1.Pokud Komise zjistí, že výdaje uvedené v čl. 3 odst. 1 a v článku 4 nebyly uskutečněny v souladu s [unijními] pravidly […], rozhodne postupem podle čl. 41 odst. 3, které částky mají být vyloučeny z financování [Unií].2.Komise posuzuje částky, které mají být vyloučeny z financování, zejména s ohledem na význam zjištěného nesouladu. Komise bere v úvahu povahu a závažnost porušení pravidel a finanční újmu, kterou [Unie] utrpěl[a].“3.Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí financování oznámí Komise písemně výsledky kontrol a dotyčný členský stát písemně oznámí svou odpověď; poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata.Není-li dosaženo dohody, může členský stát ve lhůtě čtyř měsíců požádat o zahájení řízení směřujícího ke smíření jejich postojů, jehož výsledky budou předmětem zprávy zaslané Komisi, která ji před vydáním rozhodnutí o zamítnutí financování posoudí.

Podpora poskytnutá podle režimu jednotné platby je vyplacena pro platební nároky stanovené v kapitole 3, doprovázené stejným počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu a které jsou stanoveny v čl. 44 odst. 2.

Referenční částka představuje tříletý průměr celkových částek plateb poskytnutých zemědělci podle režimů podpor uvedených v příloze VI, vypočítaná a upravená v souladu s přílohou VII, v každém kalendářním roce referenčního období podle článku 38.

1.[K]aždý zemědělec využije nárok na platbu na hektar, který se vypočítá vydělením referenční částky tříletým průměrem všech hektarů, které udělují nárok během referenčního období na přímé platby, jejichž seznam je uveden v příloze VI.Celkový počet platebních nároků se rovná uvedenému průměrnému počtu hektarů.[…]

Každý platební nárok vázaný na hektar, na který lze poskytnout podporu, uděluje právo na výplatu částky, která je stanovena platebním nárokem.

1.Členský stát může rozhodnou nejpozději do 1. srpna 2004 o provádění režimu jednotné platby stanoveného v kapitolách 1 až 4 na regionální úrovni [za podmínek, které jsou stanoveny v tomto oddílu].2.Členské státy určí regiony podle objektivních kritérií.Členské státy, které mají méně než tři miliony hektarů, na něž lze poskytnout podporu, se mohou pokládat za jediný region.3.Členské státy rozdělí strop uvedený v článku 41 mezi regiony podle objektivních kritérií.

1.V řádně odůvodněných případech a podle objektivních kritérií může členský stát rozdělit celkovou výši regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 nebo část tohoto stropu mezi všechny zemědělce, jejichž zemědělské podniky jsou umístěny v dotyčném regionu, včetně zemědělců, kteří nesplňují kritéria způsobilosti podle článku 33.2.V případě rozdělení celkové výše regionálního stropu využijí zemědělci nároky, jejichž jednotková hodnota se vypočítá vydělením regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu ve smyslu čl. 44 odst. 2, stanoveným na regionální úrovni.3.V případě částečného rozdělení celkové výše regionálního stropu využijí zemědělci nároky, jejichž jednotková hodnota se vypočítá vydělením odpovídající části regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu ve smyslu čl. 44 odst. 2, stanoveným na regionální úrovni.V případě, že může zemědělec rovněž využít nároky vypočítané ze zbývající části regionálního stropu, zvýší se regionální jednotková hodnota každého z nároků tohoto zemědělce, s výjimkou nároků při vynětí půdy z produkce, o částku, která odpovídá referenční částce vydělené počtem nároků zemědělce stanoveným v souladu s odstavcem 4.Články 48 a 49 se použijí přiměřeně.4.Počet nároků na zemědělce se musí rovnat počtu hektarů, které ohlásí v souladu s čl. 44 odst. 2 pro první rok použití režimu jednotné platby, s výjimkou případu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které jsou stanoveny v čl. 40 odst. 4.

Pokud Komise zjistí, že se určitý výdaj týká žádosti, jež nedodržuje pravidla Společenství, jsou finanční důsledky jasné: pokud tato chybná platba ještě nebyla zjištěna vnitrostátními kontrolními orgány a nebyla přijata příslušná opatření na opravu a zpětné získání neoprávněně vyplacených částek (viz příloha 4), musí Komise zamítnout financování z rozpočtu Společenství. Pokud finanční důsledky plynou z hodnocení výdajů týkajících se velkého počtu případů, vypočte se částka, která má být vyloučena z financování Společenstvím do té míry, jak je to možné, na základě extrapolace výsledků získaných ze studia reprezentativního vzorku případů. Na všechny členské státy je nutno použít stejnou metodu extrapolace, i co se týče úrovně spolehlivosti a rozsahu nepřesností, rozvrstvení obyvatelstva, velikosti vzorku a posouzení chyb během shromažďování vzorků s ohledem na globální finanční důsledky.

Pokud některý členský stát nedodržuje pravidla Společenství mající za úkol ověřit způsobilost žádostí, už toto nedodržení pravidel implikuje, že dané platby neodpovídají ustanovení Společenství pro dané opatření a obecné povinnosti členských států zjišťovat nesrovnalosti a předcházet jim, jak je stanoveno v článku 8 nařízení [č.] 729/70. Nemusí to nutně znamenat, že všechny kladně vyřízené žádosti představují nesrovnalosti, ale že riziko, že by [FEOGA] mohl proplácet neoprávněné výdaje, je vyšší. V některých zjevných případech sice může Komise odmítnout veškeré dané výdaje, pokud nejsou provedeny kontroly požadované právními předpisy, v určitých případech by však objem výdajů, které mají být vyloučeny z financování, podle vší pravděpodobnosti převýšil finanční ztrátu, kterou Společenství utrpělo. Při posuzování finančních oprav je tedy vhodné vzít v úvahu ztrátu.

