<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑452/16 PPU</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CC0452</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:782">EU:C:2016:782</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY – VĚC C‑452/16 PPU</P><P>POLTORAK</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Manuela Campos Sánchez-Bordony</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20161019">19. října 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑452/16 PPU</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Openbaar Ministerie</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Krzysztof Marek Poltorak</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (Soud prvního stupně v Amsterodamu, Nizozemsko)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV</KEYWORD><KEYWORD>Evropský zatýkací rozkaz</KEYWORD><KEYWORD>Pojmy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/></KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V režimu zavedeném rámcovým rozhodnutím 2002/584/SVV<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Rámcové rozhodnutí Rady ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 190, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s.), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE>, kterým se mění rámcová rozhodnutí 2002/584/SVV, 2005/214/SVV, 2006/783/SVV, 2008/909/SVV a 2008/947/SVV a kterým se posilují procesní práva osob a podporuje uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí na rozhodnutí vydaná v soudním jednání, kterého se dotyčná osoba nezúčastnila osobně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>rámcové rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE>, kterým byl nahrazen tradiční mechanismus vydávání osob, přísluší klíčová úloha justičním orgánům členských států. Konkrétně se rámcové rozhodnutí týká jak vystavujícího justičního orgánu, který vydává evropský zatýkací rozkaz<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>EZR<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</P></NOTE>, tak vykonávajícího justičního orgánu v přijímajícím státě, který má tento rozkaz řádně vykonat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Až do tohoto okamžiku nebyl Soudní dvůr dosud požádán, aby podal výklad pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> (který je uveden v článku 6 rámcového rozhodnutí) a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> (článek 1 téhož normativního textu). Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu, Nizozemsko) mu v tomto řízení o předběžné otázce pokládá čtyři otázky, které lze shrnout jako žádost o objasnění smyslu výše uvedených výrazů za účelem vyřízení nebo případně zamítnutí EZR, který vydal švédský policejní orgán za účelem vykonání pravomocného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Souběžně s touto věcí podal tentýž předkládající soud ještě další předběžné otázky týkající se pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, a to v souvislosti s jedním z požadavků kladených článkem 8 rámcového rozhodnutí, avšak tyto otázky se netýkají EZR, nýbrž vnitrostátního zatýkacího rozkazu, který mu musí předcházet. Stanovisko v této další věci přednesu ve stejný den<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Věc Özçelik, C‑453/16 PPU, o níž Soudní dvůr právě rozhoduje.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Smlouva o EU</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 6 stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv [dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/>], jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.</ALINEA><ALINEA>Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách.</ALINEA><ALINEA>Práva, svobody a zásady obsažené v Listině se vykládají v souladu s obecnými ustanoveními v hlavě VII Listiny, jimiž se řídí její výklad a použití, a s náležitým přihlédnutím k vysvětlením zmíněným v Listině, jež uvádějí zdroje těchto ustanovení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod [podepsané v Římě dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/>)]. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Základní práva, která jsou zaručena [EÚLP] a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Listina</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 47 Listiny, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem.</ALINEA><ALINEA>Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem. Každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Rámcové rozhodnutí</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Bod 5 odůvodnění zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Z cíle stanoveného pro Evropskou unii stát se prostorem svobody, bezpečnosti a práva vyplývá zrušení vydávání mezi jednotlivými členskými státy a jeho nahrazení systémem předávání mezi justičními orgány. […]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Bod 6 odůvodnění stanoví toto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Evropský zatýkací rozkaz stanovený v tomto rámcovém rozhodnutí je prvním konkrétním opatřením v oblasti trestního práva k provedení zásady vzájemného uznávání, na kterou Evropská rada poukázala jako na <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>úhelný kámen<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> justiční spolupráce.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Bod 10 odůvodnění kromě toho uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Mechanismus evropského zatýkacího rozkazu je založen na vysoké úrovni důvěry mezi členskými státy. Jeho provádění lze pozastavit pouze v případě závažného a trvajícího porušování zásad stanovených v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii některým členským státem v případě, že toto porušování Rada zjistila podle čl. 7 odst. 1 uvedené smlouvy s důsledky stanovenými v čl. 7 odst. 2.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 1, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Definice evropského zatýkacího rozkazu a povinnost jej vykonat<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Evropský zatýkací rozkaz je soudní rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal vyžádanou osobu za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy vykonají evropský zatýkací rozkaz na základě zásady vzájemného uznávání a v souladu s ustanoveními tohoto rámcového rozhodnutí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčena povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 6, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Určení příslušných justičních orgánů<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vystavujícím justičním orgánem je justiční orgán vystavujícího členského státu, který je příslušný pro vydání evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Vykonávajícím justičním orgánem je justiční orgán vykonávajícího členského státu, který je příslušný k výkonu evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát informuje generální sekretariát Rady o příslušném justičním orgánu podle jeho práva.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 7, který se týká ústředního orgánu, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát může určit jeden nebo více ústředních orgánů, dovoluje-li to jeho právní systém, které budou nápomocny příslušným justičním orgánům.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členský stát může, je-li to nezbytné kvůli organizaci jeho vnitřního soudního systému, učinit jeden nebo více ústředních orgánů odpovědnými za správní doručení a převzetí evropského zatýkacího rozkazu a za další související úřední písemný styk.