Skutečnosti předcházející sporu

2

Žalobkyně je součástí dvou konsorcií složených z příjemců dvou grantových dohod uzavřených v rámci programu na podporu politiky informačních a komunikačních technologií upraveného rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013), zavedeným rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006 (Úř. věst. L 310, s. 15, dále jen „rámcový program IC“).

3

První dohoda s číslem 225023 byla uzavřena dne 10. října 2008 mezi Evropským společenstvím, zastoupeným Evropskou komisí, a společností Tesan Televita Srl, jako koordinátorem projektu „ElDeRly-friEndly Alarm handling and MonitorING (Dreaming)“ (dále jen „dohoda Dreaming“ a „projekt Dreaming“). Druhá dohoda s číslem 250449 byla uzavřena dne 31. května 2010 mezi Společenstvím, zastoupeným Komisí, a společností Digipolis SCRL, jako koordinátorem projektu „HOME SWEET HOME: Health monitoring and sOcial integration environMEnt for Supporting WidE ExTension of independent life at HOME“ (dále jen „dohoda HOME SWEET HOME“ a „projekt HOME SWEET HOME“).

4

Cílem projektů Dreaming a HOME SWEET HOME bylo umožnit starším lidem se ztrátou samostatnosti zůstat ve svých domovech prostřednictvím kombinace technologických přístrojů a systémů, mezi něž patřil upravený mobilní telefon a snadno použitelný videokonferenční systém, připojené k sociálně-lékařským asistenčním střediskům.

24

V rámci uskutečnění těchto dvou projektů požádala Komise auditorskou společnost PKF Littlejohn LLP o audit, který byl proveden v období od 18. dubna 2014 do 27. května 2015.

25

OLAF mezitím dne 30. dubna 2015 zahájil vyšetřování týkající se zejména údajných podvodných jednání spáchaných žalobkyní při plnění sporných dohod.

35

V předběžném informačním dopise ze dne 20. září 2018 Komise uvedla, že za účelem provedení závěrů zprávy o auditu je třeba přistoupit k vymáhání částek ve výši 94 445 eur v případě projektu Dreaming a ve výši 121 517 eur v případě projektu HOME SWEET HOME, které odpovídaly nezpůsobilým nákladům v rozsahu, v němž byly financovány Komisí a vyplaceny Komisí žalobkyni. Vyzvala žalobkyni, aby se vyjádřila do 30 dnů od obdržení uvedeného dopisu s tím, že pokud se nevyjádří, vydá výzvu k úhradě, aby mohla zahájit vymáhání těchto částek.

37

Zpráva OLAF byla dokončena dne 13. listopadu 2018. V závěrech této zprávy měl OLAF v podstatě za to, že v letech 2008 až 2014 se žalobkyně dopustila několika nesrovnalostí, zejména v rámci projektů Dreaming a HOME SWEET HOME. Byly zjištěny tři druhy nesrovnalostí. První se v podstatě týkala střetu zájmů v osobě žalobkyně spočívajícího v tom, že ovlivňovala své partnery v konsorciu odpovědné za uskutečnění uvedených projektů (dále jen „partneři v konsorciu“) za účelem výběru dodavatelské společnosti, a že obdržela provize z prodejů této společnosti. Druhá, která byla uvedena ve zprávě, vytýkala žalobkyni fakturování příliš vysokých nákladů na zaměstnance. Třetí druh nesrovnalostí spočívá v podstatě ve fakturaci příliš vysokých cen některých výrobků nezbytných pro provedení dotčených projektů.

39

Dne 4. února 2019 Komise oznámila žalobkyni dvě výzvy k úhradě znějící na vrácení části finančního příspěvku Unie považovaného za neodůvodněný, pokud jde o projekt Dreaming a projekt HOME SWEET HOME, a sice výzvu k úhradě č. 3241901815 ve výši 94 445 eur a výzvu k úhradě č. 3241901886 ve výši 121 517 eur. V obou výzvách k úhradě Komise stanovila nejzazší datum pro platbu na 18. března 2019.

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

40

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 4. dubna 2019 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

41

Dne 12. července 2019 podala Komise soudní kanceláři Tribunálu žalobní odpověď obsahující vzájemný návrh.

42

Žalobkyně podala repliku dne 5. září 2019.

43

Dne 7. listopadu 2019 podala žalobkyně doplňující spis obsahující nový návrh znějící na to, aby Komisi bylo nařízeno, aby odstranila žalobkyni ze systému včasného odhalování rizik a vylučování (EDES).

44

Dne 6. ledna 2020 podala Komise dupliku, která obsahovala její vyjádření k doplňujícímu spisu žalobkyně.

45

V rámci organizačních procesních opatření přijatých ve dnech 9. června a 4. srpna 2020 na základě čl. 89 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu položil Tribunál účastnicím řízení otázky, na které tyto účastnice řízení ve stanovených lhůtách odpověděly.

46

Vzhledem k překážce na straně jednoho člena desátého senátu určil předseda Tribunálu dne 10. srpna 2020 na základě čl. 17 odst. 2 jednacího řádu jiného soudce pro doplnění senátu.

47

S ohledem na to, že účastníce řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodaly žádost o konání jednání, Tribunál, který měl věc za dostatečně objasněnou na základě podkladů obsažených v soudním spise, na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu rozhodl, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení.

48

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–

rozhodl, že žalobkyně nemusí vyhovět výzvám k úhradě č. 3241901815 a č. 3241901886 vydaným dne 4. února 2019;

–

v případě potřeby, aby tyto výzvy k úhradě prohlásil za neplatné;

–

nařídil Komisi, aby odstranila žalobkyni z databáze EDES;

–

odmítl vzájemný návrh jako nepřípustný, a podpůrně zamítl jako neopodstatněný;

–

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

49

Komise navrhuje, aby Tribunál:

–

zamítl jako neopodstatněnou hlavní žalobu žalobkyně znějící na určení neexistence pohledávek vůči ní;

–

odmítl jako nepřípustnou doplňující žalobu žalobkyně na neplatnost výzev k úhradě č. 3241901815 a č. 3241901886 vydaných dne 4. února 2019;

–

odmítl jako nepřípustný návrh žalobkyně obsažený v jejím doplňujícím spisu ze dne 7. listopadu 2019, znějící na to, aby Komisi bylo nařízeno, aby odstranila žalobkyni z databáze EDES;

–

rozhodl, že smluvní porušení přičitatelná žalobkyni ve vzájemném návrhu mají povahu nesrovnalostí;

–

uložil žalobkyni, aby Komisi vrátila v plné výši granty, které obdržela ve výši 230 348 eur na projekt Dreaming a ve výši 282 451 eur na projekt HOME SWEET HOME;

–

uložil žalobkyni povinnost k platbě částky 58 876,50 eura z titulu náhrady škody;

–

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Právní otázky

K pravomoci Tribunálu a k přípustnosti žaloby a vzájemného návrhu

K příslušnosti Tribunálu

50

Je třeba mít za to, že Tribunál má pravomoc rozhodovat o projednávané žalobě, podané podle článku 272 SFEU, na základě rozhodčí doložky obsažené v čl. 10 třetím pododstavci každé ze sporných dohod, která přiznává Tribunálu pravomoc rozhodovat o veškerých sporech týkajících se výkladu, provádění nebo platnosti těchto dohod.

