(1)

Slovinské orgány informovaly dne 18. října 2002 Komisi o existenci režimu státní podpory, podle něhož mají některé kategorie podniků právo na snížení daní v rámci vnitrostátní daně z emisí CO2. Komise tento režim zaevidovala jako věc SI 1/2003. Režim předběžně schválil vnitrostátní orgán pro státní podpory Slovinska v souladu s kapitolou 3 odst. 2 přílohy IV Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska k Evropské unii (2)(Smlouva o přistoupení) na základě pokynů Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (pokyny  na ochranu životního prostředí) (3).

(2)

Vzhledem k neúplným informacím o tomto opatření žádala Komise Slovinsko o další vysvětlení a režim nebylo možné zahrnout do seznamu existujících podpor v rámci dodatku k příloze IV Smlouvy o přistoupení.

(3)

Slovinské orgány předložily Komisi doplňující informace ve dnech 7. listopadu 2002, 1. dubna 2003, 16. května 2003, 1. října 2003, 4. února 2004, 1. června 2004, 17. září 2004 a 28. září 2004. Slovinské orgány a Komise se sešly dvakrát, a to 24. listopadu 2003 a 8. března 2004.

(4)

Mezitím došlo v právních předpisech EU k větším změnám, které významně ovlivnily slovinský systém zdanění CO2:

vstoupily v platnost dnem jejich vyhlášení.

(5)

Následně se slovinské orgány rozhodly změnit svůj daňový režim a oznámily Komisi nové právní předpisy, tehdy ještě ve stádiu návrhu. Komise nový režim zaevidovala v červnu 2004 pod číslem N 402/2004.

(6)

Na základě informací, které měla k dispozici, vyjádřila Komise pochybnosti o slučitelnosti některých částí obou opatření SI 1/2003 a N 402/2004 se společným trhem. Proto zahájila dne 14. prosince 2004 formální vyšetřovací řízení na základě čl. 4 odst. 4 a článku 6 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 o prováděcích pravidlech k článku 93 Smlouvy o ES (7) a vyzvala slovinské orgány k předložení připomínek („rozhodnutí o zahájení řízení“). Shrnutí uvedeného rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno dne 22. února 2005 v Úředním věstníku Evropské unie (8). Všechny zúčastněné strany byly vyzvány, aby své připomínky předložily do jednoho měsíce ode dne zveřejnění oznámení.

(7)

Po zahájení formálního vyšetřovacího řízení zaevidovala Komise věc SI 1/2003 pod číslem C 47/2004 a věc N 402/2004 pod číslem C 44/2004.

(8)

V dopise ze dne 18. ledna 2005, zaevidovaném dne 20. ledna 2005, předložily slovinské orgány své připomínky k pochybnostem, které Komise vyjádřila ve svém rozhodnutí o zahájení řízení. Komise zaslala ve dnech 4. dubna a 7. července 2005 slovinským orgánům další otázky, na něž odpověděly v dopisech ze dne 17. května a 8. srpna 2005.

(9)

Komise neobdržela žádné připomínky od třetích stran.

(10)

Pro snazší pochopení změn, které zavádějí nové právní předpisy, zahrnuje rozhodnutí o zahájení řízení jak původní systém snižování daní (věc SI 1/2003), tak i nový režim (věc N 402/2004). Z důvodů jasnosti a jednotnosti zahrnuje i toto rozhodnutí obě věci: C 44/2004 i C 47/2004.

(11)

Režim je založen na „nařízení o ekologické dani za znečišťování ovzduší emisemi oxidu uhličitého“ ze dne 17. října 2002, které ve Slovinsku vstoupilo v platnost v říjnu 2002 („nařízení“). Nový, pozměněný předpis (režim C 44/2004) vstoupil v platnost dne 1. května 2005 a nahradil nařízení.

(12)

Proto Komise v tomto rozhodnutí posuzuje slučitelnost nařízení se společným trhem v období mezi 1. květnem 2004 (datum vstupu Slovinska do EU) a 1. květnem 2005 (ukončení použití nařízení).

