<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-741/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0741</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:164">EU:C:2021:164</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>26</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>26</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Szpunara – věc C‑741/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Moldavská republika</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Macieje Szpunara</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210303">3. března 2021</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑741/19</HT></P><P>Moldavská republika</P><P>proti</P><P>společnosti Komstroj, právní nástupkyni společnosti Energoalians</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva o energetické chartě</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Spory mezi investorem a smluvní stranou</KEYWORD><KEYWORD>Situace, která nijak nesouvisí s právním řádem Unie</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc Soudního dvora</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Ustanovení Smlouvy o energetické chartě<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Podepsané v Lisabonu dne <DATE ISO="19941217">17. prosince 1994</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="380" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 380, s. 24</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 12/01, s. 199) a schválené jménem Evropské unie rozhodnutím Rady a Komise 98/181/ES, ESUO, Euratom ze dne <DATE ISO="19970923">23. září 1997</DATE> o uzavření Smlouvy o energetické chartě a Protokolu k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích Evropskými společenstvími (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="069" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 69, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 12/02, s. 24).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>SECH<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) byla od jejího podpisu Evropskou unií přibližně před 30 lety předmětem předběžných otázek pouze dvakrát, včetně projednávané věci<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Dalšími věcmi týkajícími se výkladu SECH jsou spojené věci Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další (C‑798/18 a C‑799/18), projednávané před Soudním dvorem.</P></NOTE>. Projednávaná věc je tedy především výjimečná tím, že poskytuje Soudnímu dvoru vítanou příležitost rozhodnout o významu ustanovení, která dosud nebyla vyložena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Dále spor, v němž byly tyto předběžné otázky položeny, se netýká ani Unieani členských států: staví Moldavskou republiku proti ukrajinské společnosti, a proto se na první pohled zdá, že se Unie netýká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Konečně se domnívám, že by projednávaná věc měla vést Soudní dvůr k rozhodnutí o důležité otázce, a sice o slučitelnosti mechanismu pro urovnávání sporů, který SECH zavedla, s unijním právem v návaznosti na rozsudek Soudního dvora Achmea<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20180306">6. března 2018</DATE> (C‑284/16, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achmea<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:158">EU:C:2018:158</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">SECH</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>SECH byla Unií podepsána dne <DATE ISO="19941217">17. prosince 1994</DATE> a schválena jménem Unie rozhodnutím 98/181. Všechny členské státy, s výjimkou Italské republiky, jsou rovněž stranami SECH, stejně jako 28 třetích zemí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Podle preambule SECH:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Smluvní strany této smlouvy,</P><P>[…]</P><P>s ohledem na Evropskou energetickou chartu přijatou v závěrečném dokumentu Haagské konference o Evropské energetické chartě, podepsaném v Haagu dne <DATE ISO="19911217">17. prosince 1991</DATE>;</P><P>[…]</P><P>vyslovujíce přání provádět základní koncepci iniciativy Evropské energetické charty, která má podnítit hospodářský růst pomocí opatření pro liberalizaci investic a obchodu s energií;</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>SECH se skládá z preambule a osmi částí. Části I, II, III a V jsou nadepsány <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Definice a účel<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Obchod<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Podpora a ochrana investic<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Řešení sporů<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 1 SECH, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Pro účely této smlouvy:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Investicí<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> se rozumí každá majetková hodnota držená nebo kontrolovaná buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím investora, a zahrnující:</TXT><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>peněžní pohledávky a nároky na jakékoli plnění podle smlouvy mající hospodářskou hodnotu a související s investicí;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>jakékoli právo vyplývající ze […] smlouvy […] k provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky.</TXT><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><P><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Investicí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> se rozumí každá investice spojená s hospodářskými činnostmi v odvětví energetiky a každá investice nebo kategorie investic, které smluvní strana na svém území definovala jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>projekty účinnosti [Evropské energetické] charty<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> a jako takové je oznámila sekretariátu.</P></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>7)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Investorem<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> se rozumí:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ve vztahu ke smluvní straně:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>každá fyzická osoba mající občanství nebo státní příslušnost dané smluvní strany nebo trvalý pobyt v ní v souladu s jejími právními předpisy;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>společnost nebo jiná organizace zřízená v souladu s platným právem použitelným na území dané smluvní strany;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>ve vztahu k <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>třetímu státu<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> fyzická osoba, společnost nebo jiná organizace splňující obdobně podmínky uvedené v písmenu a) pro smluvní stranu.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>8)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Investováním<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="2018" ID="QE0016"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>prováděním investic<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/> se rozumí provádění nových investic, nabývání celých stávajících investic nebo jejich částí nebo přechod do jiných oblastí investiční činnosti.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>10)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Územím<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> se rozumí ve vztahu ke státu, který je smluvní stranou:</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>území pod jeho svrchovaností, přičemž se rozumí, že toto území zahrnuje pevninu, vnitrozemské vody a teritoriální vod[y] a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v souladu s mezinárodním mořským právem: teritoriální vody, mořské dno a jeho podloží, nad kterým daná smluvní strana vykonává svrchovaná práva a pravomoc.</TXT><P>Z hlediska organizace pro regionální hospodářskou integraci, která je smluvní stranou, se územím rozumí území členských států takové organizace vymezené ustanoveními v aktu o zřízení této organizace.</P></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 26 SECH, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Řešení sporů mezi investorem a smluvní stranou<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Spory mezi smluvní stranou a investorem jiné smluvní strany v souvislosti s investicí na území první smluvní strany, které se týkají jejího údajného porušení závazku podle části III, se pokud možno vyřeší smírně.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Jestliže takový spor nebude urovnán podle odstavce 1 do tří měsíců ode dne, kdy jedna ze stran sporu požádala o smírné řešení, může investor předložit spor k vyřešení, podle své volby:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>příslušnému soudu nebo správnímu tribunálu smluvní strany, která je stranou sporu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v souladu s jakýmkoli použitelným předem dohodnutým rozhodčím řízením, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>v souladu s následujícími odstavci tohoto článku.</TXT></NP></ITEM></LIST><?PAGE NO="4"?><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Soud zřízený v souladu s článkem 4 rozhoduje o sporných otázkách podle této smlouvy a použitelných pravidel a zásad mezinárodního práva.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Francouzské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle článku 1520 code de procédure civile français (francouzský občanský soudní řád) je žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu vydaného ve Francii přípustná pouze tehdy, pokud se zejména rozhodčí soud nesprávně prohlásil za příslušný či za nepříslušný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový základ sporu v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Na základě plnění dvou smluv uzavřených dne <DATE ISO="19990201">1.</DATE> a <DATE ISO="19990224">24. února 1999</DATE> společnost Ukrenergo, ukrajinský výrobce elektřiny, prodávala elektřinu společnosti Energoalians, ukrajinskému dodavateli elektřiny, která ji prodávala dále společnosti Derimen Properties Limited (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Derimen<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>), společnosti se sídlem na Britských Panenských ostrovech, která ji dále prodávala společnosti Moldtranselectro, moldavskému státnímu podniku. Objemy elektřiny, která měla být dodávána, byly sjednávány každý měsíc přímo mezi Moldtranselectro a Ukrenergo, které tuto elektřinu dodávaly za podmínek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>DAF Incoterms 1990<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, tedy na hranice mezi Ukrajinou a Moldavskem z ukrajinské strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Elektřina byla dodávána po dobu let 1999 a 2000, vyjma května až července 1999. Společnosti Energoalians měla za každý měsíc dodávky zaplatit společnost Derimen, která sama měla obdržet platbu od společnosti Moldtranselectro. Ceny platné pro tyto platby byly stanoveny dodatky ke smlouvě ze dne <DATE ISO="19990224">24. února 1999</DATE>, podle kterých byla cena placená společnosti Derimen společností Moldtranselectro přibližně dvakrát vyšší než cena placená společnosti Energoalians společností Derimen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Společnost Derimen zaplatila společnosti Energoalians cenu za veškerou nakoupenou elektřinu, zatímco společnost Moldtranselectro zaplatila společnosti Derimen jen částečně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Smlouvou ze dne <DATE ISO="20000530">30. května 2000</DATE> převedla společnost Derimen svou pohledávku za společností Moldtranselectro na společnost Energoalians.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Společnost Moldtranselectro částečně splatila svůj dluh tím, že postoupila společnosti Energoalians několik svých pohledávek. Společnost Energoalians se pak neúspěšně pokusila domoci se platby zbývající části své pohledávky a obrátila se na moldavské a poté ukrajinské soudy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se společnost Energoalians domnívala, že některá jednání Moldavské republiky představovala zjevná porušení závazků přijatých na základě SECH, zahájila rozhodčí řízení podle článku 26 této smlouvy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>V rozhodčím nálezu vydaném v Paříži dne <DATE ISO="20131025">25. října 2013</DATE>, usneseném většinou rozhodců, se rozhodčí soud <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> prohlásil příslušným ve věci, dospěl k závěru, že Moldavská republika porušila své závazky vyplývající ze SECH a uložil jí povinnost zaplatit společnosti Energoalians určitou částku z titulu této smlouvy. Předseda rozhodčího soudu <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> vyjádřil odlišné stanovisko, pokud jde o příslušnost rozhodčího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Moldavská republika podala proti tomuto nálezu žalobu na neplatnost s odvoláním na porušení kogentního ustanovení, a to ustanovení týkajícího se příslušnosti rozhodčího soudu <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT>, v souladu s článkem 1520 code de procédure civile français (francouzský občanský soudní řád).