<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-688/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016TJ0688</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:822">EU:T:2018:822</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20181122">22. 11. 2018</DATE> – věc T‑688/16</HT></P><P><HT TYPE="SC">Janssen-Cases v. Komise</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (pátého rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20181022">22. listopadu 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Veřejná služba</KEYWORD><KEYWORD>Úředníci</KEYWORD><KEYWORD>Přijímání</KEYWORD><KEYWORD>Oznámení o volném pracovním místě</KEYWORD><KEYWORD>Mediátor Komise</KEYWORD><KEYWORD>Příslušný OOJ</KEYWORD><KEYWORD>Přenesení pravomoci</KEYWORD><KEYWORD>Řízení</KEYWORD><KEYWORD>Projednání s výborem zaměstnanců</KEYWORD><KEYWORD>Odpovědnost</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑688/16,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Mercedes Janssen-Cases</HT>, úřednice Evropské komise, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupená původně J.-N. Louisem a N. de Montigny, poté J.-N. Louisem, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT>, zastoupené původně C. Berardis-Kayser a G. Berscheidem, poté G. Berscheidem a L. Radu Bouyon, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh založený na článku 270 SFEU, který zní jednak na zrušení rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W mediátorem Komise a oznámení ze dne <DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, prostřednictvím něhož Komise informovala žalobkyni o výsledku výběrového řízení, a jednak na náhradu újmy, kterou údajně žalobkyně utrpěla.</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát),</P><P>ve složení M. van der Woude, předseda, D. Gratsias (zpravodaj), I. Labucka, A. Dittrich a I. Ulloa Rubio, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Marescaux, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20180711">11. července 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>V roce 1977 Komise Evropských společenství rozhodla o vytvoření mediační služby. Úlohou této služby je nabízet řešení sporů vznikajících v pracovním prostředí nebyrokratickým způsobem, s cílem omezit v co nejširší míře vedení postupů před zahájením soudního řízení a soudních řízení. Efektivní plnění této úlohy vedlo Komisi k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>formalizaci<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> fungování této služby. Komise tak přijala rozhodnutí C(2002)601 ze dne <DATE ISO="20020304">4. března 2002</DATE> o posílení mediační služby (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>rozhodnutí o posílení mediační služby<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>). Podle čl. 6 odst. 3 tohoto rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>[p]ředseda Komise jmenuje mediátora na základě návrhu předloženého generálním ředitelem pro personál a administrativu po projednání s výborem zaměstnanců<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Komise ze dne <DATE ISO="20120308">8. března 2012</DATE> byla žalobkyně, Mercedes Janssen-Cases, jmenována do funkce zástupce mediátora, který je součástí mediační služby u generálního sekretariátu Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Vedle odpovědnosti zástupce mediátora jednala žalobkyně od <DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE> jako osoba vykonávající funkci mediátora, poté na základě rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20131216">16. prosince 2013</DATE> vykonávala totéž zaměstnání dočasně ve smyslu čl. 7 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>služební řád<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) se zpětnou účinností k <DATE ISO="20130301">1. březnu 2013</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Rozhodnutím Komise ze dne <DATE ISO="20131016">16. října 2013</DATE> se přeměnila zejména funkce hlavního poradce <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>mediátora<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> na funkci vedoucího odboru s platovou třídou AD 13/AD 14.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> Komise zveřejnila oznámení o volném pracovním místě COM/2014/366 týkající se místa mediátora/vedoucího odboru v rámci mediační služby (platové třídy AD 13/AD 14). Žalobkyně podala přihlášku dne <DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Sdělením ze dne <DATE ISO="20140507">7. května 2014</DATE>, adresovaným generální ředitelce generálního ředitelství (GŘ) pro lidské zdroje a bezpečnost Komise, požádal ústřední výbor zaměstnanců Komise o předání životopisů vybraných uchazečů, jakož i tabulky s bodovým hodnocením, která byla použita výběrovou komisí. Ústřední výbor zaměstnanců požádal o tyto dokumenty pro účely vydání stanoviska, uvedeného v čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby, jako