<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑249/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CJ0249</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:472">EU:C:2017:472</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170615">15. 6. 2017</DATE> – VĚC C 249/16</P><P>KAREDA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20170615">15. června 2017</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní příslušnost v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7 bod 1</KEYWORD><KEYWORD>Pojmy <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/> a <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>smlouva o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/></KEYWORD><KEYWORD>Regresní žaloba podaná mezi solidárními dlužníky ze smlouvy o úvěru</KEYWORD><KEYWORD>Určení místa plnění smlouvy o úvěru</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑249/16,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20160331">31. března 2016</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20160502">2. května 2016</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Saale Kareda</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Stefanu Benkömu,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, M. Vilaras, J. Malenovský, M. Safjan (zpravodaj) a D. Šváby, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za S. Kareda C. Függerem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za S. Benköho S. Alessandrem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Heller a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20170426">26. dubna 2017</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Stefanem Benköm a Saale Kareda ve věci náhrady měsíčních splátek ze společné smlouvy o úvěru, které S. Benkö zaplatil namísto S. Kareda.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 1215/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Z bodu 4 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že cílem tohoto nařízení je v zájmu řádného fungování vnitřního trhu přijmout <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>[u]stanovení, která umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zajistí rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí přijatých v členských státech<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Body 15 a 16 daného nařízení uvádějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(15)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného. Příslušnost by měla být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího prvku. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(16)</NO.P><TXT>Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. To je důležité zejména ve sporech týkajících se mimosmluvních závazků, které vyplývají z porušení práva na soukromí a práv na ochranu osobnosti, včetně pomluvy.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti jsou uvedena v kapitole II téhož nařízení. Tato kapitola obsahuje mimo jiné oddíl 1, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Obecná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, oddíl 2, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Zvláštní příslušnost<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, a oddíl 4, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Příslušnost u spotřebitelských smluv<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, který je součástí oddílu 1 této kapitoly II, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 7 tohoto nařízení č. 1215/2012, který je součástí oddílu 2 uvedené kapitoly II, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,</P></ITEM><ITEM><P>v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);</TXT></NP></ITEM></LIST></TXT><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Znění čl. 7 bodu 1 nařízení č. 1215/2012 je totožné se zněním čl. 5 bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42), které bylo zrušeno nařízením č. 1215/2012. Tento čl. 7 bod 1 kromě toho odpovídá čl. 5 bodu 1 Úmluvy ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>), ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Bruselská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, který je součástí oddílu 4 kapitoly II tohoto nařízení, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 [čl. 7 bod 5]:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, který je rovněž součástí tohoto oddílu 4, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="018.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi buď u soudů členského státu, v němž má tento smluvní partner bydliště, nebo, bez ohledu na bydliště druhé strany, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="018.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Znění článků 17 a 18 nařízení č. 1215/2012 odpovídá znění článků 15 a 16 nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (ES) č. 593/2008</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Body 7 a 17 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne <DATE ISO="20080617">17. června 2008</DATE> o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="177" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 177, s. 6</REF.DOC.OJ>, a oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="309" PAGE.FIRST="87" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 309, s. 87</REF.DOC.OJ>), uvádějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>(7)</NO.P><TXT>Věcná působnost a ustanovení tohoto nařízení by měly být v souladu s nařízením [č. 44/2001] a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne <DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE> o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy (Řím II) […].</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(17)</NO.P><TXT>Co se týká rozhodného práva, nedojde-li k jeho volbě, měly by být pojmy <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> a <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>prodej zboží<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> vykládány stejným způsobem jako při použití článku 5 nařízení [č. 44/2001], pokud se na prodej zboží a poskytování služeb vztahuje toto nařízení. Ačkoli jsou franšízová smlouva a smlouva o distribuci svou povahou smlouvami o službách, jsou předmětem zvláštních pravidel.