1.

Je pro dodržení lhůty nutno přihlédnout k odeslání nebo k doručení údajů podléhajících oznamovací povinnosti? Jaké důsledky má opožděné oznámení?

2.

Tyto otázky vyvstávají v souvislosti s rozhodnutím příslušného rakouského orgánu, kterým byla zamítnuta žádost společnosti EP Agrarhandel GmbH o poskytnutí prémie na krávy bez tržní produkce mléka za rok 2011 stran 40 kusů hovězího dobytka s odůvodněním, že oznámení o příhonu na letní pastviny bylo doručeno se zpožděním.

3.

Soudní dvůr musí v tomto případě nejprve rozhodnout o podmínkách dodržení lhůty a případně o účincích nedodržení lhůty pro oznámení na způsobilost uplatnit nárok na prémie za zvířata.

4.

Unijně právní rámec případu tvoří nařízení č. 1760/2000 ( 2 ) o identifikaci a evidenci skotu, na základě článku 7 tohoto nařízení vydané rozhodnutí Komise 2001/672/ES ve znění rozhodnutí 2010/300/EU ( 3 ), jakož i nařízení (ES) č. 73/2009 ( 4 ) o přímých podporách v rámci zemědělské politiky se svými prováděcími nařízeními (ES) č. 1121/2009 ( 5 ) a (ES) č. 1122/2009 ( 6 ).

5.

Úvodem je nutno poukázat na bod 7 odůvodnění nařízení č. 1760/2000:

„Výsledkem bude zvýšení důvěry spotřebitelů v jakost hovězího masa a výrobků z hovězího masa, zachování vyšší úrovně ochrany veřejného zdraví a posílení trvalé stability trhu s hovězím masem.“

6.

Článek 3 odst. 1 nařízení č. 1760/2000 popisuje systém identifikace a evidence skotu:

„Systém identifikace a evidence skotu zahrnuje toto:

7.

Článek 7 odst. 1 nařízení č. 1760/2000 upravuje povinnosti chovatelů zvířat v rámci systému identifikace a evidence skotu:

„Každý chovatel zvířat, s výjimkou přepravců:

8.

Na základě čl. 7 odst. 1 druhé odrážky druhé věty nařízení č. 1760/2000 vydala Komise rozhodnutí 2001/672, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro vyhánění na letní pastviny.

9.

Úvodem je nutno poukázat na bod 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí:

„Zvláštní pravidla musí být stanovena tak, aby bylo kdykoli možné určit místo výskytu jakéhokoli skotu.“

10.

Článek 2 rozhodnutí 2001/672 upravuje v odstavci 2 údaje, které je nutno oznamovat. Článek 4 stanoví lhůtu pro oznámení, kterou musí chovatelé zvířat dodržet:

„Údaje v seznamu podle odstavce 2 se vkládají do vnitrostátní databáze skotu nejpozději sedm dnů po příhonu skotu na pastvinu.“

11.

Rozhodnutí 2010/300 pozměnilo čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 takto:

„Údaje v seznamu, na který odkazuje odstavec 2, se oznámí příslušnému orgánu v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 1760/2001 nejpozději 15 dnů po přemístění skotu na pastvinu.“

12.

Podle bodu 5 odůvodnění tohoto rozhodnutí vychází změna čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 z následující úvahy:

„Za určitých okolností se zvířata při přemísťování z různých zemědělských podniků na stejnou letní pastvinu v horských oblastech dostanou na tyto pastviny za dobu přesahující sedm dnů. Za účelem snížení zbytečné administrativní zátěže by tudíž lhůty v rozhodnutí 2001/672/ES měly být přizpůsobeny s cílem zohlednit uvedenou praxi, aniž by byla ohrožena sledovatelnost.“

13.

Nařízení č. 73/2009 obsahuje společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a některé režimy podpor pro zemědělce.

14.

Hlava II nařízení č. 73/2009 upravuje obecná ustanovení o přímých platbách. Články 21 a 23 stanoví snížení a vyloučení v případě nedodržení pravidel pro poskytnutí podpory, respektive v případě nedodržení pravidel podmíněnosti zemědělci.

15.

Hlava III nařízení č. 73/2009 obsahuje ustanovení o jednotné platbě nezávislé na produkci. Předmětem úpravy hlavy IV jsou (naproti tomu) další režimy podpor. První kapitola této hlavy („Režimy podpor společenství“) upravuje v oddílu 11 Platby na hovězí a telecí maso.

16.

Článek 111 nařízení č. 73/2009 upravuje v této souvislosti prémie na krávy bez tržní produkce mléka:

„1.   Zemědělci, který ve svém zemědělském podniku chová krávy bez tržní produkce mléka, může být na základě žádosti poskytnuta prémie na zachování chovu krav bez tržní produkce mléka (dále jen ‚prémie na krávy bez tržní produkce mléka‘). Tato prémie se poskytuje v mezích individuálních stropů na kalendářní rok a na zemědělce.

2.   Prémie na krávy bez tržní produkce mléka se poskytuje každému zemědělci:

Členské státy však mohou na základě jimi stanovených objektivních a nediskriminačních kritérií rozhodnout o změně tohoto množstevního omezení nebo se od něj odchýlit, pokud uvedený zemědělec po nejméně šest po sobě následujících měsíců ode dne podání žádosti chová alespoň 60 % počtu krav bez tržní produkce mléka a nejvýše 40 % počtu jalovic, pro které byla požadována prémie.[…]“

17.

