<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-47/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0047</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:292">EU:C:2019:292</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta Y. Bota – věc C‑47/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Riel</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Yvese Bota</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190404">4. dubna 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑47/18</HT></P><P>Skarb Pánstwa Rzeczpospolitej Polskiej – Generalny Dyrektor Dróg Krajowych i Autostrad</P><P>proti</P><P>Stephanu Rielovi jakožto insolvenčnímu správci v hlavním úpadkovém řízení zahájeném proti společnosti Alpine Bau GmbH</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Soudní příslušnost v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Oblast působnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 1 odst. 2 písm. b)</KEYWORD><KEYWORD>Konkursy, vyrovnání a podobná řízení</KEYWORD><KEYWORD>Opatření směřující k určení pohledávky pro účely registrace v rámci úpadkového řízení</KEYWORD><KEYWORD>Úpadková řízení</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 1346/2000</KEYWORD><KEYWORD>Článek 41</KEYWORD><KEYWORD>Obsah přihlášených pohledávek</KEYWORD><KEYWORD>Maximální požadavky</KEYWORD><KEYWORD>Neúplná přihláška</KEYWORD><KEYWORD>Chybějící údaje, které lze odvodit z předložených dokladů</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky použití práva členského státu, ve kterém bylo zahájeno hlavní úpadkové řízení</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 písm. b) a čl. 29 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, jakož i článku 41 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne <DATE ISO="20000529">29. května 2000</DATE> o úpadkovém řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="160" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 160, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Skarb Panstwa Rzeczypospolitej Polskiej – Generalny Dyrektor Dróg Krajowych i Autostrad (Státní pokladna Polské republiky – Národní ředitel státních silnic a dálnic, Polsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>žalobkyně<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a Stephanem Rielem jakožto insolvenčním správcem v hlavním úpadkovém řízení zahájeném v Rakousku proti společnosti Alpine Bau GmbH ve věci žaloby na určení pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Ve své čtvrté a páté předběžné otázce, které budou hlavním předmětem mé analýzy, se Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko) táže na míru požadavku při použití unijního práva, pokud jde o platnost prohlášení pohledávky v hlavním úpadkovém řízení, neobsahuje-li toto prohlášení údaje týkající se data vzniku pohledávky, ale může-li být toto datum odvozeno z předložených dokladů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Ukážu, jak je nezbytný pružný výklad článku 41 nařízení č. 1346/2000, což mě dovede k závěru, že požadavky tohoto ustanovení jsou splněny, pokud může být datum vzniku pohledávky odvozeno z dokladů předložených věřitelem, a k připomenutí toho, že důsledky takového chybějícího upřesnění ve fázi ověření pohledávky se řídí právem členského státu, v němž bylo zahájeno řízení (<HT TYPE="ITALIC">lex concursus</HT>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 1215/2012</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 1 nařízení č. 1215/2012 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Toto nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci bez ohledu na povahu soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (<HT TYPE="ITALIC">acta iure imperii</HT>).</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se nevztahuje na:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>konkursy, vyrovnání a podobná řízení;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 1346/2000</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Body 2, 8, 12, 18 až 21 a 23 odůvodnění nařízení č. 1346/2000 uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>(2)</NO.P><TXT>Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje, aby mezinárodní úpadková řízení probíhala účinně, a toto nařízení je třeba přijmout z důvodů dosažení tohoto cíle […].</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(8)</NO.P><TXT>K dosažení cíle zvýšení účinnosti a zrychlení úpadkových řízení s mezinárodním dopadem je nezbytné a vhodné, aby ustanovení o příslušnosti, uznávání a rozhodném právu v této oblasti byla obsažena v právním aktu Společenství, který je závazný a přímo použitelný v členských státech.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>Toto nařízení umožňuje zahájit hlavní úpadkové řízení ve státě, ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka. Tato řízení mají obecnou platnost a vztahují se na veškerý majetek dlužníka. Za účelem ochrany různých zájmů umožňuje toto nařízení zahájit vedlejší řízení, která probíhají souběžně s hlavním řízením. Vedlejší řízení může být zahájeno v členském státě, ve kterém má dlužník provozovnu. Účinky vedlejších řízení se omezují na majetek, který se nachází v tomto státě. Potřeba jednotnosti ve Společenství je naplněna závaznými pravidly o koordinaci s hlavním řízením.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><CONSID><NP><NO.P>(18)</NO.P><TXT>Toto nařízení neomezuje právo navrhnout po zahájení hlavního úpadkového řízení zahájení úpadkového řízení v členském státě, ve kterém má dlužník provozovnu. Zahájení vedlejšího úpadkového řízení by měl moci navrhnout správce podstaty v hlavním řízení nebo jiná osoba oprávněná podle vnitrostátních právních předpisů tohoto členského státu.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(19)</NO.P><TXT>Vedlejší úpadkové řízení může vedle ochrany místních zájmů sloužit i jiným účelům. Mohou nastat případy, kdy je struktura dlužníkova majetku natolik složitá, že je obtížné spravovat jej jako jedinou jednotku, nebo jsou-li právní systémy, jichž se to týká, natolik odlišné, že mohou nastat potíže plynoucí z rozšíření účinků práva státu, ve kterém bylo řízení zahájeno, na jiné státy, ve kterých se nachází majetek. Z tohoto důvodu může správce podstaty v hlavním řízení navrhnout zahájení vedlejšího řízení, vyžaduje‑li to účinná správa majetku.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(20)</NO.P><TXT>Hlavní úpadkové řízení a vedlejší řízení však mohou k účinnému zpeněžení celkového majetku přispět pouze v případě koordinace všech současně probíhajících řízení. Základní podmínkou je nutnost úzké spolupráce různých správců podstaty, zejména při výměně dostatečného množství informací. K zajištění rozhodující úlohy hlavního úpadkového řízení by měl mít správce podstaty v tomto řízení možnost různými způsoby zasahovat do vedlejších úpadkových řízení, která probíhají ve stejné době. Měl by mít například možnost navrhnout reorganizační plán nebo vyrovnání nebo požádat o přerušení zpeněžování majetku ve vedlejším úpadkovém řízení.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(21)</NO.P><TXT>Každý věřitel, který má své bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo ve Společenství, by měl mít právo přihlásit své pohledávky v kterémkoli z úpadkových řízení, která ve Společenství probíhají. […]</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(23)</NO.P><TXT>Toto nařízení stanoví v oblasti své působnosti jednotná pravidla pro kolizní normy jednotlivých států, které nahrazují předpisy mezinárodního práva soukromého jednotlivých států. Pokud není stanoveno jinak, měly by být použity právní předpisy státu, který řízení zahájil (<HT TYPE="ITALIC">lex concursus</HT>). Tato kolizní norma jednotlivých států by měla platit pro hlavní i územní řízení. <HT TYPE="ITALIC">Lex concursus</HT> určuje veškeré procesní i hmotněprávní účinky úpadkového řízení na osoby a právní vztahy. Upravuje veškeré podmínky pro zahájení, vedení a skončení úpadkového řízení.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 až 3 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 4 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>stát, který řízení zahájil<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/>).</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména,</P><?PAGE NO="4"?><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>h)</NO.P><TXT>pravidla pro přihlašování, prověřování a přiznávání pohledávek;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle článku 27 téhož nařízení:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Zahájení řízení uvedeného v čl. 3 odst. 1 soudem členského státu, pokud je toto řízení uznáno v jiném členském státě (hlavní řízení), umožňuje v tomto jiném členském státě, jehož soud je příslušný podle čl. 3 odst. 2, zahájit vedlejší úpadkové řízení, aniž by byla dlužníkova platební neschopnost v tomto jiném státě zkoumána. U těchto řízení se musí jednat o řízení uvedená v příloze B. Jejich účinky se omezují na majetek dlužníka nacházející se na území tohoto jiného členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 31 odst. 1 a 2 nařízení č. 1346/2000 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="031.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou pravidel o omezení sdělování informací jsou správce podstaty v hlavním řízení a správci podstaty ve vedlejších řízeních povinni sdělovat si vzájemně informace. Sdělí si neprodleně jakékoli informace, které mohou být významné pro jiné řízení, zejména stav přihlašování a ověřování pohledávek, a veškerá opatření zaměřená na skončení řízení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="031.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou pravidel vztahujících se na jednotlivá řízení jsou správce podstaty v hlavním řízení a správci podstaty ve vedlejších řízeních povinni vzájemně spolupracovat.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Podle čl. 32 odst. 1 tohoto nařízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>[k]terýkoli věřitel může přihlásit svou pohledávku v hlavním nebo kterémkoli vedlejším řízení<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 39 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 40 nařízení č. 1346/2000 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="040.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="040.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. V oznámení se zároveň uvede, zda musí věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo věcně zajištěné, své pohledávky přihlásit.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 41 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Věřitel zašle kopie podkladů, pokud existují, a sdělí povahu pohledávky, den jejího vzniku a její výši, jakož i to, zda ji přihlašuje přednostně, zda je zajištěna věcnou zárukou nebo zda se uplatňuje s ohledem na pohledávku výhrada vlastnictví, a na který majetek se vztahuje záruka, jíž se dovolává.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 42 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="042.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Informace uvedené v článku 40 se poskytují v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků státu, který řízení zahájil. Z tohoto důvodu se používá formulář se záhlavím <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="042.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Každý věřitel, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, může svou pohledávku přihlásit v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků tohoto jiného státu. V tomto případě však musí formulář obsahovat alespoň záhlaví <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Přihlášení pohledávky<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků státu, který řízení zahájil. Kromě toho může být požádán o poskytnutí překladu do úředního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků státu, který řízení zahájil.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rakouské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Ustanovení § 102 Bundesgesetz über das Insolvenzverfahren (zákon o úpadkovém řízení)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>RGBl, 337/1914, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>IO<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="19141210">10. prosince 1914</DATE>, ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Věřitelé musí uplatnit své pohledávky v úpadkovém řízení v souladu s následujícími ustanoveními, i když se o nich vede soudní řízení.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Ustanovení § 103 odst. 1 IO stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a skutkové okolnosti, na kterých je založena, jakož i její pořadí; musí v ní být přesně uvedeny všechny důkazy, které mohou být předloženy na podporu uplatněné pohledávky.