<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.21-20110601.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2010CSB.0700719501.case.xml"><NO.CASE>C-582/08</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62008CC0582</NO.CELEX><NO.SEQ>0018.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>I-7197</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>I-7210</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA N. JÄÄSKINENA – VĚC C-582/08</LEFT><RIGHT>KOMISE v. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Niila Jääskinena</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20100520">20. května 2010</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žaloba pro nesplnění povinnosti státem se týká nároku osob ze třetích států usazených mimo Evropskou unii, které poskytují finanční a pojistné služby zákazníkům, kteří jsou rovněž usazeni mimo EU, na odpočet nebo vrácení DPH odvedené na vstupu ze zboží a služeb obdržených v EU.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Komise žádá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království tím, že odmítlo vrácení daně na vstupu u některých plnění, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článků 169, 170 a 171 směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>). Uvedené články nahrazují čl. 17 odst. 3 a 4 šesté směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>šestá směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).</P></NOTE> a čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Třináctá směrnice Rady 86/560/EHS ze dne <DATE ISO="19861117">17. listopadu 1986</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="326" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="1986">Úř. věst. L 326, s. 40</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 129) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>třináctá směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Každá osoba povinná k dani má podle článků 169 a 170 směrnice o DPH nárok na odpočet nebo vrácení DPH odvedené na vstupu ve třech situacích uvedených v článku 169<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Články 169 a 170 směrnice o DPH (dříve čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH).</P></NOTE>. Článek 169 písm. c)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Dříve čl. 17 odst. 3 písm. c) šesté směrnice o DPH.</P></NOTE> směrnice o DHP se týká finančních a pojistných operací v případech, kdy je příjemce usazen mimo EU.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Nicméně prováděcí pravidla pro vrácení daně<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Na základě článku 171 směrnice o DPH (dříve čl. 17 odst. 4 šesté směrnice o DPH), který odkazuje na osmou směrnici Rady ze dne <DATE ISO="19791206">6. prosince 1979</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="331" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="1979">Úř. věst. L 331, s. 11</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 79) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>osmá směrnice<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) a třináctou směrnici o DPH.</P></NOTE>, která jsou stanovena ve třinácté směrnici pro osoby ze třetích států, nestanoví možnost vrácení daně v případě finančních a pojistných operací. Článek 2 odst. 1 uvedené směrnice stanoví, že členský stát vrátí DPH tehdy, když jsou zboží a služby použity pro plnění uvedená v čl. 169 písm. a) a b) směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Dříve čl. 17 odst. 3 písm. a) a b) šesté směrnice o DPH.</P></NOTE>, ale<?PAGE NO="I-7198"?> výslovně neodkazuje na finanční a pojistné operace uvedené v písmeni c).</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Komise je toho názoru, že finanční a pojistné operace musí být výkladem zahrnuty do čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH, protože taková povinnost je inherentní logice systému DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Spojené království naopak tvrdí, že jeho právní předpisy jsou v souladu s doslovným zněním čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH, a tudíž neporušilo právo EU.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Soudní dvůr je tak stavěn před jednoznačnou, avšak složitou volbu mezi doslovným výkladem ustanovení a jeho teleologickým výkladem, který může lépe zapadat do systému DPH jako celku.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní kontext</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právo Evropské unie</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Šestá směrnice o DPH a směrnice o DPH</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Původ a rozsah nároku na odpočet se nejprve nacházel v článku 17 šesté směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Článek 17 odst. 2, 3 a 4 byl změněn článkem 28f šesté směrnice o DPH, který by vložen třemi směrnicemi: směrnicí Rady 91/680/EHS ze dne <DATE ISO="19911216">16. prosince 1991</DATE>, kterou se doplňuje společný systém daně z přidané hodnoty a mění směrnice 77/388/EHS s ohledem na odstranění daňových hranic (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="376" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1991">Úř. věst. L 376, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 1); směrnicí Rady 95/7/ES ze dne <DATE ISO="19950410">10. dubna 1995</DATE>, kterou se mění směrnice 