jednoho z kroků výběrového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Sdělením ze dne <DATE ISO="20140620">20. června 2014</DATE> požádal ústřední výbor zaměstnanců předsedu Komise, aby neschválil návrh na jmenování na místo mediátora, který předložila generální ředitelka GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost Komise, dokud tento výbor nebude schopen vydat stanovisko kvůli nepředání požadovaných dokumentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Sdělením ze dne <DATE ISO="20141017">17. října 2014</DATE>, adresovaným generální ředitelce generálního ředitelství (GŘ) pro lidské zdroje a bezpečnost, vydal ústřední výbor zaměstnanců záporné stanovisko k uchazeči navrženému generální ředitelkou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Oznámením ze dne <DATE ISO="20150722">22. července 2015</DATE> GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost informovalo žalobkyni o rozhodnutí předsedy Komise o ukončení výběrového řízení bez jmenování na místo mediátora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150916">16. září 2015</DATE> Komise rozhodla o povýšení funkce mediátora na úroveň hlavního poradce (platová třída AD 14/AD 15), jakož i o schválení a zveřejnění oznámení o uvedeném volném pracovním místě v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. a) bodem i) a iii) služebního řádu. Podle tohoto rozhodnutí bude rozhodnutí umožňující obsazení tohoto pracovního místa přijato na základě čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby. Dne <DATE ISO="20151007">7. října 2015</DATE> Komise zveřejnila za účelem obsazení místa mediátora oznámení o volném pracovním místě COM/2015/1801 týkající se místa hlavního poradce s platovou<?PAGE NO="3"?> třídou AD 14/AD 15. Uvedené oznámení uvádělo, že předseda Komise jmenuje mediátora na základě návrhu předloženého generálním ředitelem GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost po projednání s ústředním výborem zaměstnanců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Žalobkyně podala přihlášku na místo mediátora dne <DATE ISO="20151016">16. října 2015</DATE> a byla mezi třemi uchazeči vybranými k účasti na příslušných testech a kolech pohovorů před výborem pro předběžný výběr, jakož i před poradním výborem pro jmenování. Vzhledem k tomu, že W, tehdy vedoucí lékařské služby na GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost, byl jediným uchazečem splňujícím požadované kvalifikační předpoklady, přijal poradní výbor pro jmenování dne <DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE> kladné stanovisko k W na místo mediátora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Sdělením ze dne <DATE ISO="20160513">13. května 2016</DATE>, adresovaným K. Georgieva, místopředsedkyni Komise odpovědné zejména za lidské zdroje, odpověděl ústřední výbor zaměstnanců na žádost o stanovisko, formulovanou dne <DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE> generální ředitelkou GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost Komise, ke jmenování W na místo mediátora. Ústřední výbor zaměstnanců v této souvislosti kritizoval to, že se žádost o stanovisko týkala pouze navrhovaného uchazeče, takže neměl k dispozici dokumenty týkající se vyloučených uchazečů, a neměl tedy možnost zaujmout užitečné stanovisko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Komise rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> jmenovala W na místo mediátora a oznámením ze dne <DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE> informovala žalobkyni o výsledku výběrového řízení (dále společně jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>napadená rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160915">15. září 2016</DATE> podala žalobkyně proti napadeným rozhodnutím stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20170105">5. ledna 2017</DATE> Komise uvedenou stížnost zamítla.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20160928">28. září 2016</DATE> žalobkyně v souladu s čl. 91 odst. 4 služebního řádu podala projednávanou žalobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podala žalobkyně návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o jmenování W na místo mediátora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20161007">7. října 2016</DATE> bylo řízení na základě čl. 91 odst. 4 služebního řádu přerušeno do přijetí výslovného nebo implicitního rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, kterou žalobkyně podala dne <DATE ISO="20160915">15. září 2016</DATE>. Řízení bylo opětovně zahájeno dne <DATE ISO="20170117">17. ledna 2017</DATE> poté, co byla uvedená žádost výslovně zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170217">17. února 2017</DATE>, <NAME.CASE>Janssen-Cases v. Komise</NAME.CASE>, (<NO.CASE>T‑688/16 R</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:107">EU:T:2017:107</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), předseda