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160412">12. dubna 2016</DATE> cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) rozhodčí nález zrušil z důvodu, že se rozhodčí soud nesprávně prohlásil příslušným ve věci. Rozhodl, že jediným předmětem pohledávky, které se týkal spor mezi společností Energoalians a Moldavskou republikou, postoupené společností Derimen, byl prodej elektřiny. Vzhledem k absenci vkladu taková pohledávka přitom podle tohoto soudu nemohla být považována za investici ve smyslu SECH a v důsledku toho nemohla zakládat příslušnost rozhodčího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Na základě kasačního opravného prostředku podaného společností Komstroj, právní nástupkyní společnosti Energoalians na základě aktu o převodu ze dne <DATE ISO="20141006">6. října 2014</DATE>, Cour de Cassation (Kasační soud, Francie) rozsudkem ze dne <DATE ISO="20180328">28. března 2018</DATE> zrušil rozsudek ze dne <DATE ISO="20160412">12. dubna 2016</DATE> v plném rozsahu a vrátil věc cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži) v jiném složení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Před tímto soudem Moldavská republika tvrdí, že rozhodčí soud měl odmítnout svou příslušnost z důvodu absence <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve smyslu SECH, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>provedené<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> podnikem pocházejícím z jedné smluvní strany SECH <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>na území<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> Moldavska. Uvádí, že pohledávka nabytá společností Energoalians od společnosti Derimen není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>investicí<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> ve smyslu čl. 26 odst. 1 SECH, ve spojení s čl. 1 bodem 6 této smlouvy, a nemohla tedy být předmětem rozhodčího řízení, jelikož rozhodčí řízení je stanoveno pouze pro část III SECH, která se týká právě investic. Dále i za předpokladu, že by tato pohledávka mohla představovat investici, nebyla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>provedena<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> podnikem pocházejícím z jedné smluvní strany, jelikož společnost Derimen je podnikem pocházejícím z Britských Panenských ostrovů. Konečně a v každém případě se uvedená pohledávka vztahovala k prodeji elektřiny, který nebyl proveden <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>na území<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> Moldavska, jelikož elektřina byla prodávána a přepravována pouze na ukrajinskou stranu hranice mezi Ukrajinou a Moldavskem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Společnost Komstroj se naopak domnívá, že rozhodčí soud byl příslušný v souladu s článkem 26 SECH, jelikož byly splněny všechny podmínky stanovené tímto ustanovením, neboť se jednalo o investici provedenou na území Moldavska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému se cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>1)</NO.P><TXT>Musí být [čl. 1 bod 6 SECH] vykládán v tom smyslu, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o prodeji elektřiny, která nezahrnuje žádný vklad ze strany investora v hostitelském státě, může být považována za <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>investici<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="2018" ID="QE0030"/> ve smyslu uvedeného článku?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Musí být [čl. 26 odst. 1 SECH] vykládán v tom smyslu, že investicí se rozumí i nabytí pohledávky investorem pocházejícím ze smluvní strany v případě, kdy tato pohledávka vznikla hospodářskému subjektu nepocházejícímu ze žádného smluvního státu?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Musí být [čl. 26 odst. 1 SECH] vykládán v tom smyslu, že pohledávka náležející investorovi, která vyplývá z prodeje elektřiny dodané na hranice hostitelského státu, může představovat investici provedenou na území jiné smluvní strany i v případě, že investor nevyvinul na jejím území žádnou hospodářskou činnost?<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily Moldavská republika, německá, španělská a polská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20201117">17. listopadu 2020</DATE>, byla ústní vyjádření předložena jménem Moldavské republiky, společnosti Komstroj, francouzské, německé, španělské, italské, maďarské, nizozemské, polské, finské a švédské vlády, jakož i Rady Evropské unie a Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Projednávaná věc je bezprecedentní. Předběžné otázky položené předkládajícím soudem se týkají výkladu některých ustanovení SECH, kterými se Soudní dvůr dosud nikdy nezabýval. Dále spor v původním řízení staví proti sobě třetí zemi ve vztahu k Unii, Moldavskou republiku, a podnik z jiné třetí země, Ukrajiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Proto může být diskutována pravomoc Soudního dvora k odpovědi na položené otázky, pokud jde o výklad mezinárodní úmluvy v rámci sporu, který má přinejmenším na první pohled vlastnosti toho, co lze označit jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>výhradně vnější<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> situací.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Před meritorním přezkoumáním předběžných otázek (B) je tedy třeba zkoumat, zda je stanovena pravomoc Soudního dvora (A).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K pravomoci Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Úvodem připomínám, že článek 267 SFEU stanoví, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu aktů přijatých orgány Unie, s tím, že mezinárodní dohoda uzavřená Radou v souladu s články 217 a 218 SFEU, je takovým aktem. Jelikož ustanovení takové dohody tvoří od vstupu této dohody v platnost nedílnou součást právního řádu Unie, má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu této dohody<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740430">30. dubna 1974</DATE>, <NAME.CASE>Haegeman</NAME.CASE> (<NO.CASE>181/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:41">EU:C:1974:41</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0002">2</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Andersson a Wåkerås-Andersson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>KP</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑83/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:408">EU:C:2018:408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že SECH byla podepsána a schválena jménem Unie, musí být tato dohoda považována za akt přijatý orgány Unie ve smyslu článku 267 SFEU. Soudní dvůr má tedy na první pohled pravomoc rozhodnout o ustanoveních SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Takové zjištění však nestačí k zajištění pravomoci Soudního dvora. Věc v původním řízení se totiž netýká Unie, ani členských států. Je tedy třeba zkoumat, zda tato skutečnost může mít vliv na pravomoc Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Judikatura týkající se výkladu ustanovení mezinárodní dohody v souvislosti s jejich uplatňováním mimo právní řád Unie</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Judikatura poskytla několik upřesnění ohledně pravomoci Soudního dvora vykládat mezinárodní dohodu. Zejména v rozsudcích Andersson a Wåkerås-Andersson<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Salzmann<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr ohledně ustanovení Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne <DATE ISO="19920502">2. května 1992</DATE> (Úř. věst. 1994, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>Dohoda o EHP<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>) rozhodl, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o výkladu dohody v souvislosti s jejím uplatňováním ve třetích zemích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení by taková judikatura vedla Soudní dvůr k tomu, že by prohlásil svou nepříslušnost rozhodovat o výkladu SECH ve sporu mezi společností z třetí země a jinou třetí zemí. Nemyslím si však, že v projednávané věci je třeba takové řešení přijmout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Závěr Soudního dvora v rozsudcích Andersson a Wåkerås-Andersson<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Salzmann<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a sice že nemá pravomoc k výkladu ustanovení Dohody o EHP, nelze chápat samostatně bez prostudování důvodů, které vedly k tomuto závěru. Úvahy Soudního dvora jsou založeny na dvou skutečnostech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Soudní dvůr jednak uvedl, že jeho pravomoc vykládat ustanovení unijního práva se vztahuje pouze k Unii<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Andersson a Wåkerås-Andersson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE>, <NAME.CASE>Salzmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jinými slovy, Soudní dvůr se nepovažuje za příslušný k výkladu ustanovení, která se mají uplatnit mimo právní řád Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Nepříslušnost Soudního dvora je kromě toho odůvodněna rovněž tím, že v samém znění Dohody o EHP je přiznána pravomoc vykládat ustanovení této dohody Soudnímu dvoru Evropského sdružení volného obchodu (ESVO)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Andersson a Wåkerås-Andersson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE>, <NAME.CASE>Salzmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, pokud jde o její uplatnění mimo právní řád Unie, přičemž je třeba zajistit, aby takový výklad byl v souladu s judikaturou Soudního dvora. Z ustanovení Dohody o EHP z důvodu úzkých vazeb mezi touto dohodou a právním řádem Unie totiž vyplývá, že jsou-li tato ustanovení v podstatě totožná s odpovídajícími pravidly Smluv a prováděcích aktů, musí být vykládána v souladu s judikaturou Soudního dvora<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz článek 6 Dohody o EHP a patnáctý pododstavec preambule této dohody. K tomuto bodu viz rovněž Baudenbacher, C., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>The Relationship Between the EFTA Court and the Court of Justice of the European Union<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, v Baudenbacher, C. (vyd.), <HT TYPE="ITALIC">The Handbook of EEA Law</HT>, Springer, 2016, s. 179 až 194.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že úvahy Soudního dvora v rozsudcích Andersson a Wåkerås-Andersson<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Salzmann<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> jsou vedeny cílem mechanismu řízení o předběžné otázce upraveného v článku 267 SFEU, kterým je právě zabránit rozdílným výkladům unijního práva v rámci unijního právního řádu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080612">12. června 2008</DATE>, <NAME.CASE>Gourmet Classic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑458/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:338">EU:C:2008:338</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Kelly</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑104/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:506">EU:C:2011:506</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i posudek 1/09, ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110308">8. března 2011</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:123">EU:C:2011:123</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Takový cíl přitom rovněž umožnil odůvodnit pravomoc Soudního dvora vykládat ustanovení unijního práva v rámci sporů, které nespadají striktně do právního řádu Unie. Soudní dvůr zejména v rozsudku Hermès rozhodl, že pokud lze ustanovení použít jak na situace spadající do unijního práva, tak i na situace, které do tohoto práva nespadají, existuje jasný zájem Unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo tomuto ustanovení jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se má uplatnit. Soudní dvůr se tak prohlásil za příslušný k výkladu ustanovení mezinárodní dohody, jejíž stranou je Unie, v situaci, která nespadá pod unijní právo<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980616">16. června 1998</DATE>, <NAME.CASE>Hermès</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑53/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:292">EU:C:1998:292</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nelze rozsudky Andersson a Wåkerås-Andersson<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Salzmann<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> chápat tak, že systematicky vylučují pravomoc Soudního dvora vykládat ustanovení unijního práva ve sporech, které nesouvisí s právním řádem Unie. Tato pravomoc je totiž obecně uznána, pokud se ustanovení, jehož výklad je požadován, má použít jak na situace, které spadají do unijního práva, tak na situace, které do tohoto práva nespadají.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Zvláštnosti SECH a jejich dopad na použití relevantní judikatury v projednávané věci</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>SECH mimoto vykazuje ve dvou ohledech určité zvláštnosti, takže ji nelze bez dalšího postavit na roveň s Dohodou o EHP, která je zkoumána v judikatuře, kterou jsem zmínil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Zaprvé SECH nezřizuje žádný soud, který by měl pravomoc k zajištění jednotného výkladu jejích ustanovení v souladu s výkladem Soudního dvora v rámci jeho právního řádu. SECH má být totiž vykládána pouze tehdy, jsou-li spory řešeny různými rozhodčími nebo státními soudy smluvních stran, které tedy nemohou zabránit rozdílným výkladům<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>O tom svědčí stávající rozpory v judikatuře rozhodčích soudů týkající se výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, kterého se týkají projednávané předběžné otázky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Zadruhé, jak uvedla německá vláda ve svém písemném vyjádření a Komise na jednání, SECH, i když jde o mnohostrannou dohodu, se skládá ze souboru dvoustranných povinností mezi smluvními stranami, mezi které patří i Unie a členské státy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>S výjimkou Italské republiky, strany SECH.