51

Tribunál má ze stejného titulu rovněž pravomoc rozhodnout o vzájemném návrhu podaném Komisí. Podle judikatury totiž pravomoc Tribunálu, ke dni podání žaloby, projednat žalobu na základě rozhodčí doložky znamená nezbytně i pravomoc projednat vzájemný návrh podaný orgánem v rámci téže žaloby, který pramení ze smluvního vztahu nebo skutečnosti, na nichž je založena hlavní žaloba, nebo má přímý vztah k povinnostem, jež z nich vyplývají (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2014, Isotis v. Komise, T‑59/11, EU:T:2014:679, bod 265 a citovaná judikatura). Žaloba žalobkyně přitom stejně jako vzájemný návrh podaný Komisí pramení ze smluvního vztahu mezi účastnicemi řízení na základě sporných dohod. Kromě toho se tento vzájemný návrh týká úhrady veškerých částek poskytnutých žalobkyni z titulu sporných dohod, takže zahrnuje částky, které jsou předmětem výzev k úhradě uvedených v žalobě podané žalobkyní.

K věci samé

Ke vzájemnému návrhu

76

Zaprvé je třeba přezkoumat vzájemný návrh, jelikož směřuje k úhradě veškerých částek poskytnutých žalobkyni z titulu sporných dohod, takže zahrnuje částky, které jsou předmětem výzev k úhradě uvedených v žalobě podané žalobkyní.

77

Předmětem vzájemného návrhu je uložit žalobkyni povinnost zaplatit částku ve výši 571 675,50 eura z titulu sporných dohod. Tento návrh vychází ze závěrů uvedených ve zprávě OLAF.

78

Ohledně uvedené zprávy Komise tvrdí, že v rámci provádění projektů Dreaming a HOME SWEET HOME byly zjištěny nesrovnalosti ve vztahu k žalobkyni. Komise vyzdvihuje dvě nesrovnalosti, které jsou podle jejího názoru nejvíce zjevné, a to zaprvé střet zájmů a zadruhé fakturování příliš vysokých cen za zařízení a pobírání prodejních provizí.

79

Pokud jde o první tvrzenou nesrovnalost, Komise uvádí, že žalobkyně má 25% podíl na společnosti XJ. V tomto kontextu Komise žalobkyni vytýká, že přiměla své partnery v konsorciu, aby v rámci uvedených projektů bylo zařízení nezbytné k uskutečnění těchto projektů pořízeno od společnosti XJ. Kromě toho vytýká žalobkyni, že neoznámila riziko střetu zájmů ani Komisi, ani svým partnerům v konsorciu. Žalobkyně navíc vystavila dvě nepravdivá prohlášení, ve kterých uvedla neexistenci střetu zájmů před tím, než byla schválena jako příjemce dotací v rámci obou dotčených projektů.

80

Pokud jde o druhou vytýkanou nesrovnalost, Komise zejména tvrdí, že žalobkyně obdržela od společnosti XJ prodejní provize ve výši 5 až 10 % za prodej zařízení v rámci těchto projektů svým partnerům v konsorciu prostřednictvím žalobkyně. Kromě toho žalobkyně přispěla k umělému zvýšení ceny některého zařízení. V tomto ohledu Komise uvádí, že se u těchto projektů počítalo s nákupem modelu mobilního telefonu Z za jednotkovou cenu 1 018 eur. Později však byl tento model nahrazen levnějším modelem, a to modelem Y za jednotkovou cenu 616 eur. Komise cituje korespondenci, z níž vyplývá, že v této souvislosti se žalobkyně, XJ a třetí společnost rozhodly uměle zvýšit cenu dalšího zařízení stanoveného pro dotčené projekty proto, aby si rozdělily rozdíl v nákladech ve výši 70 350 eur. Cena konzole tak byla navýšena ze 438,50 na 577 eur a cena softwaru pro telekonferenci z 200 na 422 eur.

K tvrzeným nesrovnalostem

117

Komise vytýká žalobkyni, že porušila zejména své smluvní závazky stanovené v bodě II.3 písm. g) a i) všeobecných podmínek každé ze sporných dohod, jakož i zásadu plnění smluv v dobré víře stanovenou belgickým právem, použitelným podpůrně na sporné dohody. Za tímto účelem se dovolává střetu zájmů spojeného s účastí na akcionářské struktuře dodavatele určitého zařízení, jakož i s pobíráním prodejních provizí a fakturací příliš vysokých cen.

124

Bez dalšího je třeba připomenout, že v rámci smlouvy, která obsahuje rozhodčí doložku ve smyslu článku 272 SFEU, je věcí strany, která Komisi vykázala náklady na získání finančního příspěvku Unie, aby prokázala, že uvedené náklady byly skutečnými náklady, které byly skutečně nezbytné a vznikly při provádění projektu po dobu jeho trvání. Nicméně v případě, že Komise na základě finančního auditu požádá o splacení pohledávky, musí prokázat, že za předpokladu, že příjemce předložil prohlášení o nákladech a dalších důležitých informacích, je smluvní plnění vadné nebo že prohlášení o výdajích nejsou přesná nebo věrohodná (viz rozsudek ze dne 13. července 2017, Talanton v. Komise, T‑65/15, nezveřejněný, EU:T:2017:491, bod 54 a citovaná judikatura).

125

Jelikož v projednávané věci žalobkyně předložila prohlášení o nákladech a další relevantní informace, je na Komisi, aby předložila konkrétní důkazy o tom, že smluvní plnění žalobkyně byla vadná s ohledem na povinnosti, ke kterým se zavázala v rámci sporných dohod.

