null

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

22. října 2026(*)

„ Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES – Článek 1 – Zákaz diskriminace na základě věku – Povinný odchod do důchodu úředníků diplomatické služby, kteří dosáhli věku 65 let a odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod – Článek 6 – Legitimní cíle odůvodňující rozdílné zacházení na základě věku“

Ve věci C‑359/25 [Delevris](i),

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada, Řecko) ze dne 8. května 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 27. května 2025, v řízení

IS

proti

Ypourgos Exoterikon,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení: B. Smulders, předseda senátu, M. L. Arastey Sahún (zpravodajka), předsedkyně pátého senátu vykonávající funkci soudce desátého senátu, a J. Passer, soudce,

generální advokát: A. Biondi,

za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

–        za IS: E. Kalafatis, dikigoros,

–        za řeckou vládu: A. Magrippi, O. Patsopoulou a M. Tassopoulou, jako zmocněnkyně,

–        za Evropskou komisi: M. Konstantinidis a E. Schmidt, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79; oprava Úř. věst. L 230, s. 12).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi IS, bývalým úředníkem diplomatické služby Ypourgeio Exoterikon (Ministerstvo zahraničních věcí, Řecko), a Ypourgos Exoterikon (ministr zahraničních věcí) ve věci návrhu na zrušení prezidentského dekretu, z něhož pro IS vyplývá povinný odchod do důchodu.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Bod 14 odůvodnění směrnice 2000/78 uvádí:

„Tato směrnice se nedotýká vnitrostátních předpisů, kterými se stanoví věk odchodu do důchodu.“

4        Článek 1 této směrnice stanoví:

„Účelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.“

5        Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Pro účely této směrnice se ,zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.      Pro účely odstavce 1 se

a)      ‚přímou diskriminací‘ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;

b)      ‚nepřímou diskriminací‘ rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byla osoba [...] určitého věku [...] v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, ledaže

i)      takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné [...]

[...]“

6        Podle čl. 3 odst. 1 téže směrnice:

„V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[...]

c)      podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;

[...]“

7        Článek 6 odst. 1 směrnice 2000/78 stanoví:

„Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

a)      stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek propuštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky, starší osoby a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;

b)      stanovení minimálních podmínek věku, odborné praxe nebo let služby pro přístup k zaměstnání nebo k určitým výhodám spojeným se zaměstnáním;

c)      stanovení maximálního věku pro přijetí, který je založen na požadavcích dotyčného pracovního místa na odbornou přípravu nebo na potřebě přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu.“

 Řecké právo

8        Článek 16 odst. 6 třetí pododstavec řecké ústavy stanoví:

„Zákon stanoví věkovou hranici pro učitele vysokých škol; až do vyhlášení tohoto zákona odcházejí vysokoškolští učitelé ve službě do důchodu automaticky po skončení akademického roku, v němž dosáhli věku šedesáti sedmi let.“

9        Článek 88 odst. 5 řecké ústavy stanoví:

„Soudci a státní zástupci až do hodnosti soudce nebo náměstka státního zástupce u [Efeteio (Odvolací soud, Řecko)], jakož i všichni soudci a státní zástupci s rovnocennou hodností jsou povinni odejít ze služby po dosažení věku šedesáti pěti let; všichni soudci a státní zástupci s hodností vyšší, než jsou hodnosti výše uvedené, stejně jako soudci a státní zástupci s rovnocennou hodností, jsou povinni odejít ze služby po dosažení věku šedesáti sedmi let. [...]“

10      Článek 98 odst. 1 a 3 Nomos 3566/2007 – Kyrosi os Kodika tou „Organismou tou Ypourgeiou Exoterikon“ (zákon 3566/2007 o organizačním řádu ministerstva zahraničních věcí) (FEK A’ 117) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon 3566/2007“) stanovil:

„1.      Služební poměr úředníků diplomatické služby, kteří dosáhli věku 65 let, končí, jakmile odpracovali třicet pět (35) let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod. Pokud ve věku 65 let úředníci diplomatické služby neodpracovali třicet pět (35) let v diplomatické službě, jejich služební poměr se prodlužuje, dokud neodpracují třicet pět (35) let, avšak nejdéle do dosažení věku šedesáti sedmi (67) let. [...]