</P></NOTE>. Povinnosti uložené SECH primárně umožňují ochranu investic provedených investory pocházejícími z jedné smluvní strany v jiné smluvní straně<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz například čl. 10 odst. 1 SECH: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>Každá smluvní strana […] podporuje a vytváří stabilní, přiměřené, příznivé a transparentní podmínky pro investory ostatních smluvních stran, aby investovali na jejím území<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</P></NOTE>. Porušení některé z těchto povinností tedy neznamená, že by se vždy všechny smluvní strany mohly domáhat nápravy, jelikož tyto povinnosti jsou vykonávány pouze dvoustranně, mezi dvěma smluvními stranami<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>K existenci dvoustranných povinností v rámci mezinárodních úmluv, viz rozsudek Mezinárodního soudního dvora ze dne <DATE ISO="19700205">5. února 1970</DATE>, Barcelona Traction, Light, and Power Company, Limited (Belgie v. Španělsko), Sbírka MSD 1970, s. 3, body 33 a 35.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>SECH tak stanoví soubor dvoustranných povinností, jejichž cílem je upravit v oblasti, kterou pokrývá, jednak vztahy mezi smluvními stranami a jednak vztahy mezi investory pocházejícími z jedné smluvní strany a smluvní stranou na území, na němž byly investice provedeny. Z toho vyplývá, že teoreticky mohou tyto povinnosti rovněž upravovat dokonce v rámci Unie vztahy mezi členskými státy a mohou se tudíž uplatnit v rámci právního řádu Unie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Tyto dvě zvláštnosti SECH ve vztahu k Dohodě o EHP tak omezují možnost použití řešení přijaté v rozsudcích Andersson a Wåkerås-Andersson<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Salzmann<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030515">15. května 2003</DATE> (<NO.CASE>C‑300/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:283">EU:C:2003:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, které se týkají nepříslušnosti Soudního dvora k výkladu mezinárodní dohody v situacích, které nesouvisí s právním řádem Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>V projednávané věci předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby vyložil ustanovení mezinárodní dohody, která nejsou vykládána jednotně a v souladu s judikaturou Soudního dvora ve sporech, které nesouvisí s Unií, a která by v zásadě mohla být použita rovněž v situacích, které souvisí s právním řádem Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek jsem toho názoru, že nelze vyloučit zájem Unie na tom, aby ustanovení SECH byla vykládána jednotně. Z toho tedy dovozuji, že by za těchto podmínek měla být uznána pravomoc Soudního dvora k tomu, aby odpověděl na předběžné otázky v projednávané věci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Pochybnosti o použitelnosti ustanovení SECH v právním řádu Unie</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Toto tvrzení je však ještě třeba zmírnit. Takový závěr je třeba přijmout pouze za podmínky, že ustanovení, jejichž výklad je požadován, jsou skutečně použitelná v právním řádu Unie. Pokud tomu tak není, není dán zájem Unie na jejich jednotném výkladu, stejně jako pravomoc Soudního dvora takový výklad provést.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Přitom článek 26 SECH zavádí mechanismus řešení sporů mezi investory pocházejícími z jedné smluvní strany a smluvní stranou, který umožňuje využití rozhodčího soudu. V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Achmea<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Bod 60 a výrok.</P></NOTE>, že využití rozhodčího soudu zřízeného na základě smlouvy o ochraně a podpoře investic uzavřené mezi dvěma členskými státy není v právním řádu Unie povoleno. Za těchto podmínek podle mého názoru z tohoto rozsudku vyplývá, že článek 26 SECH se v rámci právního řádu Unie nikdy nepoužije, takže Soudní dvůr nemá pravomoc k výkladu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>SECH však nelze zcela postavit na roveň dvoustranné smlouvě o investicích (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>BIT<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>), která byla zkoumána v rozsudku Achmea a která vykazuje určité zvláštnosti, které je třeba vzít v úvahu proto, aby bylo možné poskytnout úplnou odpověď na otázku slučitelnosti mechanismu řešení sporů, který zavádí, s unijním právem. Navrhuji proto Soudnímu dvoru, aby využil této příležitosti a přezkoumal důsledky tohoto rozsudku na použitelnost článku 26 SECH, přičemž tato analýza je nezbytná ke stanovení pravomoci Soudního dvora k tomu, aby odpověděl na předběžné otázky týkající se výkladu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Kromě toho je pravda, že rozsudek Achmea nevyřešil obecnou otázku slučitelnosti hmotněprávních ustanovení smluv o ochraně a podpoře investic s unijním právem, pokud mají upravovat vztahy mezi členskými státy. Tento rozsudek však poukázal na obtíže spojené s existencí takových dohod, pokud se použijí v Unii<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto ohledu viz sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne <DATE ISO="20180719">19. července 2018</DATE>, týkající se ochrany investic v rámci EU, COM(2018) 547 final.</P></NOTE>. Vyvstává totiž otázka, zda lze hmotněprávní ustanovení uplatnit ve sporu mezi investorem pocházejícím z jednoho členského<?PAGE NO="10"?> státu a jiným členským státem před soudy tohoto jiného členského státu. Je proto nezbytné ověřit, zda hmotněprávní ustanovení SECH mohou být v návaznosti na rozsudek Achmea shledána jako neslučitelná s unijním právem, a tudíž nepoužitelná v rámci unijního právního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Taková ověření umožní určit zájem Unie na jednotném výkladu ustanovení SECH, jakož i pravomoc Soudního dvora k tomu, aby odpověděl na projednávané předběžné otázky.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Použitelnost mechanismu řešení sporů zavedeného v čl. 26 odst. 1 SECH v právním řádu Unie</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Otázka slučitelnosti mechanismů řešení sporů obsažených v mezinárodních úmluvách zavazujících členské státy Unie s unijním právem je již několik let jádrem intenzívních diskusí, a to jak v právní nauce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Pokud jde o právní nauku před rozsudkem Achmea, viz zejména Eilmansberger, T., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>Bilateral investment Treaties and EU Law<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, <HT TYPE="ITALIC">Common Market Law Review</HT>, 2009, sv. 46, č. 2, s. 383 až 429; Hindelang, S., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>Circumventing Primacy of EU Law and the CJEU’s Judicial Monopoly by Resorting to Dispute Resolution Mechanisms Provided for in Inter-se Treaties? The Case of Intra-EU Investment Arbitration<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, <HT TYPE="ITALIC">Legal Issues of Economic Integration</HT>, 2012, sv. 39, č. 2, s. 179 až 206, a Miron, S., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>The Last Bite of the BITs – Supremacy of EU Law versus Investment Treaty Arbitration<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, <HT TYPE="ITALIC">European Law Journal</HT>, 2013, sv. 20, č. 3, s. 332 až 345.</P></NOTE>, tak v praxi<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz například Vattenfall AB a další v. Německo (věc ICSID č. ARB/12/12), rozhodnutí o důsledcích rozhodnutí ve věci Achmea ze dne <DATE ISO="20180831">31. srpna 2018</DATE>; Masdar Solar &amp; Wind Cooperatief U. A. v. Španělské království (věc ICSID č. ARB/14/1), rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20180516">16. května 2018</DATE>; Novenergia II – Energy &amp; Environment (SCA) (Lucemburské velkovévodství), SICAR v. Španělské království (věc SCC č. 2015/063), rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20180215">15. února 2018</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Věc, ve které byl vydán rozsudek Achmea, tyto diskuse odráží a v případě potřeby dokládá protichůdné vztahy mezi unijním právem a právem investičního rozhodčího řízení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz zejména Gaillard, E., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>L’affaire Achmea ou les conflits de logiques<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, <HT TYPE="ITALIC">Revue critique de droit international privé</HT>, 2018, č. 3, s. 616; Hess, B., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>The Fate of Investment Dispute Resolution after the Achmea Decision of the European Court of Justice<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, Max Planck Institute Luxembourg for Procedural Law Research Paper Series, 2018, č. 3, s. 8, a Basedow, J., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>Achmea judgment and the applicability of the Energy Charter Treaty in Intra-EU Investment Arbitration<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, <HT TYPE="ITALIC">Journal of international economic Law</HT>, 2020, sv. 23, č. 1, s. 271 až 292.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsudek Achmea</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V rozsudku Achmea<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Bod 60 a výrok.</P></NOTE> Soudní dvůr rozhodl, že články 267 a 344 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému ustanovení, obsaženému v mezinárodní dohodě uzavřené mezi dvěma členskými státy, podle něhož investor z jednoho z těchto členských států může v případě sporu týkajícího se investic v druhém členském státě zahájit řízení proti posledně uvedenému členskému státu před rozhodčím soudem, jehož pravomoc je tento členský stát povinen uznat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jinými slovy, Soudní dvůr shledal doložku o řešení sporů obsaženou v BIT uzavřené mezi dvěma členskými státy jako neslučitelnou s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku Soudní dvůr založil svoje úvahy na základních a nezpochybnitelných zásadách unijního práva. Především zdůraznil, že mezinárodní dohoda nemůže zasahovat do vymezení pravomocí stanoveného Smlouvami, a tedy ani do autonomie právního systému Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek Achmea, bod 32. Viz rovněž posudek 2/13 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0201">201</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Připomněl, že autonomie unijního práva je odůvodněna vzhledem k podstatným<?PAGE NO="11"?> charakteristickým rysům Unie a jejího práva, které se týkají zejména ústavněprávní struktury Unie a samotné povahy uvedeného práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Rozsudek Achmea, bod 33.</P></NOTE>, které se vyznačuje tím, že vychází z autonomního pramene tvořeného Smlouvami, svou předností a svým přímým účinkem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek Achmea, bod 33.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dále upřesnil, že unijní právo tak spočívá na základním předpokladu, že každý členský stát sdílí se všemi ostatními členskými státy řadu společných hodnot, na nichž je Unie založena, a uznává, že s ním ostatní členské státy tyto hodnoty sdílejí. Kromě toho uvedl, že tento předpoklad znamená – a zároveň odůvodňuje – existenci vzájemné důvěry členských států v uznávání těchto hodnot, a tím i v dodržování unijního práva, které tyto hodnoty zakotvuje<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek Achmea, bod 34). Viz rovněž posudek 2/13 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0168">168</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0173">173</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Konečně Soudní dvůr připomněl, že v zájmu zachování specifických rysů a autonomie unijního právního řádu zavedly Smlouvy soudní systém určený k zajištění soudržného a jednotného výkladu unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek Achmea, bod 35. Viz rovněž posudek 2/13 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0174">174</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Mimoto uvedl, že stěžejním prvkem tohoto soudního systému je řízení o předběžné otázce upravené v článku 267 SFEU, které má za cíl zajistit jednotný výklad unijního práva, čímž umožňuje zaručit jeho soudržnost, plný účinek a autonomii a v konečném důsledku i specifický charakter práva zavedeného Smlouvami<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek Achmea, bod 37. Viz rovněž posudek 2/13 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0176">176</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Na základě těchto zásad Soudní dvůr uvedl, že rozhodčí soud zřízený na základě dotčených ustanovení BIT má vykládat, nebo dokonce uplatňovat unijní právo<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek Achmea, body 39 až 42.