<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-648/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0648</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:311">EU:C:2017:311</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA P. MENGOZZIHO – VĚC C 648/15</P><P>RAKOUSKO v. NĚMECKO</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Paola Mengozziho</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑648/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Rakouská republika</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Spolkové republice Německo</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Článek 273 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Spor mezi členskými státy předložený Soudnímu dvoru na základě rozhodčí smlouvy</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc</KEYWORD><KEYWORD>Daně</KEYWORD><KEYWORD>Výklad smlouvy o zamezení dvojímu zdanění</KEYWORD><KEYWORD>Zdanění některých cenných papírů nebo finančních nástrojů (<HT TYPE="ITALIC">Genussscheine</HT>)</KEYWORD><KEYWORD>Úroky z pohledávek</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>příjmy z práv či pohledávek s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Kapitálové dluhopisy</KEYWORD><KEYWORD>Půjčky s podílem na zisku</KEYWORD><KEYWORD>Tichý společník</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná věc představuje první případ, kdy členský stát, v projednávaném případě Rakouská republika, předložil podle článku 273 SFEU Soudnímu dvoru <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>na základě rozhodčí smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> spor, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>který souvisí s předmětem Smluv<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, který vede s jiným členským státem, a sice se Spolkovou republikou Německo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tento spor se týká výkladu a použití článku 11 Smlouvy ze dne <DATE ISO="20000824">24. srpna 2000</DATE> mezi Rakouskou republikou a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojímu zdanění v oblasti daní z příjmu a z majetku<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>BGBl. III, 182/2002 (Rakousko) a BGBl. 2002 II, s. 735 (Německo), dBStBl I 2002, 584 (Německo).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>německo-rakouská smlouva<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), pokud jde o zdanění úroků cenných papírů na jméno nazývaných <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/><HT TYPE="ITALIC">Genussscheine</HT><QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, které nabyla UniCredit Bank Austria AG (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Bank Austria<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>), společnost se sídlem v Rakousku, od německé banky Westsdeutsche Landesbank Girozentrale Düsseldorf und Münster, nyní Landesbank NRW (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>WestLB<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V podstatě se jedná o to, že zatímco Rakouská republika má za to, že jakožto smluvní stát rezidence skutečného vlastníka vyplacených úroků může tyto příjmy zdanit podle čl. 11 odst. 1 německo-rakouské smlouvy pouze ona, Spolková republika Německo si rovněž nárokuje právo na zdanění uvedených příjmů jakožto smluvní stát zdroje uvedených úroků, neboť tyto úroky je třeba ve smyslu čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>příjmy z práv či pohledávek s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Tento výkladový rozpor vedl ke dvojímu zdanění úroků, které obdržela Bank Austria, což je základem sporu předloženého Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Kromě vyřešení tohoto sporu technické povahy skýtá projednávaná věc obecně Soudnímu dvoru možnost, aby upřesnil obrysy pravomoci, kterou je nadán na základě článku 273 SFEU, a stran povahy sporu, který mu byl předložen, i procesní, výkladová a hmotněprávní ustanovení, která se v této souvislosti použijí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní a mezinárodní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V článku 273 SFEU se stanoví, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat všechny spory mezi členskými státy, které souvisejí s předmětem Smluv, jsou-li mu tyto spory předloženy na základě rozhodčí smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V článku 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy ze dne <DATE ISO="19690523">23. května 1969</DATE> o smluvním právu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Sbírka smluv Organizace spojených národů, sv. 1155, s. 331.</P></NOTE> je stanoveno, že smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>V článku 31 odst. 3 písm. c) Vídeňské úmluvy o smluvním právu je dále stanoveno, že spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelného ve vztazích mezi stranami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 1 vzorové dohody o zamezení dvojímu zdanění příjmů a majetku, kterou vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>vzorová dohoda OECD<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), ve znění z roku 1998, je stanoveno, že úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které byly vyplaceny rezidentovi druhého smluvního státu, podléhají zdanění v tomto druhém státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 2 vzorové dohody OECD je však stanoveno, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>úroky podléhají rovněž zdanění ve smluvním státě, z něhož pocházejí, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 3 vzorové dohody OECD je uvedena definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>. Tímto pojmem se rozumějí příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti či ustanovením o účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Německo-rakouská smlouva</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Podle čl. 11 odst. 1 německo-rakouské smlouvy podléhají příjmy v podobě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>úroků<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> zdanění ve smluvním státě rezidence jejich skutečného vlastníka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Odchylně od čl. 11 odst. 1 německo-rakouské smlouvy je v odstavci 2 uvedeného článku stanoveno, že příjmy z práv či pohledávek s účastí na zisku, včetně příjmů získaných tichým společníkem z důvodu jeho tichého účastenství či příjmy z půjček s účastí na zisku či kapitálových dluhopisů mohou rovněž podléhat zdanění ve smluvním státě jejich zdroje, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 3 německo-rakouské smlouvy je definován pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> jako příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti či účastí na zisku dlužníka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>K zamezení dvojímu zdanění těchto příjmů se oba smluvní státy rozhodly uplatňovat metodu tzv. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>odpočtu<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, vymezenou v článku 23 německo-rakouské smlouvy. Státu bydliště nebo usazení skutečného vlastníka úroků tudíž přísluší, aby od částky daně z příjmů tohoto skutečného vlastní, která má být odvedena v tomto státě, odpočítal příjmy, které již byly zdaněny ve státě jejich zdroje.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V článku 25 německo-rakouské smlouvy je upraven postup urovnání sporu mezi příslušnými orgány smluvních států z podnětu osoby, která má za to, že je dotčena zdaněním, které je v rozporu s touto smlouvou. V článku 25 odst. 5 německo-rakouské smlouvy je stanoveno, že v případě problémů či pochybností, pokud jde o výklad nebo provádění uvedené smlouvy, které nelze vyřešit v rámci dohodovacího řízení mezi příslušnými orgány, které je vedeno v souladu s ustanoveními předcházejících odstavců článku 25, a to ve lhůtě tří let od zahájení uvedeného řízení, jsou smluvní státy povinny předložit na žádost osoby, která zahájila uvedené řízení, takový spor v rámci rozhodčího řízení Soudnímu dvoru na základě článku 239 SES (nyní článek 273 SFEU).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>V článku 30 německo-rakouské smlouvy je stanoveno, že nedílnou součástí této smlouvy je její protokol.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V bodě 16 tohoto protokolu se stanoví, že smluvní ujednání německo-rakouské smlouvy, která jsou vypracována v souladu s příslušnými ustanoveními vzorové dohody OECD, mají v zásadě stejný význam, jaký je uveden v komentářích k článkům vzorové dohody OECD<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Komentáře k článkům vzorové dohody OECD vypracovává Výbor OECD pro daňové záležitosti, v němž působí odborníci vlád členských států OECD. Tyto komentáře jsou často používány jako pramen výkladu dvoustranných daňových smluv, jejichž základem je vzorová dohoda OECD. Odkazuje na ně i Soudní dvůr, a to i v souvislosti se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, zejména pokud jsou tyto komentáře součástí právního rámce původního řízení. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060119">19. ledna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Bouanich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:51">EU:C:2006:51</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060223">23. února 2006</DATE>, <NAME.CASE>van Hilten-van der Heijden</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑513/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:131">EU:C:2006:131</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V témže bodě protokolu se uvádí, že předchozí věta se nepoužije v případě těchto otázek:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>všech připomínek, které učinily oba smluvní státy ke vzorové dohodě OECD, nebo komentářů k článkům uvedené vzorové dohody;</P></ITEM><ITEM><P>jakéhokoli opačného výkladu uvedeného v protokolu;</P></ITEM><ITEM><P>jakéhokoli opačného výkladu, který učinil některý ze smluvních států prostřednictvím zveřejněného prohlášení, které bylo uloženo u příslušného orgánu druhého smluvního státu před vstupem německo-rakouské smlouvy v platnost;</P></ITEM><ITEM><P>jakéhokoli opačného výkladu, který byl sjednán příslušnými orgány obou smluvních států po vstupu německo-rakouské smlouvy v platnost.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V bodě 16 protokolu je rovněž uvedeno, že komentáře k článkům vzorové dohody OECD jsou výkladovým prostředkem německo-rakouské smlouvy ve smyslu Vídeňské úmluvy o smluvním právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Německo-rakouská smlouva vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20030101">1. ledna 2003</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový základ sporu v původním řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>V období let 1996 až 1998 Bank Austria, společnost se sídlem v Rakousku, která podléhá v tomto členském státě neomezené daňové povinnosti, nabyla od německé banky WestLB cenné papíry na jméno, nazývané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/><HT TYPE="ITALIC">Genussscheine</HT><QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle tvrzení Rakouské republiky, která Spolková republika Německo nezpochybnila, lze vlastnosti těchto cenných papírů, které vyplývají z jejich emisních podmínek, shrnout takto:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>cenné papíry zakládají nárok na každoroční vyplacení částky, která odpovídá pevně stanovenému procentnímu podílu z jejich nominální hodnoty;</P></ITEM><ITEM><P>mohla-li by v důsledku každoročního vyplacení takové částky vzniknout účetní ztráta, je částka k výplatě přiměřeně snížena;</P></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><P>cenné papíry nicméně zakládají během doby své existence nárok na splacení nedoplatků v následujících letech, pakliže to nepovede ke vzniku účetní ztráty;</P></ITEM><ITEM><P>vyplacení úroků a splacení nedoplatků má přednost před platbami spojenými s vytvářením rezerv a uspokojením ručitelů;</P></ITEM><ITEM><P>částka kapitálu, který byl poskytnut emitentovi jako protiplnění za cenné papíry, je uhrazena protiplněním ve výši nominální hodnoty těchto cenných papírů;</P></ITEM><ITEM><P>vykáže-li se na základě rozvahy ztráta, dojde ovšem k přiměřenému snížení částky splácené pohledávky. V tomto případě je rovněž rozdíl oproti nominální ceně cenných papírů dorovnán v následujících letech, pokud tím nevznikne účetní ztráta;</P></ITEM><ITEM><P>cenné papíry nezakládají nárok na uspokojení z výnosu likvidace společnosti, která je emitovala;</P></ITEM><ITEM><P>emitent má právo na ukončení, pokud cenné papíry přestanou zakládat nárok na daňový odpočet.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V souladu s emisními podmínkami se každoročně vyplácená částka navyšuje v závislosti na třech dotčených kategoriích cenných papírů, nazývaných T1, T2 a T3, a podle dotčených let na určitý procentní podíl nominální hodnoty cenných papírů v rozsahu od 4,36 % do 7,36 %<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Konkrétně se každoročně vyplácená částka zvýšila v případě cenných papírů T1 na 4,36 % za rok 1996, na 5,36 % v letech 1997 a 1998 a na 7,36 % v následujících letech. U cenných papírů T2 se tato částka zvýšila za všechny roky na 5,60 % a u cenných papírů T3 se rovněž za všechny roky zvýšila na 5,65 % z nominální hodnoty cenných papírů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Je nesporné, že emitent dosahoval za celou dobu existence těchto cenných papírů zisku, a z tohoto důvodu byly stále vypláceny úroky podle každoroční pevné sazby stanovené v emisních podmínkách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Byť není zpochybňována ani skutečnost, že příjmy z těchto cenných papírů jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve smyslu článku 11 německo-rakouské smlouvy (a nikoli dividendy ve smyslu článku 10 této smlouvy), Rakouská republika a Spolková republika Německo se neshodují na tom, zda se na tyto příjmy vztahuje první, anebo druhý odstavec tohoto článku 11. Rakouská republika má zejména za to, že úhrada za dotčené cenné papíry nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>účast na zisku<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> emitenta ve smyslu uvedeného druhého odstavce, zatímco Spolková republika Německo tvrdí opak.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Tento rozpor vedl oba členské státy k tomu, že si nárokovaly zdanění úroků, které obdržela Bank Austria, což vedlo ke dvojímu zdanění zisku této společnosti ve zdaňovacích obdobích let 2003 až 2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Bank Austria předložila u rakouských orgánů podle článku 25 německo-rakouské smlouvy žádost o zahájení dohodovacího řízení. Toto řízení bylo Rakouskou republikou zahájeno, ovšem na konci roku 2011 bylo konstatováno, že skončilo neúspěšně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Bank Austria tudíž požádala Rakouskou republiku, aby spor předložila Soudnímu dvoru na základě čl. 25 odst. 5 německo-rakouské smlouvy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Rakouská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rozhodl, že příjmy z cenných papírů, které jsou předmětem sporu, nemají být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>pohledávky s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ve smyslu čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, a že proto výlučné právo zdanit příjmy z cenných papírů, které nabyla Bank Austria, náleží Rakouské republice jakožto státu rezidence skutečného vlastníka;</P></ITEM><ITEM><P>rozhodl, že se Spolková republika Německo musí zdržet zdanění příjmů z cenných papírů, které jsou předmětem sporu, a vrátit daň, která již byla z těchto příjmů vybrána;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Spolková republika Německo navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rozhodl, že příjmy z cenných papírů, které jsou předmětem sporu, mají být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>pohledávky s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, a že proto Spolkové republice Německo náleží výlučné právo zdanit příjmy z uvedených cenných papírů jakožto státu zdroje těchto příjmů;</P></ITEM><ITEM><P>rozhodl, že Rakouská republika musí zabránit dvojímu zdanění příjmů z cenných papírů, které jsou předmětem sporu, uplatněním jejich odpočtu a vrátit již vybranou daň z uvedených příjmů;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Řeči stran sporu byly vyslechnuty na jednání konaném dne <DATE ISO="20161209">9. prosince 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Mám za to, že před analýzou podstaty sporu je třeba zkoumat otázku, zda má Soudní dvůr pravomoc rozhodnout v předloženém sporu. Třebaže se strany shodují na tom, že spor splňuje podmínky pro použití článku 273 SFEU, Soudnímu dvoru přísluší, aby ověřil, zda tomu tak skutečně je. Předně zásada, podle níž je soud oprávněn ověřit svou vlastní pravomoc, je nezbytnou součástí soudních a rozhodčích funkcí<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V tomto smyslu viz zejména Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Žalobce v. Tadić, č. IT‑94-1-AR72, rozhodnutí odvolacího senátu ze dne <DATE ISO="19951002">2. října 1995</DATE>, bod 18, a nález Rozhodčího soudu (rozhodčí řízení týkající se pozemní a námořní hranice), Chorvatská republika v. Republika Slovinsko ze dne <DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, body 148 až 157.</P></NOTE>. Dále podle mého musí posouzení, které se týká pravomoci Soudního dvora rozhodnout tento spor, rovněž zahrnovat otázku, zda, jak uvádějí obě strany sporu v druhém bodě návrhového žádání, je Soudní dvůr oprávněn vydat vůči stranám soudní příkazy.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno v mých úvodních poznámkách, Soudnímu dvoru ještě nikdy nebyl předložen spor na základě článku 273 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>V tomto článku jsou uvedeny tři podmínky pro uplatnění pravomoci Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zaprvé ve sporu, který je předložen Soudnímu dvoru, proti sobě musí stát výlučně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>členské státy<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>; tato podmínka je v projednávané věci bezpochyby splněna.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Zadruhé spor musí být Soudnímu dvoru předložen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>na základě rozhodčí smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121127">27. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Pringle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–370/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:756">EU:C:2012:756</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0172">172</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), připustil, že je sice odkazováno na pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>rozhodčí smlouva<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, avšak vzhledem k cíli tohoto ustanovení nic nebrání tomu, aby byl takový souhlas dán předem s odkazem na celou kategorii předem vymezených sporů, a to na základě ustanovení v podobě arbitrážní nebo rozhodčí doložky. Totiž, pokud dotyčné členské státy hodlají svěřit Soudnímu dvoru arbitrážní nebo rozhodčí pravomoc, nezáleží na tom, zda s tím souhlasily před vznikem sporu nebo poté.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V projednávané věci je věc Soudnímu dvoru předložena na základě rozhodčí doložky, která je uvedena v čl. 25 odst. 5 německo-rakouské smlouvy. V tomto ustanovení se zejména uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>v případě problémů či pochybností, pokud jde o výklad nebo provádění [německo-rakouské smlouvy], které nelze vyřešit v rámci dohodovacího řízení […], jsou smluvní státy povinny předložit […] takový spor v rámci rozhodčího řízení Soudnímu dvoru na základě článku [273 SFEU]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Není-li pochyb jednak o tom, že formální podmínky, které jsou stanoveny v článku 25 německo-rakouské smlouvy, které musí být splněny před povinným předložením sporu Soudnímu dvoru, byly splněny, a jednak o tom, že smluvní státy této smlouvy souhlasily s tím, aby Soudní dvůr měl výlučnou pravomoc ohledně řešení problémů či pochybností, pokud jde o výklad nebo provádění uvedené smlouvy, které nebyly vyřešeny v rámci dohodovacího řízení, je splněna rovněž druhá podmínka, která je stanovena v článku 273 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Zatřetí v článku 273 SFEU se vyžaduje, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>spor<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> předložený Soudnímu dvoru <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>souvisel s předmětem Smluv<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121127">27. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Pringle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑370/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:756">EU:C:2012:756</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0173">173</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Mám za to, že tuto hmotněprávní podmínku, je i přes její obecnou formulaci třeba vymezit s dostatečnou přesností. V opačném případě by totiž mohly členské státy, které se rozhodly, že pro urovnání sporů využijí způsobu zakotveného v článku 273 SFEU, čelit dvojímu riziku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Zaprvé riziko spočívá v tom, že oblast, stran které členské státy sjednaly možnost urovnat svůj spor na základě článku 273 SFEU, může ve skutečnosti spadat mezi oblasti, v nichž má Soudní dvůr výlučnou pravomoc na základě jiných ustanovení SFEU. Jednalo by se o spor o výklad nebo provádění Smluv ve smyslu článku 344 SFEU<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V této souvislosti viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060530">30. května 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Irsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑459/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:345">EU:C:2006:345</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0127">127</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přitom je zřejmé, jak připouští Rakouská republika, že členské státy nemohou využít článek 273 SFEU pro řešení sporů, na které se vztahuje postup stanovený v článku 259 SFEU, podle kterého může členský stát předložit věc Soudnímu dvoru, má-li za to, že jiný členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smluv. Pokud by byl Soudnímu dvoru takový spor nicméně na základě článku 273 SFEU předložen, musel by Soudní dvůr prohlásit nedostatek pravomoci pro jeho projednání z důvodu nesprávného právního základu žaloby, která mu byla podána.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že na základě článku 273 SFEU lze založit na základě rozhodčí smlouvy pravomoc Soudního dvora stran sporů, které se netýkají unijního práva, neboť v takovém případě by spadaly do jeho výlučné pravomoci stanovené v článku 344 SFEU, ale které se týkají mezinárodního práva, a to za předpokladu, že oblast dotčeného mezinárodního práva souvisí s předmětem Smluv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Posledně uvedené upřesnění mě dále vede k tomu, abych uvedl druhé riziko, kterému mohou čelit členské státy, a sice riziko spočívající ve svěření pravomoci Soudnímu dvoru na základě článku 273 SFEU, které nesplňuje požadovanou podmínku souvislosti s předmětem Smluv. Kritérium <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>souvislosti<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> nelze zajisté vykládat příliš restriktivně. Řada jazykových verzí článku 273 SFEU odkazuje pouze na<?PAGE NO="7"?> pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>vazba<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> či <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>vztah<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> k předmětu Smluv<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz mimo jiné španělské jazykové znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>relacionada con el objeto de los Tratados<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>), anglické jazykové znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>which relates to the subject matter of the Treaties<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>), portugalské jazykové znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>relacionado com o objeto dos Tratados<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>), rumunské jazykové znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>în legătură cu obiectul tratatelor<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>), slovinské jazykové znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>ki se nanašajo na predmet Pogodb<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>) a finské jazykové znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>joka on yhteydessä perussopimusten kohteeseen<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>).</P></NOTE>, což upozorňuje na vztah k tomuto předmětu, který by mohl být vzdálenější či volnější, než jak navozuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>souvislost<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Byť je ve francouzštině použit stejný pojem jak v článku 273 SFEU, tak i například v čl. 54 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se týká spojení věcí, které mají stejný předmět, v anglické verzi posledně uvedeného článku je na rozdíl od znění článku 273 SFEU použit pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>connection<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</P></NOTE>. Dále mám za to, že jelikož se unijní právo ze své povahy stále rozvíjí, posouzení stran vztahu sporu k předmětu Smluv musí být dostatečně obecné, aby byl zajištěn užitečný účinek jak článku 273 SFEU, tak i volby členských států podřídit tento spor pravomoci Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Procesní prostředek podle článku 273 tedy nelze použit k urovnání mezistátních sporů, které by byly předmětu Smluv cizí nebo velmi vzdálené. Takto by proto volba členských států spočívající ve využití tohoto ustanovení pro vyřešení sporu, který by se týkal jejich příslušné pozemní, námořní či ostrovní svrchovanosti, podle mne čelila mimořádně závažným problémům, pokud jde o splnění podmínky souvislosti s předmětem Smluv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Aby se tomu zamezilo, musí existovat mezi sporem ve smyslu článku 273 SFEU a činností či cíli Evropské unie dostatečný a objektivně vymezitelný vztah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Mám za to, že se o tento případ jedná v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Spor ohledně výkladu takové dvoustranné daňové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, která je základem projednávané věci, aniž by spadal pod předmět Smluv, totiž vykazuje zjevnou souvislost s předmětem Smluv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že neexistují-li sjednocující nebo harmonizační opatření v rámci Společenství<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Je třeba upozornit na skutečnost, že směrnice Rady 2003/49/ES ze dne <DATE ISO="20030603">3. června 2003</DATE> o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="49" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 157, s. 49</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 380) se na původní spor nepoužije, neboť Bank Austria a WestLB nejsou přidruženými společnostmi. Tuto směrnici kromě toho ani oba členské státy, které jsou stranami sporu, neuvádějí ve svých vyjádřeních, a proto se jí v tomto stanovisku nezabývám.