null

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY

přednesené dne 17. září 2026(1)

Věc C‑556/25

Haluška, s. r. o.

v.

Okresný úrad Ružomberok, katastrálny odbor

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Najvyšší správny súd Slovenskej republiky (Nejvyšší správní soud Slovenské republiky)]

„ Řízení o předběžné otázce – Energetika – Řízení o povolení k výrobě elektřiny z vodní energie v malém rozsahu – Vyloučení malých výrobců z možnosti požádat o vklad zákonných věcných břemen do katastru nemovitostí podle vnitrostátního práva – Uplatnění unijního práva ve vnitrostátním právním řádu – Zákaz diskriminace“






1.        Na Slovensku mohou výrobci elektrické energie v zásadě využívat zákonné věcné břemeno(2) na pozemcích třetích osob, pokud v souladu s vnitrostátním zákonem disponují, jímž byla provedena směrnice (EU) 2019/944(3), povolením k výkonu své činnosti.

2.        Stejný zákon však zřejmě z této možnosti vylučuje malé výrobce elektrické energie. V rámci řízení o předběžné otázce je diskutována otázka, zda je takové vyloučení slučitelné s unijním právem.

3.        Soudní dvůr má konkrétně vyložit článek 8 směrnice 2019/944, jakož i jeho vztah k obecné zásadě zákazu diskriminace uvedené v článku 9 této směrnice.

I.      Právní rámec

A.      Unijní právo. Směrnice 2019/944

4.        Článek 3 („Konkurenční, flexibilní a nediskriminační trh s elektřinou zaměřený na spotřebitele“) zní takto:

„[…]

4.      Členské státy zajistí rovné podmínky, kdy se na elektroenergetické podniky vztahují transparentní, přiměřená a nediskriminační pravidla, poplatky a zacházení, a to zejména v oblasti odpovědnosti za zajišťování výkonové rovnováhy, přístupu na velkoobchodní trhy, přístupu k údajům, změny dodavatele a systémů vyúčtování a případně i udělování licencí

[…]“

5.        Článek 8 („Povolovací řízení pro nové kapacity“) stanoví:

„1.      Pro výstavbu nových výrobních kapacit zavedou členské státy povolovací řízení, které musí probíhat podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií.

[…]

3.      Členské státy zajistí, aby pro malou decentralizovanou nebo distribuovanou výrobu existovala zvláštní, zjednodušená a zefektivněná povolovací řízení, která zohlední jejich omezenou velikost a jejich možný vliv.

Členské státy mohou vypracovat pokyny týkající se tohoto zvláštního povolovacího řízení. Regulační orgány nebo jiné příslušné vnitrostátní orgány včetně orgánů odpovědných za plánování podrobí tyto pokyny přezkumu a mohou doporučit jejich změnu.

[…]“

6.        Článek 9 („Povinnosti veřejné služby“) stanoví:

„1.      Aniž je dotčen odstavec 2, členské státy zabezpečí na základě svého institucionálního uspořádání, při zohlednění zásady subsidiarity, aby elektroenergetické podniky byly provozovány v souladu se zásadami této směrnice a s cílem dosažení konkurenčního a bezpečného trhu s elektřinou udržitelného z hlediska životního prostředí a aby nebyly diskriminovány z hlediska svých práv nebo povinností.

[…]“

7.        V souladu s článkem 73 se čl. 8 odst. 1, odst. 2 písm. a) až i) a k) a odst. 3 a 4 použijí od 1. ledna 2021.

B.      Vnitrostátní právo

1.      Zákon o energetice(4)

8.        Ustanovení § 6 upravuje oprávnění k výkonu „podnikání v energetice“ takto:

–        podle jeho odst. 1 lze podnikat v energetice pouze na základě povolení nebo potvrzení o splnění oznamovací povinnosti a v souladu s nimi;

–        v souladu s odstavcem 2, s výjimkou činností uvedených v odstavci 4, se mimo jiné pro výrobu, přenos, distribuci a dodávky elektřiny vyžaduje povolení;

–        podle jeho odst. 4 písm. a) se povolení nevyžaduje pro výrobu a dodávky elektřiny zařízeními na výrobu elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 1 MW včetně nebo nižším;

–        podle jeho odstavce 5 podléhají osoby, které vykonávají činnosti, u nichž se nevyžaduje povolení podle odstavce 4, oznamovací povinnosti, podle níž musí do 30 dnů oznámit úřadu zahájení, ukončení a změnu této činnosti. Potvrzení o splnění oznamovací povinnosti, které vydává úřad, je dokladem o oprávnění k podnikání.

9.        Ustanovení § 11 odst. 1 stanoví:

„Držitel povolení [...] může v nezbytném rozsahu a ve veřejném zájmu

a)      vstupovat na cizí pozemky a do cizích staveb a zařízení v rozsahu a způsobem nezbytným pro výkon povolené činnosti,

[…]

f)      zřizovat na cizích pozemcích mimo zastavěné území obce elektrická vedení a zařízení elektroenergetické přenosové soustavy a distribuční soustavy [...],

g)      provádět na cizích nemovitostech povolenou činnost na elektroenergetických zařízeních [...] nezbytných k zajištění provozu soustavy nebo sítě, jejichž výstavba byla povolena […]“(5).

10.      Ustanovení § 11 odst. 8 stanoví:

„Povinnosti odpovídající oprávněním uvedeným v odstavci 1 jsou věcnými břemeny spojenými s vlastnictvím nemovitosti. Návrh na provedení vkladu do katastru nemovitostí je oprávněn podat držitel povolení.“

2.      Ustanovení týkající se věcných břemen a katastru nemovitostí

11.      Předkládající soud přepisuje vnitrostátní ustanovení týkající se věcných břemen a katastru nemovitostí. Podle těchto ustanovení jsou věcná břemena zřízena na základě písemné smlouvy, rozhodnutí příslušného orgánu nebo zákonného ustanovení. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

II.    Skutkový stav, spor a předběžné otázky

12.      Z předkládacího rozhodnutí, doplněného o další informace poskytnuté slovenskou vládou, vyplývají tyto skutkové okolnosti:

–        společnost Haluška s. r. o. (dále jen „Haluška“) vyrábí elektřinu z vodní energie prostřednictvím malého zařízení o výkonu 0,0975 MW;

–        ačkoli je toto zařízení v provozu od roku 1993 a v roce 2009 bylo „rekonstruováno“, společnost Haluška převzala jeho správu dne 15. října 2014, kdy se stala vlastníkem elektrárny(6);

–        v říjnu 2014 společnost Haluška oznámila zahájení činnosti v souladu se zjednodušeným řízením stanoveným v § 6 odst. 4 a 5 zákona o energetice(7);

–        dne 6. prosince 2021 společnost Haluška požádala katastrální odbor Okresního úřadu Ružomberok (Okresný úrad Ružomberok, katastrálny odbor, Slovensko; dále jen „katastrální úřad“), o vklad zákonného věcného břemene ohledně nemovitostí náležejících třetím osobám do katastru, a to podle § 11 odst. 1 a 6 zákona o energetice;

–        dne 4. února 2022 katastrální úřad žádost zamítl s odůvodněním, že věcné břemeno lze zapsat pouze ve prospěch držitele „povolení“ uděleného podle § 6 odst. 2 zákona o energetice, a nikoli ve prospěch podniku podléhajícího „oznamovací povinnosti“ podle odstavce 4 téhož paragrafu;

–        společnost Haluška napadla rozhodnutí katastrálního úřadu žalobou u správního soudu v Banské Bystrici (Správny súd v Banskej Bystrici, Slovensko). Tvrdila, že výklad § 11 odst. 1 zákona o energetice zastávaný katastrálním úřadem je v rozporu s unijním právem, neboť zvýhodňuje velké výrobce, narušuje hospodářskou soutěž a brání malým výrobcům v přístupu na trh s elektřinou.