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Pokud jde o vztah k jiným právním nástrojům, čl. 31 odst. 1 písm. a) stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="031.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto rámcové rozhodnutí nahrazuje od <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE> odpovídající ustanovení níže uvedených smluv použitelných v oblasti vydávání ve vztazích mezi členskými státy, aniž je dotčeno jejich uplatňování ve vztazích mezi členskými státy a třetími zeměmi:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Evropská úmluva o vydávání ze dne <DATE ISO="19571213">13. prosince 1957</DATE>, její dodatkový protokol ze dne <DATE ISO="19751015">15. října 1975</DATE>, druhý dodatkový protokol ze dne <DATE ISO="19780317">17. března 1978</DATE> a Evropská úmluva o potlačování terorismu ze dne <DATE ISO="19770127">27. ledna 1977</DATE>, pokud jde o vydávání;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Švédské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20090529">29. května 2009</DATE> oznámilo Švédsko<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Aktualizace oznámení a prohlášení učiněných Švédskem na základě rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> (dokument Rady č. 10400/09, s. 2).</P></NOTE> generálnímu sekretariátu Rady Evropské unie na základě čl. 6 odst. 3 rámcového rozhodnutí aktualizované informace ohledně justičních orgánů příslušných podle vnitrostátního práva této země, v nichž se uvádělo toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><GR.SEQ><TITLE><TI><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>[Pokud jde o] Článek 6 odst. 3</P></TI></TITLE><P>Níže uvedené orgány jsou ve Švédsku příslušné k vydání a výkonu evropského zatýkacího rozkazu:</P></GR.SEQ><GR.SEQ><TITLE><TI><P>Vystavující justiční orgán</P></TI></TITLE><P>[…]</P><P>Evropský zatýkací rozkaz za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo jiných forem zbavení svobody vydává Rada národní policie (<HT TYPE="ITALIC">Rikspolisstyrelsen</HT>) […]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</P></GR.SEQ></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí a z upřesnění, která poskytla švédská vláda ve svém písemném vyjádření a během jednání, vyplývá, že výkonem pravomocných rozsudků i následně přijímaných souvisejících rozhodnutí jsou v této zemi pověřeny jiné než justiční orgány, zvláště pak jiné orgány než soudy, které tyto rozsudky vydaly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Ve vysvětlení poskytnutém výše uvedenou vládou, jehož plné znění je součástí dokumentu Rady č. 14876/11 (Evaluation report on the fourth round of mutual evaluations <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>the practical application of the European Arrest Warrant and corresponding surrender procedures between Member States<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> Follow-up to Report on Sweden), s. 2, se uvádí toto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Sweden would like to stress that when a judgment is final all subsequent decisions concerning the enforcement of the sentence in our legal system are taken by other authorities than the court. […] In Sweden we have three different enforcement authorities and in order to coordinate the issuing of the EAWs: in these cases, the International Police Cooperation Division (IPO) was designated as the issuing authority. […] To conclude, the existing system is the most effective and in line with our national procedure and no complaints has been put forward. Thus, Sweden has not found any convincing reason to change the current system.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Kromě toho si Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu) vyžádal informace od švédského policejního orgánu (<HT TYPE="ITALIC">Swedish Police Authority</HT>), který mu dopisem ze dne <DATE ISO="20160801">1. srpna 2016</DATE> sdělil, že tento orgán:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>je příslušný k vydávání EZR, jehož předmětem je výkon trestu odnětí svobody;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>vydává EZR výlučně na žádost Švédské vězeňské a probační služby (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>vězeňská služba<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>), na níž je nicméně nezávislý;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>přenesl pravomoci na jednoho nebo několik členů policie pracujících na Oddělení mezinárodní policejní spolupráce;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>při výkonu těchto pravomocí není podřízen soudům, ministerstvu spravedlnosti ani soudu, který rozhodl o odsouzení, ani nepodléhá jejich dohledu.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160523">23. května 2016</DATE> se státní zástupce u Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu) obrátil na zmíněný soud, aby vyřídil EZR, který vydala dne <DATE ISO="20140630">30. června 2014</DATE> švédská Rada národní policie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>RNP<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</P></NOTE> za účelem zatčení a předání K. M. Poltoraka, který se nachází ve vazební věznici Alphen aan de Rijn (Nizozemsko).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Zmíněný EZR vychází z pravomocného rozsudku, který vydal soud v Göteborgu (Švédsko) dne <DATE ISO="20121221">21. prosince 2012</DATE> (č. j. B 9380/12) a kterým byl K. M. Poltorak odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku a tří měsíců, a to za spáchání trestného činu agrese, která způsobila závažná zranění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V písmeni e) EZR se uvádí, že dne <DATE ISO="20120504">4. května 2012</DATE> v Husargatanu (Göteborg, Švédsko) napadl K. M. Poltorak fyzicky svou oběť a zabodl jí do oka hrot smetáku, čímž jí způsobil jednak protržení oční blány a nasolakrimálního kanálku oka, které se při zánětu spojivek projevuje krvácením, a rovněž zlomeninu dolní a horní stěny očnicové dutiny. Za přitěžující okolnosti byly považovány tvrdost a brutalita, jimiž se vyznačovalo jednání odsouzeného.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Předkládající soud si přeje zjistit, zda byl EZR vydán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí, a zda má být tedy považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 výše uvedeného rámcového rozhodnutí. Dodává, že tento problém vyvstal zejména s ohledem na úvahy, které Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Věc C‑241/15, EU:2016:385.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>1)</NO.P><TXT>Jsou výrazy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="2018" ID="QE0032"/> uvedený v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="2018" ID="QE0033"/> uvedený v čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV autonomními pojmy unijního práva?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je-li odpověď na první otázku kladná, na základě jakých kritérií lze určit, zda orgán vystavujícího členského státu je takovým <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="2018" ID="QE0034"/> a zda [EZR], který vydal, je tedy takovým <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>soudním rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/>?