(13)

Nařízení stanovilo, že bude zavedena daň na základě množství CO2, které vypustí každé zařízení. Obsahovalo tři kategorie snížení daní, které byly předloženy Komisi ke schválení jako provozní podpory v rámci pokynů na ochranu životního prostředí:

(14)

Vyšetřovací řízení Komise se proto zaměřilo na opatření státní podpory uvedené v bodu (ii) výše.

(15)

V den rozhodnutí Komise o zahájení řízení (14. prosinec 2004) bylo nařízení ještě použitelné. Slovinské orgány ve svém dopise ze dne 17. května 2005 nicméně potvrdily, že po datu přijetí rozhodnutí Komise (22. prosinec 2004) nepřijaly slovinské orgány žádné správní rozhodnutí o snížení daní za CO2 na základě nařízení. Nový právní předpis vstoupil v platnost 1. května 2005 a nahradil nařízení.

(16)

Na žádost Komise (dopis ze dne 4. dubna 2005) předložily slovinské orgány seznam všech oprávněných subjektů, na které se po vstupu Slovinska do EU vztahovalo snížení daní v souladu s nařízením, a příslušné částky snížení daní do ukončení použitelnosti nařízení (dopis ze dne 17. května 2005).

(17)

Na základě této informace činila celková částka snížení daní v období mezi 1. květnem 2004 a 1. květnem 2005 celkem 998 771 EUR, což se týkalo dohromady 153 podniků. Žádný z podniků neobdržel více než 100 000 EUR. Ve skutečnosti pouze dva podniky obdržely více než 27 000 EUR, avšak žádný z nich více než 100 000 EUR.

(18)

Slovinské orgány proto tvrdí, že vzhledem k velmi krátké době použití nařízení po vstupu Slovinska do EU je částka podpory poskytnuté podle tohoto režimu nižší než činí práh v hodnotě 100 000 EUR, který je stanoven v článku 2 nařízení Komise o podpoře de minimis (9).

(19)

V dopise ze dne 8. srpna 2005 slovinské orgány podrobně popsaly používaný systém pro sledování podpor de minimis ve Slovinsku. Podle těchto informací Slovinsko vytvořilo systém sledování a kontroly poskytování podpory v souladu s pravidlem de minimis tím, že vytvořilo ústřední registr podpor de minimis v rámci Oddělení pro sledování státních podpor na Ministerstvu financí. Před poskytnutím jakékoli podpory de minimis kterýmkoli orgánem musí toto oddělení ověřit, zda jsou dodrženy podmínky uvedené v nařízení Komise o podpoře de minimis. Ústřední registr byl vytvořen před vstupem Slovinska do EU.

(20)

Slovinské orgány v dopise ze dne 8. srpna 2005 potvrdily, že z důvodu používání tohoto centralizovaného systému nemohly oprávněné subjekty obdržet podporu, která by přesáhla částku 100 000 EUR na oprávněný subjekt za období tří let.

(21)

Slovinské orgány přestaly ihned po přijetí rozhodnutí Komise o zahájení řízení (22. prosince 2004) používat příslušný režim snížení daní. O několik měsíců později, dne 1. května 2005, začal platit nový, výrazně pozměněný, režim. Z toho vyplývá, že nařízení, které se v tomto rozhodnutí posuzuje, se ve Slovinsku používalo jeden rok po vstupu, ve skutečnosti se však používalo méně než 8 měsíců (od 1. května 2004 do 22. prosince 2004).

(22)

Výsledkem tohoto krátkého období používání je, že podpora poskytnutá v rámci tohoto režimu je nižší, než činí práh ve výši 100 000 EUR na oprávněný subjekt, jak je stanoveno v článku 2 nařízení Komise o podpoře de minimis.

(23)

Slovinské orgány se v dopisech ze dne 17. května 2005 a 8. srpna 2005 zavázaly, že budou dodržovat všechny podmínky uvedené v nařízení Komise o podpoře de minimis, a popsaly systém sledování, který zajišťuje řádné používání uvedených pravidel.