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle § 104 odst. 1 IO musí být pohledávky oznámeny písemně nebo uvedeny v ústním prohlášení poznamenaném do spisu u insolvenčního soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ustanovení § 105 IO, který je součástí hlavy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Jednání o ověření<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví v odstavcích 1 až 3:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="105.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Insolvenční správce a dlužník se předvolají na jednání o ověření […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="105.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Přihlášené pohledávky jsou ověřeny v pořadí podle jejich postavení, nebo, jde-li o rovnocenné pohledávky, v pořadí, ve kterém byly uplatněny.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="105.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Insolvenční správce musí učinit prohlášení o přesnosti a postavení každé uplatněné pohledávky; výhrady insolvenčního správce po předložení tohoto prohlášení jsou nepřípustné.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Podle § 108 odst. 1 IO <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>[v]ýsledek jednání o ověření musí být zapsán v seznamu přihlášených pohledávek<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle § 109 odst. 1 IO se pohledávka v insolvenčním řízení považuje za prokázanou, jestliže byla uznána insolvenčním správcem a nebyla popřena žádným věřitelem, který má oprávnění ji popřít.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Ustanovení § 110 odst. 1 IO stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Majitelé pohledávek, jejichž správnost nebo postavení zůstávají sporné, mohou podat žalobu na určení pohledávky, pokud je soudní procesní prostředek přípustný, proti všem osobám, které pohledávku zpochybnily […]. Návrhy uvedené v rámci takové žaloby mohou být založeny pouze na důvodu, který byl vznesen při přihlášení pohledávky a v průběhu jednání o ověření; nemohou požadovat částku, která je vyšší než částka uvedená při této příležitosti.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Podle § 112 odst. 1 IO:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Konečná rozhodnutí týkající se existence a pořadí popřených pohledávek mají účinky vůči všem věřitelům, kteří jsou účastníky úpadkového řízení.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Žalobkyně, v jejíž pravomoci je správa polských státních silnic, zadala společnosti Alpine Bau realizaci několika projektů výstavby silnic v Polsku, přičemž tyto zakázky byly zadány na základě řízení o veřejných zakázkách. Smlouvy týkající se těchto projektů obsahovaly podrobná ustanovení o náhradě škody a úrocích pro případ prodlení s prováděním zakázek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130619">19. června 2013</DATE> bylo v Rakousku zahájeno řízení o reorganizaci společnosti Alpine Bau a S. Riel byl jmenován insolvenčním správcem této společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130704">4. července 2013</DATE> toto řízení přešlo v úpadkové řízení. Následující den na základě rozhodnutí Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni, Rakousko) bylo zaneseno do insolvenčního rejstříku, že se jedná o hlavní úpadkové řízení ve smyslu nařízení č. 1346/2000.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Vedlejší úpadkové řízení bylo zahájeno proti společnosti Alpine Bau v Polsku u Sądu Rejonowego Poznán-Stare Miasto w Poznaniu (okresní soud v Poznani-Starém Městě, Polsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Žalobkyně přihlásila pohledávky dne <DATE ISO="20130816">16. srpna 2013</DATE> a <DATE ISO="20160622">22. června 2016</DATE> v rámci hlavního úpadkového řízení zahájeného v Rakousku a dne <DATE ISO="20140516">16. května 2014</DATE> a <DATE ISO="20150616">16. června 2015</DATE> v rámci vedlejšího úpadkového řízení zahájeného v Polsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Většina z těchto přihlášených pohledávek byla zpochybněna S. Rielem, který byl insolvenčním správcem v rámci rakouského hlavního úpadkového řízení, a jmenovaným insolvenčním správcem v rámci vedlejšího úpadkového řízení v Polsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150401">1. dubna 2015</DATE> podala žalobkyně v Polsku žalobu na určení pohledávky ve výši <FT TYPE="NUMBER">309663865</FT> polských zlotých (PLN) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">73898402</FT> eur)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Podle směnného kurzu ze dne <DATE ISO="20140516">16. května 2014</DATE>, což je datum přihlášení pohledávky v rámci insolvenčního řízení v Polsku. Z tohoto kurzu vychází i částka uvedená později.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podle žalobkyně společnost Alpine Bau podala dne <DATE ISO="20150401">1. dubna 2015</DATE> protižalobu proti přiznání pohledávky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">23037496,51</FT> PLN (přibližně <FT TYPE="NUMBER">5497684</FT> EUR). Žalobkyně rovněž tvrdí, že obě žaloby byly spojeny, že řízení o nich probíhají u Sądu Rejonowego Poznań-Stare Miasto w Poznaniu (okresní soud Poznaň-Staré Město, Polsko) a že tyto žaloby mají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>až na několik výjimek, které jsou téměř zanedbatelné<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> stejný předmět jako žaloba na určení pohledávky, o které se vede řízení u rakouského soudu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20161031">31. října 2016</DATE> žalobkyně rovněž podala u Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni) žalobu na určení pohledávky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">64784879,43</FT> eura, v níž navrhla, aby bylo v souladu s články 29 a 30 nařízení č. 1215/2012 řízení přerušeno do doby, než nabude právní moci rozhodnutí v rámci řízení probíhajících v Polsku, která se týkají ověřování pohledávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Mezitímním rozsudkem ze dne <DATE ISO="20170725">25. července 2017</DATE> tento soud zamítl žádost žalobkyně o částku <FT TYPE="DECIMAL">265132,81</FT> eura, aniž bylo rozhodnuto o jejím návrhu na přerušení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku odvolání k Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni), přičemž uplatnila zejména vadu řízení spočívající v tom, že Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni) odmítl přerušit řízení, i když to článek 29 nařízení č. 1215/2012 stanoví jako povinnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Předkládající soud se zaprvé táže, zda žaloba na určení pohledávky, kterou projednává, spadá do oblasti působnosti ustanovení nařízení č. 1215/2012 nebo ustanovení nařízení č. 1346/2000.