ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
11. listopadu 2020 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59/ES – Článek 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) – Pojem ‚hromadné propouštění‘ – Způsoby stanovení počtu propuštěných zaměstnanců – Referenční období, které je třeba zohlednit“
Ve věci C‑300/19,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Juzgado de lo Social no 3 de Barcelona (Soud pro pracovněprávní věci č. 3 v Barceloně, Španělsko) ze dne 25. března 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 12. dubna 2019, v řízení
UQ
proti
Marclean Technologies SLU,
za přítomnosti:
Ministerio Fiscal,
Fondo de Garantía Salarial,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, L. Bay Larsen, C. Toader, M. Safjan (zpravodaj) a N. Jääskinen, soudci,
generální advokát: M. Bobek,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
|
– |
za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem, |
|
– |
za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a S. Pardo Quintillán, jako zmocněnci, |
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 11. června 2020,
vydává tento
Rozsudek
|
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (Úř. věst. 1998, L 225, s. 16; Zvl. vyd. 05/03, s. 327). |
|
2 |
Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi UQ a společností Marclean Technologies SLU ve věci legality jejího individuálního propuštění. |
Právní rámec
Unijní právo
|
3 |
Body 2 až 4, 7 a 8 odůvodnění směrnice 98/59 uvádějí:
[…]
|
|
4 |
Oddíl I této směrnice, nadepsaný „Definice a oblast působnosti“, je tvořen článkem 1 této směrnice, jehož odstavec 1 stanoví: „Pro účely této směrnice se rozumí:
Pro stanovení počtu propouštěných zaměstnanců podle prvního pododstavce písm. a) lze za propouštění považovat i další formy skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, z jednoho nebo několika důvodů, které se netýkají osoby zaměstnance, je-li propuštěných zaměstnanců nejméně pět.“ |
Španělské právo
|
5 |
Estatuto de los Trabajadores (zákoník práce) vyplývá z Real Decreto Legislativo 2/2015, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley del Estatuto de los Trabajadores (královské legislativní nařízení 2/2015, kterým se schvaluje přepracované znění zákoníku práce) ze dne 23. října 2015 (BOE č. 255 ze dne 24. října 2015, s. 100224). Článek 51 tohoto zákoníku, nadepsaný „Hromadné propouštění“, v odstavci 1 stanoví: „Pro účely tohoto zákona se za ‚hromadné propouštění‘ považuje ukončení pracovního poměru z hospodářských, technických, organizačních nebo výrobních důvodů, pokud se v období 90 dnů týká nejméně:
[…] Pro stanovení počtu ukončení pracovních poměrů, který je uveden v prvním pododstavci tohoto odstavce, se zohlední také veškerá další ukončení, k nimž dojde v referenčním období ze strany zaměstnavatele z jiných důvodů, které se netýkají osoby zaměstnance a jsou odlišné od důvodů stanovených v čl. 49 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, je-li propuštěných zaměstnanců nejméně pět. Pokud podnik v průběhu po sobě jdoucích 90 dnů a s cílem vyhnout se požadavkům tohoto článku přistoupí k ukončení pracovních poměrů podle čl. 52 písm. c) tohoto zákona v počtu nižším, než jsou uvedené početní limity, aniž nastanou nové důvody pro takový postup, považují se tato nová ukončení za jednání za účelem obcházení zákona a budou prohlášena za neplatná a neúčinná.“ |
|
6 |
Článek 122 Ley 36/2011, reguladora de la jurisdicción social (zákon č. 36/2011 o soudnictví v sociálních věcech) ze dne 10. října 2011 (BOE č. 245, ze dne 11. října 2011, s. 106584), nadepsaný „Posouzení skončení pracovní smlouvy“, stanoví: „1. Rozhodnutí o ukončení pracovní smlouvy bude prohlášeno za odůvodněné, pokud zaměstnavatel po splnění požadovaných formálních náležitostí prokáže přítomnost zákonného důvodu uvedeného v písemném oznámení. Pokud ji neprokáže, bude rozhodnutí prohlášeno za neodůvodněné. 2. Rozhodnutí o ukončení je neplatné tehdy, […]
[…]“ |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
|
7 |