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 15 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Zákonná subrogace<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Má-li určitá osoba (‚věřitel‘) smluvní pohledávku vůči jiné osobě (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>dlužníkovi<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/>), a třetí osoba je povinna uspokojit věřitele nebo na základě této povinnosti věřitele uspokojila, určuje právo, kterým se řídí povinnost této třetí osoby, zda a v jakém rozsahu je třetí osoba oprávněna uplatnit vůči dlužníkovi práva, která měl věřitel vůči dlužníkovi podle práva rozhodného pro jejich vztah.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 16 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Společná odpovědnost<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Uplatňuje-li věřitel pohledávku vůči více dlužníkům, kteří odpovídají za uspokojení téže pohledávky, a jeden z dlužníků již pohledávku zcela nebo zčásti uspokojil, řídí se regresní právo tohoto dlužníka vůči ostatním spoludlužníkům za poskytnuté plnění právem, které se použije na závazkový vztah tohoto dlužníka vůči věřiteli. Ostatní dlužníci mohou uplatnit námitky, které měli vůči věřiteli v rozsahu, který připouští právo, jímž se řídily jejich závazkové vztahy vůči věřiteli.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Rakouské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Ustanovení § 896 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (všeobecný občanský zákoník, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>ABGB<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>) zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Solidární dlužník, který sám splnil celý dluh, může, i když nedošlo k postoupení práv, požadovat od ostatních dlužníků náhradu, a to rovným dílem, pokud se nedohodli jinak.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Ustanovení § 905 odst. 2 ABGB před tím, než bylo pozměněno Zahlungsverzugsgesetz (zákon o opožděných platbách, BGBl. I, 2013/50), stanovilo, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>v případě pochybností musí dlužník na vlastní riziko a náklady předat věřiteli platby v hotovosti v místě jeho bydliště (místě usazení)<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Ustanovení § 1042 ABGB stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>Každý, kdo za jiného učiní výdaj, který by měl dotyčný podle ustanovení tohoto zákoníku učinit sám, je oprávněn požadovat jeho náhradu.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Stefan Benkö, rakouský státní příslušník s bydlištěm v Rakousku, podal proti své bývalé partnerce S. Kareda, estonské státní příslušnici pobývající na neznámé adrese v Estonsku, k Landesgericht St. Pölten (Zemský soud ve Svatém Hypolitu, Rakousko) žalobu, kterou se domáhal vrácení částky <FT TYPE="DECIMAL">17145,41</FT> eura navýšené o úroky a náklady řízení. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že S. Benkö a S. Kareda koupili v roce 2007, kdy bydleli společně v Rakousku, za <FT TYPE="NUMBER">190000</FT> eur rodinný dům, jehož ideální polovinu tedy každý z nich vlastní. Vzhledem k tomu, že neměli vlastní finanční prostředky, sjednali si v březnu 2007 u rakouské banky tři úvěry ve výši <FT TYPE="NUMBER">150000</FT> eur, <FT TYPE="NUMBER">100000</FT> eur a <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur za účelem financování této koupě a nezbytných úprav nemovitosti. Stefan Benkö i S. Kareda měli postavení úvěrovaného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Saale Kareda na konci roku 2011 ukončila společné soužití s S. Benköm a vrátila se do Estonska, a to na neznámé místo. Od června 2012 se přestala podílet na splácení zapůjčených peněžních prostředků, takže S. Benkö je od té doby splácel sám. Podanou žalobou se tedy S. Benkö domáhal, aby byla S. Kareda uložena povinnost vrátit mu na základě § 1042 ABGB částky odpovídající platbám, které namísto ní učinil až do června 2014 včetně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Soud prvního stupně Landesgericht St. Pölten (Zemský soud ve Svatém Hypolitu, Rakousko) se obrátil na Estonské velvyslanectví v Rakousku, aby zjistil adresu bydliště S. Kareda, avšak bezvýsledně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Opatrovník, který byl S. Kareda ustanoven pro účely doručování, vznesl námitku nepříslušnosti a tvrdil, že S. Kareda má své bydliště v Estonsku. Skutkový stav popsaný S. Benköm nespadá podle jeho názoru pod ustanovení kapitoly II oddílů 2 až 7 nařízení č. 1215/2012. Dále měl za to, že soud, k němuž byla žaloba podána, není místně příslušný, a to tím spíše, že místo, kde má své sídlo banka, u které byly dotčené úvěry sjednány, a které odpovídá místu plnění závazku spočívajícího ve splácení těchto úvěrů, se nenachází v územním obvodu Landesgericht St. Pölten (Zemský soud ve Svatém Hypolitu).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Uvedený soud této argumentaci vyhověl a prohlásil se za mezinárodně nepříslušný k projednání věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Stefan Benkö podal proti tomuto rozhodnutí odvolání k Oberlandesgericht Wien (Vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko), který rozhodl, že příslušnost podle čl. 7 bodu 1 nařízení č. 1215/2012 se určuje podle místa plnění smluvního závazku spočívajícího ve splácení, kterým je podle uvedeného soudu místo bydliště dlužníka. Landesgericht St. Pölten (Zemský soud ve Svatém Hypolitu) je tedy podle jeho názoru mezinárodně a místně příslušný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Opatrovník S. Kareda podal proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu k předkládajícímu soudu Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, kterým se domáhal prohlášení nepříslušnosti rakouských soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 7 bod 1 nařízení č. 1215/2012 vykládán v tom smyslu, že nárok na vrácení (nárok na vyrovnání/regresní nárok), který má dlužník, jenž v rámci (společné) smlouvy o úvěru s bankou sám splácel zapůjčené peněžní prostředky, vůči dalšímu dlužníkovi, jenž je vázán touto smlouvou o úvěru, je odvozeným (sekundárním) smluvním nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku:</TXT><P>Určuje se místo plnění nároku na vrácení (nároku na vyrovnání/regresního nároku), který má dlužník vůči dalšímu dlužníkovi, jenž je vázán smlouvou o úvěru, o níž se jedná:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>podle čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení č. 1215/2012 (<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>) nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>na základě <HT TYPE="ITALIC">lex causae</HT> podle čl. 7 bodu 1 písm. c) ve spojení s písm. a) nařízení č. 1215/2012?