126

Nejprve je třeba poznamenat, že z bodu II.3 písm. g) všeobecných podmínek sporných dohod vyplývá, že riziko střetu zájmů předpokládá existenci konvergence hospodářských zájmů, politické nebo národní spřízněnosti, rodinných nebo citových vztahů nebo jakéhokoli jiného druhu zájmu. Tato konvergence, tyto spřízněnosti nebo tyto vztahy musí být proto skutečně zjištěny na základě konkrétního posouzení předmětu smlouvy a situace dotčených stran (viz per analogiam rozsudek ze dne 22. ledna 2019, EKETA v. Komise, T‑166/17, nezveřejněný, EU:T:2019:26, bod 100 a citovaná judikatura).

127

Jelikož však uvedený bod všeobecných podmínek uvádí „riziko“ střetu zájmů, „které může“ ohrozit nestranné a objektivní provedení projektu, nevyžaduje, aby byl předložen důkaz, že tento střet má nebo měl prokazatelným způsobem vliv na plnění smlouvy nebo na její náklady (viz per analogiam rozsudek ze dne 22. ledna 2019, EKETA v. Komise, T‑166/17, nezveřejněný, EU:T:2019:26, bod 100 a citovaná judikatura).

128

V projednávané věci je tvrzená existence střetu zájmů založena na dvou skutečnostech, a to na skutečnosti, že žalobkyně obdržela od společnosti XJ prodejní provize, a na skutečnosti, že žalobkyně byla menšinovým akcionářem této společnosti.

–

K tvrzením o střetu zájmů v souvislosti s účastí žalobkyně na akcionářské struktuře dodavatele

129

Nejprve je nesporné, že žalobkyně držela 25 % akcií společnosti XJ a neohlásila to Komisi.

130

Komise dále prokázala, že konkrétní jednání žalobkyně v rámci uskutečnění obou dotčených projektů mohla ohrozit nestranné a objektivní provedení těchto projektů ve smyslu bodu II.3 písm. g) všeobecných podmínek sporných dohod.

131

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že výběr výrobků a řešení navržených společností XJ byl učiněn již před podpisem dohody Dreaming z podnětu žalobkyně, jak vyplývá z popisu projektu v příloze I uvedené dohody. Jak tvrdila Komise v bodě 72 žalobní odpovědi, jelikož byl projekt HOME SWEET HOME pokračováním projektu Dreaming, byly zvoleny tytéž výrobky.

132

Kromě toho je třeba poukázat na nedostatek transparentnosti ze strany žalobkyně, pokud jde o její vztahy se společností XJ. Jak bylo uvedeno v bodech 108 a 109 výše, je prokázáno, že přinejmenším někteří partneři v konsorciu nebyli informováni o povaze těchto vztahů. Kromě toho žalobkyně neinformovala Komisi o svých vztazích s dodavatelem zařízení, které již bylo uvedeno v popisu projektu Dreaming, a dokonce předložila nepravdivá prohlášení o neexistenci střetu zájmů, jak již bylo uvedeno v bodě 121 výše.

133

Konečně žalobkyně naléhala na své partnery v konsorciu, aby pořídili zařízení od společnosti J zejména z toho důvodu, že na trhu nebylo žádné jiné vhodné zařízení k provedení projektů. Z výměny e-mailů uvedených v příloze B.20, zejména z e-mailu ze dne 10. srpna 2010 zaslaného žalobkyní partnerům v konsorciu odpovědným za projekt HOME SWEET HOME, totiž vyplývá, že žalobkyně ve vzájemné shodě se společností XJ usilovala o shromáždění objednávek uvedených partnerů na nákup výrobků od této společnosti zejména tím, že jim zaslala předtištěné objednávkové formuláře.

134

Proto je třeba konstatovat, že Komise v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 124 až 127 výše předložila konkrétní důkazy o tom, že žalobkyně byla ve střetu zájmů, který mohl ohrozit nestranné a objektivní plnění dohod v rozporu s bodem II.3 písm. g) všeobecných podmínek každé ze sporných dohod.

135

Tvrzení žalobkyně nemohou výše uvedené zpochybnit.

136

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že vztahy mezi ní a společností XJ nepoškodily rozpočet projektů, a že tedy neporušila své smluvní závazky týkající se existence střetu zájmů. Zejména tvrdí, že zařízení dodané společností XJ představovalo jediné výrobky, které umožňovaly provedení projektů.

137

Je třeba uvést, že údajná výlučná relevance zařízení společnosti XJ nebyla právně dostačujícím způsobem prokázána zejména s ohledem na skutečnost, že jak vyplývá z bodu 76 žalobní odpovědi Komise a z přílohy B.25, výběrové řízení vyhlášené společností XL vedlo k podání minimálně čtyř nabídek, které uváděly výrobek konkurující výrobku společnosti XJ pro projekt HOME SWEET HOME. Kromě toho, jak právem uvedla Komise, žalobkyně nahradila model telefonu, s kterým se počítalo původně, jiným modelem, což naznačuje, že alespoň některé přístroje použité v rámci obou projektů byly zaměnitelné. Mimoto i za předpokladu, že by řešení společnosti XJ bylo skutečně jediné možné, žalobkyně nevysvětluje, proč zaslala dopisy sociálně-zdravotním partnerům odpovědným za nákup zařízení a naléhala na ně, aby zahájili kroky vedoucí k nákupu výrobků od této společnosti (viz bod 133 výše). Neexistence technického řešení, které by konkurovalo řešení společnosti XJ, měla mít za následek, že se společnost XJ ocitne v privilegovaném vyjednávacím postavení. Zásahu žalobkyně do těchto nákupních postupů tedy neodpovídá žádné jiné vysvětlení, než je vysvětlení, které předložila Komise.

138

Ani další argumenty předložené žalobkyní nemohou vyvrátit konkrétní důkazy předložené Komisí.

139

Je sice pravda, že Komise věděla o úmyslu nabýt zařízení od společnosti XJ před tím, než se zavázala k financování projektů, jak tvrdí žalobkyně, to však nemění nic na tom, že Komise nevěděla o vztazích žalobkyně se společností XJ před vyšetřováním OLAF.

