<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-677/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0677</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:408">EU:C:2019:408</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>10</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190515">15. 5. 2019</DATE> – věc C‑677/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Çoban</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20190515">15. května 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Dohoda o přidružení EHS-Turecko</KEYWORD><KEYWORD>Dodatkový protokol</KEYWORD><KEYWORD>Článek 59</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí č. 3/80</KEYWORD><KEYWORD>Sociální zabezpečení migrujících pracovníků</KEYWORD><KEYWORD>Upuštění od uplatňování ustanovení týkajících se bydliště</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6</KEYWORD><KEYWORD>Dávky v případě invalidity</KEYWORD><KEYWORD>Odnětí</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 883/2004</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky</KEYWORD><KEYWORD>Podmínka bydliště</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2003/109/ES</KEYWORD><KEYWORD>Právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑677/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Centrale Raad van Beroep (odvolací soud pro oblast sociálního zabezpečení a veřejné služby, Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20171201">1. prosince 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20171204">4. prosince 2017</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">M. Çoban</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Raad van bestuur van het Uitvoeringsinstituut werknemersverzekeringen,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), místopředsedkyně Soudního dvora vykonávající funkci předsedkyně prvního senátu, J.–C. Bonichot, E. Regan, C. G. Fernlund a S. Rodin, soudci,</P><P>generální advokátka: E. Sharpston,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20181003">3. října 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za M. Çobana R. Akkayou a Z. M. Alacou, advocaten,</P></ITEM><ITEM><P>za Raad van bestuur van het Uitvoeringsinstituut werknemersverzekeringen J. Hut, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. H. S. Gijzen, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi D. Martinem a M. van Beekem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce rozhodnutí Rady přidružení č. 3/80 ze dne <DATE ISO="19800919">19. září 1980</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení členských států Evropských společenství na turecké pracovníky a jejich rodiny (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="110" PAGE.FIRST="60" DATE.PUB="1983">Úř. věst. 1983, C 110, s. 60</REF.DOC.OJ>) ve spojení s článkem 59 dodatkového protokolu podepsaného dne <DATE ISO="19701123">23. listopadu 1970</DATE> v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne <DATE ISO="19721219">19. prosince 1972</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="293" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 293, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/11, s. 41; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>dodatkový protokol<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>). Rada přidružení byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, která byla podepsána dne <DATE ISO="19630912">12. září 1963</DATE> v Ankaře Tureckou republikou na jedné straně a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé a která byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne <DATE ISO="19631223">23. prosince 1963</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="P" NO.OJ="217" PAGE.FIRST="3685" DATE.PUB="1964">Úř. věst. 1964, 217, s. 3685</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/11, s. 10, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>dohoda o přidružení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Çobanem a Raad van bestuur van het Uitvoeringsinstituut werknemersverzekeringen (správní rada institutu pro správu sociálního zabezpečení zaměstnanců, Nizozemsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Uwv<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) ve věci zamítnutí žádosti prvně uvedeného o přiznání doplňkové dávky podle nizozemských právních předpisů ze strany uvedeného správní rady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Dohoda o přidružení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 dohody o přidružení je jejím cílem podporovat stálé a vyvážené posilování obchodních a hospodářských vztahů mezi smluvními stranami při plném respektování nutnosti zajistit urychlený rozvoj tureckého hospodářství a pozvednout úroveň zaměstnanosti a životní úroveň tureckého národa.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Dodatkový protokol</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Dodatkový protokol obsahuje hlavu II, nadepsanou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Pohyb osob a služeb<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, jejíž kapitola I se týká <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>[p]racovní[ků]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 39 dodatkového protokolu, který je součástí kapitoly I uvedené hlavy II, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="039.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Před koncem prvního roku po vstupu tohoto protokolu v platnost Rada přidružení přijme v oblasti sociálního zabezpečení ustanovení ve prospěch pracovníků turecké státní příslušnosti pohybujících se v rámci Společenství, jakož i jejich rodin s bydlištěm ve Společenství.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="039.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Starobní důchody, dávky v případě úmrtí a invalidní důchody získané na základě ustanovení podle odstavce 2 mohou být převedeny do Turecka.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 59 dodatkového protokolu, který je součástí jeho hlavy IV, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Obecná a závěrečná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>V oblastech, na které se vztahuje tento protokol, se Turecku nesmí poskytovat zacházení příznivější, než které si vzájemně poskytují členské státy na základě Smlouvy o založení Společenství.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 62 dodatkového protokolu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Tento protokol a jeho přílohy tvoří nedílnou součást [dohody o přidružení].<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí č. 3/80</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 2 rozhodnutí č. 3/80, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Osobní působnost<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Toto rozhodnutí se vztahuje na:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>pracovníky, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a jsou tureckými státními příslušníky,</P></ITEM><ITEM><P>rodinné příslušníky těchto pracovníků, kteří mají bydliště na území jednoho z členských států,</P></ITEM><ITEM><P>pozůstalé těchto pracovníků.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 4 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Věcná oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto rozhodnutí se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se následujících odvětví sociálního zabezpečení:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dávek v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Toto rozhodnutí se vztahuje na všechny obecné a zvláštní systémy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové, nebo nepříspěvkové, a na systémy týkající se povinností zaměstnavatele nebo vlastníka lodi ohledně dávek uvedených v odstavci 1.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 6 rozhodnutí č. 3/80, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Upuštění od pravidel týkajících se bydliště […]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, ve svém odst. 1 prvním pododstavci stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Není-li v tomto rozhodnutí stanoveno jinak, invalidní, starobní a pozůstalostní peněžité dávky, důchody z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání a pohřebné získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nepodléhají žádnému snížení, žádným úpravám, pozastavení, odnětí nebo konfiskaci z důvodu, že příjemce má bydliště v Turecku nebo na území jiného členského státu, než má sídlo orgán odpovědný za jejich vyplácení.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> [<HT TYPE="ITALIC">Citace z rozhodnutí č. 883/80 jsou neoficiálním překladem</HT>.]</ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 883/2004</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne <DATE ISO="20090916">16. září 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="284" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 284, s. 43</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>nařízení č. 883/2004<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>), nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Upuštění od pravidel týkajících se bydliště<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, peněžité dávky náležející podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nebo podle tohoto nařízení nelze snížit, změnit, pozastavit, odejmout nebo konfiskovat z toho důvodu, že příjemce nebo jeho rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě než ve státě, ve kterém se nachází instituce odpovědná za poskytování dávek.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 70 nařízení č. 883/2004 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="070.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek se použije na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky, jež se poskytují podle právních předpisů, které v důsledku oblasti jejich osobní působnosti, cílů nebo podmínek pro vznik nároku mají znaky právních předpisů týkajících se jak sociálního zabezpečení uvedených v čl. 3 odst. 1, tak sociální pomoci.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="070.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely této kapitoly se <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="2018" ID="QE0020"/> rozumí dávky, které:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>jsou uvedeny v příloze X.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="070.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Článek 7 a ostatní kapitoly této hlavy se na dávky uvedené v odstavci 2 tohoto článku nepoužijí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="070.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Dávky uvedené v odstavci 2 se poskytují výlučně v členském státě, v němž dotyčné osoby bydlí, v souladu s jeho právními předpisy. Tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na své náklady.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Příloha X uvedeného nařízení, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, stanoví pro Nizozemsko následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Zákon o doplňkových dávkách ze dne <DATE ISO="19861106">6. listopadu 1986</DATE> (TW).<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2003/109</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Body 2, 4, 6 a 12 odůvodnění směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="016" PAGE.FIRST="44" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 16, s. 44</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 272), uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>(2)</NO.P><TXT>Evropská rada na svém zvláštním zasedání v Tampere ve dnech <DATE ISO="19991015">15.