[...]

3.      Dekretem přijatým na návrh ministra zahraničních věcí lze z důvodů zvláštních potřeb služby prodloužit délku služebního poměru úředníků diplomatické služby s hodností velvyslance nejvýše o dva (2) roky po odpracování třiceti pěti (35) let veřejné služby, avšak v žádném případě ne nad věkovou hranici 67 let.“

11      Podle čl. 155 odst. 1 a 2 Nomos 3528/2007 – Kyrosi tou Kodika Katastasis Dimosion Politikon Dioikitikon Ypallilon kai Ypallilon N.P.D.D. (zákon 3528/2007, kodex služebního řádu úředníků veřejné správy a zaměstnanců právnických osob veřejného práva) (FEK A’ 26) ve znění použitelném na spor v původním řízení státní úředníci a zaměstnanci právnických osob veřejného práva povinně odcházejí ze služby při dosažení věku 67 let.

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

12      IS je bývalým úředníkem diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí.

13      Na základě prezidentského dekretu přijatého na základě čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007, který stanoví, že služební poměr úředníků diplomatické služby, kteří dosáhli věku 65 let a odpracovali 35 let veřejné služby zakládající nárok na důchod, povinně končí, byl s účinností ke dni 31. prosince 2017 ukončen služební poměr IS z důvodu, že k tomuto datu dosáhl věku 65 let a odpracoval 35 let veřejné služby zakládající nárok na důchod.

14      IS podal žalobu znějící na zrušení tohoto prezidentského dekretu k Dioikitiko Efeteio Athinon (Odvolací správní soud v Aténách, Řecko).

15      Na podporu své žaloby vznesl IS dva žalobní důvody, z nichž první vycházel z použití nesprávného právního základu pro přijetí uvedeného prezidentského dekretu a druhý ze skutečnosti, že tento čl. 98 odst. 1 porušuje zákaz diskriminace na základě věku stanovený směrnicí 2000/78.

16      Tato žaloba byla rozsudkem uvedeného soudu zamítnuta jako neopodstatněná, jelikož posledně uvedený soud měl za to, že uvedený čl. 98 odst. 1 je slučitelný se směrnicí 2000/78.

17      Dne 7. května 2021 podal IS proti tomuto rozsudku odvolání ke Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada, Řecko), která je předkládajícím soudem.

18      IS na podporu svého odvolání vznáší dva odvolací důvody.

19      První odvolací důvod vycházející z toho, že Dioikitiko Efeteio Athinon (Odvolací správní soud v Aténách) neprávem zamítl žalobní důvod vycházející z použití nesprávného právního základu pro přijetí téhož prezidentského dekretu, byl předkládajícím soudem zamítnut.

20      Druhý odvolací důvod vychází z toho, že Dioikitiko Efeteio Athinon (Odvolací správní soud v Aténách) neprávem zamítl žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007 porušil zákaz diskriminace na základě věku z důvodu, že toto ustanovení má za následek rozdílné zacházení mezi úředníky diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, kteří dosáhli věku 65 let a odpracovali 35 let veřejné služby zakládající nárok na důchod, a zaprvé úředníky diplomatické služby, kteří neodpracovali 35 let veřejné služby a odcházejí tedy z funkce až ve věku 67 let, zadruhé úředníky diplomatické služby, kteří nedosáhli věku 65 let, a v důsledku toho se na ně nevztahuje povinný odchod do důchodu, a zatřetí úředníky veřejné správy, zaměstnanci právnických osob veřejného práva, soudci a státními zástupci s hodností vyšší než ti s hodností soudce nebo náměstka státního zástupce u Efeteio (Odvolací soud), jakož i učiteli vysokých škol, kteří odcházejí z funkce ve věku 67 let bez ohledu na to, zda po dosažení věku 65 let odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod.