(24)

Komise proto konstatuje, že opatření splňuje podmínky uvedené v nařízení Komise o podpoře de minimis, a v souladu s jeho čl. 2 odst. 1 se má za to, že nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(25)

Slovinské orgány ve svém dopise zaevidovaném dne 1. června 2004 informovaly Komisi o zásadních změnách ve slovinské legislativě, které vedly mimo jiné i ke změně nařízení o zdanění CO2, které bylo v platnosti od roku 2002. Nový soubor vnitrostátních právních předpisů sestává z nového zákona o ochraně životního prostředí (10), zákona o změnách a doplňcích zákona o spotřební dani (11) a nařízení vlády o ekologické dani za znečišťování ovzduší emisemi oxidu uhličitého („nařízení“), které vstoupilo v platnost 1. května 2005.

(26)

Nařízení zachovává nezměněnou logiku předchozího systému zdanění CO2, daň je založena na množství CO2, které vypouští příslušné zařízení.

(27)

Obsahuje tři opatření na snížení daní, která byla předložena Komisi ke schválení v rámci pokynů  na ochranu životního prostředí. Doba trvání všech tří opatření činí 5 let, od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2009.

(28)

Na základě rozhodnutí Komise o zahájení řízení změnily slovinské orgány návrh nařízení. Konečná verze nařízení, která vstoupila v platnost v květnu 2005, nahrazuje tuto kategorii snížení daní následujícími kategoriemi:

(29)

Ustanovení článku 18 třetí odrážka nařízení stanoví, že podnikům, které jsou zapojeny do systému EU pro obchodování s emisemi v souladu se směrnicí o obchodování s emisemi a které nejsou energeticky náročné, lze snížit daň v rámci vnitrostátního zdanění CO2.

(30)

Podle článku 18 čtvrtá odrážka mohou podniky, které dobrovolně uzavřou dohodu o ochraně životního prostředí, také získat nárok na snížení daní.

(31)

Sazba snížení daní se každoročně snižuje o 8 procentních bodů:

Posledním rokem snížení daní je rok 2009. Od roku 2010 se neuplatňuje.

(32)

Zařízení pro dálkové vytápění mohou využívat snížení ve výši 26 % v roce 2005, které se každoročně snižuje o 8 procentních bodů.

(33)

Slovinské orgány oznámily Komisi podporu před jejím prováděním.

(34)

Opatření, které je předmětem vyšetřovacího řízení Komise, se týká zejména článku 18 třetí a čtvrté odrážky a článků 22 až 24 nařízení. Ačkoli nařízení vstoupilo v platnost během vyšetřovacího řízení Komise, slovinské orgány v dopise ze dne 17. května 2005 potvrdily, že se článek 18 čtvrtá odrážka a články 23 a 24 budou používat až po konečném schválení Komise. Proto, pokud se jedná o tyto články, splnily slovinské orgány svou povinnost na základě čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES a článku 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 o prováděcích pravidlech k článku 93 Smlouvy o ES.

(35)

Opatření týkající se vracení daní však mohou podle vyšetřovacího řízení Komise také vyplývat z článku 18 třetí odrážka a článku 22 nařízení. Slovinské orgány zastávají názor (12), že tyto články byly po vydání rozhodnutí Komise o zahájení řízení uvedeny do souladu se Smlouvou o ES, a proto nebyl počátek jejich platnosti odložen do konečného schválení Komisí. Tato ustanovení tak vstoupila v platnost 1. května 2005, čímž byl porušen článek 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 o prováděcích pravidlech k článku 93 Smlouvy o ES.

(36)

Komise se domnívá, že změny, které slovinské orgány zavedly ve věci snížení daní po rozhodnutí o zahájení řízení, žádným způsobem nemění posouzení obsažené v rozhodnutí o zahájení řízení v souvislosti s existencí podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Proto Komise zastává názor, že posuzovaná opatření představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(37)

Komise konstatuje, že slovinské orgány vytvořily režim na základě pokynů  na ochranu životního prostředí a směrnice o zdanění energie.

(38)

Komise posuzuje slučitelnost opatření zejména s čl. 51 odst. 2 a čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážkou pokynů  na ochranu životního prostředí. Slovinský systém zdanění CO2 byl zaveden v říjnu 2002. Proto se v souladu s čl. 51 odst. 2 mohou ustanovení čl. 51 odst. 1 používat pouze v případě, že jsou současně splněny dvě následující podmínky:

(39)

Proto Komise dochází k závěru, že je splněna také druhá podmínka z čl. 51 odst. 2 pokynů na ochranu životního prostředí.

