<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-431/20 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0431</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:623">EU:C:2021:623</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta J. Richarda de la Tour – věc C‑431/20 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Tognoli a další v. Parlament</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Jeana Richarda de la Tour</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210715">15. července 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑431/20 P</HT></P><P>Carlo Tognoli,</P><P>Emma Allione,</P><P>Luigi Alberto Colajanni,</P><P>Claudio Martelli,</P><P>Luciana Sbarbati,</P><P>Carla Dimatore, jakožto dědička Maria Riga,</P><P>Roberto Speciale,</P><P>Loris Torbesi, jakožto dědic Eugenia Melandriho,</P><P>Luciano Pettinari,</P><P>Pietro Di Prima,</P><P>Carla Barbarella,</P><P>Carlo Alberto Graziani,</P><P>Giorgio Rossetti,</P><P>Giacomo Porrazzini,</P><P>Guido Podestà,</P><P>Roberto Barzanti,</P><P>Rita Medici,</P><P>Aldo Arroni,</P><P>Franco Malerba,</P><P>Roberto Mezzaroma</P><P>proti</P><P>Evropskému parlamentu</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Jednotný status poslance Evropského parlamentu</KEYWORD><KEYWORD>Poslanci Evropského parlamentu zvolení v italských okrscích</KEYWORD><KEYWORD>Úprava důchodových nároků Evropským parlamentem</KEYWORD><KEYWORD>Napadnutelný akt</KEYWORD><KEYWORD>Pojem</KEYWORD><KEYWORD>Právně závazné účinky</KEYWORD><KEYWORD>Návrh na úpravu žaloby</KEYWORD><KEYWORD>Přípustnost</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Svým kasačním opravným prostředkem se Carlo Tognoli a další navrhovatelé domáhají zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20200703">3. července 2020</DATE>, Tognoli a další v. Parlament<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>T‑395/19, T‑396/19, T‑405/19, T‑408/19, T‑419/19, T‑423/19, T‑424/19, T‑428/19, T‑433/19, T‑437/19, T‑443/19, T‑455/19, T‑458/19 až T‑462/19, T‑464/19, T‑469/19 a T‑477/19, nezveřejněné, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>napadené usnesení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:302">EU:T:2020:302</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kterým Tribunál odmítl jako zjevně nepřípustné jejich žaloby znějící na zrušení sdělení ze dne <DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, která byla vydána vedoucím oddělení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Odměňování a sociální nároky poslanců<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> GŘ Evropského parlamentu pro finance a která se týkala úprav výše důchodů, které jim příslušejí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz bod 11 tohoto stanoviska.</P></NOTE> po <DATE ISO="20190101">1. lednu 2019</DATE>, kdy vstoupilo v platnost rozhodnutí č. 14/2018 Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati (úřad předsednictva Poslanecké sněmovny, Itálie)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>rozhodnutí č. 14/2018<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato sdělení, určená několika bývalým poslancům Evropského parlamentu nebo jejich právním nástupcům, byla předmětem mnoha žalob, které Tribunál prohlásil za zjevně nepřípustné. Soudnímu dvoru byly předloženy kasační opravné prostředky proti těmto rozhodnutím vydaným v tentýž den a v obdobném znění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Vedle řízení o tomto kasačním opravném prostředku probíhá současně řízení o kasačním opravném prostředku podaném jiným bývalým poslancem Evropského parlamentu [věc Poggiolini v. Parlament (C‑408/20 P)] proti usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200703">3. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Falqui a Poggiolini v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑347/19 et T‑348/19</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:303">EU:T:2020:303</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Další kasační opravné prostředky jsou projednávány ve věcech Coppo Gavazzi a další v. Parlament (C‑725/20 P) a Santini a další v. Parlament (C‑198/21 P) týkajících se totožných sdělení ze dne <DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE> či ze dne <DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>. Byly podány proti rozsudkům ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201015">15. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>Coppo Gavazzi a další v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑389/19 až T‑394/19, T‑397/19, T‑398/19, T‑403/19, T‑404/19, T‑406/19, T‑407/19, T‑409/19 až T‑414/19, T‑416/19 až T‑418/19, T‑420/19 až T‑422/19, T‑425/19 až T‑427/19, T‑429/19 až T‑432/19, T‑435/19, T‑436/19, T‑438/19 až T‑442/19, T‑444/19 až T‑446/19, T‑448/19, T‑450/19 až T‑454/19, T‑463/19 a T‑465/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:494">EU:T:2020:494</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210210">10. února 2021</DATE>, <NAME.CASE>Santini a další v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑345/19, T‑346/19, T‑364/19 až T‑366/19, T‑372/19 až T‑375/19 a T‑385/19</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2021:78">EU:T:2021:78</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Právě probíhá písemná část těchto řízení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak musí rozhodnout o tom, za jakých podmínek lze podat žaloby proti rozhodnutím Parlamentu v oblasti úpravy důchodů poslanců Evropského parlamentu, jež byla vydána v rámci správního řízení, které není předmětem zvláštní právní úpravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Podstata úvah vyplývajících z tohoto kasačního opravného prostředku a kasačního opravného prostředku ve věci C‑408/20 P, které se Soudní dvůr rozhodl přezkoumat společně, se bude týkat pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>napadnutelný akt<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> ve smyslu článku 263 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Tento pojem je předmětem prvního důvodu tohoto kasačního opravného prostředku a druhého důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑408/20 P. Moje analýza v těchto dvou věcech bude totožná.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 86 jednacího řádu Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Dostupný na následující internetové adrese: https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2018-11/tra-doc-cs-div-t-0000-2018-201810296-05_00.pdf</P></NOTE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="086.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Je-li akt, jehož zrušení je navrhováno, nahrazen nebo změněn jiným aktem se stejným předmětem, může žalobce před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, žalobu upravit tak, že tuto novou skutečnost zohlední.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="086.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o přípustnosti návrhu na úpravu žaloby, určí předseda žalovanému lhůtu, aby se k návrhu na úpravu žaloby vyjádřil.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="086.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Předseda případně určí vedlejším účastníkům lhůtu k doplnění jejich spisů s ohledem na návrh na úpravu žaloby a na vyjádření k němu. Za tím účelem se tato podání doručují současně vedlejším účastníkům.