21      V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že IS na jedné straně tvrdí, že na základě vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení mohou úředníci diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, kteří neodpracovali 35 let skutečné veřejné služby, zůstat ve funkci až do věku 67 let. IS na druhé straně uvádí, že čl. 98 odst. 3 zákona č. 3566/2007 stanoví, že prezidentský dekret přijatý na návrh ministra zahraničních věcí může z důvodů zvláštních potřeb služby prodloužit výkon funkce některých úředníků nejvýše do věku 67 let.

22      Tato právní úprava podle jeho názoru zavádí rozdílné zacházení na základě věku ve vztahu k takovým úředníkům, jako je IS, avšak nesleduje legitimní cíl ve smyslu článku 6 směrnice 2000/78.

23      IS kromě toho tvrdí, že výše důchodu může být vyšší pro úředníky, kteří vykonávali funkci po odpracování 35 let skutečné veřejné služby, takže povinný odchod úředníků diplomatické služby do důchodu ve věku 65 let, pokud odpracovali 35 let skutečné veřejné služby, vytváří „újmu v oblasti důchodů“ v jejich neprospěch ve srovnání s úředníky, v jejichž případě je stanoven povinný odchod do důchodu ve věku 67 let poté, co odpracovali více než 35 let služby.

24      Podle ministra zahraničních věcí je údajné rozdílné zacházení na základě věku každopádně odůvodněné v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

25      Zaprvé cílem vnitrostátní právní úpravy, která stanoví povinný odchod úředníků diplomatické služby do důchodu po uplynutí 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod ve spojení s věkovou hranicí od 65 do 67 let, je podle tohoto ministra jednak vytvoření vyvážené věkové struktury řecké diplomatické služby a jednak usnadnění přístupu mladých zaměstnanců k této službě. Zadruhé se podle něj povinné ukončení služebního poměru týká pouze malého počtu úředníků a nenarušuje soudržnost této právní úpravy. Zatřetí je uvedená právní úprava podle jeho názoru způsobilá k dosažení těchto cílů. Začtvrté je podle něj rovněž „nezbytná“ ve smyslu směrnice 2000/78, jelikož uvedených cílů nelze účinně dosáhnout méně omezujícími prostředky. Zapáté je údajné rozdílné zacházení mezi úředníky diplomatické služby a ostatními úředníky podle jeho názoru odůvodněno zvláštní povahou diplomatické služby a funkcemi úředníků diplomatické služby.

26      Předkládající soud připomíná, podobně jako to učinil ministr zahraničních věcí, že cílem vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení je zajistit vyváženou věkovou strukturu mezi mladšími a staršími úředníky, což umožňuje předávání odborných zkušeností nejstarších úředníků těm nejmladším a usnadňuje přístup mladých úředníků k diplomatické službě. Kromě toho vnitrostátní zákonodárce zohlednil nutnost, aby úředníci diplomatické služby odpracovali dostatečně dlouhou dobu služby ke vzniku nároku na přiměřený důchod, a význam placení příspěvků v dostatečné výši pro posílení systému sociálního zabezpečení. Z těchto důvodů vnitrostátní zákonodárce podle předkládajícího soudu použil jako hlavní kritérium odpracování 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, jakož i věkovou hranici (nejméně) 65 let a (nejvýše) 67 let. Kromě toho uvedený soud podpůrně uvádí, že zvláštní povaha diplomatické služby odůvodňuje rozdílné zacházení na základě věku, pokud jde o odchod úředníků diplomatické služby do důchodu ve srovnání s jinými úředníky.

27      Za těchto podmínek se Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání směrnice [2000/78] [vnitrostátní právní úpravě], která v případě úředníků diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí stanoví [povinný odchod do důchodu] po odpracování 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, avšak nikoli před dosažením věku 65 let, ani po dosažení věku 67 let, a to z důvodu, že tato [právní úprava] zavádí neodůvodněnou diskriminaci [ve vztahu k] zaměstnancům diplomatické služby, jejichž služba končí dosažením věku 65 let z důvodu, že během této doby odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod:

–        ve srovnání s [úředníky] diplomatické služby, [v jejichž případě je stanoven povinný odchod do důchodu] ve věku 67 let, pokud ještě neodpracovali 35 let skutečné služby zakládající nárok na důchod?