140

Mimoto nelze přijmout ani argument žalobkyně, podle kterého skutečnost, že byla menšinovým akcionářem jednoho z dodavatelů v rámci obou dotčených projektů, nepředstavuje riziko střetu zájmů. Skutečnost, že je akcionářem, byť menšinovým, hlavního dodavatele zařízení v rámci uvedených projektů, totiž představuje riziko konvergence hospodářských zájmů, na které se vztahují ustanovení bodu II.3 písm. g) všeobecných podmínek sporných dohod.

141

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že žalobkyně právně dostačujícím způsobem nevyvrátila důkazy předložené Komisí ohledně existence střetu zájmů v osobě žalobkyně, která mohla ovlivnit uskutečnění dotčených projektů a výši grantů k tíži rozpočtu Unie vzhledem k tomu, že s ohledem na účast žalobkyně na akcionářské struktuře společnosti XJ žalobkyně neprokázala, že pořízení zařízení uváděného na trh touto společností bylo jedinou možností, a že pokud tomu tak nebylo, byla tato volba založena výhradně na poměru mezi kvalitou a cenou těchto výrobků.

142

Ze všech těchto úvah proto vyplývá, že tvrzení Komise týkající se existence neohlášeného střetu zájmů, pokud jde o účast žalobkyně na akcionářské struktuře dodavatele, jsou prokázána.

–

K tvrzením o střetu zájmů v souvislosti s pobíráním provizí z prodejů uskutečněných dodavatelem a k údajným fakturacím příliš vysokých cen

143

Pokud jde zaprvé o prodejní provize, které žalobkyně obdržela, je třeba konstatovat, že je nesporné, že žalobkyně vystavila fakturu určenou společnosti XJ na prodejní provizi ve výši 45 991 eur v rámci projektu Dreaming za roky 2008 a 2009. V tomto ohledu společnost XJ potvrdila, že zaplatila prodejní provize ve výši 5 až 10 % z prodejů uskutečněných s intervencí žalobkyně. Komise odkazuje na dopis žalobkyně, z něhož vyplývá, že uznává, že obdržela prodejní provize zejména z prodejů uskutečněných v rámci projektu Dreaming a že měla tyto příjmy ohlásit.

144

Komise tvrdí, že přijetí prodejní provize představuje porušení několika pravidel použitelných v projednávané věci, a to bodu II.3 písm. g) a i) všeobecných podmínek sporných dohod a zásady plnění smluv v dobré víře, a tedy článku 1134 belgického občanského zákoníku. Dotčená jednání musí být rovněž kvalifikována jako nesrovnalosti ve smyslu bodu II.1 uvedených všeobecných podmínek.

145

Žalobkyně odpovídá, že tím, že v rámci projektu Dreaming obdržela prodejní provize, nebylo porušeno žádné právní, správní, ani smluvní pravidlo. Jedná se o běžnou obchodní praxi. V každém případě není prokázáno, že skutečnost, že takové provize obdržela, vedla ke zvýšení cen výrobků pořízených k uskutečnění tohoto projektu.

146

Je třeba připomenout, že skutečnost, že žalobkyně obdržela prodejní provize, spadá do kontextu existence střetu zájmů, který pokud se týká žalobkyně, vyplývá z jejích vztahů se společností XJ a byl konstatován v bodech 126 až 140 výše. Jak bylo uvedeno v bodě 137 výše, žalobkyně neprokázala, že výběr zařízení uváděných na trh touto společností byl založen na poměru mezi kvalitou a cenou dotčeného zařízení, a nikoli pouze na jejích hospodářských zájmech. Pobírání prodejních provizí žalobkyní tak mohlo přinejmenším ovlivnit výběr uvedených zařízení. Kromě toho úhrada prodejních provizí společností XJ žalobkyni mohla vést ke zvýšení celkových nákladů na zařízení, a tím poškodit rozpočty přidělené na dotčené projekty.

147

Žalobkyně přitom pouze tvrdí, že skutečnost, že společnost XJ mohla díky její intervenci prodat určitý počet výrobků, vedla ke snížení jednotkových cen. Toto tvrzení se však nezakládá na žádných konkrétních důkazech. Zejména nebylo nijak prokázáno, že by pobírání prodejních provizí mělo pozitivní dopad na rozpočty přidělené na dotčené projekty.

148

Z toho vyplývá, že se žalobkyni nepodařilo vyvrátit závěr, že pobírání prodejních provizí mohlo ohrozit nestranné a objektivní provedení dotčených projektů.

149

Pokud jde zadruhé o údajnou fakturaci příliš vysokých cen, Komise uvádí, že projekt Dreaming původně zahrnoval instalaci modelu mobilního telefonu Z v domácnostech starších osob, přičemž tento přístroj byl prodáván za jednotkovou cenu 1 018 eur. V průběhu provádění uvedeného projektu byl tento model nahrazen levnějším modelem mobilního telefonu, a to modelem Y prodávaným za jednotkovou cenu 616 eur.

150

Komise žalobkyni vytýká, že se toto snížení nákladů na projekt neodrazilo ve snížení nákladů na technologická zařízení pro každého účastníka, ale že si naproti tomu ve spolupráci se společnostmi XJ a XM ponechala prospěch vyplývající z rozdílu v nákladech, kvalifikovaného jako neočekávaný, který byl rovným dílem rozdělen mezi žalobkyni a tyto dvě společnosti. Komise se v tomto ohledu dovolává zejména e-mailu ze dne 17. listopadu 2008, který společnost XJ zaslala žalobkyni a společnosti XM.

151

Za tímto účelem žalobkyně a obě výše uvedené společnosti uměle navýšily ceny ostatního zařízení nezbytného pro uskutečnění projektu, jak ukazuje tabulka uvedená v bodě 90 žalobní odpovědi. Bez objektivního důvodu se tak cena konzole zvýšila ze 438,50 eura na 577 eur a cena softwaru pro telekonferenci z 200 na 400 eur.

152

Za účelem výpočtu výše údajné fakturace příliš vysokých cen Komise vypočítala počet předraženě fakturovaných jednotek na základě analýzy faktur obsažených ve spisu předloženém Komisí. Fakturace příliš vysokých cen se týkala částky 45 697,50 eura v případě projektu Dreaming a 26 064,50 eura v případě projektu HOME SWEET HOME, tedy celkem 71 762 eur.