</P></NOTE>, zachovávají si členské státy i nadále pravomoc vymezit prostřednictvím dohod nebo jednostranně kritéria dělby své daňové pravomoci zejména za účelem odstranění dvojího zdanění a že jim přísluší přijmout opatření nezbytná k zamezení situacím dvojího zdanění zejména tím, že uplatní kritéria používaná v mezinárodní daňové praxi<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Damseaux</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑128/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:471">EU:C:2009:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111208">8. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Banco Bilbao Vizcaya Argentaria</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:813">EU:C:2011:813</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120919">19. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Levy a Sebbag</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/11</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:581">EU:C:2012:581</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Unijní právo totiž za současného stavu a v takové situaci, jako je situace dotčená v projednávané věci, nestanoví obecná kritéria pro rozdělení pravomocí mezi členské státy, pokud jde o vyloučení dvojího zdanění v rámci Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>,<NAME.CASE>Damseaux</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑128/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:471">EU:C:2009:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Soudní dvůr z výše uvedeného vyvodil procesní důsledek, podle něhož nemá v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU pravomoc k tomu, aby se vyslovil k případnému porušení ustanovení dvoustranných smluv uzavřených členskými státy, které slouží k vyloučení nebo ke zmírnění negativních dopadů vyplývajících z koexistence vnitrostátních daňových systémů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Damseaux</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑128/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:471">EU:C:2009:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rovněž konstatoval, že nemůže ani přezkoumávat vztah mezi vnitrostátním opatřením a ustanoveními dvoustranné smlouvy uzavřené za účelem zamezení dvojímu zdanění, jelikož taková otázka nespadá do výkladu unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Damseaux</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑128/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:471">EU:C:2009:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Byť spor týkající se výkladu ustanovení smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi členskými státy nespadá pod předmět Smluv, týká se nicméně cíle vytvoření vnitřního trhu, který je stanoven v čl. 3 odst. 3 SEU, jelikož odstranění dvojího zdanění či předcházení dvojímu zdanění má usnadnit naplnění posledně uvedeného cíle a výkon svobod volného pohybu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761006">6. října 1976</DATE>, <NAME.CASE>Industrie Tessili Italiana Como</NAME.CASE> (<NO.CASE>12/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:133">EU:C:1976:133</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Mám za to, že toto konstatování platí i nadále, a to i přesto, že Lisabonskou smlouvou byla zrušena druhá odrážka článku 293 ES, v níž byly členské státy vybízeny k tomu, aby mezi sebou v případě potřeby zahájily jednání s cílem zajistit ve prospěch svých státních příslušníků zamezení dvojímu zdanění uvnitř Společenství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Ač účelem tohoto článku není zakotvit právní pravidlo, které by bylo samo o sobě uplatnitelné<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980512">12. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Gilly</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑336/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:221">EU:C:1998:221</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120919">19. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Levy a Sebbag</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/11</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:581">EU:C:2012:581</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jeho zrušení nic nemění na konstatování, podle kterého k dotvoření vnitřního trhu přispívá skutečnost, že dva členské státy uzavřou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, neboť účelem takového nástroje je vyloučit či zmírnit negativní dopady, které vyplývají z nekoordinovaného výkonu daňové pravomoci mezi těmito členskými státy, který omezuje nebo odrazuje od uplatnění svobod volného pohybu, které jsou stanoveny ve Smlouvě o FEU, či je činí méně atraktivními.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Podle mne z výše uvedeného vyplývá, že Soudnímu dvoru byl platně předložen návrh na základě článku 273 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zbývá posoudit, jak jsem uvedl v bodě 31 tohoto stanoviska, zda je Soudní dvůr v rámci článku 273 SFEU, jak uvádějí oba státy, které jsou stranami sporu, v druhém bodě návrhového žádání, oprávněn vydat vůči těmto státům soudní příkazy, a sice aby buď Spolkové republice Německo uložil zákaz zdanění dotčených úroků a povinnost vrátit přeplatek daně, jak požaduje Rakouská republika, nebo aby uložil Rakouské republice povinnost zamezit dvojímu zdanění těchto úroků a vyplatit přeplatek daně, jak požaduje Spolková republika Německo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Mám za to, že není pochybnosti o tom, že oba členské státy tím, že se rozhodly podřídit vyřešení sporů týkajících se výkladu a použití německo-rakouské smlouvy pravomoci Soudního dvora podle článku 273 SFEU, rovněž souhlasily s tím, aby Soudní dvůr v případě neexistence jiných ustanovení v této smlouvě použil veškerá ustanovení unijního práva, kterými se řídí jeho pravomoc a postupy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Přitom, kromě případu předběžných opatření nařízených soudcem, který rozhoduje o předběžných opatřeních podle článku 279 SFEU, stran nichž Soudní dvůr připustil, že mohou zahrnovat vhodné soudní příkazy určené druhé ze stran sporu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830805">5. srpna 1983</DATE>, <NAME.CASE>CMC a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>118/83 R</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:225">EU:C:1983:225</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080424">24. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Malta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑76/08 R</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:252">EU:C:2008:252</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr rovněž konstatoval, že může nařídit předběžná opatření ve smyslu článku 279 SFEU v souvislosti se žalobou pro nesplnění povinnosti, kterou podal jeden členský stát vůči jinému členskému státu na základě článku 259 SFEU, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060530">30. května 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Irsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑459/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:345">EU:C:2006:345</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0138">138</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a to i pokud jsou tato opatření, ač nepředjímají ani neneutralizují důsledky rozhodnutí, které bude poté vydáno ve věci samé, vedlejšími k žalobě na určení, že určitý členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smluv<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080424">24. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Malta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑76/08 R</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:252">EU:C:2008:252</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto smyslu viz rovněž usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800328">28. března 1980</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>24/80 R a 97/80 R</NO.CASE>, nezveřejněná, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:107">EU:C:1980:107</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, žádná z ustanovení Smluv nepřiznávají Soudnímu dvoru pravomoc uložit členskému státu, aby se určitým způsobem choval či určitého chování zanechal.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o věci, v nichž je Soudní dvůr vyzván, aby určil, že určitý členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smluv (články 258 a 259 SFEU), nebo prohlásil určitý akt přijatý orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie za neplatný (článek 263 SFEU), v článcích 260 a 266 SFEU se stanoví, že členské státy (v případě článku 260 SFEU) a orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie (v případě článku 266 SFEU) mají povinnost přijmout opatření, která vyplývají z vyneseného rozsudku. Toto konstatování tedy vede unijní soud k tomu, aby potvrdil, že při výkonu své pravomoci mu ustanovení Smluv neumožňují, aby uložil orgánům Unie či členským státům soudní příkaz<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Pokud jde o přezkum legality na základě článku 263 SFEU a žalobu pro nečinnost, která je stanovena v článku 265 SFEU, viz zejména usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161124">24. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Petraitis v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑137/16 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:904">EU:C:2016:904</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091116">16. listopadu 2009</DATE>, <NAME.CASE>Goldman Management v. Komise a Bulharsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑354/09</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:439">EU:T:2009:439</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120626">26. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>Szarvas v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑129/12</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:319">EU:T:2012:319</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Je jistě pravda, že se znění článku 273 nepodobá znění článků 260 a 266 SFEU. Mám ovšem za to, že nelze <HT TYPE="ITALIC">a contrario</HT> a ze skutečnosti, že článek 273 SFEU tuto otázku neupravuje, dovodit, že Vysoké smluvní strany zamýšlely svěřit Soudnímu dvoru pravomoc uložit soudní příkaz v rámci urovnání sporů, na které se vztahuje článek 273 SFEU. Soudní dvůr je stejně jako veškeré unijní orgány vázán zásadou svěření pravomocí, jak je v podstatě připomenuta v čl. 13 odst. 2 SEU. Mám za to, že pravomoc uložit členskému státu, aby přijal určité chování, by musela jednoznačně vyplývat z ustanovení Smluv. Tak tomu však není.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Nicméně nevylučuji, že výjimečně by členské státy, které by byly stranami sporu, mohly na základě článku 273 SFEU podle rozhodčí smlouvy, na jejímž základě by se obrátily na Soudní dvůr, svěřit tomuto soudu pravomoc vydat soudní příkaz. V projednávané věci ovšem z žádného ustanovení německo-rakouské smlouvy nevyplývá, že by se o takový případ jednalo, ani že by pravomoc Soudního dvora, která se vztahuje nejen na výklad, ale, jak připomínám, i na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>provádění<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> uvedené smlouvy, mohla zahrnovat takovou pravomoc uložit soudní příkaz.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Za těchto okolností mám za to, že Soudní dvůr nemá pravomoc, aby některému z členských států, které jsou stranami německo-rakouské smlouvy, uložil, aby se choval určitým stanoveným způsobem. Tyto členské státy mají v duchu své rozhodčí smlouvy a podle zásady dobré víry povinnost vyvodit z rozsudku veškeré důsledky tak, aby jednaly takovým způsobem a přijaly taková opatření, která z něj pro ně vyplývají.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Jak bylo konstatováno v úvodu tohoto stanoviska, spor mezi členskými státy, které jsou stranami německo-rakouské smlouvy, se týká výkladu a dosahu výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 této smlouvy. Za předpokladu, že příjmy, které jsou základem sporu, spadají do kategorie <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>úroků<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, která je stanovena v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, podléhaly by zdanění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>rovněž<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> v členském státě jejich zdroje, tj. v Německu. V opačném případě by tyto příjmy spadaly do obecné kategorie <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>úroků<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, která je stanovena v čl. 11 odst. 1 uvedené smlouvy, a podléhaly by zdanění v členském státě rezidence jejich vlastníka, tj. v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Logicky tedy Rakouská republika hájí postoj, který lze pro zjednodušení kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>restriktivní<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> výklad výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, zatímco Spolková republika Německo hájí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>široký<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> výklad tohoto výrazu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Než přistoupím k podrobnému přezkumu argumentů, které uvádějí oba členské státy, které jsou stranami sporu, na podporu svých příslušných tezí, je třeba připomenout, že se oba tyto státy shodují na skutečnosti, že dotčené cenné papíry (<HT TYPE="ITALIC">Genussscheine</HT>), které jsou základem věci předložené Soudnímu dvoru, lze přirovnat k obligacím či dluhopisům, a nikoli ke kapitálové účasti ve společnosti, která je emitovala. Projednávaná věc se tedy netýká rozporu stran právní kvalifikace úhrady za finanční nástroje, které jsou základem sporu, podle které by tuto úhradu považoval jeden ze smluvních států německo-rakouské smlouvy za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>dividendy<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, zatímco druhý stát by ji považoval za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Je tedy nesporné, že příjmy plynoucí z cenných papírů, které jsou základem sporu, musí být kvalifikovány nikoli jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>dividendy<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve smyslu článku 10 německo-rakouské smlouvy, ale jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu čl. 11 odst. 3 této smlouvy, jelikož představují odměnu za pohledávku, tj. poskytnutí finančních prostředků, jež je třeba splatit<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Schematicky to lze vymezit tak, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> spočívají v příjmech pocházejících z poskytnutí finančních prostředků (v podobě dlužné pohledávky), které plynou až do jejich splacení a které jsou vypláceny na smluvním základě a jejichž zdrojem je dluhové financování, zatímco <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>dividendy<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> spočívají v odměně za vklad do rizikového kapitálu (kapitálová účast ve společnosti), která je vyplácena v souvislosti se vztahem vlastnictví akciových podílů a jejich zdrojem je financování vlastním kapitálem. V této souvislosti viz zejména Hoor, O., Le modèle OCDE de convention fiscale, Analyse technique détaillée, Legitech, Lucemburk, 2016, s. 106.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Mám za to, že důsledky, které z tohoto konstatování plynou, mají určitý dopad na jeden z klíčových aspektů sporu, a sice na otázku, zda má, jak tvrdí Rakouská republika, převážit autonomní výklad německo-rakouské smlouvy či alespoň výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, nebo je naopak třeba definovat tento výraz přednostně odkazem na vnitrostátní právo členského státu zdroje příjmu, čehož se zjevně dovolává Spolková republika Německo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 3 německo-rakouské smlouvy jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> definovány mimo jiné jako příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu s právem účasti na zisku dlužníka nebo bez něj.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Tato definice je obdobná definici, která je uvedena v čl. 11 odst. 3 vzorové dohody OECD. Totiž ve dvou jazycích, v nichž byla uvedená vzorová dohoda vypracována, ve francouzštině a v angličtině, tato vzorová dohoda OECD definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> v jejím francouzském znění takto: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>les revenus de créances de toute nature, assorties ou non […] d’une clause de participation aux bénéfices du débiteur […]<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> (a v anglickém znění následovně: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>income from debt-claims of every kind, whether or not […] carrying a right to participate in the debtor’s profits<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Definice, která je uvedena v čl. 11 odst. 3 vzorové dohody OECD, je relevantní stran definice, která je uvedena v čl. 11 odst. 3 německo-rakouské smlouvy. Totiž na základě bodu 16 protokolu k této smlouvě platí, že smluvní ujednání německo-rakouské smlouvy, která jsou vypracována v souladu s příslušnými ustanoveními vzorové dohody OECD, mají, neuvedou-li smluvní státy německo-rakouské smlouvy jinak, stejný význam, jaký je uveden v komentářích k článkům vzorové dohody OECD<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz komentáře Výboru OECD pro daňové záležitosti, uveřejněno v Modèle de convention fiscale concernant le revenu et la fortune, zkrácená verze, OECD, Paříž, 1998.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V bodě 21 uvedených komentářů se uvádí, že definice úroků, která je uvedena v čl. 11 odst. 3 první věty vzorové dohody OECD, je taxativní a že se jako vhodnější jevilo, aby do tohoto znění nebyla doplňována formulace obsahující následný odkaz na vnitrostátní právo. Uváděné důvody jsou tyto: a) tato definice pokrývá téměř veškeré druhy příjmů, které jsou podle různých vnitrostátních právních řádů považovány za úroky; b) použitá formulace skýtá největší právní jistotu a chrání smlouvy před následnými změnami ve vnitrostátních právních řádech, a c) ve vzorové dohodě OECD je třeba se co nejvíce vyhýbat odkazům na vnitrostátní právo.