null

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

15. října 2026(*)

„ Řízení o předběžné otázce – Právní stát – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Nezávislost soudců – Nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem – Vnitrostátní předpisy týkající se způsobu náhodného přidělování a přerozdělování věcí mezi soudce v rámci jednoho soudu – Rozhodnutí kolegia soudu odejmout soudci na jeho žádost část věcí z jeho agendy – Náhodné přerozdělení těchto věcí mezi ostatní soudce tohoto soudu“

Ve věci C‑159/25 [Rowicz](i),

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko) ze dne 6. února 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 26. února 2025, v řízení

B. Ż.,

V. sp. z o.o.

proti

T. SA,

Ł. W.,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení: K. Jürimäe (zpravodajka), předsedkyně senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce druhého senátu, Z. Csehi, M. Gavalec a F. Schalin, soudci,

generální advokát: D. Spielmann,

za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

–        za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–        za Evropskou komisi: K. Herrmann a P. Van Nuffel, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 19. března 2026,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s články 20 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i s bodem 61 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci a mění nařízení (ES) č. 300/2008, (EU) č. 167/2013, (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1139 a (EU) 2019/2144 a směrnice 2014/90/EU, (EU) 2016/797 a (EU) 2020/1828 (akt o umělé inteligenci) (Úř. věst. L, 2024/1689).

2        Tato žádost byla předložena v rámci dvou sporů, a to mezi B. Ż. a T. SA a mezi V. sp. z o.o. a Ł. W., jejichž předmětem je zaplacení částek souvisejících s obchodními transakcemi.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU stanoví:

„Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.“

4        Bod 61 odůvodnění nařízení 2024/1689 zní:

„Určité systémy [umělé inteligence (AI)] určené k výkonu spravedlnosti a demokratických procesů by měly být klasifikovány jako vysoce rizikové s ohledem na jejich potenciálně významný dopad na demokracii, právní stát a individuální svobody, jakož i na právo na účinnou ochranu a na spravedlivý proces. Jako vysoce rizikové je vhodné kvalifikovat systémy AI určené k použití justičním orgánem nebo jeho jménem, jejichž cílem je poskytovat pomoc justičním orgánům při zkoumání a výkladu skutečností a práva a při uplatňování práva na konkrétní soubor skutečností, zejména z důvodu řešení rizik možného zkreslení, chyb a neprůhlednosti. [...] Využívání nástrojů AI může podpořit rozhodovací pravomoci soudců nebo nezávislost soudnictví, ale nemělo by je nahrazovat, neboť konečné rozhodnutí musí i nadále přijímat člověk. [...]“

5        Podle čl. 113 druhého pododstavce nařízení 2024/1689 se toto nařízení „[p]oužije […] ode dne 2. srpna 2026“.

 Polské právo

6        Podle čl. 41 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů (ustawa – Prawo o ustroju sądów powszechnych) ze dne 27. července 2001 (Dz. U. z roku 2001, částka 98, č. 1070) ve znění použitelném na spor v původním řízení (Dz. U. z roku 2024, č. 334, dále jen „zákon o organizaci obecných soudů stanoví“) stanoví:

„Ministr spravedlnosti po vyžádání stanoviska Národní rady soudnictví [(Krajowa Rada Sądownictwa, Polsko)] stanoví nařízením jednací řád obecných soudů, který upravuje:

1)      vnitřní organizaci a způsob fungování soudů,

2)      podrobná pravidla pro přidělování věcí, včetně:

a)      způsobu losování věcí,

b)      pravidel pro určování složení vícečlenných senátů,

c)      (zrušeno),

d)      pravidla pro snížení přídělu věcí z důvodu výkonu určitých funkcí a omluvených nepřítomností a důvody pro dočasné pozastavení přidělování věcí,

e)      podmínky účasti na přidělování pouze některých kategorií věcí projednávaných v daném oddělení,

[...]

–        s přihlédnutím k zásadám efektivity, racionality, hospodárnosti a rychlosti řízení, jakož i k potřebě zajistit řádné plnění úkolů svěřených soudům, dále k potřebě zajistit rovnoměrné a objektivní zatížení soudců, justičních kandidátů a soudních referendářů povinnostmi, zajistit přibližně stejnou pravděpodobnost účasti ve vícečlenném senátu, využívat informační systémy pro náhodné přidělování věcí a v případě nemožnosti tyto systémy využít uplatňovat jiné způsoby náhodného přidělování věcí.“

7        Článek 47a § 1 a 2 zákona o organizaci obecných soudů stanoví:

„§ 1.      Věci se přidělují soudcům a justičním kandidátům náhodně v rámci jednotlivých kategorií věcí, s výjimkou případu, kdy se věc přidělí soudci v pracovní pohotovosti.

§ 2.      Věci se v rámci jednotlivých kategorií přidělují rovnoměrně, ledaže byl jejich objem snížen s ohledem na výkon určité funkce, účast na přidělování věcí jiné kategorie nebo z jiných důvodů stanovených zákonem.“

8        Článek 47b tohoto zákona stanoví:

„§ 1.      Změna složení soudu je přípustná pouze tehdy, pokud soud nemůže věc projednat v současném složení nebo pokud existuje trvalá překážka bránící projednání věci tímto soudem v současném složení. Ustanovení článku 47a se použije přiměřeně.

