<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-563/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CJ0563</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:113">EU:C:2022:113</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>15</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>15</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20220224">24. 2. 2022</DATE> – věc C‑563/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">ORLEN KolTrans</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (čtvrtého senátu)</P><P><DATE ISO="20220224">24. února 2022</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: polština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Železniční doprava</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2001/14/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4</KEYWORD><KEYWORD>Stanovení poplatků za infrastrukturu rozhodnutím provozovatele infrastruktury</KEYWORD><KEYWORD>Článek 30 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Právo železničních podniků na správní opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Článek 30 odst. 6</KEYWORD><KEYWORD>Soudní přezkum rozhodnutí regulačního subjektu</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑563/20,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Sądu Okręgowego w Warszawie (Krajský soud ve Varšavě, Polsko) ze dne <DATE ISO="20201006">6. října 2020</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20201028">28. října 2020</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">ORLEN KolTrans sp. z o.o.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Prezesowi Urzędu Transportu Kolejowego,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),</P><P>ve složení C. Lycourgos, předseda senátu, S. Rodin, J.-C. Bonichot (zpravodaj), L. S. Rossi a O. Spineanu-Matei, soudci,</P><P>generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za ORLEN KolTrans sp. z o.o. A. Salbertem, radcą prawnym,</P></ITEM><ITEM><P>za Prezesa Urzędu Transportu Kolejowego M. Trelou, radcą prawnym,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi B. Sasinowskou a C. Vrignon, jakož i S. L. Kalėdou, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 30 odst. 2, 5 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne <DATE ISO="20010226">26. února 2001</DATE> o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="075" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 75, s. 29</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/05, s. 404), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/58/ES ze dne <DATE ISO="20071023">23. října 2007</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="315" PAGE.FIRST="44" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 315, s. 44</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>směrnice 2001/14<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností ORLEN KolTrans sp. z o.o., železničním podnikem se sídlem v Płocku (Polsko), a Prezesem Urzędu Transportu Kolejowego (ředitel Drážního úřadu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>ředitel DÚ<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), jehož předmětem je určení výše poplatků za využívání železniční infrastruktury, kterou v Polsku vlastní společnost PKP Polskie Linie Kolejowe S. A. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>PKP PLK<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>V bodech 5, 11, 12, 16 a 20 odůvodnění směrnice 2001/14 je uvedeno:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(5)</NO.P><TXT>K zajištění transparentnosti a nediskriminačního přístupu k železniční infrastruktuře pro všechny železniční podniky by se měly veškeré informace nezbytné k uplatnění práva přístupu zveřejňovat ve zprávě o síti.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(11)</NO.P><TXT>Systémy zpoplatnění a přidělování kapacit by měly všem podnikům umožňovat rovnoprávný a nediskriminační přístup a snažit se co nejlépe odpovídat potřebám všech uživatelů a druhů dopravy řádným a nediskriminačním způsobem.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>V rámci stanoveném členskými státy by systémy zpoplatnění a přidělování kapacit měly podněcovat provozovatele infrastruktury k optimalizaci využití jejich infrastruktury.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(16)</NO.P><TXT>Systémy zpoplatnění a přidělování kapacit by měly umožňovat spravedlivou hospodářskou soutěž při poskytování železničních služeb.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(20)</NO.P><TXT>Provozovatelům infrastruktury je vhodné ponechat určitý stupeň pružnosti, aby měli možnost účinnějšího využití železniční sítě.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 této směrnice zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Tato směrnice se týká zásad a postupů, které mají být uplatňovány při stanovení a vybírání poplatků za využívání železniční infrastruktury a při přidělování kapacity železniční infrastruktury.</ALINEA><ALINEA>Členské státy zajistí, aby se systémy zpoplatnění a přidělování kapacit železniční infrastruktury řídily zásadami stanovenými v této směrnici, a tak umožní provozovatelům infrastruktury obchodovat s dostupnou kapacitou infrastruktury a zajistit její optimální účelné využití.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 2 uvedené směrnice obsahuje definice. Jeho znění je následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Pro účely této směrnice se</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>žadatelem<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> rozumí licencovaný železniční podnik […] s veřejným nebo obchodním zájmem na získání kapacity infrastruktury […] pro provozování železničních dopravy na jejich území;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>h)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>provozovatelem infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> rozumí subjekt nebo podnik odpovědný zejména za zřízení a provozování železniční infrastruktury. To může rovněž zahrnovat provozování kontrolních a bezpečnostních systémů infrastruktury. Funkce provozovatele infrastruktury v síti nebo její části mohou být rozděleny mezi více subjektů nebo podniků;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>k)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>železničním podnikem<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> rozumí jakýkoli veřejný nebo soukromý podnik licencovaný v souladu s příslušnými předpisy Společenství, jehož hlavní podnikatelskou činností je železniční přeprava zboží nebo cestujících, přičemž podnik musí zajistit trakci; jsou zde zahrnuty i podniky zajišťující pouze trakci;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>V kapitole II téže směrnice, jež se týká zpoplatnění infrastruktury, se v článku 4, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Zavedení, stanovení a vybírání poplatků<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví rámec zpoplatnění s ohledem na nezávislost vedení podniků stanovenou v článku 4 směrnice 91/440/EHS.</ALINEA><ALINEA>S výhradou uvedené podmínky nezávislosti vedení podniku mohou členské státy zavést specifická pravidla zpoplatnění nebo delegovat tuto pravomoc na provozovatele infrastruktury. Stanovení poplatků za použití infrastruktury a vybírání těchto poplatků provádí provozovatel infrastruktury.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="004.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Nejsou-li přijata zvláštní ustanovení podle čl. 8 odst. 2, zajistí provozovatelé infrastruktury, aby byl používaný systém zpoplatnění v rámci celé jejich sítě založen na stejných zásadách.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatelé infrastruktury zajistí, aby používání systému zpoplatnění vedlo k rovnocennému a nediskriminačnímu zpoplatnění různými železničními podniky poskytujícími<?PAGE NO="4"?> [různých železničních podniků poskytujících] služby stejné povahy v podobné části trhu a aby poplatky uplatňované ve skutečnosti [skutečně uplatňované poplatky] odpovídaly pravidlům stanoveným ve zprávě o síti.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>V článku 5 odst. 1 směrnice 2001/14 je uvedeno:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Železniční podniky mají na nediskriminačním základě nárok na minimální přístupový balík a přístup k dopravní infrastruktuře po železnici [k zařízením služeb na trati] podle přílohy II. Služby uvedené v příloze II bodu 2 jsou poskytovány nediskriminačním způsobem a požadavky železničních podniků lze odmítnout, pouze pokud existují v rámci tržních podmínek přijatelné alternativy. Nejsou-li služby nabízeny jediným provozovatelem infrastruktury, vynaloží provozovatel infrastruktury s nejdelší dopravní trasou veškeré přijatelné úsilí k usnadnění poskytování těchto služeb.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 6 této směrnice týkající se nákladů na infrastrukturu a účetnictví stanoví:</TXT><P><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví přiměřené podmínky, včetně případných záloh, k zajištění toho, aby za běžných obchodních podmínek a za přiměřené období vykazovaly účty provozovatele infrastruktury přinejmenším rovnováhu mezi příjmy z poplatků za infrastrukturu, zisky z ostatních obchodních činností a státními dotacemi na straně jedné a náklady na infrastrukturu na straně druhé.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>[…] provozovatelům infrastruktury [se] poskytují podněty ke snižování nákladů na zajištění infrastruktury a výše poplatků za přístup.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí provedení odstavce 2 buď smluvním ujednáním mezi příslušným orgánem a provozovatelem infrastruktury na dobu nejméně tří let, v němž se stanoví státní dotace, nebo zavedením vhodných regulačních opatření s přiměřenými pravomocemi.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="006.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Stanoví se metoda rozdělení nákladů. Členské státy mohou požadovat její předchozí schválení. Tato metoda by měla být čas od času upravena podle nejlepších mezinárodních zkušeností.“</ALINEA></PARAG></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle článku 7 uvedené směrnice, který se týká zásad zpoplatnění, platilo, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Poplatky za použití železniční infrastruktury se platí provozovateli infrastruktury a používají se k financování jeho činnosti.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="007.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž jsou dotčeny odstavce 4 a 5 a článek 8, stanoví se poplatky za minimální přístupový balík a přístup k dopravním zařízením po železnici [k zařízením služeb na trati] ve výši nákladů přímo vynaložených za provoz železniční dopravy.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="007.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek se netýká zajišťování služeb uvedených v příloze II bodu 2. Aniž je dotčeno výše uvedené, přihlíží se při stanovení cen za služby podle přílohy II bodu 2 ke konkurenceschopnosti železniční dopravy [k situaci v oblasti hospodářské soutěže na železnici].</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Články 8 až 12 téže směrnice stanoví v tomto pořadí výjimky ze zásad zpoplatnění, možnost poskytovat slevy z poplatků za infrastrukturu, systém kompenzace určitých nákladů, systém odměňování výkonu a možnost vybírat poplatky za rezervaci kapacity.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>V kapitole III směrnice 2001/14, která se týká přidělování kapacity infrastruktury, je obsažen článek 17, jehož odstavec 1 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Aniž jsou dotčeny články 81, 82 a 86 Smlouvy, lze s žadatelem uzavřít rámcovou dohodu. Rámcová dohoda upřesňuje charakteristiky kapacity [železniční] infrastruktury vyžadované žadatelem […] Rámcová dohoda nespecifikuje trasu vlaku podrobně, ale měla by být projevem snahy vyhovět oprávněným obchodním potřebám žadatele. Členský stát může požadovat předběžné schválení této rámcové dohody regulačním subjektem zřízeným podle článku 30 této směrnice.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 26 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Plán na rozšíření kapacity<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatel infrastruktury vypracuje do šesti měsíců od dokončení analýzy kapacity plán na rozšíření kapacity.