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Mám za to, že již tato skutečnost představuje hledisko, které hovoří ve prospěch teze Rakouské republiky, podle níž je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, který je použit v článku 11 německo-rakouské smlouvy, a zejména výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 a 3 uvedené smlouvy, vykládat autonomně, odděleně od výkladu, který by případně vyplýval z vnitrostátního práva některé ze stran uvedené smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Toto konstatování je podporováno povahou německo-rakouské smlouvy, která, jak připouštějí oba smluvní státy, které jsou stranami sporu, je mezinárodní smlouvou, jejíž výkladová pravidla se řídí zásadami zakotvenými ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu. V této souvislosti je přitom třeba připomenout, že v čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy o smluvním právu se stanoví, že smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Pokud jde o respektování těchto výkladových pravidel v souvislosti s mezinárodními dohodami uzavíranými Unií, viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161124">24. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>SECIL</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑464/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:896">EU:C:2016:896</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, zatímco v odst. 3 písm. c) tohoto článku se stanoví, že při výkladu smlouvy je třeba brát zřetel na každé příslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>V této souvislosti viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Front Polisario</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑104/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:973">EU:C:2016:973</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba uvést, bez ohledu na to, jaká je podle mezinárodního práva obecná závaznost komentářů k článkům vzorové dohody OECD, že z bodu 16 poslední věty protokolu k německo-rakouské smlouvě vyplývá, že smluvní strany této smlouvy souhlasily s tím, že budou považovat uvedené komentáře za výkladová pravidla německo-rakouské smlouvy ve smyslu Vídeňské úmluvy o smluvním právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Tyto úvahy tudíž podle mne podporují tezi, podle níž je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, včetně výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, vykládat autonomně v souvislosti se zvláštními výkladovými pravidly, která se použijí v případě mezinárodních smluv, a nezávisle na vnitrostátním právu členských států, které jsou stranami sporu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Někteří autoři ostatně uvádějí, že v téměř žádné z dvoustranných smluv o zamezení dvojímu zdanění, které uzavřela Spolková republika Německo od roku 1991, není v souvislosti s definicí pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> uveden odkaz na právo státu zdroje: viz mimo jiné Bärsch, SE., The Definitions of Dividends and Interest Contained in the OECD Model, Actual Tax Treaties, and the German Model, Intertax, č. 6–7, 2014, s. 438.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Mám za to, že odkaz na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>právní předpisy<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> státu zdroje – jimiž jsou v projednávané věci právní předpisy Spolkové republiky Německo – který je uveden v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, nemůže toto konstatování změnit. Spolková republika Německo ostatně netvrdila, že by tomuto odkazu k vnitrostátnímu právu zdroje příjmů, který je uveden v čl. 11 odst. 2 této smlouvy, měla být taková působnost přiznána.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy se totiž v podstatě stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>příjmy z práv či pohledávek s účastí na zisku […] <HT TYPE="ITALIC">mohou</HT> podléhat zdanění ve smluvním státě jejich zdroje, a <HT TYPE="ITALIC">to podle právních předpisů tohoto smluvního státu</HT><QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Účelem čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy není stanovit definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> či výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>, ale upřesnit rozdělení daňových pravomocí mezi oběma smluvními státy této smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>podle právních předpisů<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> státu zdroje příjmů se tudíž týká pouze skutečnosti, že tento členský stát má na výběr (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>mohou být zdaněny<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>), zda uplatní daňovou pravomoc spočívající ve zdanění dotčených příjmů či nikoli. Stát zdroje se totiž může bezpochyby vzdát uplatnění takového zdanění ve vztahu k veškerým či některým příjmům, na které se vztahuje oblast působnosti čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Stejně tak skutečnost, že si smluvní státy německo-rakouské smlouvy zvolily rozdělit daňovou pravomoc v rámci čl. 11 odst. 1 a 2 této smlouvy odlišně, než jak vyplývá z čl. 11 odst. 1 a 2 vzorové dohody OECD, nemá dopad na definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, která je společná pro oba tyto nástroje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Potřebu autonomního výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>, který je nezávislý na právu smluvních států německo-rakouské smlouvy, nevyvrací ani argument Spolkové republiky Německo, který je založen na čl. 3 odst. 2 této smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V článku 3 odst. 2 německo-rakouské smlouvy se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>pokud jde o provádění smlouvy v jakémkoli čase některým ze smluvních států, bude mít každý pojem či výraz, který v ní není definován, <HT TYPE="ITALIC">pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad</HT>, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se vztahuje smlouva […]<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Jak jsem však uvedl, německo-rakouská smlouva odkazem na vzorovou dohodu OECD a na komentáře k jejím článkům, které zdůrazňují potřebu taxativní definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, která je nezávislá na vnitrostátním právu, dává najevo, že přinejmenším stran definice tohoto pojmu, včetně výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>, který je uveden v jejím čl. 11 odst. 2 a 3, se nemá vycházet z vnitrostátního práva státu zdroje uvedených příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Mám za to, že za těchto okolností by výklad čl. 3 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy v takovém smyslu, podle něhož by vnitrostátní právo smluvních států této smlouvy vymezovalo definici a dosah pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, byl v rozporu se společnou vůlí smluvních států, která byla vyjádřena v bodě 16 protokolu prostřednictvím odkazu na vzorovou dohodu OECD a její komentáře, oddělit uvedený pojem, včetně výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, od významu, který by mu přisuzovalo vnitrostátní právo těchto států<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Bod 12 komentářů k čl. 3 odst. 2 vzorové dohody OECD, z něhož vychází čl. 3 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, potvrzuje, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>souvislost<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> je vyjádřen zejména záměrem smluvních stran v okamžiku uzavření daňové smlouvy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Tento závěr je konečně argumentem <HT TYPE="ITALIC">a contrario</HT> podporován definicí pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>dividendy<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>, která je uvedena v čl. 10 odst. 3 německo-rakouské smlouvy, která podobně jako čl. 10 odst. 3 vzorové dohody OECD odkazuje k právním předpisům státu zdroje, tj. k právu státu, v němž je rozdělující společnost rezidentem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je třeba nyní přikročit k posouzení jádra sporu předloženého Soudnímu dvoru, které se týká výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Stejně jako obdobný výraz, který je uveden v čl. 11 odst. 3 vzorové dohody OECD, není ani tento výraz v německo-rakouské smlouvě definován.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že oba členské státy shodně tvrdí, že k tomu, aby se na úroky vztahovala oblast působnosti čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, musí výnosy z pohledávek záviset na zisku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Rakouská republika a Spolková republika Německo se naproti tomu neshodují v otázce intenzity vztahu závislosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Spolková republika Německo sice uvádí, že účastí na zisku se rozumí situace, kdy se určitá osoba podílí na kladných hospodářských výsledcích jiné osoby, nicméně má za to, že ke splnění tohoto vztahu závislosti stačí, aby platby sjednaných úroků záležely na skutečnosti, že dlužník disponuje dostatečnou likviditou nebo dosáhl dostačujícího zisku. Podle tohoto členského státu nelze ve věci, která byla základem tohoto sporu, ze skutečnosti, že byly vypláceny pouze úroky ve výši pevně<?PAGE NO="13"?