</DATE> a <DATE ISO="19991016">16. října 1999</DATE> prohlásila, že právní postavení státních příslušníků třetích zemí by se mělo sbližovat s právním postavením státních příslušníků členských států a že by osobě, která pobývala oprávněně v členském státě po dobu, kterou je třeba stanovit, a je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu, měl být v uvedeném členském státě přiznán soubor jednotných práv, která se co nejvíce přibližují právům přiznávaných občanům Evropské unie.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><?PAGE NO="5"?><CONSID><NP><NO.P>(4)</NO.P><TXT>Integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří dlouhodobě pobývají v členských státech, je rozhodující pro podporu hospodářské a sociální soudržnosti, základního cíle Společenství stanoveného Smlouvou.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(6)</NO.P><TXT>Hlavním kritériem pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta by měla být délka pobytu na území členského státu. Pobyt by měl být oprávněný a nepřetržitý, aby bylo možno prokázat, že se dotyčná osoba se v zemi usídlila. Zajištěna by měla být také určitá pružnost s ohledem na okolnosti, za nichž může být osoba nucena území dočasně opustit.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>K vytvoření skutečného nástroje integrace dlouhodobě pobývajících rezidentů do společnosti, ve které žijí, je důležité, aby s dlouhodobě pobývajícími rezidenty bylo v široké řadě hospodářských a sociálních oblastí zacházeno stejně jako s občany členského státu za podmínek stanovených touto směrnicí.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 1 uvedené směrnice uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>Tato směrnice stanoví</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>podmínky, za kterých členský stát přiznává a odnímá právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a související práva státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím na jeho území a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>podmínky pobytu státních příslušníků třetích zemí, kterým bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, v jiných členských státech, než je členský stát, který jim uvedené právní postavení přiznal.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 2003/109 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou článku 9 má právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta trvalou povahu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy vydávají povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – [EU] dlouhodobě pobývajícím rezidentům. Doba platnosti povolení je minimálně pět let; po uplynutí doby platnosti se automaticky, případně na základě žádosti, prodlužuje.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nizozemské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Článek 4a Toeslagenwet (zákon o doplňkových dávkách) ze dne <DATE ISO="19861106">6. listopadu 1986</DATE> (Stb. 1986, č. 567) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen la <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>TW<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>) stanovoval:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Osoba uvedená v článku 2 nemá nárok na doplňkovou dávku po dobu, po kterou nepobývá v Nizozemsku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004A.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Osoba uvedená v článku 2, která podle prvního odstavce nemá nárok na doplňkovou dávku, získává nárok na tuto dávku ode dne, kdy si zvolí bydliště v Nizozemsku, pokud splňuje podmínky uvedené v čl. 2 odst. 1, 2 nebo 3.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 1 Remigratiewet (zákon o remigraci) ze dne <DATE ISO="19990422">22. dubna 1999</DATE> (Stb. 1999, č. 232) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Osoby, které na základě tohoto zákona opustily Nizozemsko, se mohou do země vrátit nejpozději do jednoho roku poté, co se usadily v zemi určení.<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>M. Çoban je turecký státní příslušník, který byl po určitou dobu zaměstnán v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20060911">11. září 2006</DATE> z důvodu nemoci opustil své zaměstnání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20061218">18. prosince 2006</DATE> je držitelem povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU, které bylo vydáno v souladu s ustanoveními směrnice 2003/109.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20080908">8. září 2008</DATE> mu Uwv přiznala dávku podle Wet werk en inkomen naar arbeidsvermogen (zákon o práci a příjmu podle pracovní schopnosti) ze dne <DATE ISO="20051110">10. listopadu 2005</DATE> (Stb. 2005, č. 572), stanovenou na základě snížení pracovní schopnosti o 45 % až 55 %. Mimoto Uwv poskytla M. Çobanovi doplňkovou dávku podle TW ve formě příplatku určeného k zajištění minimálního příjmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> vyrozuměl M. Çoban Uwv, že zamýšlí vrátit se <DATE ISO="20140401">1. dubna 2014</DATE> do Turecka. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20140212">12. února 2014</DATE> Uwv odňala doplňkovou dávku, která byla předtím M. Çobanovi přiznána, a to s účinností od <DATE ISO="20140401">1. dubna 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Při svém odjezdu do Turecka M. Çoban na svou žádost obdržel od nizozemských orgánů příspěvky na návrat. Dne <DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE> se se M. Çoban vrátil do Turecka. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v daný okamžik byl stále držitelem povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140709">9. července 2014</DATE> M. Çoban z Turecka znovu požádal Uwv o poskytnutí doplňkové dávky. Podle předkládajícího soudu má tato nová žádost za cíl získat zpět doplňkovou dávku odňatou Uwv <DATE ISO="20140212">12. února 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Uwv tuto žádost zamítla rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20140801">1. srpna 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>M. Çoban podal proti posledně uvedenému rozhodnutí stížnost k Uwv, která rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20141020">20. října 2014</DATE> potvrdila zamítnutí žádosti o doplňkovou dávku na základě článku 4a TW, podle něhož mají na takovou dávku nárok pouze osoby s bydlištěm v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Odvolatel v původním řízení podal proti rozhodnutí Uwv ze dne <DATE ISO="20141020">20. října 2014</DATE> žalobu k rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20150618">18. června 2015</DATE> uvedený soud žalobu zamítl zejména z důvodu, že M. Çoban není v situaci srovnatelné se situací tureckých státních příslušníků, jichž se týkala věc, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110526">26. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Akdas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑485/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:346">EU:C:2011:346</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>M. Çoban podal proti uvedenému rozsudku odvolání k Centrale Raad van Beroep (odvolací soud ve věcech sociálního zabezpečení a veřejné služby, Nizozemsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že M. Çoban definitivně opustil běžný pracovní trh v Nizozemsku v určitém okamžiku po vzniku své pracovní neschopnosti, takže přišel o právo pobytu v tomto členském státě na základě dohody o přidružení. Jelikož daná okolnost měla za následek, že se jeho situace stala srovnatelnou se situací tureckých státních příslušníků, jichž se týkala věc, ve které byl vydán rozsudek<?PAGE NO="7"?> ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110526">26. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Akdas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑485/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:346">EU:C:2011:346</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), měl by se M. Çoban v zásadě moci dovolávat práva na vývoz doplňkové dávky dotčené v původním řízení na základě čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce rozhodnutí č. 3/80.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně zdůrazňuje, že na rozdíl od tureckých státních příslušníků dotčených v uvedené věci opustil M. Çoban Nizozemsko dobrovolně. Podle uvedeného soudu totiž odvolatel v původním řízení měl v okamžiku svého návratu do Turecka v dotčeném členském státě postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ve smyslu směrnice 2003/109. Mimoto se podle zákona o reemigraci mohl do jednoho roku od opuštění tohoto členského státu do něj vrátit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Situace M. Çobana tak vykazuje podobnosti rovněž se situací tureckých státních příslušníků, jichž se týkala věc, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Demirci a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:8">EU:C:2015:8</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Předkládající soud se proto s ohledem na judikaturu vzešlou z rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110526">26. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Akdas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑485/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:346">EU:C:2011:346</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Demirci a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:8">EU:C:2015:8</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), zabývá tím, zda pro účely použití článku 59 dodatkového protokolu může být situace M. Çobana užitečně srovnávána se situací občanů Unie, kteří nemají možnost takovou dávku, jako je dávka dotčená v původním řízení, vyvézt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Centrale Raad van Beroep (odvolací soud ve věcech sociálního zabezpečení a veřejné služby) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>[1)]</NO.P><TXT>Je třeba čl. 6 odst. 1 [první pododstavec] rozhodnutí č. 3/80 s ohledem na článek 59 dodatkového protokolu vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je článek 4a [TW], na základě které se přiznaná doplňková dávka odejme, pokud se její příjemce přestěhuje do Turecka, a to i tehdy, když opustí území členského státu z vlastní vůle?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>[2)]</NO.P><TXT>Je přitom relevantní, že dotyčná osoba v době odstěhování již nemá právo pobytu na základě [dohody o přidružení], ale je držitelem povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU [založeného na směrnici 2003/109]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>[3)]</NO.P><TXT>Je přitom relevantní, že dotyčná osoba má na základě vnitrostátní právní úpravy možnost vrátit se během jednoho roku od odstěhování, a tím opět získat doplňkovou dávku, a že tato možnost trvá do doby, dokud je tato osoba držitelem povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – EU [založeného na uvedené směrnici]?<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 6 odst. 1 první pododstavec rozhodnutí č. 3/80 ve spojení s článkem 59 dodatkového protokolu vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, podle kterého se odebírá doplňková dávka tureckému státnímu příslušníkovi, který se vrátí do země svého původu a který má v okamžiku opuštění hostitelského členského státu postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ve smyslu měrnice 2003/109.