77/388/EHS a zavádějí nová zjednodušení pro daň z přidané hodnoty – oblast působnosti určitých osvobození od daně a praktické podrobnosti jejich uplatňování (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="102" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1995">Úř. věst. L 102, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 274), a směrnicí Rady 2004/66/ES ze dne <DATE ISO="20040426">26. dubna 2004</DATE>, kterou se z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska upravují směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES, 2002/83/ES, 2003/37/ES a 2003/59/ES a směrnice Rady 77/388/EHS, 91/414/EHS, 96/26/ES, 2003/48/ES a 2003/49/ES v oblastech volného pohybu zboží, volného pohybu služeb, zemědělství, dopravní politiky a daní (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="168" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 168, s. 35</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Směrnice o DPH, která nabyla účinnosti dne <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Článek 413 směrnice o DPH.</P></NOTE>, přeformulovala šestou směrnici o DPH, aniž by však jejím cílem bylo měnit její věcný obsah<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Body 1 a 3 odůvodnění směrnice o DPH.</P></NOTE>. Ustanovení odpovídající článku 17 šesté směrnice o DPH se<?PAGE NO="I-7199"?> nyní nachází v článcích 168 až 171 směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Podle přílohy XII směrnice o DPH, nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Srovnávací tabulka<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, článek 28f šesté směrnice o DPH, nahrazující čl. 17 odst. 3 písm. a ), b) a c) šesté směrnice o DPH, odpovídá čl. 169 písm. a), b) a c) a čl. 170 písm. a) a b) směrnice o DPH. Článek 28 odst. 1 šesté směrnice o DPH, nahrazující čl. 17 odst. 4 šesté směrnice o DPH, odpovídá článku 171 směrnice o DPH.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle článků 169 a 170 směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Dříve čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH.</P></NOTE> má osoba povinná k dani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>nárok na odpočet<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>nárok na vrácení<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> DPH za zboží a služby použité pro účely<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Tato poznámka pod čarou se netýká českého znění stanoviska.</P></NOTE>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>a)</NO.P><TXT>plnění spočívajících v činnostech uvedených v čl. 9 odst. 1<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Uvedené ustanovení definuje ekonomickou činnost jako veškerou činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání včetně využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání příjmu.</P></NOTE> druhém pododstavci, která byla uskutečněna mimo členský stát, v němž je daná daň splatná nebo byla odvedena, a u kterých by jí vznikl nárok na odpočet daně, kdyby byla uskutečněna v tomto členském státě;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>[…]<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Uvedené ustanovení se netýká projednávané věci. Zabývá se osvobozeními od daně, jež se týkají dodání zboží uvnitř Společenství, některých služeb dopravy a mezinárodní přepravy, dovozu, některých plnění, která jsou považována za vývoz, dodání služeb zprostředkovateli, a plnění souvisejících s mezinárodním obchodem.</P></NOTE>;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>plnění osvobozených od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až f)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Dříve čl. 13 část B písm. a) a d) šesté směrnice o DPH, tedy finanční a pojistné operace.</P></NOTE>, je-li příjemce usazen mimo [EU] nebo jsou-li tato plnění přímo vázána na zboží určené k vývozu z [EU].<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 171 směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Dříve čl. 17 odst. 4 šesté směrnice o DPH.</P></NOTE> stanoví, že se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> osmou směrnicí o DPH (osobám usazeným v EU) a třináctou směrnicí o DPH (osobám neusazeným v EU).</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-7200"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Osmá směrnice o DPH</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Každý členský stát vrátí osobě povinné k dani neusazené v tuzemsku, avšak usazené v jiném členské státě, za níže stanovených podmínek daň z přidané hodnoty, která byla vybrána buď u služeb poskytnutých či movitých věcí dodaných jinými osobami povinnými k dani v tuzemsku, nebo u dovozu zboží do tuzemska, pokud jsou toto zboží a tyto služby použity pro plnění uvedená v čl. 17 odst. 3 písm. a) a b) [šesté směrnice o DPH] anebo pro služby uvedené v čl. 1 písm. b) této směrnice.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Třináctá směrnice o DPH</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH je formulován podobným způsobem. Stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1. Aniž jsou dotčeny články 3 a 4, vrátí každý členský stát osobě povinné k dani neusazené na území Společenství za níže stanovených podmínek daň z přidané hodnoty, která byla vybrána buď u služeb poskytnutých či movitých věcí dodaných jinými osobami povinnými k dani v tuzemsku, nebo u dovozu zboží do tuzemska, pokud jsou toto zboží a tyto služby použity pro plnění uvedená v čl. 17 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 77/388/EHS anebo pro služby uvedené v čl. 1 bodu 1 písm. b) této směrnice.