> stanovené sazby vyjádřené ve vztahu k nominální hodnotě cenných papírů, dovozovat, že tyto úroky nejsou podmíněny ziskem dlužníka, neboť podle emisních podmínek dotčených cenných papírů je sjednaná úhrada podmíněna výsledky hospodaření jejich emitenta nebo existencí dostatečného zisku ve zdaňovacím období dlužníka, které opravňují k zaplacení uvedených úroků, jelikož tyto úroky nejsou vypláceny v případě účetní ztráty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Rakouská republika naopak tvrdí, že musí být splněna ještě jedna dodatečná a rozhodující podmínka, a sice že vztah podmíněnosti musí být konkretizován alespoň zaplacením dodatečného úroku, který je podmíněn ziskem dlužníka, nad rámec pevně stanovené úrokové sazby podle emisních podmínek cenného papíru. Podle ní ve věci, která je základem tohoto sporu, je úhrada protiplnění sjednaná v podobě pevné úrokové sazby vázána pouze na případné ztráty, neboť v případě účetní ztráty dochází k pozastavení vyplácení úroků či k přiměřenému snížení, pokud by již v důsledku této úhrady mohla vzniknout účetní ztráta, a provází ji nárok na splacení nedoplatků v následujících letech. Rakouská republika má proto za to, že se nejedná o situaci, která se vyznačuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> ve smyslu čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, ale <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>účastí na ztrátě<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, která spadá pod čl. 11 odst. 1 této smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno, v čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy o smluvním právu se stanoví, že smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>V rámci zkoumání obvyklého významu výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> je třeba předně uvést, že tomuto výrazu byla dána přednost před výrazy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>příjmy z […] pohledávek v závislosti na zisku<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na výsledcích<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/>, které podle mého mají širší dosah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Jak tvrdí Rakouská republika, jejíž definice, které vyplývají z obvyklého významu sporného výrazu a které jsou uvedeny v její žalobě, v tomto ohledu Spolková republika Německo nezpochybňuje, právo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>účasti na zisku<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> odkazuje k právu získat část či podíl ze zisku podniku<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz např. rovněž G., Cornu, Vocabulaire juridique, 9. vydání, PUF, Paříž, 2012, s. 733, v němž je uvedena tato definice tohoto výrazu: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>nárok na určité procento zisku podniku nebo hospodářského subjektu, který může vznikat z různých titulů (společnost, půjčka, pracovní smlouva)<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Mám za to, že tato myšlenka je podporována dvěma příklady finančních nástrojů, které jsou uvedeny v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Kapitálové dluhopisy (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>Gewinnobligationen<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>; v anglickém jazyce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>profit-sharing bonds<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>) jsou tak, jak v podstatě tvrdí Rakouská republika, obecně definovány jako dluhopisy, které zakládají kromě pevné úrokové sazby, kterou nabízejí, i právo na podíl na zisku emitenta<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Mimo jiné viz rovněž G. G. Munn, F. L. Garcia a Charles J. Woelfel C. J., The Encyclopedia of Banking and Finance, 10. vyd., Salem Press, Chicago, 1993; F. Auckenthaler, Droit des marchés de capitaux, L. G. D.J, Paříž, 2004, s. 50, a J. Antoine a M. Capiau-Huart, Dictionnaire des marchés financiers, De Boeck &amp; Larcier, Brusel, 2006, s. 361.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Stejně se tak <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>půjčky s podílem na zisku<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> (v německém jazyce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>partiarische Darlehen<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> a v anglickém jazyce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>profit-participating loans<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>) často vyznačují základní úrokovou sazbou, která může být pevná či pohyblivá, kterou doplňuje úrok vázaný na výši zisku dlužníka<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Kromě odkazů v německém jazyce, které uvádí Rakouská republika ve své žalobě, viz mimo jiné J. Bundgaard a K. J. Dyppel, ProfitParticipating Loans in International Tax Law, Intertax, č. 12, 2010, s. 644. Je třeba upozornit na to, že tito autoři používají výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>profit-participating loans<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/> v obecném smyslu pro označení více druhů finančních nástrojů, včetně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>Gewinnobligationen<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>partiarischen Darlehen<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/>. Viz rovněž U. Hasbargen a K. M. Johnsen, Financing of German subsidiairies – German and US tax treatment of silent partnerships and profit participating loans, Intertax č.° 8/9, 1990, s. 377, kteří uvádějí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>profit-participating loan<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>is in all respects identical to a fixed interest loan except that the return is variable, as it is calculated on the basis of the company’s profits or gross revenues<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Je naopak složitější dovodit konkrétní význam z odkazu na účast <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>tichého společníka<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/> (v německém jazyce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>stiller Gesellschafter<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/>; v anglickém jazyce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>silent partnership<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/>), neboť tento právní institut je zjevně vlastní vnitrostátnímu právu obou smluvních států německo-rakouské smlouvy. Kromě toho se zdá, že přinejmenším německé právo samo v rámci tohoto právního institutu dále rozlišuje mezi typickým tichým společníkem (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>typischer stiller Gesellschafter<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>) a atypickým tichým společníkem (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>atypischer stiller Gesellschafter<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/>), kdy je hlavním rozdílem zřejmě míra vázanosti na společnost a intenzita společných zájmů mezi poskytovatelem finančních prostředků (tichý společník) a subjektem, který je jejich příjemcem, přičemž příslušná kvalifikace závisí na veškerých okolnostech každé věci<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Stran problémů, jež tyto právní instituty vyvolávají v mezinárodním daňovém právu, viz v této souvislosti mimo jiné U. Hasbargen a K. M. Johnsen, Financing of German subsidiairies – German and US tax treatment of silent partnerships and profit participating loans, Intertax č. 8/9, 1990; M. Heidemann a A. Knebel, Double Taxation Treaties: The Autonomous Interpretation Method in German and English Law as demonstrated by the Case of the Silent Partnership, Intertax, č. 3, 2010, s. 136; J. Schnaffer, Droit fiscal international, Promoculture-Larcier, Windhof, 2014, s. 349 až 352 a s. 444, a M. Lipp, The German Silent Partnership, European Taxation, 2015, s. 325.</P></NOTE>. Schematicky to lze vyjádřit tak, že byť si typický tichý společník zachovává postavení srovnatelné s věřitelem, podílí se i na zisku dlužníka, tj. na zisku a ztrátě posledně uvedeného, neboť s ním sdílí určitá rizika. Atypickému tichému společníkovi jsou svěřeny určité rozhodovací pravomoci v rámci společnosti, která je dlužníkem, a podílí se v zásadě rovněž na skrytých rezervách a skrytých čistých rezervách, čímž se jeho postavení blíží postavení společníka<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz mimo jiné J. Schnaffer, Droit fiscal international, Promoculture-Larcier, Windhof, 2014, s. 349 až 352, a M. Lipp, The German Silent Partnership, European Taxation, 2015, s. 327.