13.      Soud prvního stupně žalobu zamítl, přičemž uvedl, že

–        článek 8 odst. 3 směrnice 2019/944 sám o sobě nevyžaduje, aby „malému výrobci“ elektřiny byla přiznána práva ve stejném rozsahu jako práva přiznaná „velkému výrobci“;

–        výklad § 11 odst. 1 a 8 zákona o energetice provedený katastrálním úřadem je správný. Pokud by zákonná věcná břemena byla připuštěna i ve prospěch malých výrobců, výrazně by se zvýšil počet pozemků zatížených věcnými břemeny, což by představovalo významný zásah do vlastnického práva třetích osob;

–        vyhrazení zákonných věcných břemen podle § 11 odst. 1 a 8 zákona o energetice držiteli „povolení“ nepředstavuje omezení rozvoje hospodářské činnosti, jelikož malý výrobce elektřiny může požádat o zřízení smluvního věcného břemene podle slovenského občanského zákoníku nebo, nebude-li smlouva uzavřena, podat žalobu k soudu.

14.      Společnost Haluška napadla rozhodnutí soudu prvního stupně u Nejvyššího správního soudu Slovenské republiky (Najvyšší správny súd Slovenskej republiky, Slovensko), který Soudnímu dvoru pokládá tyto předběžné otázky:

„1)      Spadá vnitrostátní právní úprava, kterou vnitrostátní zákonodárce bez dalšího vyloučil malé výrobce elektrické energie, kteří podnikají na základě zjednodušeného řízení podle čl. 8 odst. 3 směrnice [2019/944], z přístupu k oprávněním přiznaným vnitrostátním právem, jež odpovídají věcným břemenům a usnadňují podnikání v oblasti energetiky, a zároveň tato oprávnění přiznává všem ostatním výrobcům elektrické energie, do působnosti unijního práva s ohledem na čl. 194 odst. 1 písm. a) [SFEU], čl. 8 odst. 1 a 3 a čl. 9 odst. 1 dotčené směrnice?

2)      Je-li odpověď na první otázku kladná, je třeba čl. 8 odst. 1 a 3 ve spojení s čl. 9 odst. 1 směrnice [2019/944] vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, kterou vnitrostátní zákonodárce bez dalšího vyloučil malé výrobce elektrické energie, kteří podnikají na základě zjednodušeného řízení podle čl. 8 odst. 3 dotčené směrnice z přístupu k oprávněním přiznaným vnitrostátním právem, jež odpovídají věcným břemenům a usnadňují podnikání v oblasti energetiky, a zároveň tato oprávnění přiznává všem ostatním výrobcům elektrické energie?“

III. Řízení před Soudním dvorem

15.      Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 19. srpna 2025.

16.      Písemná vyjádření předložily společnost Haluška, slovenská vláda a Evropská komise.

17.      Jednání konaného dne 10. června 2026 se zúčastnily slovenská vláda a Komise.

IV.    Přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

18.      Slovenská vláda má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná, neboť je založena na neúplném popisu skutkového stavu a nesprávném popisu vnitrostátního právního rámce. Kromě toho požadovaný výklad unijního práva nemá vztah k realitě nebo předmětu sporu.

19.      Otázky mají zejména hypotetickou povahu, neboť předmětem sporu je zřízení věcného břemene, které vnitrostátní právo „z hmotněprávního hlediska“ vyhrazuje držiteli povolení k distribuci energie, a nikoli výrobcům energie (bez ohledu na jejich velikost), jako je společnost Haluška.

20.      Podle ustálené judikatury(8) platí:

–        pouze vnitrostátní soud má pravomoc vymezit v rámci své odpovědnosti skutkový a právní rámec, do něhož jsou položené otázky zasazeny, jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat;

–        na předběžné otázky se vztahuje domněnka relevance a Soudní dvůr může odmítnout rozhodnutí pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo se jedná o hypotetický problém.

21.      Námitku slovenské vlády nelze přijmout v části, v níž se týká popisu skutkového stavu a vnitrostátního práva, neboť tento popis náleží výlučně předkládajícímu soudu a Soudní dvůr se jím musí řídit.

22.      Pokud jde o údajné nedostatky žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je pravda, že předkládající soud:

–        neupřesňuje, v čem spočívá stavba, která měla být provedena na pozemcích třetích osob dotčených věcným břemenem, jehož vklad do katastru byl zamítnut. Zdá se, že své předběžné otázky obecně směřuje na soubor práv uvedených v článku 11 zákona o energetice(9), která mají různorodou povahu, což těmto otázkám přiznává poněkud nepřesný charakter;

–        poté, co se odvolal na zásadu zákazu diskriminace, neuvádí, jaký cíl slovenská právní úprava sleduje tím, že vylučuje malé výrobce z výhod zákonných věcných břemen. Určení tohoto cíle by mohlo být nezbytné pro posouzení nerovného zacházení neslučitelného s unijním právem.

23.      Tyto nedostatky v popisu skutkového a právního rámce(10) však buď nejsou rozhodující (zejména ten, který se týká konkrétního předmětu sporného věcného břemene), nebo mohly být objasněny během písemné části řízení a na jednání.

24.      Kromě toho je třeba analýzu argumentů slovenské vlády ohledně nepoužitelnosti ratione materiae článku 8 směrnice 2019/944 na projednávaný spor provést v rámci výkladu tohoto ustanovení, nikoli v rámci posuzování přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

25.      Totéž platí pro argument slovenské vlády týkající se § 11 odst. 1 zákona o energetice (který upravuje zákonná věcná břemena). Předkládající soud, který má jako jediný pravomoc vykládat vnitrostátní právo, má za to, že podle tohoto ustanovení mohou všichni výrobci využívat zákonné věcné břemeno, a že pokud by tomu tak nebylo, je třeba posoudit jeho neslučitelnost s článkem 9 směrnice 2019/944. Nejedná se tedy o hypotetickou otázku, ale o otázku přímo související s jádrem sporu(11).

26.      V důsledku toho má Soudní dvůr k dispozici poznatky nezbytné k poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu, jehož předběžné otázky musí být prohlášeny za přípustné.