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Znění třinácté směrnice stále odkazuje na ustanovení šesté směrnice, tedy na její čl. 17 odst. 3 písm. a) a b) navzdory tomu, že následně nabyla účinnosti směrnice o DPH.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Obchodníci, kteří nejsou usazeni v EU, nemají na základě článků 26 a 39 Value Added Act 1994 (zákon o dani z přidané hodnoty z roku 1994), článku 3 Value Added Tax (Input Tax) (Specified Supplies) Order 1999 [nařízení o dani z přidané hodnoty (daň na vstupu) (vybraná plnění) z roku 1999],<?PAGE NO="I-7201"?> a článku 190 Value Added Tax (amendment) (No 4) Regulations 2004 [nařízení o dani z přidané hodnoty (novela) (číslo 4) z roku 2004], nárok na vrácení daně z přidané hodnoty vybrané z plnění uvedených v čl. 169 písm. c) směrnice o DPH.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Postup před zahájením soudního řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Spojené království změnilo své právní předpisy v roce 2004 v důsledku rozsudku Court of Appeal of England and Wales, který rozhodl, že – vzhledem k tomu, že plnění uvedená v čl. 17 odst. 3 písm. b) šesté směrnice o DPH nejsou uvedena v čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice – nárok na odpočet daně u nich neexistuje<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>WHA Limited a další v. HM Commissioners of Customs and Excise (2004) STC 1081, body 123 až 125.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Vzhledem k uvedené změně Komise Spojenému království zaslala výzvu dopisem, ve které zpochybnila slučitelnost nových právních předpisů Spojeného království s právem EU. Jelikož Komise nebyla spokojená s odpovědí Spojeného království na svou výzvu dopisem a následné odůvodněné stanovisko, podala na základě článku 226 ES<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Nyní článek 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. C 115, s. 47).</P></NOTE> projednávanou žalobu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Časová působnost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Spojené království tvrdí, že se žaloba Komise pro nesplnění povinnosti státem vztahuje k období od <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE>, tedy ke dni, kdy směrnice o DPH nabyla účinnosti, protože odůvodněné stanovisko uvádí pouze články 169, 170 a 171 směrnice o DPH, a nikoliv čl. 17 odst. 3 a 4 šesté směrnice o DPH. Článek 17 odst. 3 a 4 je zmíněn toliko ve výzvě dopisem, která byla zaslána Spojenému království před tím, než směrnice o DPH nabyla účinnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Komise naopak uvádí, že tvrzenou skutečností není projednávaná žaloba dotčena, jelikož znění článků uvedených dvou směrnic se významným způsobem neliší.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora může být žaloba pro nesplnění povinnosti státem založena toliko na žalobních důvodech a argumentech již uvedených v odůvodněném stanovisku<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19921216">16. prosince 1992</DATE>, Komise v. Řecko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-210/91" PAGE.ECR="I-6735" YEAR="1992">C-210/91, Recueil, s. I-6735</REF.DOC.ECR>, bod 10 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-7202"?><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>To se však podle mého soudu netýká takové situace, jaká existuje v projednávané věci. Cílem takového pravidla je zajistit, aby bylo dodrženo právo členského státu na obranu a aby byl seznámen se skutečnostmi, které mu jsou vytýkány<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19840711">11. července 1984</DATE>, Komise v. Itálie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="51/83" PAGE.ECR="2793" YEAR="1984">51/83, Recueil, s. 2793</REF.DOC.ECR>, bod 4), a nověji ze dne <DATE ISO="20080911">11. září 2008</DATE>, Komise v. Litva (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-274/07" PAGE.ECR="I-7117" YEAR="2008">C-274/07, Sb. rozh. s. I-7117</REF.DOC.ECR>, bod 20).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>V projednávané věci nebezpečí porušení těchto práv neexistuje. Argumenty a žalobní důvody jsou totožné ve výzvě dopisem i v odůvodněném stanovisku. Snaha Spojeného království o omezení žaloby podle mého názoru nemůže být úspěšná, protože cílem směrnice o DPH bylo přeformulovat šestou směrnici o DPH bez provedení věcných změn<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Bod 3 odůvodnění směrnice o DPH.</P></NOTE>. Dále článek identifikovaný Komisí ve výzvě dopisem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Příloha XII ke směrnici o DPH v části týkající se čl. 28f bodu 1, který nahrazuje čl. 17 odst. 2, 3 a 4 šesté směrnice o DPH.</P></NOTE> přesně odpovídá článku uvedenému v odůvodněném stanovisku. Pokud by bylo záměrem Rady změnit legislativní režim, který předcházel směrnici o DPH, identifikovala by články 169 až 171 jako ustanovení zavádějící změny do již existujícího režimu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Poslední věta bodu 3 odůvodnění směrnice o DPH.</P></NOTE>. Rada tak neučinila.