–        ve srovnání s [úředníky] diplomatické služby, kteří nedosáhli věku 65 let a proto [v jejich případě není stanoven povinný odchod do důchodu]?

–        ve srovnání s [úředníky] veřejné správy, zaměstnanci právnických osob veřejného práva, soudci nebo státními zástupci s vyšší hodností [soudci nebo náměstky státních zástupců u Efeteio (Odvolací soud)] a učiteli vysokých škol, [v jejichž případě je stanoven povinný odchod do důchodu] dosažením věku 67 let bez ohledu na to, zda dosažením věku 65 let nebo k jinému datu odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod?“

 K předběžné otázce

28      Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba směrnici 2000/78 vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě úředníků diplomatické služby stanoví povinný odchod do důchodu ve věku 65 let, pokud odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, na rozdíl od jiných úředníků a zaměstnanců veřejné správy, kteří tyto podmínky nesplňují, a proto pro ně v tomto věku není stanoven povinný odchod do důchodu.

29      Za účelem zodpovězení této otázky je nutno ověřit, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení spadá do působnosti této směrnice, a pokud ano, zda tato vnitrostátní právní úprava zavádí rozdílné zacházení na základě věku, a v případě, že tomu tak je, zda by toto rozdílné zacházení mohlo být považováno za odůvodněné s ohledem na čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice [rozsudek ze dne 20. dubna 2023, BVAEB (Úprava starobních důchodů), C‑52/22, EU:C:2023:309, bod 40].

30      V prvním sledu, pokud jde o otázku, zda uvedená vnitrostátní právní úprava spadá do působnosti směrnice 2000/78, jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu této směrnice vyplývá, že jejím cílem je stanovit obecný rámec k tomu, aby bylo každé osobě zajištěno rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“ tím, že jí poskytne účinnou ochranu proti diskriminaci na základě některého z důvodů uvedených v jejím článku 1, k nimž patří i věk [rozsudek ze dne 20. dubna 2023, BVAEB (Úprava starobních důchodů), C‑52/22, EU:C:2023:309, bod 41 a citovaná judikatura].

31      Z článku 3 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice vyplývá, že se tato směrnice v rámci pravomocí svěřených Unii vztahuje „na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů“, pokud jde zejména o „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování“.

32      V projednávané věci jsou podle čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007 úředníci diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, kteří dosáhli věku 65 let, povinni odejít do důchodu, pokud odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod. Z toho vyplývá, že se toto ustanovení týká „podmínek zaměstnání a pracovních podmínek včetně podmínek propouštění a odměňování“ ve smyslu tohoto čl. 3 odst. 1 písm. c) v rozsahu, v němž vede k ukončení služebního poměru dotyčných osob, pokud splňují obě tyto podmínky.

33      Toto konstatování nelze zpochybnit z důvodu, že podle bodu 14 odůvodnění směrnice 2000/78 nejsou touto směrnicí dotčeny vnitrostátní předpisy, které stanoví věk odchodu do důchodu.

34      Z judikatury totiž vyplývá, že se tento bod odůvodnění omezuje na upřesnění, že se tato směrnice nedotýká pravomoci členských států stanovit věk pro odchod do důchodu a nijak nebrání použití uvedené směrnice na vnitrostátní opatření upravující podmínky ukončení pracovního poměru při dosažení takto stanoveného věku odchodu do důchodu (rozsudek ze dne 5. března 2009, Age Concern England, C‑388/07, EU:C:2009:128, bod 25 a citovaná judikatura).