153

Podle žalobkyně neodpovídají tvrzení Komise skutečnosti. Při realizaci projektu Dreaming se ukázalo, že telefon Z již nebyl uváděn na trh. Společnost XJ proto nabídla jako dodavatel technického vybavení použití jiného výrobku, a sice telefonu Y, prodávaného za cenu 616 eur. Mezitím se zvýšily náklady na ostatní zařízení. V každém případě byla operace pro společnost XJ celkově značně ztrátová.

154

Žalobkyně kromě toho připouští, že změny cen byly projednány se společností XM, která je rovněž příjemkyní grantu v rámci projektu Dreaming, a společností XJ, zejména v e-mailu ze dne 16. prosince 2008. Návrhy vyjádřené v tomto e-mailu na kompenzaci snížení ceny výrobku zvýšením cen ostatních výrobků však nebyly provedeny. Cílem žalobkyně mimoto nebylo dosáhnout zisku. Podle žalobkyně žádné smluvní, právní nebo správní pravidlo, ani poctivé zvyklosti v obchodě nebo plnění smluv v dobré víře neukládá dodavateli, aby snížil náklady na svou nabídku v případě snížení ceny jedné z položek, které mají být dodány. To platí tím spíše v případě, že cena ostatních výrobků roste a celkové náklady zůstávají stejné.

155

Tribunál má za to, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že žalobkyně ve vzájemné shodě se společnostmi XJ a XM uměle zvýšila ceny konzole a softwaru v návaznosti na nahrazení modelu telefonu Z modelem Y s nižší cenou, pomocí předložených písemností, zejména na základě korespondence mezi řediteli tří dotčených společností, která tvoří přílohu B.21. Z této korespondence totiž zejména vyplývá, že „když byl model Z nahrazen modelem Y, byl cenový rozdíl ve výši 402 eur převeden do rozpočtů společnosti XM na software a konzoli“, a že „je správné, aby byl zůstatek ve výši 402 eur rozdělen rovným dílem mezi [společnost XJ, společnost XM a žalobkyni]“.

156

Tvrzení žalobkyně, že tento návrh na rozdělení zůstatku nebyl nikdy proveden, nelze přijmout s ohledem na důkazy předložené Komisí. Z tabulky připojené k jednomu z e-mailů mezi žalobkyní, společností XM a společností XJ (příloha B.21, s. 1124) tak vyplývá, že cena konzolí a softwaru pro telekonference vzrostla. Dále, z faktur č. 151, 157, 158, 165 a 179 zaslaných společností XJ kupujícím dotčených zařízení vyplývá, že zvýšené ceny byly skutečně fakturovány. Pokud jde o argument žalobkyně, že zvýšení cen softwaru a konzole odpovídá skutečnému zvýšení cen těchto výrobků na trhu, ten není podložen žádnými důkazy.

157

Komise tedy právem vytýká žalobkyni, že porušila bod II.3 písm. g) a i) všeobecných podmínek a zásadu plnění smluv v dobré víře.

Ke kvalifikaci porušení smluvních závazků jako nesrovnalostí ve smyslu bodu II.1 všeobecných podmínek sporných dohod

158

Třetím bodem návrhových žádání Komise navrhuje Tribunálu, aby rozhodl, že porušení smluvních závazků přičítané žalobkyni mají povahu nesrovnalostí ve smyslu bodu II.1 všeobecných podmínek sporných dohod.

159

Pojem „nesrovnalost“ odpovídá podle uvedeného bodu II. 1 následující definici:

160

Je nutno konstatovat, že pojem „nesrovnalost“ je definován dvěma kumulativními kritérii: porušením právního pravidla nebo smluvního ustanovení a skutečností, že toto porušení má nebo může mít finanční důsledky tím, že rozpočtům spravovaným Unií způsobí neodůvodněné výdaje. Taková definice naopak neobsahuje žádnou prahovou hodnotu závažnosti (viz per analogiam rozsudek ze dne 2. října 2012, ELE.SI.A v. Komise, T‑312/10, nezveřejněný, EU:T:2012:512, bod 107).

161

V tomto ohledu Komise prokázala právně dostačujícím způsobem, že jednání vytýkaná žalobkyni mohla mít negativní důsledky pro rozpočty spravované Unií. Z důvodu střetu zájmů týkajícího se žalobkyně a pobírání provize z prodejů určitého zařízení nabytého partnery v konsorciu v rámci provádění dotčených projektů existovalo vážné riziko, že poměr mezi kvalitou a cenou uvedených zařízení nebude odpovídat poměru mezi kvalitou a cenou, který by mohl vyplynout z transparentního vyjednávacího řízení. Pokud jde dále o fakturaci příliš vysokých cen softwaru a konzole, je zjevné, že vedla k neodůvodněným výdajům, jelikož měla za následek, že se snížení ceny telefonů neodrazilo ve prospěch rozpočtu projektu.

162

Tribunál tudíž konstatuje, že žalobkyně svými jednáními porušila své smluvní závazky způsobem, který mohl mít finanční důsledky pro rozpočty spravované Unií. V důsledku toho musí být dotčená jednání kvalifikována jako nesrovnalosti ve smyslu bodu II. 1 všeobecných podmínek každé ze sporných dohod.

163

Je tedy třeba rozhodnout, že smluvní porušení přičítaná žalobkyni týkající se existence střetu zájmů, pobírání prodejních provizí a fakturace příliš vysokých cen představují nesrovnalosti ve smyslu uvedeného smluvního ustanovení.

K úplnému vrácení vyplacených částek

164

Komise se domáhá zaprvé úplného vrácení částek vyplacených žalobkyni zejména na základě článku 119 finančního nařízení a článku 183 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 1605/2002 (Úř. věst. 2002, L 357, s. 1; Zvl. vyd. 01/004, s. 145), ve spojení s bodem II.26 odst. 6 a bodem II.28 odst. 5 všeobecných podmínek sporných dohod, jakož i s čl. 9 odst. 1 rozhodnutí č. 1639/2006,

166

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že i kdyby byl prokázán střet zájmů, tato skutečnost neodůvodňuje navrácení grantů v plné výši tím spíše, že podle ní tato situace neměla negativní dopad na rozpočet dotčených projektů. Rovněž tvrdí, že tyto projekty byly dokončeny a dosažené výsledky byly kvalifikovány jako dostatečné. Kromě toho zdůrazňuje, že navrácení grantů by vedlo k jejímu úpadku.