Tribunálu zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o jmenování W na místo mediátora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Na návrh pátého senátu rozhodl Tribunál podle článku 28 svého jednacího řádu předat věc rozšířenému senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil napadená rozhodnutí;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi zaplatit částku <FT TYPE="NUMBER">100000</FT> eur jako náhradu utrpěné majetkové a nemajetkové újmy;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobu zamítl,</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K návrhu na zrušení napadených rozhodnutí</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Podle pokynů pro útvary Komise ke jmenování vyšších řídících pracovníků z října 2008 představuje pouhé oznámení uchazeči nebo uchazečům, kteří nebyli vybráni, akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Nicméně je nutné konstatovat, že i když toto oznámení musí být považováno za formální odmítnutí dotčené přihlášky, jež má za následek běh lhůty k podání stížnosti ve smyslu článku 90 služebního řádu, nemění to nic na tom, že akt, kterým se ukončuje výběrové řízení s výběrem uchazeče, tj. jediný akt uvedený ve sporném oznámení o volném pracovním místě, rovněž vyvolává právní účinky, jejichž nevyhnutelným důsledkem je výše uvedené formální odmítnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830630">30. června 1983</DATE>, <NAME.CASE>Schloh v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>85/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:179">EU:C:1983:179</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že návrhové žádání znějící na zrušení, formulované žalobkyní v rámci žaloby, je v plném rozsahu přípustné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Žalobkyně vznáší na podporu své žaloby čtyři žalobní důvody vycházející z:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>porušení čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby;</P></ITEM><ITEM><P>porušení článku 27 Listiny základních práv Evropské unie;</P></ITEM><ITEM><P>zneužití pravomoci a řízení;</P></ITEM><ITEM><P>zjevně nesprávného posouzení, porušení zásad řádné správy, řádného úředního postupu, ochrany legitimního očekávání a proporcionality, jakož i politiky rovných příležitostí.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Argumentace, kterou žalobkyně uvádí v rámci prvního žalobního důvodu, se skládá ze dvou částí. Prostřednictvím první části žalobkyně tvrdí, že sbor komisařů nebyl příslušný k přijetí rozhodnutí o jmenování W na místo mediátora, neboť toto rozhodnutí přísluší podle čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby předsedovi Komise. Druhá část vychází z porušení tohoto ustanovení z důvodu neuskutečnění řádného projednání s výborem zaměstnanců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Zejména v rámci první části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že podle čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby spadá jmenování mediátora Komise mezi pravomoci předsedy Komise, který je v této zvláštní oblasti v souladu s čl. 2 odst. 1 služebního řádu určen jako orgán oprávněný ke jmenování (OOJ). Tato pravomoc předsedy Komise je uvedena v oznámení o volném pracovním místě, na jehož základě se konalo sporné výběrové řízení. V projednávané věci je to přitom právě Komise, tedy pro tyto účely nepříslušná instance, která přijala napadená rozhodnutí, aniž si předtím vyhradila příslušnou pravomoc.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V rámci druhé části žalobkyně tvrdí, že vzhledem k tomu, že ústřednímu výboru zaměstnanců nebyly předány spisy všech původně vybraných uchazečů, nedošlo k řádnému projednání s výborem, stanovenému v čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby. Podle žalobkyně je totiž cílem dotčeného projednání poskytnout generálnímu řediteli GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost informované stanovisko o zásluhách, schopnostech a profilu různých uchazečů. Vydání stanoviska k jedinému uchazeči navrhovanému předsedovi Komise totiž podle žalobkyně toto projednání zbavuje jeho užitečného účinku a proměňuje se tak v pouhé schválení návrhu generálního ředitele GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost, což ústřední výbor zaměstnanců nikdy nepřijal.