V témže oddíle nařízení č. 73/2009 je v článku 116 upravena porážková prémie. Článek 117, který je rovněž obsažen v tomto oddíle, má nadpis „Společná pravidla týkající se prémií“ a obsahuje následující ustanovení:

„Platby stanovené v tomto oddíle se poskytnou pouze na zvířata, která jsou označena a evidována v souladu s nařízením (ES) č. 1760/2000.

Pokud byly příslušnému orgánu nahlášeny údaje stanovené v čl. 7 odst. 1 druhé odrážce nařízení (ES) č. 1760/2000 v první den retenčního období zvířete, jak je stanoveno postupem podle čl. 141 odst. 2 tohoto nařízení, lze platbu také poskytnout na toto zvíře.“

18.

Nařízení č. 1121/2009 obsahuje ustanovení k provádění režimů podpor pro zemědělce, které jsou stanoveny v Hlavě IV nařízení č. 73/2009. K nim patří prémie na krávy bez tržní produkce mléka, která je upravena v článku 111 uvedeného nařízení.

19.

Článek 61 nařízení č. 1121/2009 upravuje ustanovení o retenčním období, které je podle čl. 111 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 73/2009 podmínkou pro poskytnutí prémie na krávy bez tržní produkce mléka:

„Šestiměsíční retenční období stanovené v čl. 111 odst. 2 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 73/2009 začne běžet v den následující po dni podání žádosti.

Pokud však členský stát využije možnosti uvedené v čl. 16 odst. 3 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 1122/2009, stanoví datum, kterým počíná období uvedené v prvním odstavci tohoto článku.“

20.

Nařízení č. 1122/2009 obsahuje v části II ustanovení k provádění integrovaného administrativního a kontrolního systému, který je upraven v kapitole 4 hlavy II („Obecná ustanovení o přímých platbách“) nařízení č. 73/2009.

21.

Článek 63 nařízení č. 1122/2009 upravuje ustanovení pro tvorbu základu pro výpočet poskytované podpory. Jeho odstavce 3 a 4 obsahují následující ustanovení:

„3.   Aniž jsou dotčeny články 65 a 66, převýší-li počet zvířat ohlášený v žádosti o podporu počet zjištěný na základě administrativních kontrol nebo kontrol na místě, vypočte se podpora na základě zjištěných zvířat.

4.   Zjistí-li se případy nesrovnalostí, pokud jde o systém pro identifikaci a evidenci skotu, použijí se tato ustanovení:

Na záznamy a oznámení v systému pro identifikaci a evidenci skotu se použije článek 21.“

22.

Podle § 12 rakouského nařízení o přímých platbách ( 7 ) jsou příslušné údaje v počítačové databázi skotu považovány za žádost o prémie na krávy bez tržní produkce mléka.

23.

Podle § 13 odst. 1 rakouského nařízení o přímých platbách se za žadatele považuje zemědělský podnik, který chová krávy bez tržní produkce mléka ke dni 1. ledna, 16. března nebo 10. dubna, a za jehož podnik je podána souhrnná žádost pro příslušný rok. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu začíná doba chovu stanovená v čl. 111 odst. 2 nařízení č. 73/2009 dne 2. ledna, v případě krav přibyvších po 1. lednu příslušného roku dne 17. března a v případě krav přibyvších po 16. lednu příslušného roku dne 11. dubna.

24.

Podle § 6 odst. 5 rakouského nařízení o identifikaci skotu ( 8 ) může být oznámení příhonu na letní pastviny provedeno poštou nebo elektronicky. Jiná oznámení mohou být navíc provedena také telefonicky. Podle odstavce 6 tohoto paragrafu je pro dodržení lhůty pro oznámení příhonu na horskou pastvinu směrodatné doručení.

25.

Žalobkyní v původním řízení je společnost EP Agrarhandel GmbH. Dne 17. června 2011 byla část jejího stáda krav přemístěna na pastvinu v horské oblasti. Oznámení příhonu na horskou pastvinu podala společnost EP Agrarhandel GmbH na poštu dne 30. června 2011. Podle poštovního razítka bylo toto oznámení doručeno příslušnému orgánu dne 7. července 2011.

26.

Rozhodnutím ze dne 28. března 2012 poskytl příslušný orgán společnosti EP Agrarhandel GmbH za rok 2011 na základě údajů v počítačové databázi prémie na skot ve výši 398,00 eur. Proti tomuto rozhodnutí podala EP Agrarhandel GmbH námitku („odvolání“) s odůvodněním, že na krávy přihnané dne 17. června 2011 nebyla v rozporu s předpisy poskytnuta žádná prémie.

27.

Rozhodnutím ze dne 6. prosince 2013 Bundesminister für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft (spolkový ministr zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství) opravný prostředek zamítl. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že oznámení příhonu na pastviny bylo doručeno příslušnému orgánu až po uplynutí patnácti denní lhůty, a tudíž bylo opožděné. Toto zpoždění vede k tomu, že prémie nemůže být poskytnuta.

28.

Společnost EP Agrarhandel GmbH podala proti rozhodnutí ze dne 6. prosince 2013 žalobu u rakouského Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr). Verwaltungsgerichtshof předložil Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU k rozhodnutí o předběžné otázce následující otázky:

29.

V řízení před Soudním dvorem předložily písemné vyjádření Rakouská republika a Evropská komise.

30.

Projednávané řízení o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672, jakož i článku 117 nařízení č. 73/2009.

31.