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Žaloba se tudíž nemůže omezit na časový rámec uvedený Spojeným královstvím.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Má členský stát povinnost vracet daň osobám ze třetích států, které uskutečňují finanční a pojistné operace?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>V kontextu řízení o nesplnění povinnosti státem přísluší Komisi, aby prokázala, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smlouvy.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Takové břemeno je v projednávané věci obtížné unést, protože ve světle jasného a jednoznačného znění ustanovení bude třeba mimořádného odůvodnění k tomu, aby bylo možné vyložit dané ustanovení jiným způsobem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="20080228">28. února 2008</DATE>, Carboni i derivati (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-263/06" PAGE.ECR="I-1077" YEAR="2008">C-263/06, Sb. rozh. s. I-1077</REF.DOC.ECR>, bod 48), a ze dne <DATE ISO="20081222">22. prosince 2008</DATE>, Les Vergers du Vieux Tauves (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-48/07" PAGE.ECR="I-10627" YEAR="2008">C-48/07, Sb. rozh. s. I-10627</REF.DOC.ECR>, bod 44).</P></NOTE>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Znění čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Doslovný výklad čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH neumožňuje vrácení daně osobám ze třetích států, které uskutečňují finanční a pojistné operace.</TXT></NP><?PAGE NO="I-7203"?><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Výklad přijatý Soudním dvorem nemůže být příliš vzdálen skutečné formulaci použité v ustanovení. Pokud ustanovení výslovně stanoví, že se použije na písmena a) a b), nemůže být vykládáno tak, že se použije na písmeno c), aniž by došlo k odchýlení od jazykového významu takového ustanovení.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Doslovný výklad a jasný význam však nemusí být synonymy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Stanovisko generálního advokáta Mayrase ve věci Fellinger (rozsudek 67/79 ze dne <DATE ISO="19800228">28. února 1980</DATE>, Recueil s. 535).</P></NOTE>, jelikož doslovný význam ustanovení může být nejednoznačný.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Je-li výslovné znění ustanovení nejednoznačné nebo obsahuje rozpory, Soudní dvůr může odmítnout doslovný výklad a upřednostnit výklad jiný, který je více slučitelný s cíli dotčeného právního předpisu.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Význam čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH na jednu stranu není nejednoznačný: jak zdůraznilo Spojené království, jeho znění odkazuje na dvě ze tří písmen šesté směrnice o DPH tím, že používá čísla a písmena, tedy symboly, a nikoliv slova. Takové symboly, na rozdíl od slov, nemohou být nejednoznačné, takže zde na první pohled nevzniká potřeba zkoumat jejich význam.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Existuje však rozpor mezi čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH a článkem 169 směrnice o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Je proto nezbytné analyzovat cíle článku 169 směrnice o DPH a čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH. Odůvodnění uvedených směrnic neodkazuje na cíle těchto ustanovení. Za takových okolností je užitečné analyzovat <HT TYPE="ITALIC">travaux préparatoires</HT> související s uvedenými ustanoveními.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K výkladu čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DHP</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Důvody pro přijetí čl. 169 písm. c) směrnice o DPH nebo čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH nebyly jasně uvedeny v žádném dokumentu. Nicméně některé z výkladů uvádějí, že možnost odpočtu nebo vrácení daně byla přiznána za účelem zajištění konkurenční neutrality poskytovatelů pojistných a finančních služeb usazených v EU na mezinárodních finančních trzích zavedením možnosti zmírnění řetězení daně, tedy nevratné skryté DPH na vstupu z pořízení zboží a služeb zatěžujících jejich nákladovou strukturu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Henkow, O., <HT TYPE="ITALIC">Financial Activities in European VAT, Kluwer Law International</HT>, 2008, s. 286.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-7204"?><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>V EU jsou finanční a pojistné služby osvobozeny od DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Podle článku 135 směrnice o DPH (dříve článek 13 šesté směrnice o DPH).</P></NOTE>, což znamená, že nemá existovat nárok na odpočet daně na vstupu, jelikož služby osvobozené od daně nepodléhají dani na výstupu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19950406">6. dubna 1995</DATE>, BLP (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-4/94" PAGE.ECR="I-983" YEAR="1995">C-4/94, Recueil, s. I-983</REF.DOC.ECR>, bod 28); viz rovněž rozsudek ze dne <DATE ISO="19960926">26. září 1996</DATE>, Debouche (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-302/93" PAGE.ECR="I-4495" YEAR="1996">C-302/93, Recueil, s. I-4495</REF.DOC.ECR>, bod 16).