35      Vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení tudíž spadá do působnosti téže směrnice.

36      V druhém sledu, pokud jde o otázku, zda tato vnitrostátní právní úprava vede k rozdílnému zacházení na základě věku, pokud jde o zaměstnání a povolání, je třeba připomenout, že z čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 1 vyplývá, že pro účely této směrnice zásada rovného zacházení zakazuje jakoukoli přímou nebo nepřímou diskriminaci na základě věku.

37      Článek 2 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice upřesňuje, že pro účely odstavce 1 se přímou diskriminací mimo jiné rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 téže směrnice.

38      V projednávané věci má IS za to, jak již bylo uvedeno v bodě 20 tohoto rozsudku, že čl. 98 odst. 1 zákona 3566/2007 zavádí rozdílné zacházení na základě věku, jelikož toto ustanovení zachází nepříznivě s úředníky diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, kteří dosáhli věku 65 let a odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, jako je IS, ve srovnání zaprvé s úředníky diplomatické služby, kteří neodpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, a jejichž povinný odchod do důchodu je stanoven při dosažení věku 67 let, zadruhé s úředníky diplomatické služby, kteří nedosáhli věku 65 let, a z tohoto důvodu není stanoven jejich povinný odchod do důchodu, a zatřetí s úředníky veřejné správy a zaměstnanci právnických osob veřejného práva, jakož i soudci a státními zástupci s vyšší hodností než ti s hodností soudce nebo náměstka státního zástupce u Efeteio (Odvolací soud), jakož i učiteli vysokých škol, v jejichž případě je stanoven povinný odchod do důchodu při dosažení věku 67 let bez ohledu na to, zda ve věku 65 let nebo později odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod.

39      Je však třeba nejprve konstatovat, jak v písemném vyjádření uvádí Evropská komise, že v projednávaném případě rozdílné zacházení na základě věku, na které poukazuje IS, není rozdílným zacházením mezi takovými úředníky diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, jako je IS, a zaprvé úředníky diplomatické služby, v jejichž případě je stanoven povinný odchod do důchodu při dosažení věku 67 let, ale neodpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, a zadruhé úředníky veřejné správy a zaměstnanci právnických osob veřejného práva, v jejichž případě je stanoven povinný odchod do důchodu při dosažení věku 67 let bez ohledu na to, zda odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod ve věku 65 let nebo později.

40      Toto rozdílné zacházení totiž není založeno na věku úředníků uvedených v předchozím bodě, ale na počtu odpracovaných let skutečné veřejné služby zakládajících nárok na důchod nebo na druhu vykonávané služby.

41      Vzhledem k tomu, že tyto dva posledně uvedené důvody nejsou uvedeny mezi důvody taxativně vyjmenovanými v článku 1 směrnice 2000/78, nemůže uvedené rozdílné zacházení spadat do obecného rámce stanoveného čl. 2 odst. 2 této směrnice za účelem boje proti některým formám diskriminace na pracovišti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. října 2024, Zetschek, C‑349/23, EU:C:2024:889, body 25 a 30, jakož i citovaná judikatura).

42      Naproti tomu, pokud jde zadruhé o rozdílné zacházení s úředníky diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, jako je IS, na straně jedné a úředníky této služby, kteří nedosáhli věku 65 let, a z tohoto důvodu nejsou povinni odejít do důchodu, na straně druhé, je třeba uvést, že vnitrostátní ustanovení jako je čl. 98 odst. 1 zákona 3566/2007, podle kterého skutečnost, že dotyčný úředník dosáhne věku, které toto ustanovení stanoví pro povinný odchod do důchodu, má za následek automatické ukončení jeho služebního poměru, je třeba považovat za ustanovení, které přímo ukládá méně příznivé zacházení s úředníky, kteří dosáhli tohoto věku ve srovnání se všemi ostatními úředníky diplomatické služby v činné službě nacházejícími se ve srovnatelné situaci, jelikož prvně uvedení úředníci zejména nesou ztrátu příjmů ve srovnání s úředníky v činné službě.

43      Takové vnitrostátní ustanovení tedy zavádí rozdílné zacházení přímo na základě věku ve smyslu čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. října 2007, Palacios de la Villa, C‑411/05, EU:C:2007:604, bod 51).