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 1 až 9 napadeného usnesení a lze je shrnout následovně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Navrhovatelé mají jakožto bývalí členové Parlamentu zvolení v Itálii nebo jakožto pozůstalí manželé takových členů nárok na starobní důchod přiznávaný na základě právní úpravy poskytování náhrad a příspěvků poslancům Parlamentu, nebo na pozůstalostní důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180712">12. července 2018</DATE> rozhodl úřad předsednictva Poslanecké sněmovny, rozhodnutím č. 14/2018, přepočítat podle příspěvkového systému výši důchodů bývalých členů této komory za roky mandátu odpracované do <DATE ISO="20111231">31. prosince 2011</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V bodě 3 napadeného usnesení je upřesněno, že přezkum zákonnosti rozhodnutí č. 14/2018 je v současné době předmětem řízení před Consiglio di giurisdizione della Camera dei deputati (Soudní rada Poslanecké sněmovny, Itálie).</P></NOTE>. Na tomto základě byla od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> výše důchodů vyplácených těmto členům nebo jejich pozůstalým manželům snížena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Parlament informoval navrhovatele v komentáři připojeném k jejich důchodovým výměrům za leden 2019, že výše jejich důchodů může být upravena na základě rozhodnutí č. 14/2018 a že tato úprava může případně vést k zpětnému vymáhání neoprávněně vyplacených částek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Nedatovaným sdělením vedoucího oddělení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Odměny a sociální práva poslanců<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> GŘ pro finance Parlamentu, přiloženým k jejich důchodovým výměrům za měsíc únor 2019, byli navrhovatelé upozorněni, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>právní služba Parlamentu potvrdila automatickou použitelnost rozhodnutí č. 14/2018 na jejich situaci;</P></ITEM><ITEM><P>jakmile Parlament obdrží nezbytné informace od Camera dei deputati (Poslanecká sněmovna, Itálie), oznámí jim novou výměru jejich nároků na důchod a přistoupí k vymáhání případného rozdílu v následujících dvanácti měsících, a</P></ITEM><ITEM><P>konečná výměra jejich nároků na důchod bude stanovena formálním aktem, proti kterému bude možné podat stížnost na základě článku 72 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne <DATE ISO="20080519">19. května</DATE> a <DATE ISO="20080709">9. července 2008</DATE>, kterým se stanoví prováděcí opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="159" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, C 159, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, nebo žalobu na neplatnost na základě článku 263 SFEU.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Sděleními ze dne <DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>sporná sdělení<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</P></NOTE> tento vedoucí oddělení informoval navrhovatele, že v souladu s tím, co uvedl ve svém sdělení z února 2019:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>bude výše jejich důchodů upravena na úroveň snížení obdobných důchodů vyplácených v Itálii bývalým vnitrostátním poslancům na základě rozhodnutí č. 14/2018, a to od dubna 2019 se zpětnou účinností od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> na základě návrhů na stanovení nových nároků na důchod obsažených v příloze k těmto sdělením, a</P></ITEM><ITEM><P>bude jim poskytnuta lhůta 30 dnů k uplatnění jejich připomínek, která počne běžet od doručení uvedených sdělení, a nebudou-li takové připomínky uplatněny, budou účinky těchto sdělení považovány za konečné a budou mít za následek zejména vrácení neoprávněně vyplacených částek za měsíce leden až březen 2019.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Elektronickou poštou zaslanou mezi 13. květnem a 4. červnem 2019 předložili navrhovatelé své připomínky příslušnému útvaru Parlamentu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Elektronickou poštou zaslanou mezi 22. květnem a 24. červnem 2019 Parlament potvrdil přijetí těchto připomínek a oznámil navrhovatelům, že odpověď jim bude poskytnuta po přezkumu jejich argumentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>V dopisech z období mezi 20. červnem a 23. červencem 2019, tedy poté, co navrhovatelé podali žaloby v prvním stupni<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz bod 16 tohoto stanoviska. Pouze v jediné věci, a sice ve věci paní Emmy Allione (věc T‑396/19), předchází odpověď Parlamentu ze dne <DATE ISO="20190620">20. června 2019</DATE> návrhu podanému dne <DATE ISO="20190628">28. června 2019</DATE>. V tomto ohledu viz body 10 a 12 napadeného usnesení.</P></NOTE>, vedoucí oddělení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Odměňování a sociální nároky poslanců<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> GŘ Evropského parlamentu pro finance uvedl, že připomínky, které navrhovatelé předložili, neobsahují skutečnosti, které by mohly odůvodnit revizi postoje Parlamentu, jak je vyjádřen ve sporných sděleních, a že v důsledku toho se nároky na důchod, jakož i plán vrácení neoprávněně vyplacených částek, jak byly přepočítány a uvedeny v příloze těchto sdělení, staly ke dni doručení těchto rozhodnutí konečnými.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Ke dni vydání napadeného usnesení však Parlament s konečnou platností nerozhodl o situaci Eugenia Melandriho (věc T‑437/19) z důvodu její specifičnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadené usnesení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Návrhy došlými soudní kanceláři Tribunálu mezi 28. červnem a 8. červencem 2019 podali navrhovatelé žaloby, jimiž se domáhali zrušení sporných sdělení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Ve dnech <DATE ISO="20190916">16.</DATE>, <DATE ISO="20190919">19.</DATE> a <DATE ISO="20190924">24. září 2019</DATE> vznesl Parlament samostatnými podáními námitku nepřípustnosti těchto žalob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V období od <DATE ISO="20190919">19. září</DATE> do <DATE ISO="20191004">4. října 2019</DATE> předložili navrhovatelé, s výjimkou Emmy Allione (věc T‑396/19) a Eugenia Melandriho (věc T‑437/19), návrhy na úpravu svých žalob. V období od <DATE ISO="20191015">15.</DATE> do <DATE ISO="20191028">28. října 2019</DATE> předložil Parlament vyjádření k těmto návrhům.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V období od <DATE ISO="20191103">3.</DATE> do <DATE ISO="20191112">12. listopadu 2019</DATE> předložili navrhovatelé, s výjimkou Eugenia Melandriho (věc T‑437/19)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Eugenio Melandri zemřel dne <DATE ISO="20191027">27. října 2019</DATE>. Dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE> byl Tribunál informován o tom, že Loris Torbesi hodlá pokračovat v řízení.</P></NOTE>, vyjádření k námitkám nepřípustnosti vzneseným Parlamentem proti žalobám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Usneseními ze dne <DATE ISO="20191210">10. prosince 2019</DATE> rozhodl Tribunál o spojení meritorního přezkumu námitek nepřípustnosti. Ve dnech <DATE ISO="20200127">27.</DATE> a <DATE ISO="20200128">28. ledna 2020</DATE> předložil Parlament žalobní odpovědi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200203">3. února 2020</DATE> Tribunál rozhodl, že druhá výměna spisů účastníků řízení není nezbytná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Tribunál napadeným usnesením, které bylo přijato na základě článku 126 jeho jednacího řádu, uvedené žaloby odmítl jako zjevně nepřípustné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o návrh na zrušení sporných sdělení, Tribunál nejprve rozhodl, že námitky nepřípustnosti byly Parlamentem předloženy ve stanovených lhůtách, jelikož tyto musí být vypočítány s přihlédnutím k desetidenní lhůtě z důvodu vzdálenosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz body 45 až 48 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dále Tribunál rozhodl, že sporná sdělení nejsou akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz bod 57 napadeného usnesení.