Dne 31. října 2016 začala UQ pracovat pro Marclean Technologies jako kontrolorka kvality. Jako všichni ostatní zaměstnanci zaměstnaní touto společností vykonávala svou práci v provozovnách Sandhar Group, v nichž vykonávala úkoly související s kontrolou součástek vyráběných touto společností. |
|
8 |
Dne 28. května 2018 byla UQ uznána za dočasně práce neschopnou. |
|
9 |
Dne 31. května 2018 Marclean Technologies oznámila UQ rozhodnutí o propuštění. V den tohoto propuštění Marclean Technologies uznala, že uvedené propuštění bylo neoprávněné, a následně uhradila UQ odstupné, které podle ní odpovídá odstupnému, jež je nutno vyplatit v případech, kdy soud prohlásí propuštění za neoprávněné. |
|
10 |
Dne 11. června 2018 podala UQ proti rozhodnutí o propuštění žalobu k předkládajícímu soudu, tj. Juzgado de lo Social no 3 de Barcelona (soud pro pracovněprávní věci č. 3 v Barceloně, Španělsko), kterou se domáhala, aby bylo propuštění prohlášeno za neplatné nebo podpůrně za neoprávněné. |
|
11 |
Od 31. května 2018 do 14. srpna 2018 přestalo pro Marclean Technologies pracovat sedm osob. Čtyři z nich přestaly pracovat z důvodů, které nelze přičítat jejich osobě, dvě přestaly pracovat dobrovolně a poslední osobě skončila pracovní smlouva na dobu určitou. |
|
12 |
Dne 15. srpna 2018 přestalo pracovat pro Marclean Technologies 29 osob zaměstnaných touto společností. K témuž datu společnost Marclean Technologies svoji činnost zcela ukončila. Dne 16. srpna 2018 začalo těchto 29 osob pracovat pro společnost Risk Steward SL. |
|
13 |
Marclean Technologies předložila před předkládajícím soudem dokumenty, podle nichž podalo uvedených 29 osob dobrovolnou výpověď dne 26. července 2018 s účinností od 15. srpna 2018. |
|
14 |
UQ tvrdila, že jelikož tyto výpovědi byly podány současně a dotčení zaměstnanci neměli tak nárok na dávky v nezaměstnanosti, tato situace spočívala ve skutečnosti ve skrytém hromadném propouštění. Její propuštění má být podle ní považováno tudíž za neplatné v souladu s čl. 122 odst. 2 zákona 36/2011 o soudnictví v sociálních věcech. |
|
15 |
Marclean Technologies odpověděla, že propuštění UQ bylo odůvodněno nejen snížením činnosti této společnosti, ale rovněž neplněním povinností vyplývajících z pracovní smlouvy přičitatelným této zaměstnankyni, jakož i jiným zaměstnancům, kteří byli rovněž propuštěni. |
|
16 |
V usnesení ze dne 6. února 2019 předkládající soud určil, že bylo propuštěno mezi 30 a 35 zaměstnanci, což by mohlo být podle něj kvalifikováno jako „hromadné propuštění“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice 98/59. Tento soud uvádí, že provedení této směrnice do španělského práva má být provedeno ve lhůtě 90 dnů. V tomto ohledu upřesňuje, že jeho otázky se netýkají toho, zda španělská právní úprava je v tomto ohledu příznivější než uvedená směrnice. |
|
17 |
Tento soud má pochybnosti, pokud jde o definici referenčního období 30 nebo 90 dnů, jež mají být zohledněny k tomu, aby ukončení pracovních poměrů byla považována za „hromadné popouštění“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice 98/59. Uvádí, že v průběhu 90 dnů ode dne propuštění UQ by ukončení pracovních poměrů 35 zaměstnancům ze strany Marclean Technologies mohlo být zohledněno pro stanovení počtu propuštěných zaměstnanců ve smyslu čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) bodu II) této směrnice. |
|
18 |
Předkládající soud však zdůrazňuje, že Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) měl při výkladu čl. 51 odst. 1 zákoníku práce za to, že lhůta 90 dnů uvedená v tomto ustanovení musí být počítána výlučně s odkazem na období předcházející datu napadeného propuštění. |
|
19 |
Tento soud má kromě toho za to, že čl. 51 odst. 1 poslední pododstavec zákoníku práce umožňuje zohlednit ukončení pracovních poměrů, k nimž došlo po napadeném propuštění, ale jen v případě, kdy zaměstnavatel jednal v rozporu se zákonem. Cílem tohoto ustanovení tedy podle něj je boj proti protiprávnímu jednání spočívajícímu v „dávkování“ propuštění s cílem vyhnout se projednání se zástupci zaměstnanců a jejich účasti. |