Předmětem první předběžné otázky je výklad formulace „[ú]daje […] se oznámí příslušnému orgánu […] nejpozději 15 dnů po přemístění skotu na pastvinu“, která je uvedena v čl. 2 odst. 4 nařízení 2001/672. Předkládající soud by chtěl vědět, zda to znamená, že údaje musí být v této lhůtě doručeny příslušnému orgánu nebo postačí jejich včasné odeslání. Obě další předběžné otázky se týkají právních následků případného opožděného oznámení. Druhou otázkou se chce předkládající soud dozvědět, zda čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 vede k tomu, že za zvířata navzdory opožděnému oznámení náleží prémie, a třetí otázkou, zda je poté z důvodu opožděného oznámení nutno uložit sankci.

32.

Nejprve je nutno poukázat na to, že při zodpovězení předběžných otázek musí být zohledněna souvislost mezi čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 a článkem 117 nařízení č. 73/2009, jakož i cíle předpisů, k nimž náleží.

33.

Nařízení č. 73/2009 stanoví pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky. Jedna z těchto přímých plateb, prémie na krávy bez tržní produkce mléka, slouží k podpoře příjmů podniků, které chovají telata pro výrobu masa, a doplňuje obecně poskytovanou jednotnou platbu nezávislou na produkci. Prémie na krávy bez tržní produkce mléka se podle čl. 117 odst. 1 tohoto nařízení poskytuje pouze na zvířata, která jsou označena a evidována v souladu s nařízením č. 1760/2000.

34.

Cílem nařízení č. 1760/2000 je zvýšení důvěry spotřebitelů v jakost hovězího masa, zachování vyšší úrovně ochrany veřejného zdraví a posílení trvalé stability trhu s hovězím masem ( 9 ). Za tímto účelem upravený systém identifikace a evidence skotu spočívá mimo jiné v tom, že členské státy vytvoří vnitrostátní databázi skotu, která bude zaznamenávat totožnost zvířete, všechny zemědělské podniky na jeho území a přesuny zvířat. Tento systém musí být vždy natolik úplný a účinný, aby příslušný orgán mohl zjistit místo pobytu skotu k jakémukoli okamžiku a byl schopen v případě nákazy rychle dohledat původ zvířete a neprodleně zavést opatření k ochraně veřejného zdraví ( 10 ).

35.

Chovatelů zvířat se v rámci systému identifikace a evidence podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1760/2000 týká mimo jiné povinnost nahlásit příslušnému orgánu veškeré přesuny zvířat. Obecná lhůta pro oznámení činí tři až nejvýše sedm dní. Pokud jde o příhon skotu na letní pastvinu, zmocňuje tento článek Komisi k tomu, aby lhůtu pro oznámení prodloužila a vydala zvláštní ustanovení. Toto učinila Komise ve formě svého rozhodnutí 2001/672.

36.

Článek 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 konečně stanoví, že platbu na zvířata lze poskytnout také tehdy, pokud byly příslušnému orgánu nahlášeny údaje stanovené v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1760/2000 v první den retenčního období dotčeného zvířete.

37.

Svou první otázkou chce předkládající soud zjistit, zda čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 brání takovému vnitrostátnímu právnímu předpisu, jako je § 6 odst. 6 rakouského nařízení o identifikaci skotu, podle něhož musí být oznámení příhonu skotu na letní pastvinu doručeno příslušnému orgánu ve lhůtě 15 dnů.

38.

V projednávaném případě byla lhůta spuštěna příhonem na pastvinu dne 17. června 2011, takže začala běžet dne 18. června 2011 v 00:00 hodin a skončila dne 4. července 2011 ve 24:00 hodin ( 11 ). Pokud se vychází z doručení (7. července 2011), tak jak vyžaduje Rakouská republika, bylo oznámení opožděné. Vychází-li se naproti tomu, tak jak to činní společnost EP Agrarhandel GmbH a Komise, z odeslání oznámení (30. června 2011), byla lhůta pro oznámení dodržena.

39.

Článek 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 stanoví pouze, že „[ú]daje […] se oznámí příslušnému orgánu […] nejpozději 15 dnů po přemístění skotu na pastvinu.“ ( 12 )

40.

Ze skutečnosti, že není výslovně upraveno, zda je pro dodržení lhůty rozhodné doručení nebo odeslání oznámení, však členským státům nevyplývá prostor pro volné uvážení. Tím by totiž bylo ohroženo vlastní použití unijního práva, rovnost hospodářských subjektů ( 13 ) a fungování databáze skotu. To však nebrání vnitrostátnímu opatření, pokud se omezí na to, že zopakuje určité body ustanovení unijního práva v zájmu vnitřní soudržnosti a jejich pochopení ( 14 ). O takové pouhé zopakování by se v případě § 6 odst. 6 rakouského nařízení o identifikaci skotu jednalo tehdy, jestliže je čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 nutno vykládat tak, že je rozhodující doručení oznámení.

41.

Za těchto okolností je třeba pomocí výkladu zjistit, z které události čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 vychází. Přitom je nutno vedle znění (k tomu viz bod 1) přihlédnout zejména ke kontextu, v němž se ustanovení použije (k tomu viz bod 2), a jeho účelu (k tomu viz bod 3).

42.

Německé znění čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 („sind […] zu übermitteln“ [„se oznámí“]) hovoří podle mého názoru spíše ve prospěch toho, že se vychází z doručení oznámení ve lhůtě. Proces oznámení totiž začíná odesláním a je ukončen teprve doručením informace. Podobně je tomu u formulace „mitteilen“ (nahlásit), respektive „unterrichten“ (informovat) ve smyslu francouzského („sont communiquées“), italského („sono comunicate“), španělského („se comunicará“) a nizozemského („worden meegedeelt“) znění.

43.