167

Nejprve je třeba připomenout, že v souladu s čl. 10 prvním pododstavcem každé ze sporných dohod jsou tyto dohody, a tedy poskytnutí grantu, které je jejich předmětem, upraveny ustanoveními těchto dohod, unijními akty týkajícími se rámcového programu IK, finančním nařízením a jeho prováděcími pravidly, jakož i dalšími ustanoveními unijního práva a podpůrně belgickým právem.

168

Zaprvé, pokud jde o relevantní smluvní ustanovení, je třeba poznamenat, že v souladu s bodem II.26 odst. 6 všeobecných podmínek sporných dohod může být každá platba předmětem auditu nebo kontroly a může být změněna nebo může být uloženo její vrácení na základě výsledků tohoto auditu nebo této kontroly. Podle bodu II.28 odst. 5 uvedených všeobecných podmínek přijme Komise vhodná opatření na základě závěrů auditu, včetně vydání příkazu k navrácení týkajícího se všech uskutečněných plateb nebo jejich části a uložení sankcí.

169

Tato ustanovení tedy nevylučují možnost, aby Komise přistoupila k vymáhání částek vyplacených na základě uvedených dohod v plné výši. Naopak z nich výslovně vyplývá, že všechny platby mohou být vymáhány zpět.

170

Zadruhé finanční nařízení stanoví v článku 119:

171

Použití výrazu „zrušen“ v uvedeném čl. 119 odst. 2 tedy připouští možnost zpětného vymáhání vyplacených částek v plné výši.

172

Tento závěr je rovněž v souladu se zásadou řádného finančního řízení unijních zdrojů, která je zakotvena v článku 317 SFEU. V případě nedodržení podmínek stanovených grantovou dohodou jsou tedy orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie povinny vyžadovat vrácení vyplaceného grantu až do výše částek, které jsou považovány za neprokázané nebo neověřitelné.

173

Unijní soud měl navíc již příležitost rozhodnout, že v systému poskytování finančních podpor Unie podléhá použití této podpory pravidlům, která mohou vést k částečnému nebo úplnému vrácení již poskytnuté podpory (rozsudky ze dne 7. července 2010, Komise v. Hellenic Ventures a další, T‑44/06, nezveřejněný, EU:T:2010:284, bod 85, a ze dne 16. prosince 2010, Komise v. Arci Nuova associazione comitato di Cagliari a Gessa, T‑259/09, nezveřejněný, EU:T:2010:536, bod 61).

174

Z judikatury rovněž vyplývá, že příjemce grantu nezískává žádné konečné právo na výplatu tohoto grantu v plné výši, pokud nedodrží podmínky, kterými byla podpora podmíněna (viz rozsudek ze dne 10. října 2019, Help – Hilfe zur Selbsthilfe v. Komise, T‑335/17, nezveřejněný, EU:T:2019:736, bod 200 a citovaná judikatura).

175

Z toho vyplývá, že smluvní ustanovení a relevantní ustanovení finančního nařízení nebrání Komisi ve vymáhání částek vyplacených žalobkyni na základě sporných dohod v plné výši.

176

Dále je třeba ověřit, zda je Komise za okolností projednávané věci oprávněna získat vrácení uvedených částek v plné výši.

177

V tomto ohledu je třeba poznamenat, jak bylo prokázáno v bodě 162 výše, že výtky vůči žalobkyni mohou být kvalifikovány jako „nesrovnalosti“ ve smyslu bodu II.1 všeobecných podmínek sporných dohod.

178

Kromě toho, pokud jde o kontext, jehož součástí je toto smluvní ustanovení, je třeba poznamenat, že z bodu II.10 odst. 3 písm. f) uvedených všeobecných podmínek vyplývá, že k nesrovnalosti dojde jednáním nebo opomenutím takové závažnosti, že může odůvodňovat okamžité ukončení dotčené dohody. Mimoto bod II.5 odst. 3 písm. d) čtvrtá odrážka těchto všeobecných podmínek stanoví, že Komise může kdykoli pozastavit platbu celé částky nebo její části určenou dotčenému příjemci v případě podezření na nesrovnalost, jíž se dopustil jeden nebo několik příjemců.

179

V projednávané věci je třeba mít za to, že žalobkyně tím, že neohlásila riziko střetu zájmů, pobírala prodejní provize a podílela se na nadměrné fakturaci některých zařízení, nedodržela zásadu plnění smluv v dobré víře, stanovenou v belgickém právu v čl. 1134 třetím pododstavci a článku 1135 občanského zákoníku.

180

V bodech 128 a 129 výše totiž bylo prokázáno, že se žalobkyně nacházela v situaci střetu zájmů ve vztahu ke společnosti XJ, který byl základem volby této společnosti pro dodání zařízení. Jak Komise správně uvedla, není možné kvantifikovat dopady tohoto střetu zájmů na rozpočet dotčených projektů, jelikož cenu, nebo dokonce nezbytnost nákupu těchto zařízení v případě neexistence tohoto střetu zájmů nelze určit. Dále z bodu 141 výše vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že její jednání neměla negativní dopad na rozpočet uvedených projektů. Neprokázala tak, že výrobky společnosti XJ byly jedinými výrobky, které umožňovaly uskutečnění těchto projektů, a že tedy volba těchto výrobků byla založena na objektivních úvahách. Stejně tak neprokázala, že skutečnost, že obdržela prodejní provize, neovlivnila cenu dotčených výrobků. Vzhledem k uvedenému střetu zájmů není prokázáno, že pořízená zařízení vykazovala nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že tento střet zájmů měl vliv na celý smluvní vztah mezi žalobkyní a Komisí.

181

Mimoto je třeba zdůraznit, že porušení smluvních závazků, jehož se žalobkyně dopustila, mělo takovou závažnost, že odůvodňuje vrácení grantů v plném rozsahu. Žalobkyně totiž vážně narušila svůj smluvní vztah s Komisí tím, že neohlásila existenci střetu zájmů, jakož i pobírání prodejních provizí, a fakturovala příliš vysoké ceny některých výrobků.

182

Za těchto podmínek není vrácení částek vyplacených na základě sporných dohod v plném rozsahu nepřiměřené.

183

Tento závěr není dotčen skutečností, že dotčené projekty byly žalobkyní skutečně provedeny, ani dosaženými výsledky.

