<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSA.0300171901.case.xml"><NO.CASE>C-472/03</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62003J0472</NO.CELEX><NO.SEQ>0008.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1735</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>1750</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20050303">3. 3. 2005</DATE> — VĚC C-472/03</LEFT><RIGHT>ARTHUR ANDERSEN</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20050303">3. března 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednaef jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-472/03,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20031107">7. listopadu 2003</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20031112">12. listopadu 2003</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P>Staatssecretaris van Financiěn</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Atthur Andersen &amp; Co. Accountants</HT> c.s.,</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení P. Jann, předseda senátu, K. Lenaerts (zpravodaj), N. Colneric, K. Schiemann a E. Juhász, soudci,</P><?PAGE NO="I-1736"?><P>generální advokát: M. Poiares Maduro,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20041111">11. listopadu 2004</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Arthur Andersen &amp; Co. Accountants es. R. Vosem a P. J. B. G. Schrijverem, advocaten,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu H. G. Sevenster a N. A. j. Belem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství R. Lyalem a M. A. Weimarem, jakož i L. Ström-van Lier, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID><CONSID><P>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta při jednání konaném dne <DATE ISO="20050112">12. ledna 2005</DATE>,</P></CONSID></GR.CONSID><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu či. 13 B písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů<?PAGE NO="I-1737"?> členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" DATE.PUB="1977" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 09/01, s. 23; dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>šestá směrnice<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu vycházejícího ze zamítnutí osvobození činností <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/> vykonávaných společností Arthur Andersen &amp; Co. Accountants c.s. (dále jen <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>žalovaná<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/>) v oblasti životního pojištění od daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>DPH<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>) Staatssecretaris van Financiën (nizozemským státním tajemníkem financí).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právní úprava Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Podle čl. 4 odst. 1 šesté směrnice se osobou povinnou k dani rozumí jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2 téhož článku, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Odstavec 4 téhož článku stanoví, že použitím slova <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>samostatně<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/> se v odstavci 1 vylučují z povinnosti odvádět daň zaměstnanci a další osoby, váže-li je k zaměstnavateli pracovní smlouva nebo jiný právní svazek, který zakládá vztah zaměstnavatele a zaměstnance v oblasti pracovních podmínek a odměňování zaměstnance a odpovědnosti zaměstnavatele.</TXT></NP><?PAGE NO="I-1738"?><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 13 B šesté směrnice uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>Aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, osvobodí členské státy od daně následující plnění, a to za podmínek, které samy stanoví k zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto osvobození a k zamezení jakýchkoli daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pojišťovací a zajišťovací operace včetně souvisejících služeb poskytovaných pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice Rady 77/92/EHS ze dne <DATE ISO="19761213">13. prosince 1976</DATE> o opatřeních k usnadnění účinného výkonu svobody usazování a volného pohybu služeb u činnosti pojišťovacích agentů a makléřů (ze skupiny 630 ISIC), a zejména o přechodných opatřeních ohledně těchto činností (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="026" DATE.PUB="1976" PAGE.FIRST="14">Úř. vest. L 26, s. 14</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 06/01, s. 46), ve znění účinném v rozhodné době, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Tato směrnice se vztahuje na následující činnosti ze skupiny 630 ISIC v příloze III Obecného programu pro odstranění omezení svobody usazování:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>profesní činnost osob, které s plnou svobodou volby spojují v souvislosti s pojištěním nebo zajištěním na jedné straně osoby, které chtějí pojištění nebo<?PAGE NO="I-1739"?> zajištění rizik uzavřít, a na druhé straně pojišťovny nebo zajišťovny, které vykonávají přípravné práce pro uzavření pojistných smluv a smluv o zajištění a případně pomáhají při správě a plnění těchto smluv, zejména v případě pojistné události;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>profesní činnost osob pověřených jednou nebo více smlouvami nebo pověřením jednat jménem a na účet nebo pouze na účet jedné nebo více pojišťoven, předvádět, navrhovat nebo uzavírat pojistné smlouvy nebo pomáhat při jejich správě a plnění, zejména v případě pojistné události;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]</P></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato směrnice se vztahuje zejména na činnosti pojmenované obvykle v členských státech takto:</TXT><P>[...]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>činnosti uvedené v odst. 1 písm. b):</TXT><P>[...]</P><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v Nizozemsku:</P><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>Gevolmachtigd agent</P></ITEM><ITEM><P>Verzekeringsagent</P></ITEM></LIST></P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-1740"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právní úprava</P></TI></TITLE><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 11 Wet op de omzetbelasting 1968 (zákon z roku 1968 o dani z obratu) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>1. Od daně jsou za podmínek stanovených obecně závazným správním opatřením osvobozeny:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>k)</NO.P><TXT>pojištění a služby poskytované pojišťovacími agenty.<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Skutkový základ sporu a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Žalovaná, jež má sídlo v Rotterdamu (Nizozemsko), byla v rozhodné době ve věci v původním řízení soukromou společností založenou podle nizozemského práva, nazvanou Andersen Consulting Management Consultants (dále jen <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>ACMC<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Společnost Royal Nederland Verzekeringsgroep NV, Universal Leven NV (dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>UL<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>), která působí na trhu životního pojištění díky pojišťovacím agentům, a ACMC<?PAGE NO="I-1741"?> uzavřely dne <DATE ISO="19970526">26. května 1997</DATE> smlouvu o spolupráci, podle níž posledně uvedená provede na účet UL různé činnosti označované v této smlouvě jako činnosti <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>. ACMC svěřila provádění těchto činností svému odboru Accenture Insurance Services (dále jen <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>AIS<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>) sídlícímu v téže budově jako UL.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Dotčené činnosti <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> jsou v předkládacím usnesení popsány takto: přijímání žádostí o uzavření pojištění, jednání o smluvních a tarifních změnách, vydávání, správa a rušení pojistek, správa pojistných událostí, stanovení a platba provizí pojišťovacím agentům, organizace a řízení informační technologie, poskytování informací UL a pojišťovacím agentům, pořizování zpráv určených pojistníkům a třetím osobám, jako je Fiscale Inlichtingen-en Opsporingsdienst (daňová vyšetřovací a kontrolní služba). Pokud z informací poskytnutých žadatelem o pojištění vyplývá nezbytnost lékařské prohlídky, vracejí se rozhodnutí o schválení rizika k UL, zatímco v opačném případě přísluší toto rozhodnutí ACMC a zavazuje UL. AIS je pověřena téměř všemi kontakty s pojišťovacími agenty.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>UL má k dispozici zaměstnance, kteří odpovídají 2,9 ekvivalentu zaměstnanců na plný úvazek (dále jen <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>ZPÚ<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>), zatímco AIS věnovala činnostem <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> 17 ZPÚ. Zaměstnanci AIS jsou v oboru životního pojištění školeni.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Smlouva o spolupráci upravuje zřízení dvou výborů, a to <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>Review Committee<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>Operating Committee<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>, jež jsou složeny ze zástupců UL a ACMC a pověřeny hodnocením spolupráce mezi UL a AIS, dohledem nad dodržováním podmínek spolupráce, plánováním činností <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>, projednáváním vývoje v oblasti pojištění a jeho dopadu na tyto činnosti, jakož i řešením případných sporů týkajících se uvedené smlouvy. Upravuje jmenování <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>Service managera<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>Operational<?PAGE NO="I-1742"?> managera<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/> pověřených zabezpečením každodenní konzultace mezi UL a AIS, aby byla zajištěna efektivita činností <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/>. Obsahuje konkurenční doložku, která ACMC zakazuje vykonávat pro třetí osoby činnosti <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/> srovnatelné s činnostmi vykonávanými ve prospěch UL. Pro tyto činnosti <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> stanoví odměnu vypočítanou v závislosti na portfoliu pojištění a inkasu pojistného, jakož i minimální odměnu.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Žalovaná ve svém přiznání za měsíc září 1998 uvedla, že uhradila částku <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> NLG z titulu daně z obratu. Tato částka odpovídá zůstatku vyplývajícímu z rozdílu mezi jednak daní z obratu vypočítanou z odměny fakturované UL za činnosti <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> vykonané v průběhu tohoto období a jednak daní z obratu odečtenou pro tuto položku.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se žalovaná domnívala, že činnosti <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/> vykonávané pro UL nejsou předmětem daně z obratu, požadovala po příslušném správci daně vrácení částky <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> NLG, což jí bylo zamítnuto. Podala žalobu proti tomuto rozhodnutí o zamítnutí k Gerechtshof te 's-Gravenhage (Nizozemsko), který jí rozsudkem ze dne <DATE ISO="20011023">23. října 2001</DATE> vyhověl. Tento soud se domníval, že UL a ACMC společně zamýšlely svou spoluprací využívat svých odborných znalostí za stejným cílem, a sice společným chodem pojišťovacího podniku. Podle téhož soudu tak nemohou být činnosti uskutečněné ACMC pro UL považovány za poskytování služeb hospodářské povahy, které podléhají dani z obratu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-1743"?><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Nizozemský státní tajemník financí podal proti rozsudku Gerechtshof te 's-Gravenhage opravný prostředek k Hoge Raad der Nederlanden. Žalovaná podala vzájemný opravný prostředek.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Hoge Raad der Nederlanden se domnívá, že dotčené činnosti nemohou být osvobozeny od DPH jako pojišťovací operace. Za tímto účelem jednak podotýká, že ze spisu a zjištění Gerechtshof te 's-Gravenhage vyplývá, že pouze UL nese rizika inherentní výkonu pojišťovacích činností, a jednak, že pojistné smlouvy jsou podepsány jménem UL, a nikoli jménem ACMC.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Naproti tomu se zabývá pojmem <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>služeb poskytovaných pojišťovacími agenty<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/> ve smyslu či. 13 B písm. a) šesté směrnice. Podotýká sice, že se mu zdá, že některé charakteristické znaky tohoto pojmu, jako je požadavek přímé souvislosti mezi osobou podléhající dani a pojištěnými, nejsou v projednávaném případě splněny. Dodává nicméně, že dotčené činnosti představují služby související s pojišťovacími operacemi, v jejichž rámci ACMC ve velké míře vystupuje jako agent. Podle uvedeného soudu vystupuje ACMC jako taková nejprve mezi pojišťovacími agenty a UL tím, že vyřizuje žádosti o uzavření pojištění jimi zaslané a dopracovává je nejčastěji jménem UL, dále mezi posledně uvedenou a pojistníky tím, že vystupuje jménem UL ve vztahu k uvedeným pojistníkům v průběhu trvání smlouvy a v případě jejího zrušení.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Hoge Raad der Nederlanden se za těchto podmínek rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>Pokud osoba povinná k dani uzavře s pojišťovací společností (poskytující životní pojištění) takovou smlouvu, jako je smlouva mezi ACMC a UL, která zejména<?PAGE NO="I-1744"?> stanoví, že tato osoba povinná k dani bude vykonávat největší část činností, které souvisejí s pojišťovacími operacemi-včetně zpravidla přijímání rozhodnutí zavazujících pojišťovnu, pokud jde o uzavírání smluv a udržování kontaktů s agenty a případně s pojištěnými-, za určitou odměnu a s pomocí diplomovaných zaměstnanců a znalce v oblasti pojišťovnictví, zatímco pojistné smlouvy jsou uzavírány jménem pojišťovací společnosti a tato společnost nese pojistné riziko, spadají činnosti vykonávané touto osobou povinnou k dani na základě této smlouvy pod pojem <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201A"/>služeb souvisejících s těmito operacemi poskytovaných pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="2018"/> uvedený v čl. 13 B písm. a) šesté směrnice?<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20040105">5. ledna 2004</DATE> se předkládající soud účastníků řízení dotázal, zda se domnívají, že rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20031120">20. listopadu 2003</DATE>, Taksatorringen (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-8/01" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-13711">C-8/01, Recueil, s. I-13711</REF.DOC.ECR>), odůvodňuje zpětvzetí předběžné otázky. Poté, co se předkládající soud seznámil s reakcemi účastníků řízení, dopisem ze dne <DATE ISO="20040211">11. února 2004</DATE> oznámil, že trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžné otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Úvodem je třeba odmítnout tvrzení obsažené v písemném vyjádření žalované, že ACMC je vůči UL vázána vztahem podřízenosti takovým způsobem, že vylučuje dotčené činnosti z použití DPH podle či. 4 odst. 4 šesté směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Odkaz na pojmy <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>zaměstnanec<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>zaměstnavatel<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> v tomto ustanovení totiž potvrzuje, že vyloučení povinnosti odvádět daň, jak je zde upraveno, předpokládá existenci zaměstnaneckého vztahu, který mezi ACMC a UL zjevně chybí.</TXT></NP><?PAGE NO="I-1745"?><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Jak bylo krom toho rozvedeno v předkládacím rozhodnutí a aniž by to bylo zpochybněno žalovanou, ACMC neudržuje žádný smluvní vztah s pojistníky, neboť pojistné smlouvy jsou podepisovány jménem UL. Předkládající soud se tak právem domnívá, že činnosti ACMC nepředstavují pojišťovací operace ve smyslu čl. 13 B písm. a) šesté směrnice (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="20010308">8. března 2001</DATE>, Skandia, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-240/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-1951">C-240/99, Recueil, s. I-1951, body 41 a 43</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>V důsledku toho je Soudní dvůr v projednávané věci vyzván, aby vyložil výlučně pojem <QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>služeb souvisejících s pojišťovacími operacemi poskytovaných pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/> ve smyslu čl. 13 B písm. a) šesté směrnice a upřesnil, zda se tento pojem, jenž není v uvedené směrnici definován, vztahuje na takové činnosti, jako jsou činnosti dotčené ve sporu v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Je namístě připomenout, že výrazy použité za účelem označení osvobození od daně uvedené v článku 13 šesté směrnice jsou vykládány striktně vzhledem k tomu, že tato osvobození představují odchylku od obecné zásady, podle níž je DPH vybírána z každé služby poskytnuté osobou povinnou k dani za úplatu (výše uvedené rozsudky Skandia, bod 32, a Taksatorringen, bod 36).</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Je rovněž ustálenou judikaturou, že uvedená osvobození od daně představují autonomní pojmy práva Společenství, jejichž účelem je odstranit rozdíly v použití režimu DPH mezi jednotlivými členskými státy a které musejí být znovu zasazeny do obecného kontextu společného systému DPH (výše uvedený rozsudek Skandia, bod 23).</TXT></NP><?PAGE NO="I-1746"?><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Žalovaná v projednávaném případě zdůrazňuje skutečnost, že zaměstnanci AIS, jimž ACMC svěřila dotčené činnosti, mají odborné znalosti v oblasti životního pojištění, a že uvedené činnosti souvisejí s pojišťovacími operacemi.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Jak však sama žalovaná při jednání připustila, tyto dva znaky nedostačují k tomu, aby ACMC mohla být považována za pojišťovacího agenta. Je totiž rovněž třeba ověřit, zda dotčené činnosti odpovídají činnostem takového agenta.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Žalovaná tvrdí, že je tomu tak. Dodává, že ACMC udržuje vztahy jak s pojistitelem, tedy UL, tak s pojistníky a osobami oprávněnými z pojištění.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba podotknout, že podle údajů poskytnutých v předkládajícím rozhodnutí je ACMC při výkonu svých činností vázána konkurenční doložkou ve prospěch UL (viz bod 12 tohoto rozsudku). Nemá tedy svobodnou volbu pojistitele, která je charakteristická pro profesní činnost popsanou v čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 77/92 a která odpovídá činnosti pojišťovacího makléře.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Žalovaná uplatňuje, že činnosti ACMC jsou totožné s činnostmi <QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201E"/>gevolmachtigd agent<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="201C"/> (zmocněného agenta) uvedeného v či. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 77/92, jež jsou popsány v odst. 1 písm. b) téhož článku. Žalovaná při jednání trvala na tom, že ACMC má jak při podpisu smlouvy, tak při jejím plnění pravomoc zavazovat UL ve vztahu k pojistníkům a osobám oprávněným z pojištění.</TXT></NP><?PAGE NO="I-1747"?><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že sice bylo v kontextu šesté směrnice rozhodnuto, že profesní činnost popsaná v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 77/92 <QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>zahrnuje pravomoc zavazovat pojistitele ve vztahu k pojištěnému, u něhož došlo k pojistné události<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/> (výše uvedený rozsudek Taksatorringen, bod 45).</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Jak však zdůraznil generální advokát v bodě 31 svého stanoviska, nelze z této judikatury vyvozovat, že existence pravomoci zavazovat pojistitele je rozhodujícím kritériem pro přiznání vlastnosti pojišťovacího agenta ve smyslu či. 13 B písm. a) šesté směrnice. Přiznání této vlastnosti totiž předpokládá zkoumání obsahu předmětných činností.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>V tomto ohledu a nezávisle na otázce, zda je ACMC v rámci svých činností ve vztahu současně s pojistitelem a pojistníky, jak vyžaduje judikatura pro účely uznání vlastnosti pojišťovacího agenta (výše uvedený rozsudek Taksatorringen, bod 44), z údajů uvedených v předkládacím rozhodnutí, jak byly doplněny upřesněními podanými žalovanou v jejím písemném vyjádření, vyplývá, že činnosti ACMC spočívají ve vyřizování žádostí o uzavření pojištění, hodnocení pojistného rizika, posouzení nezbytnosti lékařské prohlídky, rozhodnutí o schválení pojistného rizika, pokud se taková prohlídka nejeví jako nezbytná, vydávání, spravování a rušení pojistek, jakož i provádění tarifních a smluvních změn, inkasu pojistného, správě pojistných událostí, stanovení a placení provizí pojišťovacím agentům a zajištění trvalých kontaktů s nimi, řešení aspektů týkajících se zajištění a poskytování informací pojistníkům, jakož i pojišťovacím agentům i ostatním zúčastněným subjektům, jako jsou daňové orgány.</TXT></NP><?PAGE NO="I-1748"?><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Ve světle těchto údajů je nutno konstatovat, že ačkoli přispívají k podstatnému obsahu činností pojišťovacího podniku, nepředstavují služby ACMC poskytované pro UL, jež nejsou pojišťovacími operacemi ve smyslu či. 13 B písm. a) šesté směrnice (viz bod 22 tohoto rozsudku), plnění charakteristická pro pojišťovacího agenta.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Uvedené služby, jako stanovení a placení provizí pojišťovacím agentům, zajištění trvalých kontaktů s nimi, řešení aspektů týkajících se zajištění, jakož i poskytování informací pojistníkům a pojišťovacím agentům a daňovým orgánům, totiž mají specifický ráz a zjevně nespadají pod činnosti pojišťovacího agenta.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Jak krom toho zdůraznila Komise Evropských společenství ve svém písemném vyjádření a jak uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska, zásadní aspekty funkce činnosti pojišťovacího agenta, jako je hledání zákazníků a jejich spojení s pojistitelem, v projednávaném případě zjevně chybějí. Z předkládacího usnesení totiž vyplývá, aniž by to žalovaná zpochybňovala, že činnost ACMC začíná teprve vyřizováním žádostí o uzavření pojištění, které jí zasílají pojišťovací agenti, díky nimž UL zkoumá nizozemský trh v oblasti životního pojištění.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Jak Komise tvrdila ve svém písemném vyjádření a při jednání, smlouva o spolupráci uzavřená mezi ACMC a UL musí být analyzována jako subdodavatelská smlouva, podle níž ACMC dává UL k dispozici lidské a administrativní zdroje, které jí chybějí, a poskytuje jí řadu služeb, aby jí pomáhala v plnění úkolů inherentních jejím<?PAGE NO="I-1749"?> činnostem pojistitele. V tomto ohledu je po přečtení upřesnění podaných předkládacím soudem důležité podotknout, že zaměstnanci UL odpovídají pouze 2,9 ZPÚ, zatímco AIS věnuje výkonu činností <QUOT.START ID="QS0034" REF.END="QE0034" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0034" REF.START="QS0034" CODE="201C"/> 17 ZPU, a že zaměstnanci AIS a UL sdílejí stejnou budovu.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Služby, které ACMC poskytuje pro UL, tedy musejí být považovány za formu spolupráce spočívající v podpoře UL za odměnu při uskutečňování činností, které obvykle příslušejí posledně uvedené, aniž by udržovala smluvní vztahy s pojištěnými. Takové činnosti představují rozdělení činností UL, a nikoli služby poskytované pojišťovacím agentem (viz obdobně rozsudek ze dne <DATE ISO="20011213">13. prosince 2001</DATE>, CSC Financial Services, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-235/00" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-10237">C-235/00, Recueil, s. I-10237, bod 40</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 13 B písm. a) šesté směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že činnosti <QUOT.START ID="QS0035" REF.END="QE0035" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0035" REF.START="QS0035" CODE="201C"/> spočívající v poskytování služeb pojišťovacímu podniku za odměnu nepředstavují služby související s pojišťovacími operacemi poskytované pojišťovacím makléřem a pojišťovacím agentem ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-1750"?><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</P></INTRO><P>Článek 13 B písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE>, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu-Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládán v tom smyslu, že činnosti <QUOT.START ID="QS0036" REF.END="QE0036" CODE="201E"/>back office<QUOT.END ID="QE0036" REF.START="QS0036" CODE="201C"/> spočívající v poskytování služeb pojišťovacímu podniku za odměnu nepředstavují služby související s pojišťovacími operacemi poskytované pojišťovacím makléřem a pojišťovacím agentem ve smyslu tohoto ustanovení.</P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>