Je ovšem nutno připustit, že tyto pojmy jsou obecné, a tudíž otevřené výkladu ( 15 ). To ukazuje rozsudek Borgmann, v němž Soudní dvůr zastával názor, že formulace „nahlásit“, respektive „informovat“„poukazují spíše na to, že údaje musí být odeslány před uplynutím lhůty“, neomezil se však při jejich výkladu na analýzu doslovného znění ( 16 ).

44.

Ani kontext, v němž čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 výraz „oznámí se“ používá, nepřispívá k objasnění. Na jedné straně je možno výslovné uvedení adresáta („oznámí se příslušnému orgánu“) považovat za známku toho, že oznámení musí k orgánu také dorazit ( 17 ). Na druhou stranu může být formulace „nejpozději 15 dnů po“ chápána jako odkaz na to, že musí být možné informace úspěšně doručit také ještě 15. dne. V tomto rozsahu je opět nutno zohlednit, že např. portugalské znění („no prazo de 15 dias“, tedy ve lhůtě 15 dnů) je formulováno v jiném smyslu a čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 nestanoví, že oznámení musí být učiněno poštou. Naopak, informace mohou být oznámeny, jak příkladně ukazuje § 6 odst. 5 rakouského nařízení o identifikaci skotu elektronicky nebo telefonicky.

45.

S ohledem na tyto úvahy je nutno konstatovat, že rozdílná jazyková znění nevedou k jednoznačnému závěru. Za účelem zajištění jednotného výkladu a použití unijního práva, musí být tudíž sporný předpis vyložen podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí ( 18 ).

46.

Co se týká systematiky právní úpravy, je třeba konstatovat, že čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 vychází z čl. 7 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 1760/2000.

47.

Tam uvedená formulace „[každý chovatel zvířat] nahlásí příslušnému orgánu […]“ sice rovněž není jednoznačná ( 19 ). Z této systematiky je však zřejmé, že stanovení 15denní lhůty představuje zvláštní výjimku ze zásady uvedené v čl. 7 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 1760/2000. Podle něj platí, že lhůta pro oznámení přemístění zvířat je 3 až maximálně 7 dnů. Pro čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 z toho vyplývá požadavek úzkého výkladu podle obecné zásady, že výjimky je nutno vykládat restriktivně ( 20 ).

48.

Tato systematika hovoří dále ve prospěch toho, že podmínky dodržení lhůty v čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 a čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1760/2000 je nutno vykládat jednotně. Předpoklad odeslání oznámení by pak však byl v rozporu s pravomocí přiznanou členským státům stanovit maximální lhůtu „v rozmezí tří až sedmi dnů“. Možný vliv členských států by byl prostřednictvím různě dlouhých poštovních cest fakticky neutralizován. Vychází-li se naproti tomu z doručení oznámení, měly by členské státy skutečný prostor pro uvážení. Skutečnost, že v takovém případě není dodržení lhůty pro chovatele zvířat nemožné, ukazuje příkladně § 6 odst. 5 rakouského nařízení o identifikaci skotu, podle něhož oznámení, na něž se vztahuje tato krátká lhůta, nemusí být provedena pouze poštou, nýbrž také elektronicky či telefonicky.

49.

K tomu přistupuje skutečnost, že čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 v původním znění požaduje doručení oznámení ve lhůtě. Vzhledem k tomu, že údaje „se vkládají do vnitrostátní databáze skotu nejpozději sedm dnů po příhonu skotu na pastvinu“, je logicky dána přednost doručení údajů před uplynutím této lhůty. Na rozdíl od Komise považuji za nepřípustný opačný závěr, že odstranění formulace „se vkládají do vnitrostátní databáze“ znamená, že nyní postačí pouze odeslání oznámení ve lhůtě 15 dnů.

50.

Zaprvé nic nenasvědčuje tomu, že by rozhodnutí 2010/300 chtělo změnit podmínky dodržení lhůty. Odůvodnění rozhodnutí 2010/300 totiž vysvětluje změnu pouze nutností „[přizpůsobit] lhůty v rozhodnutí 2001/672/ES“ ( 21 ).

51.

Zadruhé lze pozměněné znění vysvětlit tím, že čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 přizpůsobuje formulaci uvedené v čl. 7 odst. 1 druhé odrážce nařízení č. 1760/2000 a výslovně jej formuluje jako povinnost chovatele zvířat.

52.

Zatřetí by měl předpoklad odeslání oznámení za následek, že původní lhůta by byla nejen více než zdvojnásobena, nýbrž také ještě prodloužena o faktor X, tedy o dobu zaslání poštou. Jak ukazuje projednávaný případ (odeslání dne 30. června, doručení dne 7. července 2011), může zaslání poštou vyžadovat značnou dobu. Tím by byla lhůta velmi výrazně a případ od případu prodloužena. To je v rozporu nejen s požadavkem úzkého výkladu výjimek, nýbrž vede rovněž k právní nejistotě a ohrožuje aktuálnost databáze skotu. Odpovídající vůle normotvůrce, přijmout natolik velkorysou právní úpravu, by podle mého názoru musela být obsažena ve znění nebo alespoň v odůvodnění rozhodnutí 2010/300.

53.

V konečném výsledku tedy systematika právní úpravy, k níž čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 náleží, hovoří ve prospěch toho, že oznámení musí být vždy ve lhůtě příslušnému orgánu doručeno.

54.

Tento výklad je potvrzen cíli, které rozhodnutí 2001/672 a nařízení č. 1760/2000 sledují.

55.

