<TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2008/115</HT></P></TI>3Body 2 a 4 odůvodnění směrnice 2008/115 uvádějí:(2)Evropská rada na zasedání v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 vyzvala k vypracování účinné politiky pro vyhošťování a dobrovolný návrat založené na společných normách pro navracení osob humánním způsobem a při plném respektování jejich lidských práv a důstojnosti.[...]
- (4)Je třeba stanovit jasná, průhledná a spravedlivá pravidla pro účinnou návratovou politiku jakožto nezbytnou složku dobře řízené migrační politiky.
4Článek 1 směrnice 2008/115, nadepsaný Předmět, stanoví:Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv.
5Článek 3 této směrnice definuje různé pojmy pro účely této směrnice. V bodě 4 tohoto článku je pojem rozhodnutí o navrácení definován jako správní nebo soudní rozhodnutí nebo akt, kterým se rozhoduje nebo prohlašuje, že pobyt státního příslušníka třetí země je neoprávněný, a kterým se ukládá nebo prohlašuje povinnost návratu.6V bodě 5 tohoto článku se pojmem vyhoštění rozumí výkon povinnosti návratu, totiž fyzické dopravení osoby mimo území dotyčného členského státu.7Článek 4 směrnice 2008/115, nadepsaný Příznivější úprava, v odst. 2 a 3 stanoví:2.Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení, která mohou být příznivější pro státního příslušníka třetí země a která jsou stanovena v acquis Společenství vztahujícím se k přistěhovalectví a azylu.3.Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat ustanovení příznivější pro osoby, na něž se vztahují, za předpokladu, že jsou slučitelná s touto směrnicí.
8Podle článku 6 této směrnice, nadepsaného Rozhodnutí o navrácení:1.Členské státy vydají rozhodnutí o navrácení [vůči] každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až 5.2.Státní příslušníci třetí země, kteří neoprávněně pobývají na území členského státu a kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem, jsou povinni neprodleně odejít na území tohoto jiného členského státu. Pokud dotčený státní příslušník třetí země nesplní tento požadavek nebo pokud je bezodkladný odchod státního příslušníka třetí země vyžadován z důvodů veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti, použije se odstavec 1.3.Členské státy mohou upustit od vydání rozhodnutí o navrácení státního příslušníka třetí země neoprávněně pobývajícího na jejich území, pokud je dotčený státní příslušník třetí země převzat jiným členským státem podle dvoustranných dohod či ujednání platných ke dni vstupu této směrnice v platnost. V takovém případě použije členský stát, který dotčeného státního příslušníka třetí země převzal, odstavec 1.4.Ze solidárních, humanitárních nebo jiných důvodů mohou členské státy kdykoliv rozhodnout o udělení autonomního povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu státnímu příslušníku třetí země, který neoprávněně pobývá na jejich území. V tomto případě se rozhodnutí o navrácení nevydává. Bylo-li již rozhodnutí o navrácení vydáno, zruší se nebo pozastaví na dobu platnosti povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu.5.Je-li státní příslušník třetí země, který pobývá na území členského státu neoprávněně, účastníkem probíhajícího řízení o obnovení povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu, zváží tento členský stát, zda neupustí od vydání rozhodnutí o navrácení, a to až do ukončení probíhajícího řízení, aniž je dotčen odstavec 6.[...]
9Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný Dobrovolné opuštění území, v odstavcích 1 a 4 stanoví:1.V rozhodnutí o navrácení se poskytuje přiměřená lhůta k dobrovolnému opuštění území v délce od sedmi do třiceti dnů, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 a 4. [...][...]
4.Pokud hrozí nebezpečí skrývání se nebo pokud byla žádost o oprávněný pobyt zamítnuta jakožto zjevně nedůvodná nebo podvodná anebo pokud dotčená osoba představuje hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo národní bezpečnost, nemusí členské státy poskytnout lhůtu k dobrovolnému opuštění území [...]