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na druhou otázku písm. a):</TXT><P>Je poskytnutí úvěru bankou smluvním plněním charakteristickým pro smlouvu o úvěru, a určuje se tedy místo plnění při poskytování této služby na základě čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení č. 1215/2012 podle sídla banky, pokud k poskytnutí úvěru došlo výlučně v tomto místě?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na druhou otázku písm. b):</TXT><P>Je pro určení místa plnění nesplněného smluvního závazku podle čl. 7 bodu 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012 rozhodná:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>doba sjednání úvěru oběma dlužníky (březen 2007) nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>příslušná doba, kdy dlužník, jemuž svědčí regresní nárok, uhradil bance platby, na kterých svůj nárok zakládá (od června 2012 do června 2014)?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžným otázkám</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 bod 1 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že předmět regresní žaloby podané mezi solidárními dlužníky ze smlouvy o úvěru tvoří <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba odkázat na výklad čl. 5 bodu 1 nařízení č. 44/2001 a čl. 5 bodu 1 Bruselské úmluvy poskytnutý Soudním dvorem, který je platný i pro čl. 7 bod 1 nařízení č. 1215/2012 v rozsahu, v němž lze tato ustanovení kvalifikovat jako rovnocenná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>ÖFAB</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑147/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:490">EU:C:2013:490</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Z této judikatury vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán autonomně za účelem zajištění jeho jednotného uplatňování ve všech členských státech a dále, že k tomu, aby žalobcova žaloba spadala pod takový pojem, musí zpochybňovat právní závazek svobodně přijatý jednou osobou vůči jiné osobě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Česká spořitelna</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑419/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:165">EU:C:2013:165</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že hraniční určovatele uvedené v čl. 5 bodě 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 mají být použity na všechny nároky z téže smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090709">9. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Rehder</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑204/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:439">EU:C:2009:439</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Dále je třeba mít za to, že pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> spadají všechny závazky, které mají svůj původ ve smlouvě, jejíž nesplnění je tvrzeno na podporu žalobcovy žaloby (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761006">6. října 1976</DATE>, <NAME.CASE>De Bloos</NAME.CASE>, <NO.CASE>14/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:134">EU:C:1976:134</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880308">8. března 1988</DATE>, <NAME.CASE>Arcado</NAME.CASE>, <NO.CASE>9/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:127">EU:C:1988:127</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Tak je tomu i v případě závazků vzniklých mezi dvěma solidárními dlužníky, jakými jsou účastníci původního řízení, a zejména v případě možnosti spoludlužníka, který zaplatil celý podíl dalšího spoludlužníka na společném dluhu nebo jeho část, získat takto zaplacenou částku zpět podáním regresní žaloby (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161012">12. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kostanjevec</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑185/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:763">EU:C:2016:763</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Generální advokát totiž v bodě 31 svého stanoviska uvedl, že vzhledem k tomu, že samotný důvod této žaloby souvisí s existencí této smlouvy, pro účely použití nařízení č. 1215/2012 by bylo umělé oddělit tyto právní vztahy od smlouvy, která vedla k jejich vzniku a je jejich základem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Konečně ustanovení nařízení č. 1215/2012 musí být sice vykládána ve světle systému zavedeného tímto nařízením a cílů, jimiž je veden (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140116">16. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kainz</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:7">EU:C:2014:7</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), avšak je třeba zohlednit cíl soudržnosti při používání zejména posledně uvedeného nařízení a nařízení Řím I (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>ERGO Insurance a Gjensidige Baltic</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑359/14 a C‑475/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:40">EU:C:2016:40</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Výklad, podle kterého je třeba mít za to, že předmět takové regresní žaloby, o jakou se jedná v původním řízení, tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy ve smyslu nařízení č. 1215/2012, je přitom rovněž v souladu s tímto cílem soudržnosti. Článek 16 nařízení Řím I totiž vztah mezi více dlužníky váže výslovně na vztah existující mezi dlužníkem a věřitelem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 7 bod 1 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že předmět regresní žaloby mezi solidárními dlužníky ze smlouvy o úvěru tvoří <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že taková smlouva o úvěru, o jakou se jedná v původním řízení, která byla uzavřena mezi úvěrovou institucí a dvěma solidárními dlužníky, musí být kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>smlouva o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) nařízení č. 44/2001, jehož znění je totožné se zněním čl. 7 bodu 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012, implikuje přinejmenším to, že strana, která je poskytuje, vykonává určitou činnost za úplatu (v tomto smyslu viz rozsudek <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160714">14. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Granarolo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑196/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:559">EU:C:2016:559</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, v případě smlouvy o úvěru uzavřené mezi úvěrovou institucí a úvěrovaným spočívá poskytnutí služby v předání peněžních prostředků úvěrovou institucí úvěrovanému za úplatu, kterou úvěrovaný platí v zásadě ve formě úroků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Je tedy třeba mít za to, že taková smlouva o úvěru musí být kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>smlouva o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Na druhou otázku je proto třeba odpovědět, že čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že taková smlouva o úvěru, o jakou se jedná v původním řízení, která byla uzavřena mezi úvěrovou institucí a dvěma solidárními dlužníky, musí být kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>smlouva o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud úvěrová instituce poskytne úvěr dvěma solidárním dlužníkům, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>míst[em] na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, ve smyslu tohoto ustanovení je sídlo této instituce, pokud nebylo dohodnuto jinak, a to i pro účely určení místní příslušnosti soudu, který má rozhodovat o regresní žalobě mezi těmito spoludlužníky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba v souladu s judikaturou Soudného dvora určit závazek charakteristický pro smlouvu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160714">14. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Granarolo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑196/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:559">EU:C:2016:559</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, charakteristickým závazkem v rámci smlouvy o úvěru je samotné poskytnutí peněžních prostředků, zatímco závazek úvěrovaného vrátit uvedené peněžní prostředky je pouze důsledkem poskytnutí služby úvěrujícím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Je tedy třeba mít za to, že s výjimkou případu, kdy je dohodnuto jinak, na který předkládající soud poukázal ve své otázce, je místem, kde byly poskytnuty služby ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení č. 1215/2012, v případě poskytnutí úvěru úvěrovou institucí místo, kde má tato instituce sídlo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku, zda je tato úvaha relevantní rovněž pro účely určení soudu místně příslušného rozhodovat o regresní žalobě mezi solidárními dlužníky v rámci závazku k vrácení peněžních prostředků, je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 31 tohoto rozsudku, taková žaloba má svůj základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi solidárními dlužníky a úvěrovou institucí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Z výše uvedeného i z cílů předvídatelnosti, sjednocení a řádného výkonu spravedlnosti, které sleduje nařízení č. 1215/2012 v souladu s jeho body 15 a 16 odůvodnění, vyplývá, že čl. 7 bod 1 písm. b) druhou odrážku tohoto nařízení je třeba vykládat v tom smyslu, že soudem příslušným rozhodovat o takové žalobě je soud místa na území členského státu, kde má sídlo tato úvěrová instituce, jakožto místa plnění závazku, který je základem takové regresní žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Vyjádření každého účastníka původního řízení, podle kterého mají oba postavení spotřebitele a musí se na ně proto vztahovat pravidla pro určení příslušnosti, která jsou v oblasti smluv uzavřených spotřebiteli stanovena v článcích 17 a 18 nařízení č. 1215/2012, není v tomto ohledu relevantní. Jak totiž Soudní dvůr uvedl v souvislosti s články 15 a 16 nařízení č. 44/2001, uvedená pravidla nemohou být použita na vztahy mezi dvěma spotřebiteli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131205">5. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Vapenik</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑508/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:790">EU:C:2013:790</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na třetí otázku odpovědět, že čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud úvěrová instituce poskytla úvěr dvěma solidárním dlužníkům, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>míst[em] na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, ve smyslu tohoto ustanovení je sídlo této instituce, pokud nebylo dohodnuto jinak, a to i pro účely určení místní příslušnosti soudu, který má rozhodovat o regresní žalobě mezi těmito spoludlužníky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>S ohledem na odpověď na třetí otázku není namístě odpovídat na čtvrtou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 7 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že předmět regresní žaloby mezi solidárními dlužníky ze smlouvy o úvěru tvoří <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="9"?><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že taková smlouva o úvěru, o jakou se jedná v původním řízení, která byla uzavřena mezi úvěrovou institucí a dvěma solidárními dlužníky, musí být kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>smlouva o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud úvěrová instituce poskytla úvěr dvěma solidárním dlužníkům, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>míst[em] na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, ve smyslu tohoto ustanovení je sídlo této instituce, pokud nebylo dohodnuto jinak, a to i pro účely určení místní příslušnosti soudu, který má rozhodovat o regresní žalobě mezi těmito spoludlužníky.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>