<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-649/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CJ0649</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:986">EU:C:2017:986</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20171220">20. 12. 2017</DATE> – věc C‑649/16</P><P>Valach a další</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Oblast působnosti</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti proti členům věřitelského výboru, který v rámci insolvenčního řízení odmítl restrukturalizační plán</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑649/16,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20161130">30. listopadu 2016</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20161219">19. prosince 2016</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Peter Valach,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Alena Valachová,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">SC Europa ZV II a.s.,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">SC Europa LV a.s.,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">VAV Parking a.s.,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">SC Europa BB a.s.,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Byty A s.r.o.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Waldviertler Sparkasse Bank AG,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Československá obchodná banka a.s.,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Městu Banská Bystrica,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), předsedkyně senátu, J.-C. Bonichot, A. Arabadžev, S. Rodin a E. Regan, soudci,</P><P>generální advokát: M. Szpunar,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za P. Valacha, A. Valachovou, SC Europa ZV II a.s., SC Europa LV a.s., VAV Parking a.s., SC Europa BB a.s. a Byty A s.r.o., Z. Nötstaller, Rechtsanwältin,</P></ITEM><ITEM><P>za Waldviertler Sparkasse Bank AG, Československou obchodnou banku a.s. a Město Banská Bystrica S. Fruhstorfer, Rechtsanwältin,</P></ITEM><ITEM><P>za španělskou vládu M. J. García-Valdecasas Dorrego, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Wilderspinem a M. Heller, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu, v němž stojí Peter Valach, Alena Valachová a společnosti SC Europa ZV II a.s., SC Europa LV a.s., VAV Parking a.s., SC Europa BB a.s. a Byty A s.r.o. proti společnostem Waldviertler Sparkasse Bank AG a Československá obchodná banka a.s. a Městu Banská Bystrica ve věci žaloby na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti v návaznosti na odmítnutí restrukturalizačního plánu v rámci insolvenčního řízení týkajícího se společnosti VAV invest s.r.o.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 1215/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 10 a 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>(10)</NO.P><TXT>Oblast působnosti tohoto nařízení by měla zahrnovat všechny hlavní věci spadající do oblasti občanského a obchodního práva kromě určitých přesně stanovených záležitostí […]</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(34)</NO.P><TXT>Měla by být zajištěna kontinuita mezi [Úmluvou ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>), ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Bruselská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>)], nařízením [Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>)]<?PAGE NO="3"?> a tímto nařízením a za tímto účelem by měla být přijata přechodná ustanovení. Stejná potřeba kontinuity trvá, i pokud jde o výklad Bruselské úmluvy […] a nařízení, která ji nahrazují, Soudním dvorem Evropské unie.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Toto nařízení se nevztahuje na:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>insolvenční řízení a podobná řízení;<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (ES) č. 1346/2000</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Body 4, 6 a 7 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne <DATE ISO="20000529">29. května 2000</DATE> o úpadkovém řízení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="160" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 160, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/01, s. 191) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(4)</NO.P><TXT>Pro řádné fungování vnitřního trhu je nutné vyhnout se podnětům, které motivují zúčastněné strany k převodům majetku nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem výhodnějšího právního postavení (tzv. forum shopping).</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(6)</NO.P><TXT>V souladu se zásadou proporcionality se toto nařízení omezuje na ustanovení, která upravují příslušnost pro zahájení úpadkových řízení a rozhodnutí, která jsou učiněna přímo na základě úpadkových řízení a s takovými řízeními úzce souvisí. Kromě toho obsahuje toto nařízení ustanovení, která se týkají uznávání takových rozhodnutí a rozhodného práva, které tyto zásady rovněž splňují.