10Článek 8 této směrnice, nadepsaný Vyhoštění, v odstavci 1 stanoví:Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k výkonu rozhodnutí o navrácení, jestliže nebyla poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území v souladu s čl. 7 odst. 4 nebo jestliže povinnost návratu nebyla během lhůty pro dobrovolné opuštění území poskytnuté podle článku 7 splněna.
<TI><P><HT TYPE="ITALIC">Španělské právo</HT></P></TI>11Článek 28 odst. 3 písm. c) zákona 4/2000 o právech a svobodách cizinců ve Španělsku a jejich společenské integraci (Ley Orgánica 4/2000, sobre derechos y libertades de los extranjeros en España y su integración social) ze dne 11. ledna 2000 (BOE č. 10 ze dne 12. ledna 2000, s. 1139), ve znění vyplývajícím z odstavce 28 jediného článku zákona 2/2009 (Ley Orgánica 2/2009, BOE č. 299 ze dne 12. prosince 2009), platného od 13. prosince 2009 (dále jen zákon o cizincích) stanoví:Odchod [ze španělského území] je povinný v následujících případech:
[...]
- c)v případě správního zamítnutí žádostí podaných cizincem o povolení nadále pobývat na španělském území nebo při neexistenci povolení pobývat ve Španělsku.
12Podle čl. 51 odst. 2 zákona o cizincích se správní přestupky stanovené tímto zákonem dělí podle závažnosti na lehké, závažné a velmi závažné přestupky.13Článek 53 odst. 1 písm. a) zákona o cizincích definuje jako závažný přestupek [z]držování se na španělském území neoprávněně z důvodu neprodloužení pobytu či povolení k pobytu nebo uplynutí jejich platnosti před více než třemi měsíci, pokud dotčená osoba nepožádala o jejich obnovení ve lhůtě stanovené právní úpravou.14Podle čl. 55 odst. 1 písm. b) zákona o cizincích je sankcí za závažný přestupek pokuta v rozmezí od 501 do 10000 eur.15Odstavec 3 téhož článku stanoví, že při ukládání sankce musí příslušný orgán uplatnit kritérium proporcionality, přičemž zohlední míru zavinění, vzniklou škodu, riziko plynoucí z přestupku, jakož i důsledky toho přestupku.16Článek 57 zákona o cizincích zní:1.Pokud jsou pachateli přestupků cizinci a dotčená jednání lze označit za velmi závažná nebo závažná ve smyslu čl. 53 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) tohoto zákona, lze se zřetelem k zásadě proporcionality namísto pokuty uložit vyhoštění ze španělského území, a to po provedení příslušného správního řízení a prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí, v němž budou posouzeny skutkové okolnosti zakládající přestupek.[...]3.V žádném případě nelze zároveň uložit sankci vyhoštění a pokutu.[...]
17Článek 24 královského nařízení 557/2011 ze dne 20. dubna 2011, kterým bylo schváleno prováděcí nařízení k zákonu 4/2000 o právech a svobodách cizinců ve Španělsku a jejich společenské integraci, po změně zákonem 2/2009, stanoví:1.Nemá-li cizinec povolení k pobytu ve Španělsku, zejména z důvodu, že nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu nebo pobytu, nebo v případě správního zamítnutí žádostí o prodloužení pobytu, o povolení k pobytu nebo o jakýkoli jiný doklad nezbytný k tomu, aby cizinec mohl trvale pobývat na španělském území, [...] musí správní rozhodnutí vydané za tímto účelem obeznámit dotčenou osobu s její povinností opustit stát, aniž je dotčena možnost, že toto oznámení je rovněž zapsáno do cestovního pasu nebo do obdobného dokladu, případně do zvláštního dokladu, je-li dotčená osoba ve Španělsku na základě průkazu totožnosti, který neumožňuje vepsat tuto poznámku [...]