Z bodu 7 odůvodnění nařízení č. 1760/2000 vyplývá, že systém identifikace a evidence slouží ke „zvýšení důvěry spotřebitelů v jakost hovězího masa a výrobků z hovězího masa, zachování vyšší úrovně ochrany veřejného zdraví a posílení trvalé stability trhu s hovězím masem.“ V souladu s tím je cílem ustanovení rozhodnutí 2001/672 podle jeho bodu 3 odůvodnění, aby „bylo kdykoli možné určit místo výskytu jakéhokoli skotu“ ( 22 ). Z tohoto cíle je nutno vycházet také při výkladu podmínek dodržení lhůty.

56.

Výše uvedené hovoří ve prospěch doručení oznámení, neboť z hlediska aktuálnosti vnitrostátní databáze je zásadní rozdíl mezi tím, zda je příslušný orgán o přemístění zvířat informován nejpozději do 15 dnů, nebo to trvá případ od případu déle v důsledku zpoždění během poštovní přepravy.

57.

Na rozdíl od názoru Komise se rovněž nedomnívám, že na chovatele zvířat je tím neoprávněně uvaleno neúnosné riziko včasného doručení oznámení. S ohledem na význam, který má aktuálnost vnitrostátního registru pro ochranu veřejného zdraví, transparentnost a stabilitu trhu s hovězím masem, není nepřiměřené, aby chovatel zvířat odeslal údaje podléhající oznamovací povinnosti poštou či jinak natolik včas, aby byly ve lhůtě doručeny příslušnému orgánu. Oznámení je možné učinit od okamžiku příhonu na pastvinu. Čeká-li chovatel zvířat s odesláním oznámení poštou tak dlouho, že včasné doručení není jisté, lze od něj přinejmenším očekávat, že údaje zašle orgánu elektronicky. Na tuto možnost výslovně odkazuje § 6 odst. 5 rakouského nařízení o identifikaci skotu. K tomu přistupuje skutečnost, že k mimořádným okolnostem, které vedou ke zmeškání lhůty, se přihlíží, pokud jde o právní důsledky ( 23 ). Z výše uvedených důvodů rovněž nezastávám názor, že ze zásady zákazu diskriminace vyplývá požadavek na zohlednění odeslání oznámení ( 24 ).

58.

V tomto rozsahu je projednávanou lhůtu pro oznámení přemístění zvířat rovněž nutno odlišit od lhůty pro sdělení množství mléka, které bylo předmětem věci Borgmann a musí k němu dojít každoročně k 15. květnu ( 25 ). Účelem posledně uvedeného sdělení je totiž zajistit včasný výpočet a stanovení doplňkové dávky na mléko, aby mohla být zaplacena do 1. září. Tento cíl není ohrožen tím, že se vychází z odeslání oznámení během lhůty. Cílem oznámení přemístění zvířat ve lhůtě je však právě, jak je vyjádřeno v bodě 3 odůvodnění rozhodnutí 2001/672, aby „bylo kdykoli možné určit místo výskytu jakéhokoli skotu“ a aby byl systém identifikace a evidence skotu, jak zdůrazňuje Soudní dvůr, „účinný a zcela spolehlivý tak, aby bylo kdykoli zejména příslušným orgánům umožněno v případě nákazy rychle zjistit původ zvířete a přijmout okamžitě nezbytná opatření za účelem zamezení jakéhokoli rizika pro veřejné zdraví.“ ( 26 ).

59.

K tomu přistupuje skutečnost, že bod 5 odvodnění rozhodnutí 2010/300 podává vysvětlení ohledně toho, co bylo skutečným účelem změny čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672. Změna totiž zohledňuje okolnost, že příhon zvířat „z různých zemědělských podniků na stejnou letní pastvinu [může trvat] dobu přesahující sedm dnů“. Za účelem snížení „zbytečné administrativní zátěže“ musely tudíž být lhůty „přizpůsobeny“. Zbytečná administrativní zátěž mohla podle staré právní úpravy vzniknout tím, že chovatel zvířat, který pro příhon svých zvířat z různých zemědělských podniků na stejnou pastvinu potřebuje dobu přesahující sedm dnů, by nemohl přemístění všech zvířat provést v jednom společném oznámení. Vzhledem k tomu, že lhůta pro oznámení začíná pro jedno zvíře běžet jeho příhonem, byla by v takovém případě v okamžiku příhonu posledního zvířete již překročena.

60.

Prodloužením lhůty na 15 dnů by se měla snížit zbytečná administrativní zátěž, která vzniká chovateli zvířat a orgánu několika paralelními oznámeními. K naplnění tohoto účelu však není nutné vycházet z odeslání oznámení. Jak již bylo uvedeno, čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 ani článek 7 nařízení č. 1760/2000 nestanoví, že oznámení musí být zasláno poštou. Naopak existuje možnost oznámit informace elektronicky či telefonicky ( 27 ). Avšak i pro případ, že se chovatel zvířat rozhodne pro zaslání poštou, je lhůta s 15 dny stanovena tak, aby zbývalo dostatek času na včasné doručení.

61.

V souladu s výše uvedenými úvahami je nutno čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/67 vykládat v tom smyslu, že oznámení příhonu na letní pastvinu musí být doručeno příslušnému orgánu nejpozději 15 dnů po příhonu zvířete na letní pastvinu. Právo Unie tudíž nebrání vnitrostátní právní úpravě, která toto stanoví.

62.

První otázku je tudíž nutno zodpovědět takto:

Článek 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 ve znění rozhodnutí 2010/300 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která pro dodržení lhůty pro oznámení příhonu na letní pastvinu prohlásí za rozhodné doručení oznámení.

63.

Druhou otázku předkládajícího soudu je třeba zodpovědět pouze tehdy, jestliže bude přijat návrh na zodpovězení první předběžné otázky.

64.

Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda v takovém případě, jako případ věci v původním řízení, je dána způsobilost uplatnit nárok na prémie za krávy podle čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009, ačkoli jejich příhon na letní pastvinu byl oznámen opožděně ve smyslu čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672.