</P></NOTE>. Bez možnosti odpočtu nebo odpovídajícího vrácení daně budou osoby povinné k dani usazené v EU, které poskytují finanční a pojistné služby, nuceny absorbovat neodpočitatelnou daň na vstupu v obchodech se zákazníky usazenými mimo území EU. Vzhledem k tomu, že budou přenášet nemožnost odpočíst DPH na vstupu na své zákazníky prostřednictvím vyšších nákladů, budou tyto osoby povinné k dani usazené v EU konkurenčně znevýhodněné ve srovnání s osobami povinnými k dani, jež spadají do jiných právních řádů, jejichž nákladová struktura neobsahuje skrytou DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Možnost odpočtu nebo vrácení daně se tudíž jeví žádoucí pro zachování mezinárodní konkurenceschopnosti finančního odvětví EU.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Nicméně taková politická volba neznamená, že by podobné možnosti měly být přiznány osobám ze třetích států, které uskutečňují finanční a pojistné operace.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Ačkoliv je pravda, že všechny osoby povinné k dani, včetně osob usazených mimo EU, mají možnost vrácení daně, protože definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>osoby povinné k dani<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> podle systému DPH Evropské unie je globální<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Článek 9 směrnice o DPH.</P></NOTE>, osobám, které nejsou usazené v EU, nebylo přiznáno bezpodmínečné právo na vrácení daně na základě čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH. Článek 17 odst. 4 uvedené směrnice původně členským státům umožňoval, aby odmítaly vracet daň nebo aby stanovily dodatečné podmínky pro osoby neusazené v EU. Článek 17 odst. 4 šesté směrnice byl později nahrazen tak, aby zahrnoval odkazy nejprve na osmou směrnici o DPH a poté též na třináctou směrnici o DPH. Podle třinácté směrnice o DPH jsou některá omezení přiznání nároku na vrácení daně stále možná: členský stát může podmínit vrácení daně poskytnutím srovnatelných výhod ve třetích státech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Článek 2 odst. 2 třinácté směrnice o DPH.</P></NOTE> a požadovat ustanovení daňového zástupce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Článek 2 odst. 3 třinácté směrnice o DPH.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Třináctá směrnice o DPH byla přijata až po zdlouhavé rozpravě v Radě, která byla způsobena zejména skutečností, že nebylo možné dosáhnout dohody ohledně seznamu výdajů nezpůsobilých pro vrácení daně<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Terra, B. a Kajus, J., <HT TYPE="ITALIC">A guide to the European VAT directives, IBFD</HT>, 2004- , 11.6.4 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>The Thirteenth VAT Directive<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Její odůvodnění uvádí, že cílem třinácté směrnice o DPH je rozvoj harmonických obchodních vztahů se třetími státy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Bod 2 odůvodnění třinácté směrnice o DPH.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-7205"?><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Podle vysvětlujícího prohlášení k návrhu třinácté směrnice o DPH bylo cílem směrnice též eliminovat rozdílné zacházení s obchodníky neusazenými v EU ze strany členských států, jelikož takové rozdíly způsobovaly deformaci obchodu uvnitř EU<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Body 3 a 4 vysvětlujícího prohlášení k návrhu třinácté směrnice Rady o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>vysvětlující prohlášení ke třinácté směrnici o DPH<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>), KOM(82) 443.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Vysvětlující prohlášení k návrhu třinácté směrnice dále výslovně odkazovalo na systém a diskuse vedoucí k přijetí osmé směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Bod 4 vysvětlujícího prohlášení k návrhu třinácté směrnice o DPH, tamtéž.</P></NOTE>. Společným výkladem obou vysvětlujících prohlášení je zřejmé, že cílem třinácté směrnice o DPH bylo rozšíření zacházení přiznaného obchodníkům z EU na obchodníky usazené mimo EU.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Za tímto účelem <HT TYPE="ITALIC">travaux préparatoires</HT> k osmé směrnici o DPH uvádí, že osmá směrnice o DPH není považována za nic jiného nežli za první opatření provádějící zásadu vrácení DPH všem osobám povinným k dani-nerezidentům, které mělo být poté následováno návrhy na řešení problému vracení daně osobám povinným k dani usazeným ve třetích státech<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Bod 3 usnesení Evropského parlamentu obsahující stanovisko Evropského parlamentu k návrhu osmé směrnice o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku Komise Evropských společenství, předloženému Komisí Evropských společenství (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>usnesení Evropského parlamentu<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) (Úř. věst. C 39, s. 14).</P></NOTE>. Evropský parlament rovněž považoval rozdíly mezi osobami povinnými k dani usazenými ve Společenství a osobami neusazenými ve Společenství za neuspokojivé, protože tím byl zaveden prvek akumulace při výběru daně, který je v rozporu s zásadou systému DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Usnesení Evropského parlamentu, tamtéž, bod 4.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Třináctá směrnice o DPH se tak zabývala některými z týchž problémů jako osmá směrnice o DPH – zamezení deformace obchodu v EU v důsledku odlišných pravidel používaných členskými státy.