</P></NOTE>. Kromě toho rozhodl, že dotčený rozhodčí soud nebyl součástí soudního systému Unie, takže mechanismus řešení sporů založený BIT mohl vyloučit, že spory, přestože by se mohly týkat výkladu nebo uplatňování unijního práva, budou řešeny způsobem zaručujícím plnou efektivitu unijních norem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek Achmea, body 42 až 56.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Soudní dvůr uvedl, že tak tomu je i tehdy, pokud právo členských států stanoví možnost vnitrostátních soudů přezkoumat rozhodčí nález, pokud je takový přezkum omezený a lze jej provést pouze v rozsahu, v němž to dovoluje vnitrostátní právo. V tomto smyslu v rozsudku Achmea Soudní dvůr odlišil mechanismus řešení sporů obsažený v úmluvě zavazující dva členské státy od obchodní arbitráže, která byla právě posouzena jako slučitelná s unijním právem, za předpokladu, že základní ustanovení unijního práva mohou být v rámci přezkumu rozhodčích nálezů přezkoumána vnitrostátními soudy, a případně mohou být předmětem řízení o předběžné otázce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek Achmea, body 45 a 55.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Zdůrazňuji totiž, že mezi těmito dvěma mechanismy existuje zásadní rozdíl. Obchodní arbitráž předpokládá výkon své autonomie každou stranou. Předpokládá uzavření rozhodčí smlouvy, a to buď současně s uzavřením smlouvy, pro niž budou spory, které se k ní vztahují, předmětem arbitráže, nebo jakmile vznikne spor. Jinými slovy, příslušnost soudu v obchodní arbitráži vždy vyplývá z rozhodčí smlouvy týkající se sporu, který je v ní výslovně definován. Nelze mít za to, že příslušnost takového rozhodčího soudu je součástí systému soudní ochrany poskytované státem. Spíše vyplývá z autonomie každé strany zapojené do obchodu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto smyslu viz Basedow, J., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>EU Law in International Arbitration: Referrals to the European Court of Justice<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, <HT TYPE="ITALIC">Journal of International Arbitration</HT>, 2015, sv. 32, č. 4, s. 367 až 386, zejména s. 370.</P></NOTE>. Z této autonomie totiž vyplývá možnost stran rozhodnout o řešení sporů pomocí obchodní arbitráže.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Naproti tomu mechanismus řešení sporů obsažený v mezinárodní dohodě má odlišnou logiku<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>K originalitě mechanismu, viz Kessedjian, C., a Pironon, V., <HT TYPE="ITALIC">Droit du commerce international</HT>, 2. vyd., Thémis, PUF, 2020, s. 209.</P></NOTE>. V tomto případě tento mechanismus představuje nabídku obecného a stálého rozhodčího řízení, jež musí odpůrce přijmout či nikoli. Jinými slovy, prostřednictvím tohoto mechanismu se stát vzdává možnosti, že o sporu mezi ním a investorem z jiného členského státu, který spadá do působnosti této dohody, budou rozhodovat státní soudy. Toto vzdání se je systémové v tom, že se může týkat všech sporů spadajících do působnosti této dohody. Stát tím vytváří mechanismus soudní ochrany, který není součástí soudního systému, který tento stát poskytuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Právě tento aspekt mechanismů investičního rozhodčího řízení stanovených dohodami mezi členskými státy uvádí Soudní dvůr v rozsudku Achmea: nelze totiž připustit, aby členské státy mohly systematicky prostřednictvím mezinárodního závazku vyloučit ze soudního systému Unie všechny spory týkající se výkladu nebo použití unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek Soudní dvůr rozhodl, že dotčený mechanismus řešení sporů může kromě zásady vzájemné důvěry mezi členskými státy zpochybnit i zachování specifického charakteru práva zavedeného Smlouvami, který zaručuje řízení o předběžné otázce upravené v článku 267 SFEU, a není proto v souladu se zásadou loajální spolupráce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek Achmea, bod 58.</P></NOTE>. Podle Soudního dvora z toho vyplývá, že mechanismus řešení sporů obsažený v dotčené BIT, na základě kterého jakýkoli investor z jednoho členského státu může zahájit rozhodčí řízení proti druhému členskému státu u rozhodčího soudu, ohrožuje autonomii unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek Achmea, bod 59.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Toto řešení je v konečném důsledku přesným vyjádřením autonomie unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Hess, B., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 8.</P></NOTE>, která je sama o sobě založena na existenci vzájemné důvěry mezi členskými státy, které sdílejí soubor hodnot a uznávají účinné sdílení těchto hodnot. Členské státy jsou tak povinny až na výjimečné okolnosti vycházet z toho, že všechny ostatní členské státy Unie dodržují unijní právo, včetně základních práv, zejména právo na účinnou právní ochranu u nezávislého soudu zakotvené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Posudek 1/17 (Dohoda CETA EU – Kanada) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:341">EU:C:2019:341</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0128">128</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Jinými slovy, právě proto, že je v právním řádu Unie připuštěno a uznáno, že členské státy respektují soubor hodnot a práv, mezi něž patří právní stát a uvedené právo na účinnou právní ochranu, je rovněž zaručeno, že investoři z členských států jsou s jistotou dostatečně chráněni<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne <DATE ISO="20180719">19. července 2018</DATE>, týkající se ochrany investic v rámci EU, COM(2018) 547 final.</P></NOTE> v právním řádu Unie, takže není třeba využívat systém, který není součástí soudních systémů členských států<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Zde se nejedná o popření toho, že rozhodčí soudy v investičním právu mohly přispět k dodržování právního státu. V tomto ohledu viz Sadowski, W., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>Protection of the rule of law in the European Union through investment treaty arbitration: Is judicial monopolism the right response to illiberal tendencies in Europe?<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, <HT TYPE="ITALIC">Common Market Law Review</HT>, 2018, č. 55, s. 1025 až 1060. Takový příspěvek však není srovnatelný se zajištěním mezi členskými státy Unie uznání a dodržování základních hodnot, na nichž je Unie založena, včetně dodržování právního státu a práva na účinnou právní ochranu u nezávislého soudu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Význam těchto hodnot, zejména právního státu, je ostatně připomenut Soudním dvorem v různých věcech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Mám na mysli zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180227">27. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Associação Sindical dos Juízes Portugueses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑64/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:117">EU:C:2018:117</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191105">5. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:924">EU:C:2019:924</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0098">98</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, když Soudní dvůr zdůrazňuje úlohu orgánů Unie, zejména úlohu Komise, odpovědných za zajištění jejich dodržování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Rozsudek Achmea tak ukončil nejistotu panující ohledně vztahů mezi unijním právem a mechanismy řešení sporů obsaženými v BIT uzavřených mezi dvěma členskými státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Proto ostatně téměř všechny členské státy vzaly toto rozhodnutí na vědomí a v různých prohlášeních<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Prohlášení zástupců vlád členských států ze dne <DATE ISO="20190115">15.</DATE> a <DATE ISO="20190116">16. ledna 2019</DATE> o právních důsledcích rozsudku Achmea vydaného Soudním dvorem a ochraně investic v Evropské unii, &lt;https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/business_economy_euro/banking_and_finance/documents/190117-bilateral-investment-treaties_en.pdf&gt;; &lt;https://2015-2019.kormany.hu/download/5/1b/81000/Hungarys%20Declaration%20on%20Achmea.pdf&gt;; a &lt;https://www.regeringen.se/48ee19/contentassets/d759689c0c804a9ea7af6b2de7327320/achmea-declaration.pdf&gt;.</P></NOTE> uvedly záměr zrušit existující BIT mezi členskými státy. Po těchto prohlášeních uzavřelo 23 členských států dne <DATE ISO="20200505">5. května 2020</DATE> dohodu o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="169" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2020">Úř. věst. 2020, L 169, s. 1</REF.DOC.OJ>). Dohodu uzavřely všechny členské státy kromě Irska, Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Je třeba rovněž upřesnit, že neslučitelnost mechanismu investičního rozhodčího řízení stanoveného mezinárodní dohodou s unijním právem vyplývá přímo ze zásady přednosti unijního práva. Z toho vyplývá jeho nepoužitelnost v právním řádu Unie bez jakéhokoli časového omezení, takže nelze uznat příslušnost rozhodčího soudu na tomto základě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dosah rozsudku Achmea ve vztahu k SECH</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Rozsudek Achmea však neřeší všechny otázky týkající se vztahů mezi investičním rozhodčím řízením a unijním právem. V této věci se konkrétně jednalo o dvoustrannou smlouvu, jejímiž stranami byly dva členské státy. I když SECH stanoví mechanismus řešení sporů podobný mechanismu řešení sporů, o který šlo v rozsudku Achmea, v tom, že umožňuje využití rozhodčího soudu, jde o mnohostrannou smlouvu, jejímiž stranami jsou Unie a členské státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Tyto rozdíly omezily automatické použití řešení stanoveného ve vztahu k BIT na mechanismus řešení sporů stanovený v článku 26 SECH. Následná prohlášení členských států v tomto ohledu přesně ilustrují stávající rozdíly, pokud jde o možnost rozšířit dosah rozsudku Achmea na mechanismus řešení sporů stanovený SECH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Zatímco Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Chorvatská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Slovenská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska prohlásily, že se domnívají, že doložka o řešení sporů SECH je neslučitelná s unijním právem, Lucemburské velkovévodství, Maltská republika, Slovinská republika, Finská republika a Švédské království výslovně vyjádřily výhradu k možnosti použít řešení stanovené v tomto rozsudku na mechanismus řešení sporů podle SECH. Maďarsko prohlásilo, že se domnívá, že toto řešení se nemůže vztahovat na mechanismus řešení sporů podle článku 26 SECH. Viz prohlášení zástupců vlád členských států ze dne <DATE ISO="20190115">15.</DATE> a <DATE ISO="20190116">16. ledna 2019</DATE> o právních důsledcích rozsudku Achmea vydaného Soudním dvorem a o ochraně investic v Evropské unii, &lt;https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/business_economy_euro/banking_and_finance/documents/190117-bilateral-investment-treaties_en.pdf&gt;; &lt;https://2015-2019.kormany.hu/download/5/1b/81000/Hungarys%20Declaration%20on%20Achmea.pdf&gt;; a &lt;https://www.regeringen.se/48ee19/contentassets/d759689c0c804a9ea7af6b2de7327320/achmea-declaration.pdf&gt;.</P></NOTE>, a hlavně, pokud jde o slučitelnost článku 26 SECH s unijním právem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Proto je třeba určit, zda lze úvahy Soudního dvora v rozsudku Achmea použít ve vztahu ke slučitelnosti mechanismu řešení sporů stanoveného v článku 26 SECH. V tomto ohledu francouzská, německá, španělská, italská, nizozemská a polská vláda, jakož i Komise tvrdily, že takové řešení by mělo být přijato a že neslučitelnost článku 26 SECH s unijním právem vede k jeho nepoužitelnosti v právním řádu Unie. Maďarská, finská a švédská vláda zastávaly na jednání názor, že řešení přijaté v rozsudku Achmea nelze použít na mechanismus řešení sporů zavedený v článku 26 SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tím, že mechanismus řešení sporů stanovený v článku 26 SECH umožňuje použití rozhodčího soudu, jistě vede k podobnému výsledku jako mechanismus řešení sporů dotčený v rozsudku Achmea, který byl shledán jako neslučitelný s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Zaprvé uvádím, že podobně jako mechanismus řešení sporů dotčený v rozsudku Achmea umožňuje článek 26 SECH předložit investičnímu rozhodčímu soudu spory, které mohou zahrnovat výklad unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Článek 26 odst. 6 SECH totiž stanoví, že rozhodčí soud rozhoduje o sporných otázkách podle SECH a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>použitelných pravidel a zásad mezinárodního práva<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>. Na rozdíl od toho, co tvrdí finská a švédská vláda, a jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Achmea<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Bod 41.</P></NOTE>, vzhledem k povaze a charakteristickým rysům unijního práva přitom toto právo musí být považováno za součást práva platného v každém členském státě a práva vyplývajícího z mezinárodní dohody mezi členskými státy. Na základě tohoto důvodu má rozhodčí soud zřízený v souladu s článkem 26 SECH případně vykládat, nebo dokonce uplatňovat unijní právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Zadruhé jsem toho názoru, že rozhodčí soud zřízený v souladu s článkem 26 SECH, a to i v případě sporu zahájeného investorem pocházejícím z jednoho členského státu proti jinému členskému státu, není součástí soudního systému Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>I když jsem před vydáním rozsudku Achema bez dalšího, v rámci mé akademické činnosti, nevyloučil opačný názor, nyní odkazuji na úvahy Soudního dvora v tomto ohledu. Viz Szpunar, M., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>Referrals of Preliminary Questions by Arbitral Tribunals to the CJEU<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, v Ferrari, F. (vyd.), <HT TYPE="ITALIC">The Impact of EU Law on International Commercial Arbitration</HT>, Juris, 2017, s. 85 až 124.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Tento rozhodčí soud totiž není součástí soudního systému členských států a právě tato odchylná povaha odůvodňuje existenci takového mechanismu řešení sporů. Není ani společným soudem pro několik členských států, protože nevykazuje žádný vztah k soudním systémům členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nelze rozhodčí soud zřízený v souladu s článkem 26 SECH považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>soud členského státu<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve smyslu článku 267 SFEU a tento rozhodčí soud není oprávněn podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Rozhodnutí takového soudu proto nepodléhají mechanismům, které mohou zajistit plnou účinnost unijních norem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Rozsudek Achmea, bod 43 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že stejně jako mechanismus řešení sporů, který byl shledán jako neslučitelný s unijním právem v rozsudku Achmea, článek 26 SECH tím, že umožňuje využití rozhodčího soudu, podle mého názoru ohrožuje autonomii unijního práva a z tohoto důvodu je rovněž neslučitelný s unijním právem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Takový závěr není zpochybněn ani zvláštnostmi SECH, které vedly k pochybnostem o použití rozsudku Achmea na mechanismus řešení sporů, který stanoví, ani judikaturou Soudního dvora z poslední doby, které se na jednání dovolávaly zejména maďarská, finská a švédská vláda.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Neexistence vlivu zvláštností SECH ve vztahu k BIT</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Je pravda, že na rozdíl od takové BIT, jako byla BIT dotčená v rozsudku Achmea, je samotná Unie stranou SECH, a je tedy SECH vázána. Kromě toho uvádím, že Soudní dvůr v tomto rozsudku výslovně zdůraznil, že mechanismus řešení sporů byl stanoven dohodou uzavřenou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>nikoli Unií, ale členskými státy<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Rozsudek Achmea, bod 58.</P></NOTE>. Znamená to nutně, že stejné řešení nelze použít v případě mezinárodní dohody uzavřené členskými státy a Unií? Nemyslím si.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>V tomto ohledu uvádím, že je nesporné, že mezinárodní dohoda, která stanoví vytvoření zvláštního soudu pověřeného výkladem ustanovení této dohody, jehož rozhodnutí jsou závazná pro orgány, včetně Soudního dvora, není v zásadě neslučitelná s unijním právem. Pravomoc Unie v oblasti mezinárodních vztahů a její způsobilost k uzavírání mezinárodních dohod totiž nezbytně zahrnují možnost podřídit se ve věcech výkladu a použití ustanovení takových dohod rozhodnutím soudu vytvořeného nebo určeného na základě těchto dohod<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Posudek 1/91 (Dohoda EHP – I) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19911214">14. prosince 1991</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:490">EU:C:1991:490</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); posudek 1/09 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110308">8. března 2011</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:123">EU:C:2011:123</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a posudek 2/13 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0182">182</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0183">183</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Taková možnost je však přípustná pouze za podmínky, že je respektována autonomie Unie a jejího právního řádu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Posudek 2/13 ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0183">183</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a rozsudek Achmea, bod 57.</P></NOTE>. Jak jsem přitom uvedl v bodech 78 a 79 tohoto stanoviska, jelikož mechanismus řešení sporů stanovený v článku 26 SECH umožňuje použití rozhodčího řízení, ohrožuje právě autonomii unijního práva. Za těchto podmínek nemůže mít skutečnost, že Unie je rovněž stranou SECH, na toto zjištění vliv.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozdíl oproti posudku 1/17</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Konečně maďarská, finská a švédská vláda na jednání tvrdily, že posudek 1/17 (dohoda CETA EU – Kanada)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Posudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:341">EU:C:2019:341</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zavedl nový způsob analýzy mechanismů řešení sporů, které nejsou součástí soudního systému Unie. Takový mechanismus není sám o sobě neslučitelný s unijním právem, pokud neumožňuje výklad nebo uplatňování ustanovení unijního práva soudem, který není součástí soudního systému Unie, a nálezy, které tento soud vydává, nemohou mít za následek zabránění fungování orgánů Unie v souladu s ústavním rámcem Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Taková argumentace však není přesvědčivá. Zaprvé, jak bylo uvedeno v bodech 74 a 75 tohoto stanoviska, jsem toho názoru, že článek 26 SECH umožňuje právě výklad nebo uplatňování ustanovení unijního práva rozhodčím soudem, který není součástí soudního systému Unie. Článek 26 SECH se mimoto liší od mechanismu řešení sporů stanoveného Komplexní dohodou o hospodářské a obchodní spolupráci mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>CETA<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>), jelikož tato posledně uvedená dohoda stanoví výslovnou výhradu ohledně výkladu unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Posudek 1/17 (Dohoda CETA EU-Kanada) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:341">EU:C:2019:341</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0131">131</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, přičemž taková výhrada na základě článku 26 SECH neexistuje.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Zadruhé a zvláště uvádím, že úvahy Soudního dvora v posudku 1/17 (dohoda CETA EU-Kanada)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Posudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:341">EU:C:2019:341</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> týkající se mechanismu řešení sporů obsaženého v dohodě CETA nemohou v žádném případě ovlivnit analýzu článku 26 SECH. Jak Soudní dvůr uvedl v tomto posudku, otázka, zda je zřízení či zachování investičního soudu dohodou mezi členskými státy v souladu s unijním právem, je odlišná od otázky, zda je s unijním právem slučitelné zřízení takového soudu dohodou mezi Unií a třetími státy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Posudek 1/17 (Dohoda CETA EU-Kanada) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:341">EU:C:2019:341</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0127">127</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Argumentace maďarské, finské a švédské vlády by proto mohla být přijata pouze tehdy, pokud by SECH upravovala pouze vztahy mezi Unií a třetími státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>I když jsou členské státy povinny dodržovat zásadu vzájemné důvěry, ve vztazích mezi Unií a třetími státy se totiž tato zásada nijak nepoužije. Konkrétně vztahy se třetími zeměmi nejsou založeny na základním předpokladu, že každý členský stát sdílí se všemi ostatními členskými státy a uznává, že s ním sdílejí, soubor společných hodnot, a tedy dodržují unijní právo, které je provádí. Jak uvedl generální advokát Y. Bot, v rámci dohody s třetími státy kterákoli smluvní strana nemusí nutně důvěřovat soudnímu systému druhé strany v tom směru, že zajistí dodržování pravidel obsažených v dohodě<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Stanovisko generálního advokáta Y. Bota v posudku 1/17 (Dohoda CETA EU-Kanada, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:72">EU:C:2019:72</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nedostatek vzájemné důvěry, tak jak existuje v rámci Unie, je právě důvodem, proč se obě strany dohodnou na neutrálním mechanismu řešení sporů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Stanovisko generálního advokáta Y. Bota v posudku 1/17 (Dohoda CETA EU-Kanada, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:72">EU:C:2019:72</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto ohledu viz rovněž Lenaerts, K., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>Upholding the Rule of Law through Judicial Dialogue<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, <HT TYPE="ITALIC">Yearbook of European Law</HT>, 2019, sv. 38, s. 12.</P></NOTE>. Takový mechanismus nezávislý na obou stranách umožňuje zajistit důvěru smluvních stran, pokud jde o provádění dohody, aniž lze tuto důvěru zaměnit se vzájemnou důvěrou, která strukturuje vztahy v rámci právního řádu Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nemá posudek 1/17 (dohoda CETA EU – Kanada)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Posudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:341">EU:C:2019:341</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vliv na analýzu, ve světle zásad formulovaných v rozsudku Achmea, mechanismu řešení sporů stanoveného v článku 26 SECH v tom, že umožňuje využití rozhodčího soudu, jelikož tato dohoda upravuje vztahy mezi členskými státy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěr o použitelnosti článku 26 SECH v právním řádu Unie</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že mechanismus řešení sporů stanovený v článku 26 SECH je podle mého názoru neslučitelný s unijním právem v tom, že umožňuje rozhodčímu soudu, který není součástí soudního systému Unie, ve sporu mezi investorem pocházejícím z jednoho členského státu a jiným členským státem vykládat nebo uplatňovat unijní právo a tím zpochybňuje zásadu vzájemné důvěry mezi členskými státy a zachování specifického charakteru práva zavedeného Smlouvami a současně ohrožuje autonomii unijního práva. V tomto rozsahu se tedy článek 26 SECH v rámci právního řádu Unie nepoužije.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Nemožnost investora pocházejícího z jednoho členského státu využít rozhodčí řízení ve sporu mezi ním a jiným členským státem však neznamená, že se článek 26 SECH v rámci právního řádu Unie nikdy nepoužije. Investoři pocházející z jednoho členského státu v zásadě budou nadále moci zažalovat jiný členský stát u jeho soudů v souvislosti se sporem uvedeným v tomto ustanovení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Mimoto nelze vyloučit, že výklad článku 26 SECH Soudním dvorem může být nezbytný v rámci přezkumu státními soudy členských států rozhodčího nálezu vydaného v rámci sporu mezi investorem pocházejícím z třetího státu a členským státem, který může zahrnovat výklad unijního práva rozhodci.</P></NOTE>. Taková možnost však závisí na tom, zda mohou hmotněprávní ustanovení SECH odůvodňovat taková tvrzení, a tedy zda jsou použitelná v právním řádu Unie. Budu se teď zabývat touto otázkou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Použitelnost čl. 1 bodu 6 SECH v právním řádu Unie</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Článek 1 bod 6 SECH definuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, použitý v ustanoveních SECH, a je obsažen v první části SECH nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>Definice a účel<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>. Toto ustanovení je tedy součástí úvodních ustanovení SECH, jejichž cílem je obecně stanovit působnost a účel textu, jakož i definovat pojmy použité v jejích ustanoveních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Jinými slovy, tím, že čl. 1 bod 6 SECH určuje věcnou působnost SECH, vede rovněž k použití ochranných hmotněprávních ustanovení SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek závisí použitelnost tohoto ustanovení v právním řádu Unie primárně na tom, zda jsou hmotněprávní normy, kterým přiznává účinek, samy použitelné v právním řádu Unie, takže se jich investoři pocházející z jednoho členského státu mohou dovolávat v rámci žaloby proti jinému členskému státu u soudu tohoto jiného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>I když rozsudek Achmea tuto otázku nevyřešil, vyvolal naproti tomu určité pochybnosti o možnosti uplatňovat hmotněprávní ustanovení smluv o podpoře a ochraně investic obecně, a SECH konkrétně, v rámci Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>V tomto ohledu viz sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne <DATE ISO="20180719">19. července 2018</DATE>, týkající se ochrany investic v rámci EU, COM(2018) 547 final.