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Co se týče výtky vycházející z nepříslušnosti původce napadených rozhodnutí, Komise tvrdí, že pravomoc ke jmenování mediátora přenesla na svého předsedu na základě čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby. Nic přitom podle ní nebrání tomu, aby Komise sama vykonala tuto pravomoc v jednotlivém případě, pokud, jako v projednávané věci, přebírá roli OOJ z důvodu platové třídy, do které je zařazeno pracovní místo, jež má být obsazeno, v souladu s jejím rozhodnutím C(2013) 3288 final ze dne <DATE ISO="20130604">4. června 2013</DATE> o provádění pravomocí udělených Služebním řádem úředníků orgánu oprávněnému ke jmenování (OOJ) a Pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropské unie (PŘOZ) orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy (OOUPS). Toto rozhodnutí mělo podle Komise za následek implicitní dílčí změnu rozhodnutí o posílení mediační služby. V každém případě žalobkyně neprokázala, že utrpěla újmu z důvodu přijetí napadených rozhodnutí sborem komisařů. Mimoto čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby neukládá Komisi projednání všech původně vybraných uchazečů s ústředním výborem zaměstnanců. Naproti tomu z tohoto ustanovení vyplývá, že ústřední výbor zaměstnanců musí být konzultován pouze ohledně návrhu předloženého předsedovi Komise generálním ředitelem GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost, což uvedený výbor podle všeho sám uznal.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Pokud jde o první část, z čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby vyplývá, že předseda Komise jmenuje mediátora. V tomto ohledu musí být dotčené ustanovení považováno za akt, na základě něhož Komise určila OOJ příslušný v dané oblasti ve smyslu čl. 2 odst. 1 služebního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>V této souvislosti je nutné konstatovat, že nemůže uspět argument Komise, podle něhož Komise na základě čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>přenesla<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> pravomoc jmenovat mediátora na svého předsedu, a proto může uvedenou pravomoc vykonat sama, považuje-li to za vhodné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Přenesení pravomoci totiž představuje akt, který zbavuje delegující orgán pravomoci přenesené na pověřený orgán (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19580613">13. června 1958</DATE>, <NAME.CASE>Meroni v. Vysoký úřad</NAME.CASE>, <NO.CASE>10/56</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1958:8">EU:C:1958:8</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 77 a 78). Přenesení pravomoci má tudíž za následek přenos pravomocí, který zakazuje delegujícímu orgánu odvolávat se na přenesenou pravomoc, jinak bude jeho rozhodnutí stiženo vadou spočívající v nepříslušnosti. Delegující orgán může opětovně vykonat pravomoc pouze v případě, že předtím přijme akt, jímž si opět vyhradí přenesenou pravomoc. Stejně jako přenesení pravomoci vyžaduje přijetí výslovného aktu, jímž se dotyčná pravomoc přenáší (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19580613">13. června 1958</DATE>, <NAME.CASE>Meroni v. Vysoký úřad</NAME.CASE>, <NO.CASE>9/56</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1958:7">EU:C:1958:7</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 42), zásada právní jistoty, kterou je veden formalismus úkonů k přenesení pravomoci, totiž vyžaduje, aby odnětí pravomoci bylo učiněno prostřednictvím přijetí výslovného aktu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>I kdyby mechanismus určení příslušného OOJ, stanovený v čl. 2 odst. 1 služebního řádu, měl být kvalifikován jako přenesení pravomoci nebo považován za rovnocenný takovému přenesení, Komise pominula účinek zbavení vyvolaný takovým <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>přenesením<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, když tvrdí, že je oprávněna vykonat pravomoc jmenování mediátora sama namísto svého předsedy, považuje-li to za vhodné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Je však třeba uvést, že podle rozhodnutí C(2013) 3288 final, uvedeného v bodě 28 výše, přijatého na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu, je sbor komisařů OOJ příslušným pro jmenování hlavního poradce podle čl. 29 odst. 1 písm. a) bodu i) a iii) služebního řádu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno v bodě 10 výše, Komise přitom rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20150916">16. září 2015</DATE> rozhodla o povýšení funkce mediátora na úroveň hlavního poradce (platové třídy AD 14/AD 15).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>S přihlédnutím k vývoji, k němuž došlo po přijetí rozhodnutí o posílení mediační služby, je sbor komisařů OOJ příslušným pro jmenování mediátora Komise. V tomto kontextu musí být odkaz v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20150916">16. září 2015</DATE> na čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby chápán jako vztahující se nikoliv na orgán příslušný pro jmenování mediátora, ale náležitosti, které tento orgán, a sice Komise, musí dodržet v rámci řízení vedoucího ke jmenování mediátora, zejména co se týče projednání s výborem zaměstnanců. Totožným způsobem je třeba chápat odkaz v tomto smyslu v oznámení o volném pracovním místě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Komise byla tudíž OOJ oprávněným k přijetí rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W na místo mediátora, přičemž toto rozhodnutí bylo mimoto přijato, jak vyplývá ze zápisu z 2173. zasedání Komise, na návrh jejího předsedy. Z toho vyplývá, že první část prvního žalobního důvodu musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou část prvního žalobního důvodu, je třeba připomenout, že podle čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby, rozhodovací orgán jmenuje mediátora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>po projednání s výborem zaměstnanců.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V této souvislosti, jak bylo uvedeno v bodech 35 a 36 výše, i když Komise byla OOJ příslušným pro přijetí rozhodnutí o jmenování W na místo mediátora, bylo nadále nutné splnit další procesní požadavky stanovené čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby. Komise ostatně nepopírá povinnost rozhodovacího orgánu konzultovat výbor zaměstnanců podle tohoto posledně uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Jak tvrdí sama Komise, čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby musí být vykládán tak, že stanoví, že projednání s výborem zaměstnanců má provést orgán pověřený přijetím konečného rozhodnutí, kterým se končí řízení. Mimoto, ačkoliv toto projednání spočívá v pouhém právu být vyslechnut, aniž je výboru zaměstnanců přiznáno právo spolurozhodování s rozhodovacím orgánem, musí být takové povahy, aby umožnilo ovlivnit obsah přijímaného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010306">6. března 2001</DATE>, <NAME.CASE>Dunnett a další v. BEI</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑192/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2001:72">EU:T:2001:72</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), přičemž s sebou nese využití širokého prostoru pro uvážení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870212">12. února 1987</DATE>, <NAME.CASE>Bonino v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>233/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:82">EU:C:1987:82</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V tomto kontextu lze efektivitu dotčeného projednání zaručit pouze v případě, že předmět tohoto projednání se shoduje s předmětem posouzení orgánu, který přijímá konečné rozhodnutí. Projednání s výborem zaměstnanců se tedy musí týkat týchž uchazečů, ve vztahu k nimž byl dotčený orgán vyzván k provedení posouzení. Efektivita tohoto projednání by totiž byla zmařena, pokud by byl výbor zaměstnanců vyzván k formulaci stanoviska ve vztahu k jedinému uchazeči, zatímco rozhodovací orgán by si dal za úkol hodnocení několika uchazečů před výběrem uchazeče, jenž má být vybrán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V projednávané věci zaprvé ze stanoviska poradního výboru pro jmenování ze dne <DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE> vyplývá, že zkoumal tři přihlášky a rozhodl navrhnout, aby pro sporné pracovní místo byla vybrána přihláška W (viz bod 11 výše). V tomto stanovisku je také vysvětleno, že uvedený výbor předal sboru komisařů hodnotící listy, jakož i životopisy tří uchazečů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba připomenout, že OOJ, který činí konečné rozhodnutí o jmenování, musí mít možnost sám poznat a posoudit skutečnosti, které v každé fázi výběrového řízení vedly na různých administrativních stupních, s nimiž byly vedeny konzultace, jako je poradní výbor pro jmenování, k přijetí stanovisek, jaká jsou mu předkládána (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141015">15. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>Účetní dvůr v. BF</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑663/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:883">EU:T:2014:883</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Zápis z 2173. zasedání Komise, na němž bylo vydáno rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W, v tomto rámci uvádí, že ve shodě se stanoviskem poradního výboru pro jmenování ze dne <DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE> byly sboru komisařů předloženy spisy tří uchazečů o sporné pracovní místo, které byly zkoumány tímto výborem. Komise podle téhož zápisu přihlédla zejména ke stanovisku poradního výboru pro jmenování ze dne <DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE> a provedla srovnávací přezkum zásluh uchazečů s ohledem na charakteristiky pracovního místa. Dotyčný zápis v tomto ohledu uvádí, že Komise uvážila jejich schopnosti, výkonnost a chování ve službě a na pracovní místo vybrala W.