</P></NOTE>. Poté, co uvedl, že skutečnost, že nový způsob výpočtu důchodů byl používán od dubna 2019, nestačí sama o sobě k prokázání, že Parlament zaujal konečné stanovisko k výši důchodů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz bod 51 poslední věta napadeného usnesení.</P></NOTE>, vyvodil ze znění sporných sdělení a z možnosti poskytnuté navrhovatelům předložit připomínky, která v nich byla připomenuta a kterou využili<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz body 52 a 53 napadeného usnesení.</P></NOTE>, že odpovědi Parlamentu navrhovatelům představují konečná rozhodnutí tohoto orgánu, a nemůže na ně tedy být nahlíženo jako na akty čistě potvrzující sporná sdělení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz body 56 a 60 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Konečně měl Tribunál za to, že okolnost, že sporná sdělení neupřesňují, v jaké lhůtě Parlament odpoví na vyjádření navrhovatelů, je irelevantní, stejně jako výtky vycházející z nedostatku odůvodnění a porušení zásady proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz body 61 a 62 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Zadruhé Tribunál rozhodl, že návrhy na úpravu žaloby předložené navrhovateli jsou zjevně nepřípustné z důvodu, že jejich původní žaloby nebyly přípustné ke dni jejich podání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz body 66 a 67 napadeného usnesení.</P></NOTE> a že v každém případě body návrhových žádání uvedené v těchto návrzích, které se týkají jiných <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>předběžných, přípravných, následných nebo souvisejících<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> aktů, musí být odmítnuty jako nepřípustné, jelikož neoznačují dostatečně přesně předmět sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz bod 69 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Zatřetí Tribunál odmítl jako zjevně nepřípustné návrhy navrhovatelů směřující k tomu, aby Parlamentu byla uložena povinnost vyplatit částky, které neoprávněně zadržuje, a to z důvodu, že podle ustálené judikatury nemůže vůči unijním orgánům vydávat příkazy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz body 73 a 74 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Navrhovatelé navrhují, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil napadené usnesení;</P></ITEM><ITEM><P>vrátil věc Tribunálu a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zamítl kasační opravný prostředek,</P></ITEM><ITEM><P>uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke kasačnímu opravnému prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Navrhovatelé uplatňují hlavní důvod kasačního opravného prostředku vycházející z napadnutelnosti sporných sdělení. Podpůrně uvádějí dva další důvody kasačního opravného prostředku, z nichž jeden vychází z nesprávného výkladu článku 86 jednacího řádu Tribunálu a druhý vychází z porušení zásady kontradiktornosti, jakož i z nesprávného výkladu článku 126 tohoto jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z napadnutelnosti sporných sdělení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Tímto důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelé kritizují rozhodnutí Tribunálu, že sporná sdělení nepředstavují akty nepříznivě zasahující do právního postavení, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz body 24 a 25 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Navrhovatelé tvrdí:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>primárně, že podle judikatury Soudního dvora vyplývá napadnutelnost aktu z jeho právních účinků, a nikoli z jeho konečné povahy, <HT TYPE="ITALIC">a fortiori</HT> v případě neexistence identifikovaného právního základu odlišujícího mezitímní akt od konečného aktu. V projednávaném případě měla sporná sdělení účinky na výši důchodů vyplácených od dubna 2019;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně, že není jasné, zda sporná sdělení mohou být následována rozhodnutími, která nebudou čistě potvrzující, že z obsahu odpovědí Parlamentu na připomínky vyplývá, že jsou čistě potvrzující a že si Parlament protiřečí, když tvrdí, že byl povinen použít rozhodnutí č. 14/2018;</P></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><P>že povaha sporných sdělení se nemůže měnit podle toho, zda jsou předloženy připomínky, či nikoli, zatímco žádná jiná skutečnost není nezbytná z důvodu rozhodnutí Parlamentu automaticky provést rozhodnutí č. 14/2018, a že při neexistenci informací o lhůtě pro odpověď Parlamentu nemohli s podáním žaloby otálet, a</P></ITEM><ITEM><P>že paní Allione (věc T‑396/19) podala žalobu proti spornému sdělení, které se jí týkalo, ke dni, kdy Parlament odpověděl na její písemné připomínky, tedy v den, kdy se tento akt stal konečným.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Parlament tvrdí, že snížení výše důchodu mohlo být změněno s ohledem na připomínky navrhovatelů a že jeho konečné stanovisko bylo přijato po sporných sděleních, jak vyplývá ze znění těchto sdělení a z toho, že zúčastnění využili možnost předložit písemné připomínky. Neexistence právního základu, který by umožňoval považovat uvedená sdělení za předběžná, nemá žádný vliv na jejich kvalifikaci, jelikož praxe Parlamentu směřuje k tomu, aby dotčeným osobám bylo zaručeno, že budou vyslechnuty před přijetím konečného rozhodnutí o snížení výše jejich nároků. Pokud jde o bezprostřední účinky těchto sdělení, Parlament poukazuje na jejich mezitímní povahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé v podstatě kritizují to, jak Tribunál posoudil kritérium právního účinku umožňující zahájit řízení podle článku 263 SFEU, s ohledem na judikaturu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Je tedy třeba připomenout, že za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>napadnutelné akty<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> ve smyslu tohoto článku jsou považována všechna opatření přijímaná orgány bez ohledu na jejich formu, jejichž účelem je založit právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalující fyzické nebo právnické osoby tím, že podstatným způsobem změní její právní postavení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210225">25. února 2021</DATE>, <NAME.CASE>VodafoneZiggo Group v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑689/19 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:142">EU:C:2021:142</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210422">22. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>thyssenkrupp Electrical Steel a thyssenkrupp Electrical Steel Ugo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:317">EU:C:2021:317</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Soudnímu přezkumu podle článku 263 SFEU naopak nepodléhají akty, které nemají právně závazné právní účinky, jako jsou akty přípravné, akty čistě prováděcí, pouhá doporučení a stanoviska a v zásadě i interní instrukce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210422">22. dubna 2021</DATE> <NAME.CASE>thyssenkrupp Electrical Steel a thyssenkrupp Electrical Steel Ugo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:317">EU:C:2021:317</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Za účelem určení, zda má napadený akt takové účinky, je třeba vycházet z podstaty tohoto aktu a z úmyslu jeho autora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>K bezvýznamnosti určitých formálních požadavků viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Athinaïki Techniki v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑521/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:422">EU:C:2008:422</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a posoudit uvedené účinky podle takových objektivních kritérií, jako je obsah uvedeného aktu, případně s přihlédnutím k souvislostem jeho přijetí, jakož i pravomocem orgánu, jenž je jeho autorem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210422">22. dubna 2021</DATE> <NAME.CASE>thyssenkrupp Electrical Steel a thyssenkrupp Electrical Steel Ugo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:317">EU:C:2021:317</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Mezitímní opatření, která slouží k přípravě konečného rozhodnutí, v zásadě nejsou akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost. Tak je tomu v případě, že vyjadřují mezitímní stanovisko orgánu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111013">13. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Post a Německo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑463/10 P a C‑475/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:656">EU:C:2011:656</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura),</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Mezitímní akty nemohou být předmětem žaloby také tehdy, když je konstatováno, že lze jejich protiprávnost uplatnit na podporu žaloby proti konečnému rozhodnutí, jehož je přípravnou fází. Za takových podmínek poskytuje žaloba proti rozhodnutí, kterým se končí řízení, záruku dostatečné soudní ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111013">13. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Post a Německo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑463/10 P a C‑475/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:656">EU:C:2011:656</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210422">22. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>thyssenkrupp Electrical Steel a thyssenkrupp Electrical Steel Ugo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:317">EU:C:2021:317</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Kromě toho sporné rozhodnutí může být předmětem žaloby na neplatnost pouze tehdy, když změna některých částí odůvodnění předchozího rozhodnutí změnila podstatu toho, co bylo rozhodnuto v jeho výroku, i když nezměnila znění výroku tohoto rozhodnutí, a to tak, že se dotkla zájmů navrhovatelů ve smyslu judikatury týkající se článku 263 SFEU. Jinak se jedná o potvrzující akt, který nelze napadnout na základě tohoto článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>V projednávané věci Tribunál na základě judikatury odpovídající judikatuře připomenuté v bodech 35 a 38 tohoto stanoviska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz body 50 a 51 napadeného usnesení.</P></NOTE> poukázal na skutečnosti vycházející z obsahu sporných sdělení, a sice použitý výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>návrh<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> a upřesnění, že úprava nároků na důchod, jakož i vrácení neoprávněně vyplacených částek za leden až březen 2019, se stanou konečnými až uplynutím lhůty 30 dnů, během níž lze podat připomínky. Tribunál měl za to, že navrhovatelé využitím této možnosti zabránili tomu, aby návrhy na stanovení nových nároků na důchod nabyly konečnou povahu, takže konečnými rozhodnutími Parlamentu jsou dopisy, které následovaly po připomínkách navrhovatelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Tribunál kromě toho rozhodl, že tyto dopisy nejsou čistě potvrzujícími akty, jelikož sporná sdělení nemají konečnou povahu a skutečnost, že tato sdělení neobsahují žádný údaj o lhůtě pro odpověď Parlamentu, je v tomto ohledu irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé nezpochybňují zjištění Tribunálu ohledně obsahu sporných sdělení a kontextu jejich vydání. Navrhovatelé mají za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení napadnutelnosti těchto sdělení, pokud jde o pravomoci správního orgánu, který je vydal, a tvrdí, že jejich účinkem bylo okamžité snížení výše důchodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Z bodů 5, 6 a 51 napadeného usnesení vyplývá, že Tribunál konstatoval, že sporná sdělení byla vydána Parlamentem, který je nadán rozhodovací pravomocí, a že Parlament má povinnost provést úpravu výše vyplácených důchodů v souladu se systémem stanovení výše důchodů poslanců Evropského parlamentu. Podle zjištění Tribunálu spočívala v tomto kontextu praxe GŘ pro finance tohoto orgánu v tom, že navrhovatelé byli v únoru 2019 informováni o nadcházející úpravě výše důchodů vyplývající z automatické použitelnosti rozhodnutí č. 14/2018, a o dva měsíce později byli těmito sděleními informováni o jeho skutečném provedení, jakož i o možnosti vznést připomínky ve lhůtě 30 dnů od odeslání uvedených sdělení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Z toho lze tedy vyvodit, že Parlament jednoznačně přijal opatření s právními účinky, jimiž jsou dotčeny zájmy navrhovatelů a které se na ně povinně vztahují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Tribunál měl na základě existence možnosti vznést ke sporným sdělením připomínky za to, že tato sdělení nepředstavují rozhodnutí, a konstatoval, že tato možnost byla využita, že připomínky navrhovatelů byly přezkoumány a že částky neoprávněně vyplacené od ledna 2019 nebyly zpětně vymáhány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Tribunál přitom nezohlednil následující skutečnosti, které vyplývají z jeho zjištění:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>nepozastavení závazných účinků sporných sdělení ovlivňujících zájmy navrhovatelů v případě přijetí připomínek a</P></ITEM><ITEM><P>jistota, že Parlament nemůže principiálně změnit své rozhodnutí, jelikož to je obligatorně spjato s rozhodnutím č. 14/2018.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že za těchto zvláštních okolností, které byly velmi odlišné od okolností, které vedly k judikatuře citované Tribunálem v bodě 50 napadeného usnesení, nemohou být sporná sdělení, na rozdíl od těch, která byla zaslána v únoru 2019, považována za pouhé informační dopisy zaslané navrhovatelům za účelem seznámení se s jejich stanovisky s cílem co nejúplněji informovat Parlament před tím, než přijme rozhodnutí, nebo jinak řečeno, za nezbytnou fázi předcházející omezení jejich práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek by na sporná sdělení mohlo být nahlíženo jako na předběžné nebo přípravné stanovisko pouze tehdy, pokud by dal Parlament jasně najevo, že by jeho rozhodnutí snížit důchody v návaznosti na rozhodnutí č. 14/2018 mělo konkrétní účinky pouze pod podmínkou, že dotčené osoby nevznesou připomínky, nebo že marně uplyne určitá lhůta pro vznesení takových připomínek, což v projednávané věci nenastalo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>V tomto ohledu není relevantní zjištění, že Parlament nezajistil v plném rozsahu účinky snížení částky důchodů, které bylo účinné od dubna 2019, když nevymáhal částky neoprávněně vyplacené v období od ledna do března 2019. Toto zjištění totiž nemůže změnit kvalifikaci sporných sdělení vycházející z automatické revize výše aktuálně i v budoucnosti splatného důchodu, jelikož hmotněprávní podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení jsou vázány rovněž na rozhodnutí č. 14/2018.