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Nemyslím si však, že je v rámci projednávané věci a čistě teoretickým způsobem možné na tuto otázku určitým způsobem odpovědět. To by totiž vyžadovalo abstraktní a komplexní analýzu všech překrývání, která mohou existovat mezi ustanoveními unijního práva a SECH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Ohledně příkladu možných překrývání mezi ustanoveními smlouvy o ochraně a podpoře investic uzavřené mezi dvěma členskými státy a unijního práva, viz stanovisko generálního advokáta M. Watheleta ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achmea</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:699">EU:C:2017:699</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle mého názoru přitom nedává smysl přistoupit k takové analýze ve fázi zkoumání pravomoci Soudního dvora odpovědět na předběžné otázky a v kontextu projednávané věci. Je třeba rovněž zdůraznit, že tato otázka nebyla mezi účastníky řízení diskutována<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Ačkoliv byli účastníci řízení dotázáni na jednání ohledně účinků rozsudku Achmea, diskuse se týkala pouze dopadu tohoto rozsudku na slučitelnost mechanismu řešení sporů stanoveného v článku 26 SECH s unijním právem. Zdůrazňuji, že tento rozsudek se totiž týká nikoli slučitelnosti hmotněprávních pravidel, ale pouze slučitelnosti podobného mechanismu zavedeného BIT s unijním právem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Mimoto zdůrazňuji, že jediným argumentem týkajícím se neslučitelnosti hmotněprávních ustanovení SECH s unijním právem, který byl v projednávané věci stručně uveden, byl argument italské vlády a Komise, z toho důvodu, že unijní právo stanoví nástroje na ochranu investic, které jsou rovnocenné nástrojům na ochranu investic SECH. Na první pohled však nevidím jasně důvody, proč by tato rovnocennost ochrany sama o sobě znamenala neslučitelnost s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek jsem toho názoru, že neslučitelnost hmotněprávních ustanovení SECH, včetně čl. 1 bodem 6 SECH, s unijním právem nelze v této fázi a s jistotou ani vyloučit, ani připustit. Proto je třeba mít za to, že se tato ustanovení použijí v rámci právního řádu Unie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Závěr o pravomoci Soudního dvora</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Článek 26 SECH není podle mého názoru slučitelný s unijním právem v tom, že stanoví využití rozhodčího soudu, takže takový mechanismus řešení sporů se nemůže použít v právním řádu Unie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Přesto vzhledem k tomu, že v této fázi nelze vyloučit, že hmotněprávní ustanovení SECH, včetně čl. 1 bodu 6 SECH, mohou být použitelná v rámci právního řádu Unie, je třeba mít rovněž za to, že se těchto ustanovení mohou dovolávat investoři pocházející z jednoho členského státu v rámci sporu proti jinému členskému státu u soudu tohoto jiného členského státu, uvedeného v článku 26 SECH. Za těchto podmínek čl. 1 bod 6 i článek 26 SECH musí být považovány za použitelné v rámci právního řádu Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že existuje jasný zájem Unie na tom, aby tato ustanovení byla vykládána jednotně, takže Soudní dvůr musí mít pravomoc odpovědět na všechny předběžné otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce: pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> ve smyslu čl. 1 bodu 6 SECH</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 1 bod 6 SECH vykládán v tom smyslu, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o prodeji elektřiny, která nezahrnovala vklad ze strany investora v hostitelském státě, může představovat investici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Společnost Komstroj na jednání tvrdila, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> je definován SECH a že tato definice je sama o sobě dostačující, i když je podložena demonstrativním seznamem příkladů majetkových hodnot představujících investici ve smyslu SECH. Tato společnost rovněž tvrdila, že vlastní význam znění čl. 1 bodu 6 SECH je jasný, takže není nutné provést jeho výklad, ani odkazovat na kritéria, která nejsou součástí dané definice. Společnost Komstroj konečně tvrdí, že samotný čl. 1 bod 6 SECH stanoví, že smluvní pohledávku lze považovat za investici, neboť čl. 1 bod 6 písm. c) a f) SECH uvádí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>peněžní pohledávky<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>jakékoli právo [vyplývající ze] smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Moldavská republika, španělská, nizozemská a polská vláda, jakož i Komise tvrdí, že pohledávka vyplývající z kupní smlouvy nemůže představovat investici ve smyslu čl. 1 bodu 6 SECH. Tvrdí, že i když čl. 1 bod 6 písm. c) SECH stanoví, že peněžní pohledávka představuje investici, je tomu tak pouze za podmínky, že tato pohledávka <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>souvisí s investicí<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>. Pohledávku vyplývající z kupní smlouvy přitom nelze považovat za pohledávku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>související s investicí<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>. Moldavská republika mimoto zdůrazňuje, že je třeba použít běžný význam výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, který předpokládá kapitálový vklad, který v případě smluvní pohledávky neexistuje. Konečně, Moldavská republika a Komise zdůrazňují význam rozlišení mezi tím, co je předmětem obchodu, a tím, co je předmětem investice, přičemž pouze investice jsou chráněny částí III SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Článek 1 bod 6 SECH vymezuje investici jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>každou majetkovou hodnotu drženou nebo kontrolovanou buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím investora<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>. SECH tak poskytuje nejasnou definici, která se na první pohled zdá být omezena pouze účelem činnosti, s níž je tato investice spojena. Toto ustanovení dodává, že investice ve smyslu SECH musí být spojena s hospodářskou činností v odvětví energetiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Tato definice je doplněna o demonstrativní výčet konkrétních příkladů investic ve smyslu tohoto ustanovení. Z toho vyplývá, jak tvrdí společnost Komstroj, že pokud dotčená majetková hodnota jasně spadá pod některou z investic výslovně uvedených v čl. 1 bodě 6 SECH, není v zásadě třeba provádět výklad tohoto ustanovení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>K této otázce v judikatuře rozhodčích soudů, viz Anatolie Stati, Gabriel Stati, Ascom Group SA and Terra Raf Trans Traiding Ltd v. Kazachstán [věc Rozhodčího soudu obchodní komory ve Stockholmu (SCC) č. V 116/2010], rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, bod 806, a v právní nauce, Gaillard, E., <HT TYPE="ITALIC">Journal du droit international (Clunet)</HT>, 2019, č. 6, s. 160.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Pokud jde o smluvní pohledávky, mohou spadat pod definici uvedenou v čl. 1 bodě 6 SECH na základě jak čl. 1 bodu 6 písm. c), tak čl. 1 odst. 6 písm. f) SECH. Jsou totiž uvedeny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>peněžní pohledávky […] podle smlouvy mající hospodářskou hodnotu a související s investicí<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Článek 1 bod 6 písm. c) SECH.</P></NOTE>, jakož i <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>jakékoli právo vyplývající ze […] smlouvy […] k provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Článek 1 bod 6 písm. f) SECH.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Nicméně poznamenávám, že i když tato dvě ustanovení poskytují příklady investic ve smyslu SECH, doplňují také další podmínky pro jejich kvalifikaci jako investice. Zaprvé čl. 1 bod 6 písm. c) SECH stanoví, že peněžní pohledávka je investicí za podmínky, že vyplývá ze smlouvy, která sama souvisí s investicí. Zadruhé čl. 1 bod 6 písm. f) SECH stanoví, že právo vyplývající ze smlouvy je investicí za podmínky, že bylo přiznáno smlouvou k provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky. Jinými slovy, pohledávky vyplývající ze smlouvy nejsou automaticky investicí ve smyslu SECH, jelikož její znění stanoví určitá omezení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Doplnění těchto podmínek přitom ztěžuje, ne-li znemožňuje, jednoznačné přiřazení jakékoli smluvní pohledávky k některé z forem investice ve smyslu čl. 1 bodu 6 SECH. Smluvní pohledávka, zejména pokud vyplývá ze smlouvy o prodeji elektřiny, totiž nemůže bez jakýchkoliv pochybností spadat do čl. 1 bodu 6 písm. c) nebo f) SECH bez toho, aby byly předem určeny důsledky dalších podmínek uvedených v těchto ustanoveních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Je tedy třeba provést výklad obou těchto ustanovení, který musí být v souladu s čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Úmluva o smluvním právu, uzavřená ve Vídni dne <DATE ISO="19690523">23. května 1969</DATE> (<HT TYPE="ITALIC">Recueil des Traités des Nations unies</HT>, sv. 1155, s. 353) https://treaties.un.org/doc/Publication/UNTS/Volume%201155/volume-1155-I‑18232-French.pdf</P></NOTE> proveden <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K článku 1 bodu 6 písm. c) SECH</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Z článku 1 bodu 6 písm. c) SECH, který stanoví, že pohledávka musí vyplývat ze smlouvy, která souvisí s investicí, vyvstávají podle mého názoru určité nejasnosti. Toto ustanovení totiž definuje peněžní pohledávky, které lze považovat za investici, s odkazem na pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>. Jinými slovy, pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> je současně definovaným pojmem i pojmem použitým pro jeho definování. Článek 1 bod 6 písm. c) SECH je v tomto ohledu kruhové povahy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Ke kruhové povaze vymezení investice, viz Pyka, M., <HT TYPE="ITALIC">Pojęcie inwestycji w międzynarodowym arbitrażu inwestycyjnym</HT>, C. H. Beck, Varšava, 2018, s. 43 a 44.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek a s cílem vyprostit se z této kruhovosti lze pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> uvedenému v čl. 1 bodě 6 písm. c) SECH porozumět pouze tehdy, pokud jej budeme chápat v jiném smyslu, než je smysl právě uvedený v tomto ustanovení. Jak podotýká polská vláda, peněžní pohledávka je investicí pouze tehdy, vznikla-li ze smlouvy, která je sama spojena s jinou investicí ve smyslu SECH, která nespadá do působnosti čl. 1 bodu 6 písm. c) SECH.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Žádnou další investici uvedenou v čl. 1 bodě 6 SECH přitom nelze chápat tak, že se vztahuje na dodávku elektřiny, která je předmětem smlouvy, která vyplývá z přezkoumávané peněžní pohledávky. Žádný pododstavec tohoto ustanovení se netýká pouhé obchodní transakce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Může existovat pochybnost o tom, zda lze mít za to, že se na dodávky elektřiny vztahuje čl. 1 bod 6 písm. f) SECH, který se týká <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>jakéhokoli práva vyplývajícího ze […] smlouvy […] k provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>. Takové uvažování bylo ostatně přijato v judikatuře rozhodčích soudů; v tomto ohledu viz Petrobart Limited v. Kyrgyzská republika [věc SCC č. 126/2003], rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20050329">29. března 2005</DATE>, s. 72. Nicméně s přihlédnutím k výkladu, který navrhuji přijmout ohledně čl. 1 bodu 6 písm. f) SECH, musí být taková možnost vyloučena. Viz body 121 a násl. tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Z doslovného výkladu čl. 1 bodu 6 SECH tedy vyplývá, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o dodávkách elektřiny, která nezahrnuje žádný vklad, není peněžní pohledávkou podle smlouvy mající hospodářskou hodnotu a související s investicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Doslovný výklad čl. 1 bodu 6 písm. c) SECH je dále potvrzen použitím výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> v běžném slova smyslu, uvedeného v tomto ustanovení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Právní nauka zastává názor, že pokud jde o definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> obsaženou v čl. 1 bodě 6 písm. c) SECH, je třeba použít pouze běžný význam tohoto výrazu. Jak tvrdí polská vláda ve svém písemném vyjádření, anglická verze SECH totiž rozlišuje mezi anglickým termínem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>Investment<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> ve smyslu SECH, uvedeným s velkým písmenem, a anglickým termínem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>investment<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>, tentokrát v běžném smyslu tohoto výrazu, bez velkého písmene. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, který se tedy liší od <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>Investic<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> chráněných SECH, má tedy objektivní význam, jak byl připomenut v bodech 114, 115 a 116 tohoto stanoviska. Přitom vzhledem k tomu, že čl. 1 bod 6 písm. c) SECH stanoví, že pohledávka musí vyplývat ze smlouvy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>a souviset s investicí<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>, z toho vyplývá, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> musí být v tomto případě chápán pouze objektivně, s odkazem na běžný význam výrazu. K této myšlence, viz Baltag, C., <HT TYPE="ITALIC">The Energy Charter Treaty: The Notion of Investor</HT>, Kluwer Law International, Alphen-sur-le-Rhin, 2012, s. 174. Nicméně nejsem zcela přesvědčen tímto argumentem, který spočívá pouze na typografii textu, která se ostatně neobjevuje ve všech jazykových verzích SECH.