[...]

§ 4.      Změna místa výkonu funkce soudce nebo jeho přeložení k jinému soudu, jakož i ukončení přeložení nebrání tomu, aby soudce ve věcech přidělených v předchozím místě výkonu funkce nebo v současném místě výkonu funkce činil [procesní] úkony až do skončení těchto věcí.

§ 5.      Kolegium soudu příslušné pro nové místo výkonu funkce soudce nebo pro místo jeho přeložení může na žádost soudce nebo i bez návrhu odejmout tomuto soudci všechny věci nebo jejich část, zejména v případě značné vzdálenosti tohoto soudu od nového místa výkonu funkce soudce nebo místa jeho přeložení, jakož i s ohledem na stav rozpracovanosti projednávaných věcí. Před přijetím tohoto usnesení projedná kolegium soudu věc s předsedy příslušných soudů.

§ 6.      Ustanovení § 4 a 5 se použijí obdobně v případě přeřazení do jiného oddělení téhož soudu nebo v případě jmenování do funkce soudce u soudu vyššího stupně.“

9        Ustanovení § 2 nařízení ministra spravedlnosti, kterým se stanoví jednací řád obecných soudů (Rozporządzenie Ministra Sprawiedliwości – Regulamin urzędowania sądów powszechnych), ze dne 18. června 2019 (Dz. U. z roku 2024, č. 867), obsahuje v bodě 16 tuto definici:

„SLPS – informační systém sloužící k náhodnému přidělování věcí a úkolů soudu, založený na generátoru náhodných čísel (Systém náhodného přidělování věcí) [System Losowego Przydziału Spraw]“.

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

10      Ve dnech 13. a 14. června 2024 byla v soudní kanceláři Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko) zapsána do rejstříku dvě odvolání (dále jen „odvolání dotčená ve věci v původním řízení“) proti rozsudkům vydaným v prvním stupni ve sporech týkajících se žalob znějících na zaplacení v oblasti obchodních transakcí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2011, L 48, s. 1).

11      Dne 17. a 18. června 2024 byla soudkyně JD, která v té době působila u XXIII. oddělení tohoto soudu, náhodně určena k projednání těchto odvolání prostřednictvím systému SLPS, což je informatický nástroj fungující na principu generátoru náhodných čísel.

12      Následně byla soudkyně JD přeřazena do jiného oddělení uvedeného soudu.

13      Rozhodnutím kolegia Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) bylo soudkyni JD na základě jejího přeřazení a na její žádost od 30. října 2024 odejmuto 100 věcí, které jí byly přiděleny v roce 2024, když působila v XXIII. oddělení tohoto soudu. V tomto rozhodnutí kolegium rovněž určilo další věci, které měla soudkyně JD povinnost uzavřít. Uvedené rozhodnutí neobsahovalo odůvodnění.

14      Na základě rozhodnutí předsedy XXIII. oddělení Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) ze dne 10. ledna 2025 došlo dne 13. ledna 2025 prostřednictvím systému SLPS k náhodnému přerozdělení těchto sta věcí novým soudcům zpravodajům. Losování prostřednictvím tohoto systému za účelem přerozdělení věcí se týkalo 17 soudců tohoto oddělení. Soudkyni Anetě Łazarské bylo přiděleno 56 věcí, včetně těch, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení. Naproti tomu jiní soudci obdrželi pouze menší počet věcí, případně jim nebylo přiděleno nic.

15      Stížnost podaná soudkyní Anetou Łazarskou proti uvedenému přidělení byla zamítnuta předsedou Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie).

16      Soudkyně Aneta Łazarska má projednat odvolání dotčená ve věci v původním řízení jako samosoudkyně Okresního soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie), který je předkládajícím soudem. Má pochybnosti o řádnosti přerozdělení těchto dvou věcí s ohledem na čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny a o tom, zda takto ustavená rozhodovací formace s jedním samosoudcem je nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem. Z hlediska záruk nezávislosti a nestrannosti soudnictví je zásadní, aby přidělování věcí v rámci soudu probíhalo prostřednictvím transparentního procesu, který je založen na objektivních kritériích a kterým nelze manipulovat.

17      Předkládající soud v prvé řadě zdůrazňuje, že polské právo stanoví v čl. 47a § 1 zákona o organizaci obecných soudů zásadu neměnnosti složení rozhodovací formace. Od této zásady je možné se odchýlit pouze v zákonem stanovených případech, tedy v souladu s čl. 47b § 1 tohoto zákona tehdy, pokud soud nemůže věc projednat v současném složení nebo pokud existuje trvalá překážka bránící projednání věci tímto soudem v současném složení. Přitom přerozdělení věcí, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení, nespadá ani do jednoho z těchto případů. Zejména s ohledem na čl. 47b § 4 až 6 uvedeného zákona nemůže změna spočívající v přeřazení jednoho soudce z jednoho oddělení do druhého v rámci téhož soudu odůvodnit změnu složení rozhodovací formace.