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Zadruhé se táže na použitelnost pravidel týkajících se překážky věci zahájené, která plynou z prvního z těchto nařízení přímo nebo <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT>, v případě použití druhého nařízení, které podobná ustanovení neobsahuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Zatřetí vyjadřuje pochybnosti, pokud jde o rozsah požadavků uvedených v článku 41 nařízení č. 1346/2000, které se týkají obsahu pohledávek přihlášených věřiteli usazenými v některém členském státě. Vzhledem k tomu, že podrobnosti o povaze pohledávky, o datu jejího vzniku a její výši jsou stanoveny v tomto ustanovení s cílem usnadnit věřitelům výkon jejich práv, tyto podrobnosti platí, i když neplynou z rozhodného práva, a sice práva členského státu, ve kterém bylo zahájeno řízení (<HT TYPE="ITALIC">lex concursus</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Předkládající soud nejprve zdůrazňuje, že podle vnitrostátní judikatury týkající se § 103 a následujících IO musí být zákonné podmínky týkající se obsahu přihlášené pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka uplatňovány striktně, aby bylo možné při jednání o ověření přihlášených pohledávek zohlednit všechny skutečností zakládajících práva, na nichž bude později postavena žaloba na určení pohledávky. K tomu dodává, že podle rakouského práva nemusí být datum vzniku pohledávky upřesněno. Nakonec uvádí, že v projednávané věci vysvětlení týkající se opodstatněnosti pohledávky byla komplexní a datum vzniku pohledávky vyplývá pouze písemností předložených věřitelem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Předkládající soud vyjadřuje proto pochybnosti o tom, zda lze mít za to, že článek 41 nařízení č. 1346/2000 stanoví maximální pravidlo a že mohou být použita výhodnější ustanovení <HT TYPE="ITALIC">lex concursus</HT>, přičemž zdůrazňuje, že tímto právem se řídí účinky neúplného přihlášení pohledávek ve smyslu tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení [č. 1215/2012] vykládán v tom smyslu, že se žaloba na určení pohledávky podle rakouského práva týká insolvenčního řízení ve smyslu [tohoto ustanovení], a tudíž je vyloučena z věcné působnosti tohoto nařízení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>(pouze v případě kladné odpovědi na první otázku):</TXT><P>Musí být čl. 29 odst. 1 nařízení [č. 1215/2012] použit na řízení o žalobách, jež vyplývají přímo z úpadkového řízení a úzce s ním souvisejí, které spadají do působnosti nařízení č. 1346/2000?</P></NP></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>(pouze v případě záporné odpovědi na první otázku nebo bude-li na druhou otázku odpovězeno kladně):</TXT><P>Musí být čl. 29 odst. 1 nařízení [č. 1215/2012] vykládán v tom smyslu, že se žaloba ohledně téhož nároku považuje za žalobu mezi týmiž stranami, pokud věřitel – žalobkyně – který v rakouském hlavním úpadkovém řízení i v polském vedlejším úpadkovém řízení přihlásil (v podstatě) totožnou pohledávku, která byla příslušnými insolvenčními správci (z převážné části) popřena, podá nejprve v Polsku proti tamějšímu insolvenčnímu správci ve vedlejším úpadkovém řízení a následně v Rakousku proti insolvenčnímu správci v hlavním úpadkovém řízení – [S. Riel] – žaloby na určení existence pohledávek v určité výši?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Musí být článek 41 nařízení č. 1346/2000 vykládán v tom smyslu, že je splněn požadavek uvést <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>povahu pohledávky, den jejího vzniku a její výši<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/>, pokud</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>– jako v projednávaném případě – věřitel se sídlem v jiném členském státě, než je stát, v němž bylo zahájeno řízení – žalobkyně – pohledávku vymezí pouze uvedením její konkrétní výše, ale bez uvedení dne jejího vzniku (např. jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>pohledávka subdodavatele JSV Sławomira Kubici za provedení silničních prací<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>)</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>sice v přihlášce samé neuvede den vzniku pohledávky, ale den vzniku se dá zjistit z příloh přihlášky (např. na základě data uvedeného na přiložené faktuře)?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Musí být článek 41 nařízení č. 1346/2000 vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení nebrání v uplatňování příznivějších ustanovení vnitrostátních právních předpisů, <HT TYPE="ITALIC">in concreto</HT>, pro přihlášeného věřitele se sídlem v jiném členském státě, než je členský stát, kde bylo zahájeno řízení – například pokud jde o požadavek na uvedení data vzniku pohledávky?<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">IV. Moje analýza</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Než rozvedu svou analýzu, omezenou na žádost Soudního dvora na čtvrtou a pátou předběžnou otázku, které se týkají článku 41 nařízení č. 1346/2000, stručně upřesním to, co podle mě odůvodňuje odpověď na první předběžnou otázku, která se týká předchozího prvku, o který se opírá úvaha, a sice že žaloba dotčená ve věci v původním řízení spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba uvést, že nařízení č. 1346/2000, které bylo v platnosti v období od <DATE ISO="20020531">31. května 2002</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz článek 47 tohoto nařízení.</P></NOTE> do <DATE ISO="20170625">25. června 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz čl. 84 odst. 2, jakož i články 91 a 92 nařízení (EU) 2015/848 Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20150520">20. května 2015</DATE> o insolvenčním řízení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="141" PAGE.FIRST="19" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 141, s. 19</REF.DOC.OJ>), kterým bylo zrušeno a nahrazeno nařízení č. 1346/2000 a které je použitelné v zásadě ode dne <DATE ISO="20170626">26. června 2017</DATE>.</P></NOTE>, je v projednávaném případě použitelné vzhledem k datu zahájení hlavního úpadkového řízení, k němuž došlo dne <DATE ISO="20130619">19. června 2013</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Zadruhé s ohledem na zásady, které byly připomenuty v rozsudku ze dne <DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, Valach a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑649/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:986">EU:C:2017:986</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, v bodech 24 až 27 a 37 týkajících se oblasti působnosti nařízení č. 1346/2000 a nařízení č. 1215/2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz rovněž judikaturu uvedenou v těchto bodech.</P></NOTE>, a které byly v podstatě převzaty do třech nedávných rozsudků, a sice rozsudku ze dne <DATE ISO="20181004">4. října 2018</DATE>, Feniks<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑337/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:805">EU:C:2018:805</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> (body 30 až 31).</P></NOTE>, jakož i rozsudku ze dne <DATE ISO="20181114">14. listopadu 2018</DATE>, Wiemer &amp; Trachte<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑296/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:902">EU:C:2018:902</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> (body 29 až 30).</P></NOTE> a rozsudku ze<?PAGE NO="9"?> dne <DATE ISO="20190206">6. února 2019</DATE>, NK<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑535/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:96">EU:C:2019:96</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> (body 24 až 26).</P></NOTE>, týkajících se rozsahu působnosti nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42.</P></NOTE>, které bylo zrušeno nařízením č. 1215/2012, mám za to, že žaloba na určení pohledávky podle § 110 IO spadá do oblasti působnosti nařízení č. 1346/2000.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Taková žaloba na určení pohledávky totiž může být podána pouze v rámci úpadkového řízení v případě popření co do výše nebo pořadí pohledávek přihlášených věřiteli, kteří jsou účastníky tohoto řízení. Navíc jejím cílem je prověřit, zda byly splněny požadavky pro přihlášení pohledávky. V neposlední řadě v návaznosti na tuto žalobu na určení pohledávky je výše majetkové podstaty, které má být rozdělena, určená a závazná, v závislosti na existenci a pořadí sporných pohledávek, pro všechny věřitele, kteří jsou účastníky úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Z toho podle mého názoru vyplývá, že taková žaloba, jako je žaloba ve věci v původním řízení, se odvíjí přímo od úpadkového řízení a úzce s ním souvisí, takže spadá do působnosti nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Po tomto upřesnění nyní mohu představit odpovědi na dvě poslední otázky předkládajícího soudu, které se týkají rozsahu působnosti článku 41 nařízení č. 1346/2000 a které navrhuji Soudnímu dvoru přezkoumat společně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Předkládající soud vyjadřuje pochybnosti ohledně důsledků chybějícího údaje v přihlášce žalobkyně, a sice data, kdy vznikla její pohledávka, přičemž toto datum může být odvozeno z předložených dokladů a takové upřesnění není vyžadováno podle vnitrostátních právních předpisů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak má poprvé vyložit článek 41 nařízení č. 1346/2000 a rozhodnout o závazné povaze obsahu přihlášených pohledávek, který je uveden v tomto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění a cíle, které sleduje, ale i jeho kontext a veškerá ustanovení unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181210">10. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Wightman a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑621/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:999">EU:C:2018:999</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Zaprvé je nutné konstatovat, že nevznikla diskuze o případných rozdílech ve znění článku 41 nařízení č. 1346/2000 v jazykových zněních, která jsem mohl ověřit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Tedy španělské, německé, anglické a italské znění.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Zadruhé může být upřesněno, že toto ustanovení již bylo v totožném znění uvedeno v úmluvě ze dne <DATE ISO="19951123">23. listopadu 1995</DATE> o úpadkovém řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Dokument Rady Evropské unie CONV/INSOL/X1, k dispozici na následující internetové adrese: https://www.lynxlex.com/fr/text/insolvabilit%C3 %A9-r%C3 %A8gl-13462000/rapports-explicatifs-utiles/3519. Podobné ustanovení bylo zahrnuto také v návrhu úmluvy o konkurzu, vyrovnání a obdobných řízeních z roku 1980, který byl zveřejněný spolu s důvodovou zprávou vypracovanou J. Lemonteyem v <HT TYPE="ITALIC">Bulletin des Communautés européennes</HT>, dodatek 2/82, k dispozici na následující internetové adrese: https://publications.europa.eu/fr/publication-detail/-/publication/bdfe47f1-678d-45f3-94cb-6aff207d4fc1/language-fr/format-PDF/source-88176377.</P></NOTE>. Přestože tato úmluva nevstoupila v platnost v důsledku nepodepsání ze strany jednoho členského státu, představovala základ pro znění nařízení č. 1346/2000<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Pokud jde o genezi nařízení č. 1346/2000, viz stanovisko generálního advokáta Jacobse ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Eurofood IFSC</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑341/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:579">EU:C:2005:579</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0002">2</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a poznámky pod čarou 3 a 4), jakož i stanovisko generálního advokáta Szpunara ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Senior Home</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑195/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:369">EU:C:2016:369</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Zatřetí, jak již bylo u Soudního dvora upřesněno, je třeba mít za to, že vysvětlující zpráva Miguela Virgóse a Étienna Schmita o Úmluvě o úpadkovém řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Jedná se o dokument Rady 6500/1/96, REV 1, ze dne <DATE ISO="19960708">8. července 1996</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Virgósova a Schmitova zpráva<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>), který je k dispozici na následující internetové adrese: https://www.lynxlex.com/fr/text/insolvabilit%C3 %A9-r%C3 %A8gl-13462000/rapports-explicatifs-utiles/3519. Konečná verze celého textu v anglickém znění se nachází v publikaci Moss, G. Fletcher, I., Isaacs, S., The EC Regulation on Insolvency Proceedings: a Commentary and Annotated Guide, Oxford University Press, Oxford, 2002, s. 261 až 327 (k přesnému datu této zprávy viz s. 261).