65.

Vzhledem k tomu, že Komise a předkládající soud vyjádřily pochybnost ohledně toho, zda opožděné oznámení příhonu na letní pastvinu podle čl. 117 odst. 1 nařízení č. 73/2009 vůbec vede ke ztrátě způsobilosti uplatnit nárok na prémie, je nutno se zabývat nejprve tímto aspektem (k tomu bod 1). Jestliže totiž opožděné oznámení nemá na způsobilosti uplatnit nárok na prémie vliv, nevzniká otázka ohledně použití čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 (k tomu bod 2). Pro případ, že opožděné oznámení v zásadě vede ke ztrátě způsobilosti uplatnit nárok na prémie a nespadá pod níže uvedenou výjimku, je třeba objasnit, zda je tento závěr v rozporu se zásadou proporcionality (k tomu bod 3).

66.

Nedodrží-li chovatel lhůtu uvedenou v čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672, poruší svou povinnost včasného oznámení podle čl. 7 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 1760/2000. Rozhodnutí 2001/672 ani nařízení č. 1760/2000 neupravují důsledky tohoto porušení. Článek 117 odst. 1 nařízení č. 73/2009 nicméně stanoví, že platby se poskytují pouze za zvířata, která jsou označena a evidována v souladu s nařízením č. 1760/2000.

67.

Již ze znění tohoto článku jednoznačně vyplývá, že poskytnutí prémie závisí na tom, že chovatelé dodrží předpisy unijního práva týkající se identifikace a evidence skotu ( 28 ). Článek 7 patří k ustanovením obsaženým v hlavě I nařízení č. 1760/2000 s názvem „Identifikace a evidence skotu“. Článek 3 této hlavy dále objasňuje, že systém identifikace a evidence skotu zahrnuje zejména počítačové databáze. Ty se skládají z údajů, které chovatelé zvířat musí nahlásit orgánu podle článku 7.

68.

Je tudíž sporné pouze to, zda pouhé nepředání ve lhůtě vede k tomu, že skot není považován za evidovaný.

69.

Ve prospěch toho hovoří především skutečnost, že článek 7 nařízení č. 1760/2000 formuluje lhůty pro oznámení jako povinné a možnost lhůtu prodloužit upravuje přesně a omezeně ( 29 ). Rozhodnutí 2001/672 prodlužuje sice ve znění rozhodnutí 2010/300 lhůtu na 15 dnů, užívá však rovněž závaznou formulaci. Stanoví, že údaje „se oznámí […] nejpozději 15 dnů po přemístění“. Přesné uvedení těchto podmínek by však nemělo praktickou účinnost, kdyby chovatelé zvířat tyto oznamovací lhůty nemuseli dodržet ( 30 ).

70.

Ve prospěch tohoto závěru hovoří rovněž samotný čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009. Podle něj lze platbu poskytnout „také za toto“ zvíře, jestliže údaje podléhající oznamovací povinnosti byly příslušnému orgánu nahlášeny prvního dne retenčního období dotčeného zvířete. Z toho lze vyvodit, že způsobilost uplatnit nárok na prémie za skot existuje podle čl. 117 odst. 1 nařízení č. 73/2009 v zásadě pouze tehdy, jestliže údaje podléhající oznamovací povinnosti byly nahlášeny k jinému okamžiku, totiž okamžiku stanovenému článkem 7 nařízení č. 1760/2000. Opačný závěr, podle něhož nemá okamžik oznámení vliv na způsobilost uplatnit nárok na prémie, není přesvědčivý, neboť oznámení by pak mohlo být kdykoli doplněno. Článek 117 odst. 2 by pak byl zbytečný.

71.

Tento výklad potvrzují cíle sledované rozhodnutím 2001/672 a nařízením č. 1760/2000, které byly uvedeny v bodě 55. K dosažení těchto cílů musí být systém identifikace a evidence zvířat, jak konstatoval Soudní dvůr, vždy natolik úplný a účinný, aby bylo možné v případě nákazy rychle dohledat původ zvířete ( 31 ). To však není možné, pokud chovatelé zvířat nenahlásí přemístění svého skotu do počítačové databáze v předepsané lhůtě. Pokud by způsobilost uplatnit nárok na prémie podle článku 117 nařízení č. 73/2009 nezávisela na dodržení lhůty, nebyli by chovatelé zvířat finančně motivováni splnit své povinnosti v předepsaném čase ( 32 ).

72.

Tento závěr výkladu potvrzuje rovněž nařízení č. 1122/2009, které bylo vydáno k provedení nařízení č. 73/2009. Podle jeho čl. 63 odst. 3 není základem pro výpočet podpory počet zvířat ohlášený v žádosti o podporu, nýbrž počet zvířat „zjištěných“ na základě kontrol. Podle odst. 4 písm. b) druhé věty tohoto článku se zvířata považují, pokud se zjištěné nesrovnalosti týkají chybných záznamů do evidence, obecně za nezjištěná. Výjimky z toho jsou stanoveny v článku 63 nařízení pouze pro opravy zjevných chyb ( 33 ) a ztrátu ušní značky ( 34 ). Méně přísně jsou posuzovány chybné záznamy v evidenci nebo zvířecím pasu v rozsahu, v němž zvíře není považováno za zjištěné teprve při druhém porušení během dvou let ( 35 ). Dále existuje podle čl. 75 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 výjimka pro případy, v nichž zemědělec v důsledku vyšší moci nebo mimořádných událostí nemohl své povinnosti splnit. Právní následky nedodržení lhůty pro oznámení tak mohou být za zvláštních okolností zmírněny. Ve všech ostatních případech, stejně jako v tom projednávaném, se zvířata naproti tomu považují za nezjištěná. Při stanovení vyměřovacího základu, tudíž nebudou zohledněna. Nebude za ně tedy poskytnuta podpora.