18      Ve druhé řadě má předkládající soud pochybnosti o náhodném přidělování věcí prostřednictvím systému SLPS.

19      Zaprvé má za to, že SLPS je od svého zavedení náchylný k chybám. V prvních letech fungování tohoto systému, zejména v roce 2018, byla zjištěna řada systémových chyb. Kromě toho se dopouštějí pochybení i uživatelé uvedeného systému.

20      Zadruhé, přestože jsou činnosti související s návrhem, provozem a fungováním systému SLPS považovány za činnosti veřejné povahy, zdrojový kód tohoto systému není znám. Zveřejňovány jsou pouze algoritmus aplikace a protokoly o losování prováděném uvedeným systémem. Nedostatek transparentnosti, pokud jde o zdrojový kód, vyvolává pochybnosti o skutečné nestrannosti fungování téhož systému.

21      Zatřetí konkrétní způsoby přidělování věcí soudcům spadají do diskreční pravomoci ministra spravedlnosti.

22      Začtvrté náhodné přidělování věcí prostřednictvím systému SLPS neumožňuje zaručit rovnoměrné rozložení pracovní zátěže mezi soudce, a mohlo by proto způsobit průtahy při vyřizování věcí. Mohla by být dokonce ohrožena nezávislost soudce, pokud by pod časovým tlakem vedl „rychlá řízení“ a uzavíral případy co nejrychleji, místo aby se snažil vypracovat spravedlivá rozhodnutí.

23      Předkládající soud dospěl k závěru, že složitost zavedeného systému, jakož i nedostatek jeho transparentnosti jej činí náchylným k manipulaci, což může vést k riziku svévolného sestavování rozhodovacích formací.

24      Pokud jde o věci, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení, uvedený soud dodává, že na rozdíl od závěrů vyplývajících z rozsudku ze dne 14. listopadu 2024, S. (Změna složení soudního kolegia) (C‑197/23, EU:C:2024:956), nemůže být rozhodnutí kolegia Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) předmětem soudního přezkumu. Z důvodu nemožnosti podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek je vyloučen přezkum pravidla pro přidělování věcí, takže řízení vedené předkládajícím soudem by trpělo vadou způsobující neplatnost.

25      Za těchto podmínek se Krajský soud ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je ve světle článku 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce [SEU] ve spojení s články 20 a 47 [Listiny] a bodem 61 odůvodnění nařízení [2024/1689], nezávislým, nestranným a předem zřízeným zákonem, zajišťujícím projednání věci bez zbytečných průtahů a nediskriminačním způsobem, zajišťujícím účinnou právní ochranu, obecný soud posledního stupně členského státu, v jehož rozhodovací formaci zasedá soudce tohoto soudu, jenž byl k projednání věci určen generátorem [náhodných] čísel na základě protokolu z losování a předchozího rozhodnutí soudního kolegia [uvedeného] soudu:

–        pokud Kolegium krajského soudu (Kolegium Sądu Okręgowego, Polsko) jako správní orgán soudu svévolně v rozporu s vnitrostátními právními předpisy o přidělování věcí odejmulo dosavadnímu soudci zpravodaji již přidělené věci, přestože nebyly splněny vnitrostátní zákonné podmínky umožňující odnětí věci, a v rozporu se zásadou, že změna složení, v němž soud rozhoduje, je možná pouze v případě, že věc není možné projednat v dosavadním složení, anebo pokud projednání věci v dosavadním složení brání dlouhodobá překážka;

–        pokud byl nový soudce určen [SLPS], který vytvořil představitel výkonné moci – ministr spravedlnosti (Minister Sprawiedliwości, Polsko), a poté, co byla pravidla pro přidělování věcí a losování u soudů stanovena nařízením tohoto ministra [...], a způsobem, který porušuje právo na nezávislý a nestranný soud, jakož i právo na zákonem zřízený soud;

–        pokud byl nový soudce určen [SLPS], aniž byl znám zdrojový kód algoritmu pro náhodné přidělování věcí prostřednictvím SLPS soudcům a bylo možné ověřit jeho fungování a to, jak je tento nástroj náhodného přidělování věcí náchylný k chybám a manipulacím, přičemž o této aplikaci byla zveřejněna pouze informace na stránkách Veřejného informačního bulletinu (Biuletyn Informacji Publicznej), čímž došlo k porušení práva účastníků řízení na spravedlivý proces;

–        pokud byl nový soudce určen [SLPS], který vytvořil představitel výkonné moci – ministr spravedlnosti (Minister Sprawiedliwości), poté, co byla pravidla pro přidělování věcí a losování u soudů stanovena nařízením tohoto ministra [...], způsobem porušujícím právo účastníků řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů tím, že nebylo zaručeno rovnoměrné zatížení soudců v rámci fungování [...] SLPS, způsobem diskriminujícím účastníky řízení a porušujícím zásadu rovnosti před zákonem;

–        což vedlo k tomu, že soudce rozhodoval v řízení, které bylo neplatné, protože složení, v němž [uvedený] soud rozhodoval, bylo v rozporu s ustanoveními práva a účastníkům řízení nebyla zajištěna účinná právní ochrana;

–        v situaci, kdy vnitrostátním právo neposkytuje soudci účinný opravný prostředek proti písemnému rozhodnutí správního orgánu soudu týkajícímu se přidělení věci a určení složení, v němž [tentýž] soud rozhoduje, neboť neumožňuje soudci napadnout takové písemné rozhodnutí u nestranného a nezávislého soudu v řízení splňujícím požadavky vyplývající z článku 47 [Listiny?]“

 K předběžné otázce

 Úvodní poznámky

26      Z formulace položené otázky vyplývá, že předkládající soud žádá o objasnění výkladu článku 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, článků 20 a 47 Listiny, jakož i bodu 61 odůvodnění nařízení 2024/1689.