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>V běžném jazyce, jak tvrdí Moldavská republika a Komise, tento výraz obecně označuje transakci sestávající z finančního vkladu po určitou dobu, který zahrnuje riziko<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> je zejména definován ve francouzštině jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>umístění prostředků za účelem získání příjmů<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>, <HT TYPE="ITALIC">Dictionnaire de l’Académie française</HT>, 9. vydání. V angličtině je výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>investment<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> definován jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>the act of putting money […] into something to make a profit<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>. K vývoji definice tohoto výrazu, viz Gilles, A., <HT TYPE="ITALIC">La définition de l’investissement international</HT>, Larcier, Brusel, 2012, s. 16 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>V tomtéž smyslu judikatura rozhodčích soudů ostatně postupně formulovala objektivní definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>, podle níž investice předpokládá splnění tří prvků: vklad investora, určitou dobu trvání provádění a účasti na rizicích transakce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Viz Salini Costruttori S.p.A. a Italstrade S.p.A. v. Marocké království (věc ICSID č. ARB/00/4), rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20010723">23. července 2001</DATE>, 129 Journal du droit international 196 (2002), bod 52. K analýze této judikatury, viz Pyka, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 63 až 111, a Jeżewski, M., <HT TYPE="ITALIC">Międzynarodowe prawo inwestycyjne</HT>, C. H. Beck, Varšava, 2019, s. 127 až 134.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Ačkoli byla tato definice zavedena s ohledem na pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> v Úmluvě o řešení investičních sporů mezi státy a státními příslušníky ostatních států podepsané ve Washingtonu dne <DATE ISO="19650318">18. března 1965</DATE>, mám nicméně za to, že tato definice obsahuje základní prvky toho, co může představovat investici, a je v tomto smyslu často připomínána v právní nauce, pokud jde o návrh obecné definice tohoto pojmu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Viz Baltag, C., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 167 až 183, jakož i Kessedjian, C., a Pironon, V., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 206.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Podle tohoto výkladu výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> je tedy peněžní pohledávka investicí ve smyslu čl. 1 bodu 6 SECH za podmínky, že vznikla ze smlouvy, která zahrnovala vklad ze strany předpokládaného investora a očekávání zisku, který není zaručen. Tento výklad výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>, jak je uvedeno v čl. 1 bodě 6 písm. c) SECH, je mimoto obsažen v judikatuře rozhodčích soudů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Viz zejména Masdar Solar &amp; Wind Cooperatief U. A. v. Španělské království (věc ICSID č. ARB/14/1), rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20180516">16. května 2018</DATE>, body 195 a násl., a Isolux Netherlands, BV v. Španělské království (věc SCC č. V 2013/153), rozhodčí nález ze dne <DATE ISO="20160717">17. července 2016</DATE>, body 683 a násl.</P></NOTE> i v právní nauce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Viz Baltag, C., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 178 a násl., jakož i Audit, M, <HT TYPE="ITALIC">Journal de droit international (Clunet)</HT>, 2020, č. 3, s. 16.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Smlouva o dodávkách elektřiny je přitom pouhou obchodní transakcí, na kterou se pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/> nevztahuje, protože nezahrnuje ani vklad<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Společnost Komstroj na jednání tvrdila, že vklad spočíval v dodávce elektřiny. Takový argument však nemůže být dostatečný ke kvalifikaci smlouvy o dodávkách elektřiny jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>smlouvy související s investicí<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>, protože nezahrnuje existenci rizika ohledně očekávaných výnosů v důsledku takového vkladu.</P></NOTE> ani očekávání zisku v závislosti na vkladu. Podle mého názoru tak pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny nesouvisí s investicí a nesplňuje tak podmínku stanovenou v čl. 1 bodě 6 písm. c) SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Konečně, takový výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> ve smyslu čl. 1 bodu 6 písm. c) SECH je potvrzen analýzou logiky SECH a zavedeného systému ochrany investic jako celku. Jak zdůrazňuje Komise, SECH odlišuje pravidla týkající se obchodu obsažená v její části II od pravidel týkajících se podpory a ochrany investic obsažených v části III. Pouhou obchodní transakci jako takovou proto nelze postavit na roveň investici, neboť v opačném případě by bylo zbaveno veškerého smyslu rozlišení mezi tím, co je předmětem obchodu, a tím, co je předmětem investice, která jako taková vyžaduje zvláštní ochranu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Zejména prostřednictvím mechanismu řešení sporů stanoveného v článku 26 SECH. Některé obchodní transakce sice mohou někdy vykazovat rysy, které odůvodňují jejich kvalifikaci jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/>, v tomto ohledu viz Pyka, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 175 až 181. Nemyslím si, že by zde bylo možné použít takovou analýzu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> ve smyslu čl. 1 bodu 6 písm. c) SECH tedy nelze zaměňovat s pouhou obchodní činností, takže pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny, která nezahrnuje vklad a očekávání zisku v závislosti na tomto vkladu, nelze pod tento pojem zahrnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K článku 1 bodu 6 písm. f) SECH</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Článek 1 bod 6 písm. f) SECH se týká <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>jakéhokoli práva vyplývajícího ze […] smlouvy […] k provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>. V tomto ohledu připomínám, že čl. 1 bod 6 SECH již obecně stanoví, že investice ve smyslu SECH musí souviset s hospodářskými činnostmi v odvětví energetiky. Podmínku uloženou v čl. 1 bodě 6 písm. f) SECH tak nelze chápat stejně, neboť jinak by takové upřesnění ztratilo jakýkoliv význam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Článek 1 bod 6 písm. f) SECH se tedy netýká jakéhokoli smluvního práva spojeného s hospodářskou činností v odvětví energetiky, ale doplňuje další podmínku, aby smluvní právo mohlo být považováno za chráněnou investici ve smyslu SECH. To je zřejmé ze samotného znění tohoto ustanovení. Použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>k provozování<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> tak naznačuje, že dotčené smluvní právo musí být přiznáno <HT TYPE="ITALIC">za účelem</HT> provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Takový výklad ostatně vyplývá mnohem jasněji z anglického znění SECH: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>any right conferred […] by contract […] <HT TYPE="ITALIC">to undertake</HT> any economic activity in the energy sector<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> (jakékoli právo vyplývající […] ze smlouvy […] k <HT TYPE="ITALIC">provozování</HT> hospodářských činností v odvětví energetiky) (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>. Smluvní právo musí umožňovat provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky, kterou by držitel v případě neexistence takového práva nemohl vykonávat. Jinými slovy, smluvní právo musí povolovat provozování této činnosti a vytvářet podmínky pro toto provozování<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Typickým příkladem takového smluvního práva je koncese k provozování infrastruktury na území smluvní strany.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Přitom, i když je smluvní pohledávka skutečně právem přiznaným smlouvou, nelze mít nicméně za to, že povoluje provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky, pokud je nabyta <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, co vznikla původnímu držiteli. Za těchto podmínek pohledávka nedává držiteli právo provozovat hospodářskou činnost v odvětví energetiky, ale pouze právo domáhat se jejího zaplacení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Kromě toho, i pokud by bylo potřeba vzít v úvahu původ pohledávky, <HT TYPE="ITALIC">quod non</HT>, a sice smlouvu o dodávkách elektřiny, jsem toho názoru, že by bylo dosaženo stejného výsledku. Zatímco smlouva o prodeji elektřiny mezi dvěma společnostmi umožňuje jedné společnosti dodávat elektřinu druhé společnosti, naproti tomu to není tato smlouva, jež povoluje provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky. Společnost dodávající elektřinu je totiž již v postavení, kdy může dodávat dotčenou elektřinu druhé smluvní straně, takže smlouva v žádném případě neobsahuje povolení nebo právo provozovat hospodářskou činnost v odvětví energetiky v hostitelské zemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Na takovou pohledávku se tedy podle mého názoru nevztahuje čl. 1 bod 6 písm. f) SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že ani čl. 1 bod 6 písm. c), ani čl. 1 bod 6 písm. f) SECH nelze vykládat v tom smyslu, že pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny, která nezahrnuje žádný vklad, je investicí ve smyslu těchto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K obecné definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> v čl. 1 bodě 6 SECH</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že čl. 1 bod 6 SECH stanoví rovněž obecnou, i když vágní, definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> a že přehled investic, který poskytuje, není taxativní. Lze tedy zastávat názor, že pohledávka, na kterou se nevztahuje čl. 1 bod 6 písm. c) nebo f) SECH, může nicméně představovat investici ve smyslu čl. 1 bodu 6 SECH v tom, že představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>majetkovou hodnotu drženou nebo kontrolovanou buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím investora<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Taková argumentace nemůže obstát. Jak jsem zdůraznil<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Viz bod 107 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, smluvní pohledávky jsou jedinými majetkovými hodnotami, u kterých čl. 1 bod 6 SECH stanoví výslovná omezení jejich připuštění jako investice. Nelze proto použít obecnou definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> pouze za účelem neuplatnění omezení, která jsou nicméně stanovena v čl. 1 bodě 6 písm. c) a f) SECH, neboť jinak by byla popřena existence těchto konkrétních ustanovení a proveden výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> ve smyslu SECH <HT TYPE="ITALIC">contra legem</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Navrhuji proto odpovědět na první předběžnou otázku tak, že čl. 1 bod 6 SECH musí být vykládán v tom smyslu, že pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny, která nezahrnuje vklad, není investicí ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhé předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 26 odst. 1 SECH musí být vykládán v tom smyslu, že investicí se rozumí i nabytí pohledávky podnikem pocházejícím ze smluvní strany v případě, kdy tato pohledávka vznikla hospodářskému subjektu pocházejícímu ze státu, který není smluvní stranou SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>V této souvislosti připomínám, že dotčená pohledávka vyplývá ze smluvního vztahu mezi společnostmi Moldtranselectro a Derimen, přičemž posledně uvedená společnost je zapsána v rejstříku na Britských Panenských ostrovech, tedy ve státě, který není smluvní stranou SECH.