</P></NOTE> slouží jako vodítko pro výklad nařízení č. 1346/2000<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Eurofood IFSC</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑341/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:579">EU:C:2005:579</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0002">2</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> citovaný ve stanovisku generálního advokáta M. Szpunara ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Senior Home</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑195/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:369">EU:C:2016:369</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, poznámka pod čarou 11), jakož i v poznámce pod čarou 5 upřesňující: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>Virgósova a Schmitova zpráva, která byla zdrojem řady bodů odůvodnění nařízení, nebyla nikdy zveřejněna v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropských společenství</HT>, ačkoli existuje jako dokument [Rady] ze dne <DATE ISO="19960708">8. července 1996</DATE>-6500/1/96. […] Viz rovněž [Balz, M., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>The European Union Convention on Insolvency Proceedings<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, <HT TYPE="ITALIC">American Bankruptcy Law Journal</HT>, 1996]. Balz předsedal pracovní skupině skupiny pro konkurs [Rady], která úmluvu vypracovala. Uvádí, že zpráva Virgóse a Schmita byla ‚předmětem rozsáhlé diskuse a byla schválena odbornými delegáty, avšak, na rozdíl od úmluvy, nebyla formálně schválena Radou ministrů. Pro soudy členských států bude mít však značnou váhu' (poznámka pod čarou 51)<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>].</P></NOTE>, zejména pokud jde o sledované cíle.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Tito autoři poukázali na to, že zvláštní ustanovení úmluvy ze dne <DATE ISO="19951123">23. listopadu 1995</DATE> týkající se přihlášení pohledávek, která se odchylují od použití práva státu, ve kterém bylo řízení zahájeno, mají za cíl usnadnění výkonu práv věřitelů v evropském prostoru tím, že stanoví požadavky, které jsou užitečné k identifikaci jejich návrhů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz zpráva Virgós a Schmit (bod 273).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Totéž platí pro nařízení č. 1346/2000. Na základě čl. 4 odst. 2 písm. h) se pravidla pro přihlašování, prověřování a přiznávání pohledávek řídí právem státu, ve kterém bylo řízení zahájeno. Kapitola IV tohoto nařízení, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>Informování věřitelů a přihlašování jejich pohledávek<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, která obsahuje články 39 až 42, představuje výjimku z této zásady, jelikož jsou v článcích 39 a 41 a v čl. 42 odst. 2 uvedeného nařízení stanovena některá pravidla pro výkon práva přihlásit v rámci úpadkového řízení pohledávky věřitelů se sídlem v jiném členském státě, než je stát, v němž bylo řízení zahájeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Začtvrté, pokud jde o oblast působnosti pravidel týkajících se přihlašování pohledávek, ve Virgósově a Schmitově zprávě se uvádí, že s ohledem na sledovaný cíl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz bod 53 tohoto stanoviska.</P></NOTE> nemohou vnitrostátní právní předpisy ukládat žádné dodatečné podmínky týkající se obsahu tohoto přihlašování pohledávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz zpráva Virgós a Schmit (bod 273).</P></NOTE>. Uvedená pravidla umožňují zajistit platnost přihlášení pohledávky podle práva státu, v němž bylo řízení zahájeno, pro účely ověření této pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Tuto analýzu sdílí mnoho komentátorů nařízení č. 1346/2000<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz zejména Raimon, M., <HT TYPE="ITALIC">Le règlement communautaire 1346/2000 du 29 mai 2000 relatif aux procédures d’insolvabilité</HT>, Librairie générale de droit et de jurisprudence, edice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>Droit des affaires<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, Paříž, 2007, bod 546, s. 180. Viz rovněž Hess, B., Oberhammer, P., a Pfeiffer, T., ve spolupráci s Piekenbrock, A., Seagon, C., External Evaluation of Regulation No 1346/2000/EC on Insolvency Proceedings, 2014, bod 8.2, s. 372, zejména následující odkazy v poznámce pod čarou 1139: Moss, G., Fletcher, I., Isaacs, S., <HT TYPE="ITALIC">The EC Regulation on Insolvency Proceedings: a Commentary and Annotated Guide</HT>, 2. vydání, Oxford University Press, Oxford, 2009, bod 8.410; Riedemann, S., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>Article 41<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, <HT TYPE="ITALIC">Europaïsche Insolvenzverordnung</HT>, De Gruyter, Berlín, 2007, bod 14; ale viz též Ghia, L., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>Regulation N. 1346/2000 and Protection of Creditors<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, <HT TYPE="ITALIC">International Insolvency Law Review</HT>, C. H. Beck, Mnichov, 2011, s. 313 až 320, zejména s. 320.</P></NOTE>, kteří berou v úvahu nový kontext, ve kterém byla projednána otázka práva věřitelů, a velmi pragmatický úhel pohledu, v jehož rámci byla vyřešena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Unijní normotvůrce tedy nejprve v rámci hlavního úpadkového řízení zavedl myšlenku univerzality úpadku tím, že zavedl zásadu svobody při přihlašování pohledávek v článku 39 nařízení č. 1346/2000 ve prospěch věřitelů, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, než je stát, v němž bylo řízení zahájeno, a spojil ji s možností přihlásit pohledávky nejen v hlavním řízení, ale i ve vedlejším řízení podle čl. 32 odst. 1 nařízení č. 1346/2000, načež stanovil pravidla zajišťující rovnost věřitelů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Tato rovnost je založena na jednotě majetku a na zásadě zákazu diskriminace, ačkoli zde použitým kritériem je kritérium bydliště dotčených věřitelů, a nikoli jejich státní příslušnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz Vallens, J-L., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>La mise en œuvre du règlement communautaire sur les procédures d’insolvabilité: questions de procédure<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, <HT TYPE="ITALIC">Recueil Dalloz</HT>, Dalloz, Paříž, 2003, č. 21, s. 1421 až 1427, zejména část IX, s. 1427, citující Rémery, J-P., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>Les aspects européens de la déclaration des créances dans une procédure collective ouverte en France<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, <HT TYPE="ITALIC">Revue de procédures collectives</HT>, LexisNexis, Paříž, 2003, č. 40, s. 66; jakož i <HT TYPE="ITALIC">External Evaluation of Regulation n<HT TYPE="SUP">o</HT> 1346/2000/EC on Insolvency Proceedings, op. cit</HT>., bod 8.1, s. 369 a poznámka pod čarou 1123. Viz též Jazottes, G., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>Article 53<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, <HT TYPE="ITALIC">Le règlement (UE) n<HT TYPE="SUP">o</HT> 2015/848 du <DATE ISO="20150520">20 mai 2015</DATE> relatif aux procédures d’insolvabilité, commentaire article par article</HT>, Société de législation comparée, Edice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>Trans Europe Experts<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, Paříž, vol. 12, s. 311 až 317, zejména s. 312, druhý odstavec. Opačně viz Raimon, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., bod 543, s. 179.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Proto se ve snaze zajistit účinný průběh úpadkového řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz bod 2 odůvodnění nařízení č. 1346/2000.</P></NOTE> unijní normotvůrce rozhodl stanovit v článku 41 nařízení č. 1346/2000 maximální společné normy na ochranu věřitelů, kteří se nacházejí v jiném členském státě, než ve kterém bylo úpadkové řízení zahájeno. Je třeba poznamenat, že ze stejných důvodů byl obsah přihlášky vymezen zcela shodně v nařízení 2015/848<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz čl. 55 odst. 2 písm. b) a e) nařízení 2015/848.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Jedná se o hmotněprávní pravidla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz zejména Raimon, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., bod 536, s. 177; jakož i v díle nazvaném <HT TYPE="ITALIC">Le règlement (UE) 2015/848 du <DATE ISO="20150520">20 mai 2015</DATE> relatif aux procédures d’insolvabilité, commentaire article par article</HT>, <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., Jazottes, G., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>Article 53<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, s. 311 až 317, zejména s. 316, a Maréchal, C., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>Article 55<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, s. 323 až 329, zejména s. 326, část B, první odstavec <HT TYPE="ITALIC">in fine</HT>.</P></NOTE>. Podobně jako španělská a polská vláda mám za to, že musí být předmětem pružného výkladu, a to z níže uvedených důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Zaprvé konstatuji, že unijní normotvůrce omezil rámec pro přihlašování pohledávek na jejich obsah a na přijímání písemností předložených věřitelem, které potvrzují existenci pohledávky a její výši. Jak bylo zdůrazněno krátce po vstupu nařízení č. 1346/2000 v platnost, ne všechny otázky spojené s postupem přihlášení pohledávek jsou v něm řešeny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz Vallens, J-L., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>.</P></NOTE>. Je tedy možné mít za to, že článek 41 tohoto nařízení představuje nedokončenou formu sjednocování postupu pro přihlašování pohledávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne <DATE ISO="20000529">29. května 2000</DATE> o úpadkovém řízení [COM (2012) 743 final] (bod 9, první odstavec).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Neexistence jednotného postupu pro uplatnění práva přihlásit pohledávky a možnosti předložit doklady mě vedou k úvaze, že nelze požadovat, aby údaje týkající se pohledávky, stanovené v čl. 41 nařízení č. 1346/2000, byly uvedeny písemně v rámci přihlášení pohledávky a nemohly být odvozeny z předložených dokumentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zadruhé přijetí dokladů uložené unijním normotvůrcem podle mě poskytuje na základě použitelných vnitrostátních právních předpisů a v případě neexistence jednotné sankce určitý prostor pro uvážení pro posouzení platnosti přihlášených pohledávek nebo pro postup k odstranění jejich vad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Fáze přihlášení pohledávek totiž musí být odlišena od fáze jejich ověření, která stále podléhá vnitrostátnímu právu v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. h) nařízení č. 1346/2000. Tento zákon tak stanoví důsledky vad v přihlášce věřitele a může, není-li taková přihláška úplná, jak je tomu v projednávaném případě, stanovit, že ke zhojení vad dojde na základě předložení dokumentů případně na žádost orgánu odpovědného za její ověření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>V tomto smyslu viz souhlasné prohlášení účastníků hlavního řízení o možnosti poskytnout doplňující vodítka během postupu prověřování pohledávek, jakož i mimo jiné obdobné francouzské právo a francouzskou judikaturu, jak jsou uvedeny v Vallansan, J., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>Sauvegarde, redressement et liquidation judiciaires – Déclaration et admission des créances<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, <HT TYPE="ITALIC">JurisClasseur Commercial</HT>, LexisNexis, Paříž, svazek 2352 ze dne <DATE ISO="20150914">14. září 2015</DATE> (poslední aktualizace dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>), body 84, 88, 89 a 93 až 95. Viz rovněž Raimon, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., bod 546, s. 180.