právními předpisy a naléhavými intervencemi v daňových záležitostech a na podporu podniků a rodin) ze dne <DATE ISO="20110226">26. února 2011</DATE> (GURI č. 47 ze dne <DATE ISO="20110226">26. února 2011</DATE>, běžný doplněk číslo 53), který nabyl účinnosti následujícího dne <DATE ISO="20110227">27. února 2011</DATE>. Tento zákon zejména zavedl odstavec 12k do článku 1 [legislativního nařízení č. 225], jenž stanoví, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>k vyrovnání s vážnou krizí dotýkající se odvětví mléka a mléčných výrobků byly lhůty pro uhrazení dlužných částek splatných k 31. prosinci 2010 podle splátkového kalendáře stanoveného legislativním nařízením č. 49<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> a následující právní úpravou ,prodlouženy do <DATE ISO="20110630">30. června 2011</DATE><QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>odklad platby<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Italské orgány informovaly Komisi, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>grantový ekvivalent<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> tohoto opatření byl zahrnut do podpory <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> stanovené pro tento členský stát přílohou k nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne <DATE ISO="20071220">20. prosince 2007</DATE> o použití článků [107 SFEU] a [108 SFEU] na podporu <HT TYPE="ITALIC">de minimis</HT> v produkčním odvětví zemědělských produktů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 337, s. 35</REF.DOC.OJ>). Podle nich tohoto ustanovení využilo 1291 producentů mléka z <FT TYPE="NUMBER">11271</FT> subjektů využívajících splátkový režim plateb, tj. 11,45 % těchto subjektů. Kromě toho se individuální podpora získaná z tohoto titulu pohybovala v rozmezí od 0,08 do 694,19 eura. Konečně tato podpora nedosahovala částky 100 eur v případě 1187 z 1291 dotčených producentů mléka, a částky 12 eur v případě 559 z nich.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Rozhodnutím C (2011) 10055 final ze dne <DATE ISO="20120111">11. ledna 2012</DATE> o státní podpoře SA.33726 (11/C) [ex SA.33726 (11/NN)] – odklad platby dávky z mléka v Itálii, jehož shrnutí bylo zveřejněno v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT> dne <DATE ISO="20120210">10. února 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="037" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, C 37, s. 30</REF.DOC.OJ>), zahájila Komise řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Především v podstatě uvedla, že měla pochybnosti jak o kvalifikaci odkladu platby, vzhledem k článku 107 SFEU, tak i o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Dále uvedla, že tento odklad platby měl za následek porušení podmínek stanovených v rozhodnutí Rady, že toto porušení přeměnilo celý splátkový režim zavedený italskými orgány na novou podporu, neboť se týkalo producentů mléka, kteří těžili z odkladu platby, a že nebyla zajištěna ani slučitelnost nové podpory s vnitřním trhem.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>[Sporným] rozhodnutím dospěla Komise po jednáních s italskými orgány vedených v rámci správního řízení k závěru, že každé z obou sporných opatření, tzn. jednak odklad platby, a jednak splátkový režim, představovalo novou podporu, jež byla protiprávní a neslučitelná s vnitřním trhem (článek 1 [sporného] rozhodnutí). Proto uložila Italské republice povinnost přistoupit k okamžitému a účinnému vymáhání částek poskytnutých producentům mléka, kteří těžili z odkladu plateb, a souvisejících úroků (články 2 a 3 [sporného] rozhodnutí).“</TXT></NP></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT>Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20130930">30. září 2013</DATE> podala Italská republika žalobu směřující k celkovému či částečnému zrušení sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Italská republika uplatnila na podporu své žaloby dva žalobní důvody, přičemž první vycházel z porušení čl. 3 odst. 7 nařízení č. 1535/2007 a druhý z porušení čl. 3 odst. 2 téhož nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Tribunál vyhověl druhému žalobnímu důvodu Italské republiky a zrušil čl. 1 odst. 2 sporného rozhodnutí, jakož i články 2 až 4 tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkaly jednak režimu podpor uvedeného v čl. 1 odst. 2 sporného rozhodnutí a jednak individuálních podpor poskytnutých na základě tohoto režimu, a současně ve zbývající části žalobu zamítl.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Za tímto účelem Tribunál zaprvé upřesnil v bodě 39 napadeného rozsudku rozsah druhého žalobního důvodu, když se domníval, že ačkoli jednotlivé výtky dovolávané Italskou republikou v rámci tohoto žalobního důvodu vycházely z porušení jiného ustanovení, bylo jim společné, že zároveň v podstatě spornému rozhodnutí vytýkaly, že nevychází z platného právního základu v rozsahu, v němž kvalifikuje splátkový režim jako novou a protiprávní podporu a je jí uloženo tuto podporu vymoci. V bodech 40 až 44 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že tato argumentace byla vyjadřována již ve fázi žaloby a že argumenty, které Italská republika předložila v replice, představovaly rozšíření této argumentace s přihlédnutím k žalobní odpovědi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Zadruhé Tribunál zamítl v bodech 45 až 47 napadeného rozsudku výtku Italské republiky týkající se odůvodnění sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Zatřetí Tribunál přezkoumal v bodech 49 až 92 napadeného rozsudku výtky Italské republiky týkající se opodstatněnosti sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V bodě 50 napadeného rozsudku považoval Tribunál za nesporné, že splátkový režim představuje existující podporu do doby, než Komise rozhodne, že se jedná o podporu novou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Tribunál měl v bodech 66 a 67 napadeného rozsudku za to, že Komise byla oprávněna použít postup stanovený v kapitole IV nařízení č. 659/1999 v případě zneužití podpory, považoval však za nesporné v bodě 68 uvedeného rozsudku, že Komise ve svém rozhodnutí nevycházela z příslušných ustanovení nařízení č. 659/1999, ale že měla za to, že se splátkový režim stal novou podporou v důsledku odkladu platby, použil-li se ve vztahu k producentům mléka, kteří těžili z tohoto odkladu. Stejně tak měl Tribunál za to, že tato kvalifikace a kvalifikace podpory jako zneužité se vzájemně vylučovaly, protože pouze podpora, která již existuje, může umožnit zneužití, jak je připomenuto v bodě 15 odůvodnění nařízení č. 659/1999.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Mezi různými procesními prostředky, které mohla Komise použít, Tribunál uvedl v bodech 69 až 76 postup týkající se protiprávních podpor stanovený v kapitole III nařízení č. 659/1999.