44      Ve třetím sledu, pokud jde o otázku, zda může být toto rozdílné zacházení přímo na základě věku odůvodněno na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení mohou členské státy bez ohledu na čl. 2 odst. 2 této směrnice stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

45      Pokud jde zaprvé o cíl sledovaný čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007, v tomto ohledu z písemného vyjádření řecké vlády vyplývá, že tento cíl směřuje k zajištění vyvážené věkové struktury mezi mladšími a staršími úředníky diplomatické služby, jež v zájmu řádného fungování diplomatické služby umožňuje předávání odborných zkušeností nejstarších úředníků těm nejmladším a naopak šíření nově získaných znalostí nejmladšími úředníky. Dále má toto ustanovení za cíl usnadnění přístupu mladých úředníků k této diplomatické službě.

46      Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že legitimitu cíle týkajícího se politiky zaměstnanosti, který v podstatě spočívá v usnadnění generační obnovy a omlazení, nelze rozumně zpochybnit, jelikož patří mezi cíle výslovně uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 a že podpora vysoké úrovně zaměstnanosti je podle čl. 3 odst. 3 prvního pododstavce SEU jedním z cílů sledovaných Unií [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2021, Ministero della Giustizia (Notáři), C‑914/19, EU:C:2021:430, bod 36 a citovaná judikatura].

47      Podpora zaměstnávání mimoto nesporně představuje legitimní cíl sociální politiky nebo politiky zaměstnanosti členských států, zejména pokud jde o podporu přístupu mladé generace k výkonu povolání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2021, Ministero della Giustizia (Notáři), C‑914/19, EU:C:2021:430, bod 37 a citovaná judikatura].

48      Cíl spočívající v nastolení vyvážené věkové struktury mezi mladšími a staršími úředníky diplomatické služby za účelem podpory přijímání a povyšování mladých úředníků, optimalizace řízení zaměstnanců a rovněž předcházení případným sporům týkajícím se schopnosti těchto zaměstnanců vykonávat pracovní činnost po překročení určitého věku, který zároveň sleduje zachování funkční diplomatické služby, může představovat legitimní cíl politiky zaměstnanosti a trhu práce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. července 2011, Fuchs a Köhler, C‑159/10 a C‑160/10, EU:C:2011:508, bod 50).

49      Z toho důvodu se cíl spočívající v usnadnění generační obnovy, jakož i omlazení úředníků diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí jeví jako legitimní cíl ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

50      Zadruhé podle samotného znění tohoto čl. 6 odst. 1 je ještě třeba přezkoumat, zda jsou prostředky použité k dosažení tohoto cíle „přiměřené a nezbytné“.

51      Pokud jde zaprvé o „přiměřenost“ čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007, je třeba konstatovat, že toto ustanovení, které stanoví povinný odchod do důchodu úředníků diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, kteří dosáhli věku 65 let a odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, může být v zásadě s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou mají členské státy v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2021, Ministero della Giustizia (Notáři), C‑914/19, EU:C:2021:430, bod 30 a citovaná judikatura], považováno za přiměřené k dosažení cílů sledovaných touto směrnicí, a sice cíle zajištění vyvážené věkové struktury mezi mladšími a staršími úředníky diplomatické služby a cíle usnadnění přístupu mladých úředníků k této diplomatické službě.

52      Nejeví se totiž jako nepřiměřené, aby orgány členského státu měly v závislosti na vývoji situace zaměstnání v daném oboru za to, že použití věkové hranice, která vede k odchodu starších úředníků z pracovního trhu, může napomoci přijímání mladších úředníků, jelikož pracovní místa úředníků jsou obecně v omezeném počtu a jsou vyhrazena osobám, které dosáhly nejvyšší kvalifikace v dotyčném oboru. Vzhledem k tomu, že k přijetí takového úředníka musí být k dispozici volné pracovní místo, je třeba mít za to, že členský stát může stanovit věkovou hranici pro dosažení cílů politiky zaměstnanosti (obdobně viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, Georgiev, C‑250/09 a C‑268/09, EU:C:2010:699, body 51 a 52).