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Plán na rozšíření kapacity je vypracován po jednání s uživateli příslušné přetížené infrastruktury.</P><P>Plán určí</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>možnosti a náklady rozšíření kapacity, včetně pravděpodobných změn poplatků za přístup.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Plán rovněž na základě analýzy efektivity nákladů možných opatření určí, jaké akce je třeba provést k rozšíření kapacity infrastruktury, včetně časového rozvrhu provádění těchto opatření.</ALINEA><ALINEA>Plán může podléhat předchozímu schválení členským státem.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 30 směrnice 2001/14, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Regulační subjekt<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="030.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen čl. 21 odst. 6, zřídí členské státy regulační subjekt. Tento subjekt, kterým může být ministerstvo odpovědné za záležitosti dopravy nebo jakýkoli jiný subjekt, je nezávislý, pokud jde o organizaci, rozhodnutí o financování, právní struktury a rozhodování, na jakémkoli provozovateli infrastruktury, správci poplatků, přidělujícím subjektu nebo žadateli. Tento subjekt je dále funkčně nezávislý na kterémkoli příslušném orgánu účastnícím se uzavírání smlouvy na veřejné služby. Subjekt funguje v souladu se zásadami uvedenými v tomto článku, přičemž odvolací a regulační funkce mohou vykonávat oddělené subjekty.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="6"?><PARAG IDENTIFIER="030.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Žadatel má právo podat stížnost regulačnímu subjektu [obrátit se na regulační subjekt], pokud se domnívá, že se s ním nejedná poctivě, že je diskriminován nebo jinak poškozen, a zejména může podat odvolání [, zejména aby se odvolal] proti rozhodnutím přijatým provozovatelem infrastruktury nebo případně železničním podnikem, která se týkají</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>systému zpoplatnění;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>úrovně nebo systému poplatků za infrastrukturu [za využívání infrastruktury], které jsou nebo mohou být účtovány;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="030.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Regulační subjekt zajistí, aby poplatky stanovené provozovatelem infrastruktury byly v souladu s kapitolou II a byly nediskriminační. Vyjednávání mezi žadateli a provozovatelem infrastruktury o úrovni poplatků za využití [využívání] infrastruktury jsou přípustná pouze pod dohledem regulačního subjektu. Regulační subjekt zasáhne, pokud je pravděpodobné, že jednání jsou v rozporu s touto směrnicí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="030.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Regulační subjekt je zmocněn požadovat užitečné informace od provozovatele infrastruktury, žadatelů a jakékoli zúčastněné třetí osoby z příslušného členského státu, přičemž tyto informace mu musí být poskytnuty bez prodlení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="030.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Regulační subjekt rozhoduje o všech stížnostech a provádí opatření k nápravě situace nejpozději do dvou měsíců ode dne obdržení veškerých informací.</ALINEA><ALINEA>Aniž je dotčen odstavec 6, jsou rozhodnutí regulačního subjektu závazná pro všechny strany, na něž se rozhodnutí vztahuje.</ALINEA><ALINEA>V případě odvolání proti odmítnutí žádosti o poskytnutí kapacity infrastruktury nebo proti podmínkám nabídky kapacity regulační subjekt buď potvrdí, že žádná změna rozhodnutí provozovatele infrastruktury není žádoucí, nebo si vyžádá změnu tohoto rozhodnutí v souladu s pokyny, které stanoví.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="030.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby rozhodnutí přijatá regulačním subjektem podléhala soudnímu přezkoumání.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Příloha II této směrnice, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Služby pro železniční podniky<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, v bodech 1 a 2 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>1. Minimální přístupový balík obsahuje</P><P>a) zpracování žádostí o kapacitu infrastruktury,</P><P>[…]</P><P>2. Přístup k zařízením služeb a poskytování služeb na trati zahrnuje</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>použití zařízení pro dodávku trakčního proudu, je-li k dispozici;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><?PAGE NO="7"?><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Polské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Soudní řád správní</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Ustawa kodeks postępowania administracyjnego (zákon o správním řízení) ze dne <DATE ISO="19600614">14. června 1960</DATE> (Dz. U. z roku 2013, položka 267) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>správní řád<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>) v článku 28 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Účastníkem řízení je každý, jehož právní zájem nebo povinnost je řízením dotčena nebo kdo z důvodu svého právního zájmu nebo povinnosti žádá orgán, aby jednal.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Podle článku 61 tohoto zákona platí, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Správní řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z moci úřední.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Článek 61a § 1 uvedeného zákona zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>Je-li návrh podle článku 61 podán osobou, která není účastníkem řízení, nebo nelze-li z jiných oprávněných důvodů zahájit řízení, orgán veřejné správy vydá rozhodnutí o odmítnutí zahájit řízení. […]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Článek 157 § 2 téhož zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Řízení o zrušení rozhodnutí se zahajuje na návrh účastníka řízení, nebo z moci úřední.