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je-li odpověď na první otázku kladná, spadá švédská Rada národní policie pod pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/>, jenž je uveden v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, a je tudíž [EZR] vydaný tímto orgánem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>soudním rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="2018" ID="QE0037"/> uvedeným v čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je-li odpověď na první otázku záporná, je určení takového vnitrostátního policejního orgánu, jako je Rada národní policie, jakožto vystavujícího justičního orgánu v souladu s unijním právem?<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Z posouzení, jež uvedl předkládající soud v bodech 4.2 až 4.6 předkládacího rozhodnutí, vyplývá toto:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> uvedený v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí lze chápat tak, že vymezení toho, co je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, přenechává právu vystavujícího členského státu, anebo v tom smyslu, že tomuto právnímu řádu přísluší pouze určení příslušného orgánu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Ačkoliv čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí neodkazuje na právo členských států, úzká souvislost mezi pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> nasvědčuje – podle mínění předkládajícího soudu – tomu, že k nim má být přistupováno stejným způsobem.</P></NOTE>. V prvně jmenovaném případě by pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> nepředstavoval pojem unijního práva, a nemusel by tedy být vykládán autonomním a jednotným způsobem. Ve druhém případě by představoval autonomní pojem unijního práva, jehož výklad však není zjevný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Ve smyslu judikatury týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>acte clair<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, která vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19821006">6. října 1982</DATE>, <NAME.CASE>CILFIT</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/81</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:335">EU:C:1982:335</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a neexistují ani žádná předchozí rozhodnutí Soudního dvora, díky nimž by mohl být považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>acte éclairé<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Podle judikatury, na jejímž počátku stojí rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630327">27. března 1963</DATE>, <NAME.CASE>Da Costa en Schaake NV a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑28/62 až C‑30/62</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:6">EU:C:1963:6</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</P></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><P>Z daných souvislostí, zvláště pak z Evropské úmluvy o vydávání, ani z vývoje právní úpravy, zejména z návrhu rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Návrh rámcového rozhodnutí Rady týkající se evropského zatýkacího rozkazu a postupů předávání mezi členskými státy, který předložila Komise dne <DATE ISO="20010919">19. září 2001</DATE> (COM/2001/0522 final — CNS 2001/0215), <REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="332E" PAGE.FIRST="305" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, C 332 E, s. 305</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, nelze jednoznačně vyvodit, zda je přípustné, aby pravomoc k vydávání EZR ve smyslu čl. 6 odst. 1 náležela kromě justičních orgánů i jiným orgánům, přestože z vývoje právní úpravy v době po přijetí Evropské úmluvy o vydávání je patrný sklon nahrazovat vztahy mezi členskými státy vztahy mezi justičními orgány.</P></ITEM><ITEM><P>Cíl rámcového rozhodnutí, který spočívá v zavedení zjednodušeného systému předávání osob vycházejícího ze zásady vzájemného uznávání a uplatňovaného pod soudním dohledem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, zajišťuje ochranu procesních a základních práv ve dvou fázích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, Bob-Dogi (C‑241/15, EU:2016:385, bod 57).</P></NOTE>, a sice ve vystavujícím členském státě a ve vykonávajícím členském státě, což znamená, že pokud tato ochrana není v některé z těchto dvou fází zajištěna, zmíněné zásady vzájemného uznávání a vzájemné důvěry by mohly být narušeny.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána v kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20160816">16. srpna 2016</DATE> a bylo navrženo, aby byla projednána v naléhavém řízení o předběžné otázce (čl. 267 čtvrtý pododstavec SFEU). Předkládající soud odůvodnil svůj návrh tím, že K. M. Poltorak je zbaven osobní svobody a jeho setrvání v této situaci závisí na způsobu, jakým bude vyřešeno meritum věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Na správní poradě konané dne <DATE ISO="20160901">1. září 2016</DATE> Soudní dvůr povolil, aby byla věc projednána v naléhavém řízení o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili obhájce K. M. Poltoraka, nizozemská a švédská vláda a Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20161005">5. října 2016</DATE> se konalo společné jednání s řízením ve věci C‑477/16 PPU (Kovalkovas), na němž byli účastníci řízení, konkrétně švédská vláda, vyzváni podle článku 23 statutu Soudního dvora, aby odpověděli na položené otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Na výše uvedeném jednání předložili vyjádření zástupci K. M. Poltoraka, vlády Nizozemska, Německa, Řecka, Finska a Švédska, jakož i Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Nizozemský soud se táže, zda mají být výrazy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> uvedený v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> uvedený v čl. 1 odst. 1 téhož právního předpisu vykládány jako autonomní pojmy unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora z požadavků jak jednotného používání unijního práva, tak zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a rozsahu tohoto ustanovení, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii. Tato judikatura byla konkrétně<?PAGE NO="7"?> uplatněna na určité ustanovení rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>J. Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑294/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:610">EU:C:2016:610</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> a na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>soud, který je příslušný též v trestních věcech<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, který je uveden v čl. 1 písm. a) bodě iii) rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne <DATE ISO="20050224">24. února 2005</DATE> o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131114">14. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Baláž</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑60/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:733">ECLI:EU:C:2013:733</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Ani jeden z obou výše uvedených článků rámcového rozhodnutí neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu. Je pravda, že v čl. 6 odst. 1 je zmíněn justiční orgán, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>který je příslušný […] podle práva [členského] státu<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. Tento odkaz však nesouvisí s definicí pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, nýbrž výlučně s přiznáním pravomoci vydávat EZR jednomu či několika vnitrostátním soudům podle vnitrostátního právního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>To tedy znamená, že výrazy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, který je uveden v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí, a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, který je uveden v čl. 1 odst. 1 téhož rozhodnutí, musí být považovány za autonomní pojmy unijního práva, které musí být vykládány na celém území Unie autonomním a jednotným způsobem, přičemž se přihlédne ke znění tohoto ustanovení, k jeho kontextu, jakož i k cílům právní úpravy, jejíž je součástí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>J. Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑294/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:610">EU:C:2016:610</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Tento výrok je však zapotřebí dále upřesnit: při výkladu obou těchto výrazů je vzhledem k procesnímu kontextu, do něhož každý z nich patří, nutné brát v úvahu skutečnost, že členské státy mohou svobodně utvářet právní normy týkající se jak určení příslušných justičních orgánů, tak úpravy procesních podmínek soudních řízení, která mají zajistit ochranu práv, jež unijní právní řád přiznává svým občanům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P><HT TYPE="ITALIC">Per analogiam</HT> viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, Toma (C‑205/15, EU:2016:499, bod 33).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Vzhledem ke kladné odpovědi na první otázku se stává bezpředmětnou otázka čtvrtá, která byla položena pouze pro případ, že tato odpověď bude záporná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé a třetí předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Prostřednictvím druhé a třetí otázky si Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu) přeje s konečnou platností zjistit, zda takový orgán, jako je švédská RNP, splňuje podmínky k tomu, aby mohl být považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí, a zda má tedy EZR, který vydal tento orgán v projednávané věci, povahu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>soudního rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 téhož právního předpisu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl výše, na rozdíl od řízení o předběžné otázce C‑453/16 PPU se otázky, které položil předkládající soud v projednávané věci, netýkají orgánu příslušného k vydání předcházejícího vnitrostátního rozkazu, nýbrž orgánu příslušného k vydání EZR na základě rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Nejprve bych rád upozornil na to, že změněné znění druhé a třetí otázky, které navrhuji, vychází z mého přesvědčení, že existuje úzká souvislost mezi povahou soudního rozhodnutí a postavením justičního orgánu, který jej vydal. Ve skutečnosti to tedy znamená, že pojmem, který si v této věci opravdu žádá upřesnění, je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Logicky se nabízí závěr, že pokud by švédská RNP nepatřila mezi subjekty a orgány považované za justiční orgány, pak by EZR, který vydala, postrádal klíčovou vlastnost a současně by nesplňoval základní požadavek, který je kladen na rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>soudní<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> povahy, tj. požadavek, aby bylo toto rozhodnutí přijato některým z orgánů, které jsou součástí soudní správy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že znění rámcového rozhodnutí neobsahuje žádnou definici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Evropský parlament si povšiml toho, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> by mohl být v rámcovém rozhodnutí vykládán rozdílnými způsoby, a proto přijal usnesení ze dne <DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>, v němž poskytl Komisi doporučení k revizi EZR a v němž vytýkal skutečnost, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV ani ostatní nástroje vzájemného uznávání neobsahují definici pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="2018" ID="QE0058"/> a členské státy proto mohou postupovat různými způsoby, což vytváří nejistotu, narušuje vzájemnou důvěru a vede ke sporům<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> (Postup 2013/2019(INL). Evropský parlament vyzval Komisi, aby předložila <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>nové legislativní návrhy vycházející z podrobných doporučení, která jsou součástí přílohy tohoto usnesení, s cílem zavést […] a) postup, jímž by mohlo být opatření vzájemného uznávání v případě nutnosti potvrzeno ve vystavujícím členském státě soudcem, soudem, soudcem pověřeným předběžným vyšetřováním nebo státním zástupcem, za účelem odstranění různých způsobů výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="2018" ID="QE0060"/> […]<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>.</P></NOTE> pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>, s ohledem na výkladová kritéria obvykle uplatňovaná Soudním dvorem je namístě vycházet z doslovného znění slov, z jejich kontextu a cílů, jež sledují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Přesto však, abychom se vyhnuli nejednoznačnosti, považuji za nutné již zpočátku upozornit na to, že nenacházím žádný právní základ, který by umožnil přistupovat k EZR vydaným za účelem výkonu rozsudku odlišně než k EZR vydaným za účelem výkonu jiných forem trestního stíhání, předcházejících vydání rozsudku (například zatýkací rozkazy atd.). Vzhledem k tomu, že ve všech těchto případech má dojít k předání vyžádaných osob mezi dvěma členskými státy, pro výklad pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>justiční orgán vystavující EZR<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>justiční orgán přijímající EZR<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> není podstatné, zda je vyžádání provedeno proto, aby byla vnitrostátnímu soudu předána osoba odsouzená na základě rozsudku, nebo proto, aby mu byla předána trestně stíhaná osoba, jež zatím nebyla odsouzena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Toto upřesnění je namístě, neboť pokud bychom jej nevzali v potaz, mohli bychom se domnívat, že v případě EZR vydaných za účelem výkonu odsuzujícího rozsudku je působení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> omezeno pouze na vydání tohoto rozsudku a s výkonem tohoto rozsudku již dále nemá nic společného. Mám za to, že tomu tak není a že v systému předávání osob, v němž hrají zásadní úlohu justiční orgány a následné vzájemné uznávání soudních rozhodnutí, se v případě EZR předpokládá, že po vydání rozsudku budou přijata další rozhodnutí, jež nemohou být jiná než soudní, neboť se týkají odnětí svobody, ať již předběžného či nikoli, a přezkoumání přiměřenosti vydání zatýkacího rozkazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V souvislosti s proporcionalitou v rámci EZR bych rád odkázal na stanovisko generálního advokáta Y. Bota (s nímž se plně ztotožňuji) přednesené ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20160405">5. dubna 2016</DATE>, Aranyosi a Căldăraru (C‑404/15 a C‑659/15 PPU, EU:2016:140, zvláště bod 137 a násl., a pokud jde o vystavující justiční orgán, body 145 až 155). Viz rovněž dokument Rady 17195/1/10 REV 1, Revised version of the European handbook on how to issue a European Arrest Warrant, ze dne <DATE ISO="20101217">17. prosince 2010</DATE>, s. 14, v němž jsou vystavující orgány vyzývány, aby před vydáním EZR provedly test proporcionality.