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Článek 26 odst. 1 SECH umožňuje řešení sporů mezi smluvní stranou a investorem jiné smluvní strany, pokud se spor týká investice <HT TYPE="ITALIC">tohoto investora</HT>. Předkládající soud se táže na možný vliv původu pohledávky, pokud tato pohledávka původně vznikla hospodářskému subjektu pocházejícímu ze státu, který není smluvní stranou SECH, na kvalifikaci této pohledávky jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> ve smyslu čl. 26 odst. 1 SECH, který ukládá, aby taková investice byla provedena investorem pocházejícím ze smluvní strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Bez dalšího uvádím, že vzhledem k mému návrhu odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku, jelikož vzhledem k tomu, že na první otázku bylo odpovězeno záporně, není nutné určit, zda má původ pohledávky vliv na její připuštění jako investice investora jedné smluvní strany ve smyslu čl. 26 odst. 1 SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Pro úplnost se budu druhou předběžnou otázkou přesto zabývat pro případ, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mou analýzou první otázky a předpokládal, že taková pohledávka může představovat investici ve smyslu čl. 1 bodu 6 SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Jak uvádí předkládající soud, a jak zdůrazňuje Moldavská republika, pro určení, zda byla investice skutečně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>provedena investorem pocházejícím ze smluvní strany<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/>, je třeba odkázat na čl. 1 bod 8 SECH, který definuje výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>provedení investice<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>. Toto ustanovení zejména stanoví, že provedením investice může být nabývání celých stávajících investic nebo jejich částí. Naproti tomu nestanoví povinnost, aby dotčená stávající investice původně vznikla ve smluvním státě SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>Moldavská republika však tvrdí, že taková podmínka existuje. Podle jejího názoru musí být výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>stávající investice<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> vykládán na základě definice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0101" ID="QS0101"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> v čl. 1 bodě 6 SECH, která stanoví, že investice musí být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0102" ID="QS0102"/>držená nebo kontrolovaná buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím investora<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>. Přitom uvádí, že čl. 1 bod 7 SECH definuje výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0103" ID="QS0103"/>investor<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0104" ID="QS0104"/>společnost nebo jin[ou] organizac[i] zřízen[ou] v souladu s platným právem použitelným na území […] smluvní strany<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/>. Tvrdí, že jelikož hospodářský subjekt, původní držitel dotčené pohledávky, je subjektem pocházejícím ze státu, který není smluvní stranou SECH, nelze jej tedy považovat za investora ve smyslu čl. 1 bodu 7 SECH, takže dotčená pohledávka nemůže představovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0105" ID="QS0105"/>stávající investici<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> provedenou společností pocházející ze smluvní strany ve smyslu čl. 1 bodu 8 a čl. 26 odst. 1 SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Taková argumentace nemůže obstát. Pokud mají být přijaty úvahy Moldavské republiky týkající se nutnosti použití čl. 1 bodů 6 až 8 SECH k definování toho, co zahrnují výrazy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0106" ID="QS0106"/>investice provedená<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>, závěr, ke kterému dochází, nicméně vychází z částečného výkladu těchto článků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>Nejenže, jak jsem uvedl<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Viz bod 135 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, čl. 1 bod 8 SECH nestanoví žádnou podmínku týkající se zeměpisného původu stávající investice, ale zkoumaná ustanovení výslovně stanoví, že takovou investici může provést hospodářský subjekt pocházející ze státu, který není smluvním státem SECH. Článek 1 bod 7 SECH totiž definuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0107" ID="QS0107"/>investor<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> tak, že zahrnuje smluvní strany<?PAGE NO="24"?> i třetí státy. Je tedy zřejmé, že investor může pocházet ze státu, který není smluvní stranou SECH, a přesto to neznamená, že investice, které provádí, nejsou stávajícími investicemi ve smyslu SECH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Upřesňuji, že i když je investice uskutečněná investorem pocházejícím ze státu, který není smluvní stranou SECH, skutečně investicí ve smyslu SECH, není přesto investicí <HT TYPE="ITALIC">chráněnou</HT> zněním, jelikož hmotněprávní ustanovení o ochraně a podpoře investic uvádějí výslovně a výlučně investice investorů pocházejících ze smluvních stran. Viz zejména článek 10 SECH: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0108" ID="QS0108"/>Každá smluvní strana […] podporuje a vytváří stabilní, přiměřené, příznivé a transparentní podmínky <HT TYPE="ITALIC">pro investory ostatních smluvních stran</HT>, aby investovali na jejím území. Takové podmínky zahrnují závazek trvale zajišťovat <HT TYPE="ITALIC">investicím</HT> <HT TYPE="ITALIC">investorů každé ze smluvních stran</HT> řádné, nediskriminační a spravedlivé zacházení.<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> (Kurziva provedena autorem stanoviska.)</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nemá skutečnost, že pohledávka vznikla hospodářskému subjektu ze státu, který není smluvní stranou SECH, žádný vliv na její kvalifikaci této pohledávky jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0109" ID="QS0109"/>stávající investice<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/>, jelikož tento subjekt musí být na základě znění SECH rovněž považován za investora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že nabytí pohledávky subjektem pocházejícím ze smluvní strany v případě, že tato pohledávka vznikla hospodářskému subjektu pocházejícímu ze státu, který není smluvní stranou SECH, musí být považováno za nabytí stávající investice, a tedy za investici provedenou investorem pocházejícím ze smluvní strany ve smyslu SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>Moldavská republika, společnost Komstroj a Komise nicméně vyjádřily výhrady k možnosti zneužití práva za těchto okolností. Nelze totiž vyloučit, že investice provedená subjektem ze státu, který není smluvní stranou SECH, bude nabyta investorem pocházejícím ze smluvní strany pouze s cílem dosáhnout ochrany přiznané SECH, zejména k využití čl. 26 odst. 1 SECH za účelem podání žaloby proti smluvní straně, která by jinak nebyla možná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>I když je pravda, že taková možnost existuje, nemůže však postačovat k tomu, aby byla z požívání ochrany investic přiznané prostřednictvím využití řešení sporů automaticky vyloučena investice nabytá od subjektu ze státu, který není smluvní stranou SECH. Nejenže by byl takový výklad podle mého názoru neslučitelný s ustanoveními SECH, která byla zkoumána výše, ale vedl by k tomu, že žádná investice nabytá od zahraničního investora nebude nikdy chráněna na základě SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek může být existence zneužití práva zohledněna pouze individuálně a nemůže odůvodňovat zásadu, podle které investice nabytá investorem pocházejícím ze smluvní strany od investora ze státu, který není smluvní stranou SECH, nesmí být považována za investici, kterou provedl prvně uvedený investor ve smyslu čl. 26 odst. 1 SECH. Bude tedy na předkládajícím soudu, aby přezkoumal důvody, které předcházely nabytí dotčené pohledávky společností Komstroj, za účelem určení, zda jediným účelem tohoto nabytí bylo podat žalobu proti Moldavské republice na základě SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>Proto v případě, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mou analýzou první předběžné otázky, navrhuji odpovědět na druhou předběžnou otázku tak, že čl. 26 odst. 1 SECH musí být vykládán v tom smyslu, že nabytí pohledávky vzniklé investorovi pocházejícímu ze státu, který není smluvní stranou SECH, je investicí ve smyslu tohoto ustanovení, ledaže by jediným účelem tohoto nabytí bylo požívat ochranu přiznanou ustanoveními SECH, a zejména umožnit podání žaloby k rozhodčímu soudu proti smluvní straně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="25"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K třetí předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Podstatou třetí předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 26 odst. 1 SECH musí být vykládán v tom smyslu, že pohledávka investora ze smlouvy o prodeji elektřiny dodávané na hranice hostitelského státu může představovat investici provedenou na území jiné smluvní strany, pokud investor nevykonává na území tohoto státu žádnou hospodářskou činnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Opět uvádím, že třetí otázka je podpůrná. Je-li totiž odpověď na první předběžnou otázku v tom smyslu, že pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny není investicí, je irelevantní určení, zda tato pohledávka vznikla <HT TYPE="ITALIC">na území</HT> jiné smluvní strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Pro úplnost nicméně odpovím na třetí předběžnou otázku pro případ, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mou analýzou první a druhé otázky a měl za to, <HT TYPE="ITALIC">quod non</HT>, že pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny je investicí ve smyslu SECH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>Moldavská republika, podporovaná v tomto ohledu španělskou vládou a Komisí, tvrdí, že na jejím území nebyla provedena žádná investice, jelikož elektřina dodávaná na základě smlouvy, z níž vznikla pohledávka, je dodána pouze na hranice mezi Ukrajinou a Moldavskem z ukrajinské strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>Taková argumentace vychází z výkladu čl. 1 bodu 6 písm. c) SECH, který stanoví, že peněžní pohledávka je investicí, pokud vznikla podle smlouvy, která sama souvisí s investicí. Tato analýza však podle mého názoru odhlíží od zásadní skutečnosti. Je-li totiž analýza investice, se kterou souvisí smlouva, z níž vyplývá dotčená pohledávka, relevantní pro kvalifikaci pohledávky jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0110" ID="QS0110"/>investice<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/>, jakmile je tato skutečnost stanovena, je dotčenou investicí pouze pohledávka, aniž je nutné později znovu odkazovat na související investici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>Investicí, která je předmětem sporu a musí být na tomto základě zkoumána ve světle čl. 26 odst. 1 SECH, tedy není dodávka elektřiny stanovená smlouvou, z níž vznikla pohledávka, ale samotná pohledávka. Jedná se tedy pouze o vymezení, zda lze nabytí takové pohledávky považovat za investici na území Moldavska, aniž je nutné určit, zda smlouva, podle které tato pohledávka vznikla, souvisí s investicí, která je sama o sobě provedena na tomto území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>Dotčenou investici, tedy pohledávku, má v projednávané věci ukrajinský investor vůči společnosti se sídlem v Moldavsku. Článek 1 bod 10 SECH přitom definuje pouze výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0111" ID="QS0111"/>území<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0112" ID="QS0112"/>území pod jeho svrchovaností<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/>. Z toho vyplývá, že pohledávku vůči společnosti se sídlem na moldavském území lze považovat za investici provedenou na území této smluvní strany, jelikož k jejímu prokázání stačí místo, kde se nachází dlužník pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>V každém případě by bylo dosaženo stejného výsledku, pokud by měl být přijat argument Moldavské republiky, podle kterého je rovněž nutné ověřit území, na kterém je prováděna investice, s níž souvisí smlouva, z níž vznikla pohledávka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Formálně je elektřina skutečně dodávána na hranice s Moldavskem. Nicméně s výhradou přijetí příliš formalistického řešení, to nic nemění na tom, že elektřina je <HT TYPE="ITALIC">in fine</HT> vedena do moldavské sítě a že tato okolnost je základním aspektem problému. Skutečnost, že je dodána<?PAGE NO="26"?> subjektem z té či oné strany hranice, nemůže tento výsledek ovlivnit<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Audit, M., <HT TYPE="ITALIC">op.cit</HT>.</P></NOTE>. Ve skutečnosti je dodaná elektřina stále určena k distribuci na moldavském území, a tedy na území této smluvní strany<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>A to tím spíše, že pokud jde o elektřinu, je představa dodání na hranice zcela fiktivní. Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, elektrické sítě Ukrajiny a Moldavska jsou propojeny a nelze mít za to, že elektřina je dodávána do bodu A a skladována až do jejího převzetí příjemcem ve stejném bodě.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Tudíž v případě, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mou analýzou týkající se první a druhé předběžné otázky, navrhuji odpovědět na třetí předběžnou otázku tak, že čl. 26 odst. 1 SECH musí být vykládán v tom smyslu, že pohledávka investora pocházejícího ze smluvní strany vůči subjektu z jiné smluvní strany je investicí uskutečněnou prvně uvedeným investorem na území druhého investora.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžné otázky položené cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0113" ID="QS0113"/>Článek 1 bod 6 Smlouvy o Energetické chartě, podepsané v Lisabonu dne <DATE ISO="19941217">17. prosince 1994</DATE> a schválené jménem Evropské unie rozhodnutím Rady a Komise 98/181/ES, ESUO, Euratom ze dne <DATE ISO="19970923">23. září 1997</DATE> o uzavření Smlouvy o energetické chartě a Protokolu k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích Evropskými společenstvími musí být vykládán v tom smyslu, že pohledávka ze smlouvy o dodávkách elektřiny, která nezahrnuje žádný vklad, není investicí ve smyslu tohoto ustanovení.<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>