73.

A konečně je tento závěr, podle něhož opožděné ohlášení příhonu na pastvinu v zásadě vede ke ztrátě způsobilosti uplatnit nárok na prémie za krávy, rovněž v souladu s judikaturou Soudního dvora v rozsudku Maatschap Schonewille-Prins ( 36 ). Soudní dvůr v tomto rozhodnutí ohledně porážkové prémie konstatoval, že porušení oznamovací povinnosti vyplývající z čl. 7 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 1760/2000 vede ke ztrátě této prémie ( 37 ).

74.

Námitky, které předkládá Komise proti použití této judikatury, nejsou z následujících důvodů přesvědčivé.

75.

Nejprve je nutno konstatovat, že není rozdíl mezi tím, že se v tamním případě jedná o porážkovou prémii a v projednávané věci o prémii na krávy bez tržní produkce mléka. Rozsudek Soudního dvora se totiž opírá o ustanovení článku 21 nařízení č. 1254/1999 ( 38 ). ( 39 ) Tento předpis s téměř stejnou formulací jako čl. 117 odst. 1 nařízení č. 73/2009 stanoví, že způsobilost uplatnit nárok na prémie závisí na dodržení předpisů dnešního nařízení č. 1760/2000 ( 40 ). K tomu přistupuje skutečnost, že uvedené předpisy stanoví tuto podmínku nikoli snad specificky pro porážkovou prémii, respektive prémii na krávy bez tržní produkce mléka, nýbrž se jedná o všeobecné předpisy, které se použijí na všechny platby příslušného oddílu. K nim patří obě, jak prémie na krávy bez tržní produkce mléka, tak také porážková prémie ( 41 ).

76.

Je nutno odmítnout také námitku, že v projednávané věci se nabízí jiný závěr, protože oznámení příhonu na pastvinu nemá na rozdíl od oznámení „přesunů zvířat ze zemědělského podniku a do zemědělského podniku“ konstitutivní, nýbrž pouze průběžnou povahu z hlediska stavu dobytka a s ohledem na porážku a okamžitou spotřebu je méně důležité.

77.

Zaprvé se rozsudek Maatschap Schonewille-Prins nevztahuje na opožděné oznámení porážky skotu, nýbrž na opožděné oznámení přesunu jednoho kusu skotu do určitého zemědělského podniku ( 42 ). Vzhledem k tomu, že však toto oznámení stejně jako oznámení příhonu na letní pastvinu bezprostředně nepředcházejí konzumaci hovězího masa spotřebitelem, nemohl mít tento aspekt pro Soudní dvůr význam.

78.

Zadruhé spočívá námitka na špatném předpokladu, že se v případě příhonu na letní pastvinu nejedná o „přesuny zvířat ze zemědělského podniku a do zemědělského podniku“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 druhé odrážky nařízení č. 1760/2000. Neboť „zemědělským podnikem“ se rozumí, jak ukazuje definice uvedená v čl. 2 druhé odrážce nařízení č. 1760/2000, zařízení nebo stavba, kde jsou zvířata obecně držena. Příhon na letní pastvinu je tudíž podřazen tomuto pojmu a nejedná se o aliud. Ve prospěch příslušného rozlišování právních následků nedodržení lhůty tedy znění článku 7 nařízení č. 1760/2000 neposkytuje žádnou oporu. Podobně to platí pro rozhodnutí 2001/672.

79.

Zatřetí není přesvědčivé rozlišování podle druhu lhůty pro oznámení rovněž s přihlédnutím k výše v bodech 55 a 71 uvedeným cílům, které jsou sledovány rozhodnutím 2001/672 a nařízením č. 1760/2000. Vzhledem k tomu, že zvířecí nákaza může vypuknout jak na letní pastvině, tak v provozu, musí být také přemístění na letní pastvinu v mezích praktické únosnosti oznámeno co nejrychleji.

80.

Závěrem je nutno konstatovat, že opožděné oznámení příhonu na letní pastvinu má za následek, že dotčená zvířata nejsou evidována podle čl. 117 odst. 1 nařízení č. 73/2009 v souladu s nařízením č. 1760/2000, a tudíž není možné uplatnit za ně nárok na prémie.

81.

Za těchto okolností je nutno objasnit, zda čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 vede v takovém případě, jako je projednávaný případ, k tomu, že za zvířata lze výjimečně uplatnit nárok na prémie. Podmínkou toho je, že údaje podléhající povinnosti oznámení byly příslušnému orgánu nahlášeny prvního dne retenčního období dotčeného zvířete.

82.

„Retenčním obdobím“ se rozumí období, během něhož musí být zvíře, pro které byla podána žádost o podporu, drženo v hospodářství ( 43 ). Podle čl. 111 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 73/2009 je pro prémii na krávy bez tržní produkce mléka rozhodné retenční období v délce šesti měsíců „ode dne podání žádosti“. Za den podání žádosti o prémie stanoví § 13 odst. 1 rakouského nařízení o přímých platbách 1. leden, 16. březen a 10. duben ( 44 ). První den retenčního období je tudíž podle § 13 odst. 2 tohoto nařízení odpovídajícím způsobem 2. leden, 17. březen nebo 11. duben (pro krávy přibyvší po 1. lednu nebo 16. březnu) příslušného roku ( 45 ).

83.