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Co se týče výkladu článku 6, a zejména <HT TYPE="ITALIC">obvyklého chápání slov</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>orgán<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>justiční<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>, je třeba uvést, že první z výrazů odkazuje na subjekt, který na základě pravomocí a oprávnění, jež mu byly svěřeny, vykonává legitimní mandát v určité oblasti veřejného života. Přídavné jméno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>justiční<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> ve spojení s podstatným jménem vyvolává představu, že zmíněný orgán musí být součástí soudní správy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Na rozdíl od stanoviska předneseného ve věci Özçelik, C‑453/16 PPU, o níž Soudní dvůr právě rozhoduje, se v tomto stanovisku nezabývám otázkou, do jaké míry může být při výkladu rámcového rozhodnutí považováno za justiční orgán státní zastupitelství.</P></NOTE>, která je podle tradičního systému rozdělení moci vnímána jako protiváha k zákonodárné a výkonné moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Rovněž všechna jazyková znění rámcového rozhodnutí, jimiž jsem se zabýval, odkazují na soudnictví: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>autorité judiciaire<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> ve francouzském znění; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>judicial authority<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> v anglickém; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>Justizbehörde<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> v německém; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>autorità giudiziaria<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> v italském; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>autoridade judiciária<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> v portugalském; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>rättsliga myndighet<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> ve švédském a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>tiesu iestāde<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> v lotyšském.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Již v tomto okamžiku můžeme tedy vyvodit první kritérium, a sice to, že orgán, na nějž odkazuje zejména článek 6 rámcového rozhodnutí, musí být součástí soudní správy. Jak správně podotkl Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu), tuto první domněnku potvrzuje i vývoj právní úpravy. V Evropské úmluvě o vydávání bylo zvoleno použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>příslušný orgán<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> a v návrhu rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>COM/2001/0522 final; viz poznámka pod čarou 13 tohoto stanoviska.</P></NOTE> výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> v tom smyslu, že zahrnují soudy a státní zastupitelství, ale výslovně byly vyloučeny policejní orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Ve vysvětlení k článku 3, které je součástí zmíněného návrhu, se uvádí toto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/><HT TYPE="ITALIC">The procedure of the European arrest warrant is based on the principle of mutual recognition of court judgments. State-to-State relations are therefore substantially replaced by court-to-court relations between judicial authorities. The term <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>judicial authority<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="2018" ID="QE0078"/> corresponds, as in the 1957 Convention (cf. Explanatory Report, Article 1), to the judicial authorities as such and the prosecution services, but not to the authorities of police force. The issuing judicial authority will be the judicial authority which has authority to issue the European arrest warrant in the procedural system of the Member State (Article 4)</HT><QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Tentýž dojem vyplývá ostatně i z <HT TYPE="ITALIC">kontextu</HT> již citovaného článku 6. Stejně jako článek 7, který, jak vyplývá z jeho nadpisu, se týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>účasti ústředního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>, je totiž zmíněný článek v souladu s institucionálním uspořádáním zjednodušeného řízení, které je zavedeno rámcovým rozhodnutím. Tento systém funguje podle základního schématu, jímž se budu zabývat níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Jak lze vyvodit z bodu 5 odůvodnění, vydávání mezi jednotlivými členskými státy je v zásadě nahrazeno systémem předávání mezi justičními orgány, který vychází ze zásady vzájemného uznávání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20160405">5. dubna 2016</DATE>, Aranyosi a Căldăraru (C‑404/15 a 659/15 PPU, EU:2016:198, bod 75).</P></NOTE>. Pilířem tohoto uznávání je právě dialog <HT TYPE="ITALIC">inter pares</HT> zavedený článkem 6, tj. dialog mezi vystavujícím justičním orgánem, který vydává EZR, a vykonávajícím či přijímajícím justičním orgánem, který jej má vyřídit. Díky takto uspořádaným vztahům mezi členskými státy, zprostředkovaným příslušnými justičními orgány, lze vzájemně důvěřovat tomu, že dané vnitrostátní právní řády jsou způsobilé zajistit náležitou a účinnou ochranu základních práv uznávaných v rámci Unie, zejména práv zakotvených v Listině<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, Bob-Dogi (C‑241/15, EU:2016:385, bod 33 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Jediná normotvůrcem povolená odchylka od tohoto schématu je stanovena v článku 7 rámcového rozhodnutí, v němž je povolen mimořádný zásah ze strany orgánů nespadajících do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>justiční<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> oblasti. Doslovné znění tohoto ustanovení nás však tentokrát nenechává na pochybách: výrazy, jimiž je popsáno podřízené postavení, v němž tyto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>ústřední orgány<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> jednají, byly zvoleny pečlivě, aby vystihly úkoly, jež tyto orgány plní v rámci dialogu mezi justičními orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Z článku 7 odst. 1 rámcového rozhodnutí totiž vyplývá, že pravomoc jmenovat tento druh ústředních orgánů je členským státům přiznána proto, aby tyto orgány byly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>nápomocny<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> příslušným justičním orgánům. Zcela jednoznačně to znamená, že tyto orgány mají pouze spolupracovat, v žádném případě rozhodovat či řídit, přičemž na jejich pomocnou úlohu odkazují i výrazy použité v odstavci 2 téhož článku: úkoly, jimiž může být jmenovaný ústřední orgán pověřen, jsou správní <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>doručení<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>převzetí<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/> EZR, jakož i <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>další související úřední písemný styk<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Ze srovnání těchto úkolů s úkoly, jimiž jsou pověřeny justiční orgány (vystavující orgán je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>příslušný pro <HT TYPE="ITALIC">vydání</HT> evropského zatýkacího rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/>, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 1, a vykonávající orgán je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>příslušný k <HT TYPE="ITALIC">výkonu</HT> evropského zatýkacího rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/>, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2), plyne závěr, že ústředním orgánům jsou vyhrazeny čistě správní činnosti, v žádném případě však pravomoci k podání nezbytného procesního podnětu, tj. ke spuštění mechanismu vydání EZR.