–

za polskou vládu: B. Majczyna a D. Lutostańska, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: D. Milanowska a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2011, L 48, s. 1) a obecné právní zásady, podle níž se jednotlivci nemohou podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat norem unijního práva.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Premium Food Kebab sp. z o.o (dále jen „PFK“) a Cydonia sp. z o.o, dvěma společnostmi založenými podle polského práva, ve věci návrhu společnosti PFK znějícího na to, aby byla společnosti Cydonia uložena povinnost zaplatit pevnou částku ve výši 40 eur z důvodu opožděné platby faktury.

Právní rámec

Unijní právo

3

Body 12, 16 až 19 a 28 odůvodnění směrnice 2011/7 uvádějí:

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

5

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

6

Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Transakce mezi podniky“, stanoví:

7

Článek 6 směrnice 2011/7, nadepsaný „Náhrada nákladů spojených s vymáháním“, stanoví:

8

Článek 7 této směrnice, nadepsaný „Nespravedlivé smluvní podmínky a praxe“, v odstavci 1 stanoví:

Polské právo

9

Zákon o postupu proti nadměrným opožděním v obchodních transakcích (ustawa o przeciwdziałaniu nadmiernym opóźnieniom w transakcjach handlowych) ze dne 8. března 2013 (Dz. U. z roku 2013, č. 403) ve znění použitelném na spor v původním řízení (Dz. U. z roku 2022, č. 893), jímž byla do polského právního řádu provedena směrnice 2011/7, v čl. 7 odst. 1 stanoví:

10

Článek 10 tohoto zákona stanoví:

Spor v původním řízení a předběžná otázka

11

V srpnu 2020 nakoupila společnost Cydonia v rámci své restaurační činnosti potraviny od společnosti PFK, jednoho ze svých stálých dodavatelů. Faktura vystavená společností PFK za tento nákup zněla na 4 874,60 PLN (přibližně 1 218,00 eur) a měla být uhrazena do 3. září 2020. Společnost Cydonia tuto fakturu uhradila dne 8. září 2020.

12

Dne 23. května 2023 podala společnost PFK k Obvodnímu soudu pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko), který je předkládajícím soudem, žalobu znějící na to, aby byla společnosti Cydonia na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/7 uložena povinnost zaplatit PFK pevnou částku ve výši 40 eur. Společnost PFK nepožadovala úroky z prodlení z částky své pohledávky, která se podle ní stala splatnou dne 4. září 2020.

13

Předkládající soud konstatuje, že ke dni vystavení faktury udržovaly PFK a Cydonia čtyři roky stabilní obchodní vztah, v jehož rámci bylo zboží dodáváno několikrát týdně a platba za něj se někdy o několik dní opozdila, aniž společnost PFK požadovala od společnosti Cydonia úroky z prodlení. Dodává, že při převodu všech podílů PFK v říjnu 2022 na Funds Get Support spółka z ograniczoną odpowiedzialnością, společnost se sídlem ve Varšavě, nebyl zjištěn žádný nedoplatek, jejž by společnost Cydonia dlužila. Podle uvedeného soudu je navíc tato nabyvatelská společnost finančně nespolehlivá.

14

Předkládající soud má za to, že PFK jedná nepoctivě, když požaduje zaplacení pevné minimální částky několik let po ukončení jejího obchodního vztahu se společností Cydonia po převzetí společnosti PFK novou společností. Upřesňuje, že společnost PFK podala proti společnosti Cydonia stovky dalších žalob znějících na zaplacení takové částky, aniž požadovala úroky z jistiny, s jediným cílem získat dodatečné zisky od bývalé smluvní strany, se kterou nikdy neměla skutečný spor ohledně plateb.

15

Za takových okolností si předkládající soud klade otázku, jaké důsledky je třeba vyvodit z judikatury Soudního dvora týkající se podmínek zaplacení pevné minimální částky stanovené v článku 6 směrnice 2011/7. Má za to, že tato judikatura může podněcovat věřitele k tomu, aby zjevně zneužívali ustanovení tohoto článku 6, a že tento článek nelze vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud zamítl návrh na zaplacení pevné částky, pokud žalobce sice prokázal existenci opožděné platby, avšak okolnosti, za nichž je tento návrh podán, ukazují, že je nespravedlivý a v rozporu s cíli sledovanými touto směrnicí. Vnitrostátní soud by tedy měl takový návrh posoudit s ohledem na zneužití subjektivního práva, včetně unijního práva.