|
20 |
Podle předkládajícího soudu lze dosáhnout tohoto cíle projednání a účasti striktnějším způsobem, když se zohlední referenční období jak před, tak po datu propuštění dotyčného zaměstnance, což mu umožní dovolávat se jiných individuálních propuštění, o kterých nemusel vědět v době, kdy byl propuštěn, ale která poté, přičtena k jeho propuštění, dosáhla požadovaného počtu k tomu, aby mohlo být konstatováno, že se jedná o hromadné propouštění ve smyslu směrnice 98/59. |
|
21 |
V tomto ohledu má být podle předkládajícího soudu čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) této směrnice vykládán autonomně. Má za to, že nic nebrání tomu, aby referenční období stanovené v tomto ustanovení bylo zohledněno v celém svém rozsahu, a sice pro ukončení pracovních poměrů před nebo po individuálním propuštění, které je předmětem řízení, přičemž toto období může být dokonce počítáno zčásti před a zčásti po uvedeném propuštění. |
|
22 |
Za těchto podmínek se Juzgado de lo Social no 3 de Barcelona (soud pro pracovněprávní věci č. 3 v Barceloně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
K předběžným otázkám
|
23 |
Podstatou otázek předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) směrnice 98/59 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je napadené individuální propuštění součástí hromadného propouštění, musí být referenční období 30 nebo 90 dnů stanovené v tomto ustanovení počítáno tak, že se zohlední výlučně období předcházející tomuto individuálnímu propuštění, anebo rovněž období následující po uvedeném propuštění, a to nejen v případě obcházení zákona, ale i v případě, kdy k němu nedošlo, anebo se zohlední každé období 30 nebo 90 dnů, v němž došlo k uvedenému individuálnímu propuštění. |
|
24 |
Článek 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) směrnice 98/59 stanoví, že pojmem „hromadné propouštění“ se rozumí propouštění ze strany zaměstnavatele z jednoho nebo několika důvodů, které nesouvisí s osobou zaměstnance, pokud jsou splněny určité podmínky týkající se počtu a času (rozsudky ze dne 10. prosince 2009, Rodríguez Mayor a další, C‑323/08, EU:C:2009:770, bod 35, jakož i ze dne 22. února 2018, Porras Guisado, C‑103/16, EU:C:2018:99, bod 42). |
|
25 |
V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že španělský zákonodárce převzal referenční období 90 dnů. Podle čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) bodu ii) směrnice 98/59 k tomu, aby se jednalo o hromadné propouštění ve smyslu této směrnice, musí počet propuštěných zaměstnanců za takové referenční období činit alespoň 20 bez ohledu na počet zaměstnanců, kteří jsou obvykle zaměstnáni v dotyčných podnicích. |
|
26 |
Je třeba posoudit, jakým způsobem musí být referenční období stanovené ve vnitrostátní právní úpravě zohledněno z časového hlediska. |
|
27 |
V tomto ohledu je třeba pro účely určení početních limitů stanovených v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) bodech i) a ii) směrnice 98/59 připomenout, že tato směrnice nemůže být vykládána v tom smyslu, že způsob určení těchto limitů, a tudíž úprava uvedených limitů samotných, přísluší členským státům, neboť takový výklad by členským státům umožnil změnit rozsah působnosti této směrnice, a zbavit ji tak jejího plného účinku (rozsudky ze dne 18. ledna 2007, Confédération générale du travail a další, C‑385/05, EU:C:2007:37, bod 47, jakož i ze dne 11. listopadu 2015, Pujante Rivera, C‑422/14, EU:C:2015:743, bod 31). |
|
28 |
Předkládající soud ve svých otázkách uvažuje o třech možných způsobech určení, zda byl dosažen počet propuštěných zaměstnanců požadovaný čl. 1 odst. 1 prvním pododstavcem písm. a) směrnice 98/59. Zaprvé v případě, kdy je napadeno individuální propuštění, zmiňuje dva způsoby spočívající ve výpočtu referenčního období tak, že se zohlední výlučně období předcházející tomuto propuštění, anebo tak, že se zohlední i období následující po uvedeném propuštění v případě obcházení zákona. Zadruhé podle třetího způsobu, který tento soud navrhuje, je referenční období tvořeno každým obdobím 30 nebo 90 dnů, v němž došlo k napadenému propuštění, aniž je činěn rozdíl podle toho, zda toto období předcházelo tomuto individuálnímu propuštění, následovalo po něm nebo mu zčásti předcházelo a zčásti po něm následovalo. |