V.      K věci samé

27.      Předkládající soud se táže, zda je v souladu s unijním právem vnitrostátní právní úprava, která, tak jak je vykládána a uplatňována na Slovensku:

–        neumožňuje vklad do katastru nemovitostí zákonného věcného břemene na pozemcích třetích osob ve prospěch malých výrobců energie, kteří využívají „zvláštní“ řízení upravené v čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944;

–        vyhrazuje tento vklad držitelům povolení uděleného v souladu s „běžným“ řízením upraveným v čl. 8 odst. 1 směrnice 2019/944.

A.      První předběžná otázka

28.      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda dotčená vnitrostátní právní úprava „spadá [...] do působnosti unijního práva s ohledem na čl. 194 odst. 1 písm. a) [SFEU], čl. 8 odst. 1 a 3 a čl. 9 odst. 1 [směrnice 2019/944]“.

29.      Článek 194 SFEU je normou primárního práva, na jejímž základě byla směrnice 2019/944 přijata. Tato směrnice představuje jedno z „opatření nezbytn[ých] pro dosažení cílů uvedených v odstavci 1“, na něž odkazuje čl. 194 odst. 2 SFEU.

30.      Směrnice 2019/944 provádí minimální harmonizaci, pokud jde o organizaci a fungování odvětví elektřiny v Unii. Stanoví mimo jiné pravidla týkající se „otevřeného přístupu na integrovaný trh“(12), ale přímo neupravuje možnost (kterou slovenské právo přiznává držitelům „povolení“) požadovat katastrální vklad zákonného věcného břemene ohledně nemovitostí ve vlastnictví třetích osob.

31.      Možnost uplatnit zákonné věcné břemeno je jedním z opatření, která „usnadňují podnikání v oblasti energetiky“. Týká se tedy „organizace a fungování odvětví elektroenergetiky v Unii“. Ačkoli je na členských státech, aby stanovily podmínky upravující, kdo a jak může z tohoto věcného břemene těžit, musí při výkonu své pravomoci dodržovat zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v čl. 9 odst. 1 směrnice 2019/944(13).

32.      Podle mého názoru, jak správně uvádí předkládající soud, výklad čl. 8 odst. 1 a 3, jakož i čl. 9 odst. 1 směrnice 2019/944 může mít vliv na řešení sporu. Proto musí být dotčená vnitrostátní právní úprava posuzována na základě předpokladu, že spadá do oblasti působnosti směrnice 2019/944.

33.      Slovenská vláda zpochybňuje použitelnost článku 8 směrnice 2019/944 ratione materiae a zdůrazňuje, že vnitrostátní právo stanoví dvě odlišná řízení: jedno pro výstavbu výrobní kapacity a druhé pro výkon profesionální činnosti(14) prostřednictvím využívání této výrobní kapacity po její výstavbě(15).

34.      Možnost dosáhnout vkladu zákonných věcných břemen do katastru nemovitostí se vztahuje pouze k získání druhého povolení (k výkonu profesionální činnosti), nikoli k prvnímu (k výstavbě elektrárny). Na tomto základě a s odvoláním na doslovné znění článku 8 směrnice 2019/944 slovenská vláda tvrdí, že se tento článek na projednávanou věc nevztahuje.

35.      Je tedy třeba přednostně určit, zda se článek 8 směrnice 2019/944 omezuje na „výstavbu nových výrobních kapacit“, anebo zda se vztahuje rovněž na „výkon profesionální činnosti v odvětví energetiky“. Pokud by byla správná první hypotéza, bylo by možné vyloučit relevanci tohoto článku v tomto sporu.

36.      Podle slovenské vlády je oblast působnosti čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944 omezena, opakuji, na řízení týkající se „výstavby nových výrobních kapacit“. Naproti tomu se nevztahuje na řízení o „povolení k podnikání v energetice“. Právě posledně uvedené povolení podle slovenského práva umožňuje (podle slovenské vlády) udělit oprávnění ke vkladu zákonných věcných břemen do katastru nemovitostí.

37.      Na první pohled by se mohlo zdát, že doslovné znění směrnice 2019/944 podporuje tezi slovenské vlády: článek 8 se obecně vztahuje na „výrobu“ energie(16). Jeho odstavec 3 se zabývá „[zvláštními řízeními] […] pro malou decentralizovanou nebo distribuovanou výrobu“. A jeho odstavec 1 odkazuje na (běžná) řízení pro „výstavbu nových výrobních kapacit“.

38.      Slovenská vláda však nesouhlasí s výkladem článku 8 směrnice 2019/944, který zohledňuje účel „povolovacího řízení“, jež je v něm upraveno.

39.      Cílem směrnice 2019/944 je mimo jiné „zajistit, aby v rámci vnitřního trhu s elektřinou neexistovaly žádné neodůvodněné překážky, pokud jde o vstup na trh, působení na něm a jeho opuštění“(17).

40.      Souvislost mezi „přístupem na trh“ a povolovacími řízeními vyplývá z bodu 79 odůvodnění směrnice 2019/944: „[n]epřiměřeně zdlouhavá povolovací řízení mohou bránit novým subjektům v přístupu na trh“(18).

41.      Společným cílem řízení upravených v čl. 8 odst. 1 a 3 směrnice 2019/944 je tedy usnadnit novým výrobcům, a to jak velkým, tak malým, účinný a nediskriminační přístup na vnitřní trh s elektřinou tím, že se zabrání tomu, aby byl tento přístup příliš složitý, zatěžující a nákladný (z hlediska času i peněz)(19).

42.      K zajištění účinného přístupu na trh s elektřinou nestačí, aby výrobce pouze postavil výrobní kapacitu: musí ji uvést do provozu, aby mohl vyrábět elektřinu.

43.      Z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona o energetice vyplývá, že „výroba elektřiny“ je jednou z profesionálních činností v energetickém průmyslu, kterou lze vykonávat „pouze na základě povolení nebo potvrzení o splnění oznamovací povinnosti a v souladu s nimi“(20).

44.      Slovenská vláda na jednání uvedla, že na Slovensku „nový výrobce“, který chce vstoupit na vnitřní trh s elektřinou tím, že v rámci své profesionální činnosti provozuje výrobní kapacitu(21):

–        chce-li postavit novou elektrárnu, musí v zásadě disponovat úředním „osvědčením“ vydaným pro tento účel, od kterého se upouští v případě určitých malých výrobců(22);

–        v každém případě musí(23) disponovat oprávněním spočívajícím v „povolení k podnikání v energetice“ (stanoveném v § 6 zákona o energetice), které je nezbytné pro uvedení elektrárny do provozu.

45.      V této souvislosti zahrnuje „povolení k novým výrobním kapacitám“, na které odkazuje článek 8 směrnice 2019/944, na Slovensku soubor tvořený: a) osvědčením, které případně umožnilo výstavbu kapacity, a b) povolením k podnikání v energetice prostřednictvím této kapacity.