16

Předkládající soud má kromě toho za to, že každý návrh na zaplacení pevné částky musí být doprovázen návrhem na zaplacení příslušných úroků z prodlení a že bezpodmínečné přiznání této náhrady, a to i v situacích, kdy je opožděná platba zanedbatelná, by v rámci stabilního obchodního vztahu muselo být považováno za zneužívající.

17

Za těchto podmínek se Obvodní soud pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m. st. Warszawy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

K předběžné otázce

18

Podstatou jediné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/7 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soud členského státu zamítl návrh věřitele na zaplacení pevné minimální částky stanovené v tomto ustanovení za okolností, kdy tento věřitel svým jednáním porušil obecnou právní zásadu, podle níž se právní subjekty nesmějí podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat norem unijního práva.

19

Úvodem je třeba poznamenat, že předkládající soud s ohledem na okolnosti věci v původním řízení nevylučuje, že platby společnosti Cydonia učiněné ve prospěch PFK nebyly opožděné ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice 2011/7, takže by společnost PFK nebyla oprávněna požadovat zaplacení pevné částky ve výši 40 eur stanovené v čl. 6 odst. 1 této směrnice.

20

Předkládající soud dále uvádí, že společnost PFK ojedinělé a nevýznamné opožděné platby ze strany společnosti Cydonia tolerovala, neboť považovala za výhodnější upustit od požadování úroků z prodlení, aby si společnost Cydonia zachovala jako zákazníka.

21

Je tedy na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda PFK tímto jednáním implicitně uznala, že platba poskytnutá společností Cydonia nebyla v okamžiku, kdy uhradila fakturu dotčenou ve věci v původním řízení, „opožděnou platbou“ ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice 2011/7, nebo zda se tímto jednáním vzdala práv, která pro ni plynou z čl. 6 odst. 1 této směrnice, jelikož takové vzdání se je slučitelné s uvedenou směrnicí, pokud k němu byl dán svobodně vyjádřený souhlas (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2017, IOS Finance EFC, C‑555/14, EU:C:2017:121, body 33 a 34).

22

Po tomto upřesnění je třeba poukázat na to, že cílem směrnice 2011/7 je v souladu s jejím článkem 1 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění bojovat proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Tato směrnice zakazuje zneužití smluvní svobody v neprospěch věřitele, avšak neměly by jí být „dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se způsobu uzavírání smluv nebo upravující platnost smluvních podmínek, které jsou nespravedlivé vůči dlužníkovi“.

23

Pojem „opožděná platba“ je definován v čl. 2 bodě 4 uvedené směrnice jako platba, která nebyla provedena ve smluvní nebo zákonné lhůtě splatnosti. Jak vyplývá z bodu 18 odůvodnění téže směrnice, pro účely určení platebních lhůt mají zvláštní význam faktury, které zakládají platební závazek a jsou důležitými doklady v řetězci obchodních transakcí.

24

Vzhledem k tomu, že se směrnice 2011/7 podle svého čl. 1 odst. 2 vztahuje na „veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce“, jak jsou definovány v čl. 2 bodě 1 této směrnice, je tento pojem „opožděná platba“ použitelný na každou jednotlivou obchodní transakci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Skarb Państwa (Nevýznamně opožděná platba nebo opožděná platba pohledávky v bagatelní výši), C‑279/23, EU:C:2024:605, bod 23 a citovaná judikatura].

25

Článek 3 této směrnice v odstavci 1 ve spojení s body 16 a 17 jejího odůvodnění stanoví, že v obchodních transakcích mezi podniky má věřitel, který splnil své povinnosti a neobdržel splatnou částku včas, nárok na úrok z prodlení bez nutnosti upomínky, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Tento úrok, stejně jako pevná minimální částka, se stanou automaticky splatnými uplynutím lhůty splatnosti upravené v čl. 3 odst. 3 a 5 uvedené směrnice za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku 3.