(40)

Na základě výše uvedeného a v souladu s čl. 51 odst. 2 pokynů na ochranu životního prostředí lze na tato opatření použít ustanovení čl. 51 odst. 1.

(41)

V souladu s čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážka, týká-li se daňové snížení daně Společenství, může Komise schválit výjimku na dobu maximálně 10 let, pokud částka, kterou oprávněné subjekty po snížení skutečně zaplatí, zůstane vyšší než minimální částka ve Společenství.

(42)

Od 1. ledna 2004 předpokládá směrnice o zdanění energie harmonizované zdanění energie v členských státech. V souladu s článkem 4 uvedené směrnice zastává Komise názor, že slovinský daňový systém, který je založen na množství CO2 uvolňovaném podniky, zdaňuje energetické produkty, jak je stanoveno v článku 2 směrnice o zdanění energie, a proto spadá do oblasti působnosti uvedené směrnice. Proto se slovinský daňový systém týká daně Společenství ve smyslu čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážky pokynů na ochranu životního prostředí.

(43)

Snížení se použije pouze na období kratší než 5 let, což je méně než období stanovené v čl. 51 odst. 1.

(44)

Vzhledem k různým sazbám zdanění, jež se používají ve Slovinsku pro různá paliva, je skutečná daňová sazba, jež se platí za zařízení, závislá na druhu suroviny, kterou zařízení využívá ke svému provozu. Komise tedy nemůže u každého zařízení předem ověřit a zajistit, že budou dodrženy nejnižší sazby zdanění stanovené ve směrnici o zdanění energie. Slovinské orgány se v dopise ze dne 17. května 2005 opětovně zavázaly, že u obou kategorií oprávněných subjektů zajistí, aby daň, kterou zaplatí po snížení, zůstala vyšší než minimální částka ve Společenství stanovená směrnicí o zdanění energie. Snížení daní proběhne formou vrácení daní a příslušný vnitrostátní orgán tak může u každého zařízení před vrácením daně ověřit slučitelnost s minimální harmonizovanou částkou.

(45)

Komise také zohledňuje klesající povahu snížení daní, která vede ke každoročnímu znatelnému omezení daňových úlev.

(46)

Na základě výše uvedených závazků slovinských orgánů zastává Komise názor, že je splněna podmínka z čl. 51 odst. 1 písm. b) první odrážka, podle níž částka, kterou oprávněné subjekty po úlevě skutečně zaplatí, musí zůstat vyšší než minimální částka ve Společenství.

(47)

Podmínky stanovené v první odrážce čl. 51 odst. 1 písm. b) pokynů na ochranu životního prostředí jsou proto splněny u obou kategorií oprávněných subjektů.

(48)

Směrnice o zdanění energie v čl. 17 odst. 1 požaduje, aby i v případě, kdy jsou minimální úrovně zdanění stanovené směrnicí dodrženy, mohly členské státy uplatňovat snížení daní pouze pro energeticky náročné činnosti nebo v případě, že oprávněný subjekt uzavřel zvláštní dohodu o uskutečnění cílů ochrany životního prostředí nebo je zapojen do systému obchodování s emisemi.

(49)

Oprávněné subjekty, na které se vztahuje čl. 18 třetí odrážka nařízení, se musí účastnit, pokud chtějí využít snížení daní, systému EU pro obchodování s emisemi v souladu se směrnicí o obchodování s emisemi (13).

(50)

Oprávněné subjekty, na které se vztahuje čl. 18 čtvrtá odrážka nařízení, musí uzavřít dobrovolnou dohodu o uskutečnění cílů ochrany životního prostředí, pokud chtějí využít snížení daní. Cílem ochrany životního prostředí, kterého musí oprávněné subjekty dosáhnout v rámci dohod o ochraně životního prostředí, je snížení emisí CO2 o 2,5 % do konce roku 2008 v porovnání s emisemi v referenčním období (1999 až 2002).

(51)

Vzhledem k výše uvedenému zastává Komise názor, že jsou obě kategorie snížení daní slučitelné s požadavky směrnice o zdanění energie.