|
29 |
Je však třeba konstatovat, že první ani druhý způsob uvedený předkládajícím soudem není v souladu se směrnicí 98/59. |
|
30 |
Samotné znění čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) této směrnice totiž neobsahuje žádný údaj o časovém limitu nacházejícím se výlučně před nebo po napadeném individuálním propuštění pro stanovení počtu propuštěných zaměstnanců. |
|
31 |
Dále a především použití prvních dvou způsobů popsaných předkládajícím soudem by mohlo ohrozit cíl směrnice 98/59, kterým je – jak vyplývá z jejího bodu 2 odůvodnění – mimo jiné posílení ochrany zaměstnanců v případě hromadného propouštění. |
|
32 |
Omezení referenčního období buď výlučně na období předcházející napadenému individuálnímu propuštění, nebo i na období následující po uvedeném propuštění v případě obcházení zákona by mohlo omezit práva dotčených zaměstnanců, jelikož oba tyto způsoby by bránily zohlednění propuštění, k nimž došlo v období 30 nebo 90 dnů, avšak mimo toto předchozí nebo následující období, i kdyby celkový počet propuštěných zaměstnanců překročil počet vyžadovaný v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice 98/59. |
|
33 |
Naproti tomu, jak uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska, ze struktury a cíle této směrnice vyplývá, že směrnice ukládá, aby takové období bylo nepřetržité. |
|
34 |
Pokud jde o třetí způsob uvedený předkládajícím soudem, podle něhož je referenční období tvořeno každým obdobím 30 nebo 90 dnů, během něhož došlo k napadenému individuálnímu propuštění, je třeba konstatovat, že tento způsob se jeví jako jediný způsob, který je v souladu s cílem této směrnice, jenž je připomenut v bodě 31 tohoto rozsudku a jenž dodržuje její užitečný účinek. |
|
35 |
Plný účinek této směrnice by byl v rozporu s jejím cílem omezen, pokud by byla vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní soudy nemohou zohlednit propuštění, k nimž došlo před datem napadeného individuálního propuštění, nebo po něm s cílem prokázat, že se jedná o hromadné propuštění ve smyslu uvedené směrnice, či nikoli. |
|
36 |
Jak uvedla Evropská komise ve svém písemném vyjádření, je tedy třeba posoudit období zahrnující napadené individuální propuštění, během něhož došlo k největšímu počtu propuštění ze strany zaměstnavatele z jednoho nebo několika důvodů, které nesouvisejí s osobou zaměstnanců ve smyslu čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice 98/59. |
|
37 |
Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) směrnice 98/59 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda napadené individuální propuštění je součástí hromadného propouštění, musí být referenční období stanovené v tomto ustanovení k určení toho, zda se jedná o hromadné propouštění, počítáno s přihlédnutím ke každému období 30 nebo 90 po sobě následujících dnů, během něhož došlo k tomuto individuálnímu propuštění a v němž zaměstnavatel propustil nejvíce zaměstnanců z jednoho nebo několika důvodů, které nesouvisejí s osobou zaměstnance ve smyslu téhož ustanovení. |
K nákladům řízení
|
38 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
|
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: |
|
Článek 1 odst. 1 první pododstavec písm. a) směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda napadené individuální propuštění je součástí hromadného propouštění, musí být referenční období stanovené v tomto ustanovení k určení toho, zda se jedná o hromadné propouštění, počítáno s přihlédnutím ke každému období 30 nebo 90 po sobě následujících dnů, během něhož došlo k tomuto individuálnímu propuštění a v němž zaměstnavatel propustil nejvíce zaměstnanců z jednoho nebo několika důvodů, které nesouvisejí s osobou zaměstnance ve smyslu téhož ustanovení. |
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: španělština.