184

K odůvodnění přiznání konkrétního grantu totiž nestačí prokázat, že projekt byl uskutečněn. Příjemce podpory musí navíc poskytnout důkaz, že vynaložil náklady vykázané v souladu s podmínkami stanovenými pro dotčený grant. Jeho povinnost dodržovat stanovené finanční podmínky představuje podstatný závazek, a tedy i podmínku pro přiznání unijního grantu (rozsudek ze dne 10. října 2019, Help – Hilfe zur Selbsthilfe v. Komise, T‑335/17, nezveřejněný, EU:T:2019:736, bod 201).

185

Návrh na vrácení částek vyplacených v rámci sporných dohod v plném rozsahu je proto opodstatněný, takže je třeba vyhovět tomuto bodu návrhových žádání vzájemného návrhu Komise.

K návrhu na náhradu škody

186

Vedle vrácení grantů se Komise domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 58 876,50 eura.

187

Podle Komise jsou splněny všechny tři podmínky pro založení smluvní odpovědnosti žalobkyně, a sice porušení jednoho nebo několika smluvních ustanovení, existence škody a existence příčinné souvislosti mezi dotčeným jednáním a dovolávanou škodou.

188

Komise tvrdí, že bylo prokázáno pobírání prodejních provizí žalobkyní ve výši 45 991 eur. Vychází z předpokladu, že společnost XJ by snížila své ceny alespoň o tuto částku, pokud by tyto provize neplatila. Každopádně v případě řádného a poctivého plnění smlouvy měla žalobkyně tuto provizi ohlásit a předat partnerům v konsorciu odpovědným za provedení dotčeného projektu.

189

Pokud jde o fakturaci příliš vysokých cen konzole a softwaru, Komise ze skutečností ve zprávě OLAF vyvozuje, že v rámci projektu Dreaming bylo prodáno 135 jednotek konzole a softwaru. U každé jednotky byla fakturovaná částka navýšena o 338,50 eura, což celkově činí 45 697,50 eura. V rámci projektu HOME SWEET HOME bylo prodáno 77 jednotek, což mělo za následek nadměrné náklady ve výši 26 064,50 eura.

190

Vzhledem k tomu, že Komise financovala pouze polovinu těchto projektů, vznikla jí celková škoda ve výši 58 876,50 eura.

191

Žalobkyně tvrdí, že i kdyby se dopustila porušení právních nebo smluvních pravidel, která jsou jí vytýkána, což popírá, nebyla prokázána existence škody a příčinná souvislost mezi jejími jednáními a touto údajnou škodou. V tomto ohledu tvrdí, že by cena dotčených výrobků nebyla nižší, kdyby nejednala jako zprostředkovatel, protože díky ní byla společnost XJ schopna prodat větší počet výrobků za nižší jednotkovou cenu. Pokud jde o zvýšení ceny konzole a softwaru, cena těchto zařízení na trhu se skutečně zvýšila, takže nedošlo k fakturaci příliš vysokých cen.

192

Nejprve je třeba uvést, že předmětem dotčeného návrhu je založení smluvní odpovědnosti žalobkyně. Komise totiž tvrdí, že škoda, jejíž náhrada je požadována, byla způsobena porušením smluvních závazků žalobkyní. Tribunál má proto na základě článku 272 SFEU pravomoc rozhodnout o tomto návrhu, který je odvozen ze stejného smluvního vztahu jako vztah, na němž je založen vzájemný návrh.

193

Dále je třeba konstatovat, že Tribunál, kterému byl předložen spor na základě rozhodčí doložky ve smyslu článku 272 SFEU, musí tento spor rozhodnout podle vnitrostátního hmotného práva, jímž se řídí daná smlouva (viz rozsudky ze dne 29. listopadu 2016, ANKO v. REA, T‑270/15, nezveřejněný, EU:T:2016:681, bod 43 a citovaná judikatura, a ze dne 1. března 2017, Universiteit Antwerpen v. REA, T‑208/15, nezveřejněný, EU:T:2017:136, bod 53 a citovaná judikatura). Právem, jímž se řídí smlouva, je právo, které je výslovně stanoveno v této smlouvě, přičemž smluvní ustanovení vyjadřující společnou vůli stran musí mít přednost před jakýmkoli jiným kritériem použitelným pouze v případě mlčení smlouvy (viz rozsudek ze dne 8. září 2015, Amitié v. Komise, T‑234/12, nezveřejněný, EU:T:2015:601, bod 74 a citovaná judikatura).

194

Je třeba připomenout, že v souladu s článkem 10 každé ze sporných dohod se tyto dohody řídí jejich vlastními ustanoveními, relevantními ustanoveními unijního práva a podpůrně belgickým právem.

195

Přitom je třeba konstatovat, že Komise necituje žádné ustanovení uvedených smluv, které by stanovilo smluvní odpovědnost žalobkyně.

196

Mimoto je třeba uvést, že unijní právo neobsahuje hmotněprávní ustanovení, které by upravovalo smluvní odpovědnost za škodu způsobenou smluvním partnerem Unie.

197

V tomto ohledu Komise odkazuje v bodě 99 žalobní odpovědi na rozsudek ze dne 12. dubna 2018, PY v. EUCAP Sahel Niger (T‑763/16, EU:T:2018:181), který se týká smluvní odpovědnosti Unie na základě článku 340 SFEU a práva použitelného v takové situaci. V bodě 66 uvedeného rozsudku Tribunál rozhodl, že smluvní odpovědnost lze posoudit „pouze na základě dotčených pracovních smluv […] s ohledem na obecné zásady unijního práva týkající se vzniku smluvní odpovědnosti“ a že „podle těchto zásad musí být splněny tři podmínky, aby mohla být žaloba na určení smluvní odpovědnosti úspěšná, a to především, že dotčený orgán nesplnil své smluvní závazky, dále že žalobce utrpěl újmu a konečně že existuje příčinná souvislost mezi jednáním uvedeného orgánu a touto újmou“.

198

Komise vychází z toho, že se tato judikatura použije per analogiam na smluvní odpovědnost smluvního partnera orgánu Unie, v projednávané věci žalobkyně. Nicméně situace věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 12. dubna 2018, PY v. EUCAP Sahel Niger (T‑763/16, EU:T:2018:181), se liší od situace dotčené v projednávané věci. Z bodu 62 uvedeného rozsudku totiž vyplývá, že pracovní smlouvy dotčené v uvedené věci neuváděly právo rozhodné pro tyto smlouvy, zatímco v projednávané věci sporné dohody obsahují ustanovení týkající se rozhodného práva.