27      Pokud jde v tomto ohledu zaprvé o odkaz na článek 20 Listiny týkající se zásady rovnosti, předkládající soud neuvádí konkrétní důvody, proč se Soudního dvora táže na výklad tohoto ustanovení. V tomto ohledu se omezuje na konstatování, že SLPS nedokáže zajistit, aby všichni soudci měli stejnou pracovní zátěž.

28      Zadruhé, pokud jde o odkaz na bod 61 odůvodnění nařízení 2024/1689, stačí konstatovat, že toto nařízení se v souladu s čl. 113 druhým pododstavcem použije až od 2. srpna 2026. K přerozdělení věcí, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení, přitom došlo dne 13. ledna 2025. Uvedené nařízení tedy není relevantní pro účely posouzení otázky přerozdělení těchto věcí.

29      Zatřetí, pokud jde o žádost o výklad článku 2 SEU, je třeba připomenout, že článek 19 SEU vyjadřuje hodnotu právního státu potvrzenou v článku 2 SEU, takže tento článek 2 není třeba zvlášť vykládat.

30      Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU totiž pověřuje vnitrostátní soudy a Soudní dvůr úkolem zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech a soudní ochranu práv, která pro jednotlivce z unijního práva vyplývají [rozsudky ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Odvolání), C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 108, jakož i ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další, C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 59].

31      V tomto kontextu toto ustanovení stanoví, že je na členských státech, aby zavedly systém prostředků a řízení zajišťujících jednotlivcům dodržování práva na účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých právem Unie.

32      Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU odkazuje na „oblasti pokryté právem Unie“ bez ohledu na to, zda členské státy uplatňují toto právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juízes Portugueses, C‑64/16, EU:C:2018:117, bod 29, jakož i ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další, C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 62).

33      Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU se má mimo jiné vztahovat na každý vnitrostátní orgán způsobilý rozhodovat jakožto soud o otázkách, které se týkají výkladu nebo uplatňování unijního práva, a spadají tudíž do oblastí pokrytých tímto právem (rozsudky ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 34, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 36).

34      Tak je tomu přitom v případě předkládajícího soudu. Uvedený soud totiž má pravomoc rozhodovat o otázkách týkajících se uplatňování nebo výkladu unijního práva a jakožto „soud“ ve smyslu tohoto práva náleží do polského systému prostředků v „oblastech pokrytých právem Unie“ ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Takže předkládající soud musí splňovat požadavky kladené na účinnou právní ochranu (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 37, jakož i citovaná judikatura).

35      Konečně začtvrté vzhledem k tomu, že předkládající soud ve své otázce rovněž odkázal na článek 47 Listiny, je třeba připomenout, že podle jejího čl. 51 odst. 1 jsou ustanovení Listiny určena členským státům, pokud uplatňují unijní právo, přičemž toto ustanovení potvrzuje ustálenou judikaturu, podle níž se základní práva zaručená v unijním právním řádu uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, avšak nikoli mimo tyto situace [rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu), C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982, bod 78, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 31].

36      V projednávané věci předkládající soud uvádí, že odvolání dotčená ve věci v původním řízení směřují proti rozsudkům vydaným v prvním stupni ve sporech týkajících se žalob znějících na zaplacení v oblasti obchodních transakcí ve smyslu směrnice 2011/7, avšak neposkytuje další upřesnění toho, zda se strany těchto sporů dovolávaly práv a povinností vyplývajících z této směrnice.

37      Za těchto podmínek se s ohledem na informace, které má Soudní dvůr k dispozici, a s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu, článek 47 Listiny podle všeho ve sporu v původním řízení nepoužije.

38      Avšak vzhledem k tomu, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ukládá všem členským státům povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany ve smyslu zejména článku 47 Listiny v oblastech pokrytých unijním právem, musí být posledně uvedené ustanovení náležitě zohledněno pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU [rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinek rozsudků ústavního soudu), C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 37, jakož i citovaná judikatura].

39      Za těchto podmínek je třeba rozhodnout o výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny.

 K věci samé

40      Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že za nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem je třeba považovat rozhodovací formaci vnitrostátního soudu, které byly prostřednictvím informačního systému náhodně přiděleny věci poté, co byly soudci, jemuž byly tyto věci původně přiděleny, na jeho žádost odejmuty, a to i v případě, že neexistuje opravný prostředek, který by dotyčnému soudci konkrétně umožňoval toto přerozdělení napadnout.

41      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že Listina zakotvuje práva odpovídající právům zaručeným Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), má čl. 52 odst. 3 Listiny zajistit nezbytný soulad mezi právy obsaženými v Listině a odpovídajícími právy zaručenými EÚLP, aniž je narušena autonomie unijního práva. Z vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17) vyplývá, že čl. 47 druhý pododstavec Listiny odpovídá čl. 6 odst. 1 EÚLP. Soudní dvůr musí tudíž usilovat o to, aby jeho výklad v projednávaných věcech zajišťoval úroveň ochrany, která bude v souladu s úrovní, jež je zaručena čl. 6 odst. 1 EÚLP, jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva [rozsudky ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 46, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci), C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143, bod 64].

42      Po tomto upřesnění je třeba v prvé řadě připomenout, že každý členský stát musí na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU zajistit, aby orgány, které jsou jakožto „soudy“ ve smyslu vymezeném unijním právem povolány rozhodovat o otázkách týkajících se uplatňování nebo výkladu unijního práva a jsou součástí systému procesních prostředků v oblastech pokrytých unijním právem, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu, včetně požadavku nezávislosti (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 73 a citovaná judikatura).

43      Tento požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je součástí podstaty práva na účinnou právní ochranu a základního práva na spravedlivý proces, která mají zásadní význam jakožto záruky ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 74 a citovaná judikatura).

44      Uvedený požadavek nezávislosti má dva aspekty. První, vnější aspekt předpokládá, že dotčený orgán vykonává funkce zcela samostatně, není hierarchicky na nikoho vázán ani nikomu podřízen a od nikoho nepřijímá příkazy či pokyny jakéhokoliv původu, čímž je chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost rozhodování jeho členů a ovlivnit jejich rozhodnutí. Druhý, vnitřní aspekt souvisí s pojmem „nestrannost“ a týká se rovného odstupu ve vztahu ke stranám sporu a jejich příslušným zájmům s ohledem na předmět sporu. Tento aspekt vyžaduje objektivitu a neexistenci jakéhokoliv zájmu na vyřešení sporu mimo striktního použití právního předpisu (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 75 a citovaná judikatura).

45      I když cílem „vnější“ složky nezávislosti je především zachovat nezávislost soudů na zákonodárné a výkonné moci v souladu se zásadou dělby moci, která charakterizuje fungování právního státu, má rovněž chránit soudce před neoprávněnými vlivy zevnitř daného soudu (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 76 a citovaná judikatura).

46      Je také třeba zdůraznit, že výkon soudcovské funkce musí být chráněn nejen před jakýmkoliv přímým vlivem ve formě pokynů, ale i před všemi formami nepřímého vlivu, které by mohly usměrňovat soudní rozhodnutí [rozsudky ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci), C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143, bod 69, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 77].

47      Tyto záruky nezávislosti a nestrannosti vyžadují existenci pravidel týkajících se zejména složení dotčeného orgánu, která umožňují rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců, pokud jde o neovlivnitelnost tohoto orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitu ve vztahu k zájmům střetávajícím se ve věci (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 78 a citovaná judikatura).

48      Jak ostatně Soudní dvůr uvedl v bodě 71 rozsudku ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci) (C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143), Evropský soud pro lidská práva rovněž zdůraznil, že prvořadý význam zejména nezávislosti soudů a právní jistoty pro právní stát vyžaduje zvláštní jasnost pravidel uplatňovaných v každém jednotlivém případě a jasné záruky pro zajištění objektivity a transparentnosti a především k zamezení jakémukoli projevu svévole při přidělování konkrétních věcí soudcům (viz ESLP, 5. října 2010, DMD GROUP, a.s. v. Slovensko, CE:ECHR:2010:1005JUD001933403, bod 66).

49      Ve druhé řadě čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU rovněž vyžaduje existenci soudu „předem zřízeného zákonem“, a to s ohledem na nerozlučnost, která existuje mezi přístupem k takovému soudu a zárukami nezávislosti a nestrannosti soudců [rozsudky ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci), C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143, bod 72, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 79].

50      Odkaz na soud „předem zřízený zákonem“, který je uveden i v čl. 47 druhém pododstavci Listiny, přitom odráží zejména zásadu právního státu a týká se nejen právního základu pro samotnou existenci soudu, ale také složení senátu v každé věci, jakož i všech ostatních ustanovení vnitrostátního práva, jejichž nedodržení vede k pochybení týkajícímu se účasti jednoho nebo více soudců na projednávání věci. Pravidla pro přidělování a přerozdělování věcí jsou tedy součástí pojmu soud „předem zřízený zákonem“ [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci), C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143, body 73 a 74, jakož i citovaná judikatura].

51      V důsledku toho čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU v tomto ohledu rovněž vyžaduje, aby pravidla pro složení rozhodovacích formací mohla vyloučit jakýkoliv neoprávněný zásah do rozhodovacího procesu týkajícího se dané věci ze strany osob, které nejsou součástí rozhodovací formace, které byla tato věc přidělena a před níž účastníci řízení nemohli uplatnit své argumenty (rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 81 a citovaná judikatura).

52      Na otázku předkládajícího soudu je třeba odpovědět ve světle těchto úvah. Předkládající soud si zejména klade otázku, zda je v souladu s požadavky vyplývajícími z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, jak jsou připomenuty v bodech 41 až 51 tohoto rozsudku, slučitelné přerozdělit věc rozhodovací formaci, pokud k tomuto přerozdělení zaprvé dojde poté, kdy tyto věci byly odejmuty původně určenému soudci, zadruhé k němu dojde prostřednictvím náhodného systému přidělování věcí a zatřetí nemůže být předmětem opravného prostředku podaného soudcem dotčeným uvedeným přerozdělením.

 K odnětí části věcí soudci

53      Podle judikatury Soudního dvora platí, že pokud byla rozhodovací formaci, které byla věc původně přidělena, tato věc odejmuta za okolností neslučitelných s požadavky připomenutými v bodech 41 až 51 tohoto rozsudku, je tato rozhodovací formace, které byla uvedená věc přerozdělena, povinna se v téže věci zdržet rozhodování [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce imunity a dočasné zproštění výkonu funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, body 76 a 77, jakož i citovaná judikatura].

54      Pokud jde konkrétně o odnětí věcí soudci, Soudní dvůr rozhodl, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může orgán vnitrostátního soudu odejmout soudci tohoto soudu část věcí, které jsou mu přiděleny, nebo všechny tyto věci, aniž tato právní úprava stanoví kritéria, kterými se tento orgán musí řídit při přijímání takového rozhodnutí o odnětí věcí, a aniž ukládá povinnost toto rozhodnutí odůvodnit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci), C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143, bod 86].

55      Aby se předešlo jakékoli svévoli, která by mohla vyplývat z netransparentního postupu, jenž by mohl narušit zásady nezávislosti a neodvolatelnosti soudců, je důležité, aby vnitrostátní pravidla pro odnětí věcí stanovila jasně formulovaná objektivní kritéria, na jejichž základě mohou být soudci odejmuty přidělené věci, jakož i povinnost odůvodnit rozhodnutí o odnětí věcí, a to zejména v případě odnětí, s nímž dotyčný soudce nesouhlasí, aby bylo zaručeno, že nezávislost soudců nebude ohrožena neoprávněnými vnějšími vlivy [rozsudek ze dne 6. března 2025, D. K. (Odnětí věci soudci), C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143, bod 85].

56      V projednávané věci se s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, jeví, že čl. 47b § 1 zákona o organizaci obecných soudů stanoví, že změna složení soudu je přípustná, existuje-li „trvalá překážka bránící projednání věci“. V souladu s čl. 47b § 6 má kolegium dotyčného soudu možnost odejmout věc soudci na jeho žádost nebo i bez návrhu v případě přeřazení tohoto soudce do jiného oddělení tohoto soudu.

57      V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 77 rozsudku ze dne 6. března 2025 D. K. (Odnětí věci soudci) (C‑647/21 a C‑648/21, EU:C:2025:143), rozhodl, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je čl. 47b § 1 a 4 až 6 zákona o organizaci obecných soudů, nestanoví přesná a objektivní kritéria pro možnost vyloučit soudce z rozhodování jedné nebo několika jemu přidělených věcí a umožňuje kolegiu daného soudu vyloučit soudce z rozhodování jemu přidělených věcí rozhodnutím bez odůvodnění.

58      Toto posouzení však bylo provedeno v rámci věci týkající se odnětí věci tomuto soudci bez jeho souhlasu, k němuž došlo v důsledku jeho přeřazení, opět bez souhlasu, do jiného oddělení v rámci soudu, kde působil.

59      Z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, přitom vyplývá, že v projednávaném případě bylo soudkyni JD odejmuta část věcí rozhodnutím, které bylo přijato na její žádost. Takové odnětí věcí na žádost dotčené soudkyně podle všeho spadá do případů stanovených v čl. 47b § 6 zákona o organizaci obecných soudů, jak poznamenává Evropská komise v písemném vyjádření, avšak přísluší předkládajícímu soudu, aby to ověřil.

60      Kromě toho z vysvětlení předkládajícího soudu vyplývá, že k tomuto odnětí věcí došlo po přeřazení soudkyně JD v rámci soudu, kde působila. Z těchto vysvětlení v žádném případě nevyplývá, že by toto přeřazení bylo nedobrovolné či dokonce svévolné, ani že by žádost o odnětí věcí byla důsledkem vnějších vlivů, jimž byla tato soudkyně vystavena a které by mohly zpochybnit její nezávislost.

61      S výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu, je tedy třeba mít za to, že pokud soudkyně JD o toto odnětí dobrovolně požádala, není takové odnětí části věcí způsobilé vyvolat v mysli účastníků řízení oprávněné pochybnosti o její nezávislosti. Za těchto podmínek je třeba dodat, že jelikož z ničeho nevyplývá, že by byly uvedené soudkyni odňaty věci, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení, za okolností neslučitelných s požadavky připomenutými v bodech 41 až 51 tohoto rozsudku, nelze na základě judikatury citované v bodě 53 tohoto rozsudku mít za to, že rozhodovací formace, které byly tyto věci přerozděleny, je povinna se v uvedených věcech zdržet rozhodování.

62      Odnětí jedné nebo více věcí soudci totiž nemůže narušit jeho nezávislost, pokud k němu dojde na jeho žádost a neexistuje žádná indicie nasvědčující tomu, že o toto odnětí dotčený soudce nepožádal dobrovolně.