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy je obecně zmíněn pouze tichý společník bez ohledu na formu typického či atypického tichého společenství. Není však zřejmě pochyb o tom, že tichý společník, bez ohledu na formu typického či atypického společenství, se přinejmenším podílí na zisku dlužníka, jak tvrdí Rakouská republika, aniž by to Spolková republika Německo zpochybňovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>V závěru mám za to, že na základě zkoumání výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, rovněž při zohlednění finančních nástrojů, které mají posloužit k lepšímu porozumění tomuto výrazu, je třeba dát přednost tezi, podle které se účast na zisku konkretizuje odměnou za prostředky, které byly poskytnuty dlužníkovi, která je – byť jen částečně – proměnlivá v závislosti na výši zisku dlužníka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Tento restriktivní výklad sporného výrazu, který rovněž vymezuje oblast působnosti čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, se mi jeví být v souladu se systematikou článku 11 této smlouvy a s rozdělením daňových pravomocí, které si sjednaly smluvní státy stran kategorie <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>úroků<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>V článku 11 odst. 1 německo-rakouské smlouvy je totiž stanovena zásada, podle níž jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0101" ID="QS0101"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> zdaňovány ve státu rezidence skutečného vlastníka, zatímco odstavec 2 tohoto článku pouze formou výjimky (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0102" ID="QS0102"/>nicméně<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>) připouští zdanění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0103" ID="QS0103"/>příjmů z […] pohledávek s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> státem zdroje. Toto rozdělení daňové pravomoci mezi oba členské státy stran této kategorie příjmů se ve dvou aspektech liší od rozdělení, které vyplývá z čl. 11 odst. 1 a 2 vzorové dohody OECD. Zaprvé, vzorová dohoda OECD přiznává právo na zdanění těchto příjmů jak státu rezidence, tak i státu zdroje u veškerých kategorií příjmů, které jsou kvalifikovány jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0104" ID="QS0104"/>úroky<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> ve smyslu uvedené vzorové dohody, zatímco čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy omezuje právo státu zdroje na úroky, které představují účast na zisku dlužníka. Zadruhé, vzorová dohoda OECD omezuje právo na zdanění přiznané státu zdroje na 10 % hrubé částky úroků, kdežto v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy není uvedena žádná horní mez.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Široký či extenzivní výklad výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0105" ID="QS0105"/>účast na zisku<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, by státu zdroje umožnil, jelikož v této smlouvě není stanovena příslušná horní mez, vybírat daň z úroků vyplácených osobě povinné k dani usazené ve druhém smluvním státě, a to aniž by byla sazba těchto úroků, byť v části, proměnlivá v závislosti na zisku dlužníka Takový výklad by tak opravňoval k zásahu do takové pravomoci státu rezidence skutečného vlastníka úroků, která je stanovena v čl. 11 odst. 1 německo-rakouské smlouvy. Navíc, jelikož sazba daně, kterou by<?PAGE NO="15"?> mohl vybírat stát zdroje, není podle článku 11 německo-rakouské smlouvy omezena horní mezí, ale odvíjí se výlučně od vnitrostátního práva tohoto státu, mohl by se smluvní stát rezidence ocitnout v situaci, kdy by ve značném rozsahu nemohl zabránit dvojímu zdanění při uplatnění metody odpočtu, která je stanovena v čl. 23 odst. 2 písm. b) německo-rakouské smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Z toho podle mne s ohledem na obvyklý význam, souvislosti, v nichž byl použit výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0106" ID="QS0106"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/> a cíl sledovaný článkem 11 německo-rakouské smlouvy vyplývá, že tento výraz musí být vykládán restriktivně a omezovat se na situace, v nichž je úročení pohledávky alespoň částečně proměnlivé v závislosti na výši zisku dlužníka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Ve věci, která je základem tohoto sporu, je nesporné, že podle emisních podmínek zakládají cenné papíry T1, T2 a T3 nárok na vyplácení každoročních úroků podle pevné sazby vypočítané z nominální hodnoty uvedených cenných papírů a předem stanovené k okamžiku úpisu uvedených cenných papírů. V emisních podmínkách nebylo nijak stanoveno, že by úroková sazba měla být přinejmenším doplněna o proměnlivý prvek, který by představoval část či procentní podíl zisku dosaženého dlužníkem. Tudíž, ať by činila výše zisku dosaženého dlužníkem jeden milion eur či deset milionů eur, úroková sazba při úročení upsaného dluhopisu by byla taková, jak ji stanovily emisní podmínky, a vycházela by výlučně z nominální hodnoty cenných papírů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Je jistě pravda, jak připouští Rakouská republika, že úroková sazba může být podle emisních podmínek snížena až na 0 %, pokud dlužník vykáže ztrátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Nicméně v případě, že v následujících letech ztráta vykázána nebude, vzniká věřiteli v následujících letech nárok na splacení nedoplatků, jelikož se v uvedených letech dorovnává rozdíl podle nominální hodnoty cenných papírů, a nikoli, byť částečně, podle výše zisků následně dosažených dlužníkem. Jedná se tedy spíše o ustanovení týkající se odložené platby úroků v případě ztráty než o ustanovení o účasti na zisku dlužníka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Je jistě pravda, že stran emisních podmínek nelze popřít, že se upisovatel cenných papírů zavazuje nést určité riziko, a sice riziko vzniku ztráty u emitenta v jednom nebo více zdaňovacích obdobích. Mám však za to, že takovou asymetrii ve výnosu z cenných papírů, a sice úrok, jehož sazba je proměnlivá v případě ztráty, ale která nezávisí na výši zisku dosaženého dlužníkem, nelze považovat za výnos, který v plném rozsahu či zčásti přiznává věřiteli část či procentní podíl na zisku dlužníka. Za těchto podmínek se nejedná o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0107" ID="QS0107"/>příjmy z […] pohledávek s účastí na zisku [dlužníka]<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> ve smyslu čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Okolnost, které se důrazně dovolává Spolková republika Německo ve svém písemném vyjádření, totiž že Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo) dospěl ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20100826">26. srpna 2010</DATE> k opačnému zjištění<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>GZ I R 53/09.</P></NOTE>, nemůže tento závěr změnit. V souvislosti s použitím článku 273 SFEU totiž Soudní dvůr nemůže být vázán posouzením soudu jednoho ze smluvních států, které jsou stranami sporu, protože jinak by hrozilo, že rozhodčí smlouva, podle níž se tyto státy rozhodly svěřit Soudnímu dvoru, aby tento spor vyřešil, bude zbavena veškerého užitečného účinku. Jelikož se tato smlouva týká výkladu a použití německo-rakouské smlouvy, má Soudní dvůr v projednávané věci naprostou volnost, aby tuto smlouvu vyložil s ohledem na výkladové zásady, které vyplývají z Vídeňské úmluvy o smluvním právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Na základě všech těchto úvah mám za to, že je třeba vyhovět návrhovým žádáním Rakouské republiky. Proto navrhuji, aby Soudní dvůr prohlásil, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0108" ID="QS0108"/>příjmy z práv či pohledávek s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 německo-rakouské smlouvy, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje příjmy, které přiznávají věřiteli část či procentní podíl ze zisku dlužníka, ale nezahrnuje příjmy, které mohou být proměnlivé pouze v případě ztráty uvedeného dlužníka.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI –</HT></NO.P><TXT>K nákladům řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Článek 137 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že o nákladech řízení se rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž se končí řízení. Dále se v článku 138 uvedeného jednacího řádu stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že podle mého názoru nemůže být návrhovému žádání Spolkové republiky Německo vyhověno a že Rakouská republika požadovala, aby byla Spolkové republice Německo uložena náhrada nákladů řízení, navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl tomuto návrhovému žádání Rakouské republiky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedeného navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl takto:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0109" ID="QS0109"/>příjmy z práv či pohledávek s účastí na zisku<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/>, který je uveden v čl. 11 odst. 2 Smlouvy ze dne <DATE ISO="20000824">24. srpna 2000</DATE> mezi Rakouskou republikou a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojímu zdanění v oblasti daní z příjmu a z majetku, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje příjmy, které přiznávají věřiteli část či procentní podíl ze zisku dlužníka, ale nezahrnuje příjmy, které mohou být proměnlivé pouze v případě ztráty uvedeného dlužníka.</P></ITEM><ITEM><P>Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>