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Napadnutelnost sporných sdělení je potvrzena zjištěním, vyplývajícím z bodu 56 napadeného usnesení, že v tomto řízení o úpravě důchodů není po uplynutí lhůty 30 dnů, která je dána osobě s nárokem na výplatu důchodu pro vznesení připomínek, nebo v případě zamítnutí těchto připomínek, přijímáno žádné další rozhodnutí. Při neexistenci přezkumného řízení vedoucího k vydání rozhodnutí s podrobným odůvodněním, které by odpovídalo na připomínky osob s nárokem na výplatu důchodu, tak bude legalita aktu, jenž způsobil změnu výše důchodu, posouzena po uplynutí této lhůty na základě informací, které mohl mít Parlament k dispozici v okamžiku, kdy informoval osoby s nárokem na výplatu důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Stejně tak za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávaného sporu, nemůže Parlament účelně tvrdit, že navrhovatelé, kteří po obdržení sporných sdělení předložili připomínky, měli vyčkat, až je tento orgán vyrozumí o potvrzení snížení výše jejich důchodů, aby tato odpověď na jejich připomínky mohla být považována za konečný, a tedy napadnutelný akt. Úspěch takového postupu ze strany navrhovatelů byl totiž vysoce nepravděpodobný s ohledem<?PAGE NO="10"?> na zásadu snížení částky důchodů závisející na rozhodnutí č. 14/2018, podle informací, které Parlament zopakoval, což navrhovatele vystavilo riziku, že odpověď Parlamentu bude z důvodu neexistence nových skutečností považována za potvrzující akt, který nelze napadnout opravným prostředkem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz bod 40 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Výše uvedenou analýzu podporuje judikatura týkající se definice aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení v oblasti sporů z veřejné služby v případě zpochybnění finančních účinků rozhodnutí. Měsíční výplatní listina se tak může jevit jako rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760615">15. června 1976</DATE>, <NAME.CASE>Wack v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>1/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:91">EU:C:1976:91</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud tato výplatní páska poprvé odráží provedení nového aktu s obecnou působností, jenž se týká stanovení peněžních nároků, je tato páska nutně odrazem – ve vztahu ke svému adresátovi – přijetí individuálního administrativního rozhodnutí s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy dotyčného úředníka. Naproti tomu následující výplatní pásky už jen potvrzují trvání účinků prvního individuálního administrativního rozhodnutí v čase a mohly by být považovány za potvrzující individuální administrativní rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Tàpias v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑527/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:856">EU:T:2019:856</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121205">5. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>F‑110/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2012:174">EU:F:2012:174</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Navíc lze připomenout ustálenou judikaturu, podle níž platí, že pokud uchazeč ve výběrovém řízení požádá o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, je aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení rozhodnutí přijaté výběrovou komisí po přezkumu situace uchazeče, jelikož rozhodnutí přijaté po přezkumu tak nahrazuje původní rozhodnutí výběrové komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180905">5. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>Villeneuve v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑671/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:519">EU:T:2018:519</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Konečně mám za to, že vzhledem k tomu, že napadnutelnost sporných sdělení ve smyslu článku 263 SFEU vyplývá hlavně ze sledu informací poskytnutých navrhovatelům a z realizace obecného rozhodnutí za podmínek, které činí soudní ochranu navrhovatelů nejistou, považuji za vhodné upozornit Soudní dvůr na dosah rozsudku ze dne <DATE ISO="20180628">28. června 2018</DATE>, Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>C‑635/16 P, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:510">EU:C:2018:510</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Z určitých hledisek se okolnosti věci, v níž byl vydán tento rozsudek, mohou blížit okolnostem, na kterých je založen první důvod kasačního opravného prostředku. Soudní dvůr totiž uvedl, že navrhovatel obdržel e-mail, který mohl považovat za oznámení odmítnutí svého návrhu Evropskou komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>V bodě 66 rozsudku Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>ze znění e-mailu ze dne <DATE ISO="20150717">17. července 2015</DATE> uvedeného v bodě 21 tohoto rozsudku vyplývá, že [Výkonná agentura pro inovace a sítě (INEA)] <HT TYPE="ITALIC">[společnost Spliethoff</HT> <HT TYPE="ITALIC">Bevrachtingskantoor BV] výslovně informovala o tom, že její návrh nebyl úspěšný</HT>. Je pravda, že INEA upřesnila, že <HT TYPE="ITALIC">řízení</HT>, v němž mělo být přijato rozhodnutí Komise o výběru projektů a přiznání dotací, <HT TYPE="ITALIC">stále probíhalo</HT>. Dodala však, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/><HT TYPE="ITALIC">v nepravděpodobném případě, že přijetí tohoto rozhodnutí povede ke změnám, pokud jde o Váš návrh, o tom budete zvlášť informováni e-mailem</HT><QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/>. [Společnost Spliethoff] přitom později neobdržela žádný další dopis od INEA či Komise v tomto ohledu<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>, a nevěděl o existenci konečného rozhodnutí, které Komise přijala po datu podání žaloby. Na rozdíl od Tribunálu, který za účelem prohlášení této žaloby za nepřípustnou konstatoval, že směřuje proti e-mailu, jehož autorem není Komise, a že napadený akt měl pouze předběžnou povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz rozsudek Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise (body 31, 34 a 65).</P></NOTE>, Soudní dvůr ze zjištění Tribunálu vyvodil, že tento měl s ohledem na zvláštní okolnosti projednávaného případu a za účelem zajištění účinné soudní ochrany navrhovatele uznat, že předmětem žaloby podané proti Komisi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz rozsudek Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise (bod 71).</P></NOTE> je zrušení konečného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>V uvedeném rozsudku se tedy Soudní dvůr nevyslovil k předběžné povaze sporného aktu, ale ke skutečnosti, že s ohledem na použitý postup neměl navrhovatel možnost označit prováděcí rozhodnutí Komise, které představovalo konečný akt, přičemž zohlednil rovněž skutečnost, že sporný e-mail obsahoval informace o dostupných opravných prostředcích a že společnost je uplatnila, aniž věděla o existenci prováděcího rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz rozsudek Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise (body 66 až 70).