Vzhledem k tomu, že k příhonu zde došlo dne 17. června 2011, jedná se o událost, která se časově nachází za posledním možným počátkem retenčního období (11. dubna). Údaje podléhající povinnosti oznámení tudíž nebyly příslušnému orgánu nahlášeny prvního dne retenčního období. Skutečnost, že to v případech, jakým je ten projednávaný ani není možné, objasňuje povahu výjimky v čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009. Pouze v případech, v nichž chovatel zvířat od počátku posledního možného retenčního období nahlásil do vnitrostátní databáze nové zvíře, by měl mít možnost navzdory porušení oznamovací povinnosti předcházejícího chovatele obdržet prémii.

84.

Závěrem jsem tudíž stejně jako Rakouská republika toho názoru, že čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 nezahrnuje takové případy, jakým je ten projednávaný.

85.

Závěrem tedy vzniká otázka, zda je článek 117 nařízení č. 73/2009 v souladu se zásadou proporcionality v rozsahu, v němž z něj vyplývá ztráta prémie na krávy bez tržní produkce mléka jako důsledek opožděného oznámení příhonu na letní pastvinu.

86.

Vzhledem k tomu, že má unijní normotvůrce v oblasti společné zemědělské politiky diskreční pravomoc, jež odpovídá politické odpovědnosti, která pro něj vyplývá z článků 40 až 43 SFEU, omezuje se kontrola proporcionality Soudním dvorem na přezkum otázky, zda unijní normotvůrce zjevně nepřekročil meze jemu svěřené diskreční pravomoci ( 46 ).

87.

V tomto rozsahu je nejprve nutno konstatovat, že poté, co unijní normotvůrce – stejně jako v čl. 117 odst. 1 nařízení č. 73/2009 – stanoví podmínky způsobilosti pro poskytnutí podpory, není vyloučení způsobené nedodržením jedné z těchto podmínek sankcí, ale pouhým následkem nedodržení zákonem stanovených podmínek ( 47 ).

88.

Jestliže unijní normotvůrce – stejně jako v čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 – stanoví, že opožděné podání žádosti o podporu vede pouze ke snížení poskytnuté částky, nejedná se o obecnou zásadu použitelnou na všechny případy, nýbrž záměrnou volbu zákonodárce, který měl za to, že dodržení lhůty výjimečně není podstatné ( 48 ).

89.

Naproti tomu, jak vyplývá zejména z bodů 69 a 71 tohoto stanoviska, má povinnost dodržet lhůtu pro oznámení stanovenou v čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2001/672 zvláštní význam pro cíle sledované systémem identifikace a evidence. K tomu přistupuje skutečnost, že jsou upraveny rovněž výjimky pro zvláštní okolnosti, např. pro případy vyšší moci, jak bylo uvedeno v bodě 72 tohoto stanoviska.

90.

Unijní normotvůrce tak zjevně nepřekročil meze své diskreční pravomoci ( 49 ). Článek 117 nařízení č. 73/2009 tudíž ve výsledku není v rozporu se zásadou proporcionality.

91.

S ohledem na výše uvedené úvahy je nutno na druhou předběžnou otázku odpovědět takto:

Článek 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 je nutno vykládat v tom smyslu, že v případě opožděného oznámení příhonu na letní pastvinu, který se uskuteční po zahájení retenčního období, nevede k tomu, že lze přesto uplatnit nárok na prémie za opožděně nahlášená zvířata.

92.

Přijme-li Soudní dvůr můj návrh na odpověď na první a druhou předběžnou otázku, není nutno na třetí předběžnou otázku odpovídat. Předkládající soud ji totiž pokládá pouze pro případ, že oznámení příhonu na letní pastvinu je sice nutno považovat za opožděné, avšak ve výsledku nevede ke ztrátě způsobilosti uplatnit nárok na prémie za krávy.

93.

Předkládající soud se chce v zásadě dozvědět, zda je nutno za opožděné oznámení uložit sankce. Z odůvodnění třetí předběžné otázky vyplývá, že předkládající soud v tomto rozsahu odkazuje na snížení a vyloučení na základě článku 21 a článku 23 nařízení č. 73/2009 a podle článku 23 nařízení č. 1122/2009.

94.

Na tuto otázku je třeba odpovědět záporně. Nařízení č. 73/2009 a č. 1122/2009 sice v uvedených ustanoveních upravují příslušné sankce pro opožděné podání žádosti o podporu ( 50 ), nedodržení podmínek pro poskytnutí podpory ( 51 ) a nedodržení „pravidel podmíněnosti“ zemědělcem ( 52 ). Podle čl. 74 odst. 1 a čl. 73 odst. 1 nařízení č. 1122/2009 se však tato snížení a vyloučení nepoužijí, jestliže zemědělec předložil věcně správné údaje. Vzhledem k tomu, že z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nevyplývá nic, co by naznačovalo, že opožděně oznámené údaje byly nesprávné, neuloží se za opožděné oznámení příhonu na letní pastvinu sankce podle tohoto předpisu.

95.

Třetí otázku je tudíž nutno zodpovědět v tom smyslu, že v případě, že opožděné oznámení příhonu na letní pastvinu podle čl. 117 odst. 2 nařízení č. 73/2009 nevede ke ztrátě způsobilosti uplatnit nárok na prémie, nepoužijí se snížení a vyloučení podle článku 21 nařízení č. 73/2009, článku 65 nařízení č. 1122/2009, článku 23 nařízení č. 73/2009, článků 70 až 72 nařízení č. 1122/2009 a článku 23 nařízení č. 1122/2009, jsou-li opožděně oznámené údaje věcně správné.

96.

Na základě výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) odpověděl takto: