<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑617/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0617</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:390">EU:C:2017:390</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170518">18. 5. 2017</DATE> – VĚC C 617/15</P><P>HUMMEL HOLDING</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20170518">18. května 2017</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Duševní vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 207/2009</KEYWORD><KEYWORD>Ochranná známka Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Článek 97 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Mezinárodní příslušnost</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba pro porušení ochranné známky směřující proti společnosti se sídlem ve třetím státě</KEYWORD><KEYWORD>Vnukovská společnost se sídlem na území členského státu soudu, jemuž byla věc předložena</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑617/15,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) ze dne <DATE ISO="20151116">16. listopadu 2015</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20151123">23. listopadu 2015</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Hummel Holding A/S</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Nike Inc.,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Nike Retail BV,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení M. Ilešič (zpravodaj), předseda senátu, A. Prechal, A. Rosas, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,</P><P>generální advokát: E. Tančev,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20161006">6. října 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Hummel Holding A/S T. Böslingem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za Nike Retail BV a Nike Inc. B. Führmeyerem a F. Kleinem, Rechtsanwälte,</P></ITEM><ITEM><P>za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s A. Collabolletta, avvocato dello Stato,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi J. Samnadda, jakož i T. Scharfem a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20170112">12. ledna 2017</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 97 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> o ochranné známce Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="078" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 78, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Hummel Holding A/S a společností Nike Inc. a její dceřinou společností Nike Retail BV ve věci údajného porušení mezinárodní ochranné známky společnosti Hummel Holding s účinky v Evropské unii posledně uvedenými společnostmi.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (ES) č. 44/2001</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 11 až 13 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="20010116">Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 03/31, s. 390) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>(11)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. […]</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(13)</NO.P><TXT>Pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, měla by být slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než obecná pravidla.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 tohoto nařízení zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Nemá-li žalovaný bydliště na území některého členského státu, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou článků 22 a 23.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 207/2009</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Nařízení č. 207/2009 bylo změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne <DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="341" PAGE.FIRST="21" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 341, s. 21</REF.DOC.OJ>), které vstoupilo v platnost dne <DATE ISO="20160323">23. března 2016</DATE>. Nicméně vzhledem k době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení je tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zkoumána z hlediska nařízení č. 207/2009, ve znění platném před touto změnou.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Body 15 až 17 odůvodnění nařízení č. 207/2009 uvádějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>(15)</NO.P><TXT>K posílení ochrany ochranných známek [Evropské unie] by měly členské státy s přihlédnutím ke své vnitrostátní úpravě určit co nejomezenější počet vnitrostátních soudů prvního a druhého stupně, které mají pravomoc ve věcech porušení a platnosti ochranných známek [Evropské unie].</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(16)</NO.P><TXT>Rozhodnutí týkající se platnosti a porušení ochranných známek [Evropské unie] by mělo mít účinky a vztahovat se na celé území [Unie], neboť je to jediný způsob, jak zabránit vydání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů a [Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)], a zajistit, aby nebyla ohrožena jejich jednotná povaha. Na všechna řízení týkající se ochranných známek [Evropské unie] by se mělo vztahovat nařízení [č. 44/2001], pokud toto nařízení nestanoví z těchto ustanovení výjimky.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(17)</NO.P><TXT>Je třeba vyvarovat se toho, aby byla vydávána odporující si rozhodnutí o žalobách mezi týmiž účastníky a se stejnou skutkovou podstatou ve věci ochranné známky [Evropské unie] a paralelní národní ochranné známky. Proto, pokud jsou podány žaloby ve stejném členském státě, je třeba prostředky k dosažení tohoto cíle hledat ve vnitrostátních procesních předpisech, které nejsou tímto nařízením dotčeny, zatímco jsou-li žaloby podány v různých členských státech, byla by vhodná ustanovení obdobná ustanovením o litispendenci nařízení [č. 44/2001].<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 94 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Použití nařízení [č. 44/2001]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, je uveden v hlavě X, která obsahuje pravidla stran příslušnosti a řízení ve věcech žalob týkajících se ochranných známek Evropské unie. Tento článek stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="094.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nestanoví-li toto nařízení jinak, použijí se pro řízení ve věcech ochranných známek [Evropské unie] a přihlášek ochranných známek [Evropské unie] i pro řízení ve věcech současně nebo následně podaných žalob týkajících se ochranných známek [Evropské unie] a národních ochranných známek ustanovení nařízení [č. 44/2001].</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="094.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud jde o řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 96:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nepoužijí se články 2 a 4, čl. 5 body 1, 3, 4 a 5 a článek 31 nařízení [č. 44/2001];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>články 23 a 24 nařízení [č. 44/2001] se použijí v rozsahu stanoveném čl. 97 odst. 4 tohoto nařízení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>ustanovení kapitoly II nařízení [č. 44/2001], které se vztahují na osoby, které mají bydliště na území členského státu, platí i pro osoby, které nemají bydliště na území členského státu, ale mají tam svou pobočku.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 95 odst. 1 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Soudy pro ochranné známky [Evropské unie]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Členské státy určí na svém území co nejomezenější počet soudů prvního a druhého stupně (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>soudy pro ochranné známky [Evropské unie]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) plnící funkce svěřené jim tímto nařízením.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle článku 96 téhož nařízení, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Soudní pravomoc ve věci porušení a platnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Soudy pro ochranné známky [Evropské unie] mají výlučnou příslušnost:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ve věcech všech žalob pro porušení, a pokud to připouští vnitrostátní právní předpisy, pro hrozící porušení ochranné známky [Evropské unie];</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 97 nařízení č. 207/2009, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Mezinárodní příslušnost<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="097.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou ustanovení tohoto nařízení, jakož i ustanovení nařízení [č. 44/2001] použitelných podle článku 94, se řízení na základě žalob a protinávrhů uvedená v článku 96 vedou před soudy členského státu, na jehož území má žalovaný své bydliště, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="097.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Nemá-li žalovaný na území některého z členských států ani bydliště ani pobočku, vedou se tato řízení před soudy členského státu, na jehož území má bydliště žalobce, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="097.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Nemají-li žalovaný ani žalobce bydliště ani pobočku na území některého z členských států, vedou se tato řízení před soudy členského státu, kde má sídlo [EUIPO].</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="097.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 96, s výjimkou žalob na určení, že nedochází k porušení ochranné známky [Evropské unie], mohou být rovněž vedena před soudy členského státu, na jehož území k porušení došlo nebo hrozí dojít, nebo na jehož území došlo k jednání uvedenému v čl. 9 odst. 3 druhé větě.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 98 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Rozšíření soudní příslušnosti<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Soud pro ochranné známky [Evropské unie], jehož pravomoc je dána podle čl. 97 odst. 1 až 4, má příslušnost ve věcech:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>porušení, k nimž došlo nebo k nimž hrozí dojít na území kteréhokoli členského státu,</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Společnost Hummel Holding je podnikem se sídlem v Dánsku vyrábějícím sportovní zboží, sportovní oblečení a oblečení pro volný čas, jakož i sportovní a volnočasovou obuv. Je majitelkou mezinárodní obrazové ochranné známky zapsané pod číslem 943057, která má účinky v Unii pro výrobky patřící do třídy 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne <DATE ISO="19570615">15. června 1957</DATE>, ve znění změn a doplňků, které odpovídají následujícímu popisu: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Oděvy, obuv, pokrývky hlavy<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Společnost Nike, která má sídlo ve Spojených státech, je holdingová společnost v čele skupiny Nike, která uvádí na trh sportovní zboží po celém světě. Společnost Nike Retail se sídlem v Nizozemsku rovněž patří do této skupiny. Posledně uvedená společnost provozuje internetovou stránku, kde jsou prezentovány a nabízeny výrobky Nike určené zejména pro Německo. Kromě online prodeje prostřednictvím této internetové stránky jsou výrobky v Německu prodávány prostřednictvím nezávislých obchodníků, kteří je objednávají u společnosti Nike Retail. Společnosti skupiny Nike velkoobchody či maloobchody přímo v Německu neprovozují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Společnost Nike Deutschland GmbH, jež má sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo) a není účastnicí sporu v původním řízení, je podle názoru Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) dceřinou společností Nike Retail. Společnost Nike Deutschland nemá vlastní internetové stránky a nedodává zboží konečným zákazníkům ani zprostředkovatelům. Naproti tomu vyjednává smlouvy mezi zprostředkovateli a Nike Retail a podporuje ji při propagaci a realizaci smluv. Nike Deutschland rovněž zajišťuje poprodejní služby pro konečné zákazníky.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Hummel Holding má za to, že některé výrobky Nike, zejména basketbalové šortky, porušují ochrannou známku uvedenou v bodě 13 tohoto rozsudku a tvrdí, že k většině porušení došlo v Německu. Podala proti společnostem Nike a Nike Retail žalobu k Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu, Německo), jenž se prohlásil za příslušný z důvodu, že společnost Nike Deutschland představuje pobočku společnosti Nike a současně žalobu ve věci samé zamítl. Společnost Hummel Holding proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Společnost Hummel Holding se domáhá zákazu dovozu a vývozu, propagace, nabízení, uvádění do oběhu či svolení k uvádění do oběhu těchto výrobků, pokud jde o území Evropské unie (podpůrně území Spolkové republiky Německo) ve vztahu ke společnosti Nike, a dále pokud jde o území Spolkové republiky Německo ve vztahu ke společnosti Nike Retail.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Společnosti Nike a Nike Retail namítají chybějící mezinárodní příslušnost německých soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že mezinárodní příslušnost německých soudů pro rozhodnutí o žalobě, jež se týká celé Unie a směřuje proti společnostem skupiny Nike, může vyplynout pouze na základě čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Nicméně uvádí, že rozsah pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ve smyslu tohoto ustanovení je v případě samostatných dceřiných a vnukovských společností sporný a nebyl Soudním dvorem vyjasněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Za jakých okolností musí být právně samostatná a v unijním členském státě sídlící vnukovská společnost podniku, který sám nemá v Evropské unii sídlo, považována za <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>pobočku<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="2018" ID="QE0020"/> tohoto podniku ve smyslu čl. 97 odst. 1 [nařízení č. 207/2009?]<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžné otázce</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že právně samostatná, v unijním členském státě sídlící vnukovská společnost mateřského podniku, která nemá v Unii sídlo, představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>pobočku<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> tohoto mateřského podniku ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z požadavků jednotného použití unijního práva a zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno v celé Unii autonomním a jednotným způsobem, přičemž tento výklad je třeba hledat s přihlédnutím nejen ke znění tohoto ustanovení, ale i ke kontextu ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840118">18. ledna 1984</DATE>, <NAME.CASE>Ekro</NAME.CASE>, <NO.CASE>327/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:11">EU:C:1984:11</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140903">3. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Deckmyn a Vrijheidsfonds</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑201/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2132">EU:C:2014:2132</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Abcur</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑544/13 a C‑545/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:481">EU:C:2015:481</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Tak tomu je u pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009, jelikož tento pojem není vymezen v uvedeném nařízení a toto nařízení neobsahuje žádný odkaz na vnitrostátní právní řády za účelem vymezení jeho smyslu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Především je třeba uvést, že nařízení č. 207/2009 stanoví s výhradou výjimek, které jsou v něm výslovně uvedeny, použití ustanovení nařízení č. 44/2001 na řízení týkající se ochranných známek Evropské unie a na přihlášky těchto ochranných známek, což výslovně vyplývá z bodu 16 odůvodnění nařízení č. 207/2009, jakož i z jeho článku 94 a z jeho čl. 97 odst. 1.