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Takové postupy podle mého názoru reagují na legitimní obavy Evropské komise týkající se nutnosti nekomplikovat výkon funkce insolvenčního správce tím, že by mu byla uložena povinnost prohledat značné množství dokumentů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Zatřetí z cíle ochrany věřitelů, o kterou se neustále usiluje jak v nařízení č. 1346/2000, tak v nařízení č. 2015/848, vyplývá, že míra požadavku vůči věřitelům při přihlašování pohledávek v jiném členském státě závisí na jejich informačních podmínkách, lhůtách pro přihlašování pohledávek a jazykových obtížích, kterým mohou čelit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Konkrétně je třeba vzít v úvahu, že neúplnost ustanovení nařízení č. 1346/2000 odůvodnila podstatné změny, a to z důvodu praktických problémů souvisejících s určitými aspekty přihlašování pohledávek, které byly uvedeny v hodnotící studii o uplatňování tohoto nařízení předložené ve zprávě vypracované Komisí v souladu s článkem 46 uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz zpráva citovaná v poznámce pod čarou 29 tohoto stanoviska (body 1.1, 1.2 a 9). V posledním bodě jsou uvedeny následující problémy: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>[…] jazykové překážky, náklady, lhůty pro přihlašování pohledávek a nedostatek informací o rozhodnutí o zahájení řízení, správci podstaty a podmínkách práva státu, v němž bylo zahájeno řízení, pokud jde o přihlašování pohledávek.<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Naléhavost těchto problémů odůvodnila to, že Komise hledá řešení s cílem zajistit účinnost práva při přihlašování pohledávek při neexistenci harmonizace vnitrostátních právních předpisů v této oblasti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz Maréchal, C., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., zejména s. 327.</P></NOTE>, jakož i rovné zacházení s věřiteli. Tato řešení byla upřesněna možností přihlásit pohledávky jakýmkoli způsobem akceptovaným právem členského státu, ve kterém bylo zahájeno úpadkové řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz článek 53 nařízení č. 2015/848, srov. s čl. 39 nařízení č. 1346/2000, který stanoví předložení písemnosti.</P></NOTE> a prostřednictvím standardního formuláře žádosti, v němž jsou uvedeny povinné informace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz čl. 55 odst. 1 nařízení č. 2015/848 a prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1105 ze dne <DATE ISO="20170612">12. června 2017</DATE>, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení (EU) 2015/848 Evropského parlamentu a Rady o insolvenčním řízení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="160" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2017">Úř. věst. 2017, L 160, s. 1</REF.DOC.OJ>). Viz konkrétně přílohu II bod 6.2. prováděcího nařízení 2017/1105. Nicméně podle čl. 55 odst. 4 nařízení č. 2015/848, použití tohoto formuláře není povinné, přičemž věřitel má možnost využít jiných možností, jak přihlásit svou pohledávku, za předpokladu, že uvede stejné povinné informace, jako jsou stanoveny podle tohoto nařízení.</P></NOTE> s cílem usnadnit a zajistit platnost přihlašování pohledávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz Brulard, Y., a další, <HT TYPE="ITALIC">L’insolvabilité nationale, européenne et internationale, le règlement européen du <DATE ISO="20150520">20 mai 2015</DATE></HT>, Tome 1, Anthemis, Limal, 2017, bod 24, s. 328.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V tomto kontextu striktní výklad článku 41 nařízení č. 1346/2000, který zastává Komise, má za následek vyloučení přihlášených pohledávek, k nimž jsou přiloženy podklady, z nichž by mohly být bez zvláštních obtíží pro insolvenčního správce, kterému byla věc předložena, odvozeny užitečné údaje pro určení data vzniku pohledávky, kdežto naopak není jisté, že by věřitel byl správně informován o požadavku v tomto ohledu nebo v dostatečném předstihu, který by mu umožnil dostát tomuto požadavku, a proto tento výklad není podle mého názoru v souladu s cílem sledovaným nařízením č. 1346/2000, které směřuje ke zjednodušení kroků věřitelů, ani s povinností dbát na dodržování rovnosti věřitelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Srovnání s řízením podstatně upraveným<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz Maréchal, C., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 326, část B, první odstavec.</P></NOTE> v nařízení č. 2015/848 je podle mého názoru v tomto ohledu rozhodující. Může být totiž zdůrazněno, že za použití standardního formuláře pro přihlašování pohledávek je nyní věřitel jasně informován o povinnosti uvést datum, kdy pohledávka vznikla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz přílohu II bod 6.2. prováděcího nařízení 2017/1105.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Proto mám za to, že je třeba připustit doplnění pohledávky o doklady, jejichž předložení stanoví článek 41 nařízení č. 1346/2000, a že příslušnému orgánu, který provádí ověření přihlášky, přísluší posoudit důsledky, které musí být vyvozeny z nedodržení požadavků tohoto článku, v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území bylo zahájeno hlavní řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na čtvrtou a pátou předběžnou otázku položenou Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko) takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>Článek 41 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne <DATE ISO="20000529">29. května 2000</DATE> o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že stanoví maximální požadavky, které mohou být uloženy vnitrostátní právní úpravou, pokud jde o obsah přihlášených pohledávek, a že povinnost uvést datum vzniku pohledávky je splněna, pokud toto datum může být odvozeno z písemností předložených v příloze k přihlášení pohledávky, přičemž platnost přihlášení pohledávky se řídí právem členského státu, na jehož území bylo zahájeno hlavní řízení (<HT TYPE="ITALIC">lex concursus</HT>).<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>