<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑60/15 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0060</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:778">EU:C:2016:778</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. SZPUNARA – VĚC C‑60/15 P</P><P>SAINT-GOBAIN GLASS DEUTSCHLAND v. KOMISE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Macieje Szpunara</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20161019">19. října 2016</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑60/15 P</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Saint-Gobain Glass Deutschland GmbH</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Přístup k informacím o životním prostředí</KEYWORD><KEYWORD>Aarhuská úmluva</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 4 písm. a)</KEYWORD><KEYWORD>Důvody pro odmítnutí přístupu</KEYWORD><KEYWORD>Důvěrnost řízení či postupů orgánů veřejné správy</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 1367/2006</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 1049/2001</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 3 a 5</KEYWORD><KEYWORD>Ochrana rozhodovacího procesu orgánu</KEYWORD><KEYWORD>Nesouhlas vyjádřený členským státem</KEYWORD><KEYWORD>Informace o zařízeních, kterých se týká řízení o přidělování povolenek na emise skleníkových plynů</KEYWORD><KEYWORD>Částečné odmítnutí přístupu</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Společnost Saint-Gobain Glass Deutschland GmbH se projednávaným kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, Saint-Gobain Glass Deutschland v. Komise (T‑476/12, nezveřejněný, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:1059">EU:T:2014:1059</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterým Tribunál zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20130117">17. ledna 2013</DATE> (GestDem 3273/2012) týkajícího se částečného odmítnutí žádosti o přístup k dokumentu, který Spolková republika Německo předala Komisi v rámci řízení o přidělování povolenek na emise skleníkových plynů, uvedeného v článku 10a směrnice 2003/87/ES<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20031013">13. října 2003</DATE> o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="275" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 275, s. 32</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/07, s. 631).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>sporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V rámci právní problematiky, kterou vznesl tento kasační opravný prostředek, se Soudní dvůr bude zabývat zásadou restriktivního výkladu důvodů pro odmítnutí přístupu k informacím o životním prostředí<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Poznamenávám, že tato problematika je vznesena mimo jiné ve věci ClientEarth v. Komise (C‑57/16 P), která se projednává před Soudním dvorem.</P></NOTE>, která je uvedena v čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1367/2006<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20060906">6. září 2006</DATE> o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="264" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 264, s. 13</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, jakož i vykládat důvod pro odmítnutí týkající se důvěrného rázu řízení či postupů orgánů veřejné správy, který je uveden v čl. 4 odst. 4 písm. a) úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Aarhuská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Úmluva byla podepsána v Aarhusu (Dánsko) dne <DATE ISO="19980625">25. června 1998</DATE> a jménem Evropského společenství byla schválena rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne <DATE ISO="20050217">17. února 2005</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="124" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2005">Úř. věst. 2005, L 124, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 4 Aarhuské úmluvy stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Každá strana zajistí, aby orgány veřejné správy na žádost o informace o životním prostředí zpřístupnily tyto informace veřejnosti podle následujících odstavců tohoto článku, v rámci vnitrostátní právní úpravy, […] pokud o ně bylo požádáno […]:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>aniž by musel být prokázán [zvláštní] zájem;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="004.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Žádost o informace o životním prostředí lze zamítnout, jestliže by poskytnutí těchto informací nepříznivě ovlivnilo:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>důvěrný ráz řízení či postupů orgánů veřejné správy v případech, kdy vnitrostátní právo stanoví tento důvěrný ráz;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA><ALINEA>Důvody pro odmítnutí žádosti uvedené výše budou interpretovány restriktivně, přičemž se bude brát v úvahu zájem veřejnosti, jemuž by zveřejnění sloužilo, a zda se požadované informace vztahují k emisím vypouštěným do životního prostředí.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 4 nařízení (ES) č. 1049/2001<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20010530">30. května 2001</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 145, s. 43</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).</P></NOTE>, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Výjimky<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, v odstavcích 3 a 5 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>3.</NO.PARAG><ALINEA>Přístup k dokumentu, který orgán vypracoval k vnitřnímu použití nebo který obdržel a který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl, se odepře, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="004.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Členský stát může požádat orgán, aby nezveřejňoval dokument pocházející z tohoto členského státu bez jeho předchozího souhlasu.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 6 nařízení č. 1367/2006, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Uplatňování výjimek, pokud jde o žádosti o přístup k informacím o životním prostředí<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Pokud jde o čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážku [nařízení č. 1049/2001], s výjimkou šetření, zejména týkajících se možného porušení [unijního] práva […], má se za to, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění existuje v případě, kdy se požadované informace týkají emisí do životního prostředí. Pokud jde o ostatní výjimky stanovené v článku 4 [nařízení č. 1049/2001], vykládají se důvody pro odmítnutí restriktivně s přihlédnutím k veřejnému zájmu, jemuž zpřístupnění slouží, a ke skutečnosti, zda se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu, jak vyplývají z napadeného rozsudku, lze popsat následujícím způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Společnost Saint-Gobain Glass Deutschland je společností působící na světovém trhu se sklem, která provozuje zařízení spadající do oblasti působnosti směrnice 2003/87.