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Komise soudí, že to znamená, že tyto dvě směrnice musí být vykládány stejně. Podle jejího názoru není možně rozhodnout tak, že finanční a pojistné služby jsou zahrnuty v jedné směrnici, nikoliv však ve druhé.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>To, zda může být výklad podobně formulovaného ustanovení jiné směrnice použit<?PAGE NO="I-7206"?> obdobně, musí být určeno ve světle cílů uvedených směrnic<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19820209">9. února 1982</DATE>, Polydor a RSO (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="270/80" PAGE.ECR="329" YEAR="1982">270/80, Recueil, s. 329</REF.DOC.ECR>, body 14 až 18). Viz nejnověji rozsudek ze dne <DATE ISO="20091112">12. listopadu 2009</DATE>, Grimme (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-351/08" PAGE.ECR="I-10777" YEAR="2009">C-351/08, Sb. rozh. s. I-10777</REF.DOC.ECR>, bod 29).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>V projednávané věci však – navzdory cílům osmé a třinácté směrnice o DPH, které se částečně překrývají – nejsem toho názoru, že musí být vykládány stejným způsobem, jelikož osmá směrnice o DPH se zabývá osobami povinnými k dani, které jsou usazeny v EU, zatímco třináctá směrnice o DPH se zabývá osobami usazenými ve třetích státech.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Odlišné zacházení s osobami povinnými k dani, které uskutečňují finanční a pojistné operace, jež spadají do rámce osmé směrnice o DPH ve srovnání s osobami povinnými k dani, na které se vztahuje třináctá směrnice o DPH, odůvodňuje Spojené království tím, že obecné zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace uvedené ve Smlouvách se použijí na prvně uvedené osoby, nikoliv však na osoby uvedené na druhém místě.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Tento přístup je v souladu s judikaturou, podle které musí být každý právní předpis vykládán ve světle norem vyšší právní síly a výklad, který je slučitelný s takovými normami vyšší právní síly, má být upřednostněn<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19831213">13. prosince 1983</DATE>, Komise v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="218/83" PAGE.ECR="4063" YEAR="1983">218/83, Recueil, s. 4063</REF.DOC.ECR>, bod 15). Viz nověji rozsudek ze dne <DATE ISO="20071004">4. října 2007</DATE>, Schutzverband der Spirituosen-Industrie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-457/05" PAGE.ECR="I-8075" YEAR="2007">C-457/05, Sb. rozh. s. I-8075</REF.DOC.ECR>, bod 22).</P></NOTE>. Proto zacházení s osobami povinnými k dani, které jsou usazené v EU, může vést k odlišným výsledkům nežli zacházení přiznané osobám povinným k dani, které v EU usazeny nejsou.</TXT></NP><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">48.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Travaux préparatoires</HT> výslovně neuvádí nic ohledně zacházení s finančními a daňovými službami. Nicméně podle mého názoru nepostrádá významu skutečnost, že původní návrh osmé směrnice o DPH odkazoval na čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH v jeho obecné podobě, zatímco směrnice, která byla nakonec schválena, odkazuje jen na písmena a) a b) uvedeného článku. To značí, že se zákonodárce úmyslně rozhodl nezahrnout finanční a pojistné služby, protože o takovém důsledku jasně muselo existovat povědomí při změně původního návrhu Komise.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Komise v projednávané věci tvrdí, že vynechání písmena c) v osmé směrnici o DPH bylo pochybením. Pro podporu odkazuje na vysvětlující prohlášení k návrhu osmé směrnice o DPH, ve kterém Komise vysvětluje, že situace upravené písmenem c) budou pravděpodobně spadat pod písmeno a). Komise nyní akceptuje, že takový názor je téměř jistě mylný.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Nejsem přesvědčen argumentem, podle kterého bylo toto opominutí pochybením. I kdyby to byla pravda, tato skutečnost podle mého názoru postrádá právní relevantnost. Považuji za nepravděpodobné, že by taková chyba nebyla dosud, třicet let po přijetí osmé směrnice o DPH, opravena, zejména proto,<?PAGE NO="I-7207"?> že směrnice Rady 2008/9/ES ze dne <DATE ISO="20080212">12. února 2008</DATE>, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené [směrnicí o DPH ] osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>směrnice 2008/9<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Úř. věst. L 44, s. 23.</P></NOTE>, která nabyla účinnosti v roce 2008, údajné pochybení zachovala.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Podle mého názoru proto nemůže být z účelu nebo legislativní historie čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH zjištěno, že by do uvedeného ustanovení měl být výkladem zahrnut čl. 169 písm. c) směrnice o DPH.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Existují přesvědčivé důvody pro odklon od doslovného výkladu?</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Jedinou možností, jak Komise může uspět v projednávané věci, je podle mého názoru prokázat, že existují přesvědčivé důvody pro výklad čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice v rozporu s jeho zněním. To by podle mého názoru vyžadovalo, aby třináctá směrnice o DPH nebo čl. 169 písm. c) směrnice o DPH byly zbaveny významu nebo účinku, pokud by odkaz mlčky na uvedené ustanovení nebyl zahrnut výkladem do článku 2 třinácté směrnice o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Výklad, který je v souladu se zásadou tvořící základ ustanovení, které má být vyloženo, bude upřednostněn před výkladem, který by zásadu zneplatňoval nebo ji činil neužitečnou<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19880204">4. února 1988</DATE>, Murphy a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="157/86" PAGE.ECR="673" YEAR="1988">157/86, Recueil, s. 673</REF.DOC.ECR>, bod 10), a ze dne <DATE ISO="19880922">22. září 1988</DATE>, Land de Sarre a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="187/87" PAGE.ECR="5013" YEAR="1988">187/87, Recueil, s. 5013</REF.DOC.ECR>, bod 19). Viz nověji rozsudek ze dne <DATE ISO="20060309">9. března 2006</DATE>, Zuid-Hollandse Milieufederatie et Natuur en Milieu (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-174/05" PAGE.ECR="I-2443" YEAR="2006">C-174/05, Sb. rozh. s. I-2443</REF.DOC.ECR>, bod 20).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>V projednávané věci však nebudou ani třináctá směrnice, ani čl. 169 písm. c) směrnice o DPH zbaveny významu či účinku, pokud bude Soudní dvůr vycházet z doslovného znění čl. 2 odst. třinácté směrnice o DPH: čl. 169 písm. c) směrnice o DPH se bude nadále používat na osoby usazené v dotyčném členském státu a třináctá směrnice o DPH se nadále bude používat na vrácení daně osobám, které nejsou usazeny v EU, na které se použijí ostatní dvě písmena článku 169 směrnice o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Komise dále tvrdí, že třináctá směrnice o DPH pouhým prováděcím opatřením, a v případě střetu by měl proto převážit nárok na odpočet a vrácení daně stanovený ve směrnici o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Znění článku 171 směrnice o DPH výslovně odkazuje na osmou a třináctou směrnici o DPH jako na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>prováděcí pravidla<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Na<?PAGE NO="I-7208"?> takovém základě by mohly být považovány za směrnice podřízené směrnici o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Šestá a třináctá směrnice o DPH, stejně jako směrnice o DPH jsou ovšem v hierarchii právních norem rovnocenné, jelikož všechny jsou směrnicemi Rady přijatými na základě stejných ustanovení Smlouvy. Proto je mezi nimi vyloučeno použití zásady <HT TYPE="ITALIC">lex superior</HT>. Existuje rozdíl ohledně relativní normativní síly uvedených směrnic mezi nimi samotnými a mezi nimi a Smlouvami.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>V zásadě to znamená, že se prováděcí pravidla, která se nachází v třinácté směrnici o DPH mohou odchylovat od ustanovení šesté směrnice o DPH. Je myslitelné, aby se zákonodárce při provádění předchozího legislativního aktu rozhodl, že ponechá některá z jeho ustanovení neprovedená a tím akt mlčky pozmění nebo přinejmenším ponechá provedení takových ustanovení na pozdějším rozhodnutí<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Je třeba dodat, že je to možné pouze u právních aktů na stejné normativní úrovni. Prováděcí opatření EU nižší normativní hierarchické síly nebo vnitrostátní prováděcí opatření nemůže změnit působnost nebo význam ustanovení aktu, který má být proveden.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Je však rozumné postupovat podle předpokladu, podle kterého, existuje-li prostor pro výklad ustanovení v prováděcím aktu, musí výklad usilovat o soulad s původním aktem.</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl, že cílem osmé směrnice o DPH není narušování šesté směrnice o DPH, ale harmonizace nároku na vrácení daně, který je stanoven v čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudek Debouche citovaný výše v poznámce pod čarou 32, bod 18; rozsudek ze dne <DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, Reemtsma Cigarettenfabriken (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-35/05" PAGE.ECR="I-2425" YEAR="2007">C-35/05, Sb. rozh. s. I-2425</REF.DOC.ECR>, bod 25).</P></NOTE>. V návaznosti na takovou logiku musí být článek 2 osmé směrnice o DPH chápán tak, že posiluje čl. 17 odst. 3 šesté směrnice o DPH a totéž platí pro čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Závěr týkající se povinnosti vracet daň osobám ze třetích států, které uskutečňují finanční a pojistné operace</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>V této fázi vývoje práva EU podle mého názoru neexistuje povinnost členských států vracet daň osobám povinným k dani uvedeným v čl. 169 písm. c) šesté směrnice o DPH, které nejsou usazeny v EU.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Různá pravidla upravující odpočty a vrácení DPH podle mého názoru odráží volby fiskální politiky, a nikoliv logické nebo právní potřeby. Historické příklady ukazují, že zákonodárce v oblasti DPH může zvolit formu<?PAGE NO="I-7209"?