199

V projednávané věci je třeba podmínky pro založení smluvní odpovědnosti žalobkyně hledat v belgickém právu, které je použitelné na sporné dohody podpůrně.

200

V oblasti smluvní odpovědnosti článek 1142 belgického občanského zákoníku, který je součástí hlavy III knihy III, nadepsané „Obecná ustanovení o smlouvách a smluvních závazcích“, stanoví, že „[j]estliže dlužník nesplnil závazek konat nebo se něčeho zdržet, je povinen nahradit škodu včetně úroků z prodlení“.

201

Kromě toho článek 1147 belgického občanského zákoníku stanoví, že „[d]lužník je povinen, je-li to nutné, nahradit škodu včetně úroků z prodlení v případě nesplnění závazku nebo prodlení při jeho plnění, neprokáže-li, že nesplnění závazku bylo způsobeno vnější příčinou, za niž jej nelze činit odpovědným, a že se z jeho strany nejednalo o zlý úmysl“.

202

Z článku 1147 belgického občanského zákonu vyplývá, že musí být splněny tři podmínky pro to, aby škoda smluvního původu byla nahrazena, a sice úplné nebo částečné nesplnění smlouvy, škoda a příčinná souvislost mezi nesplněním a škodou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2017, Meta Group v. Komise, T‑744/14, nezveřejněný, EU:T:2017:304, bod 271 a citovaná judikatura).

203

Tribunál má za to, že v projednávané věci Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala existenci dostatečně přímé příčinné souvislosti mezi nesplněním smluvních závazků přičítaným žalobkyni a údajnou škodou, za předpokladu, že je škoda prokázána.

204

Zaprvé je nesporné, že žalobkyně neprodala zařízení dotyčným partnerům v konsorciu v rámci sporných dohod, ani nepožadovala úhradu výdajů spojených s nákupem zařízení. Zařízení, které bylo předmětem fakturace za příliš vysoké ceny nebo prodejních provizí, totiž bylo nakoupeno nikoli žalobkyní, ale jinými subjekty, které s ní nejsou ve spojení a kterým Komise uhradila náklady vzniklé v souvislosti s těmito nákupy.

205

Zadruhé je rovněž nesporné, že odpovědnost za nákup zařízení, která byla předmětem fakturace za příliš vysoké ceny a prodejních provizí, nesla nikoli žalobkyně, ale členové konsorcií, kteří tyto nákupy uskutečnili. To potvrzuje odpověď Komise na otázku Tribunálu v rámci organizačního procesního opatření, v níž uvedla, že „volba výrobků nebo materiálů použitých v projektech příjemce je výhradní odpovědností příjemce, i když je popis zařízení uveden v příloze I dohody“.

206

Komise, která v souladu se zásadou actori incumbit probatio musí prokázat, že jsou splněny všechny tři podmínky uvedené v bodě 202 výše, však neprokazuje existenci přímé příčinné souvislosti. V tomto ohledu se totiž omezuje v jediné větě a bez jakéhokoli konkrétního prokázání na uvedení, že příčinná souvislost je „zjevná“, jelikož se žalobkyně „aktivně“ podílela na dotčených smluvních porušeních, bez nichž by k požadované škodě nedošlo.

207

Taková obecná tvrzení však nepostačují k tomu, aby byla právně dostačujícím způsobem prokázána existence přímé příčinné souvislosti mezi údajnou škodou a dotčenými smluvními porušeními v takové situaci, která se vyznačuje zapojením několika třetích osob, jak je popsáno v bodech 204 a 205 výše.

208

Mimoto je třeba v každém případě uvést, že v kontextu plnění smluvních závazků je dodržení zásady proporcionality součástí obecné povinnosti stran smlouvy plnit smlouvu v dobré víře. Kromě toho na základě belgického práva zakazuje povinnost plnění smluv v dobré víře, stanovená v článku 1134 občanského zákoníku, smluvní straně vykonávat právo způsobem, který zjevně překračuje meze běžného výkonu tohoto práva obezřetnou osobou postupující s řádnou péčí (Kasace 16. listopadu 2007, rozsudek č. C.06.0349.F.1) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. října 2018, Nova v. Komise, T‑299/15, nezveřejněný, EU:T:2018:713, bod 140).

209

Přitom jednak vzhledem ke skutečnosti, že projekty, které byly předmětem sporných dohod, byly provedeny včas a v souladu s cíli uvedených projektů, což není zpochybněno, a jednak vzhledem k obzvláště závažným důsledkům, které by pro žalobkyni vyplynuly z úplného navrácení grantů, Tribunál rozhodl, že návrh na náhradu škody, která by doplnila uvedené vrácení v plné výši, zjevně překračuje meze běžného výkonu dotčeného práva.

210

Z toho vyplývá, že návrh na náhradu škody musí být zamítnut jako neopodstatněný.

Závěr

211

Z výše uvedených úvah vyplývá, že všechny částky vyplacené žalobkyni na základě sporných dohod musí být žalobkyní vráceny z důvodu nesrovnalostí, kterých se dopustila. Návrhová žádání žalobkyně znějící na určení, že není povinna uhradit výzvy k úhradě č. 3241901815 a 3241901886, se proto stala neúčinnými.

212

S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba jednak zamítnout hlavní žalobu a jednak vyhovět vzájemnému návrhu Komise v rozsahu, v němž zní na určení, že smluvní porušení přičítaná žalobkyni jsou nesrovnalostmi ve smyslu bodu II.1 všeobecných podmínek sporných dohod, a na vrácení částek, které jí byly vyplaceny v rámci uvedených dohod. Vzájemný návrh bude ve zbývající části zamítnut.

1)

Hlavní žaloba se zamítá.

2)

Porušení grantové dohody č. 225023, týkající se realizace projektu „ElDeRly-friEndly Alarm handling and MonitorING (Dreaming)“, a grantové dohody č. 250449, týkající se realizace projektu „Health monitoring and sOcial integration environMEnt for Supporting WidE ExTension of independent life at HOME (HOME SWEET HOME)“, kterých se dopustila společnost Health Information Management (HIM), jsou nesrovnalostmi ve smyslu bodu II.1 všeobecných podmínek uvedených dohod.

3)

Společnosti HIM se ukládá povinnost vrátit Evropské komisi částku 512 799 eur.

4)

Vzájemný návrh Komise se ve zbývající části zamítá.

5)

Společnost HIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí.