(1)

Prováděcím nařízením (EU) č. 1194/2013 uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (2) (dále jen „původní nařízení“). Uvedené nařízení vstoupilo v platnost dne 27. listopadu 2013.

(2)

Dne 15. září 2016 vydal Tribunál Evropské unie (dále jen „Tribunál“) rozsudky ve věcech T-80/14 (3), T-111/14 až T-121/14 (4) a T-139/14 (5) (dále jen „rozsudky“), kterými zrušil články 1 a 2 původního nařízení v rozsahu, v němž se vztahovaly na žalobce v uvedených věcech (dále jen „dotčení vyvážející výrobci“) (6). Rada Evropské unie se původně proti rozsudkům odvolala, avšak poté, co se v roce 2018 rozhodla svá odvolání vzít zpět, se rozsudky staly konečnými a závaznými ode dne jejich vyhlášení.

(3)

Dne 26. října 2016 přijal Orgán WTO pro řešení sporů zprávu skupiny odborníků ve znění zprávy Odvolacího orgánu (dále jen „zprávy týkající se Argentiny“) ve sporu Evropská unie – antidumpingová opatření uložená na bionaftu z Argentiny (DS473) (7). Ze zpráv mimo jiné vyplynulo, že úprava nákladů, kterou provedla EU při uložení antidumpingových cel na bionaftu pocházející z Argentiny, je neslučitelná s právem WTO.

(4)

Dne 18. září 2017 přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2017/1578 (8), kterým se provádějí zjištění Orgánu WTO pro řešení sporů ve věci DS473 a mění původní nařízení, pokud jde o dovoz z Argentiny (dále jen „pozměňující nařízení“).

(5)

Dne 28. února 2018 přijal Orgán WTO pro řešení sporů rovněž zprávu skupiny odborníků ve sporu Evropská unie – antidumpingová opatření uložená na bionaftu pocházející z Indonésie (DS480) (dále jen „zpráva týkající se Indonésie“) (9). Proti této zprávě, jejíž hlavní zjištění bylo podobné jako ve věci DS473, zejména to, že úprava nákladů provedená EU, pokud jde o indonéský dovoz, je neslučitelná s právem WTO, se ani Indonésie, ani EU neodvolaly.

(6)

Prováděcím nařízením (EU) 2018/1570 (10) Komise zastavila řízení týkající se dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie a zrušila prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013.

(7)

Prováděcím nařízením (EU) 2018/1570 Komise celní orgány instruovala, aby se konečné antidumpingové clo zaplacené v souladu s prováděcím nařízením (EU) č. 1194/2013 z dovozu bionafty z Argentiny a Indonésie a prozatímní clo vybrané s konečnou platností v souladu s článkem 2 uvedeného nařízení vrátilo nebo prominulo, pokud jde o dovoz bionafty prodávané na vývoz do Unie vyvážejícími výrobci v Argentině a Indonésii, kteří úspěšně napadli původní nařízení u soudu (11). Na druhé straně Komise zjistila, že antidumpingová cla, která byla uvalena na jiné společnosti, byla legálně vybrána podle práva Unie a neměla by být vrácena ani prominuta. Žádost o vrácení nebo prominutí měla být podána u vnitrostátních celních orgánů v souladu s příslušnými celními předpisy.

(8)

Dne 22. června 2023 rozhodl Soudní dvůr ve věci C-268/22, Vitol v. Belgische Staat (12), týkající se žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) podané Nederlandstalige rechtbank eerste aanleg Brussel, že prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013 ve znění prováděcího nařízení (EU) 2017/1578 je neplatné. Soudní dvůr uvedl, že ze zjištění učiněných jak Tribunálem, tak samotnou Komisí v návaznosti zejména na opětovné zahájení antidumpingového šetření týkajícího se dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie v květnu 2018 je třeba vyvodit veškeré důsledky (13).

(9)

Podle článku 266 SFEU jsou orgány Unie povinny přijmout nezbytná opatření vyplývající z rozsudků Soudního dvora.

(10)

Komise připomněla, že prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013 ve znění pozdějších předpisů bylo s účinkem ode dne 20. října 2018 zrušeno prováděcím nařízením (EU) 2018/1570. Rozsudek ve věci C-268/22 má však za následek zneplatnění původního nařízení ve znění z roku 2017, erga omnes a ex-tunc. Jinými slovy, rozhodnutí se vztahuje na všechny strany a prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013 ve znění pozdějších předpisů se považuje za neplatné ode dne, kdy vstoupilo v platnost, pro všechny strany.

(11)

Komise měla za to, že chyby zjištěné soudem nelze napravit, takže správné použití pravidel by nemohlo odůvodnit opětovné uložení opatření. Prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013 ve znění prováděcího nařízení (EU) 2017/1578 se proto zrušuje v celém rozsahu s účinkem ode dne 27. listopadu 2013. Kromě toho se jakékoli konečné clo zaplacené a prozatímní clo vybrané podle prováděcího nařízení (EU) č. 1194/2013 ve znění pozdějších předpisů vrátí nebo promine v souladu s platnými celními předpisy. Z toho především plyne, že jakýkoli hospodářský subjekt, který toto clo zaplatil, se v zásadě může domáhat jeho vrácení jen tehdy, pokud a dokud neuplynula lhůta tří let stanovená pro tyto účely v čl. 121 odst. 1 písm. a) celního kodexu Unie. Skutečnost, že nařízení (EU) č. 1194/2013 bylo prohlášeno za neplatné (a to i s účinkem erga omnes), by nepředstavovala nepředvídatelnou okolnost ani vyšší moc, která by umožnila prodloužení této lhůty podle čl. 121 odst. 1 druhého pododstavce celního kodexu Unie.

(12)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (14), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(13)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,