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že ačkoli některá ustanovení nařízení č. 44/2001, jako jeho čl. 5 odst. 5 a čl. 18 odst. 2, též odkazují na pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, takže nelze vyloučit, že závěry vyplývající z judikatury Soudního dvora související s těmito dvěma ustanoveními mohou být do jisté míry relevantní pro účely výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu nařízení č. 207/2009, nelze však zastávat názor, že uvedený pojem musí mít nutně tentýž rozsah, v němž je užíván v rámci jednoho či druhého z těchto dvou nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Nehledě na zásadu použití nařízení č. 44/2001 na žaloby týkající se ochranných známek Evropské unie je použití některých ustanovení tohoto nařízení, zejména norem uvedených v jeho článku 4 a v jeho čl. 5 odst. 1 na řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 96 nařízení č. 207/2009, vyloučeno na základě čl. 94 odst. 2 posledně zmíněného nařízení. Vzhledem k tomuto vyloučení vyplývá příslušnost soudů pro ochranné známky Evropské unie uvedených v čl. 95 odst. 1 nařízení č. 207/2009 pro rozhodování o žalobách a protinávrzích uvedených v článku 96 tohoto nařízení z norem stanovených přímo týmž nařízením, které mají povahu <HT TYPE="ITALIC">legis speciali</HT> ve vztahu k normám uvedeným v nařízení č. 44/2001 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Coty Germany</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑360/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1318">EU:C:2014:1318</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Kromě toho nařízení č. 44/2001 na straně jedné a nařízení č. 207/2009 na straně druhé sledují cíle, které nejsou totožné. Cílem nařízení č. 44/2001 podle jeho bodů 12 a 13 odůvodnění je, aby kromě místa bydliště žalovaného byla doplněna i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti či, pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, aby byla slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než obecná pravidla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Cílem nařízení č. 207/2009 je podle jeho bodů 15 až 17 odůvodnění posílit ochranu ochranných známek Evropské unie, zabránit vydávání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů a zajistit, aby nebyla ohrožena jednotná povaha uvedených ochranných známek prostřednictvím rozhodnutí soudů pro ochranné známky Evropské unie, která mají účinky a vztahují se na celé území Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>K určení prvků, které charakterizují pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> ve smyslu čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009, je proto třeba v souladu s judikaturou Soudního dvora uvedenou v bodě 22 tohoto rozsudku přihlížet nejen ke znění tohoto ustanovení, ale i k jeho kontextu ustanovení a k jeho cílům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Znění čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009 neobsahuje upřesnění pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> pro účely jeho použití. Nicméně z něj vyplývá, že žalovaný, který nemá bydliště v Unii, zde může mít jednu nebo několik poboček, což zdá se <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> naznačuje, že v posledně uvedeném případě může být věc předložena soudům různých členských států, na jejichž území se tyto pobočky nacházejí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde o kontext, do něhož je zasazen článek 97 nařízení č. 207/2009, je třeba uvést, že toto ustanovení zaručuje existenci příslušného soudu v rámci Unie pro všechny spory ve věcech porušení a platnosti ochranné známky Evropské unie. Tento článek, který obsahuje několik skutečností zakládajících mezinárodní příslušnost, uvádí v odstavcích 1 až 4 po sobě následující kritéria umožňující určit členský stát, jehož soudy jsou příslušné podle čl. 98 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení k zajištění účinné ochrany ochranných známek Evropské unie na celém jejím území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Článek 97 nařízení č. 207/2009 ve svém odstavci 1 primárně zakotvuje příslušnost soudů členského státu, na jehož území má žalovaný své bydliště, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, příslušnost soudů členského státu, na jehož území má pobočku. Pouze v případě, že žalovaný nemá na území některého z členských států ani bydliště ani pobočku, odstavce 2 a 3 tohoto článku podpůrně stanoví příslušnost ve prospěch soudů bydliště nebo pobočky žalobce a ještě podpůrněji příslušnost ve prospěch soudů členského státu, v němž má sídlo EUIPO.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Pokud jde o odstavec 5 uvedeného článku, zakotvuje zejména příslušnost ve prospěch soudů členského státu, na jehož území k porušení došlo nebo hrozí dojít, což je situace, v níž, jak vyplývá z článku 98 nařízení č. 207/2009, má soud příslušnost omezenou na území členského státu, v němž se nachází.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Jak uvedl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009, který zakládá příslušnost soudů členského státu, na jehož území se nachází pobočka společnosti, která nemá své sídlo v Unii, zdaleka nepředstavuje při stanovení příslušnosti výjimku ze zásady bydliště žalovaného, která vyplývá z čl. 2 odst. 1 nařízení č. 44/2001, s přihlédnutím k bodu 11 odůvodnění tohoto nařízení, ale slouží spíše k provedení této zásady, což hovoří ve prospěch širokého výkladu tohoto pojmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Povahu všeobecné zásady, která charakterizuje toto pravidlo pro určování příslušnosti, jež je projevem zásady <HT TYPE="ITALIC">actor sequitur forum rei</HT>, totiž vysvětluje skutečnost, že v zásadě umožňuje žalovanému se snadněji bránit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Group Josi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑412/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:399">EU:C:2000:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020219">19. února 