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Zatřetí z oznámení ze dne <DATE ISO="20160513">13. května 2016</DATE> adresovaného ústředním výborem zaměstnanců místopředsedkyni Komise odpovědné zejména za lidské zdroje přitom vyplývá, že uvedený výbor obdržel od generální ředitelky GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost žádost o stanovisko dne <DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE>, a sice po předložení návrhu poradního výboru pro jmenování sboru komisařů a že se tato žádost o stanovisko týkala pouze uchazeče, jehož jmenování bylo navrženo sboru komisařů, a nikoliv všech tří přihlášek, které byly předány posledně uvedenému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Komise nepopírá, že ústřednímu výboru zaměstnanců byly, pro účely vydání stanoviska, předloženy pouze informace týkající se přihlášky W. Sbor komisařů v důsledku toho využil svého prostoru pro uvážení ve vztahu k předmětu, jenž se neshoduje s předmětem, který byl definován pro účely projednání s ústředním výborem zaměstnanců (viz bod 12 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je nutné konstatovat, že nebyly splněny minimální požadavky, které zaručují užitečný účinek projednání s výborem zaměstnanců a stanoví, že tento výbor může formulovat stanovisko k uchazečům, jež rozhodovací orgán posoudí pro účely svého konečného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, jak tvrdí žalobkyně v rámci druhé části prvního žalobního důvodu, že rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W na místo mediátora Komise bylo přijato v rozporu s čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby, co se týče projednání s výborem zaměstnanců, a že musí být proto zrušeno, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní žalobní důvody vznesené na podporu žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že oznámení ze dne <DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, kterým byla žalobkyně informována o ukončení řízení a pro ni nepříznivém výsledku, jež bylo rovněž napadeno (viz body 13 a 22 výše), je výslovně založeno na výběru jiného uchazeče a že rozhodnutí zahrnující dotčený výběr je rovněž v rozporu s čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o posílení mediační služby, což má za následek jeho zrušení, je třeba zrušit i toto oznámení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K návrhu na náhradu škody</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na počet věcí, které vyřizovala jako zástupkyně mediátora, osoba vykonávající funkci mediátora nebo dočasný mediátor, způsobují napadená rozhodnutí újmu jejímu dobrému jménu, jakož i její profesní důvěryhodnosti. Mimoto ji zbavují jakékoliv možnosti postupu do platové třídy AD 14. Navíc s přihlédnutím ke skutečnosti, že během více než tří let vykonávala uvedené funkce v podmínkách obav a nejistoty, má za to, že náhrada ve výši <FT TYPE="NUMBER">100000</FT> eur je přiměřená pro účely náhrady nemajetkové a majetkové újmy, kterou lze přičíst jednání Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Komise trvá na legální povaze všech svých kroků, takže se nelze dovolávat žádné protiprávnosti na podporu žádosti o spornou náhradu škody, která je úzce spojena s návrhem na zrušení napadených rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Ve sporech mezi orgány a jejich úředníky se právo na náhradu škody přiznává, jsou-li splněny tři podmínky, a sice podmínka protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, podmínka skutečné škody a podmínka příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110712">12. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Q</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑80/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:347">EU:T:2011:347</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Zaprvé žalobkyně uplatňuje příčinnou souvislost mezi napadenými rozhodnutími a údajnou nemajetkovou újmou z důvodu dojmu vyvolaného uvedenými rozhodnutími, že vybraný uchazeč je kvalifikovanější než žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Nicméně okolnost, že na takové pracovní místo, jako je předmětné místo, mohl být vybrán jiný uchazeč, nemůže samo o sobě způsobit újmu uchazečům, kteří nebyli nakonec vybráni. I když taková volba předpokládá, že se mělo ve vztahu k jinému uchazeči za to, že má v této souvislosti více zásluh, neznamená tato skutečnost žádné negativní hodnocení zásluh pro ostatní uchazeče, a tím spíše v případě, že dosáhli toho, že byli zapsáni na seznam zkoumaný poradním výborem pro jmenování, jako je tomu v případě žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V každém případě, i když je pravda, že žalobkyně na podporu své žaloby vznesla žalobní důvod, v projednávané věci čtvrtý, týkající se posouzení jejích zásluh ve srovnání se zásluhami W, nic to nemění na tom, že rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W na místo mediátora se zrušuje na základě tohoto rozsudku z důvodu uplatněného žalobkyní v rámci prvního žalobního důvodu. V tomto kontextu je akt, který zahrnuje závěr týkající se srovnávacího posouzení zásluh, jenž bylo v projednávané věci provedeno, prohlášen v souladu s čl. 264 prvním pododstavcem SFEU za neplatný <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT> a Komise je napříště povinna přijmout opatření vyplývající z tohoto rozsudku v souladu s článkem 266 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že za současného stavu není údajná nemajetková újma, kterou uplatnila žalobkyně, v každém případě jistá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Zadruhé žalobkyně tvrdí, že odmítnutí její přihlášky ji protiprávně zbavilo možnosti postoupit do platové třídy AD 14.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>V této souvislosti však stačí uvést, že nic nezaručuje, že by v případě neexistence konstatované protiprávnosti žalobkyně byla vybrána na sporné pracovní místo, ani že by následně postoupila do platové třídy AD 14. Tato újma není tudíž v žádném případě v přímé příčinné souvislosti s konstatovanou protiprávností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Dále vzhledem k tomu, že lze dotyčná tvrzení chápat jako směřující k náhradě újmy vyplývající nikoliv z napadených rozhodnutí, ale z jednání Komise před přijetím oznámení o volném pracovním místě COM/2015/1801, je třeba uvést, že jsou nepřípustná z důvodu nevyčerpání možnosti postupu před zahájením soudního řízení. Žalobkyně na dotaz k tomuto bodu na jednání tvrdila, že toto jednání je úzce spojeno s napadenými rozhodnutími. Je přitom nutné konstatovat, že se dotyčné jednání svou povahou liší od výběru provedeného na základě rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W na místo mediátora. Body 192 až 194 stížnosti žalobkyně věnované tomuto jednání musí být tudíž analyzovány jako žádost ve smyslu článku 90 služebního řádu. Přitom tuto žádost, která byla zamítnuta rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20170105">5. ledna 2017</DATE> (viz bod 14 výše), nenásledovala stížnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>V každém případě podle čl. 7 odst. 2 služebního řádu trvání přechodného pracovního umístění nepřesáhne jeden rok, ledaže toto umístění slouží k nahrazení úředníka, který je ve služebním zájmu přeřazen na jiné místo, povolán k výkonu vojenské služby nebo dlouhodobě nepřítomen z důvodu nemoci. Je také pravda, že žalobkyně přechodně zastávala pracovní místo mediátora od <DATE ISO="20130301">1. března 2013</DATE> do <DATE ISO="20161001">1. října 2016</DATE>, ač důvody, které vyvolaly přechodné pracovní umístění, nespadaly mezi důvody, jež umožňují prodloužení jeho trvání o více než rok.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Nicméně z čl. 7 odst. 2 služebního řádu vyplývá, že od počátku čtvrtého měsíce přechodného pracovního umístění má úředník nárok na vyrovnávací příspěvek, což vylučuje jakoukoliv příčinnou souvislost s finanční újmou.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Nakonec, co se týče nemajetkové újmy z důvodu stavu nejistoty, v němž se nacházela žalobkyně, je třeba uvést, že výběrové řízení zahájené na základě oznámení o volném pracovním místě COM/2014/366 bylo ukončeno bez výběru uchazeče, z čehož měla prospěch žalobkyně, která nebyla při této příležitosti navrženým uchazečem, a mohla tedy nadále vykonávat dočasně funkci mediátora. Ostatně skutečnost, že žalobkyně vykonávala funkci během probíhajícího řízení, zahájeného na základě oznámení o volném pracovním místě COM/2015/1801, je inherentní každé situaci, kterou s sebou nese průběh výběrového řízení za účelem obsazení pracovního místa. Takové situaci je inherentní rovněž nejistota vyvolaná tímto řízením, které je soutěžní pro všechny zúčastněné uchazeče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>V tomto kontextu skutečnost, že kolegové žalobkyně nechápali důvody, proč Komise neprovedla úspěšně a včas postupy umožňující obsazení místa mediátora, nemůže, i za předpokladu, že by byla prokázána, poškodit obraz žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Z toho plyne, že návrh na náhradu škody musí být zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně náhradu nákladů řízení požadovala a Komise neměla v podstatné části svých návrhových žádání úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rozhodnutí Evropské komise ze dne <DATE ISO="20160615">15. června 2016</DATE> o jmenování W jako mediátora Komise a oznámení ze dne <DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, prostřednictvím něhož Komise informovala Mercedes Janssen-Cases o výsledku výběrového řízení na toto pracovní místo, se zrušují.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ve zbývající části se žaloba zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením o předběžném opatření.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Van der Woude</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Gratsias</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Labucka</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Dittrich</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Ulloa Rubio</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20181122">22. listopadu 2018</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>