> regulace, která je z hlediska hospodářské nebo fiskální politiky nesoudržná či dokonce nefunkční<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Historicky existovala potřeba manipulovat se systémem DPH, primárně v oblasti odpočtů, aby bylo možné vyhnout se zdanění podstatně vyššími sazbami, než které byly používány v rámci systému kumulované daně z obratu. Takové zásahy do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>čistého<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> systému DPH dodnes existují. Bylo například zavedeno pravidlo o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>nárazníku<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>butoir<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>buffer<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>), které omezilo nárok na odpočet DPH splatné za určité daňové období s tím, že zbývající část se převede do dalšího období. Takové pravidlo je stále přípustné podle článku 183 směrnice o DPH (dříve čl. 18 odst. 4 šesté směrnice o DPH). Viz Terra, B., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Developments in VAT – the deduction of input tax<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, <HT TYPE="ITALIC">VAT monitor</HT>, Sv. 7, č. 2, březen/duben 1996, s. 52.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>I když výklad článku 2 třinácté směrnice o DPH navrhovaný Komisí může lépe zapadat do stávajícího systému DPH z hlediska fiskální politiky, neodráží takový výklad znění uvedeného ustanovení, a to zejména pokud se zákonodárce vědomě rozhodl o této otázce pomlčet<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Jak uvedl profesor Kaarle Makkonen, zákonodárce může být rozmarný. Viz Makkonen, K., <HT TYPE="ITALIC">Zur Problematik der juridischen Entscheidung, Eine strukturanalytische Studie</HT>, Annales Universitatis Turkuensis Ser B Humaniora 93, Turku 1965, s. 203.</P></NOTE>. Náprava takového opominutí proto přísluší zákonodárci<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19810709">9. července 1981</DATE>, Gondrand a Garancini (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="169/80" PAGE.ECR="1931" YEAR="1981">169/80, Recueil, s. 1931</REF.DOC.ECR>, body 16 a 17) Viz rovněž poslední bod stanoviska generálního advokáta Slynna v uvedené věci (Recueil s. 1949). Viz nejnověji rozsudek ze dne <DATE ISO="20090611">11. června 2009</DATE>, Nijemeisland (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-170/08" PAGE.ECR="I-5127" YEAR="2009">C-170/08, Sb. rozh. s. I-5127</REF.DOC.ECR>, bod 44).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Postoj Spojeného království je založen na výslovném a jednoznačném znění ustanovení směrnice o DPH, které je povinno provést a používat. Právní jistota vylučuje zahrnutí čl. 169 písm. c) směrnice o DPH formou výkladu do čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH, pokud takový výklad nevyplývá z významu použitých slov<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, Gaz de France – Berliner Investissement (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-247/08" PAGE.ECR="I-9225" YEAR="2009">C-247/08, Sb. rozh. s. I-9225</REF.DOC.ECR>, bod 38). Je zajímavé zmínit, že i když bylo v uvedené věci dotčené ustanovení změněno zákonodárcem v pozdější směrnici, Soudní dvůr odmítl výklad založený na cílech a systematice právního předpisu ve prospěch doslovného znění ustanovení.</P></NOTE>. Spojené království se na podporu svého postoje může dovolávat této zásady, jež je obzvláště významná v oblasti daňového práva, kde jak osoby povinné k dani, tak daňové orgány musí být schopny opírat se o znění právních předpisů EU.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Postoj Komise považuji za problematický rovněž z ústavního a institucionálního hlediska. Pokud Komise skutečně tvrdí, že ve znění osmé a třinácté směrnice došlo k chybnému opominutí, je nedůvodné, že nevyužila svého práva legislativní iniciativy k nápravě takové situace. Činí právě opak – opakuje údajnou chybu ve svém návrhu nové směrnice 2008/9 a zároveň zahajuje řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu, který se opírá o doslovný výklad znění relevantního ustanovení.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Komise se konečně rovněž dovolává dvou praktických problémů, nebude-li čl. 169 písm. c) směrnice o DPH výkladem zahrnut do čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH. Zaprvé se jedná o skutečnost, že by se výklad osmé směrnice o DPH stal nejistým z důvodu podobného znění článku 2 v osmé a třinácté<?PAGE NO="I-7210"?> směrnici o DPH těchto dvou ustanovení, a zadruhé o to, že by většina členských států porušovala třináctou směrnici, protože nyní umožňují vracení daně osobám, které nejsou usazeny v EU a které uskutečňují plnění uvedená v čl. 169 písm. c) směrnice o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Podle mého názoru žádná z uvedených praktických úvah není platným právním důvodem pro to, aby byl čl. 169 písm. c) směrnice o DPH zahrnut formou výkladu do čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice o DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>Takové obtíže mohou být navíc zhojeny přijetím odpovídajícího právního předpisu, který by objasnil rozsah nároku na vrácení daně u osob, které nejsou usazeny v EU a které uskutečňují finanční a pojistné operace, pokud to bude po uzavření projednávané věci považováno za nezbytné.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedených skutečností konstatuji, že se Komisi nepodařilo prokázat, že Spojené království porušilo články 169 až 171 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty, nebo čl. 2 odst. 1 třinácté směrnice Rady 86/560/EHS ze dne <DATE ISO="19861117">17. listopadu 1986</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr žalobu zamítl.</TXT></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>