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem rozhodnutí č. 3/80 je koordinace systémů sociálního zabezpečení členských států, která umožní tureckým pracovníků zaměstnaným v Unii, jakož i rodinným příslušníkům těchto pracovníků a jejich pozůstalým pobírat dávky v tradičních odvětvích sociálního zabezpečení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960910">10. září 1996</DATE>, <NAME.CASE>Taflan–Met a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑277/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:315">EU:C:1996:315</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Podle článku 2 rozhodnutí č. 3/80 se toto použije mj. na turecké pracovníky, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Pokud jde o věcnou působnost rozhodnutí č. 3/80, z jeho čl. 4 odst. 1 a 2 vyplývá, že se vztahuje na veškeré právní předpisy týkající se odvětví sociálního zabezpečení souvisejících mj. s dávkami v invaliditě, včetně dávek určených k zachování nebo zlepšení výdělečné schopnosti, a na všechny obecné a zvláštní systémy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové, nebo nepříspěvkové.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V projednávaném není sporu o tom, že M. Çoban je příjemcem invalidního důchodu stanoveného nizozemskými právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení a že doplňková dávka dotčená v původním řízení má tento důchod zvýšit na úroveň minimálního příjmu. V důsledku toho musí být uvedená dávka považována za dávku v invaliditě ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí č. 3/80.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Rozhodnutí č. 3/80 je proto použitelné na takovou situaci, jako je ta v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 první pododstavec rozhodnutí č. 3/80, kterým se provádí čl. 39 odst. 4 dodatkového protokolu, zakotvuje právo tureckých pracovníků zachovat si v Turecku nebo na území jiného členského státu, než je členský stát, ve kterém se nachází vyplácející instituce, právo na invalidní, starobní nebo pozůstalostní peněžité dávky, jakož i důchody z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Rozhodnutí č. 3/80 nestanoví žádnou odchylku od zákazu ustanovení o bydlišti, který je obsažen v čl. 6 odst. 1 prvním pododstavci, ani jeho omezení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110526">26. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Akdas a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑485/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:346">EU:C:2011:346</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V projednávaném případě Uwv v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20140212">12. února 2014</DATE> odebralo doplňkovou dávku dotčenou v původním řízení s účinností od <DATE ISO="20140401">1. dubna 2014</DATE>, a to z důvodu, že ji M. Çoban informoval o svém záměru vrátit se k uvedenému datu do Turecka. Dne <DATE ISO="20140709">9. července 2014</DATE> tedy M. Çoban podal z Turecka novou žádost o doplňkovou dávku, která měla podle informací poskytnutých předkládajícím soudem obnovit její vyplácení zrušené Uwv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že má posledně uvedená žádost podaná odvolatelem v původním řízení podle předkládajícího soudu za cíl obnovení nároku na doplňkovou dávku získaného na základě TW, je třeba mít, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 60 a 62 svého stanoviska, za to, že se M. Çoban v původním řízení dovolává nároku na dávku v invaliditě získanou podle právních předpisů členského státu v souladu s čl. 6 odst. 1 prvním pododstavcem rozhodnutí č. 3/80.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Za těchto okolností situace M. Çobana spadá do působnosti uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Je však třeba konstatovat, že doplňková dávka dotčená v původním řízení představuje na základě uvedení TW v příloze X nařízení č. 883/2004 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>zvláštní nepříspěvkovou peněžitou dávku<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> ve smyslu čl. 70 odst. 2 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Podle čl. 70 odst. 3 nařízení č. 883/2004 se zásada upuštění od pravidel týkajících se bydliště stanovená v článku 7 uvedeného nařízení na takové dávky nepoužije. Podle čl. 70 odst. 4 téhož nařízení se tyto dávky poskytují výlučně v členském státě, v němž dotyčné osoby bydlí, v souladu s jeho právními předpisy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že občané Unie, kteří spadají do působnosti nařízení č. 883/2004, mohou využívat takové zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky, jako je doplňková dávka dotčená v původním řízení, pouze pokud mají bydliště v členském státě, který je přiznal.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Na občany EU se tak nadále vztahuje podmínka pobytu na území Nizozemského království vyžadovaná podle článku 4a TW pro poskytnutí doplňkové dávky podle tohoto předpisu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Je přitom třeba připomenout, že článek 59 dodatkového protokolu stanovuje, že v oblastech, na které se vztahuje uvedený protokol, se Turecku nesmí poskytovat zacházení příznivější, než které si vzájemně poskytují členské státy na základě Smlouvy o založení Společenství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Dodatkový protokol se podle své hlavy II vztahuje mj. na pohyb osob a služeb, a zejména na ustanovení o sociálním zabezpečení pro pracovníky turecké státní příslušnosti, kteří se pohybují v rámci Unie, jež jsou uvedena v rozhodnutí č. 3/80.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>S ohledem na článek 59 uvedeného protokolu je tedy třeba zkoumat, zda by okolnost, že turecký státní příslušník, jakým je M. Çoban, si může na základě čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce rozhodnutí č. 3/80 zachovat nárok na takovou doplňkovou dávku, jako je dávka dotčená v původním řízení, poté, co se přestěhoval do Turecka, zatímco občané Unie i nadále podléhají podmínce bydliště stanovené v článku 4a TW k tomu, aby takový nárok získali, vedla by k tomu, že by s tureckým státním příslušníkem bylo zacházeno příznivěji než s občany Unie nacházejícími se ve srovnatelné situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 95 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110526">26. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Akdas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑485/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:346">EU:C:2011:346</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), rozhodl, že situace bývalých tureckých pracovníků, kteří se vrátili do Turecka poté, co pozbyli své právo k pobytu v hostitelském členském státě z důvodu okolnosti, že byly v tomto státě stiženi invaliditou, nemůže být pro účely použití článku 59 dodatkového protokolu užitečně srovnávána se situací občanů Unie, neboť tito se mohou vzhledem k tomu, že mají právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – takže si zachovávají právo na pobyt v členském státě, který jim poskytuje dotčenou dávku – jednak rozhodnout, že opustí území tohoto státu, v důsledku čehož ztratí na tuto dávku nárok, a jednak mají právo se do dotčeného členského státu kdykoliv vrátit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V projednávaném případě nemůže být M. Çoban postaven na roveň tureckým státním příslušníkům, kterých se týkala věc, v níž byl vydán uvedený rozsudek, neboť v okamžiku svého odjezdu z Nizozemska do Turecka měl stále právo pobytu v uvedeném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že k danému okamžiku byl M. Çoban v postavení rezidenta dlouhodobě pobývajícího v Nizozemsku ve smyslu směrnice 2003/109.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Je přitom třeba připomenout, že podle článku 8 směrnice 2003/109 má postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta trvalou povahu, s výhradou ustanovení článku 9 směrnice, týkajících se zrušení nebo odnětí tohoto postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Kromě toho, jak vyplývá z bodů 4, 6 a 12 odůvodnění směrnice 2003/109, jejím hlavním cílem je integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou trvale usazeni v členských státech. Stejně tak, jak vyplývá z bodu 2 odůvodnění uvedené směrnice, tato tím, že uvedeným státním příslušníkům třetích zemí přiznává právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, usiluje rovněž o sblížení právního postavení uvedených státních příslušníků s postavením státních příslušníků členských států (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Singh</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑502/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:636">EU:C:2012:636</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Na základě tohoto postavení byl tedy M. Çoban v okamžiku svého odchodu z Nizozemska do Turecka schopen splnit podmínku pobytu na území tohoto členského státu, uloženou TW pro možnost získat doplňkovou dávku dotčenou v původním řízení, stejně jako občan Unie pobývající v Nizozemsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pro účely použití článku 59 dodatkového protokolu musí být situace M. Çobana považována za srovnatelnou se situací občana Unie pobývajícího v Nizozemsku, který získal na základě TW nárok na doplňkovou dávku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Za těchto podmínek by okolnost, že turecký státní příslušník, jakým je M. Çoban, si může na základě čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce rozhodnutí č. 3/80 zachovat nárok na takovou doplňkovou dávku, jako je dávka dotčená v původním řízení, poté, co se přestěhuje do Turecka, zatímco občané Unie i nadále podléhají podmínce bydliště na území Nizozemského království stanovené v článku 4a TW<?PAGE NO="10"?> k tomu, aby takový nárok získali, vedla k tomu, že by s tímto tureckým státním příslušníkem bylo zacházeno příznivěji než s občany Unie nacházejícími se ve srovnatelné situaci, což by bylo neslučitelné s požadavky vyplývajícími z článku 59 dodatkového protokolu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 6 odst. 1 první pododstavec rozhodnutí č. 3/80 ve spojení s článkem 59 dodatkového protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, podle kterého se odebírá doplňková dávka tureckému státnímu příslušníkovi, který se vrátí do země svého původu a který má v okamžiku opuštění hostitelského členského státu postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ve smyslu směrnice 2003/109.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 6 odst. 1 první pododstavec rozhodnutí Rady přidružení č. 3/80 ze dne <DATE ISO="19800919">19. září 1980</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení členských států Evropských společenství na turecké pracovníky a jejich rodiny ve spojení s článkem 59 dodatkového protokolu podepsaného dne <DATE ISO="19701123">23. listopadu 1970</DATE> v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne <DATE ISO="19721219">19. prosince 1972</DATE> musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, podle kterého se odebírá doplňková dávka tureckému státnímu příslušníkovi, který se vrátí do země svého původu a který má v okamžiku opuštění hostitelského členského státu postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta ve smyslu směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>