46.      Smyslem článku 8 směrnice 2019/944 je zajistit přístup na trh na základě řízení, která probíhají podle „objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií“ (a v případě malých výrobců také „zjednodušených a zefektivněných“). Tento požadavek musí být dodržen jak v řízení o povolení výstavby elektrárny (je-li k tomuto účelu nutné osvědčení), tak v řízení o získání povolení k provozu. Jeho uplatnění pouze ve fázi výstavby by bylo nedostatečné a v praxi by nezajistilo žádný přístup na trh, neboť elektrárna, která nemá povolení k provozu (tj. k výrobě energie), se nemůže účastnit společného trhu s elektřinou a jen stěží by ji bylo možné označit za „výrobní kapacitu“.

47.      V konečném důsledku musí být článek 8 směrnice 2019/944 vykládán jednotně, a to bez ohledu na vlastnosti, které vnitrostátní právo přiznává povolovacímu řízení.

48.      Článek 8 směrnice 2019/944 ukládá povinnost zavést zvláštní řízení pro malé výrobce elektřiny. Naproti tomu nevyžaduje, aby formality nezbytné pro výstavbu výrobní kapacity a pro výkon činnosti výroby elektrické energie prostřednictvím této kapacity byly odděleny ve dvou odlišných řízeních. Přichází v úvahu provedení článku 8 směrnice 2019/944, které obě povolení soustřeďuje do jediného řízení(24).

49.      Stručně řečeno, jsem toho názoru, že srovnání sporného vnitrostátního pravidla s článkem 8 směrnice 2019/944 je třeba provést na základě širokého výkladu tohoto článku, který neomezuje jeho působnost na výstavbu nových výrobních kapacit, nýbrž jej rozšiřuje na povolovací řízení (v širším smyslu), na jehož základě může výrobce elektrické energie vstoupit na trh(25).

50.      Z tohoto hlediska by se článek 8 směrnice 2019/944 vztahoval na řízení o udělení povolení k podnikání v energetice, pokud by slovenské právo s tímto povolením spojovalo možnost vyžadovat zřízení zákonného věcného břemene ohledně nemovitostí patřících třetím osobám.

51.      V každém případě, bez ohledu na výklad článku 8 směrnice 2019/944, se první předběžná otázka omezuje na určení, zda vnitrostátní pravidlo, které vylučuje malé výrobce z přístupu k věcným břemenům, spadá do oblasti působnosti unijního práva tvořeného čl. 194 odst. 1 písm. a) SFEU, čl. 8 odst. 1 a 3 a článkem 9 směrnice 2019/944. Odpověď na takto formulovanou otázku musí být podle mého názoru kladná.

B.      Druhá předběžná otázka

52.      V případě kladné odpovědi (jak navrhuji) na první předběžnou otázku se předkládající soud táže, zda čl. 8 odst. 1 a 3 ve spojení s čl. 9 odst. 1 směrnice 2019/944 brání spornému vnitrostátnímu pravidlu.

53.      Podle předkládacího rozhodnutí dosavadní výklad vnitrostátní právní úpravy zbavuje „[…] malé výrobce elektrické energie, kteří podnikají na základě zjednodušeného řízení […], přístupu k oprávněním přiznaným vnitrostátním právem, jež odpovídají věcným břemenům a usnadňující podnikání v oblasti energetiky, a zároveň tato oprávnění přiznává všem ostatním výrobcům elektrické energie“.

54.      Předpoklad, z něhož vychází druhá předběžná otázka, tedy spočívá v tom, že vnitrostátní právní úprava přiznává odlišná oprávnění těm, kteří využívají „běžného“ řízení (čl. 8 odst. 1 směrnice 2019/944), a těm, kteří využívají „zvláštního, zjednodušeného a zefektivněného“ řízení (čl. 8 odst. 3 téže směrnice).

55.      Pochybnosti předkládajícího soudu vyplývají ze skutečnosti, že podle jeho názoru:

–        slovenské právo ukládá malému výrobci povinnost „zvláštního“, zjednodušeného a zefektivněného řízení stanoveného v § 6 odst. 4 a 5 zákona o energetice bez možnosti zvolit si jako alternativu „běžné“ řízení vyhrazené „velkým“ výrobcům;

–        důsledkem tohoto režimu je, že malí výrobci jsou „zcela“ zbaveni přístupu k zákonným věcným břemenům stanoveným v § 11 zákona o energetice;

–        omezení je takového rozsahu, že cíl čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944 je „zcela zmařen“, neboť zbavuje malé výrobce „výhod, které mají ostatní výrobci elektřiny působící v rámci složitějšího povolovacího režimu“(26).

56.      Předkládající soud napřed vysvětlil, jaký je podle něj účel čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944(27), a poté v tomto ohledu zkritizoval vnitrostátní právní předpisy, jelikož neumožňují dosažení tohoto účelu(28).

57.      Článek 8 směrnice 2019/944 má procesní povahu v tom smyslu, že nepodmiňuje práva, která mají být na konci příslušných řízení přiznána nebo odepřena(29). Omezuje se, jak zdůrazňuji, na úpravu řízení, ať již běžných, či zjednodušených, které vyústí v udělení povolení (v prvním případě) nebo v oznámení činnosti (ve druhém případě).

58.      V tomto smyslu nemá článek 8 směrnice 2019/944 za přímý cíl zajistit existenci zdravé hospodářské soutěže na trhu(30). Jeho účelem je spíše stanovit povinnosti, které musí členské státy splnit při zavádění povolovacích řízení, která umožní skutečný a nediskriminační přístup výrobců elektřiny na trh.

59.      Přípravné práce k čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944, jakož i k odpovídajícím ustanovením v předchozích směrnicích o vnitřním trhu s elektřinou, potvrzují, že toto ustanovení se zaměřuje spíše na povolovací řízení než na obsah a účinky samotného povolení.

60.      Již při prvním zavedení tohoto ustanovení ve směrnici 2003/54/ES(31) bylo jeho cílem „zrychlit a zjednodušit povolovací postupy pro malé výrobce elektřiny“(32). Podle směrnice 2009/72 měly členské státy zajistit, „aby existovala zvláštní povolovací řízení“ ve prospěch výroby malého rozsahu(33). Směrnice 2019/944 v tomto duchu upřesnila, že zvláštní povolovací řízení by mělo být zjednodušeno a zefektivněno(34).

61.      Z tohoto legislativního vývoje vyplývá, že čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944 je výsledkem procesu postupného přizpůsobování povolovacího řízení tak, aby vyhovovalo potřebám malých výrobců elektřiny. Jeho cílem je, aby jim nebyl bráněno v přístupu na trh z důvodu charakteristik tohoto řízení.

62.      Z hmotněprávního hlediska, a nikoli pouze z hlediska procesního, ze slovenského právního předpisu, který zakotvuje dualitu řízení, vyplývá, že posuzovaný jako celek má paradoxní důsledek: to, co by mělo být výhodou pro malé výrobce elektrické energie, se proměňuje ve znevýhodnění. Po skončení „zjednodušeného“ řízení získají tito výrobci oprávnění, které jim neumožňuje požádat o vklad sporných zákonných věcných břemen do katastru nemovitostí, na rozdíl od výrobců, kteří využijí běžné řízení.

63.      Jak jsem již konstatoval, předkládající soud uvádí, že zjednodušené řízení zbavuje malé výrobce práv, která mají významný dopad na jejich přístup na trh(35).

64.      Pokud správně chápu předkládací rozhodnutí, předkládající soud: a) vychází z toho, že vnitrostátní právní úprava malým výrobcům brání v tom, aby využili „běžné“ řízení(36); a b) nepočítá s možností, že by se tito malí výrobci (z jakéhokoli oprávněného zájmu, který by mohl být důvodem jejich rozhodnutí) vzdali zjednodušeného řízení a zvolili si řízení běžné(37).

65.      Druhá předběžná otázka tedy překračuje striktně procesní rámec, aby se zohlednil rozdíl mezi právy náležejícími držiteli „povolení pro novou výrobní kapacitu“ podle toho, zda bylo získáno prostřednictví řízení stanoveného v čl. 8 odst. 1 nebo 3 směrnice 2019/944.

66.      V takto formulované podobě nejsem přesvědčen, že odpověď na tuto otázku lze nalézt přímo v článku 8 směrnice 2019/944. Jak jsem již vysvětlil, toto ustanovení samo o sobě neupravuje práva, která náležejí držiteli povolení, nýbrž upravuje řízení o přístupu na trh(38).

67.      I kdyby práva spojená se zákonným věcným břemenem nebyla nezbytným faktorem pro přístup malých výrobců na trh(39), možnost těmito právy disponovat, či nikoli, může být faktorem, který s větší či menší intenzitou ovlivňuje rozvoj jejich činnosti. A právě zde se plně uplatní pravidla směrnice 2019/944 týkající se činnosti výrobců elektrické energie na trhu, jakož i práv a povinností, které náležejí podnikateli, který na něj již vstoupil(40).

68.      K těmto pravidlům bude třeba připojit pravidla, která v aspektech, jež nebyly předmětem minimální harmonizace na úrovni Unie, přijaly členské státy. Posledně uvedená pravidla musí v každém případě respektovat obecné zásady unijního práva, včetně zásady zákazu diskriminace, která je obecně použitelná a je zakotvena v čl. 3 odst. 4 a čl. 9 odst. 1 směrnice 2019/944(41).

69.      Domnívám se tedy, že druhou předběžnou otázku je třeba zodpovědět především na základě čl. 9 odst. 1 směrnice 2019/944 ve spojení s čl. 8 odst. 3 této směrnice(42).

70.      Věcná břemena, která slovenské právo spojuje s „druhem“ získaného povolení, nejsou přímo upravena směrnicí 2019/944. V této oblasti musí členské státy, i když mají určitý prostor pro uvážení, který jim umožňuje řídit způsob, jakým musí provozovatelé jednat, v každém případě zajistit dodržování cílů směrnice 2019/944 a respektovat skutečnost, že „[použitá kritéria] jsou objektivní a nediskriminační“(43).

71.      Rovnost před zákonem „je obecnou zásadou unijního práva, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li rozlišování objektivně odůvodněno“(44).

72.      Z důvodové zprávy k zákonu o energetice(45) vyplývá, že cílem jeho § 11 je umožnit držiteli povolení vykonávat činnosti v něm uvedené bez předchozího souhlasu vlastníka nemovitosti zatížené věcným břemenem(46).

73.      Slovenská vláda zdůrazňuje nesrovnatelnost situace velkých a malých výrobců energie z důvodu výjimky, které posledně uvedení požívají ve vztahu ke splnění některých odborných požadavků nebo určitých povinností, jež dopadají na prvně uvedené(47). Žádný z těchto požadavků však nesouvisí s cílem § 11, jehož pravidla stanoví práva, která mohou usnadnit výkon činnosti jakéhokoli výrobce energie, ať již velkého, nebo malého(48).

74.      S výhradou posouzení předkládajícím soudem vše nasvědčuje tomu, že obě situace lze považovat za srovnatelné, pokud jde konkrétně o zákonné věcné břemeno jako nástroj podporující výrobu elektrické energie, a že platný režim objektivně zakládá nerovné zacházení ve prospěch velkých výrobců. Ti mohou jako držitelé „povolení“ dosáhnout vkladu věcného břemene bez ohledu na souhlas vlastníka zatížené nemovitosti, zatímco malí výrobci musí k dosažení téhož výsledku využít prostředků s nejistým výsledkem (bude záviset na vůli vlastníka pozemku) nebo prostředků zdlouhavějších a složitějších(49).

75.      Rozdílné zacházení může být odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a rozumném kritériu, tedy pokud souvisí s legitimním cílem sledovaným dotčenou právní úpravou a je přiměřené cíli sledovanému tímto zacházením.

76.      Podle slovenské vlády sleduje vnitrostátní právní úprava cíl zabránit tomu, aby se nepřiměřeně rozšířily zásahy do vlastnických práv vlastníků nemovitostí zatížených věcnými břemeny. Tento nástroj (zákonné věcné břemeno) je vyhrazen těm, kteří slouží veřejnému zájmu(50).

77.      Předkládající soud ve skutečnosti nezpochybňuje, že ochrana vlastnických práv třetích osob, jejichž majetku se zákonná věcná břemena dotýkají, představuje cíl, který může odůvodnit sporné omezení.

78.      Problém se přesouvá k přiměřenosti opatření, jelikož existuje jiná vhodná a méně omezující alternativa, která by umožnila tento cíl zajistit.

79.      Katastrální úřad zamítá žádost malého výrobce na základě čistě formálního kritéria („potvrzení o splnění oznamovací povinnosti“ namísto „povolení“), aniž analyzuje ostatní požadavky § 11 odst. 1 zákona o energetice(51). Širší analýza by však umožnila dosáhnout uplatněného legitimního cíle, aniž by byla malým výrobcům zároveň a bez dalšího upřena možnost požádat o vklad zákonného věcného břemene.

80.      Slovenská vláda v odpovědi na otázku položenou na jednání uznala, že § 11 zákona o energetice nepřiznává absolutní právo na vklad věcného břemene. Vysvětlila, že katastrální úřad má široký prostor pro uvážení při posuzování existence veřejného zájmu a případném poměřování protichůdných zájmů výrobce a vlastníka dotčeného pozemku.

81.      Ve světle toho, co slovenská vláda uvedla ve svém písemném vyjádření(52), je zákon o energetice založen na ex ante a abstraktním posouzení neexistence veřejného zájmu na výrobě energie malými výrobci, které provedl přímo zákonodárce. Toto posouzení vylučuje zvážení jednotlivých případů, které katastrální úřad nemůže provést.

82.      Na jednání slovenská vláda uznala, že není schopna vysvětlit, jaké právní argumenty odůvodňovaly rozhodnutí vnitrostátního zákonodárce zvolit tento přístup.

83.      Mám za to, že takové pojetí „veřejného zájmu“ není slučitelné se směrnicí 2019/944. Usiluje-li tato směrnice o podporu výroby elektrické energie v malém rozsahu a začlenění elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů (jako je vodní energie) na trh, je tomu tak proto, že existuje veřejný zájem na jejich podpoře(53).

84.      Netvrdím, že by malí výrobci elektřiny měli požívat práv totožných s právy přiznanými výrobcům, jejichž činnost spočívající ve výrobě je kritická či nezbytná pro stabilitu soustavy. Souhlasím s předkládajícím soudem(54), že omezená velikost a menší dopad výroby v malém rozsahu, jakož i výjimka z povinnosti splnit některé požadavky různé povahy, mohou odůvodnit obezřetnější přístup při přiznávání práv, která by ze své podstaty mohla zasáhnout do jiných veřejných zájmů nebo do práv třetích osob.

85.      Předkládající soud se v několika pasážích předkládacího rozhodnutí odvolává na „současný výklad a uplatňování slovenské právní úpravy“(55) jako na překážku, která mu brání překonat zamítnutí vkladu věcného břemene požadovaného společností Haluška.

86.      Jakožto vrcholnému soudu však předkládajícímu soudu přísluší vykládat vnitrostátní právo, aniž je nutně vázán předchozími rozhodnutími. Z jeho výkladu lze patrně dovodit, že mu nic nebrání vykládat § 11 odst. 1 zákona o energetice v souladu s unijním právem tak, aby se zabránilo neodůvodněnému nerovnému zacházení mezi jednotlivými výrobci.

87.      Podle tohoto (možného) výkladu v souladu s unijním právem vnitrostátní pravidlo nebrání tomu, aby katastrální úřad měl dostatečně široký prostor pro uvážení k tomu, aby v každém jednotlivém případě posoudil existenci veřejného zájmu, a to i tehdy, požádá-li malý výrobce elektřiny z vodní energie o možnost využít zákonného věcného břemene.

88.      V této souvislosti bude moci katastrální úřad poměřit protichůdné zájmy výrobce energie a vlastníka dotčeného pozemku a v případě potřeby vyloučit riziko zneužití plynoucí z nekontrolovaného rozšíření zákonných věcných břemen.

89.      Stručně řečeno, a s výhradou posouzení předkládajícím soudem, § 11 zákona o energetice by mohl být vykládán v souladu se směrnicí 2019/944, aniž by tento výklad znamenal systematické vytváření nepřiměřené újmy na vlastnických právech vlastníků dotčených pozemků (kteří ostatně musí být odškodněni za podmínek stanovených vnitrostátním pravidlem).

VI.    Závěry

90.      S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji odpovědět Nejvyššímu správnímu soudu Slovenské republiky (Najvyšší správny súd Slovenskej republiky, Slovensko) následovně:

„Článek 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU

musí být vykládán v tom smyslu, že

není-li možné vnitrostátní právní úpravu vykládat způsobem souladným se směrnicí 2019/944, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu, není s jejím čl. 9 odst. 1 slučitelné pravidlo vnitrostátního práva, které na základě ex ante a abstraktního posouzení veřejného zájmu brání malým výrobcům elektřiny z vodní energie, kteří podléhají zjednodušenému řízení podle čl. 8 odst. 3 této směrnice, využít zákonného věcného břemene přiznaného ostatním výrobcům elektrické energie.“


1      Původní jazyk: španělština.


2      Věcné břemeno je ve svém klasickém pojetí břemeno zatěžující nemovitost ve prospěch jiné nemovitosti patřící jinému vlastníkovi. Může být zřízeno zákonem (zákonné věcné břemeno) nebo na základě vůle vlastníků (dobrovolné věcné břemeno).


3      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125).


4      Zákon č. 251/2012 o energetice a o změně a doplnění některých zákonů ve znění účinném do 31. března 2022 (zákon č. 251/2012 Z. z. o energetike a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení účinnom do 31. marca 2022; dále jen „zákon o energetice“).


5      Seznam uvedený v § 11 odst. 1 zahrnuje i další pravomoci, jako „odstranit a ořezat stromy a jiné porosty, které ohrožují bezpečnost nebo spolehlivost provozu energetických zařízení“ [písm. b)]; „upravovat travní porosty“ [písmeno c)]; nebo „vstupovat, po předchozím souhlasu v souladu se zvláštními předpisy, do uzavřených prostor a zařízení“ ministerstva obrany, ministerstva vnitra, ozbrojených sil a policie, jakož i jiných státních úřadů [písm. d)]. V původním znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je znění písmene f) zvýrazněno tučně, což podle všeho naznačuje, že právě toto ustanovení je předmětem sporu před předkládajícím soudem. Podle slovenské vlády se však spor týká věcného břemene uvedeného v písmenu g).


6      To vyplývá z dokumentů uvedených v poznámce pod čarou 68 písemného vyjádření slovenské vlády. Ke změně vlastnictví došlo na základě smlouvy ze dne 15. října 2014, kterou byla vodní elektrárna vložena do majetku společnosti Haluška.


7      Ve vnitrostátním spise předaném Soudnímu dvoru se nachází dokument vydaný dne 20. října 2014 Úřadem pro regulaci síťových odvětví (Úrad pre reguláciu siet’ových odvetví, Slovensko), v němž se potvrzuje, že společnost Haluška splnila povinnost oznámit zahájení své činnosti, k němuž došlo dne 15. října 2014. Tento úřední dokument slouží podle údajů v něm uvedených jako oprávnění k podnikání v energetice.


8      Rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Fondazione Teatro alla Scala di Milano (C‑668/24, EU:C:2026:60, bod 35 a citovaná judikatura).


9      Předkládající soud uvádí, že vnitrostátní zákon zbavuje malé výrobce „práv, která mají značný dopad na přístup podnikatelů v odvětví energetiky na trh a na jejich činnost na trhu (výstavba a přístup k zařízením na cizích pozemcích bez souhlasu vlastníka, provoz a údržba těchto zařízení atd.)“ (předkládací rozhodnutí, bod 44, kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


10      „[P]otřeba dospět k takovému výkladu unijního práva, který bude pro vnitrostátní soud užitečný, vyžaduje, aby tento soud vymezil skutkový a právní rámec, v němž jím položené otázky vyvstaly, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na nichž jsou tyto otázky založeny“. Rozsudek ze dne 30. dubna 2026, Kotaňák (C‑748/24, EU:C:2026:358, bod 29 a citovaná judikatura).


11      Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nemá hypotetickou povahu ani na základě toho – na což slovenská vláda poukázala na jednání – že společnost Haluška získala přístup k pozemkům, jež jsou předmětem věcného břemene, jinou cestou (smluvně nebo vydržením). Tato okolnost, pokud by byla prokázána, by spadala do posouzení skutkového stavu, které přísluší výlučně předkládajícímu soudu.


12      Článek 1 druhý pododstavec.