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120703">3. července 2012</DATE> navrhovatelka požádala Evropskou komisi o zpřístupnění dokumentu, který jí předala Spolková republika Německo v rámci řízení o přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů, uvedeného v článku 10a směrnice 2003/87. Tento dokument obsahuje informace o některých zařízeních navrhovatelky nacházejících se na německém území, zejména údaje týkající se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>původních instalovaných kapacit<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> a prozatímního počtu povolenek na emise přidělených na období mezi roky 2013 a 2020.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>V návaznosti na odmítnutí své původní žádosti žalobkyně předložila dopisem ze dne <DATE ISO="20120807">7. srpna 2012</DATE> potvrzující žádost o přístup k dokumentům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Německé orgány některé z dotčených informací zveřejnily.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Sporným rozhodnutím Komise přiznala částečný přístup k požadovaným informacím, a sice k informacím, které německé orgány zveřejnily, jakož i k některým jiným nepodstatným informacím a ke zbývajícím uvedeným informacím přístup odmítla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Komise své zamítavé rozhodnutí jednak založila na čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001, když měla za to, že zpřístupnění požadovaných informací v plném rozsahu vážně ohrozí její rozhodovací proces, který stále probíhal a týkal se téměř <FT TYPE="NUMBER">12000</FT> zařízení ve 27 členských státech v rozhodné době. Podle Komise by sdělení uvedených informací v plném rozsahu umožnilo veřejnosti, a zvláště dotčeným podnikům, aby vznesly otázky nebo uvedly kritiky týkající se informací předaných členskými státy, přičemž by hrozilo, že bude narušen rozhodovací proces jak u Komise, tak u členských států. Podle Komise hrozí, že by tato narušení způsobila závažné průtahy v uvedeném rozhodovacím procesu a byl by narušen dialog mezi Komisí a členskými státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Komise nekonstatovala, že by existoval převažující veřejný zájem ve smyslu čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001, který by odůvodnil zpřístupnění požadovaných informací, přičemž upřesnila, že zájmy uvedené navrhovatelkou v její žádosti jsou čistě soukromé povahy. Přednostní zájmy v projednávané věci spočívaly v zajištění přijetí rozhodnutí bez jakéhokoli vnějšího zasahování a v zachování ovzduší důvěry mezi Komisí a německými orgány. Kromě toho Komise připomněla, že významnou část požadovaných informací již německé orgány zveřejnily, a uvedla, že veřejnost již tedy měla přístup k hlavním prvkům návrhu na harmonizované přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Konečně Komise upřesnila, že i za předpokladu, že by informace požadované navrhovatelkou představovaly informace o životním prostřední, článek 6 nařízení č. 1367/2006 neobsahuje žádné ustanovení, které by umožnilo vyloučit použití výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Dále Komise – jelikož požadované informace předložila Spolková republika Německo – konzultovala pro účely čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 uvedený členský stát, který s jejich zpřístupněním nesouhlasil. Tento členský stát svůj nesouhlas odůvodnil s odkazem na výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001. Spolková republika Německo konkrétně uvedla, že Komise ještě nepřijala rozhodnutí týkající se dotčených informací a že existuje velký tlak na vydání rozhodnutí ve stanovených lhůtách. Komise měla za to, že tyto důvody jsou <HT TYPE="ITALIC">prima facie</HT> relevantní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podáním ze dne <DATE ISO="20121031">31. října 2012</DATE> podala navrhovatelka u Tribunálu žalobu proti implicitnímu rozhodnutí Komise o zamítnutí přístupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V návaznosti na přijetí sporného rozhodnutí navrhovatelka upravila svá návrhová žádání v žalobě v prvním stupni tak, aby se týkala zrušení tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Na podporu žaloby navrhovatelka uplatnila v podstatě dva důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 vykládaného ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 a druhý vychází z porušení čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Tribunál v napadeném rozsudku žalobu zamítl jako neopodstatněnou a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastnic řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Svým kasačním opravným prostředkem se navrhovatelka domáhá, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, zrušil sporné rozhodnutí anebo podpůrně vrátil věc zpět Tribunálu a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a navrhovatelce byla uložena náhrada nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Analýza kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Navrhovatelka na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší dva důvody, z nichž první vychází z nesprávného výkladu čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001 vykládaného ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 a druhý vychází z nesprávného výkladu čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Argumentace účastnic řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Navrhovatelka uvádí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož důvod pro odmítnutí přístupu uvedený v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 vykládaném ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 vyložil příliš extenzivně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Uvádí, že Tribunál měl neprávem za to, že orgán může uplatnit tento důvod pro odmítnutí, pokud jde o dokument, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, a že jeho použití tedy není omezeno na dokumenty vypracované v rámci rozhodovacího procesu orgánu veřejné správy, ale vztahuje se rovněž na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>dokumenty přímo související s otázkami projednávanými v uvedeném rozhodovacím procesu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> (body 87 a 88 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Navrhovatelka uvádí, že tento výklad, založený na judikatuře, která nespadá do oblasti přístupu k informacím o životním prostředí, je v rozporu s cílem sledovaným Aarhuskou úmluvou, a sice cílem spočívajícím v tom, aby byl rozhodovací proces orgánů veřejné správy v oblasti životního prostředí transparentní a veřejnosti bylo umožněno vykonávat vliv na tento proces. Podle navrhovatelky je důvod napadeného rozsudku, podle něhož je třeba v rámci správních postupů zajistit, aby mohly probíhat nenarušeně a chránit je před vnějšími tlaky (bod 81 napadeného rozsudku), s tímto cílem neslučitelný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Podle navrhovatelky relevantní ustanovení Aarhuské úmluvy, a sice její čl. 4 odst. 4 písm. a), chrání nikoli celé správní řízení, ale pouze důvěrný ráz jednání. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>řízení či postupy<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> se týká pouze vnitřního konzultativního a rozhodovacího procesu tohoto orgánu, který se vztahuje k přijetí meritorního rozhodnutí, s vyloučením skutečností, na jejichž základě tento proces probíhá, které chráněny nejsou. Pouhá možnost, že toto zpřístupnění informací může vyvolat otázky a kritiky, nemůže podle navrhovatelky odůvodnit odmítnutí přístupu k dokumentům, jelikož tyto otázky a kritiky jsou vlastní cíli transparentnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Komise si klade otázku ohledně přípustnosti prvního důvodu kasačního opravného prostředku. Zaprvé uvádí, že navrhovatelka v této fázi nemůže uplatnit údajnou neslučitelnost nařízení č. 1367/2006 s Aarhuskou úmluvou. Zadruhé Komise uvádí, že zamýšlí-li navrhovatelka uplatnit požadavek výkladu konformního s uvedenou úmluvou, jedná se o nový důvod, který navrhovatelka neuplatnila před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Z meritorního hlediska Komise uvádí, že výklad čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001 vykládaného ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, který Tribunál použil v napadeném rozsudku, je správný. Komise má za to, že se pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>řízení či postupy orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> uvedený v čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy neomezuje na proces jednání orgánů. Podle Komise, i když se takový dokument, jako je dokument, který je předmětem sporného rozhodnutí, týká nikoli vnitřních jednání orgánu veřejné správy, ale pouze toho, co sloužilo jako jejich základ, může být přístup k tomuto dokumentu zamítnut v souladu s čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K přípustnosti</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Komise zpochybňuje přípustnost prvního důvodu kasačního opravného prostředku, uvádějíc, že argumentace vycházející z čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy představuje nový důvod, které byl uplatněn poprvé ve fázi kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Připomínám, že z ustálené judikatury vyplývá, že účastník řízení nemůže poprvé vznést u Soudního dvora důvod, který nevznesl u Tribunálu. V rámci kasačního opravného prostředku je pravomoc Soudního dvora v zásadě omezena na přezkum posouzení provedeného Tribunálem, týkajícího se důvodů, které před ním byly projednány. Toto omezení se však nevztahuje na argumenty, které představují pouze rozšíření argumentace již rozvinuté v řízení před orgánem v prvním stupni<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140410">10. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Areva a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑247/11 P a C‑253/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:257">EU:C:2014:257</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0114">114</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V projednávané věci navrhovatelka u Tribunálu uplatnila porušení čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001 vykládaného ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, přičemž uvedla, že důvody pro odmítnutí přístupu musejí být vykládány restriktivně. Navrhovatelka odkázala na účel nařízení č. 1367/2006, kterým je zajistit provedení Aarhuské úmluvy. Uvedla, že důvod uplatněný Komisí neumožňuje zamítnout přístup k informacím faktické povahy, které se netýkají rozhodovacího procesu <HT TYPE="ITALIC">stricto sensu</HT>, ale týkají se pouze skutkového základu tohoto procesu (viz zejména body 41 a 86 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka vznesla podobné argumenty, když kromě toho uvedla, že výklad, který zastává, vyplývá rovněž z čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Poznamenávám, že navrhovatelka, jak vyplývá z jejích argumentů přednesených na jednání, neuplatňuje Aarhuskou úmluvu za účelem zpochybnění platnosti nařízení č. 1367/2006, což by skutečně změnilo rozsahu sporu, ale vychází pouze z požadavku na výklad tohoto nařízení, který by byl konformní s Aarhuskou úmluvou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že navrhovatelka v řízení v prvním stupni uplatnila porušení čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, který provádí článek 4 Aarhuské úmluvy, příslušelo Tribunálu, aby uplatněné ustanovení nařízení vyložil s ohledem na relevantní ustanovení této úmluvy v souladu se zásadou výkladu konformního s mezinárodním právem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960910">10. září 1996</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑61/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:313">EU:C:1996:313</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz bod 39 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek mám za to, že argument vycházející z čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy představuje pouze rozšíření argumentace, kterou navrhovatelka již rozvinula v řízení v prvním stupni, vycházející z porušení čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je přípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K věci samé</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>K povinnosti výkladu konformního s Aarhuskou úmluvou</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Aarhuská úmluva, která byla schválena rozhodnutím 2005/370, představuje nedílnou součást unijního právního řádu. Evropská unie se tím, že se stala smluvní stranou Aarhuské úmluvy, zavázala zajistit v rámci působnosti unijního práva zejména přístup k informacím o životním prostředí v souladu s ustanoveními této úmluvy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Fish Legal a Shirley</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑279/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:853">EU:C:2013:853</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Ville de Lyon (město Lyon)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:822">EU:C:2010:822</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120214">14. února 2012</DATE>, <NAME.CASE>Flachglas Torgau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:71">EU:C:2012:71</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Za účelem splnění tohoto závazku unijní normotvůrce přijal dva akty, a sice směrnici 2003/4/ES<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20030128">28. ledna 2003</DATE> o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="041" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 41, s. 26</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/07, s. 375).