</P></NOTE>. V tomto smyslu si tentýž rozsudek zaslouží zvláštní pozornost v tom, že ilustruje, jaké procesní důsledky je třeba vyvodit v případě nejistoty o povaze a dosahu aktů, pokud jde o jejich právní účinky, a to vzhledem k jejich znění a kontextu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>V tomto ohledu viz stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑635/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:28">EU:C:2018:28</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0006">6</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Generální advokátka upřesnila, že navrhovatelka kasačního opravného prostředku předložila Tribunálu další žalobu na neplatnost prováděcího rozhodnutí Komise, jejíž opožděnost Komise namítala.</P></NOTE>. Z toho důvodu podpůrně navrhuji, aby Soudní dvůr přijal podobné odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Ze všech těchto úvah vyvozuji, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl jako zjevně nepřípustné žaloby na neplatnost sporných sdělení podané navrhovateli s odůvodněním, že nepředstavují napadnutelné akty, které mohou být předmětem takové žaloby na základě článku 263 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Proto navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že první důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný, a tudíž aby napadené usnesení zrušil, aniž je třeba zkoumat druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku, které jsou podpůrné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Nicméně pro případ, že by se Soudní dvůr rozhodl zamítnout tento první důvod kasačního opravného prostředku, doplním svou analýzu o tyto dva další důvody.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu článku 86 jednacího řádu Tribunálu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Na podporu tohoto druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé v podstatě tvrdí, že se návrhy na úpravu žaloby týkají aktů, kterými se původně napadené akty, v teorii mezitímní, staly konečnými. Bylo by tedy nelogické a v rozporu s požadavkem na hospodárnost řízení prohlásit je za nepřípustné a znamenalo by to odepření spravedlnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Navrhovatelé odkazují na rozsudky ze dne <DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, HX v. Rada<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑423/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:848">EU:C:2017:848</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise, z nichž podle jejich názoru vyplývá, že článek 86 jednacího řádu Tribunálu má být vykládán tak, aby zaručoval účinnou soudní ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Kromě toho měl Tribunál podle navrhovatelů v bodech 68 a 69 napadeného usnesení nesprávně za to, že akty uvedené v návrzích na úpravu žaloby nejsou označeny dostatečně jasně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Parlament tvrdí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>důvod kasačního opravného prostředku je bezpředmětný v případě E. Allione a L. Torbesiho<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Mělo by se jednat o E. Melandriho, viz bod 18 a poznámka pod čarou 12 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, kteří nepředložili návrh na úpravu žaloby;</P></ITEM><?PAGE NO="12"?><ITEM><P>nakonec přijatá rozhodnutí nenahrazují sporná sdělení a rozhodnutí přijaté v rozsudku Spliethoff’ s Bevrachtingskantoor v. Komise, založené na omluvitelném omylu navrhovatelky, nelze v projednávané věci použít;</P></ITEM><ITEM><P>argumenty týkající se bodů 68 a 69 napadeného usnesení jsou neopodstatněné z toho důvodu, že Tribunál jasně rozlišuje mezi konečnými rozhodnutími Parlamentu a ostatními akty uvedenými v návrhu na úpravu žaloby, a</P></ITEM><ITEM><P>zásada účinné soudní ochrany nemůže vést k vyloučení podmínek přípustnosti stanovených v článku 86 jednacího řádu Tribunálu.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20180920">20. září 2018</DATE>, Španělsko v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑114/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:753">EU:C:2018:753</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>, připomněl že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>z judikatury Soudního dvora vyplývá, že návrhová žádání předložená účastníky řízení se vyznačují v zásadě neměnností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Španělsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑114/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:309">EU:C:2018:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém tato připomíná, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>[č]lánek 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu požaduje, aby žalobce v žalobě specifikoval předmět sporu. Zásadně není dovoleno, aby účastník řízení tento předmět měnil v průběhu řízení; skutková podstata žaloby musí být zkoumána výhradně ve světle tvrzení obsažených v návrhu na zahájení řízení<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>. Generální advokátka E. Sharpston v tomto smyslu odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101111">11. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑543/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:669">EU:C:2010:669</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Článek 86 jednacího řádu Tribunálu, týkající se úpravy návrhu na zahájení řízení, je kodifikací již existující judikatury, která se zabývá možnými výjimkami z této zásady neměnnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V tomto smyslu viz upřesnění obsažená ve stanovisku generální advokátky E. Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Španělsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑114/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:309">EU:C:2018:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a poznámka pod čarou 23). Rovněž se zde připomíná, že je třeba zabránit tomu, aby autor napadeného aktu mohl akt napadený u Soudního dvora pozměnit nebo nahradit jiným, aby zmařil řízení.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>tento článek 86 stanoví, že je-li akt, jehož zrušení je navrhováno, nahrazen nebo změněn jiným aktem se stejným předmětem, může žalobce před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, žalobu upravit tak, že zohlední tuto novou skutečnost, to znamená upravit předmět žaloby;</P></ITEM><ITEM><P>uvedený článek 86 tedy musí být jakožto výjimka ze zásady neměnnosti řízení vykládán restriktivně a</P></ITEM><ITEM><P>úprava žaloby vyžaduje, aby žalobce jednoznačně a dostatečně jasně a přesně uvedl předmět sporu, jakož i příslušná návrhová žádání, aby Tribunál nerozhodl <HT TYPE="ITALIC">ultra petita</HT>. Návrh na úpravu žaloby tedy musí podle čl. 86 odst. 4 písm. a) jednacího řádu Tribunálu obsahovat zejména upravená návrhová žádání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Co se týče formalismu zavedeného v roce 2015 do jednacího řádu Tribunálu, viz stanovisko generální advokátky Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Španělsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑114/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:309">EU:C:2018:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a poznámka pod čarou 24, ve které je připomenuto, že Tribunál umožňoval žalobci upravit žalobu během jednání).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Judikatura citovaná jak Tribunálem, tak navrhovateli na podporu jejich kasačního opravného prostředku se nezabývá procesními otázkami podobnými těm, o které se jedná v jejich žalobách.