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>I když tedy normotvůrce stanovil, že do dialogu mezi justičními orgány, který je zaveden rámcovým rozhodnutím, může vstoupit určitý druh správního orgánu, jeho působení je značně omezeno: a) zaprvé jednat může pouze ten orgán, který byl výslovně určen členským státem (který tuto skutečnost oznámí generálnímu sekretariátu Rady), a žádný jiný a b) zadruhé úkoly, které tyto orgány plní, jsou omezeny na správní podporu poskytovanou orgánům, jež skutečně rozhodují, tj. justičním orgánům, které musí přijmout rozhodnutí, zda vystaví či vykonají EZR.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Tentýž výklad lze vyvodit i z důvodové zprávy k návrhu rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz bod 41 tohoto stanoviska a příslušná poznámka pod čarou.</P></NOTE>. Ve vysvětlení k jednotlivým článkům se v souvislosti se současným článkem 7 uvádí, že tento článek, který <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>vychází z ustanovení Úmluvy Evropské unie z roku 1996 o vydávání a z ustanovení Úmluvy Evropské unie z roku 2000 o <HT TYPE="ITALIC">vzájemné pomoci</HT> v trestních věcech […], představuje ustanovení, které je v praxi určeno k <HT TYPE="ITALIC">usnadnění přenosu informací</HT> mezi členskými státy […]<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> a že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>[…] úkolem těchto ústředních orgánů je <HT TYPE="ITALIC">umožnit oběh a výkon</HT> [EZR] <HT TYPE="ITALIC">mezi členskými státy</HT>, zvláště zajistit překlad těchto rozkazů a <HT TYPE="ITALIC">správní podporu při jejich výkonu</HT><QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska. Podle důvodové zprávy je zásah ze strany správních orgánů přípustný v taxativně vyjmenovaných případech: pokud musí správní orgán v režimu dotčeného členského státu rozhodnout o tom, zda daná osoba požívá imunity (článek 31); pokud existují závažné humanitární důvody, jimiž lze ospravedlnit odložení výkonu rozkazu (článek 38); nebo za účelem přezkoumání záruk týkajících se neuplatnění minimálního trestu, jež poskytuje jiný členský stát (článek 37).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>A konečně zatřetí, výše uvedené institucionální uspořádání EZR nejlépe vyhovuje <HT TYPE="ITALIC">cíli</HT>, který spočívá v zavedení nového zjednodušeného a efektivnějšího systému předávání osob odsouzených za porušení trestního práva nebo podezřelých z porušení trestního práva, neboť směřuje k usnadnění a urychlení soudní spolupráce za účelem přispět k uskutečnění cíle vytyčeného pro Unii, a sice stát se prostorem svobody, bezpečnosti a práva tím, že se bude zakládat na vysoké úrovni důvěry, která musí existovat mezi členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160524">24. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Dworzecki</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑108/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:346">EU:C:2016:346</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Zásadním prvkem této vzájemné důvěry je dialog mezi justičními orgány, jimž je společné to, že jsou podle ústavy ve svých příslušných členských státech součástí soudní moci a že se zavázaly k dodržování základních práv a svobod, na něž odkazuje článek 6 Smlouvy o EU. Do tohoto dialogu se nemohou vměšovat jiné orgány, jež nepatří do justiční oblasti, avšak tyto orgány mohou být případně pověřeny čistě pomocnými úkoly, a to v mezích stanovených článkem 7 rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Jak již Soudní dvůr ostatně konstatoval, celý postup předání mezi členskými státy, který je zaveden rámcovým rozhodnutím, probíhá pod dohledem soudů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Existuje ještě jeden argument, který potvrzuje závěr, že soudní spolupráce týkající se EZR je omezena výlučně na justiční orgány: hmotněprávní základ rámcového rozhodnutí, kterým je čl. 31 odst. 1 písm. a) a b) Smlouvy o EU. Ve znění Smlouvy platném v roce 2002<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Článek 31 odst. 1 písm. a) stanovil toto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>[Společný postup v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech zahrnuje:] usnadňování a urychlování spolupráce příslušných ministerstev a justičních nebo obdobných orgánů členských států v řízení a při výkonu rozhodnutí, a to též prostřednictvím Eurojustu, jeví-li se to účelné<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/>.</P></NOTE> se ještě hovořilo o usnadňování a urychlování spolupráce <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>příslušných ministerstev a justičních nebo obdobných orgánů<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/>. V okamžiku přijetí Lisabonské smlouvy se však toto ustanovení stalo součástí SFEU, konkrétně článkem 82, jehož odstavec 1 zavádí zásadu vzájemného uznávání rozsudků a rozhodnutí v trestních věcech a jehož písmeno d) převzalo obsah bývalého čl. 31 odst. 1 písm. a) Smlouvy o EU, avšak s jednou významnou změnou, kterou představuje vypuštění výslovného odkazu na ministerstva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Článek 82 odst. 1 písm. d) SFEU zní takto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>usnadňovat spolupráci mezi justičními nebo obdobnými orgány členských států v rámci trestního řízení a výkonu rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/>.</P></NOTE>. Tuto změnu je nutné brát v potaz, abychom rámcové rozhodnutí vykládali v souladu s tímto novým duchem, který zmíněný způsob spolupráce v trestních věcech ještě více soustřeďuje na soudní oblast<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Článek 30 Smlouvy o EU před přijetím Lisabonské smlouvy se stejně jako současné články 87 a 89 SFEU (které jsou součástí hlavy V kapitoly 5, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>Policejní spolupráce<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>) zabývá policejní spoluprací, do níž by mohly spadat vztahy mezi švédskými policejními orgány a jejich protějšky v jiných členských státech. Naproti tomu ustanovení, která se kromě jiných opatření týkají také EZR, jsou součástí kapitoly 4 téže hlavy, která je nadepsána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>Justiční spolupráce v trestních věcech<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>.</P></NOTE>. V této souvislosti je třeba poukázat na judikaturu Soudního dvora, podle níž musí být předpis sekundárního unijního práva v nejvyšší možné míře vykládán v souladu s ustanoveními Smluv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Parlament v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:224">EU:C:2015:224</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V kontextu policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Soudní dvůr prohlásil, že institucionální rámec této spolupráce byl podstatně pozměněn Lisabonskou smlouvou a článek 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních musí být chápán tak, že jeho účelem je zejména zajistit, aby se akty přijaté v rámci této spolupráce mohly navzdory změně institucionálního rámce uvedené spolupráce nadále účinně uplatňovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Tamtéž, bod 44.