 K přerozdělování věcí prostřednictvím systému náhodného přidělování

63      Podle judikatury Soudního dvora nemůže systém přidělování věcí v rámci vnitrostátních soudů, který je založen na zásadě náhodného výběru soudního kolegia s určitými výjimkami, sám o sobě vystavit soudní kolegia neoprávněnému vlivu ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 45 a 46 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2025, Sinalov, C‑16/24, EU:C:2025:116, bod 51).

64      Ve světle judikatury připomenuté v bodech 41 až 51 tohoto rozsudku je nicméně třeba dodat, že fungování takového systému musí být založeno na transparentních, objektivních a předem známých pravidlech, která umožňují vyloučit jakékoli svévolné použití tohoto systému a jakékoli neoprávněné zásahy do rozhodovacího procesu týkajícího se dané věci ze strany osob, které nejsou členy rozhodovací formace.

65      Vzhledem k tomu, že konečné posouzení skutkového stavu, jakož i aplikace a výklad vnitrostátního práva přísluší v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU pouze předkládajícímu soudu, bude také na něm, aby s konečnou platností určil, zda je fungování SLPS, zejména v rámci přerozdělení věcí, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení, v souladu s požadavky vyplývajícími z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Podle ustálené judikatury však Soudní dvůr může na základě informací, které má k dispozici, poskytnout tomuto soudu prvky výkladu unijního práva, které by pro něj mohly být za tímto účelem užitečné [rozsudek ze dne 6. října 2021, W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování), C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 133, jakož i ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce imunity a dočasné zproštění výkonu funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 66].

66      V tomto ohledu ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud má pochybnosti o slučitelnosti systému SLPS s těmito požadavky ze čtyř důvodů, které se v podstatě týkají zaprvé nedostatku transparentnosti tohoto systému, zadruhé úlohy ministra spravedlnosti při určování pravidel fungování uvedeného systému, zatřetí pochybení, která jeho použití mohlo způsobit, a začtvrté nerovnováhy v pracovní zátěži soudců, kterou způsobuje.

67      Zaprvé je třeba mít za to, že uvedené požadavky, a zejména požadavky uvedené v bodě 64 tohoto rozsudku, jsou splněny zejména tehdy, když fungování daného systému náhodného přidělování věcí spočívá v předem určených a veřejně dostupných parametrech, je vymezen transparentní právní úpravou definující podmínky a kritéria pro přidělování a přerozdělování věcí, je koncipován, zejména prostřednictvím plně automatizovaného losování, tak, aby se zabránilo přidělení věci soudci vybranému na základě volného uvážení, a když jsou protokoly o losování věcí zveřejňovány. Takové skutečnosti totiž představují vhodné záruky, které mají zabránit jakémukoli zdání svévole při přidělování nebo přerozdělování konkrétních věcí soudcům, jakož i jakémukoli neoprávněnému zasahování osob, které nejsou součástí rozhodovací formace, jež věc projednává, do rozhodovacího procesu týkajícího se této věci.

68      Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, přitom vyplývá, že fungování SLPS se řídí právní úpravou, která stanoví kritéria a podmínky pro přidělování nebo přerozdělování věcí soudcům. Kromě toho se losování provádí automaticky. Je rovněž zveřejňován jak úplný algoritmus tohoto systému, tak protokoly o losování. V tomto kontextu pouhá okolnost, že zdrojový kód uvedeného systému, který v programovacím jazyce odráží pokyny tvořící tentýž systém, není zveřejněn, nepředstavuje riziko ovlivnění, které by mohlo usměrňovat soudní rozhodnutí, nebo svévolné manipulace s přidělováním a přerozdělováním věcí. Naopak, jak tvrdila polská vláda v písemném vyjádření, zpřístupnění zdrojového kódu SLPS by mohlo usnadnit kybernetický útok na tento systém.

69      Zadruhé, pokud jde o pochybnosti související s úlohou ministra spravedlnosti při určování pravidel fungování SLPS, je třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 47 a 51 tohoto rozsudku, že záruky nezávislosti a nestrannosti, jakož i požadavek na „soud předem zřízený zákonem“ vyžadují existenci pravidel týkajících se zejména složení rozhodovacích formací, která umožňují rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti tohoto orgánu vnějšími činiteli a jeho neutralitě ve vztahu k zájmům střetávajícím se ve věci.

70      V tomto ohledu musí být v souladu se zásadou dělby moci, která charakterizuje fungování právního státu, zaručena zejména nezávislost soudů na zákonodárné a výkonné moci [rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu), C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982, bod 124, jakož i ze dne 24. března 2026, Rzecznik Praw Obywatelskich (Vyloučení soudce obecného soudu), C‑521/21, EU:C:2026:242, bod 72].

71      Podle ustálené judikatury je má tedy požadavek týkající se „soudu předem zřízeného zákonem“ ve smyslu unijního práva za cíl zabránit tomu, aby bylo uspořádání soudního systému ponecháno na volném uvážení moci výkonné, a zajistit, aby se tato oblast řídila zákonem přijatým zákonodárnou mocí způsobem, který je v souladu s pravidly upravujícími výkon její pravomoci [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. března 2020, Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise, C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II, EU:C:2020:232, bod 73 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 24. března 2026, Rzecznik Praw Obywatelskich (Vyloučení soudce obecného soudu), C‑521/21, EU:C:2026:242, bod 73].