</P></NOTE> určenou členským státům a nařízení č. 1367/2006 týkající se orgánů a jiných subjektů Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že unijní normotvůrce zamýšlel zajistit slučitelnost unijního práva s Aarhuskou úmluvou tím, že přijal oba tyto akty, je třeba pro jejich výklad zohlednit znění a cíl této úmluvy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto smyslu, pokud jde o směrnici 2003/4, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120214">14. února 2012</DATE>, <NAME.CASE>Flachglas Torgau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:71">EU:C:2012:71</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Fish Legal a Shirley</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑279/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:853">EU:C:2013:853</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Kromě toho poznamenávám, že je žádoucí zajistit soudržnost při výkladu obou těchto aktů – směrnice 2003/4 a nařízení č. 1367/2006 – v rozsahu, v němž provádějí tatáž ustanovení Aarhuské úmluvy. Je rozumné mít za to – ledaže by existovaly výslovné údaje v opačném smyslu – že unijní normotvůrce zamýšlel provést tuto úmluvu v unijním právu jednotně, jak pokud jde o členské státy, tak unijní orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Poznamenávám, že účastnice řízení tyto úvahy přijaly. Komise ve své kasační odpovědi zejména připustila, že uplatněný důvod pro odmítnutí musí být vykládán s ohledem na čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy a v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/4.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>řízení či postupy orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy stanoví možnost zamítnout přístup k informacím o životním prostředí, je-li ohrožen důvěrný ráz řízení či postupů orgánů veřejné správy v případech, kdy právo stanoví tento důvěrný ráz. Tentýž<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Článek 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/4 používá obdobný výraz, a sice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>důvěrnost<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> řízení.</P></NOTE> důvod pro odmítnutí stanoví čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/4.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Je nutno konstatovat, že znění obou těchto ustanovení vykazuje určité jazykové rozdíly. Pokud jde o závazné znění Aarhuské úmluvy, znění ve francouzském jazyce odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>délibérations des autorités publiques<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, kdežto znění v anglickém jazyce používá výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>proceedings [of public authorities]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, který lze pochopit širším způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Rovněž tak pokud jde o směrnici 2003/4, některé jazykové verze používají výraz odpovídající <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>délibérations<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, případně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>délibérations internes<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Zejména verze ve francouzském jazyce, v německém jazyce (<HT TYPE="ITALIC">Beratungen von Behörden</HT>) a v italském jazyce (<HT TYPE="ITALIC">deliberazioni interne delle autorità pubbliche</HT>).</P></NOTE>, kdežto jiné jazykové verze odkazují šíře na důvěrnost postupů či řízení, prací nebo procesních úkonů orgánu veřejné správy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Zejména verze v anglickém jazyce, litevském jazyce ([valdžios institucijų]procesinių veiksmų konfidencialumas), nizozemském jazyce (<HT TYPE="ITALIC">handelingen van overheidsinstanties</HT>) a polském jazyce (<HT TYPE="ITALIC">poufność działań organów władzy publicznej</HT>). Španělské znění směrnice 2003/4 (<HT TYPE="ITALIC">procedimientos de las autoridades públicas</HT>) se odchyluje od úředního překladu úmluvy (<HT TYPE="ITALIC">deliberaciones de las autoridades públicas</HT>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Aby bylo dotčené ustanovení, obsažené v Aarhuské úmluvě a v aktech provádějících tuto úmluvu do unijního práva, vykládáno jednotně, je třeba zohlednit kontext a účel těchto aktů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V unijním právu v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu dotyčné právní úpravy. Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140409">9. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>GSV</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:243">EU:C:2014:243</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Cílem Aarhuské úmluvy a směrnice 2003/4 je zajistit rozsáhlejší přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, přičemž se právo na přístup stanoví jakožto obecné pravidlo a možnost odmítnutí se omezuje na určité a jasně vymezené případy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Bod 16 odůvodnění směrnice 2003/4.</P></NOTE>. V těchto aktech je zakotvena zásada, podle které důvody pro odmítnutí přístupu musejí být vykládány restriktivním způsobem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Článek 4 odst. 4 druhý pododstavec Aarhuské úmluvy a čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>S ohledem na tento cíl pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>řízení či postupy orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> nelze podle mého názoru vykládat tak, že se vztahuje na celé řízení u orgánu veřejné správy. Takový příliš široký výklad by neumožnil vymezit rozsah dotčeného důvodu pro odmítnutí a vykládat jej restriktivním způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Jeví se mi, že volba užšího výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>řízení či postupy<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, jak vyplývá zejména ze znění Aarhuské úmluvy ve francouzském jazyce, je podepřena přípravnými pracemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Obdobné ustanovení bylo uvedeno již v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci první odrážce směrnice 90/313/EHS<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19900607">7. června 1990</DATE> o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="56" DATE.PUB="1990">Úř. věst. 1990, L 158, s. 56</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/01, s. 402).</P></NOTE>, která sloužila jako vzor při přípravě Aarhuské úmluvy. Znění směrnice 90/313 ve francouzském jazyce odkazovalo na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>délibérations<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> [<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>jednání<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>] a tentýž výraz byl převzat do Aarhuské úmluvy. Autoři této úmluvy tedy učinili volbu spočívající v tom, že tento výraz nenahradí obecnějším výrazem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Podle mého názoru úzký výklad dotčeného důvodu pro odmítnutí, který je omezen na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>vnitřní<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> postupy či řízení orgánu, může vycházet rovněž z analýzy uvedené v příručce k provedení Aarhuské úmluvy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz Stec, S., e.a., Casey-Lefkowitz, S., a Jendrośka, J., <HT TYPE="ITALIC">The Aarhus Convention: An Implementation Guide</HT>, Spojené národy, New York, Ženeva, 2000, s. 81. Podle této příručky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>la convention d’Aarhus ne donne pas de définition des <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>délibérations des autorités publiques<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/>, mais l’une des interprétations est qu’il peut s’agir de délibérations concernant les opérations internes d’une autorité publique et non de délibération des autorités publiques sur des questions de fond relevant de leur domaine de compétence<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> [<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>Aarhuská úmluva neposkytuje definici výrazu <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>řízení či postupy orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/>, ale jedním z možných výkladů je, že se může jednat o řízení či postupy týkající se vnitřních operací orgánu veřejné správy, a nikoli řízení či postupů orgánů veřejné správy týkajících se meritorních otázek spadajících do oblasti jejich působnosti<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>] (s. 74 znění ve francouzském jazyce). (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>The Convention does not define <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>proceedings of public authorities<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="2018" ID="QE0030"/> but one interpretation is that these may be proceedings concerning the internal operations of a public authority and not substantive proceedings conducted by the public authority in its area of competence<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>). Totéž stanovisko je uvedeno ve druhém vydání příručky (s. 86 znění v anglickém jazyce). Viz dokument dostupný na internetové stránce http://www.unece.org/environmental-policy/conventions/public-participation/aarhus-convention/key-guidance-material.html.</P></NOTE>, která představuje vysvětlující dokument relevantní pro výklad této úmluvy, i když není nijak právně závazná<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Fish Legal a Shirley</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑279/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:853">EU:C:2013:853</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Mám tak za to, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>řízení či postupy<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> musí být chápán tak, že se týká pouze fáze jednání v rámci rozhodovacích postupů, jak tomu nasvědčují výrazy použité ve znění Aarhuské úmluvy ve francouzském jazyce a ve verzích směrnice 2003/4 v německém, francouzském a italském jazyce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V tomto ohledu poznamenávám, že je zajisté pravda, že Soudní dvůr již měl příležitost vykládat čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/4 z jiného hlediska ve věci, ve které byl vydán rozsudek Flachglas Torgau<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120214">14. února 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:71">EU:C:2012:71</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Soudní dvůr při výkladu podmínky, podle které musí být důvěrnost řízení u orgánů veřejné správy upravena v <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>zákonem stanovených případech<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, rozhodl, že tato podmínka zejména vyžaduje, aby vnitrostátní právo jasně stanovilo dosah pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>řízení<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> uvedeného v čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/4, který <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>odkazuje na konečné fáze rozhodování orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120214">14. února 2012</DATE>, <NAME.CASE>Flachglas Torgau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:71">EU:C:2012:71</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>I když se Soudní dvůr v tomto rozsudku výslovně nevyjádřil k dosahu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>řízení<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, lze z něj podle mého názoru vyvodit, že tento pojem musí být jasně vymezen a nemůže pokrývat celé řízení u orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Ve svém stanovisku v téže věci měla generální advokátka Sharpston, která zdůraznila rozdíly mezi jazykovými verzemi, za to, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>řízení u orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> by se měl týkat pouze výměny stanovisek a diskuse o politických možnostech v kontextu rozhodovacích postupů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Stanovisko generální advokátky Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Flachglas Torgau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:413">EU:C:2011:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Uplatnila tak restriktivní přístup zastávaný Komisí v této věci, založený na verzích směrnice 2003/4 ve francouzském a německém jazyce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Stanovisko generální advokátky Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Flachglas Torgau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:413">EU:C:2011:413</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V této věci německá vláda tvrdila, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>řízení<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> zahrnuje výměnu stanovisek v mezirezortním řízení, ale nezahrnuje údaje nebo statistiky, které slouží jako základ pro tuto výměnu stanovisek a pro vyplývající rozhodnutí.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>V rozsudku vydaném v návaznosti na rozsudek Flachglas Torgau<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120214">14. února 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑204/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:71">EU:C:2012:71</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, uplatněném navrhovatelkou, Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) vyložil dotčený důvod pro odmítnutí tak, že je omezen na proces jednání jako takový, a sice na vlastní proces úvah, s vyloučením informací představujících faktický základ přijatých rozhodnutí, které jsou chráněny pouze v případě, že z tohoto procesu jednání umožní vyvodit jasné závěry<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20120802">2. srpna 2012</DATE>, 7 C 7.12, body 26 a 27 (ECLI:DE:BVerwG:2012:020812U7C7.12.0).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Navrhuji, aby Soudní dvůr v projednávané věci přijal v podstatě tentýž výklad. Takový přístup umožní zajistit soudržnost při výkladu téhož důvodu pro odmítnutí, který se na základě Aarhuské úmluvy použije jak na členské státy, tak na unijní orgány.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že není vyloučeno, že unijní zákonodárce při provádění právního pojmu, na který se vztahuje mezinárodní závazek, zohlední zvláštnosti fungování Unie, které může být odlišné od fungování členského státu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Unie v prohlášení uloženém podle článku 19 Aarhuské úmluvy zejména s ohledem na tyto zvláštnosti uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>orgány Společenství budou provádět úmluvu v rámci svých stávajících a budoucích pravidel o přístupu k dokumentům a dalších příslušných pravidel právních předpisů Společenství v oblasti, na kterou se úmluva vztahuje<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>ClientEarth v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑612/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:486">EU:C:2015:486</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V projednávané věci však neshledávám, proč by takové zvláštnosti mohly odůvodnit výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>řízení<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> odlišný od výkladu vyplývajícího ze směrnice 2003/4.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl, čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001, vykládaný ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, musí být vykládán v souladu s čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Výjimka týkající se žádostí o přístup k informacím stanovená v těchto ustanoveních unijního práva tak musí být chápána tak, že se týká důvěrnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>řízení u orgánů veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> a vztahuje se na informace, jejichž zpřístupnění může ohrozit důvěrnost procesu jednání v rámci rozhodovacích postupů. Takový úzký výklad vylučuje <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">priori</HT>, jak uvádí navrhovatelka, informace, které představují pouze skutkový základ, z něhož vychází proces přijetí rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Jsem si vědom skutečnosti, že se tento výklad odchyluje od znění čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001, který se týká jakéhokoli <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>dokumentu, který orgán vypracoval k vnitřnímu použití nebo který obdržel a který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Druhý pododstavec téhož odstavce, který v projednávané věci uplatněn není, se týká přístupu k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>dokumentu, který obsahuje stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>To vyplývá ze skutečnosti, že unijní normotvůrce, který provedl Aarhuskou úmluvu ve vztahu k unijním orgánům prostřednictvím nařízení č. 1367/2006, učinil volbu neprovádět důvody pro odmítnutí obsažené v této úmluvě, ale odkázat na nařízení č. 1049/2001, které nepoužívá tutéž terminologii<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Někteří autoři v době provádění Aarhuské úmluvy poukázali na to, že nařízení č. 1049/2001 obsahuje prvky, které nejsou v souladu s uvedenou úmluvou. Viz Krämer, L., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>Access to Environmental Information in an Open European Society – Directive 2003/4<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, <HT TYPE="ITALIC">College of Europe Research Papers</HT>, 5/2003, s. 28.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Analýza konstatování Tribunálu</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Kritiky uvedené navrhovatelkou se týkají jednak bodů 80 až 82 a jednak bodů 87 až 89 napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>V bodech 79 až 85 napadeného rozsudku Tribunál přezkoumal argument navrhovatelky, podle něhož transparentnost a účast občanů zahrnují možnost uvádět kritiky a otázky týkající se správnosti údajů, přičemž nebezpečí těchto kritik tedy nemůže představovat důvod pro odmítnutí přístupu k informacím (bod 79 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Tribunál rozhodl, když vycházel z judikatury týkající se čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Švédsko v. MyTravel a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑506/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:496">EU:C:2011:496</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i stanovisko generální advokátky Kokott v této věci (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑506/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:107">EU:C:2011:107</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, že si dotčené správní řízení zasluhuje zesílenou ochranu, jelikož by přístup k informacím, které s ním souvisejí, umožnil dotyčným osobám, aby se pokusily vykonávat vliv na řízení, a je tedy třeba tato správní řízení chránit před vnějšími tlaky, aby nebyl ohrožen nerušený průběh diskuzí (body 80 až 81 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Poznamenávám, že tuto právní argumentaci, která v plném rozsahu platí v oblasti kontroly spojování podniků, jíž se týká rozsudek Švédsko v. MyTravel a Komise<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE> (<NO.CASE>C‑506/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:496">EU:C:2011:496</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> citovaný Tribunálem, nelze bezvýhradně použít v oblasti přístupu k informacím o životním prostředí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Jak správně uvedla navrhovatelka, samotným cílem Aarhuské úmluvy a legislativních aktů provádějících tuto úmluvu do unijního práva je zajistit větší transparentnost při správě a poskytnout veřejnosti přístup k informacím v oblasti životního prostředí, aby jí byla poskytnuta možnost vyjádřit své obavy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz bod 9 odůvodnění Aarhuské úmluvy, bod 1 odůvodnění směrnice 2003/4 a bod 2 odůvodnění nařízení č. 1367/2006.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V oblasti, které se týká Aarhuská úmluva, tedy správa nemůže uplatňovat možnost uvádět kritiky a pokoušet se o ovlivnění rozhodovacího procesu jakožto důvod pro odmítnutí přístupu k informacím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž Tribunál konstatoval, že požadované informace spadají do oblasti, které se týká Aarhuská úmluva a nařízení č. 1367/2006, nemohl vycházet z úvahy vyplývající z jiné oblasti činnosti Unie, podle níž správní činnost Komise musí být podobně jako v soudních řízeních chráněna za účelem zajištění<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Ve stanovisku citovaném Tribunálem měla generální advokátka Kokott za to, že správní řízení, zvláště v oblasti kontroly spojování podniků, si zaslouží ochranu před vnějšími tlaky, a to obdobně jako soudní činnost. Viz stanovisko generální advokátky Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Švédsko v. MyTravel a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑506/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:107">EU:C:2011:107</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nerušeného průběhu diskuzí (bod 81 napadeného rozsudku), protože tím by se dopustil nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Kromě toho ani důvod uplatněný Tribunálem v bodě 82 napadeného rozsudku, podle něhož správní činnost nevyžaduje tak rozsáhlý přístup k informacím jako legislativní činnost, nelze použít v oblasti, které se týká Aarhuská úmluva. Cílem této úmluvy je totiž zvýšit transparentnost hlavně v kontextu správní činnosti, přičemž výkon legislativních pravomocí je z její působnosti vyloučen<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>I když unijní normotvůrce učinil volbu rozšířit smluvní režim rovněž na legislativní činnost Unie. Viz čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec Aarhuské úmluvy a bod 7 odůvodnění nařízení č. 1367/2006.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Důvody uvedené v bodech 80 až 82 napadeného rozsudku jsou tedy neslučitelné s cíli Aarhuské úmluvy a nařízení č. 1367/2006 a porušují zásadu restriktivního výkladu důvodů pro odmítnutí přístupu k informacím, která je uvedena v čl. 4 odst. 4 druhém pododstavci Aarhuské úmluvy a v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Dále Tribunál v bodech 86 až 89 napadeného rozsudku přezkoumal argument navrhovatelky, podle něhož požadované informace nespadají do oblasti působnosti uplatněného důvodu pro odmítnutí, jelikož nelze mít za to, že se týkají samotného rozhodovacího procesu, ale týkají se pouze skutkového základu uvedeného procesu (bod 86 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Tribunál uvedl, že orgán může s odkazem na čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení č. 1049/2001 odepřít přístup k dokumentu, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, přičemž použití tohoto výrazu podle něj umožňuje uplatnit toto ustanovení na dokumenty, které přímo souvisejí s otázkami projednávanými v rozhodovacím procesu (body 87 a 88 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Tribunál konstatoval, že tak je tomu v případě sporných informací, neboť jde o údaje, které členské státy musejí předat Komisi za účelem výpočtu bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s článkem 11 směrnice 2003/87 a článkem 15 rozhodnutí 2011/278/EU<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20110427">27. dubna 2011</DATE>, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice 2003/87 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="130" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 130, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Uvedené informace tedy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>přímo souvisely s otázkou přezkoumávanou v rámci rozhodovacího procesu<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, a tedy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>se vztahovaly k záležitosti, v níž orgán ještě nerozhodl<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> (body 89 a 90 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Poznamenávám, že úvahy Tribunálu nezohledňují skutečnost, že výjimka týkající se žádostí o přístup k dokumentům stanovená v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 musí být v oblasti, které se týká Aarhuská úmluva a nařízení č. 1367/2006, vykládána restriktivně a s ohledem na taxativní seznam důvodů pro odmítnutí, který tato úmluva stanoví.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy lze žádost o informace o životním prostředí zamítnout v případě ohrožení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>důvěrného rázu řízení či postupů orgánů veřejné správy v případech, kdy vnitrostátní právo stanoví tento důvěrný ráz<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Podle mého názoru musí být tento důvod pro odmítnutí chápán tak, že se vztahuje na proces jednání v rámci rozhodovacích postupů, a nevztahuje se na celé správní řízení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz bod 60 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>S ohledem na tento důvod pro odmítnutí stanovený v Aarhuské úmluvě je výklad čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001, který použil Tribunál v bodech 87 až 90 napadeného rozsudku, příliš extenzivní, neboť se uplatní potenciálně na jakýkoli dokument, který se vztahuje k záležitosti, v níž orgán veřejné správy ještě nerozhodl<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Poznamenávám, že v novější judikatuře týkající se přístupu k informacím o životním prostředí Tribunál použil podstatně striktnější výklad tohoto ustanovení nařízení č. 1049/2001. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160920">20. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>PAN Europe v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑51/15</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:519">EU:T:2016:519</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Tribunál tak porušil zásadu restriktivního výkladu důvodů pro odmítnutí, uvedenou v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, jakož i povinnost výkladu konformního s Aarhuskou úmluvou<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz bod 39 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Dílčí závěr</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Ze všech uvedených důvodů mám za to, že Tribunál vycházel v bodech 80 až 90 napadeného rozsudku z nesprávného výkladu čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001, vykládaného ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je tedy třeba napadený rozsudek zrušit, aniž je nezbytné přezkoumávat druhý důvod kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K důsledkům zrušení napadeného rozsudku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Podle čl. 61 odst. 1 statutu Soudního dvora Evropské unie zruší-li Soudní dvůr napadené rozhodnutí, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tato podmínka je v projednávané věci splněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Navrhovatelka svůj návrh na zrušení sporného rozhodnutí u Tribunálu založila v podstatě na dvou důvodech, z nichž první vychází z porušení čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, vykládaného ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Z bodů 76 až 78 tohoto stanoviska vyplývá, že tento důvod je třeba přijmout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Jak správně uvedla navrhovatelka ve své žalobě a v úpravě žaloby, které předložila v řízení v prvním stupni, Komise porušila čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 vykládaný ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, jelikož měla za to, že se na požadované informace vztahuje důvod pro odmítnutí spočívající v nebezpečí vážného ohrožení rozhodovacího procesu Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Pokud jde o žádost o přístup týkající se informací o životním prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1367/2006, mezi účastnicemi řízení je nesporné, že tento důvod pro odmítnutí musí být s ohledem na čl. 4 odst. 4 písm. a) Aarhuské úmluvy chápán tak, že je jeho cílem ochrana důvěrného rázu řízení či postupů orgánu veřejné správy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Komise přitom v projednávané věci neprokázala, jak by přístup k informacím, které představují pouze skutkový základ jejího budoucího rozhodnutí, a sice údajům předaným Spolkovou republikou Německo, nezbytným pro výpočet bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s článkem 11 směrnice 2003/87 a článkem 15 rozhodnutí 2011/278, mohl ohrozit proces jednání vztahující se k přijetí tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Úvahy použité Komisí ve sporném rozhodnutí, vycházející z toho, že sdělení uvedených informací v plném rozsahu by veřejnosti umožnilo vznést otázky nebo uvést kritiky týkající se informací předaných členskými státy, přičemž by hrozilo, že bude narušen rozhodovací proces, že dojde k průtahům v tomto procesu a bude narušen dialog mezi Komisí a členskými státy, nejsou relevantní s ohledem na účel jak nařízení č. 1367/2006, tak Aarhuské úmluvy, kterým je zvýšit transparentnost správní činnosti v oblasti životního prostředí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Kromě toho sporné rozhodnutí v rozporu s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 blíže neuvádí, zda se požadované informace vztahují, či nevztahují k emisím vypouštěným do životního prostředí a nezohledňuje veřejný zájem na zpřístupnění<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>V blízkém kontextu, týkajícím se přístupu k informacím ohledně prodeje povolenek na emise skleníkových plynů, viz stanovisko generální advokátky Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ville de Lyon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:613">EU:C:2010:613</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Poznamenávám, že čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4 vylučuje možnost uplatnit důvod pro odmítnutí týkající se důvěrnosti řízení u orgánů veřejné správy, pokud se žádost o přístup týká informací o emisích. I když nařízení č. 1367/2006 takové omezení neobsahuje, mám pochybnosti, pokud jde o to, že by se Komise mohla ve stejné situaci účelně dovolávat tohoto důvodu, jelikož členské státy takovou možnost nemají.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Pokud jde o veřejný zájem, poznamenávám, že jedním z cílů práva na přístup k informacím o životním prostředí je zajistit veřejnosti informovanost o otázkách životního prostředí a umožnit jí, aby vyjádřila své obavy. Jak přitom správně uvádí navrhovatelka ve své replice v prvním stupni, to, že veřejnost případně poukáže na možné chyby v údajích členských států, umožní Komisi, aby lépe splnila svou funkci stanovenou v čl. 15 odst. 1 rozhodnutí 2011/278.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Konečně poznamenávám, že není relevantní, že žádost o přístup pochází v projednávané věci od podniku, který je sám osobou, na kterou se vztahuje režim bezplatných povolenek. Právo na přístup k informacím o životním prostředí je zaručeno každé fyzické nebo právnické osobě, aniž tyto osoby musí prokazovat svůj oprávněný zájem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Bod 8 odůvodnění směrnice 2003/4. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Fish Legal a Shirley</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑279/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:853">EU:C:2013:853</NO.ECLI>; bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>East Sussex County Council</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑71/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:656">EU:C:2015:656</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Případná existence takového zájmu je tedy irelevantní. Kromě toho, i když má navrhovatelka jakožto příjemce povolenek zvláštní zájem na tom, aby informace použité k výpočtu povolenek byly správné, není vyloučeno, že tento zájem je v souladu s veřejným zájmem na tom, aby Komise přijala rozhodnutí týkající se životního prostředí na základě přesných a aktualizovaných informací.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba první žalobní důvod přijmout a sporné rozhodnutí zrušit, aniž je nezbytné přezkoumávat druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Posledně uvedené ustanovení každopádně v projednávané věci nepředstavuje skutečně autonomní důvod pro odmítnutí, který by mohl odůvodnit zachování sporného rozhodnutí v platnosti. Nesouhlas vyjádřený Spolkovou republikou Německo na základě čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 je totiž odůvodněn rovněž ochranou rozhodovacího procesu Komise stanovenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci téhož nařízení (bod 127 napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Saint-Gobain Glass Deutschland v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑476/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:1059">EU:T:2014:1059</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>);</P></ITEM><ITEM><P>zrušil rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20130117">17. ledna 2013</DATE> (GestDem 3273/2012) týkající se částečného odmítnutí žádosti o přístup k dokumentu, který Spolková republika Německo předala Komisi v rámci řízení o přidělování povolenek na emise skleníkových plynů, uvedeného v článku 10a směrnice 2003/87/ES, a</P></ITEM><ITEM><P>Evropské komisi uložil náhradu nákladů obou řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>