13      Podle tabulky uvedené v příloze IV směrnice 2019/944 čl. 9 odst. 1 této směrnice odpovídá čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 55). V souvislosti s touto posledně uvedenou směrnicí Soudní dvůr uvedl, že: „[…] čl. 3 odst. 1 [směrnice 2009/72] zakotvuje v oblasti vnitřního trhu s elektřinou obecnou zásadu zákazu diskriminace, která je nedílnou součástí obecných zásad unijního práva. Soudní dvůr již [...] uvedl, že tato zásada zavazuje členské státy, jestliže vnitrostátní situace dotčená ve věci v původním řízení spadá do rozsahu působnosti unijního práva“ [rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, UNESA a další (C‑105/18 až C‑113/18, EU:C:2019:935, bod 49)].


14      V této souvislosti pojem „profesionální“ znamená, že činnost je vykonávána v rámci podnikání. V tomto smyslu jej budu používat v tomto stanovisku.


15      Podle slovenské vlády se článek 8 směrnice 2019/944 omezuje na „výstavbu nových výrobních kapacit“, která v jejím vnitrostátním právu podléhá jinému povolení, než je povolení dotčené ve věci v původním řízení (body 24 až 30 jejího písemného vyjádření). Zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, co tvrdí předkládající soud, provedení čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944 do vnitrostátního práva se nenachází v § 6 zákona o energetice, ale v § 12 téhož zákona.


16      Nadpis tohoto ustanovení zní „Povolovací řízení pro nové kapacity“.


17      Viz body 12 a 14 odůvodnění směrnice 2019/944.


18      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Bod odůvodnění upřesňuje, že „[p]ovolovací řízení by neměla vyvolávat administrativní zatížení neúměrné velikosti a potenciálnímu vlivu výrobců“.


19      Slovenská vláda na jednání připustila, že oznamovací povinnost stanovená v § 6 odst. 4 zákona o energetice sleduje tento cíl, ale trvala na tom, že čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944 do vnitrostátního práva provádí pouze § 12 tohoto zákona.


20      Ustanovení § 6 zákona o energetice upravuje povolení vyžadované nejen pro výkon činnosti výroby elektřiny, ale i pro její přenos, distribuci a dodávku. V důsledku toho se může vztahovat na několik „povolení“ stanovených ve směrnici 2019/944, včetně povolení podle jejího článku 8, pokud jde o výrobu energie.


21      Je nesporné, že společnost Haluška hodlá vykonávat svou činnost v rámci profesionální činnosti, a nikoli pro svou pouhou spotřebu, přičemž posledně uvedený případ spadá pod § 4 odst. 2 zákona o energetice.


22      Podle § 12 odst. 2 zákona o energetice není osvědčení nutné v případě zařízení na výrobu elektřiny ze solární energie do 500 kW a z jiného zdroje energie do 1 MW.


23      Slovenská vláda na jednání vysvětlila, že povolení je vyžadováno jak od výrobce, který provozuje nově vybudovanou elektrárnu, tak od výrobce, který obnovuje provoz již existujícího zařízení, a potvrdila, že bez tohoto povolení nelze energii vyrábět.


24      Ve svém stanovisku ve věci Regione Emilia-Romagna (C‑653/24, EU:C:2025:966) jsem zkoumal právní rámec použitelný na italské malé výrobce elektřiny z vodní energie, kteří odebírají vody ve veřejném vlastnictví k výrobě elektřiny. V této souvislosti bylo zavedeno jediné povolovací řízení, které upravovalo jak výstavbu elektrárny, tak její uvedení do provozu (viz poznámka pod čarou 30 uvedeného stanoviska).


25      Na jednání byly zdůrazněny obtíže spojené s pojmem „výstavba“ nové elektrárny, neboť není jasné, zda existuje minimální prahová hodnota pro určení „nové výstavby“ při rekonstrukci a úpravě již existujícího zařízení. Tyto obtíže mohou a musí být vyřešeny s ohledem na konečný cíl pravidla, kterým je usnadnit vstup nového výrobce na trh bez ohledu na datum výstavby zařízení, které provozuje.


26      Předkládací rozhodnutí, body 40 a 43.


27      Předkládací rozhodnutí, bod 40: „účelem a smyslem čl. 8 odst. 3 [...] je umožnit malým decentralizovaným výrobcům snadnější vstup na trh s elektřinou, a tím zajistit konkurenční prostředí na trhu s elektřinou (větší počet výrobců elektrické energie), decentralizaci výroby elektrické energie (umožnit malým výrobcům přístup na trh a chránit je před monopolem velkých dodavatelů elektrické energie), [...] a v konečném důsledku přínos pro spotřebitele v podobě nižších cen elektrické energie v důsledku zdravého konkurenčního prostředí na trhu s energií“.


28      Předkládací rozhodnutí, bod 40, in fine: tohoto účelu „není možné dosáhnout [...], pokud vnitrostátní zákonodárce na jedné straně stanoví zvláštní povolovací řízení pro malé výrobce elektrické energie, ale na druhé straně je zbavuje výhod, které mají ostatní výrobci elektrické energie podnikající ve složitějším povolovacím režimu podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2019/944“.


29      Jeho odstavec 4 přiznává určitá práva pouze „žadatelům“, kteří se zúčastnili řízení a jimž bylo zamítnuto požadované povolení.


30      Jak uvedu níže, jeho nepřímým účinkem je skutečně zvýšení počtu výrobců elektřiny působících na trhu, a tím i usnadnění vytvoření konkurenčního prostředí.


31      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES (Úř. věst. 2003, L 176, s. 37; Zvl. vyd. 12/02, s. 211). Pouze v rámci povolovacího řízení příslušelo obecně členským státům, aby zohlednily „omezenou velikost a možný vliv“ malých výrobních kapacit. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (Úř. věst. 1997, L 27, s. 20) neobsahovala žádné ustanovení směřující k usnadnění přístupu malých výrobců elektřiny na trh.


32      To vyplývá ze sdělení Komise Evropskému parlamentu v souladu s čl. 251 odst. 2 druhým pododstavcem Smlouvy o ES o společném postoji přijatém Radou k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/ 92/ES a o společném stanovisku přijatém Radou s cílem přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (dokument SEC/2003/161 final, k dispozici na https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/HTML/?uri=CELEX:52003SC0161). Odstavec 3 článku 6 nebyl obsažen v původním návrhu Komise (COM/2001/0125 final). Evropský parlament v prvním čtení navrhl (pozměňovací návrh č. 50) zavedení nového odstavce, podle něhož „small decentralised and/or embedded generators shall benefit from simplified authorisation procedures“. Cílem tohoto pozměňovacího návrhu bylo „podpořit rozvoj decentralizovaných zdrojů energie a zároveň uznat, že menší elektrárny mají omezenější dopad na životní prostředí a společnost“ (viz zpráva Evropského parlamentu, dokument A5‑0077/2002 ze dne 1. března 2002, k dispozici na https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-5‑2002‑0077_EN.html?redirect#_section1). Komise s touto zásadou souhlasila. Ustanovení bylo přeformulováno, přičemž „zůstal zachován cíl rychlejších postupů pro povolování malých elektráren“ (dokument SEC/2003/161 final).


33      Podle čl. 7 odst. 3 směrnice 2009/72 „[č]lenské státy zajistí, aby existovala zvláštní povolovací řízení pro malé [...] výrobce [...], která by brala v úvahu jejich omezenou velikost a jejich možný vliv“ (změny oproti znění z roku 2003 jsem vyznačil kurzivou). Pokus o revizi čl. 6 odst. 3 směrnice 2003/54 se objevil ve stanovisku Evropského parlamentu v prvním čtení, jehož pozměňovací návrh č. 59 navrhoval uložit členským státům povinnost zajistit, aby „malí decentralizovaní výrobci nebo malá distribuovaná výroba mohli využívat zjednodušená povolovací řízení“: viz zpráva Evropského parlamentu A6‑0191/2008, k dispozici na https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-6‑2008‑0191_ES.html?redirect, kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


34      Tato změna vyplývá z pozměňovacího návrhu č. 43 Evropského parlamentu (k dispozici na https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-8‑2018‑0044_EN.html#_section2).


35      V bodech 40, 42 a 44 předkládacího rozhodnutí, jakož i ve formulaci obou předběžných otázek předkládající soud trvá na tom, že malí výrobci jsou „zbaveni“ práva na zákonné věcné břemeno.


36      V takovém případě je třeba prokázat splnění přísnějších požadavků stanovených v oblasti odborné způsobilosti. Komise tento aspekt na jednání několikrát zdůraznila.


37      Předkládající soud se tedy netáže, zda je s článkem 8 směrnice 2019/944 slučitelná vnitrostátní právní úprava, která zbavuje malé výrobce možnosti svobodné volby mezi řízeními stanovenými v odstavcích 1 a 3 této směrnice. S ohledem na analýzu účelu ustanovení mám za to, že jeho cílem je poskytnout malým výrobcům pružnější řízení, které je koncipováno jako alternativa k běžnému řízení. Naproti tomu se nedomnívám, že cílem čl. 8 odst. 3 směrnice 2019/944 je uložit jim povinnost použít zjednodušené řízení, i když z jakéhokoli oprávněného důvodu nemají zájem tak učinit a chtějí raději postupovat podle „běžných“ způsobů přístupu na trh.


38      Na jednání se slovenská vláda i Komise shodly na tom, že úprava práv vyplývajících z povolení není uvedena v článku 8 směrnice 2019/944.


39      Vše nasvědčuje tomu, že společnost Haluška působila na trhu od roku 2014 a po dobu několika let působila jako výrobce elektřiny, aniž disponovala věcnými břemeny, o jejichž vklad do katastru požádala v roce 2021.


40      Pravidla, která upravují například jejich volný přístup k distribuční a přenosové soustavě, jakož i oddělení jejich vlastnictví od provozovatelů přenosových soustav s cílem zabránit riziku diskriminace při provozování soustavy (články 6 a 43), nebo přístup výrobce k zákazníkům prostřednictvím zřízení „přímých vedení“ (článek 7). Vzhledem k tomu, že nebyla poskytnuta další upřesnění ohledně povahy prací, které mají být provedeny na základě věcného břemene požadovaného ve sporu v původním řízení, nelze posoudit případnou relevanci těchto ustanovení.


41      Členské státy zabezpečí, „[...] aby [elektroenergetické podniky] nebyly diskriminovány z hlediska svých práv nebo povinností“ (čl. 9 odst. 1 směrnice 2019/944).


42      Řízení, které vedlo ke spornému „povolení“ (přesněji k potvrzení splnění oznamovací povinnosti), skončilo dne 20. října 2014, za platnosti směrnice 2009/72. Článek 7 této směrnice byl v zásadě rovnocenný stávajícímu článku 8 směrnice 2019/944. V zájmu zjednodušení budu nadále odkazovat na článek 8 směrnice 2019/944, i když pravidlem použitelným ratione temporis byl článek 7 směrnice 2009/72.


43      Obdobně viz rozsudek ze dne 9. října 2008, Sabatauskas a další (C‑239/07, EU:C:2008:551, bod 47).


44      Viz ex multis rozsudek ze dne 8. března 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (Přímý účinek) (C‑205/20, EU:C:2022:168, bod 54).


45      Citované v poznámce pod čarou 63 písemného vyjádření slovenské vlády.


46      V téže zprávě je rovněž uvedeno, že „při povolování instalace vedení a zařízení elektrizační soustavy rozhodne stavební úřad o rozsahu a možnostech využívání této stavby“ a že „držitel povolení [je povinen] poskytnout vlastníkovi nemovitosti jednorázovou náhradu, avšak pouze za plochu, kterou v důsledku uplatnění zákonného věcného břemene držitelem povolení nemůže využívat“.


47      Slovenská vláda zmiňuje zejména povinnost poskytovat určité informace ministerstvu hospodářství nebo provozovateli přenosové soustavy, jakož i umožnit osobám pověřeným výkonem úkolů státu přístup do budov, v nichž je činnost vykonávána, zajistit odbornou způsobilost osob plnících úkoly související s touto činností a dbát na to, aby zařízení splňovala požadavky na kvalitu, bezpečnost, ochranu zdraví při práci a ochranu životního prostředí.


48      Podle judikatury Soudního dvora „[p]ožadavek na srovnatelnost situací [...] musí být posuzován s ohledem na veškeré skutečnosti, které tyto situace charakterizují, a zejména ve světle předmětu a cíle aktu, který předmětné rozlišení zavádí“: rozsudek ze dne 2. září 2021, État belge (Právo pobytu v případě domácího násilí) (C‑930/19, EU:C:2021:657, bod 58), kurzivou zvýraznil autor stanoviska. V projednávané věci není sporné rozlišení stanoveno (přímo) pravidlem o povolovacím řízení (§ 6 zákona o energetice), nýbrž pravidlem o zřízení věcných břemen (§ 11 téhož zákona). Srovnatelnost situací je tedy třeba posuzovat s ohledem na vlastní účel tohoto posledně uvedeného ustanovení.


49      Malý výrobce by mohl získat věcné břemeno pouze na základě smlouvy s vlastníkem pozemku nebo v rámci soudního řízení.


50      Písemné vyjádření slovenské vlády, body 60 až 63.


51      Mezi tyto požadavky patří požadavek nezbytnosti a přínosu pro veřejný zájem. Podle tohoto ustanovení je vklad zákonného věcného břemene do katastru nemovitostí povolen pouze „v nezbytném rozsahu a ve veřejném zájmu“.


52      Podle tohoto vyjádření slovenské vlády (bod 64) výrobci, kteří vykonávají činnost na základě splnění oznamovací povinnosti, působí výlučně za účelem dosažení zisku, a nikoli ve veřejném zájmu, jelikož neplní kritickou funkci pro infrastrukturu a jejich výroba není nezbytná pro stabilitu soustavy.


53      Bod 6 odůvodnění a čl. 58 písm. d) směrnice 2019/944. Na jednání slovenská vláda nakonec uznala, že skutečně existuje veřejný zájem na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů.


54      Bod 43 předkládacího rozhodnutí.


55      Body 2, 39, 44 a 45 předkládacího rozhodnutí.