26

Článek 6 odst. 1 směrnice 2011/7, který odkazuje zejména na článek 3 této směrnice, stanoví, že pokud má být v obchodních transakcích zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 eur jako náhradu nákladů spojených s vymáháním. V souladu s odstavcem 2 tohoto článku 6 je tato pevná částka splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Podle čl. 6 odst. 3 této směrnice má věřitel nárok obdržet od dlužníka kromě uvedené pevné částky přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují, například výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.

27

Na prvním místě je třeba uvést, že z doslovného a kontextuálního výkladu čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyplývá, že pevná minimální částka ve výši 40 eur náleží věřiteli, který splnil své povinnosti, za každou platbu, která nebyla provedena ve lhůtě splatnosti a která je úplatou za obchodní transakci ve smyslu čl. 2 bodu 1 téže směrnice, bez ohledu na výši pohledávky dotčené opožděnou platbou a na dobu trvání tohoto opoždění [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Skarb Państwa (Nevýznamně opožděná platba nebo opožděná platba pohledávky v bagatelní výši), C‑279/23, EU:C:2024:605, bod 26].

28

Na druhém místě je třeba uvést, že tento výklad je potvrzen účelem směrnice 2011/7. Z článku 1 odst. 1 této směrnice ve spojení s body 12 a 19 jejího odůvodnění totiž vyplývá, že jejím cílem je nejen odradit od opožděných plateb tím, že bude zabráněno, aby byly pro dlužníka finančně přitažlivé vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům účtovaným v takové situaci, ale rovněž účinně chránit věřitele před takovými opožděnými platbami [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Skarb Państwa (Nevýznamně opožděná platba nebo opožděná platba pohledávky v bagatelní výši), C‑279/23, EU:C:2024:605, bod 27].

29

Z tohoto hlediska nemůže být nevýznamná doba opoždění s platbou důvodem pro to, aby byl dlužník, který neuhradil svůj dluh včas, zproštěn povinnosti zaplatit pevnou minimální částku jako náhradu nákladů spojených s vymáháním za každou opožděnou platbu, za jejíž opoždění odpovídá výhradně on, nebo pro to, aby tato částka byla snížena. Toto zproštění nebo snížení by zbavilo užitečného účinku článek 6 směrnice 2011/7, jehož cílem je nejen poskytnout formou těchto částek „náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním“, ale i odradit od těchto opožděných plateb [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. května 2023, ALD Automotive, C‑78/22, EU:C:2023:379, bod 28 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Skarb Państwa (Nevýznamně opožděná platba nebo opožděná platba pohledávky v bagatelní výši), C‑279/23, EU:C:2024:605, bod 28].

30

Kromě toho by skutečnost, že by byl dlužník zproštěn povinnosti zaplatit pevnou minimální částku ve výši 40 eur, stanovenou v čl. 6 odst. 1 této směrnice, znamenala, že by dlužníkovi byla přiznána možnost odchýlit se od tohoto ustanovení, v důsledku čehož by byl dlužník zproštěn finančních nákladů vyplývajících z jeho povinnosti, aby za každou platbu neprovedenou ve lhůtě splatnosti zaplatil tuto částku, aniž je tato odchylka odůvodněna jakýmkoli „objektivním důvodem“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce písm. c) uvedené směrnice [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. května 2023, ALD Automotive, C‑78/22, EU:C:2023:379, bod 28, a ze dne 11. července 2024, Skarb Państwa (Nevýznamně opožděná platba nebo opožděná platba pohledávky v bagatelní výši), C‑279/23, EU:C:2024:605, bod 28 a citovaná judikatura].

31

V projednávané věci má předkládající soud za to, že kromě určení splatnosti platby účastníky původního řízení a toho, zda dlužník nesplnil své závazky, mu přísluší posoudit návrh na zaplacení pevné částky ve výši 40 eur podaný společností PFK s ohledem na „zneužití subjektivního práva, včetně unijního práva“, jelikož podle jeho názoru se PFK snaží zneužít ustanovení směrnice 2011/7 pouze s cílem získat dodatečný zisk od svého dlužníka, společnosti Cydonia.