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Rozhodnutí o nepřípustnosti uvedená v bodě 66 napadeného usnesení slouží pouze k připomenutí použitelných zásad, aniž uvádějí příklady relevantní pro projednávanou věc. V usnesení ze dne <DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, SolarWorld a další v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑507/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:23">EU:T:2015:23</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, totiž Tribunál rozhodl, že žaloba je nepřípustná z důvodu nedostatku právního zájmu na podání žaloby, a v usnesení ze dne <DATE ISO="20191121">21. listopadu 2019</DATE>, ZW v. EIB<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑727/18</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:809">EU:T:2019:809</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, že žaloba je nepřípustná z důvodu opožděnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pokud jde o navrhovateli uplatňovanou judikaturu ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, HX v. Rada<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑423/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:848">EU:C:2017:848</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, nejsou skutkové okolnosti srovnatelné. Zástupce HX se dozvěděl o existenci aktu, kterým se mění akt napadený návrhem na zahájení řízení, v průběhu jednání, a kvůli nepřesnostem ve znění jednacího řádu Tribunálu v jednacím jazyce nepotvrdil písemnou formou svou vůli upravit svá návrhová žádání vyjádřená na tomto jednání. Soudní dvůr měl za to, že Tribunálu přísluší, aby navrhovatele upozornil na jeho pochybení a umožnil mu jeho nápravu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Ve věci, ve které byl vydán druhý citovaný rozsudek, a sice rozsudek Spliethoff’s Bevrachtingskantoor v. Komise, Soudní dvůr nerozhodl o podmínkách použití článku 86 jednacího řádu Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>V tomto smyslu viz rovněž stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Španělsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑114/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:309">EU:C:2018:309</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, poznámka pod čarou 36).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Vzhledem ke znění tohoto článku 86 a kontextu, ve kterém byla připuštěna možnost upravit původní návrh na zahájení řízení před Tribunálem, se mi nejeví jako myslitelné rozšířit jeho působnost na případy, ve kterých žalobce nesprávně posoudil dosah aktu, jehož legalitu zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Ačkoli vnímám velmi pozorně skutečnost, že cílem článku 86 jednacího řádu Tribunálu je splnění požadavku hospodárnosti řízení, který spočívá v tom, že zbavuje žalobce povinnosti podat k Tribunálu novou žalobu v rámci samostatného řízení, mé výhrady jsou založeny na změně předmětu sporu provedené návrhem na úpravu žaloby, zdůrazněné Soudním dvorem v rozsudku ze dne <DATE ISO="20180920">20. září 2018</DATE>, Španělsko v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑114/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:753">EU:C:2018:753</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. Viz bod 65 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Tato změna původního návrhu je důvodem pro to, aby byla věnována zvláštní pozornost respektování kontradiktorní povahy řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>HX v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑423/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:848">EU:C:2017:848</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Formální požadavky uvedené v tomto článku 86 k dosažení tohoto cíle směřují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Ačkoli lze připustit, aby úroveň požadavků týkajících se těchto ustanovení byla přizpůsobena s ohledem na fakt, že identifikace napadeného aktu může vyplývat implicitně z údajů uvedených v žalobě, jakož i z celé argumentace v ní obsažené, a že žaloba formálně směřující proti aktu, který je součástí souboru aktů tvořících jeden celek, může být považována za žalobu, která v případě potřeby směřuje rovněž proti ostatním aktům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200708">8. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Neda Industrial Group v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑490/18</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:318">EU:T:2020:318</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, podmínky uplatnění článku 86 jednacího řádu Tribunálu musí být podle mého názoru striktně omezeny na případy, ve kterých bylo konečné rozhodnutí změněno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Jinými slovy, vzhledem k tomu, že ustanovení tohoto článku 86 nelze vykládat tak, aby byla zhojena nejistota ohledně povahy a dosahu napadených aktů, která vyplývá z jejich znění a kontextu, mám za to, že účinnou soudní ochranu a řádný výkon spravedlnosti lze zajistit pouze výkladem pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>napadnutelný akt<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> s ohledem na takové okolnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz body 55 až 57 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Na základě všech těchto úvah jsem toho názoru, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut z důvodu, že Tribunál na základě správného použití ustálené judikatury Soudního dvora rozhodl, že návrhy na úpravu žaloby podané navrhovateli – s výjimkou E. Allione a L. Torbesiho ve věcech T‑396/19 a T‑437/19 – na základě článku 86 jednacího řádu Tribunálu a v návaznosti na námitky nepřípustnosti podané Parlamentem jsou nepřípustné a nelze jimi dosáhnout zrušení jakéhokoli jiného aktu, sdělení nebo přípisu, ať už předběžného, přípravného, následného nebo souvisejícího s návrhy rozhodnutí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z porušení zásady kontradiktornosti a z nesprávného právního posouzení při použití článku 126 jednacího řádu Tribunálu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Navrhovatelé tvrdí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Tribunál jim měl umožnit odpovědět na námitku nepřípustnosti návrhu na úpravu žaloby uplatněnou Parlamentem buď přímo, nebo druhou výměnou spisů účastníků řízení, a</P></ITEM><ITEM><P>rozhodnutí Tribunálu že námitky nepřípustnosti přezkoumá spolu s věcí samou, a žádosti o předložení vyjádření adresované Parlamentu prokazují, že nepřípustnost žalob nebyla zjevná.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Parlament tvrdí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>důvod kasačního opravného prostředku je bezpředmětný v případě E. Allione a L. Torbesiho<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Mělo by se jednat o E. Melandriho, viz bod 18 a poznámka pod čarou 12 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, kteří nepodali návrh na úpravu žaloby;</P></ITEM><ITEM><P>z článku 86 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že Tribunál může i bez návrhu ověřit přípustnost návrhu na úpravu žaloby, aniž by si vyžádal vyjádření žalobců, a</P></ITEM><ITEM><P>Tribunál může rozhodnout o nepřípustnosti žaloby na základě článku 126 tohoto jednacího řádu kdykoli a dříve přijatá procesní rozhodnutí nemají žádný dopad.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V odpovědi na písemný dotaz Soudního dvora týkající se relevance čl. 86 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu, pokud jde o porušení zásady kontradiktornosti, navrhovatelé tvrdí, že toto ustanovení, které vyhrazuje Tribunálu možnost posoudit podmínky přípustnosti návrhu na úpravu žaloby, nevylučuje použití čl. 130 odst. 4 tohoto jednacího řádu <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> za účelem získání vyjádření žalobce k argumentům, které uplatňuje žalovaný na podporu námitky nepřípustnosti, kterou vznesl. Parlament zdůraznil, že Tribunál dodržel zásadu kontradiktornosti<?PAGE NO="15"?> tím, že mu poskytl lhůtu k odpovědi na návrhy na úpravu žaloby a rozhodl o jejich přípustnosti, s ohledem na svoji judikaturu, aniž se opřel o argumenty obsažené ve vyjádření Parlamentu k návrhům na úpravu žaloby připomenuté v bodě 65 napadeného usnesení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Článek 86 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>[a]niž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o přípustnosti návrhu na úpravu žaloby, určí předseda žalovanému lhůtu, aby se k návrhu na úpravu žaloby vyjádřil<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Článek 130 odst. 4 tohoto jednacího řádu, který se týká námitek projednávaných usnesením, stanoví, že jakmile je samostatným podáním podán návrh žalovaného, aby Tribunál vydal rozhodnutí o nepřípustnosti, aniž by se zabýval věcí samou, určí předseda žalobci lhůtu pro písemné předložení jeho důvodů a návrhového žádání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>V projednávané věci Parlament namítl nepřípustnost návrhů na úpravu žaloby ve svém vyjádření uvedeném v bodě 20 napadeného usnesení, které se opíralo o čl. 86 odst. 6 uvedeného jednacího řádu. Z bodu 21 tohoto usnesení lze vyvodit, že toto vyjádření bylo oznámeno navrhovatelům poté, co předložili vyjádření k námitkám nepřípustnosti vzneseným Parlamentem proti žalobám, což potvrzují údaje uvedené v poznámce pod čarou 3 odpovědi navrhovatelů na otázku Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba připomenout, že podle článku 83 jednacího řádu Tribunálu mohou být žaloba a žalobní odpověď doplněny replikou žalobce a duplikou žalovaného, ledaže Tribunál rozhodne, že druhá výměna spisů účastníků řízení není nezbytná, protože obsah soudního spisu ve věci je dostatečně úplný. Rozhodnutí Tribunálu povolit či nepovolit žalobci předložení repliky na základě tohoto ustanovení spadá do diskreční pravomoci Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200115">15. ledna 2020</DATE>, <NAME.CASE>BS v. Parlament</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑642/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:32">EU:C:2020:32</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> (názor generálního advokáta P. Pikamäea, bod 7 a citovaná judikatura)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba zdůraznit, že Tribunál rozhodl o zjevné nepřípustnosti návrhů na úpravu žaloby na základě článku 126 jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Toto ustanovení přitom umožňuje Tribunálu, který přezkoumává buď bez návrhu, nebo na základě vyjádření, které mu bylo předloženo v žalobní odpovědi, přípustnost žaloby, aby rozhodl o zjevné nepřípustnosti žaloby, aniž by své posouzení předložil k projednání účastníkům řízení, a to kdykoli v průběhu řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Má-li tedy navrhovatel za to, že Tribunál nesprávně aplikoval uvedené ustanovení, musí napadnout posouzení podmínek použití tohoto ustanovení provedené soudem prvního stupně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200115">15. ledna 2020</DATE>, <NAME.CASE>BS v. Parlament</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑642/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:32">EU:C:2020:32</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> (názor generálního advokáta P. Pikamäea, bod 10 a citovaná judikatura)].</P></NOTE>. Relevantní jsou pouze důvody směřující proti odůvodnění nepřípustnosti uvedenému Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>V projednávané věci je rozhodnutí Tribunálu založeno na ustálené judikatuře, kterou Tribunál připomněl v bodě 66 napadeného usnesení. Toto odůvodnění je kritizováno druhým důvodem kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl třetí důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K žalobě</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Pokud Soudní dvůr rozhodne tak, že napadené usnesení zruší, je třeba položit si otázku, zda Soudní dvůr může věc projednat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že pokud Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu zruší, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>V projednávané věci není Soudní dvůr v této fázi řízení schopen rozhodnout o meritu žalob podaných navrhovateli k Tribunálu, jelikož Tribunál se vyjádřil pouze k námitce nepřípustnosti vznesené Parlamentem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Soudní dvůr má naproti tomu k dispozici informace nezbytné ke konečnému rozhodnutí o této námitce nepřípustnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090709">9. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>3F v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑319/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:435">EU:C:2009:435</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0098">98</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111013">13. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Post a Německo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑463/10 P a C‑475/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:656">EU:C:2011:656</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Growth Energy a Renewable Fuels Association</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:155">EU:C:2019:155</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0128">128</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr rozhodl, že uvedená námitka nepřípustnosti vycházející z toho, že sporná sdělení nemohou být předmětem žalob na neplatnost, musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba vrátit věc Tribunálu, aby přezkoumal žaloby navrhovatelů znějící na zrušení sporných sdělení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Vrácení věci Tribunálu odůvodňuje, aby o nákladech řízení souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem bylo rozhodnuto později.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VIII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200703">3. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Tognoli a další v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑395/19, T‑396/19, T‑405/19, T‑408/19, T‑419/19, T‑423/19, T‑424/19, T‑428/19, T‑433/19, T‑437/19, T‑443/19, T‑455/19, T‑458/19 až T‑462/19, T‑464/19, T‑469/19 a T‑477/19</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:302">EU:T:2020:302</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>);</P></ITEM><ITEM><P>zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Evropským parlamentem před Tribunálem;</P></ITEM><ITEM><P>vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o návrhových žádáních Carla Tognoliho a ostatních žalobců znějících na zrušení sdělení ze dne <DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, která byla vydána vedoucím oddělení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Odměňování a sociální nároky poslanců<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> GŘ Evropského parlamentu pro finance a která se týkala úprav výše důchodů, které jim příslušejí po <DATE ISO="20190101">1. lednu 2019</DATE>, kdy vstoupilo v platnost<?PAGE NO="17"?> rozhodnutí č. 14/2018 Ufficio di Presidenza della Camera dei deputati (úřad předsednictva Poslanecké sněmovny, Itálie); a</P></ITEM><ITEM><P>rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>