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V bodě 74 napadeného rozsudku shledal, že v případě změny existující podpory to není <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>jakákoliv upravená existující podpora<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, ale pouze změna jako taková, která může být kvalifikována jako nová podpora, zatímco dřívější opatření, jež mohlo být řádně provedeno, musí být považováno za existující podporu nebo existující režim podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>V bodě 75 napadeného rozsudku Tribunál poukázal na výjimku z tohoto pravidla, která se týká případu, kdy se změna dotýká samotné podstaty existující podpory nebo existujícího režimu podpory, ve kterém je toto opatření v plném rozsahu přeměněno na novou podporu nebo nový režim podpor. V témže bodě Tribunál upřesnil, že o podstatnou změnu se nemůže jednat, lze-li nový prvek jednoznačně oddělit od stávajícího opatření nebo má čistě formální či administrativní povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že možnost Komise kvalifikovat jako novou a popřípadě též protiprávní podporu nejen změnu existující podpory, ale také celou existující podporu, které se tato změna dotýká, meritorně podléhá podmínce, že tento orgán prokáže, že se zmíněná změna dotýká samotné podstaty stávajícího opatření. Dodal, že v případě, kdy daný členský stát v průběhu správního řízení tvrdí, že tato změna je buďto jasně oddělitelná od dříve existujícího opatření, anebo má čistě formální či administrativní povahu a nemůže ovlivnit posouzení slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem, musí Komise uvést důvody, proč se domnívá, že se jí argumenty tohoto členského státu jeví jako neopodstatněné.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V bodech 78 až 80 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že Komise ve sporném rozhodnutí neprokázala, že odklad platby měl vliv na samu podstatu splátkového režimu. Na základě toho dospěl Tribunál v bodech 81 a 82 napadeného rozsudku k závěru, že Komise nesprávně vyložila pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, když překvalifikovala existující režim podpor na novou a protiprávní podporu, aniž dodržela hmotněprávní podmínky obsažené v nařízení č. 659/1999, a nesprávně nařídila, aby bylo vymáháno vrácení podpor poskytnutých na základě existujícího režimu podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V bodech 83 až 91 napadeného rozsudku Tribunál odmítl argumenty dovolávané Komisí směřující k prokázání, že skutečnost, že italské orgány nedodržely jednu z podmínek připojených k prohlášení o slučitelnosti vydanému Radou, měla v podstatě za následek překvalifikování existujícího režimu podpor na novou a protiprávní podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Za tímto účelem Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku uvedl, že jakmile Komise zjistí nedodržování rozhodnutí prohlašujícího podporu nebo režim podpor za slučitelné s vnitřním trhem s výhradou určitých podmínek a pokud se Komise rozhodne vykonat své kontrolní pravomoci, musí se omezit na přezkum nové podpory, ledaže prokáže, že zmíněná nová podpora změnila samotnou podstatu existující podpory nebo existujícího režimu podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>V bodě 86 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že Komise nebyla oprávněna usuzovat, že nedodržení takové podmínky způsobuje <HT TYPE="ITALIC">ipso facto</HT> překvalifikování tohoto opatření na novou podporu, a o to méně považovat toto opatření za protiprávní <HT TYPE="ITALIC">ab initio</HT> a nařídit její navrácení, jako kdyby se jednalo o protiprávně provedenou podporu, a nikoli o dříve schválenou podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V bodě 87 napadeného rozsudku Tribunál v tomto ohledu uvedl, že na jakoukoliv existující podporu se vztahuje rozhodnutí o schválení, jehož je předmětem, kromě případu, kdy Komise usoudí, že byla zneužita nebo že byla novou podporou změněna její samotná podstata, a s výhradou těchto dvou předpokladů musí být tudíž takováto podpora považována za legální, dokud Komise nekonstatuje její neslučitelnost s vnitřním trhem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Mimoto v bodě 88 napadeného rozsudku Tribunál s ohledem na cíl sledovaný podmínkami připojenými k prohlášení o slučitelnosti rozhodl, že jejich následné nedodržení může vést Komisi pouze k tomu, že s využitím některého z různých procesních prostředků stanovených Smlouvou o FEU a nařízením č. 659/1999 zpochybní výhodu plynoucí z prohlášení o slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem, nikoli však jeho kvalifikaci jakožto existující podpory, s výhradou výjimky připomenuté v bodě 85 napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>V bodech 89 a 90 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že toto prohlášení o neslučitelnosti může vyvolávat účinky pouze do budoucna; pokud by tomu tak nebylo, řádně prováděný režim podpor a individuální podpory legálně poskytované na základě tohoto režimu dříve, než dotyčný členský stát porušil své povinnosti, by byly zpětně považovány za protiprávní podpory neslučitelné s vnitřním trhem, což by se rovnalo zrušení rozhodnutí, jímž bylo schváleno provádění těchto opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Tribunál měl navíc v bodě 91 napadeného rozsudku za to, že přijetí teorie, kterou předložila Komise, by znamenalo, že by se Komisi umožnilo obejít postupy stanovené normotvůrcem za účelem zajištění účinnosti kontroly státních podpor v souladu se zásadou právní jistoty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Napadeným rozsudkem tedy Tribunál vyhověl druhému žalobnímu důvodu a ve zbývající části žalobu zamítl.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT>Ke kasačnímu opravnému prostředku</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Komise a Italská republika byly vyslechnuty na jednání dne <DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise předkládá tři důvody vycházející i) ze zákazu uplatňovat z úřední povinnosti žalobní důvod vycházející z hmotněprávní legality napadeného aktu; ii) z porušení článku 108 SFEU a článku 1 nařízení č. 659/1999, pokud jde o pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>existující podpora<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>; iii) z porušení článku 108 SFEU a článků 4, 6, 7, 14 a 16 nařízení č. 659/1999, pokud jde o postupy použitelné na nové podpory a na zneužití podpor.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT>K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu ze zákazu uplatňovat z úřední povinnosti žalobní důvod vycházející z hmotněprávní legality napadeného aktu</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že v bodech 39 až 44 napadeného rozsudku Tribunál porušil dispoziční zásadu, zákaz uplatňovat z úřední povinnosti žalobní důvod vycházející z hmotněprávní legality rozhodnutí, článek 21 protokolu o statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, články, ze kterých vyplývá, že spor je v zásadě určen a vymezen účastníky řízení a že unijní soud nemůže rozhodnout <HT TYPE="ITALIC">ultra petita</HT> tím, že by uplatnil z úřední povinnosti otázku kvalifikace splátkového režimu jako nové a neexistující podpory z důvodu údajně nepodstatné povahy změny tohoto režimu provedené italskými orgány. Má za to, že v žalobě před Tribunálem byla tato hmotněprávní otázka položena jen ve vztahu k údajnému porušení čl. 4 odst. 1 nařízení č. 794/2004, což je odlišná otázka od té, ke které se vztahovaly úvahy Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Pokud by Soudní dvůr musel projednávanému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět, Komise má za to, že by se Soudní dvůr neměl omezit na zrušení napadeného rozsudku a na zamítnutí žaloby v prvním stupni, ale měl by v zájmu řádného výkonu spravedlnosti proto, aby bylo předcházeno závažným porušováním hmotněprávního unijního práva a získána objasnění o postupech pro přezkum státních podpor poskytnutých v rozporu s podmínkami uloženými rozhodnutím o slučitelnosti, rovněž přezkoumat a vyhovět přinejmenším jednomu ze dvou dalších důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Italská republika má za to, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Na rozdíl od Komise se domnívám, že se Italská republika skutečně tohoto žalobního důvodu dovolávala v žalobě před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>V samotném znění druhého žalobního důvodu před Tribunálem totiž Italská republika odkázala na výtku vycházející z porušení čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 týkajícího se pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Italská republika v rámci tohoto žalobního důvodu nejprve tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>neexistují důkazy schopné doložit, že příjemci existující podpory, kteří využili napadeného opatření, jsou povinni vrátit nejen částku odpovídající napadenému opatření, ale též částku obdrženou z titulu existující podpory (a tedy na základě rozhodnutí o schválení úroky neuhrazené v prvním splátkovém kalendáři)<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> (bod 56 žaloby před Tribunálem).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Dále Komisi vytýká stále v rámci tohoto žalobního důvodu zkreslení pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>změna existující podpory<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> uvedeného v čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 následovně: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Nelze mít ani za to, že rozšíření rozhodnutí o navrácení i na existující podporu může právoplatně vyplývat z existence podstatné změny této podpory, která je s to způsobit, že budou obě opatření považována za jedinou novou podporu neoznámenou Komisi, a tudíž protiprávní<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> (bod 57 žaloby před Tribunálem).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Mimoto dodává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>takovýto závěr je zřejmým důsledkem zkreslení pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>změna existující podpory<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/>, relevantního pro použití čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> (bod 58 žaloby před Tribunálem).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že i když Italská republika vytýkala rovněž Komisi v tomto kontextu nedostatek odůvodnění, vytýkala Komisi to, že kvalifikovala splátkový režim jako novou podporu, aniž přezkoumala, zda byly splněny podmínky pro takovou kvalifikaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Výše uvedené je potvrzeno skutečností, že Komise správně pochopila výtku Italské republiky, kterou shrnula a vyvrátila v žalobní odpovědi předložené před Tribunálem (viz body 22 a 32 až 36 žalobní odpovědi před Tribunálem).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>První důvod kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT>K druhému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení článku 108 SFEU a článku 1 nařízení č. 659/1999, pokud jde o pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>existující podpora<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Tento důvod kasačního opravného prostředku se skládá ze dvou částí, první část se týká skutečnosti, že podpora poskytnutá v rozporu s podmínkami pro schválení byla novou podporou, a nikoliv existující podporou, a druhá se týká skutečnosti, že teze Tribunálu nezohledňovala institucionální rovnováhu mezi Radou a Komisí.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Komise</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>Úvodem</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Komise v podstatě tvrdí, že z judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19911003">3. října 1991</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:367">EU:C:1991:367</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0002">2</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941005">5. října 1994</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/91</NO.CASE>,<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:358">EU:C:1994:358</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020321">21. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Španělsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑36/00</NO.CASE>,<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:196">EU:C:2002:196</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120322">22. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑200/11 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:165">EU:C:2012:165</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vyplývá, že pouhé porušení podmínek uložených v dřívějším rozhodnutí o slučitelnosti podpory znamená existenci nové podpory a v případě neexistence nových skutečností, které by mohly vést k odlišnému posouzení, odůvodňuje nové rozhodnutí o neslučitelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Podle Komise právní jistota ukládá s jistotou určit, zda se na vnitrostátní opatření vztahuje rozhodnutí o slučitelnosti, přičemž tuto jistotu lze nabýt pouze tehdy, když je dotčené opatření zcela v souladu se schválením a splňuje všechny jeho podmínky. Kromě toho Komise uvádí, že pokud členský stát poruší podmínky pro schválení, poskytnutá podpora neodpovídá podpoře schválené Radou, a nemůže tedy představovat existující podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Kromě toho Komise uvádí, že v případě nedodržení podmínek uložených rozhodnutím o schválení se stále může dotčený členský stát domáhat nového rozhodnutí o schválení zejména na základě změn, ke kterým došlo ve skutkových okolnostech.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Zaprvé Komise vytýká Tribunálu, že v bodě 50 napadeného rozsudku měl nesprávně za to, že splátkový režim představuje existující režim podpor do doby, než Komise shledá, že tento režim měl být považován za novou podporu. Tribunál tedy nezohlednil objektivní povahu pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>existující podpora<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Zadruhé má Komise za to, že v bodě 74 napadeného rozsudku se Tribunál nesprávně dovolal rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100520">20. května 2010</DATE>, <NAME.CASE>Todaro Nunziatina &amp; C</NAME.CASE>. (<NO.CASE>C‑138/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:291">EU:C:2010:291</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020430">30. dubna 2002</DATE>, <NAME.CASE>Government of Gibraltar v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑195/01 a T‑207/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2002:111">EU:T:2002:111</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101216">16. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Nizozemsko a NOS v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑231/06 a T‑237/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:525">EU:T:2010:525</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), na podporu úvahy, podle které v případě změny existující podpory nelze jako novou podporu kvalifikovat jakoukoli upravenou existující podporu, ale pouze změnu jako takovou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Zatřetí Komise vytýká Tribunálu, že jednak v bodě 75 napadeného rozsudku podmínil kvalifikaci existující podpory nebo existujícího režimu podpor, které byly změněny, jako nové podpory prokázáním Komisí, že změna měla vliv na samotnou podstatu dřívějšího opatření, a jednak v bodě 76 napadeného rozsudku vyžadoval, aby v případě zpochybnění Komise uvedla během správního řízení důvody, proč se jí argumenty dotčeného členského státu vycházející z nepodstatné povahy změny jeví jako neopodstatněné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Začtvrté Komise vytýká Tribunálu, že vyvodil závěry o meritu údajného nedostatku odůvodnění sporného rozhodnutí, i když Tribunál již zamítl v bodech 46 a 47 napadeného rozsudku výtku Italské republiky týkající se odůvodnění sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Zapáté Komise vytýká Tribunálu, že popsal zavádějícím způsobem její stanovisko k otázce, zda byl splátkový režim předmětem podstatné změny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Zašesté má Komise z již uvedených důvodů za to, že závěry, ke kterým Tribunál dospěl v bodech 81 a 82 napadeného rozsudku, jsou založeny na chybných právních předpokladech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Zasedmé Komise vytýká Tribunálu, že měl nesprávně v bodě 88 napadeného rozsudku za to, že v případě porušení podmínek spojených s prohlášením o slučitelnosti může Komise zpochybnit pouze výhodu plynoucí z prohlášení o slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem, nikoli však jeho kvalifikaci jakožto existující podpory, s výhradou prokázání existence podstatné změny dotčeného opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Zaosmé má Komise za to, že Tribunál v bodě 89 napadeného rozsudku chybně vyložil rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980915">15. září 1998</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑140/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1998:201">EU:T:1998:201</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), týkající se nedodržení rozhodnutí, kterým byla za určitých podmínek schválena podpora, která měla být vyplacena v po sobě následujících splátkách. Z tohoto rozsudku vyplývá, že nedodržení jedné z podmínek pro schválení znamená nejen to, že se na podporu nevztahuje původní rozhodnutí, ale také to, že následující splátky je třeba považovat za neslučitelné, ledaže Komise rozhodne o poskytnutí výjimky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Zadeváté je Komise názoru, že nelze považovat za zrušení dřívějšího rozhodnutí zjištění provedené Tribunálem v bodě 90 napadeného rozsudku, že určité podpory neodpovídají tomu, co bylo schváleno. Proto se na rozdíl od toho, co tvrdí Tribunál v bodě 91 napadeného rozsudku, nejedná o obcházení nařízení č. 659/1999, ani o žádné porušení zásady právní jistoty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Italská republika</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Zaprvé Italská republika odpovídá, že Tribunál nevycházel z teze, podle které existující podpora, v podobě schválené Radou, zahrnovala odklad platby přiznaný v roce 2011, ale z teze, podle které odklad platby představoval novou podporu, která nemohla mít žádný vliv na existující podporu, jelikož Komise neprokázala, že toto opatření podstatně změnilo existující podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Zadruhé má Italská republika za to, že Komise nesprávně vytýká Tribunálu, že nevyvodil důsledky ze svých vlastních úvah o možnosti Komise obrátit se na Soudní dvůr na základě čl. 108 odst. 2 SFEU za účelem určení, že Italská republika nesplnila podmínky rozhodnutí o schválení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o výtku Komise směřující k prokázání, že Tribunál neodůvodnil své zjištění obsažené v bodě 76 napadeného rozsudku, podle kterého se Komise může dovolávat svých obvyklých pravomocí v oblasti nových podpor pouze tehdy, když prokáže, že se porušení podmínek pro schválení dotýká samotné podstaty schválené podpory, Italská republika tvrdí, že Komise nepřihlíží k pravidlu, podle kterého lze navrácení existují podpory nařídit pouze tehdy, pokud přestane být existující podporou, tj. stane-li se v důsledku změny spojené s existující podporou novou podporou. Proto, aby k tomu došlo, je podle Italské republiky nutné, aby změna režimu podpor nebyla jasně oddělitelná od původního režimu, a navíc aby se tato změna dotkla samotné podstaty původního režimu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Začtvrté, pokud jde o výtky Komise ke kvalifikaci dotčeného opatření jako nové, a nikoliv existující podpory, Italská republika zdůrazňuje, že Tribunál netvrdil – na rozdíl od toho, co tvrdí Komise –, že v případě porušení podmínek pro schválení může Komise jednat pouze tehdy, pokud prokáže, že členský stát provedl podstatnou změnu existující podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>V každém případě platí, že pokud nové opatření představuje samo o sobě protiprávní podporu, může Komise přijmout rozhodnutí, kterým se zakazuje provedení tohoto opatření, nebo, v případě, že již bylo opatření provedeno, nařídit navrácení podpory, čímž obnoví podmínky, za kterých byla podpora schválena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Italská republika rovněž zpochybňuje argument Komise, podle kterého bez ohledu na to, zda byla existující podpora řádně provedena, přeměňuje porušení jedné z podmínek pro schválení, které jsou připojeny k rozhodnutí o schválení, celé dřívější opatření na novou podporu. Tento členský stát s odkazem na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130613">13. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>HGA a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑630/11 P až C‑633/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:387">EU:C:2013:387</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), tvrdí, že Soudní dvůr ve své judikatuře sleduje odlišné uvažování.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Posouzení první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V projednávané věci je nesporné, že změna dřívějšího opatření schváleného Radou představuje novou a protiprávní podporu, jelikož tato otázka byla rozhodnuta Tribunálem a nebyla před Soudním dvorem zpochybněna. Otázkou, která je tedy jádrem věci projednávané Soudním dvorem, je, zda tato změna přeměňuje celou takto změněnou existující podporu v novou podporu a za jakých podmínek. Je to automatické, nebo je třeba, aby byla změna podstatná a neoddělitelná od dřívějšího opatření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V projednávané věci tedy není třeba se zabývat otázkou, zda v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140320">20. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Rousse Industry v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑271/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:175">EU:C:2014:175</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr stanovil (nepřímo) jako relevantní kritérium <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>podstatnou změnu<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> dřívějšího opatření proto, aby se z této změny stala nová podpora, a dále v jakém rozsahu jsou slučitelné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161026">26. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>DEI a Komise v. Alouminion tis Ellados</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑590/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:797">EU:C:2016:797</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který jasně odmítl přístup Tribunálu založený na uvedeném pojmu, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140320">20. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Rousse Industry v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑271/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:175">EU:C:2014:175</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr patrně potvrdil úvahy Tribunálu vyjádřené v napadeném rozsudku, založené na přezkumu podstatné povahy změny existující podpory. Je třeba poznamenat, že v rozsudku z roku 2016 Soudní dvůr neodkazuje na rozsudek z roku 2014. Oba rozsudky byly vydány senáty složenými ze třech soudců, bez stanoviska generálního advokáta.</P></NOTE>?</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Jinými slovy dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že přeměna existující podpory na novou podporu podléhá prokázání, že se změna podstatným způsobem dotkla dřívějšího opatření a byla od něj neoddělitelná, což Komise v projednávané věci neprokázala?</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Co říká judikatura?</TXT></NP></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>Rozsudek Heineken Brouwerijen (91/83 a 127/83)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Prvním rozsudkem, který zasluhuje pozornost, je rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19841009">9. října 1984</DATE>, <NAME.CASE>Heineken Brouwerijen</NAME.CASE> (<NO.CASE>91/83 a 127/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:307">EU:C:1984:307</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém se předkládající soud dotázal Soudního dvora na zákaz, stanovený v čl. 93 odst. 3 poslední větě Smlouvy, provést plánovaná opatření předtím, než bude podle postupů stanovených v odstavcích 2 a 3 vydáno konečné rozhodnutí. Předkládající soud se tázal, zda se tento zákaz provádění vztahuje na záměr podpory řádně oznámený v jeho původní verzi, ale následně změněný, aniž by o tom byla Komise informována, a zda se v tomto případě zákaz vztahuje pouze na část podpory zavedenou touto změnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Podle bodu 20 uvedeného rozsudku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>[j]ak již Soudní dvůr zdůraznil mimo jiné ve svém usnesení ze dne <DATE ISO="19830920">20. září 1983</DATE> (Komise v. Francouzská republika, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="171/83 R" PAGE.ECR="2621" YEAR="1983">171/83 R, Recueil, 1983, s. 2621</REF.DOC.ECR>), poslední věta odstavce 3 článku 93 představuje záruku přezkumného mechanismu zavedeného tímto článkem, jenž je zase nezbytný k ochraně řádného fungování společného trhu. Cílem zákazu provádění stanoveného v tomto článku je zabezpečit, aby účinky podpory nenastaly dříve, než Komise mohla v přiměřené lhůtě záměr podpory podrobně přezkoumat a případně zahájit postup podle druhého odstavce téhož článku<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>A Soudní dvůr dospěl v bodě 21 tohoto rozsudku k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>dotčený zákaz se týká režimu podpor jako celku v konečném znění přijatém vnitrostátními orgány. Pokud byl původní záměr změněn, čl. 93 odst. 3 poslední věta [Smlouvy] se tedy použije na takto změněný záměr. V případě, že byl záměr oznámen a Komise neměla proti tomuto záměru námitky, ale dotčený členský stát provedl změny, o kterých neinformoval Komisi, uvedené ustanovení brání provedení režimu podpor <HT TYPE="ITALIC">jako celku</HT>. Jinak tomu může být pouze v případě, že údajná změna představuje ve skutečnosti odlišnou podporu, která musí být předmětem samostatného posouzení, a která tedy <HT TYPE="ITALIC">nemůže ovlivnit posouzení, které již Komise provedla ve vztahu k původnímu záměru</HT><QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>Rozsudek Itálie v. Komise (C‑261/89)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19911003">3. října 1991</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:367">EU:C:1991:367</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0002">2</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Komise schválila podpory, jež Italská republika zamýšlela poskytnout, když vyzvala italskou vládu, aby se zdržela do konce roku 1988 poskytování dalších podpor v jakékoliv formě ve prospěch dotčené skupiny s majetkovou účastí státu z odvětví hliníku, ale dne <DATE ISO="19870918">18. září 1987</DATE> udělily italské orgány svolení EFIM (Ente partecipazione e finanziamenti industrie manifatturiere), aby vydal emisi dluhopisů k tíži státu, jehož příjmy by byly dotčeny, ve výši 100 miliard italských lir (ITL) lires italiennes (I přibližně 52 milionů eur), LIT na financování investic ve společnostech Alumínia (70 miliard ITL – přibližně 36 milionů eur) a Compagnia Sarda Alluminio (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>Comsal<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>; 30 miliard ITL – přibližně 15,5 milionu eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V bodě 20 uvedeného rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>[p]okud jde o argument, podle kterého se Komise měla obrátit na Soudní dvůr za účelem určení porušení staršího rozhodnutí, je třeba nejprve uvést, že pokud Komise přezkoumává slučitelnost státní podpory se společným trhem, musí vzít v úvahu veškeré rozhodné skutečnosti, <HT TYPE="ITALIC">včetně případně kontextu již posouzeného ve starším<?PAGE NO="11"?> rozhodnutí, jakož i povinnosti, které tímto starším rozhodnutím byly případně uloženy členskému státu</HT>. V projednávané věci nelze Komisi vytýkat, že posoudila novou podporu v kontextu všech podpor hliníkovému průmyslu, jak ostatně učinila italská vláda sama v jejím vyjádření během postupu před zahájením soudního řízení<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V bodě 21 téhož rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>[m]imoto, přezkumné řízení podpor na základě čl. 93 odst. 2 [Smlouvy] umožňuje posoudit jakoukoliv novou skutkovou okolnost, která může změnit posouzení Komise vzhledem k účelu nových podpor, jakož i všem relevantním hospodářským okolnostem v okamžiku, kdy byly podpory poskytnuty<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Podle bodu 22 uvedeného rozsudku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>[j]e třeba konstatovat, že v projednávané věci italská vláda neposkytla nikdy v řízení nové skutečnosti, které by mohly změnit posouzení, které Komise již provedla ve svém rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19861217">17. prosince 1986</DATE>. Ač nepředložila žádný argument, omezila se na požadavek, aby byly nové podpory posouzeny s přihlédnutím k čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy o EHS<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Konečně v bodě 23 tohoto rozsudku se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>[z] toho vyplývá, že jelikož Komise, když přijala sporné rozhodnutí, neobdržela žádnou novou skutečnost, která by jí umožňovala posoudit, zda se na dotčené podpory mohla vztahovat výjimka stanovená v čl. 92 odst. 3 písm. c) Smlouvy, byla oprávněna založit své rozhodnutí na posouzeních, která již provedla ve starším rozhodnutí, <HT TYPE="ITALIC">a na nedodržení podmínky, kterou v něm uložila</HT><QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>Rozsudek Itálie v. Komise (C‑47/91)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Je třeba zmínit ještě rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941005">5. října 1994</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:358">EU:C:1994:358</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jehož bod 24 uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Komise, zabývá-li se individuální podporou, která byla údajně poskytnuta na základě dříve schváleného režimu, nemůže tuto podporu bez dalšího zkoumat přímo ve vztahu ke Smlouvě. <HT TYPE="ITALIC">Před zahájením jakéhokoli řízení musí nejprve přezkoumat, zda podpora spadá do obecného režimu a zda splňuje podmínky stanovené v rozhodnutí schvalujícím tento režim</HT>. Pokud by Komise nepostupovala tímto způsobem, mohla by v rámci přezkumu každé individuální podpory vzít zpět rozhodnutí schvalující režim podpor, které již předpokládalo přezkoumání s ohledem na článek 92 Smlouvy. Zásady legitimního očekávání a právní jistoty by tím byly ohroženy jak v případě členských států, tak v případě hospodářských subjektů, jelikož individuální podpory naprosto v souladu s rozhodnutím o schválení režimu podpory by mohly být kdykoliv Komisí zpochybněny“ (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>A Soudní dvůr dále v bodě 25 uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>[j]estliže v návaznosti na takto omezený přezkum Komise zjistí, že individuální podpora je v souladu s jejím rozhodnutím o schválení režimu, bude muset být s touto podporou zacházeno jako s <HT TYPE="ITALIC">podporou schválenou</HT>, tedy jako s <HT TYPE="ITALIC">existující podporou</HT>. Komise tedy nebude moci nařídit její pozastavení, neboť čl. 93 odst. 3 Smlouvy jí tuto pravomoc přiznává pouze vůči novým podporám<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Soudní dvůr odkazuje na tento bod 25 v bodě 83 svého rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020516">16. května 2002</DATE>, <NAME.CASE>ARAP a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/99 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:292">EU:C:2002:292</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>iv)</NO.P><TXT>Rozsudek Španělsko v. Komise (C‑36/00)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Posledním (a nejnovějším) rozsudkem, na který bych chtěl odkázat, je rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020321">21. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Španělsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑36/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:196">EU:C:2002:196</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jehož bod 24 uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>[p]okud Komise zjistí, že podpora, o níž je tvrzeno, že byla poskytnuta na základě dříve schváleného režimu podpor, nesplňuje podmínky stanovené v jejím rozhodnutí o schválení režimu, a toto rozhodnutí se na ni tedy nevztahuje, musí být tato podpora považována za novou podporu<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Soudní dvůr cituje rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941005">5. října 1994</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:358">EU:C:1994:358</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dodává v bodě 25 téhož rozsudku, že „jestliže při poskytnutí podpory na základě dříve schváleného režimu členský stát nedodrží podmínky, kterými Komise podmínila své rozhodnutí o schválení uvedeného režimu, má Komise povinnost zahájit zvláštní postup stanovený v čl. 88 odst. 2 prvním pododstavci ES […], jelikož poskytnutá podpora budou novou podporou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Soudní dvůr cituje rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920204">4. února 1992</DATE>, <NAME.CASE>British Aerospace a Rover v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑294/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:55">EU:C:1992:55</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Použití v tomto konkrétním případě</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Z výše zkoumané judikatury vyplývá, že když Tribunál cituje v bodě 61 napadeného rozsudku ustálenou judikaturu, která, jak bylo uvedeno, opravňuje Komisi, aby založila své nové rozhodnutí na posouzeních již provedených ve starším rozhodnutí a na nedodržení podmínek uložených tímto rozhodnutím, nebere v úvahu skutečnost, že pro Soudní dvůr je porušení těchto podmínek samo o sobě dostatečné pro založení nového rozhodnutí tentokrát o neslučitelnosti pro dříve schválenou podporu, a to v rámci přezkumu nových podpor, a zcela jistě nikoliv podpor existujících.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Z této judikatury vyplývá, že pokud Komise konstatuje, že podpora poskytnutá na základě již schváleného režimu již nesplňuje podmínky stanovené rozhodnutím o schválení režimu, a proto již není s tímto rozhodnutím v souladu, musí být uvedená podpora považována za novou podporu. Jinými slovy, porušení podmínek uložených ve starším rozhodnutí o slučitelnosti přeměňuje schválenou podporu na novou podporu a v případě neexistence nových skutečností, které by mohly vést k odlišnému posouzení, odůvodňuje nové rozhodnutí o neslučitelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Tento přístup se mi mimoto zdá být v souladu se systémem preventivní kontroly záměrů nových podpor zavedeným Smlouvou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19731211">11. prosince 1973</DATE>, <NAME.CASE>Lorenz</NAME.CASE> (<NO.CASE>120/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1973:152">EU:C:1973:152</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0002">2</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080212">12. února 2008</DATE>, <NAME.CASE>CELF a Ministre de la Culture et de la Communication</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑199/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:79">EU:C:2008:79</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podpora zůstává existující pouze tehdy, když jsou dodrženy podmínky slučitelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Jsem tedy názoru (stejně jako Komise), že podpora poskytnutá v rozporu s podmínkami slučitelnosti uloženými Komisí, nebo, jako v projednávané věci Radou, je již pojmově odlišná od opatření schváleného příslušným orgánem, které již tedy není existující podporou a ztrácí postavení schválené podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>V takové situaci, jako je situace v projednávané věci, není tedy nutné se zabývat podstatnou povahou změn, ani jejich oddělitelností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Skutečnosti v projednávané věci a hypotézy diskutované na jednání umožňují ilustrovat předcházející zásady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Připomínám, že podpora schválená Radou, a sice pro Italskou republiku, aby uhradila Unii dlužnou částku v souvislosti s doplňkovou dávkou z mléka a mléčných výrobků za hospodářské roky 1995/1996 až 2001/2002 namísto producentů mléka, byla podmíněna zejména tím, že tito producenti mléka plně splatí svůj dluh vůči Italské republice ve stejných ročních splátkách, bez úroků a v době nepřesahující čtrnáct let počínaje dnem <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Po schválení Radou Itálie jednostranně poskytla odklad lhůty stanovené pro platbu splatných částek na den <DATE ISO="20101231">31. prosince 2010</DATE> do <DATE ISO="20110630">30. června 2011</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Připomínám rovněž, že podle čl. 1 písm. b) nařízení č. 659/1999 existuje pět různých kategorií existujících podpor: i) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>historické<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> podpory (nebo režimy podpory), to znamená podpory, které byly zavedeny v členském státě před jeho přistoupením a zůstávají použitelné i po jeho vstupu do Unie; ii) individuální podpory (nebo režimy podpor) schválené Komisí nebo Radou; iii) situace týkající se<?PAGE NO="13"?> důsledků nečinnosti Komise při jejím přezkumu nových podpor; iv) podpory zjištěné Komisí po uplynutí promlčecí lhůty (deseti let na základě článku 15 nařízení č. 659/1999); a konečně v) financování, osvobození od daně, daňová zvýhodnění, atd. poskytnutá hospodářským subjektům nebo odvětvím, které již nejsou po liberalizaci obchodu slučitelná s dodržováním pravidel hospodářské soutěže a právem státních podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Jak uvedla Komise, u kategorií i), iv) a v) v zásadě stačí podívat se na datum poskytnutí podpory, jelikož Komise nemusí zkoumat její obsah jako takový. Naproti tomu u podpory kategorie ii), jako je podpora, o kterou se jedná v projednávané věci, a kategorie iii), musí Komise přezkoumat její obsah, aby zajistila, že tato podpora skutečně odpovídá tomu, co schválila, nebo tomu, co schválila Rada. Pokud tomu tak je, podpora bude existující, pokud ne, bude se jednat <HT TYPE="ITALIC">ipso facto</HT> o novou podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>V projednávané věci byl odklad platby poskytnut Italskou republikou příjemcům podpory, která byla schválena Radou, a mění pro tytéž příjemce splátkový kalendář u vrácení, který byl jednou z podmínek schválení podpory Radou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že <HT TYPE="ITALIC">ipso facto</HT> se takto změněné opatření stává novou podporou, neboť se na něj již nevztahuje definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>existující podpory<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> uvedená v prováděcím nařízení, jež ukládá podmínku, aby podpora skutečně odpovídala tomu, co bylo schváleno. Pokud již neodpovídá tomu, co bylo schváleno, jednoduše se již nemůže jednat o existující podporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Jakmile příjemce řádně platil podle splátkového kalendáře roční splátky stanovené Radou, nedošlo k odlišným důsledkům od těch, které byly stanoveny Radou v jejím rozhodnutí. Tudíž není dán žádný důvod k navrácení. Naopak, pokud bylo příjemci přiznáno prodloužení, a nedodržel tedy plán pro navrácení čtrnácti let, obdržel z něj <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> něco navíc, než Rada schválila. Proto se vše stává novou podporou.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Na jednání byla evokována hypotéza, že třebaže dotčená podpora byla schválena Radou pouze pro producenty mléka usazené v Itálii, doplnila Italská republika do stejného režimu sicilské producenty mléka. V tomto případě představuje podpora poskytnutá sicilským producentům zcela jistě novou podporu, ale nachází se mimo předmět schválené podpory a týká se jiných příjemců. Schválená podpora tedy zůstává existující podporou, přičemž podmínky uložené Radou zůstávají použitelné na všechny příjemce schválené podpory. Pouze rozšíření na Sicílii je novou podporou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Výše uvedené je zcela v souladu s filozofií systému kontroly státních podpor stanoveného Smlouvou o FEU: pro řádné fungování, jasnost, průhlednost a efektivitu tohoto systému je důležité, aby existujícími podporami byly jen skutečně schválené podpory a nikoliv podpory, které byly změněny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při svém výkladu článku 108 SFEU a článku 1 nařízení č. 659/1999, pokud jde o pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>existující podpora<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, jelikož měl v podstatě za to, že podpora, která byla předmětem sporného rozhodnutí, zůstává existující podporou, neboť byla původně schválena Radou na žádost Italské republiky rozhodnutím 2003/530, a to i když Itálie nedodržela jednu ze dvou kumulativních podmínek, kterými Rada podmínila toto schválení, a zejména podmínku získat od příjemců úplné splacení jejich dluhu vůči Italské republice jednak ve stejných ročních splátkách a jednak v době nepřesahující čtrnáct let počínaje dnem <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Tribunál tedy chybně rozhodl, že Komise mohla považovat toto takto změněné opatření za novou podporu spíše než za podporu existující pouze tehdy, kdyby prokázala, že se změna podpory dotýkala podstatným způsobem nebo od ní nebyla oddělitelná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>K druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Komise v podstatě tvrdí, že rozsudek Tribunálu náležitě nezohledňuje skutečnost, že splátkový režim byl schválen Radou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Italská republika odpovídá, že Tribunál nijak nerozhodl, že se na napadené opatření vztahovalo rozhodnutí o schválení, jehož bylo předmětem. Naopak Tribunál potvrdil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž prohlásilo dotčenou podporu za protiprávní, a nařídilo její navrácení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Mimoto Italská republika uvádí, že čl. 1 písm. b) bod ii) nařízení č. 659/1999 staví naroveň režimy podpor a individuální podpory schválené Komisí a ty schválené Radou tím, že je obojí považuje za existující podpory. Tribunál rovněž učinil takové zjištění v napadeném rozsudku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Souhlasím s Komisí, že napadený rozsudek náležitě nezohledňuje skutečnost, že splátkový režim byl schválen Radou na základě mimořádných pravomocí, které jí přiznává čl. 108 odst. 2 třetí pododstavec SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Rozhodnutí přijaté na základě takových mimořádných pravomocí musí být předmětem restriktivního výkladu a nelze jej vykládat tak, aby se vztahovalo na podpory, které přesně neodpovídají tomu, co bylo Radou schváleno. Výklad Tribunálu, podle kterého je třeba považovat podpory poskytnuté v rozporu s podmínkami uloženými Radou za podpory existující, ledaže bylo prokázáno, že se nedodržení podmínek dotýká samotné podstaty schválených podpor, je tedy chybný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Mimoto, i když Rada může využít svých mimořádných pravomocí, které jsou jí přiznány čl. 108 odst. 2 třetím pododstavcem SFEU, Komise, která nedisponuje tak rozsáhlou posuzovací pravomocí, jako je pravomoc přiznána Radě, může pouze přezkoumat dodržení podmínek pro schválení stanovených Radou. Komise musí totiž předpokládat, že dodržení těchto podmínek uložených Radou v rámci jejích mimořádných pravomocí má zásadní význam, beze změn a bez výjimek. Je-li navíc schválení založeno na mimořádné posuzovací pravomoci přiznané Radě, nemůže Komise provést nové posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Italské orgány mohly případně požádat Radu o přijetí nového rozhodnutí a o schválení režimu vyplývajícího z odkladu rozhodnutého v roce 2011. Neučinily tak a Komise nemohla nahradit Radu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Proto, i kdyby se připustilo, že teze Tribunálu má určitou platnost v případě podpor podmíněně schválených samotnou Komisí, tyto úvahy nelze uplatnit v případě, že byly podpory schváleny Radou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba též vyhovět, a tedy i druhému důvodu jako celku, což má za následek, že napadený rozsudek musí být zrušen.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT>K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení článku 108 SFEU a článků 4, 6, 7, 14 a 16 nařízení č. 659/1999, pokud jde o postupy použitelné na nové podpory a na zneužité podpory</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Argumentace účastnic řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Komise vytýká Tribunálu, který zprvu připustil v bodě 67 napadeného rozsudku, že nedodržení podmínek pro schválení členským státem představuje rovněž formu zneužití, že vyloučil v bodě 68 uvedeného rozsudku relevanci ustanovení týkajících se zneužitých podpor, když uvedl, že Komise ve svém rozhodnutí nevycházela z těchto ustanovení a měl za to, že pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>nová podpora<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>zneužitá podpora<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> se vzájemně vylučují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Komise s odkazem na bod 15 odůvodnění a na článek 16 nařízení č. 659/1999 tvrdí, že nové podpory a zneužité podpory mají podobné účinky, což je důvod, proč podléhají podobným postupům, s výjimkou příkazu k navrácení, který je omezen na postup týkající se nové podpory. Komise je názoru, že jelikož se ve sporu před Tribunálem nejednalo o použití příkazu k navrácení uvedeného v čl. 11 odst. 2 tohoto nařízení, je chyba, které se Komise mohla dopustit tím, že kvalifikovala podporu jako novou a nezneužitou, chybou nevinnou, bez jakéhokoli právního následku, jelikož všechny procesní požadavky použitelné na zneužité podpory byly v projednávané věci dodrženy. Takové pochybení při kvalifikaci podpory nemůže tedy vést ke zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká režimu podpor uvedeného v čl. 1 odst. 2 sporného rozhodnutí a individuálních podpor poskytnutých na základě těchto podpor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Italská republika odpovídá, že i když pravomoci, které má Komise, jsou obdobné v rámci postupu týkajícího se nové podpory a postupu týkajícího se zneužitých podpor, výsledek obou těchto postupů není nutně tentýž. Tento členský stát zdůrazňuje, že nemožnost vydat předběžný příkaz k navrácení v rámci řízení o přezkumu zneužitých podpor je odůvodněna skutečností, že se jedná o podporu dříve schválenou Komisí a právě z tohoto důvodu musí být v rámci postupu týkajícího se zneužité podpory, a to tím spíše, pokud se jedná o podporu zneužitou členským státem, zásah Komise primárně veden ke spojení opatření k původnímu schválení, a sice k uložení změny, a nikoliv ke zrušení podpory. Jakýkoliv jiný přístup by byl v rozporu se zásadou legitimního očekávání, a tedy s čl. 14 odst. 1 druhou větou nařízení č. 659/1999.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>V tomto ohledu stačí konstatovat, že Tribunál nedospěl v napadeném rozsudku k závěru o zneužití splátkového režimu, ale omezil se na závěr, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>jelikož byl odklad plateb proveden v rozporu s rozhodnutím Rady, <HT TYPE="ITALIC">byla Komise oprávněna</HT> na základě čl. 108 odst. 2 prvního pododstavce SFEU <HT TYPE="ITALIC">určit, zda je třeba mít za to či nikoli, že byl splátkový režim schválený Radou z důvodu takovéhoto porušení zneužit</HT><QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> (bod 66 napadeného rozsudku, kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Skutečnost, že Tribunál uznal v bodě 67 napadeného rozsudku, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>zneužití podpory<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> zahrnuje rovněž případ nedodržení podmínek uložených v rozhodnutí o schválení členským státem, nic na tomto zjištění nemění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Výtku Komise je tudíž třeba zamítnout, jelikož Tribunál nekvalifikoval splátkový režim jako zneužití podpory.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>D –</NO.P><TXT>K důsledkům zrušení napadeného rozsudku</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Tribunál již zamítl ostatní žalobní důvody předložené v prvním stupni, může Soudní dvůr vydat konečné rozhodnutí ve věci a zamítnout žalobu v prvním stupni v plném rozsahu v souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V –</HT></NO.P><TXT>K nákladům řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Italská republika neměla v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení v obou stupních.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI –</HT></NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Z těchto důvodů navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne <DATE ISO="20150624">24. června 2015</DATE> ve věci T‑527/13, Italská republika proti Komisi, v rozsahu, v němž tento rozsudek zrušil jednak čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Komise 2013/665/EU ze dne <DATE ISO="20130717">17. července 2013</DATE> o režimu státních podpor SA.33726 (11/C) [ex SA.33726 (11/NN)] poskytnutém Itálií (odklad platby dávky z mléka), a jednak články 2 až 4 tohoto rozhodnutí v části, v níž se týkají režimu podpor uvedeného v čl. 1 odst. 2 tohoto rozhodnutí a individuálních podpor poskytnutých na základě tohoto režimu podpor;</P></ITEM><ITEM><P>ve zbývající části kasační opravný prostředek zamítl a</P></ITEM><ITEM><P>zamítl žalobu podanou v prvním stupni a uložil Italské republice náhradu nákladů řízení v obou stupních.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>