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Tento závěr, který byl učiněn v rámci žaloby na neplatnost, není zpochybněn ani výkladem vývoje rámcového rozhodnutí, ba právě naopak, neboť i když bylo toto rozhodnutí přijato v souladu se starším právním základem, zajistilo nakonec jeho soudržnost se zněním a cíli nového základu, jinými slovy, do značné míry jej sladilo se změnou, kterou normotvůrce učinil v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech. Pokud bychom nadále vykládali daný normativní akt pouze s ohledem na duch staršího právního základu, bránili bychom tím dynamice právního řádu, což je v rozporu nejen se samotnou SFEU, ale i s vůlí normotvůrce, která byla později výslovně vyjádřena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pokud je tedy orgán, který vydal EZR, tak jako v projednávané věci součástí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>policie<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/>, aniž se na jeho rozhodnutí podílel některý ze soudců, pak s ohledem na výše uvedené úvahy logicky vyvstanou pochybnosti stran toho, zda může mít policejní orgán povahu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> ve smyslu rámcového rozhodnutí. Je sice nesporné, že policie je součástí státních donucovacích složek, které jsou zpravidla podřízeny nositelům výkonné moci, avšak nic to nemění na tom, že často také napomáhá justičním orgánům při vyšetřování trestných činů a někdy i při výkonu soudních rozhodnutí. Neznamená to však, že by se kvůli tomuto prvku spolupráce či pomoci stala justičním orgánem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Z informací, které poskytl švédský policejní orgán<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Orgán, který nahradil RNP.</P></NOTE> v odpověď na otázky položené předkládajícím soudem, lze vyvodit níže uvedené charakteristiky, jimiž se vyznačuje orgán pověřený vydáváním EZR: a) policie je represivním orgánem se širokými pravomocemi k jednání; b) tento orgán nepřijímá v souvislosti s EZR žádné pokyny od ministerstva spravedlnosti; c) nemá žádné přímé ani nepřímé vazby na soud, který odsoudil vyžádanou osobu; d) v oblasti EZR jedná na žádost vězeňské služby, avšak nedostává od ní žádné pokyny, a za účelem vydávání EZR mu byla přiznána diskreční pravomoc; a e) pravomoc k vydávání EZR za účelem výkonu pravomocného rozsudku odsuzujícího k trestu odnětí svobody přenesl na IPO<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>International Police Cooperation Division (zkratka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>IPO<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> je používána v usneseních, jež Soudnímu dvoru předkládá Rechtbank Amsterdam).</P></NOTE>, administrativní útvar tvořený právníky, z nichž pouze tři jsou oprávněni podepisovat švédské EZR.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>S ohledem na oznámení, jež zaslala švédská vláda Radě v roce 2009 na základě čl. 6 odst. 3 rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz bod 13 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, budí z výše uvedených charakteristik největší obavy právě ta, která se týká určení orgánu vystavujícího EZR prostřednictvím švédského zákona, jímž bylo provedeno rámcové rozhodnutí do vnitrostátního právního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Je totiž prokázáno, že Rada doporučila Švédsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Evaluation report on the fourth round of mutual evaluations <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>the practical application of the European Arrest Warrant and corresponding surrender procedures between Member States<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> (dokument Rady č. 9927/2/08 REV 2), s. 46.</P></NOTE>, aby přijalo vhodná opatření, jimiž zaručí, že v souladu s rámcovým rozhodnutím budou EZR v případech výkonu trestů vydávána justičními orgány nebo pod jejich dohledem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>O záporném postoji švédské vlády k tomuto doporučení svědčí způsob, jakým byl systém EZR uplatněn ve švédském vnitrostátním právním řádu. Stručně řečeno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz bod 13 a poznámka pod čarou 5 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, zmíněná vláda má za to, že výkon rozsudku vydaného v trestních věcech, na základě něhož je požadováno předání odsouzené osoby z jiného členského státu, nevyžaduje, aby byl EZR vydán justičním orgánem <HT TYPE="ITALIC">stricto sensu</HT>. Tvrdí naopak, že v rámci vnitrostátního režimu výkonu rozsudků vydávaných soudy je pravomoc přiznána jiným, nikoli nutně justičním orgánům, a že tedy není v rozporu s rámcovým rozhodnutím, aby tyto orgány, ač nemají justiční povahu, jak připouští, zajišťovaly rovněž vydávání EZR.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že institucionální systém zavedený švédskou vládou není v souladu s rámcovým rozhodnutím. Tohoto souladu by mohlo být případně dosaženo jedině v případě, že by policejní orgán, který vydává EZR za účelem výkonu rozsudku, splňoval níže uvedené požadavky, které jsou podle mého názoru naprosto zásadní pro zachování úrovně justičních záruk, z nichž systém EZR vychází: a) musel by jednat na základě pověření justičního orgánu ve smyslu článku 6 rámcového rozhodnutí a pod jeho dohledem; a b) v souvislosti s vydáním EZR by nesměl mít diskreční pravomoc ani volný prostor pro uvážení a musel by se řídit pokyny přijatými od justičního orgánu. Posledně jmenovanému orgánu by ostatně příslušelo položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se výkladu rámcového rozhodnutí, pokud by v souvislosti s rozkazem vyvstaly pochybnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Ze spisu i z vyjádření švédské vlády vyplývá, že švédská RNP tyto požadavky nesplňuje. Z postavení, jaké zaujímá mezi ostatními orgány, je patrné, že není součástí soudní správy, a vzhledem k tomu, že není propojena se soudy a se státním zastupitelstvím, není splněna ani povinnost zajištění soudního dohledu nad rozhodnutími o vydání EZR, k jejichž přijímání má RPN diskreční pravomoc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Na tento závěr nemá žádný dopad ani okolnost, že policejní orgán je nezávislý na ministerstvu spravedlnosti a na vězeňské správě a nepřijímá od nich žádné pokyny. Domnívám se, že pro účely kvalifikace policie jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> je tato charakteristika irelevantní. Co se týče diskreční pravomoci, která je policii přiznána za účelem vydávání EZR, důležité je, že policie nemá povinnost vyžádat si rozhodnutí soudu, který vyžádanou osobu odsoudil, ani podávat mu zprávy. Tato okolnost na jednu stranu posiluje nezávislost policie na soudu, který vydal rozsudek, na druhou stranu však nasvědčuje tomu, že soud neprovádí žádný dohled, což je v rozporu s judikaturou, podle níž celý postup předávání mezi členskými státy, který byl zaveden rámcovým rozhodnutím, musí probíhat pod soudním dohledem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>A konečně, členské státy mají díky své autonomii nezbytnou volnost k tomu, aby prostřednictvím svých vnitrostátních právních řádů určily, kterým orgánům přiznají procesní pravomoci (v tomto případě pravomoci k vydávání EZR). Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že není-li daná oblast upravena právními předpisy Společenství, je věcí vnitrostátních právních řádů jednotlivých členských států, aby určily příslušné justiční orgány a upravily procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, jež přiznává unijní právo procesním subjektům, za předpokladu, že tyto podmínky nebudou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), ani upravené takovým způsobem, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Târșia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑69/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:662">EU:C:2015:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980915">15. září 1998</DATE>, <NAME.CASE>Ansaldo Energia a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑279/96, C‑280/96 a C‑281/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:403">EU:C:1998:403</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž je odkazováno na přelomové rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761216">16. prosince 1976</DATE>, <NAME.CASE>Rewe</NAME.CASE> (<NO.CASE>33/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:188">EU:C:1976:188</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Comet</NAME.CASE> (<NO.CASE>45/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:191">EU:C:1976:191</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951214">14. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Peterbroeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑312/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:437">EU:C:1995:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Když bylo přijato rámcové rozhodnutí, některé členské státy oznámily na základě čl. 6 odst. 3 tohoto rozhodnutí generálnímu sekretariátu Rady, které orgány jsou podle jejich vnitrostátního práva příslušné k tomu, aby vydávaly či vykonávaly EZR, přičemž Švédsko uvedlo v souvislosti s EZR vydanými za účelem výkonu trestu nebo ochranných opatření spojených s omezením osobní svobody policejní orgán (Rada národní policie, <HT TYPE="ITALIC">Rikspolisstyrelsen</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Tato oznámení však nepředjímají či nepodmiňují, ze striktně právního hlediska, soulad jednání jednotlivých států s obsahem rámcového rozhodnutí. Zmíněné ustanovení opravňuje státy k tomu, aby ze svých justičních orgánů jmenovaly či vybraly ty, které budou příslušné k přijímání nebo vydávání EZR, avšak neumožňuje jim rozšířit pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> i na orgány, které takovéto postavení nemají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se domnívám, že nelze považovat za nepřiměřené vměšování do způsobu, který si zmíněný stát na základě své procesní autonomie zvolil pro vyřizování výkonu rozsudků, požádán, aby (v souladu s doporučením Rady určeným švédské vládě) pro případ, že si přeje, aby policejní orgány i nadále působily v oblasti EZR, přijal opatření nezbytná k tomu, aby činnost těchto orgánů podléhala pověření a dohledu ze strany skutečného justičního orgánu, který bude tuto činnost kontrolovat. Takováto úprava by nijak nenarušila základy vnitrostátního systému zavedeného daným státem a umožnila by přizpůsobit jej uspořádání justiční spolupráce, kterou v této oblasti zavádí rámcové rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že policejní orgán, jehož pravomoci jsou upraveny takovým způsobem jako pravomoci švédské RNP, neodpovídá pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí, a tedy ani EZR, který byl vydán takovýmto orgánem, nelze považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 téhož rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K omezení časových účinků rozsudku Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Některé z vlád, které se zúčastnily jednání, spolu s Komisí navrhly Soudnímu dvoru, aby pro případ, že nakonec rozhodne, že EZR vydané švédskou RNP nemají povahu soudního rozhodnutí (což by z logiky věci bránilo tomu, aby justiční orgán vykonávajícího státu takovýto EZR vyřídil), omezil časové účinky svého rozsudku tak, aby platily výlučně <HT TYPE="ITALIC">pro futuro</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Podle mého mínění by tento návrh neměl být přijat. Jak jsem již uvedl v jiném, nedávno předneseném stanovisku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Přednesené dne <DATE ISO="20160713">13. července 2016</DATE> ve věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Eco-Emballages a Melitta France a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑313/15 a C‑530/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:551">EU:C:2016:551</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, je pravidlem, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>výklad pravidla unijního práva, který Soudní dvůr podává při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí být nebo jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložené ustanovení může a musí být soudy použito i na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou jinak splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudním orgánům spor ohledně použití uvedeného ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Nedomnívám se, že by v projednávané věci existovaly důvody k uplatnění výjimky z tohoto pravidla, neboť:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Předkládající soud nepoložil žádnou otázku ohledně časové působnosti rozsudku Soudního dvora (striktně vzato tak neučinil ani v souvislosti s bezprostředními důsledky tohoto rozsudku, pokud jde o EZR) a své pochyby omezil pouze na již zkoumané otázky.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Je věcí soudů jednotlivých států, aby v každém případě zvlášť posoudily, zda vyřizované EZR odpovídají kritériím, jež určil Soudní dvůr ve svém rozsudku, kterým mohou být dotčeny i dosud nevyřešené situace, a to tím spíše mají-li být osobní svobody zbaveny osoby, které čekají ve vazbě na své předání. Vyřešení jednotlivých případů závisí na celé řadě proměnných, jež nelze v tomto okamžiku předvídat a mezi něž patří například mj. případná dodatečná náprava <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>vady<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/>, kterou byl stižen původní EZR.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>A co se konečně týče již uskutečněných předání (jejichž osud zřejmě Komisi znepokojuje nejvíce), i tentokrát je věcí vnitrostátních soudů, aby posoudily, jak budou ovlivněna rozsudkem Soudního dvora, přičemž při tom nesmí opomíjet požadavky vyplývající ze zásady překážky věci pravomocně rozsouzené.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na otázky položené Rechtbank Amsterdam (soud prvního stupně v Amsterodamu, Nizozemsko) odpověděl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>1)</NO.P><TXT>Výrazy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="2018" ID="QE0106"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="2018" ID="QE0107"/>, které jsou uvedeny první v čl. 1 odst. 1 a druhý v čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového nařízení Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE>, představují autonomní pojmy unijního práva a musí být vykládány na celém území Evropské unie jednotně.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Policejní orgán, jehož pravomoci jsou upraveny takovým způsobem jako pravomoci švédské Rady národní policie, nesplňuje podmínky, aby mohl být považován za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="2018" ID="QE0108"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, a evropský zatýkací rozkaz, který tento orgán vydal v projednávané věci, nemá povahu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>soudního rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="2018" ID="QE0109"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 téhož rámcového rozhodnutí.<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>