2002</DATE>, <NAME.CASE>Besix</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑256/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:99">EU:C:2002:99</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Tak je tomu v případě, jak uvedl generální advokát v bodě 82 svého stanoviska, když se má účastník řízení bránit před soudy státu, v němž má pobočku, a ve vztahu k němuž má tedy v dané situaci nejbližší vazbu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Tento výklad mimoto nezasahuje do cílů právní úpravy o ochranné známce Evropské unie, připomenuté v bodě 28 tohoto rozsudku, jelikož rozhodnutí soudů pro ochranné známky Evropské unie, které jsou příslušné na základě článku 97 nařízení č. 207/2009, mají účinky a vztahují se na celou Unii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Takový široký výklad vede k závěru, že jsou požadovány hmotné znaky, které snadno umožní rozpoznat existenci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>pobočky<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Jak uvedl generální advokát v bodě 52 svého stanoviska, tato existence vyžaduje formu skutečné a stabilní přítomnosti, z níž je provozována obchodní činnost a jež se projevuje existencí zaměstnanců, jakož i materiálních zdrojů. Kromě toho tato pobočka musí dlouhodobě vystupovat navenek jako detašované pracoviště mateřského podniku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19781122">22. listopadu 1978</DATE>, <NAME.CASE>Somafer</NAME.CASE>, <NO.CASE>33/78</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1978:205">EU:C:1978:205</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19810318">18. března 1981</DATE>, <NAME.CASE>Blanckaert &amp; Willems</NAME.CASE>, <NO.CASE>139/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:70">EU:C:1981:70</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19871209">9. prosince 1987</DATE>, <NAME.CASE>SAR Schotte</NAME.CASE>, <NO.CASE>218/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:536">EU:C:1987:536</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Mahamdia</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑154/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:491">EU:C:2012:491</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu není relevantní, zda na území členského státu usazená pobočka společnosti, jejíž sídlo se nachází mimo Unii, má právní subjektivitu či nikoli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111215">15. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Voogsgeerd</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑384/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:842">EU:C:2011:842</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Třetí osoby tak musí mít možnost spolehnout se na dojem vyvolaný pobočkou jednající jako detašované pracoviště mateřského podniku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19871209">9. prosince 1987</DATE>, <NAME.CASE>SAR Schotte</NAME.CASE>, <NO.CASE>218/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:536">EU:C:1987:536</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Okolnost, že společnost se sídlem v členském státě, jehož soudům je spor předložen, je ve vztahu ke společnosti se sídlem mimo území Unie vnukovskou společností, a nikoli přímou dceřinou společností této společnosti, rovněž není relevantní, jsou-li splněny podmínky uvedené v bodě 37 tohoto rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Kromě toho pro účely použití čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009 v zásadě není důležité, zda se takto určená pobočka účastnila údajného porušení či nikoli. Takový požadavek, který není stanoven v čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009, by totiž kromě toho nebyl slučitelný s nezbytností širokého výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>pobočka<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> připomenutého v bodě 34 tohoto rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>S přihlédnutím k těmto úvahám je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 97 odst. 1 nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že právně samostatná společnost se sídlem v členském státě, která je vnukovskou společností mateřského podniku, který nemá své sídlo v Unii, představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>pobočku<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> tohoto mateřského podniku ve smyslu tohoto ustanovení, jestliže je tato společnost provozním centrem, jež má v členském státě, v němž se nachází, formu skutečné a stabilní přítomnosti, z níž je provozována obchodní činnost, a dlouhodobě vystupuje navenek jako detašované pracoviště uvedeného mateřského podniku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 97 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> o ochranné známce Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že právně samostatná společnost se sídlem v členském státě, která je vnukovskou společností mateřského podniku, který nemá sídlo v Unii, představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>pobočku<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> tohoto mateřského podniku ve smyslu tohoto ustanovení, jestliže je tato dceřiná společnost provozním centrem, jež má v členském státě, v němž se nachází, formu skutečné a stabilní přítomnosti, z níž je provozována obchodní činnost, a dlouhodobě vystupuje navenek jako detašované pracoviště uvedeného mateřského podniku.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>