32

Z obecné zásady unijního práva, která zakazuje jednotlivcům dovolávat se podvodně nebo zneužívajícím způsobem norem unijního práva, vyplývá, že členský stát má povinnost odepřít, i v případě neexistence ustanovení vnitrostátního práva upravujících takové odepření, použití ustanovení unijního práva, jsou-li určitou osobou uplatňována nikoli za účelem dosažení cílů těchto ustanovení, ale za účelem získání výhody, kterou této osobě přiznává unijní právo, zatímco objektivní podmínky pro přiznání požadované výhody, které jsou stanoveny unijním právem, jsou splněny pouze formálně (rozsudek ze dne 30. října 2025, Mercedes-Benz Bank a Volkswagen Bank, C‑143/23, EU:C:2025:837, body 78 a 80, jakož i citovaná judikatura).

33

K prokázání zneužití práva je nutná jednak existence souboru objektivních okolností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a jednak naplnění subjektivního znaku, který spočívá v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání (rozsudek ze dne 30. října 2025, Mercedes-Benz Bank a Volkswagen Bank, C‑143/23, EU:C:2025:837, bod 81 a citovaná judikatura).

34

I když je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda ve sporech, které projednává, došlo ke zneužívajícímu jednání, a zohlednil při tom všechny skutečnosti a okolnosti, Soudní dvůr může nicméně tomuto soudu poskytnout všechny prvky výkladu unijního práva určené k usnadnění jeho posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. října 2025, Mercedes-Benz Bank a Volkswagen Bank, C‑143/23, EU:C:2025:837, bod 82).

35

V projednávané věci je třeba poukázat na to, podobně jako to učinila Komise ve svém písemném vyjádření, že uznání nároku na zaplacení pevné částky ve prospěch PFK může přispět k dosažení cílů sledovaných článkem 6 odst. 1 směrnice 2011/7, jak byly připomenuty v bodě 28 tohoto rozsudku, tím, že odrazuje od opožděných plateb, že brání tomu, aby opožděné platby byly pro dlužníka finančně přitažlivé vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení, a zajišťuje věřiteli co možná nejúplnější náhradu vlastních nákladů spojených s vymáháním. Kromě toho pouhý výkon práva stanoveného v tomto ustanovení nelze stavět na roveň umělému vytvoření situace, ve které by podmínky pro uplatnění práva na náhradu nákladů byly splněny pouze formálně.

36

Jak navíc vyplývá z bodu 16 odůvodnění této směrnice, je věřitel oprávněn požadovat pevnou částku stanovenou na základě čl. 6 odst. 1 této směrnice nezávisle na jakémkoli návrhu na zaplacení úroků z prodlení.

37

Kromě toho žádné ustanovení uvedené směrnice nepodmiňuje výkon tohoto práva dodržením určité lhůty. V tomto ohledu již Soudní dvůr konstatoval, že směrnice 2011/7 neupravuje podmínky, za nichž mohou pohledávky odpovídající zejména pevné minimální částce případně zaniknout [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2025, E. (Započtení pohledávek), C‑481/24, EU:C:2025:996, bod 34].

38

Procesní podmínky, jejichž cílem je zajistit ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, spadají do vnitrostátního právního řádu každého členského státu na základě zásady procesní autonomie členských států, avšak za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných situací na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2026, Bukla, C‑26/25, EU:C:2026:593, bod 105 a citovaná judikatura).

39

Kromě toho s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 27 až 30 tohoto rozsudku ani údajně nevýznamná povaha opožděné platby, podání jiných návrhů na zaplacení pevné částky stanovené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/7 za podobných okolností, ani skutečnost, že obchodní vztah mezi společnostmi PFK a Cydonia skončil již před několika lety, ani odkoupení PFK finančně nespolehlivým podnikem samy o sobě nestačí k doložení existence zneužití práva ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 32 a 33 tohoto rozsudku, která by mohla zpochybnit právo věřitele, aby za každou opožděnou platbu přičitatelnou dlužníkovi obdržel pevnou minimální částku stanovenou v tomto ustanovení jako náhradu nákladů spojených s vymáháním.

40

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/7 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby soud členského státu zamítl návrh věřitele na zaplacení pevné minimální částky stanovené v tomto ustanovení za okolností, kdy tento věřitel svým jednáním porušil obecnou právní zásadu, podle níž se právní subjekty nesmějí podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat norem unijního práva. K prokázání zneužití práva je však nutná jednak existence souboru objektivních okolností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených použitelnou unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a jednak naplnění subjektivního znaku, který spočívá v záměru získat výhodu vyplývající z uvedené právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání.

K nákladům řízení

41

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.