[...]

Vzhledem k tomu, že přístup k auditu systémů je velmi rozšířený, používají útvary Komise stále častěji hodnocení rizika, které představují nedostatky systémů. Pokud nelze určit skutečné riziko neoprávněných výdajů, a tím i výši finančních ztrát utrpěných Společenstvím, používá Komise již od schvalování účetní závěrky rozpočtového roku 1990 paušální opravy ve výši 2 %, 5 % nebo 10 % nahlášených výdajů v závislosti na rozsahu rizika ztráty. Ve výjimečných případech lze použít i vyšší opravné koeficienty dosahující až 100 %. Právo Komise používat takové opravy bylo potvrzeno Soudním dvorem při rozhodování o žalobách proti rozhodnutí o každoročním schvalování účetní závěrky (například rozsudek C‑50/94).

[…]

Paušální opravy lze použít, pokud informace získané šetřením neumožňují kontrolorovi posoudit ztrátu pomocí extrapolace stanovených ztrát, statistickými prostředky nebo odkazem na jiné ověřitelné údaje, nicméně mu ale umožňují vyvodit, že členský stát nesplnil povinnost vhodným způsobem ověřit oprávněnost některých splněných žádostí.

[…] Odhad pravděpodobné ztráty finančních prostředků Společenství […] probíhá prostřednictvím posouzení rizika, kterému jsou tyto prostředky vystaveny v důsledku nedostatku kontroly, což se může týkat charakteru i kvality prováděných kontrol, i jejich počtu. Hlavní zásadou, výslovně vysvětlenou v novém čl. 5 odst. 2 písm. c) [nařízení č. 729/90], je, že opravný koeficient musí jasně souviset s pravděpodobnou ztrátou.

[…]

Pokud kontroly proběhly, ale ne naprosto dokonale, je nutno posoudit závažnost daného nedostatku. […] Skutečnost, že určitý kontrolní postup lze zlepšit, ještě sama o sobě neopravňuje ke stanovení paušální opravy. Musí existovat významný nedostatek v používání výslovných pravidel Společenství, který EZOZF vystavuje skutečnému riziku ztráty nebo nesrovnalosti. Daný nedostatek je o to závažnější, pokud již Komise členský stát informovala o nezbytných zlepšeních kontrol a tento stát je neprovedl.

Pokud jedna nebo více klíčových kontrol není provedeno nebo jsou prováděny tak špatně nebo zřídka, že jsou neúčinné pro určení přípustnosti žádosti nebo předcházení nesrovnalostem, je vhodné provést opravu ve výši 10 %, neboť je odůvodněně možno se domnívat, že existuje zvýšené riziko značných ztrát pro EZOZF.

Pokud jsou provedeny všechny klíčové kontroly, ale není dodržen jejich počet, četnost nebo přísnost předepsaná nařízeními, je vhodné provést opravu ve výši 5 %, neboť je odůvodněně možno se domnívat, že tyto kontroly neposkytují očekávanou úroveň záruky ohledně řádnosti žádostí a že riziko ztrát pro EZOZF je významné.

Pokud členský stát správně provede klíčové kontroly, ale vůbec neprovede jednu nebo více sekundárních kontrol, je vhodné provést opravu ve výši 2 % s ohledem na nižší riziko ztrát pro EZOZF a menší závažnost přestupku.

Použití opravy ve výši 2 % je rovněž oprávněné, pokud členský stát neprovede opatření na zlepšení používání sekundárních kontrol nebo opatření uvedená v nařízeních Společenství a pokud ho Komise již informovala, zejména s ohledem na článek 8 nařízení č. 1663/95, že tato opatření je třeba používat, aby byl dosažen cíl stanovený v nařízeních nebo aby byla zaručena přiměřená úroveň ochrany proti podvodům a nesrovnalostem nebo aby byla zajištěna odpovídající kontrola finančních prostředků Společenství.

[…]

Opravný koeficient se použije na tu část finančních prostředků, pro kterou daný výdaj představoval riziko. Pokud je daný nedostatek důsledkem nezavedení příslušného kontrolního systému ze strany členského státu, musí se oprava provést u všech výdajů, na které se daný kontrolní systém vztahoval. Pokud existuje důvod se domnívat, že daný nedostatek se vztahuje pouze na nezavedení kontrolního systému členským státem v určitém okrese nebo regionu, provede se oprava u výdajů spravovaných daným okresem nebo regionem. […]

[…]

Pokud tentýž systém obsahuje několik nedostatků, koeficienty paušálních oprav se nekumulují a nejzávažnější nedostatek se považuje za ukazatel rizik, která daný kontrolní systém představuje jako celek. […]

Členský stát má také možnost prokázat za pomoci dodatečných ověření a doplňujících informací, že daný nedostatek nebyl tak vážný, jak se jevil, nebo že skutečné riziko ztrát bylo nižší než objem navrhované opravy. Tyto argumenty musí být pečlivě prostudovány a vyloženy, než jsou vydána konečná rozhodnutí týkající se opravného koeficientu, který má být použit. Pokud objektivní důkazy předložené členským státem prokáží, že maximální možná ztráta by byla nižší než navrhovaná oprava, musí být maximální ztráta zohledněna.