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(7)</NO.P><TXT>Konkursy, vyrovnání a podobná řízení jsou vyňaty z působnosti Bruselské úmluvy […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Slovenské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Ustanovení § 415 Občianského zákonníka (slovenský občanský zákoník) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k újmě na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Ustanovení § 420 odst. 1 tohoto zákoníku zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Každý odpovídá za újmu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce insolvenční řízení ve slovenském právu rozlišuje mezi konkursem a restrukturalizací. Restrukturalizace je upravena v § 108 až 165 insolvenčního zákona.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle § 127 odst. 1 insolvenčního zákona se věřitelský výbor skládá z tří nebo pěti členů, kteří jsou zvoleni na schůzi věřitelů v souladu s uvedeným zákonem. Podle odstavce 4 tohoto článku mají všichni členové věřitelského výboru povinnost jednat ve společném zájmu všech věřitelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Tomuto výboru, spolu se schůzí věřitelů, podle § 133 odst. 1 uvedeného zákona přísluší schválení restrukturalizačního plánu, který má vypracovat dlužník v úpadku. Pokud věřitelský výbor restrukturalizační plán odmítne nebo nepřijme ve lhůtách upravených v § 144 odst. 1 rozhodnutí, požádá insolvenční správce podle § 144 odst. 2 tohoto zákona bezodkladně soud o prohlášení konkursu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>VAV invest je společností založenou podle slovenského práva, ohledně jejíhož majetku bylo na Slovensku zahájeno řízení o restrukturalizaci. Waldviertler Sparkasse Bank, Československá obchodná banka a Město Banská Bystrica byly jmenovány členy věřitelského výboru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>VAV invest předložila v souladu s insolvenčním zákonem restrukturalizační plán. Věřitelský výbor nicméně na schůzi konané dne <DATE ISO="20151211">11. prosince 2015</DATE> tento plán odmítl, aniž uvedl srozumitelné odůvodnění, což vedlo k neúspěchu řízení o restrukturalizaci a ke zpeněžení majetkové podstaty společnosti VAV invest v rámci následně zahájeného konkursu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Peter Valach a Alena Valachová tvrdí, že kvůli odmítnutí restrukturalizačního plán utrpěli újmu z důvodu podstatné ztráty hodnoty jejich podílů ve společnosti VAV invest, jakož i ušlého zisku. Vedle toho vznikla společnostem SC Europa ZV II, SC Europa LV, VAV Parking, SC Europa BB a Byty A, jako projektovým společnostem, újma způsobená rizikem neúspěchu stavebních projektů nebo jejich zpožděním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení podali k Landesgericht Krems an der Donau (zemský soud v Kremži, Rakousko) žalobu na náhradu škody, v níž tvrdí, že Waldviertler Sparkasse Bank, Československá obchodná banka a Město Banská Bystrica porušily obecnou povinnost předcházet škodám stanovenou v § 415 slovenského občanského zákoníku, jakož i povinnosti, které mají jakožto členi věřitelského výboru na základě insolvenčního zákona, zejména pak povinnost jednat ve společném zájmu všech věřitelů, a na základě § 420 slovenského občanského zákoníku jsou tedy odpovědní za újmu, která žalobcům vznikla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Landesgericht Krems an der Donau (zemský soud v Kremži) odmítl žalobu, aniž se zabýval věcí samou, z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti. Podle uvedeného soudu je dotčená žaloba na náhradu škody neoddělitelně spjata s funkcí žalovaných v původním řízení jako členů věřitelského výboru a povinnostmi, které z toho podle slovenského insolvenčního zákona plynou. Tato žaloba na náhradu škody tedy podle něj vyplývá přímo z insolvenčního práva a úzce s ním souvisí. Je tudíž vyloučena z působnosti nařízení č. 1215/2012 na základě čl. 1 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení a je třeba na ni použít nařízení č. 1346/2000. V takovém případě je příslušný ten soud, který zahájil insolvenční řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení podali odvolání k Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko), který potvrdil odmítnutí žaloby z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti, neboť dotčená žaloba se vztahuje k insolvenčnímu řízení, jelikož se týká toho, že orgán povinně zřizovaný v insolvenčním řízení nedodržel povinnosti, které mu příslušejí v zájmu věřitelů jako celku. Jakožto žaloba související s insolvenčním řízením podle něj spadá tato žaloba pod výjimku stanovenou v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení podali kasační opravný prostředek k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>V tomto kontextu si předkládající soud klade otázku ohledně vymezení působnosti nařízení č. 1215/2012 a č. 1346/2000, zejména v souvislosti s žalobou na náhradu škody směřující proti členům věřitelského výboru z důvodu jejich jednání při hlasování v rámci insolvenčního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Je třeba čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení […] 1215/2012 […] vykládat v tom smyslu, že žaloba na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti podaná držiteli podílů na společnosti, která je dlužníkem v úpadku, jako je tomu u [P. Valacha a A. Valachové], a projektovými společnostmi, které mají s dlužníkem v úpadku obchodní vztahy, jako je tomu v případě [společností SC Europa ZV II, SC Europa LV, VAV Parking, SC Europa BB a Byty A], proti členům věřitelského výboru z důvodu jejich protiprávního jednání při hlasování o restrukturalizačním plánu v insolvenčním řízení, se týká platební neschopnosti ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012, a je proto vyloučena z věcné působnosti tohoto nařízení?<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžné otázce</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Předběžnou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na žalobu na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti, podanou proti členům věřitelského výboru z důvodu jejich jednání při hlasování o restrukturalizačním plánu v rámci insolvenčního řízení, a zda je proto taková žaloba vyloučena z věcné působnosti tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Odpověď na předběžnou otázku vyžaduje určit rozsah příslušnosti soudu, který zahájil insolvenční řízení, jelikož čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012, které se uplatní v občanských a obchodních věcech, ze své oblasti působnosti vylučuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>insolvenční řízení a podobná řízení<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 je třeba zajistit kontinuitu mezi Bruselskou úmluvou, nařízením č. 44/2001 a tímto nařízením a také kontinuitu, pokud jde o výklad této úmluvy a nařízení, která ji nahrazují, Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že nařízení č. 1215/5012 a nařízení č. 1346/2000 musí být vykládána tak, aby bylo zabráněno jakémukoli překrývání právních pravidel, která tyto akty obsahují, a jakémukoliv právnímu vakuu. Žaloby vyloučené z působnosti nařízení č. 1215/2012 na základě jeho čl. 1 odst. 2 písm. b) z důvodu, že se týkají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>insolvenčních řízení a podobných řízení<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, tedy spadají do působnosti nařízení č. 1346/2000. Nařízení č. 1215/2012 se pak symetricky vztahuje na žaloby, které nespadají do působnosti čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1346/2000 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tünkers France a Tünkers Maschinenbau</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑641/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:847">EU:C:2017:847</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Jak vyplývá zejména z bodu 10 odůvodnění nařízení č. 1215/2012, úmyslem unijního normotvůrce bylo zavést široké pojetí pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>občanské a obchodní věci<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> obsaženého v čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení, a přiznat tedy tomuto nařízení širokou působnost. Naproti tomu působnost nařízení č. 1346/2000 nesmí být podle jeho bodu 6 odůvodnění vykládána široce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tünkers France a Tünkers Maschinenbau</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑641/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:847">EU:C:2017:847</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Na základě těchto zásad Soudní dvůr rozhodl, že z oblasti působnosti nařízení č. 1215/2012 jsou vyloučeny pouze žaloby, které vyplývají přímo z insolvenčního řízení a úzce s ním souvisí. Pouze tyto žaloby proto spadají do působnosti nařízení č. 1346/2000 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tünkers France a Tünkers Maschinenbau</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑641/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:847">EU:C:2017:847</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Právě toto kritérium přitom přebírá bod 6 odůvodnění nařízení č. 1346/2000 pro vymezení předmětu tohoto nařízení. Podle tohoto bodu odůvodnění se totiž uvedené nařízení omezuje na ustanovení, která upravují příslušnost pro zahájení úpadkových řízení a rozhodnutí, která <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>jsou učiněna přímo na základě úpadkových řízení a s takovými řízeními úzce souvisí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V tomto kontextu je třeba ve světle předcházejících úvah určit, zda taková žaloba na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti, jako je žaloba ve věci v původním řízení, toto dvojí kritérium splňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Pokud jde o první kritérium, je třeba připomenout, že pro účely určení, zda žaloba vyplývá přímo z insolvenčního řízení, jsou určujícím kritériem použitým Soudním dvorem k identifikaci oblasti, do které žaloba spadá, nikoli procesní souvislosti této žaloby, ale její právní základ. Podle tohoto přístupu je třeba zkoumat, zda právo nebo povinnost, které jsou základem žaloby, vyplývají z obecných pravidel občanského a obchodního práva nebo z odchylných pravidel, která jsou specifická pro insolvenční řízení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tünkers France a Tünkers Maschinenbau</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑641/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:847">EU:C:2017:847</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>V projednávané věci ze zjištění předkládajícího soudu plyne, že žaloba v původním řízení má za cíl pohnat k odpovědnosti členy věřitelského výboru, který při hlasování, jež se konalo dne <DATE ISO="20151211">11. prosince 2015</DATE>, odmítl restrukturalizační plán navržený společností VAV invest. Kvůli tomuto odmítnutí byl zahájen konkurs. Žalobci v původním řízení mají za to, že tento výbor jednal protiprávně, což je důvodem podání žaloby na náhradu škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládající soud uvedl, že slovenská právní úprava rozlišuje u insolvenčního řízení dvě možná řešení, a sice restrukturalizaci a konkurs. Pokud v rámci řízení o restrukturalizaci věřitelský výbor restrukturalizační plán odmítne nebo nepřijme ve lhůtách upravených v § 144 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodnutí, požádá insolvenční správce podle § 144 odst. 2 tohoto zákona bezodkladně soud o prohlášení konkursu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že v projednávaném případě podali žalobu na náhradu škody jednak držitelé podílů na společnosti, která je předmětem insolvenčního řízení, a jednak společnosti, které mají s touto společností obchodní vztahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Tato žaloba kromě toho směřuje zejména k určení, zda členové věřitelského výboru při odmítnutí restrukturalizačního plánu, které vedlo k zahájení konkursu, porušili povinnost jednat ve společném zájmu všech dlužníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Jak totiž vyplývá z předkládacího rozhodnutí, podle § 127 odst. 4 insolvenčního zákona jsou všichni členové věřitelského výboru povinni jednat ve společném zájmu všech věřitelů, přičemž tomuto výboru přísluší, aby spolu se schůzí věřitelů posoudil a případně schválil, podle § 133 odst. 1 tohoto zákona, restrukturalizační plán, který musí vypracovat dlužník v úpadku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Žaloba na náhradu škody dotčená v původním řízení je tak přímým a neoddělitelným důsledkem toho, že věřitelský výbor, povinný orgán ustavený při zahájení insolvenčního řízení, plní funkci, která mu náleží specificky na základě ustanovení vnitrostátního práva upravujícího tento typ řízení (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090702">2. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>SCT Industri</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑111/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:419">EU:C:2009:419</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Je proto nutné konstatovat, že povinnosti, které jsou základem podání takové žaloby na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti proti věřitelskému výboru, o jakou se jedná v původním řízení, vycházejí z pravidel specifických pro insolvenční řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Pokud jde o druhé kritérium, zmíněné v bodě 27 tohoto rozsudku, podle ustálené judikatury platí, že pro rozhodnutí, zda se použije důvod pro vyloučení stanovený v čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012, je určující intenzita vztahu existujícího mezi soudní žalobou a insolvenčním řízením (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tünkers France a Tünkers Maschinenbau</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑641/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:847">EU:C:2017:847</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu bude třeba za účelem ověření, zda může být z důvodu odmítnutí restrukturalizačního plánu založena odpovědnost členů věřitelského výboru, analyzovat zejména rozsah povinností příslušejících tomuto výboru v rámci insolvenčního řízení a slučitelnost uvedeného odmítnutí s těmito povinnostmi. Je přitom nutné konstatovat, že takováto analýza má přímou a úzkou spojitost s insolvenčním řízením, a je tedy úzce spjato s průběhem tohoto řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že taková žaloba, jako je žaloba ve věci v původním řízení, se odvíjí přímo od insolvenčního řízení a úzce s ním souvisí, takže spadá do působnosti nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>S ohledem na tyto úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na žalobu na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti, podanou proti členům věřitelského výboru z důvodu jejich jednání při hlasování o restrukturalizačním plánu v rámci insolvenčního řízení, a taková žaloba je proto vyloučena z věcné působnosti tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 1 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na žalobu na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti, podanou proti členům věřitelského výboru z důvodu jejich jednání při hlasování o restrukturalizačním plánu v rámci insolvenčního řízení, a taková žaloba je proto vyloučena z věcné působnosti tohoto nařízení.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>