53      Stejně tak Soudní dvůr v této souvislosti rovněž rozhodl, že automatické ukončení pracovních smluv zaměstnanců, kteří splňují podmínky věku a výše zaplacených příspěvků pro vznik nároku na starobní důchod, je již dlouho součástí pracovního práva mnoha členských států. Tento mechanismus vychází z rovnováhy mezi politickými, hospodářskými, sociálními, demografickými či rozpočtovými úvahami a odvíjí se od volby, zda prodloužit aktivní život pracovníků, nebo naopak stanovit jejich předčasný odchod do důchodu (obdobně viz rozsudek ze dne 28. února 2018, John, C‑46/17, EU:C:2018:131, bod 24 a citovaná judikatura).

54      Kromě toho je třeba uvést, že v projednávaném případě lze věkovou hranici 65 let považovat za dostatečně pokročilou na to, aby představovala hranici pro výkon funkce úředníka diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí (obdobně viz rozsudek ze dne 5. července 2017, Fries, C‑190/16, EU:C:2017:513, bod 61 a citovaná judikatura).

55      Dále věková hranice 65 let stanovená v čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007 umožňuje nastolit vyváženou věkovou strukturu mezi mladšími úředníky diplomatické služby a těmi, kteří jsou starší.

56      Je však na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda taková věková hranice skutečně odpovídá snaze dosáhnout uvedených cílů soudržným a systematickým způsobem. Konkrétně, jak rovněž zdůraznila Komise, je třeba přezkoumat, zda je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení vhodná k dosažení sledovaných cílů s ohledem na zvláštnosti dotčené diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí, nebo zda naopak odhaluje nesoudržnost ve vnitrostátní právní úpravě, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 (obdobně viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, Georgiev, C‑250/09 a C‑268/09, EU:C:2010:699, bod 56).

57      Je však třeba dodat, že skutečnost, že v souladu s čl. 98 odst. 3 zákona 3566/2007 může být na návrh ministra zahraničních věcí přijat dekret, jehož cílem je z důvodů zvláštních potřeb služby prodloužit délku služebního poměru úředníků diplomatické služby, kteří mají postavení velvyslance, nejvýše o dva roky po odpracování 35 let veřejné služby, avšak v žádném případě nikoli po dosažení věku 67 let, podle všeho neumožňuje mít za to, že právní úprava dotčená v původním řízení je nesoudržná. Možnost takového prodloužení služebního poměru totiž může odpovídat cíli sledovanému touto právní úpravou, jak vyplývá z bodu 48 tohoto rozsudku, který sice spočívá v zavedení vyvážené věkové struktury mezi mladšími a staršími úředníky diplomatické služby, ale rovněž směřuje k zachování funkční diplomatické služby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. července 2011, Fuchs a Köhler, C‑159/10 a C‑160/10, EU:C:2011:508, body 88 až 90), což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

58      Kromě toho ani skutečnost, že se věk 65 let, k němuž je pro úředníky diplomatické služby, jako je IS, stanoven povinný odchod do důchodu, liší od věku použitelného pro některé jiné kategorie úředníků či zaměstnanců veřejné správy, nemůže sama o sobě zpochybnit soudržnost dotyčné vnitrostátní právní úpravy, zejména pokud se ukáže, jak též zdůraznila řecká vláda v písemném vyjádření, že tento rozdíl navazuje na dřívější praxi, podle níž úředníci diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí odcházejí z výkonu funkce v mladším věku než úředníci, kteří patří do jiných kategorií funkcí, aby byly náležitě zohledněny specifické podmínky služby prvně zmíněných úředníků, což rovněž přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