<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákon o železniční dopravě</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Ustawa z <DATE ISO="20030328">28 marca 2003</DATE> r. o transporcie kolejowym (zákon o železniční dopravě), ze dne <DATE ISO="20030328">28. března 2003</DATE> (Dz. U. z roku 2013, položka 1594), v čl. 13 odst. 1 a 6 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Úkolem ředitele [Drážního úřadu (DÚ)] […] v oblasti regulace železniční dopravy je:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>schvalovat a koordinovat poplatky za využívání přidělených tras železniční infrastruktury z hlediska souladu s pravidly pro jejich stanovení;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>kontrolovat, zda provozovatel správně stanovil základní poplatky za využívání železniční infrastruktury a doplňkové poplatky za doplňkové služby;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>rozhodovat o stížnostech železničních dopravců týkajících se:</TXT><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>přidělování tras a poplatků za využívání železniční infrastruktury;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="013.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>V případě zjištění porušení předpisů, rozhodnutí nebo nařízení v oblasti železnic vydá ředitel DÚ rozhodnutí upřesňující rozsah porušení a lhůtu pro jeho nápravu.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Článek 29 odst. 3 a 4 tohoto zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="029.003"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>3.</NO.PARAG><ALINEA>Železniční dopravce má právo používat přidělené trasy stanovené v jízdním řádu po uzavření příslušné dohody s provozovatelem.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="029.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Za zpřístupnění železniční infrastruktury provozovatel této infrastruktury vybírá poplatky uvedené v článku 33.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podle článku 33 uvedeného zákona platí, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="033.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatel [infrastruktury] stanoví výši poplatků za využívání infrastruktury železničními dopravci.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="033.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatel [infrastruktury] je povinen zveřejnit […] výši a druhy sazeb základního poplatku a doplňkových poplatků.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Jednotkové sazby základního poplatku a doplňkových poplatků, kromě poplatků za použití trakčního proudu, se spolu s výpočtem jejich výše zašlou řediteli DÚ.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.008"><NO.PARAG>8.</NO.PARAG><ALINEA>Ředitel DÚ schválí sazby uvedené v odstavci 7 ve lhůtě 30 dnů od jejich obdržení nebo je odmítne schválit, zjistí-li porušení pravidel uvedených v odstavcích 2 až 6, v článku 34 nebo v předpisech přijatých podle článku 35.<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení o podmínkách přístupu a využívání železniční infrastruktury</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Rozporządzenie Ministra Infrastruktury w sprawie warunków dostępu i korzystania z infrastruktuury kolejowej (nařízení ministra pro infrastrukturu o podmínkách přístupu a využívání železniční infrastruktury), ze dne <DATE ISO="20090227">27. února 2009</DATE> (Dz. U. z roku 2009, č. 35, položka 274), v § 16 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="016.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Provozovatel nejpozději 9 měsíců před vstupem vlakového jízdního řádu v platnost předloží řediteli DÚ ke schválení návrh:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>jednotkových sazeb základního poplatku;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>sazeb poplatků za služby uvedené v části II přílohy zákona.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="016.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatel musí na žádost dopravce umožnit tomuto dopravci seznámit se s návrhem uvedeným v odstavci 1 a se seznamem uvedeným v odstavci 2.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Ustanovení § 17 odst. 1 tohoto nařízení zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>Ředitel DÚ odmítne schválit předložený návrh uvedený v § 16 odst. 1 pouze tehdy, pokud byl vypracován v rozporu s pravidly uvedenými v čl. 33 odst. 8 zákona [o železniční dopravě].<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>ORLEN KolTrans je podnikem se sídlem v Polsku, který provádí mimo jiné železniční přepravu zboží. Za tímto účelem využívá železniční infrastrukturu, kterou vlastní její provozovatel, a sice společnost PKP PLK.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Společnost PKP PLK předala polskému regulačnímu subjektu, kterým je DÚ, zřízený podle článku 30 směrnice 2001/14, návrh změny jednotkových sazeb základního poplatku za minimální přístup k její infrastruktuře. Tyto sazby představují jednu z proměnných, které umožňují provozovateli infrastruktury stanovit výši poplatků, které platí železniční podniky za využívání železniční infrastruktury. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20100929">29. září 2010</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>rozhodnutí o schválení z roku 2010<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>) ředitel DÚ tento návrh schválil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Na základě tohoto rozhodnutí uplatnila společnost PKP PLK nové jednotkové sazby za účelem stanovení výše poplatků za infrastrukturu, které měla zaplatit společnost ORLEN KolTrans v souladu se smlouvou uzavřenou mezi těmito dvěma podniky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑512/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:338">EU:C:2013:338</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr mimo jiné rozhodl, že Polská republika tím, že umožnila, aby byly do výpočtu poplatků za minimální přístupový balík a přístup k dopravním zařízením po železnici zahrnuty náklady, které nemohou být považovány za přímo vynaložené na provoz železniční dopravy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 a z čl. 7 odst. 3 směrnice 2001/14.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Po vyhlášení tohoto rozsudku společnost ORLEN KolTrans přezkoumala poplatky, které platila společnosti PKP PLK. Vzhledem k tomu, že měla za to, že způsob jejich výpočtu je v rozporu se směrnicí 2001/14, požádala dopisem ze dne <DATE ISO="20140407">7. dubna 2014</DATE> ředitele DÚ o zahájení správního řízení ve smyslu soudního řádu správního za účelem zrušení rozhodnutí o schválení z roku 2010.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20140611">11. června 2014</DATE> ředitel DÚ tuto žádost zamítl s odůvodněním, že podle soudního řádu správního nemá společnost ORLEN KolTrans postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>účastníka řízení<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> v rámci řízení o schvalování jednotkových sazeb základního poplatku, a proto nemůže požadovat zrušení rozhodnutí o schválení z roku 2010, a to ani v případě, že by toto rozhodnutí bylo v rozporu s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Společnost ORLEN KolTrans podala proti uvedenému usnesení ze dne <DATE ISO="20140611">11. června 2014</DATE> žalobu k předkládajícímu soudu, kterým je Sąd Okręgowy w Warszawie (Krajský soud ve Varšavě, Polsko). V rámci této žaloby se domáhá přezkumu platnosti rozhodnutí o schválení z roku 2010, které bylo podle jejího názoru s ohledem na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑512/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:338">EU:C:2013:338</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), přijato v rozporu se směrnicí 2001/14.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Tento podnik zároveň podal žalobu na náhradu škody proti polskému státu, neboť je toho názoru, že nesprávné provedení směrnice 2001/14 vedlo ke vzniku újmy v důsledku placení nadměrných poplatků za infrastrukturu. Podobné žaloby podaly i jiné železniční podniky. Sąd Najwyższy (Nejvyšší soud, Polsko), kterému byla předložena jedna z těchto věcí, se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE> předběžné otázky, a to zejména za účelem určení, zda železniční podnik může bez přezkumu rozhodnutí regulačního subjektu příslušným soudem žalovat členský stát o náhradu škody za nesprávné provedení směrnice 2001/14. Soudní dvůr na tyto otázky odpověděl v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210708">8. července 2021</DATE>, <NAME.CASE>Koleje Mazowieckie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑120/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:553">EU:C:2021:553</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Předkládající soud kromě toho připomíná, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>CTL Logistics</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑489/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:834">EU:C:2017:834</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), rozhodl, že směrnice 2001/14 brání tomu, aby obecné soudy v jednotlivých případech přezkoumávaly přiměřenost poplatků za využívání železniční infrastruktury, a případně změnily výši těchto poplatků, nezávisle na dohledu vykonávaném regulačním subjektem v souladu s článkem 30 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>V této souvislosti předkládající soud zdůrazňuje, že podle polského práva mu přísluší rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím regulačního subjektu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Pokud jde o provedení směrnice 2001/14, předkládající soud uvádí, že provozovatel železniční infrastruktury v Polsku předkládá jednotkové sazby základního poplatku ke schválení regulačnímu subjektu. Železniční podniky nejsou účastníky tohoto řízení a nemohou napadnout rozhodnutí o schválení přijatá ředitelem DÚ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Je pravda, že čl. 13 odst. 1 bod 5 písm. b) zákona o železniční dopravě umožňuje podat stížnost u regulačního subjektu ohledně poplatků za infrastrukturu požadovaných provozovatelem infrastruktury. Kromě toho podle odstavce 6 tohoto článku v případě porušení předpisů, rozhodnutí nebo nařízení v oblasti železnic, vydá ředitel DÚ rozhodnutí upřesňující rozsah porušení a lhůtu pro jeho nápravu. Použití těchto ustanovení polského práva však nemůže mít za následek změnu jednotkových sazeb základního poplatku, které regulační subjekt schválil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Předkládající soud dále tvrdí, že podle soudního řádu správního se zrušení rozhodnutí mohou domáhat pouze osoby, které mají postavení účastníka řízení. Vzhledem k tomu, že železniční podniky nejsou účastníky řízení, kterým se schvalují jednotkové sazby základního poplatku, nemají podle jeho názoru k dispozici účinný prostředek nápravy k napadení výše těchto sazeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>S ohledem na tyto úvahy se předkládající soud táže, zda článek 30 směrnice 2001/14 přiznává železničním podnikům právo napadnout rozhodnutí o schválení jednotkových sazeb základního poplatku přijatá ředitelem DÚ. Domnívá se, že takové právo by bylo možné vyvodit z odstavce 2 písm. e) tohoto článku v případě, že by toto ustanovení bylo vykládáno v tom smyslu, že vyžaduje, aby železniční podniky byly stranami řízení, kterým se schvalují jednotkové sazby základního poplatku. A v případě, že by se ukázalo, že rozhodnutí o schválení mohlo porušit práva železničních podniků, mohlo by právo na opravný prostředek vyplývat rovněž z odstavců 5 a 6 téhož článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Sąd Okręgowy w Warszawie (Krajský soud ve Varšavě) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 30 odst. 2 písm. e) [směrnice 2001/14] vykládán v tom smyslu, že přiznává železničnímu podniku, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, právo na účast v řízení vedeném regulačním subjektem, jehož účelem je stanovení výše poplatků za přístup k železniční infrastruktuře provozovatelem železniční infrastruktury?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku, je třeba ustanovení čl. 30 odst. 5 a 6 směrnice 2001/14/ES vykládat v tom smyslu, že přiznává železničnímu podniku, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, právo napadnout rozhodnutí regulačního subjektu schvalující výši poplatků za přístup k železniční infrastruktuře stanovených provozovatelem této infrastruktury?<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zákon o železniční dopravě mimo jiné stanoví, že jedna z proměnných umožňujících provozovateli infrastruktury stanovit výši poplatků za infrastrukturu, které jsou povinny platit železniční podniky, a sice jednotkové sazby základního poplatku za minimální přístup k železniční infrastruktuře, musí být schválena ředitelem DÚ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá, že podle polského práva je právo domáhat se zrušení rozhodnutí o schválení těchto sazeb vyhrazeno pouze osobám, kterým je na základě soudního řádu správního přiznáno postavení účastníka schvalovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že železniční podniky, které stejně jako žalobkyně v původním řízení využívají nebo zamýšlejí využívat železniční infrastrukturu, nemohou napadnout jednotkové sazby základního poplatku stanovené regulačním subjektem, jelikož nemají postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>účastníka řízení<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> vyžadované polským právem k tomu, aby mohly za tímto účelem podat žalobu k soudu. Předkládající soud se tedy táže, zda článek 30 směrnice 2001/14 musí být vykládán v tom smyslu, že jim musí být přiznáno postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>účastníka řízení<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, nebo zda jim musí být přiznána možnost podat takový opravný prostředek, aniž jim toto postavení přiznává.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 30 odst. 2 písm. e) směrnice 2001/14 vykládán v tom smyslu, že železniční podnik, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, musí mít možnost účastnit se řízení vedeného regulačním subjektem za účelem přijetí rozhodnutí, kterým se schvaluje nebo zamítá návrh jednotkových sazeb základního poplatku za minimální přístup k infrastruktuře předložený provozovatelem infrastruktury, což by mu přiznávalo postavení účastníka takového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 30 směrnice 2001/14, ani žádné jiné její ustanovení nestanovil postup schvalování poplatků za infrastrukturu nebo proměnných, podle nichž se určují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Konkrétně žádné ustanovení kapitoly II směrnice 2001/14 týkající se poplatků za infrastrukturu takové schvalovací řízení nestanoví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 5 této směrnice sice stanoví, že členské státy mohou požadovat předchozí schválení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>metody rozdělení nákladů<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Jak však vyplývá z ostatních odstavců tohoto článku, předmětná metoda se stanoví pro účely účetnictví v rámci finanční podpory, kterou mohou členské státy poskytnout provozovatelům infrastruktury. Netýká se poplatků za infrastrukturu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Stejně tak schvalovací řízení, které může být zavedeno na základě článku 17 směrnice 2001/14, který je obsažen v kapitole III této směrnice týkající se přidělování kapacity infrastruktury, se netýká stanovení poplatků za infrastrukturu, nýbrž rámcových dohod uzavíraných provozovateli infrastruktury s cílem upřesnit pro žadatele charakteristiky požadované kapacity železniční infrastruktury.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Totéž platí pro předchozí schválení plánů na rozšíření kapacity zmíněné v článku 26 této směrnice, který se nachází v téže kapitole III. I když tento plán obsahuje prognózy týkající se nákladů na rozšíření kapacity infrastruktury a jejich pravděpodobného dopadu na poplatky za infrastrukturu, nelze z toho vyvodit, že předurčuje stanovení těchto poplatků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 30 směrnice 2001/14, tento upravuje jednak pravomoci, které musí být svěřeny regulačnímu subjektu zřízenému na základě odstavce 1 tohoto článku, a jednak stanoví, jak vyplývá z odstavce 6 tohoto článku, že rozhodnutí přijatá tímto subjektem musí být soudně přezkoumatelná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Co se týče pravomocí regulačního subjektu, mohou být v souladu s čl. 30 odst. 2 směrnice 2001/14 rozhodnutí provozovatelů infrastruktury, zejména rozhodnutí týkající se systému zpoplatnění nebo úrovně a systému poplatků za infrastrukturu, napadena před tímto subjektem. Odstavec 5 tohoto článku upřesňuje, že regulační subjekt rozhoduje o všech stížnostech, které mu byly předloženy. Kromě toho z odstavce 3 uvedeného článku vyplývá, že tento subjekt odpovídá za zajištění souladu poplatků stanovených provozovateli infrastruktury s ustanoveními této směrnice a za dohled nad vyjednáváním mezi těmito provozovateli a železničními podniky. Za účelem plnění těchto úkolů je regulační subjekt na základě čl. 30 odst. 4 směrnice 2001/14 oprávněn požadovat informace, zejména od provozovatelů infrastruktury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že článek 30 směrnice 2001/14 nestanoví postup schvalování poplatků za infrastrukturu. Konkrétně odstavce 2 až 5 tohoto článku nevyžadují, aby provozovatelé infrastruktury předkládali poplatky za infrastrukturu, které účtují, nebo proměnné, které umožňují jejich výpočet, regulačnímu subjektu ke schválení. Tato ustanovení naopak stanoví pouze přezkum již stanovených poplatků, jak vyplývá zejména z odstavce 2 a první věty odstavce 3 uvedeného článku. Tento přezkum přísluší regulačnímu subjektu, který rozhoduje buď v rámci odvolání, nebo i bez návrhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Kromě toho systém zavedený směrnicí 2001/14 usiluje o zajištění nezávislosti vedení provozovatele infrastruktury. Tento provozovatel musí používat systém zpoplatnění jako nástroj řízení. Z bodu 12 odůvodnění této směrnice tedy vyplývá, že systémy zpoplatnění a přidělování kapacit mají podněcovat provozovatele železniční infrastruktury k optimalizaci využití jejich infrastruktury v rámci stanoveném členskými státy. Aby byla takováto optimalizace možná, musí být uvedeným provozovatelům poskytnut určitý stupeň pružnosti, jak se uvádí v bodě 20 odůvodnění uvedené směrnice (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑556/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:116">EU:C:2013:116</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V tomto ohledu čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/14 zavádí v souvislosti se systémy zpoplatnění dělbu pravomocí mezi členské státy a provozovatele infrastruktury. Členským státům totiž přísluší stanovit rámec zpoplatnění, kdežto stanovení poplatků a jejich vybírání přísluší provozovateli infrastruktury, jak stanoví zejména čl. 4 odst. 4 a 5 této směrnice (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>CTL Logistics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑489/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:834">EU:C:2017:834</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑556/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:116">EU:C:2013:116</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Provozovatelé infrastruktury, kteří jsou povinni stanovit a vybírat poplatky nediskriminačním způsobem, musí tedy nejen uplatňovat podmínky pro využívání železniční sítě na všechny uživatele sítě stejně, ale také zajistit, aby těmto podmínkám odpovídaly skutečně vybrané poplatky (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>CTL Logistics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑489/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:834">EU:C:2017:834</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210708">8. července 2021</DATE>, <NAME.CASE>Koleje Mazowieckie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑120/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:553">EU:C:2021:553</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, jak vyplývá z výše uvedených úvah, že směrnice 2001/14 nestanoví postup schvalování poplatků za infrastrukturu nebo proměnných, podle nichž se určují, nemůže ani určit, zda má jakákoli právnická či fyzická osoba v rámci takového postupu postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>účastníka řízení<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>účastník řízení<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, který používá soudní řád správní, je navíc této směrnici cizí. Podle jejího čl. 30 odst. 2 mohou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>žadatelé<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> zejména podat odvolání proti rozhodnutím přijatým provozovateli infrastruktury. Posledně uvedený pojem, definovaný v čl. 2 písm. b) směrnice 2001/14, zahrnuje zejména licencovaný železniční podnik.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba uvést, že pro účely odpovědi na první otázku není namístě zkoumat, zda článek 30 směrnice 2001/14, a zejména jeho odstavce 2 a 3, brání takovému schvalovacímu řízení, jako je postup stanovený polským právem. Zejména se nejeví jako nezbytné určit, zda zejména s ohledem na cíle sledované touto směrnicí, jakož i zásadu efektivity, tato ustanovení brání tomu, aby ředitel DÚ schválil jednu z proměnných, které umožňují provozovateli infrastruktury stanovit výši poplatků za infrastrukturu, které je povinen platit železniční podnik, a sice jednotkové sazby základního poplatku za minimální přístup k železniční infrastruktuře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 30 odst. 2 písm. e) směrnice 2001/14 musí být vykládán v tom smyslu, že neupravuje právo železničního podniku, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, účastnit se případného řízení vedeného regulačním subjektem pro účely přijetí rozhodnutí, kterým se schvaluje nebo zamítá návrh jednotkových sazeb základního poplatku za minimální přístup k infrastruktuře předložený provozovatelem infrastruktury.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 30 odst. 5 a 6 směrnice 2001/14 vykládán v tom smyslu, že železniční podnik, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, musí mít možnost napadnout u příslušného soudu rozhodnutí regulačního subjektu, kterým se schvalují jednotkové sazby základního poplatku za minimální přístup k infrastruktuře stanovené provozovatelem této infrastruktury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Jak vyplývá z bodů 48 a 49 tohoto rozsudku, čl. 30 odst. 5 směrnice 2001/14, na který výslovně poukazuje předkládající soud, není pro zodpovězení druhé otázky relevantní, jelikož se týká pouze pravomocí regulačního subjektu. Pouze odstavec 6 tohoto článku se týká soudního přezkumu rozhodnutí přijatých tímto subjektem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 30 odst. 6 směrnice 2001/14 ukládá členským státům, aby obecně stanovily možnost soudního přezkumu rozhodnutí regulačního subjektu, a neurčuje, kdo má být aktivně legitimován.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Ačkoliv je v zásadě na vnitrostátním právu, aby upravilo aktivní legitimaci jednotlivce, unijní právo nicméně vyžaduje, aby vnitrostátní právní předpisy nenarušovaly právo na účinnou soudní ochranu, v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191121">21. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Lufthansa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑379/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1000">EU:C:2019:1000</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Soudům členských států tedy přísluší zajistit soudní ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, v projednávaném případě ze směrnice 2001/14 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070313">13. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Unibet</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑432/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:163">EU:C:2007:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191121">21. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Lufthansa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑379/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1000">EU:C:2019:1000</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Při neexistenci unijní právní úpravy je na členských státech, aby určily příslušné soudy a upravily procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070313">13. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Unibet</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑432/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:163">EU:C:2007:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170914">14. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Petrea</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑184/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:684">EU:C:2017:684</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Je přitom třeba konstatovat, že směrnice 2001/14 přiznává práva železničním podnikům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Mezi cíle sledované směrnicí 2001/14 patří zejména cíl spočívající v zajištění nediskriminačního přístupu k infrastruktuře, jak je uvedeno zejména v bodech 5 a 11 odůvodnění této směrnice. Mimoto sleduje cíl spočívající v zajištění spravedlivé hospodářské soutěže. V bodě 16 odůvodnění se v tomto ohledu uvádí, že systémy zpoplatnění a přidělování kapacity by měly umožňovat spravedlivou hospodářskou soutěž při poskytování železničních služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>CTL Logistics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑489/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:834">EU:C:2017:834</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že provozovatelé infrastruktury musí podle čl. 4 odst. 5 směrnice 2001/14 zajistit, aby používání systému zpoplatnění vedlo k rovnocennému a nediskriminačnímu zpoplatnění různých železničních podniků poskytujících služby obdobné povahy v podobné části trhu a aby skutečně uplatňované poplatky odpovídaly pravidlům stanoveným ve zprávě o železniční síti (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>CTL Logistics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑489/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:834">EU:C:2017:834</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Naopak podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/14 mají železniční podniky na nediskriminačním základě nárok na minimální přístupový balík a přístup k zařízením služeb na trati podle přílohy II této směrnice. Přístup ke službám uvedeným v bodě 2 téže přílohy musí být rovněž nediskriminační, ale může být odepřen, pokud existují v rámci tržních podmínek přijatelné alternativy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Je třeba poznamenat, že toto právo na přístup k železniční infrastruktuře doplňují pravidla zpoplatnění obsažená v kapitole II směrnice 2001/14, jež se týká poplatků za infrastrukturu, zejména pak v jejím článku 7. Podle odstavce 3 uvedeného článku se poplatky za minimální přístupový balík, jehož obsah je vyjmenován v bodě 1 přílohy II uvedené směrnice, a za přístup k zařízením služeb na trati stanoví ve výši nákladů přímo vynaložených za provoz železniční dopravy, aniž jsou dotčeny odstavce 4 a 5 tohoto článku 7 nebo článek 8 této směrnice. Kromě toho, pokud jde o přístup ke službám uvedeným v bodě 2 této přílohy, čl. 7 odst. 7 směrnice 2001/14 vyžaduje, aby se přihlédlo k situaci v oblasti hospodářské soutěže na železnici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah vyplývá, že směrnice 2001/14, a konkrétně její čl. 5 odst. 1 ve spojení s jejím čl. 7 odst. 3 a 7, přiznává takovým železničním podnikům, které využívají nebo zamýšlejí využívat železniční infrastrukturu, jako je žalobkyně v původním řízení, práva, která musí být předmětem soudní ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Vnitrostátní právní úprava, která nestanoví soudní opravný prostředek umožňující těmto podnikům napadnout rozhodnutí regulačního subjektu, které by mohlo poškodit práva, jež jim přiznává unijní právo, může znemožnit výkon těchto práv.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Pro úplnost je třeba ještě připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že ustanovení čl. 30 odst. 2 a 6 směrnice 2001/14 jsou bezpodmínečná a dostatečně přesná, a mají proto přímý účinek. Těmito ustanoveními jsou tedy vázány všechny orgány členských států, a to nejen vnitrostátní soudy, ale rovněž všechny správní orgány včetně decentralizovaných orgánů, a tyto orgány jsou povinny tato ustanovení uplatňovat (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210708">8. července 2021</DATE>, <NAME.CASE>Koleje Mazowieckie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑120/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:553">EU:C:2021:553</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 30 odst. 6 směrnice 2001/14 musí být vykládán v tom smyslu, že železniční podnik, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, musí mít možnost napadnout u příslušného soudu rozhodnutí regulačního subjektu, kterým se schvalují jednotkové sazby základního poplatku za minimální přístup k infrastruktuře stanovené provozovatelem této infrastruktury.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 30 odst. 2 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne <DATE ISO="20010226">26. února 2001</DATE> o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/58/ES ze dne <DATE ISO="20071023">23. října 2007</DATE>, musí být vykládán v tom smyslu, že neupravuje právo železničního podniku, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, účastnit se případného řízení vedeného regulačním subjektem pro účely přijetí rozhodnutí, kterým se schvaluje nebo zamítá návrh jednotkových sazeb základního poplatku za minimální přístup k infrastruktuře předložený provozovatelem infrastruktury.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 30 odst. 6 směrnice 2001/14, ve znění směrnice 2007/58, musí být vykládán v tom smyslu, že železniční podnik, který využívá nebo zamýšlí využívat železniční infrastrukturu, musí mít možnost napadnout u příslušného soudu rozhodnutí regulačního subjektu, kterým se schvalují jednotkové sazby základního poplatku za minimální přístup k infrastruktuře stanovené provozovatelem této infrastruktury.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>