72      Tento požadavek je splněn, pokud je ministr spravedlnosti na základě takového legislativního zmocnění, jako je zmocnění stanovené v článku 41 zákona o organizaci obecných soudů, oprávněn přijmout obecná pravidla v oblasti přidělování věcí a vymezit obecné parametry fungování takového systému náhodného přidělování věcí, jako je SLPS. Kromě toho přijetí takových obecných pravidel tímto ministrem nemůže samo o sobě vyvolat pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti soudců.

73      Zatřetí Soudní dvůr rozhodl, že pochybení při použití pravidel pro přidělování nemusí nutně znamenat existenci vlivu, který by mohl usměrňovat soudní rozhodnutí, nebo svévolné manipulace s přidělováním věcí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2025, Sinalov, C‑16/24, EU:C:2025:116, bod 51). V tomto kontextu pouhá okolnost uvedená předkládajícím soudem, že ve fungování systému náhodného přidělování věcí mohlo dojít k chybám, sama o sobě nestačí k tomu, aby v pozdějším okamžiku odhalila nepatřičné vlivy v rozhodovacím procesu týkajícím se konkrétních věcí. To platí tím spíše, jak zdůraznila polská vláda v písemném vyjádření, že kritika fungování SLPS uvedená předkládajícím soudem má podle všeho čistě historickou povahu, jelikož všechny uvedené nedostatky nastaly v průběhu roku 2018.

74      Začtvrté, pokud jde o okolnost, že systém náhodného přidělování věcí může vést k nerovnoměrnému rozdělení pracovní zátěže mezi soudce daného soudu, je třeba poznamenat, že předkládající soud odkazuje především na počet věcí přidělených jednotlivým soudcům. Pouhá nerovnováha v počtu přidělených věcí, která může být odůvodněna zájmy řádného výkonu spravedlnosti, však nemusí nutně znamenat nerovnováhu v pracovní zátěži.

75      V každém případě okolnost, že systém náhodného přidělování věcí může vést k nerovnoměrnému rozdělení pracovní zátěže mezi soudce daného soudu, nepředstavuje riziko neoprávněného zasahování do rozhodovacího procesu v konkrétní věci ani kontrolu nad obsahem soudních rozhodnutí.

 K soudnímu přezkumu přerozdělování věcí

76      Pokud jde o soudní přezkum použití systému náhodného přidělování věcí, je třeba připomenout, že možnost ověřit dodržení záruk spojených s pojmem „nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem“ je nezbytná pro důvěru, kterou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u jednotlivců [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. května 2024, Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ (Sdružení soudců a státních zástupců), C‑53/23, EU:C:2024:388, bod 55, a ze dne 27. února 2025, Sinalov, C‑16/24, EU:C:2025:116, bod 53].

77      Dodržování pravidel vnitrostátního práva týkajících se přidělování a přerozdělování věcí, případně prostřednictvím systému náhodného přidělování věcí, musí být možné podrobit soudnímu přezkumu na návrh účastníka řízení nebo i bez návrhu v případě vážných pochybností, aby bylo možné určit, zda rozhodovací formace, které byla daná věc přidělena nebo přerozdělena, je nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. listopadu 2024, S. (Změna složení soudního kolegia), C‑197/23, EU:C:2024:956, body 65 a 67, jakož i ze dne 27. února 2025, Sinalov, C‑16/24, EU:C:2025:116, body 54 a 55].

78      Vzhledem k tomu, že vnitrostátní soud, jemuž byla věc předložena, může přezkoumat správnost svého složení za účelem rozhodnutí ve věci, která mu byla předložena, není za tímto účelem nezbytné stanovit samostatný právní prostředek ve prospěch soudce, jehož se týká přerozdělení (obdobně viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Daka a další, C‑422/23, C‑455/23, C‑459/23, C‑486/23 a C‑493/23, EU:C:2025:592, bod 99).

79      V daném případě právě věci, jejichž předmětem jsou odvolání dotčená ve věci v původním řízení, dokládají, že předkládající soud může přezkoumat správnost svého složení za účelem rozhodnutí o těchto odvoláních.

80      S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že za nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem je třeba považovat rozhodovací formaci vnitrostátního soudu, které byly prostřednictvím informačního systému náhodně přiděleny věci poté, co byly soudci, jemuž byly tyto věci původně přiděleny, na jeho žádost odňaty, a to i v případě, že neexistuje opravný prostředek, který by dotyčnému soudci konkrétně umožňoval toto přerozdělení napadnout.

 K nákladům řízení

81      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie

musí být vykládán v tom smyslu, že

za nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem je třeba považovat rozhodovací formaci vnitrostátního soudu, které byly prostřednictvím informačního systému náhodně přiděleny věci poté, co byly soudci, jemuž byly tyto věci původně přiděleny, na jeho žádost odňaty, a to i v případě, že neexistuje opravný prostředek, který by dotyčnému soudci konkrétně umožňoval toto přerozdělení napadnout.

Podpisy


*      Jednací jazyk: polština.


i      Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.