59      Pokud jde zadruhé o „nezbytnou“ povahu čl. 98 odst. 1 zákona č. 3566/2007, je třeba připomenout, že je na vnitrostátním zákonodárci, aby při výkonu širokého prostoru pro uvážení, který má v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti, nalezl spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými dotčenými zájmy, přičemž musí být věnována zvláštní pozornost účasti starších úředníků na profesním životě a tím také na hospodářském, kulturním a společenském životě. Setrvání těchto osob v aktivním životě podporuje zejména diverzitu v zaměstnání. Zájem na ponechání uvedených osob v pracovní činnosti musí být nicméně zohledněn současně s jinými, případně rozdílnými, zájmy. Má-li tedy vnitrostátní soud zkoumat, zda takové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle, musí zohlednit nejen způsobilost dotyčných osob vykonávat povolání, ale rovněž újmu, kterou toto opatření může těmto zranitelnějším osobám z hlediska pracovního trhu způsobit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. října 2024, Anwaltsnotarin, C‑408/23, EU:C:2024:901, bod 36 a citovaná judikatura).

60      V projednávané věci je třeba nejprve uvést, že povinný odchod některých úředníků diplomatické služby ministerstva zahraničních věcí do důchodu, jak je stanoven vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení, může napomoci nastolit spravedlivou rovnováhu mezi přístupem mladých úředníků diplomatické služby na jedné straně a setrváním starších úředníků diplomatické služby v činné službě na straně druhé, jelikož tato rovnováha může podporovat plné zaměstnání podporou přístupu na trh práce, a tudíž podporovat generační rozmanitost řecké diplomatické služby.

61      Je však třeba rovněž zohlednit specifickou situaci, v níž se nacházejí starší úředníci, která se s ohledem na specifika diplomatické kariéry vyznačuje jednak omezenou možností zaručit sociální a hospodářskou integraci uvedených úředníků a jednak jejich zranitelností související s věkem.

62      V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že na právní úpravu členského státu, která stanoví povinný odchod některých pracovníků do důchodu při dosažení věku 65 let, nelze nahlížet tak, že zasahuje nadměrně do legitimních požadavků těchto pracovníků, jelikož tato právní úprava nevychází pouze z určitého věku, ale zohledňuje rovněž okolnost, že dotyčné osoby mají na konci profesní kariéry nárok na finanční kompenzaci v podobě starobního důchodu, jehož výši nelze považovat za nepřiměřenou, tím, že dotčeným osobám případně umožňuje zůstat v činné službě až do věku 67 let s cílem odpracovat 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. října 2007, Palacios de la Villa, C‑411/05, EU:C:2007:604, bod 73). Po tomto upřesnění však bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení nepřekračuje meze toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné.

63      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že směrnice 2000/78 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě úředníků diplomatické služby stanoví povinný odchod do důchodu ve věku 65 let, pokud odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, na rozdíl od jiných úředníků a zaměstnanců veřejné správy, kteří tyto podmínky nesplňují, a proto pro ně v tomto věku není stanoven povinný odchod do důchodu, a to za podmínky, že tato vnitrostátní právní úprava sleduje legitimní cíl politiky zaměstnanosti a trhu práce, a že je uvedená právní úprava v legislativním kontextu, jehož je součástí, a s ohledem na všechny situace, na něž se vztahuje, přiměřená a nezbytná k dosažení tohoto cíle.

 K nákladům řízení

64      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,

musí být vykládána v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v případě úředníků diplomatické služby stanoví povinný odchod do důchodu ve věku 65 let, pokud odpracovali 35 let skutečné veřejné služby zakládající nárok na důchod, na rozdíl od jiných úředníků a zaměstnanců veřejné správy, kteří tyto podmínky nesplňují, a proto pro ně v tomto věku není stanoven povinný odchod do důchodu, a to za podmínky, že tato vnitrostátní právní úprava sleduje legitimní cíl politiky zaměstnanosti a trhu práce, a že je uvedená právní úprava v legislativním kontextu, jehož je součástí, a s ohledem na všechny situace, na něž se vztahuje, přiměřená a nezbytná k dosažení tohoto cíle.

Podpisy


*      Jednací jazyk: řečtina.


i      Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.